Skip to main content

Full text of "Dějiny markrabstvi Moravského"

See other formats


Google 



This is adigital copy of a bix>k lhal was preservcd for generál ions on library slíd ves before il was carcfully scanned by Google as pari of a projed 

to makc the workl's books discovcrable onlinc. 

Il has survived long enough Tor ihe copyrighl lo expire and the book to enter the public domain. A public domain book is onc lhal was never subjecl 

lo copyright or whosc legal copyright term has expired. Whcthcr a book is in the public domain may vary country locountry. Public domain books 

are our gateways to the pásl. represenling a wealth of hislory. culture and knowledge lhaťs oflen dillicult lo discover. 

Marks. noialions and other marginalia present in the originál volume will appear in this lile - a reminder of this book's long journey from the 

publisher lo a library and linally lo you. 

Usage guidelines 

Google is proud to partner with libraries lo digili/e public domain malerials and make ihem widely accessible. Public domain books belong to the 
public and wc are merely their cuslodians. Neverlheless. this work is expensive. so in order lo keep providing this resource. we háve laken steps lo 
prevent abuse by commercial parlics. iiicIiiJiiil: placms; lechnical reslriclions on aulomated querying. 
We alsoasklhat you: 

+ Make noří -commercial use ofthefilvs We designed Google Book Search for use by individuals. and we reuuesl lhal you use these files for 
personál, non -commercial purposes. 

+ Refrain from mttomutvil qtterying Do not send aulomated i.|ueries of any sorl to Google's systém: If you are conducling research on machine 
translation. oplical character recognition or other areas where access lo a large amount of lexl is helpful. please contacl us. We encourage the 
use of public domain malerials for these purposes and may bc able to help. 

+ Maintain attribittion The Google "watermark" you sec on each lile is essenlial for informing people aboul this projed and helping them lind 
additional malerials ihrough Google Book Search. Please do not remove it. 

+ Keep it legal Whatever your use. remember thal you are responsible for ensuring lhal whal you are doing is legal. Do not assume that just 
because we believe a book is in the public domain for users in ihc United Siatcs. lhal ihc work is also in the public domain for users in other 

counlries. Whelhcr a book is slili in copyrighl varies from counlry lo counlry. and we can'l offer guidancc on whelher any specilic use of 
any specilic bix>k is allowed. Please do nol assume lhal a book's appearance in Google Book Search means it can be ušed in any manner 
anywhere in the workl. Copyrighl infringcmenl liability can bc quite severe. 

About Google Book Search 

Google 's mission is lo organize the worlďs information and to make it universally accessible and useful. Google Book Search helps readers 
discover ihe worlďs books wlulc liclpuis; aulliors and publishcrs reach new audiences. You can searcli llirougli ihe J li 1 1 lexl of this book on ihe web 
al |.-.:. :■■■-: / / books . qooqle . com/| 



i 



fám 



'■- : i> 
h 



■(Mď%7< 



^$Lm 



"*'ŠRA$r 



.. 



•ň 




t 



• «• 



DĚJINY 



/ 



(■■ 



? 



/ 



MARKkABSTVÍ MORAVSKÉHO. 



m 



STRUČNÁ VY&ktfm'* 




<• • 



NAPSAL 



RUDOLF DVORAK.. 




V BRNĚ 1906. 



NAKLADATEL A. PlŠA KNIHKUPEC. 
TI8K$M MOR. AKC. KNIHTISKÁRNY. 



OS 



f» 




,-p 1 



% 



» 



Právo překladu do němčiny vyhrazuje si autor. 



i 

* 



t 






* 



« 

Předmluva. 



Potřebu příruční knihy dějin naší vlasti na způsob Tomkova 
* Dějepisu král. Českéjioc netřeba tuším dokazovati. Dlouho již 
voláno po takové knize, ježto Brandlova »Kniha pro každého 
Moravana c,„ jediný dosud «pokus toho druhu, obsahuje stručný 
náčrt dějin moravských jen po rok 1628. Dílo, jež předkládám 
české veřejnosti, jest stručným zpracováním » Dějin Moravy c, na- 
psaných pro * Vlastivědu mor.c, ale jest; tu mnohé opraveno, 
zvláště pokud se staršího zřízení mor. týče (do r. 1^26), opraveny 
a doplněny jsou názory Dudíkovy novějšími pracemi Hanělovými, 
Demlovými, Čelakovského atd., zřízení novější pak od r. 1526 až 
1628 podáno v přehledu na poč. knihy IIL podle Sněmů Kame- 
níčkových. K snazšímu užití knihy pořídil jsem rejstřík věcný 
i jmen osobních a místních. 

Jako ve Vlastivědě, tak i zde dějiny nejsou dovedeny dále, 
než po rok 1848, čehož hlavni příčinou jest ta, že dějinami Mo- 
ravy r. 1848 teprve nyní zevrubněji se zabývám na základě všech 
přístupných ^pramenů. Dojde-li časem k 2. vydání knihy této, 
pak doufám, že budu moci i dějiny pozdější doby připojiti. 

V Brně, v květnu 1906. 

Rudolf Dvořák. 



^ 



-*£**"*• 



C~ 



~^ 



Kniha prvá. 



Od nejstarších dob až po vymření Přemyslovcův (—1306). 



§ J. Keltové. 

První zprávy dějinné o Moravě pocházejí z doby, kdy Římané 
výbojnou zbraň svou v naše strany obrátili. Tehda již největší 
část Evropy osazena byla kmeny índoevropskými. -Původní sidla 
těchto kmenů kladou se do stepí západoturkestanských, kde 
v sousedství jejich byli jim příbuzní Arejci iránští a indičtí. Kdežto 
tito rozešli se po přední Asii a do Indie, Indoevropané kmen za 
kmenem obešli Chvalinské i Černé moře, podávali se stále na 
západ a osadili největší část Evropy. Na Balkánském poloostrově 
usadili se Thrakové v dolním Podunají, Illyrové zaujali jeho 
severozápadní část, jih Hellenové. Apenninský poloostrov stal se 
' vlastnictvím Japygftv a Italikův (Umbrův, Oskflv a Latinů). Nej- 
dále na zipad pronikli Keltové, zabrali horní Podunají a Porýní, 
odtud přešli do Gallie, Britannie a Irska, ano i na poloostrov 
Pyrenaejský. Východními sousedy jejich byli od dolního Rýna 
až k Visle národové germánští, kteří přešli na ostrovy baltské 
i na poloostrov Skandinávský. Nejdále na východ pošinuli se 
Litvané a Slované. 

KeltiČtí národové někde na východním svahu Karpat oddělili 
se od ostatních kmenů příbuzných a zabrali veškeru zemí, která 
byla řeckým a římským spisovatelům známa pode jménem lesa 



»//',/■#/' lí////i // »'»*■>/ 'I*.) *• // /' //íí putnu f tW}oh*:rri*m . zry\i 

tnť»l thn'h/ * » t *ti*tth/. »*!' /ulízli jj£ hfihwtt prvního století 

j<* I*/ M«* '/htnt/i n hf»»i \§»ifU-\\ nlil' 'tiváiřřJT ne h kcltíckými 

I" niin, jh Ií/ '.J'11'i I ff ihhi '■/ I nf'/l | /o Ki ; klade severně KvádQ. 

h/l, •■» '» Mil Muni-'', Mi-9 /iim/hlfi.iviih ^ir dobýváním a zpraco- 

■ihhii '•!•••< I |lit,'li l>m'ii KmIImmv* /linhtll na Morav* až do r. 174. 

1 1 lei*! M*il'lilll "•- HiiHi|>iMMi i/M|i-vl)ilf I I iifiiitrijjii Paternovi, že 

n|iii|iiH« •• mm i»pim«i '•■■ 1 • • • • 1 1 MiiiliiiiiiiiiiOm, alr nejen že slibu 

tu tli i-tl 1 1 1 min' 1 |»iiiii \uw\\t iifiluiillll 11 potom sjutu zahynuli. 

I i|| 1 1 ml 1 li I • lim t I iMtHitv v 

1'ilinti I • % i 1 i>il> i\i w il»*i ni i* n 'niiivi^Kr /pravý, nýbrž 
I 1 1 1 ti« mít \ >«!• li ii nln. i» U \ iilp»«l.\»h i navith /rniďh, národ 
iIimII \ ilii\n\. Int|m"\ ptimill.itYV, alť nrNlaly. I ibovali si v nad- 
\\w\w ln-int, Ihimi Um \\\\ \\w\\\\u\\\ dodávali Ktruskové, a 
1 .1 iln'iui \\\ ^\\?\w »o« m.ituiv» h «i prMiwh látek, ktere zapínali 
'|iii\d iiwi ii«Utml\ti \\ \w\ \ %\uu* iU|VA\lue velikosti Bohatší 
x *u ^mdi s l mowm pi^iw, do tuMitii vtepAuy byly ordobne 
n,m v \ \ m i\0wo \im!» Uo>\*o>a \h\VMw\ch piivt»k&. Na ratne- 
w.vw * *p»M* m\\ *;\ -Uvn' \wis* Ím\m\vOw v ivMAmky* . euy ncxsiiy 

v x O\,.0 v,KO\, w\.^. x-\ ■ w-uv v\v\^^ \\ v\; swva^x x^^ttv^ drjLhoc«ir.y 

w ^ x >^Ai\v\\. u^ ,v\ x v. ^\o»-\\S. \^.iA,.. /NAlt bvvJLvfc Í)*\l 

wv> .' . x\v 0»,\ .iv. x v.nV\, v* k* v vo\s\ k \í%.?y -v * ? \ ísec . riifirir. v 
\ \,.».\ ^^\-n v N-% >\ " ssN<\ ^u\\ v ^vrs,^ rr*circ- 



N 1 ■ ♦ 



v 






a po nich Markomané, kteří vytrhli k nám z horního Pomohaní. 

v 

Časem rozdělili se o dobytá sídla tak, že Markomané usadili se 
v jižních Čechách, v Horních a Dolních Rakousích až po Dunaj, 
Kvadové s počátku v jihozápadní Moravě a odtud přes Dyji 
k Manhartskému lesu ; později rozšířili se podél levého břehu 
dunajského až k ústí řeky Hronu. 

Za panování císaře Augusta (30 př. Kr. — 14 po Kr.) vládl 
Markomanům mocný král Marobud, který delším pobytem v Římě 
poznal tužší řád vojenský i státní, než-li byl dosud mezi Germány, 
zavedl jej po přestěhování Markomanů do Čech i mezi svými 
poddanými a stal se tak mocným panovníkem, jehož vrchní 
panství uznali i okolní národové. Římanům v jejich výbojích ne- 
bránil, nicméně výbojnost jejich konečně i proti němu se obrátila. 
Zkáza říše markomanské zdála se neodvratnou, když v tom zjevný 
plamen vzpoury dalmatsko-pannonské pozornost Římanů v jinou 
stranu obrátil. Tři léta (6 — 9 po Kr.) trvalo, nežli vzpoura ona 
byla potlačena, a sotva že mladý Germanicus přinesl do Říma 
radostnou zvěst o vítězství v těchto stranách, již zase došla zpráva 
o mnohem větší pohromě římských zbraní, o porážce Varově 
v lese Teutoburském. Germanicus novými vítězstvími ((4— -16 po 
Kr.) napravil a pomstil sice tuto pohanu římských legií, avšak 
císař Tiberius, který r. 14 po smrti Augustově nastoupil na trůn 
císařský, odvolal Germanica od Rýna, zastavil další boje v Ger- 
manii a vzdal se trvale záměru, rozšířiti panství římské až po 
Labe. Z těchto událostí měl pak i Marobud jistý prospěch : císař 
Tiberius učinil s ním mír a také v těchto stranách vzdal se svého 
bývalého pokusu o rozšíření římského panství. 

Za to přikvapila na Marobuda pohroma s jiné strany. Ger- 
mánští národové po vítězství v lese Teutoburském odvrátili se 
od něho a přiklonili se k Arminiovi, vítěznému náčelníku Che- 
ruskův. Boj, který se strhl mezi oběma soky, neskončil se roz- 
hodně, nicméně Marobud vyklidil bojiště a všichni národové, 
dosud jemu poddaní, od něho se odtrhli ; Marobud omezen byl 
od té doby na svou užší říši v Cechách. Žádost jeho za pomoc 
v Římě byla od Tiberia odmítnuta, ježto prý Marobud Římanům 
po porážce Varově rovněž na pomoc nepřispěl. Pád Marobudův 
byl neodvratný. Gótský kníže Katvalda, který, byv od Marobuda 
osobně uražen, od něho se odtrhl, přepadl jej v jeho panovnickém 
sídle (18), a nešťastný král. Markomanův nucen byl zachrániti se 



útěkem na římskou půdu. Ale také Katvalda byl vypuzen ze své 
říše od Vibillia, náčelníka Hermundurův, a nalezl rovněž laskavé 
přijetí u císaře Tiberia. Tiberius četné družině obou svržených 
králů, Marobudá i Katvaldy, vykázal sídla mezi řekami Moravou 
a Cusem (říčka Gusen v Horních Rakousích), a vůdcem (králem) 
jejím ustanovil vznešeného Kvada Vannia. Vannius, jak se pravdě 
podobá, podrobil si veškero území Kvadův i Markomanův a stal 
se králem obou těchto národů. Jsa u poddaných svých oblíben, 
vládl jim po třicet let. Teprve když upevniv svou moc, jal se 
národu svému zpupně vládnouti, vzbudil tím domácí vzpouru 
proti sobě, v jejíž čele stáli jeho synovci, Vangio a Sido. Císař 
Claudius, jehož byl Vannius za pomoc požádal, zůstal věren vy- 
chytralé politice Tiberiově: ponechal volnost rozeštvaným Ger- 
mánům, aby se navzájem ničili. Tak se stalo, že země Vanniova 
a zvláště sídelní město jeho hrozným spůsobem byly zpustošeny, 
a veškery poklady, za třicetiletého panování nashromážděné, vy- 
drancovány. Nešťastný král v bitvě byl poražen a nalezl útočiště 
před pronásledujícím nepřítelem na podunajském loďstvu římském, 
kteréž mu bylo vstříc vyplulo. Vanniovi i jeho družině císař 
Claudius vykázal sídla v Pannonii (50 po Kr.). Vangio a Sido, 
kteří se potom o říši strýcovu rozdělili, vládli pod vrchním pan- 
stvím římským, které ochotně uznávali. Po brzké smrti Vangiově 
nastoupil Italicus, bezpochyby jeho syn, jehož jméno vysvětluje 
se tím, že mládí své, jako kdysi Marobqd, ztrávil v Římě a tam 
byl vychován. V boji, který se roku 69 strhl mezi Vespasianem 
a Vitelliem o císařskou korunu, oba svevští králové, Sido a Italicus, 
bojovali se svým vojskem po boku Vespasianově a v bitvě 
u Cremony pomohli mu k vítězství. 

Jinak bylo za císaře Domitiana: ve válce jeho s mocným 
králem dackým Decebalem Markomané, Kvadové i sarmatští 
Jazygové odepřeli Římanům pomoci, a když Domitian proti nim 
vojensky se vypravil, utrpěl (r. 89) rozhodnou poráŽKu. Teprve 
druhý nástupce Domitianův, císař Trajan Decebalovu říši vyvrátil 
a podunajskou hranici proti Markomanům, Kvadům i jiným ná- 
rodům znovu opevnil. Markomani a Kvadové rozdělili se na dvě 
říše samostatné : markomanskou v jižních Čechách, a kvadskou, 
která se rozšířila po levém břehu dunajském až k dolnímu Hronu. 
Oběma říším germánským nastalo pak vynikající účastenství ve 
velkém hnutí národů, jež letopiscové římští nazvali válkou mar- 



Icomanskou, a které po šestnácte let (165 — 181) do základů v 
otřásalo římskou říší. 

Markomané a jiní národové podél hranic podunajských 
usedlí, byvše zahnáni od barbarů ještě severnějších, ze svých 
sídel uprchlí a hrozíce válkou žádali za přijetí na půdě římské- 
Ohromné zástupy Germánův a jezdeckých Sarmatů převalily se 
přes Dunaj a vnikly až k pevné Aquileji. Císař M. Aurelius 
odrazil všechny vpády a přemohl s velkým úsilím Markomany 
i Kvady (175), z jejichž území hodlal zříditi časem římskou pro- 
vincii. Náhlá smrt jeho (ve Vindoboně, 180) překazila vykonání 
těchto záměrů. Syn a nástupce jeho Commodus učinil s nepřátely 
mír: Markomané a Kvadové zavázali se vydati všechny zajatce 
a odváděti roční dávky obilí i mužstvo k vojsku, za to však císař 
odvedl všechny posádky z tvrzí ležících po levém břehu dunajském; 
vydav tyto tvrze nepřátelům, Commodus vzdal se navždy my- 
šlenky otcovy, proměniti území markomanské i kvadské v državu 
římskou. Moc římské říše klesala vždy hloub a hloub; ale také 
někdejší zdatnost Markomanův i Kvadúv upadala. Pozornost císařů 
brzo potom obrácena byla do dolního Podunají, kdež Gotové, od- 
stěhovavše se od Baltského k Černému moři, činili prudké útoky 
na říši římskou, kdežto v horním Podunají nebezpečným stal se 
nový bojovný kmen Alamanův. Slavné kdysi jméno Markomanů 
zaniká během čtvrtého století, a pouze s Kvady ještě několikráte 
se setkáváme. Poslední obšírnou zprávu o nich nalézáme k r. 373. 
Císař Valentinian tehda pobouřil Kvady tím, že dal staré tvrze 
na levém břehu dunajském, kdysi od Commoda vyklizené, obno- 
vovati a posádky do nich vkládati. Když pak kvadský král Ga- 
binius na toto bezpráví si stěžoval, byl od císařského místodrží- 
cího úkladně zavražděn (374). Kvadové se vzbouřili a ve spolku 
se Sarmaty vtrhli do území římského, loupíce a pleníce až k pev- 
nému Sirmiu, které jen duchapřítomností svého velitele sebe 
uhájilo. Teprve rozhodným vítězstvím mladistvého Theodosia byli 
donuceni opět k ústupu. R. 375 císař Valentinian sám vypravil 
se do Podunají, aby hranice římské proti vpádům nepřátelským 
zabezpečil a vinníky potrestal. Vypraviv se za Dunaj, zpustošil 
území Kvadů, kteří uchýlili se na výšiny strmých hor. V Bre- 
getiu (Ostřihomě) přijal kvadské posly, kteří prosili za prominutí, 
omlouvajíce vzpouru svého národa bezprávným zakládáním tvrzí 
na jich území. Tato řeč rozhněvala císaře nejvyšší měrou: za- 



sypal poselstvo výčitkami a náhle ustav v řeči, padl jakoby bleskem 
sražen, nejblíže stojícím do náručí a brzo potom zemřel (375). 

Docela na sklonku čtvrtého století královna markomanská, 
Fritigilda, byla obrácena na křesťanství ; svatý Ambrosius, k ně- 
muž byla vypravila poselstvo, ji napomenul, aby pohnula svého 
manžela k zachováni míru. Tato snaha však minula se s účinkem* 
Naposledy uvádějí se Markomané a Kvadové jakožto pomocné 
vojsko hunského krále Attily na výpravě jeho do Gallie (r. 451). 
Potom bezpochyby se vystěhovali na západ, kdež spolu s jinými 
kmeny založili novou národnost bavorskou. 

Všichni národové germánští byli tehda v přechodním stavu 
ze života kočovného k stálým sídlům. Soukromý majetek jedno- 
tlivců záležel v chalupě zhruba sroubené, k níž patřilo nádvoří; 
polnosti byly v určitých lhůtách znovu rozdělovány, kdežto lučiny 
a pastviny byly všem společný. Orba byla v nejprvnějších za- 
čátcích, a jsouc provozována velmi povrchně, poskytovala jen 
skrovného výtěžku; hlavním zdrojem výživy byla honba a chov 
dobytka Také politické zřízení tehdejších Němců bylo na nízkém 
stupni. Dělili se na četné větší neb menší kmeny, jež neměly 
žádné vespolné souvislosti a také si nebyly vědomy svého ná- 
rodního příslušenství. Tyto kmeny pak ani o sobě netvořily 
státních celků, nýbrž rozpadávaly se v několik okresů čili žup 
(gaue), které v čas míru neměly společné vrchnosti a jen v čas 
války volily si nad sebou náčelníka čili vévodu (herzog). Při tom 
měly některé kmeny zřízení více monarchické, u jiných převlá- 
dalo republikánské. U těchto byl v čele župy úředník (princeps) 
od lidu volený, kdežto onde nad několika kmeny panoval král 
(kuning), nejvyšší velitel vojenský, jehož důstojnost byla volebná 
v některém vynikajícím rodě. 

Kvadové nikdy úplně kočovnéhoživota se nevzdali, stalých 
sídel ani osad nezaložili a tedy přes staletý pobyt na Moravě 
patrných stop po sobě nezůstavili. Výrobky umělejšího řemesla, 
jakož ocelové zbraně, ozdoby, lahůdky k jídlu a pití, nádoby do- 
stávaly se k nim v čas míru od kupců římských, kteří přicházeli 
do země. Znakem germánského obyvatelstva u nás pokládají se 
t. zv. žárové mohyly, pod kterýmiž uložen byl popel nebožtiků 
v nádobě. Vedle něho, nebo i mezi kosti a popel uloženy byly 
rozličné milodary (zbraň, ozdoby, nádoby velmi chudého rázu) 



Mohyly ty, kamenné neb i hliněné, nalezeny jsou však dosud 
jen v jižních Cechách, nikoliv na Moravě. 

§ 3. Příchod Slovanu. Samo. 

Třetím kmenem, který obydlil Cechy a Moravu po vykli- 
zení zemí těch od Markomanův a Kvadů, byli Slované. O příchodu 
tohoto kmene a jmenovitě o době, kdy se v těchto zemích usadil, 
není v souvěkých pramenech bezpečného udání. Pravlastí Slovanů 
bylo horní a střední Podněpří na severozápad až po bařiny Pry- 
petské a Berezinu, na západ sahali až ke Karpatům a k střední 
Visle, na sever k Ilmeňskému jezeru a po horní tok Volhy, na 
východě k dolnímu toku Oky a k prameniskům Donu, kde všude 
sousedy jejich byli Finové čili Čudové. Na jihu od moře Černého 
a Azovského dělili je Skytové a Sarmati, na severozápadě od 
moře Baltského Gotové a národové litevští. Starověkým historikům 
Slované stali se známými teprve v prvním století po Kr. ; odtud 
až do šestého století známi jsou pode jménem Venetů. První, 
který o nich zprávu podává, jest Plinius (v I. stol. po Kr.). Po 
něm Tacitus již o něco z jejich způsobu života vypravuje. Třetí 
Ptolemaeus (v Iř. stol. po Kr.) nazývá je velikým národem. Také 
nejstarší mapa starého světa, Tabula Peutingeriana (na poč. III. 
stol.) vykazuje již jméno »Venadi Sarmataec mezi potulnými ná- 
rody severně provincie dacké a tVenedic mezi obyvateli při ústí 
Dunaje. Žádné z těchto svědectví nemluví o jednotlivých kme- 
nech slovanských, u všech shrnují se Venetové jako jednotný 
národ, jehož sídla se kladou východně Visly a severně Karpat. 
A tam také, v hranicích svrchu vytčených, Slované nejméně do 
konce II. století po Kr. zůstali. Kolem r. 240 po Kr. Gotové 
opustili svá stará sídla při dolní Visle a přestěhovali se do zemí 
pontských, za nimi vyklidili tyto kraje Gepidové a Herulové, 
o něco později Burgundové. Panství mezi Vislou a Odrou připadlo 
Skirům a Rugům; ale i tito vytrhli záhy na jih Karpat a jim 
i Herulům a Langobardům zajisté vítaným byl odchod Kvadův 
a Vandalů z nynějších horních Uher. Rugové usadili se na levém 
břehu dunajském v okolí lesa Manhartského, Herulové od nich 
na východ sahali do slovenských Karpat, ostatek horních Uher 
zaujímali ještě Langobardi. Všichni tito národové i s Gepidy a 
Sarmaty v Dacii a s Ostrogoty v Pannonii sjednoceni byli pod 



8 



hunským panstvím krále Attily až do jeho smrti (451). Na po- 
čátku V. století veškero poříčí Visly a Odry, avšak také celá 
nynější Morava byla od germánských kmenů vyklizena, a nic 
nevadilo již massám slovanského lidu, aby se tam od východu 
a od severovýchodu přistěhovaly. Poněvadž pak proslulá odedávna 
brána odersko- moravská byla úplně volna (Kvadové, kteří by jí 
mohli hájiti, odtáhli), jest nasnadě, že touto cestou, údolím horní 
Odry, Bečvy a Moravy davy slovanské hrnuly se již tenkráte 
v tyto vlasti a kmen za kmenem je zabírali. Dle toho osazení 
Moravy od Slovanů stalo se již během V. stol tí ti. 

O vzdělanosti Slovanů z těch dob, kdy se na naší půdě 
usadili, a dlouhý čas ještě potom, nemáme mnoho spolehlivých 
zpráv. Hlavním zaměstnáním a zdrojem výživy byla odedávna 
orba, kteráž provozována byla horlivě a soustavně Vedle orby 
zabývali se Slované chovem dobytka, včelařstvím, zahradnictvím 
Orba vedla je od nepaměti k zakládání stálých sídel. Slované 
stavěli si domy, jichž vnitřek byl úpravný a pohodlný. Domy 
stavěny byly za starších dob výhradně ze dřeva, výrobě cihel 
a vápna Slované naučili se teprve později Proti útokům nepřá- 
telským stavěny byly pevné hrady, opatřené příkopy a náspy. 
Hlavní zbraní byl luk a šíp, meč, kopí, sekyra, nůž, kyj, mlat 
i prak, ochrany poskytoval štít, přilba a krunýř. 

Náboženství starých Slovanů tak jako ostatních národův 
indoevropských zakládalo se v uctívaní zjevů přírodních. Ve 
zjevech přírodních, zvláště nebeských, Slované viděli skutečné 
bytosti a roztřídili si je ve dvě skupiny: 1. bozi působí blahodárně, 
od nich pochází všechno štěstí a všechen zdar, 2. běsí působí 
zhoubně a jsou původci všeho neštěstí a nezdaru. Nejvyšším 
bohem byl Svaroh (zářící, světlodárný, nebeský), původce nebes 
i země, světla i bouře. Později u některých kmenů slovanských 
nejvyšším bohem ctěn byl Perun, původce hromu a blesku. Syny 
Svarohovými byli (Svarožiči) Slunce a Oheň, u některých kmenů 
třetí syn Měsíc a dcera Jitřenka. Bůh slunce zval se Chres, jinak 
Dažbog, t. j. dárce blahobytu a bohatství, ježto veškeren zdar 
v přírodě záleží na teple a světle od slunce skýtaném. Zosobně- 
ním jasného čistého vzduchu byl Svatovít (Svetovit), u polabských 
Slovanů zároveň bohem věštby, podobný řeckému Apollonovi; 
zobrazován byl o čtyřech hlavách. Bohem stád byl Veles, zlý 
Stribog běsem větrů, bouří a nepohody. Vesna a Děvana (Děva) 



byly bohyněmi jasného počasí, jara a úrody. V čele zlých božstev 
byla Morana, zosobitelka zimy a smrti. V přírodě samé panství 
bohů trvá od jara do podzimu, po celou zimu vládnou pak běsi. 
Mythickými bytostmi nižšího řádu -byly Víly a Rusalky, vládkyně 
řek, lesův a hor, Rojenice a Sojenice (Sudičky), jež řídí osud 
lidský, z temných mocností zejména Jagababa (Ježibaba), Běs a 
Věd, jemuž přisuzovalo se zatmění slunce a měsíce. Krom toho 
ctil každý rod i každý kmen duše svých zemřelých pohlavárů 
za bohy; domácími bůžky byli též Děd, Šetek (Šotek), Buožik, 
Hospodářík, Hospodáříček a jiní. 

Přízeň dobrých božstev nebo ochranu jejich proti běsům 
Slované hleděli si získati modlitbou a obětmi. Oběti záležely ve 
spalování zvířat, zvláště skotu a ovcí, na horách a v hájích, kdež 
také byly obrazy bohů; také jim přinášeny jiné dary, zejména 
z polní úrody. Lidských obětí původně u Slovanů nebylo, teprve 
později objevily se u některých kmenů. Zvláštního stavu kněžského 
ani chrámových svatyň staří Slované neznali; oběti přinášeli 
bohům náčelníci rodů neb kmenů. Změna pravidelně se opaku- 
jících zjevů přírodních dávala podnět k hlučným výročním slav- 
nostem. Některé z nich zapustily v lidu hluboké kořeny a za- 
chovaly se v památných národních obyčejích. Staří Slované 
věřili v život posmrtný. Duše, od těla oddělená, bloudí s počátku 
dlouho po světě, poletuje po stromech a vrací sé začasté domů; 
z té příčiny kladly se v určitou dobu roční pokrmy za okno. 
Ostatně pokrmy a nápoje dávaly se i mrtvým do hrobu. Konečně 
dospěje duše do sídla stínů (nav, ráj), kde bydlí nejen duše ze- 
mřelých, nýbrž i dosud nenarozených ; tam jest věčné jaro a každý 
zabývá se tím, čím se za pozemského bytí zaměstnával. Avšak 
i ve zvláštní místo muk (peklo) věřili Slované ještě před zave- 
dením křesťanství. Mrtví se pochovávali nebo spalovali na ve- 
řejných místech, v hájích, na pahorcích, horách a j. Zemřelému 
dávala se do hrobu jeho zbraň, nářadí rozličné i oděv; popel 
spálené mrtvoly dával se do džbánů (popelnic) a ukládal rovněž 
do země. Na počest zemřelého konala se tryzna, slavnost zále- 
žející ve hrách a zápasech; na hrob nasypána byla mohyla a 
po pohřbu konána nová slavnost strava, hostina s rozličnými 
žalozpěvy spojená. 

Zřízení nejstarších Slovanů bylo patriarchální, rodinné. Sou- 
kromého majetku ani práva dědičného nebylo. Majitelkou všech 



10 



nemovitých statků jest veškera rodina, jejíž příslušníci společně 
je obdělávají. V čele domácnosti jest otec, jemuž přísluší pře- 
devším správa domu a rozdělování prací. Rodina ponenáhlu rozšíří 
se v rod (obštinu) čili zádruhu, jejíž příslušníci, vespolek pří- 
buzní, založí si osadu (ves). I tato s veškerými polnostmi zůstává 
společným majetkem, k jehož správě a k řízení společných zá- 
ležitostí členové rodu zvolí si nejvyšší hlavu (starostu, stařešinu). 
Starosta bdí nad pořádkem v zádruze, obětuje bohům, rozděluje 
práce a rozsuzuje všeliké rozepře mezi členy rodu Po starostovi 
dostávaly rod i osada jím založená své jméno. Nestačila li osada 
rodu časem rozmnoženému, vystěhovala se část jeho do krajiny 
sousední, založila si novou osadu, zvolila si nového starostu, 
avšak zůstala ve stálém styku se starým rodem. Z takových rodů 
sobě příbuzných povstal kmen čili plémě. Náčelník kmene, kněz 
čili vladyka, volen byl od starostův, obyčejně z rodiny, která 
pocházela přímo od praotce kmenového. Vladyka byl nejvyšším 
knězem, vojevůdcem i soudcem svého kmene; jméno jeho, po- 
dobně jako u starosty, přecházelo na celý kmen i krajinu, ve 
které kmen sídlel. Střediskem kmene a sídlem vladykovým byl 
hrad dřevěný, zásekami, příkopem a náspem obehnaný, často 
uprostřed vody nebo bařin vystavěný, jenž v čas nebezpečí byl 
útočištěm okolního obyvatelstva. 

Naši předkové na Moravě brzy po svém příchodu do této 
země byli ujařmeni od divokého národa avarského. Avaři byli 
příslušníky velikého plemene mongolského. Původní sídla jejich 
byla při svazích pohoří Altajského. Po odchodu Langobardův 
usadili se v nynějších Uhřích, a chán jejich Bajan podmanil si 
všechny okolní kmeny slovanské, mezi nimi také Cechy a Mo- 
ravany. Panství jeho sahalo od dolního Dunaje až k Smrčinam, 
od Krkonoš až po Adriatické (Jadranské) moře. Avaři vedli si 
mezi poddanými národy velmi krutě. Žijíce kočovnicky, nikdy 
nepřilnuli k práci polní a nezvykli si stálým sídlům. Velmi vhod 
jim tedy bylo, že nalezli u Slovanů poddané, kteří za ně pole 
obdělávali a zároveň svou mírumilovností i svým volným zřízením 
nemohli se jim tak hned státi nebezpečnými. Slované krom toho 
konali Avarům důležité služby jako pěší vojsko, kteréž avarskou 
jízdu vhodné doplňovalo. Proto také Avaii rádi podporovali stě- 
hování slovanské na západ, a jejich vedením Slované z dolního 
Podunají zabrali (koncem 6. stol. po Kr.) všechny krajiny vý- 



11 

chodoalpské od Dunaje až k moři Adrijskému. Byli to Slované 
korutanštf, kteří v nynějších Dolních Rakousích stali se sousedy 
Čechův a Moravanů, jsouce od nich pouze řekou Dunajem odděleni. 

Kolem r. 623 zdvihli se čeští Slované proti svým utisko- 
vatelům. Právě tehda přišel do země íránský kupec Samo za 
obchodem a súčastnil se tohoto boje ; osvědčil se brzy statečným 
bojovníkem i schopným vojevůdcem a Slované zvolili si jej za 
společného vévodu (krále). Samo v několika bitvách Avary po- 
razil, Čechy i snad Slovany korutanské jejich vrchního panství 
zbavil a spojil pod svou vládou v mocný stát. 

Říše Samova vzbudila záhy záští také u západních sousedů. 
Franský král Dagobert, vzav si záminku z oloupení některých 
kupců franských v zemi Samové, žádal po poslu Sicharovi za 
odčinění tohoto příkoří a za úplné poddanství. Když Samo ode- 
přel, Dagobert vypravil čtvero vojsk proti němu, ale ve hlavní 
třídenní bitvě u Vogastisburka*) byl poražen (630). Po tomto 
vítězství Slované konali časté vpády do Durynska a do sousedních 
krajin. Taková byla moc a sláva Samova, že Drevan, kníže Srbů 
polabských, připojil se dobrovolné k jeho říši. Král Dagobert 
pokusil se pak ještě několikráte o podrobení Slovanův, ale vždy 
marně. Kníže Samo vládl plných 35 let a připravil také Avarům 
ještě někoHk porážek. Po smrti Samově (658) uvolnil se opět 
svazek mezi Slovany českými a korutanskými, nicméně oba ná- 
rodové uhájili již trvale své samostatnosti proti Avarům, jichž 
moc neustále klesala, až koncem 8. stol. po Kr. z kořene byla 
vyvrácena od mocného krále franského Karla Velikého. O této 
veliké mezeře, obsahující půl druhého sta let, nemáme však ani 
jediné určité zprávy historické. V domácích pověstech zachováte 
se sice paměť o knížeti Krokoví a jeho dcerách Kazí, Tetě, Libu&i, 
o Přemyslu a jeho potomcích, kteří vládli prý v Čechách; ze 
současných pramenů však žádný o nich nic pověděti neumí. 
O Moravě pak ani takových mythických vzpomínek se nezacho- 
valo! Teprve výbojnost franského krále Karla Velikého přináší 
nové světlo v osudy našich zem/. Tento panovník vyvrátiv říši 
bavorskou (788) a avarskou (796), stal se pánem všech zemí po 



*) Poloha tohoto místa jest neznáma, pravdé nejpodobněji u Domažlic 
(Tuhoště) nebo u Kadaně (Burberg), kudy Sla od pradávna stezka sedlecká či 
Erfnrtská. 



12 



pravém břehu dunajském až po ústí řeky Sávy. Tím dostala se 
říše jeho na západní i na jižní straně v sousedství s našimi ze- 
měmi, a od té doby lze nám stopovati nepřetržité pásmo zápasů, 
jež bylo našim předkům podnikati se světem německým. Němci 
vedli tento boj do vyhlazení; smutným svědectvím toho jest 
osud nešťastných Slovanů polabských. Že Slovany české a mo- 
ravské táž záhuba nestihla, toho příčinou byl netoliko statečný 
odpor jejich a příznivá zeměpisná poloha, nýbrž především okol- 
nost, že si vyvinuli takovou vzdělanost & takové zřízení státní, 
které jim zjednalo rovnocenné postavení mezi národy německými. 
Již za výpravy Karla Velikého proti Avarům r. 791 stalo 
se, že oddíl vojska jeho tam i zpět ubíral se zemí Čechův a 
Moravanů; stalo se tak bezpochyby po vzájemné domluvě proti 
společnému nepříteli. Ale již r. 805 a opětné r. 806 císař Karel 
podnikl do Cech vojenskou výpravu, aby si obyvatele těchto 
zemí podmanil. Útok jeho byl odražen, ale jest domněnka, že 
tehda Cechové uvolili se odváděti říši íránské roční poplatek. 

# 1. Mojmír 1. Rostislav. 

Do této doby, hned na počátek 9. stol., spadají základové 
potomní říše moravské, jež se prostírala v části Dolních Rakous 
po levém břehu dunajském, na Mdřavě a uherském Slovensku a 
která sjednocena a ovládána jediným panovníkem jako pevná 
hradba zastavila na dlouhý čas postup německé výbojnosti na 
východ. Moravané, jichž jméno obyčejně odvozuje se od řeky 
Moravy (Marus, Maraha), uvádějí se v souvěkých letopisech po- 
prvé r. 822. Tehda totiž odeslali poselstvo na říšské shromáždění 
do Frankfurta, aby odevzdalo dary císaři Ludvíku Pobožnému. 
Dělili se, jako soukmenovci jejich v Cechách, na kmeny, zacho- 
vavše si rodové zřízení všem Slovanům společné. Ve starých 
zprávách vyskytují se jména dvou kmenů moravských, totiž Ho- 
lasiců na severu při horní Odře, a Lovaticů na jihu při řece Dyji. 
Že i v ostatních částech Moravy a sousedních zemí byli kmenové 
vespolek sice řečí i mravem příbuzní, nicméně nářečím od sebe 
rozdílní, o tom nelze pochybovati. Onen stav shodoval se asi 
povšechně s nynějším rozdělením Moravanů na nářečí české, 
hanácké, slovácké, valašské a lašské. Morava byla mnohem dříve 
politicky sjednocena než Cechy, a tedy rozdíly kmenové nevy- 



13 

stoupily zde tak do popředí : v Čechách po celé 9. stol. potrvalo 
zřízení kmenové a četní vladykové panovali ve svých územích 
od sebe nezávisle, na Moravě od počátku tohoto století veškeren 
národ sjednocen byl pod vládou knížecího rodu Mojmírovců. 

Tento záslužný a v následcích svých dalekosáhlý čin při- 
sužuje se knížeti Mojmírovi. R. 830 kníže Mojmír vypudil jiného 
knížete Pribinu z kraje Nitranského, který byl dosud Pribinovým 
údélem. Příčiny tohoto nepřátelského kroku byly rázu politického 
i náboženského. Morava, ač tehda hojné od německých i jiných 
misionářů navštěvována, ano od biskupů pasovských již i k jejich 
diecesi počítána, s jádrem lidu svého i s vojvody trvala dosud 
v řádech pohanských. Také Pribina jako kníže nitranský byl ještě 
pohanem, ale klonil se ke křesťanství a dal v Nitře vysvétiti 
kostel od arcibiskupa solnohradského Adalrama. To bylo asi 
příčinou jeho vypuzení. Král Ludvík Němec udělil Pribinovi 
lénem část Dolní Pannonie, tehda již výhradně Slovany obydlené, 
při říčce Sále, jež se vlévá do jezera Blatenského; Pribina vy- 
stavěl při jejím ústí svůj sídelní hrad Mosaburk (nyní Szalavar), 
zakládal kostely a šířil horlivě křesťanství v tomto území, kteréž 
mu král Ludvík r, 847 daroval jako samostatné vévodství. Roz- 
kládalo se mezi Rábou, Dunajem a Dravou. Po smrti Pribinově 
(861) uvázal se v toto panství syn jeho Kocel. 

Nepřátelství mezi Mojmírem a Pribinou lákalo Franky k po- 
kusu, uvésti také Moravu pod své panství, ačkoliv i kníže Mojmír 
s částí svého lidu přijal již víru křesťanskou. Dlouholeté spory 
v rodině císaře Ludvika Pobožného, syna a nástupce Karla Ve- 
likého, byly tomuto záměru na překážku. Teprve r. 843 synové 
Ludvíkovi sjednotili se o rozdělení říše smlouvou Verdunskou, 
při čemž část východní připadla Ludviku Němci (843 — 876). Od 
té doby veškera moc jeho obrátila se proti sousedním národům 
slovanským a zejména říše moravská to byla, o jejíž podmaněni 
král Ludvik usiloval stůj co stůj. S počátku provázeny byly jeho 
snahy příznivým výsledkem, R. 845 dalo se čtrnácte českých lechů 
v Řezně pokřtíti a již roku potomního (846) Ludvík Němec vtrhl 
s vojskem na Moravu, zbavil knížete Mojmíra panství a dosadil 
na stolec knížecí synovce jeho Rostislava. Avšak již na zpáteční 
cestě z této výpravy byl přepaden od Cechů, jichž zemí se ubíral 
a s velkými ztrátami donucen ke kvapnému ústupu do Bavor, 
S podobným nezdarem potkaly se válečné výpravy krále Ludvíka 



14 



do Cech i v letech potomních. Z těchto úspěchů nabyl také mo- 
ravský kníže Rostislav odvahy, aby se vytrhl z dosavadní po- 
slušnosti, kterou se zavázal králi východofranskému. I konal roz- 
sáhlé vojenské přípravy, opevnil svou zemi a učinil obranný 
spolek s Bulhary, kteří sousedili na východních hranicích s jeho 
říší. Král Ludvík Němec vypravil se r. 855 s vojskem naMoravu, 
ale neodvážil se udeřiti na opevněnou tvrz Rostislavovu ; spustošiv 
zemi moravskou hrozným způsobem, vrátil se ostatně s nepoří- 
zenou domů. Rostislav na pomstění skutku toho v patách za 
ustupujícím králem vtrhl do krajiště Rakouského a poplenil velkou 
část této země po pravém břehu Dunajském. Tím byla Morava 
vybavena z vrchní moci německého krále Ludvíka. Rostislav od 
té doby odvážil se k dalším nepřátelským krokům proti němu. 
Předně poskytl ochrany českému vojvodovi Slavitěchovi, který 
zbaven byv od krále Ludvíka své župy Vitorazské, utekl se ke 
knížeti moravskému. Když pak vlastní syn Ludvíkův Karloman, 
dosazený r. 856 za markrabí v Rakousích i zemích sousedních, 
proti otci svému se vzbouřil, Rostislav ochotně mu přislíbil žá- 
danou pomoc a použil té příležitosti k útoku na dávnéKo nepřítele 
Moravy, knížete Pribinu. Moravané vtrhli do Pannonie, zemi spu- 
stošili a Pribinu zabili (861). R. 864 vtrhla četná německá vojska 
u Tulná na levý břeh Dunajský a oblehla Rostislava v pevné 
tvrzi Děvínské (Dovina, Maidburg, na Pavlovských kopcích, při 
stoku Dyje a Jihlavky).*) Rostislav nevěda na ten čas zbytí, 
pokořil se, vydal takové rukojmí a tolik, co jich král žádal; nad 
to slíbil se všemi svými vladykami věrnost a poslušnost, pokud 
král bude žíti. Nicméně tato odvislost netrvala dlouho. Sotva 
král Ludvík vzdálil se ze země, kníže Rostislav střásl opět se 
své říše jho íránské. Ani Karloman, který zatím s otcem úplně 
se smířil a od něho Bavory se sousedními krajišti obdržel (865), 
ničeho proti němu nepořídil. 

Největší zásluhou Rostislavovou bylo, že lid svůj moravský, 
dosud žijící v řádech pohanských, dal obrátiti na víru křesťanskou 
od bratří soluňských Konstantina a Metoda; tím se vybavil 
z církevní moci německých biskupův a arcibiskupův a zřídil 
pro svůj stát samostatný obvod církevní. Roku 862 vstoupil 
v přátelské styky s cařihradským dvorem a obrátil se po náležité 



*) Jiní však ukazují na zříceniny děvínské (Theben) při ústí Moravy do Dunaje. 



15 



poradě a dorozumění se svými vladykami i se svým synovcem 
Svatoplukem k řeckému císaři Michalu III. s prosbou, aby poslal 
na Moravu hlasatele víry Kristovy; o tomto záměru zpravil však 
napřed papeže Mikuláše I. (858—867), který k tomu dal svůj 
souhlas. »Lid nášc, tak vzkázal císaři, >odvrátil se již od pohan- 
ství a jest pokřtěn, ale jsou tu všelijací učitelé, Němci, Vlaši, 
Řekové, z nichž každý jinak učí; Slované však jsou lid prostý, 
který si přeje slyšeti spásonosné učení ve své řeči, aby také 
jiní národové mohli tohoto příkladu následovati. c 

V říši východořímské žili tehdáž dva vynikající učenci theo- 
logičtí, bratří Metod a Konstantin. Pocházeli z vážené rodiny 
v městě Soluni, jehož okolí bylo od Slovanův obydleno, tak že 
od mládí byli úplně znalí jazyka slovanského. Byli velmi pečlivě 
vychováni a oddali se stavu duchovnímu: Konstantin stal se 
knězem, Metod vstoupil do kláštera. Zvláště Konstantin, nazvaný 
pro svou učenost, moudrost a opravdovost »filosofemc, požíval 
velké vážnosti. Ve věku čtyřiadvaceti let poslán byl na dvůr 
kalifa Mutavakkila, aby proti mohamedánům hájil víry křesťanské. 
Zatím Metod zastával na čas nabídnutou mu od císaře hodnost 
knížecí v kraji Strymonském; ale složil ji brzo a uchýlil se do 
kláštera Olympského. Na rozkaz císařův vydali se pak bratří do 
jižní Rusi, kdež na žádost chagana chazarského hájili učení 
Kristova proti židům a mohamedánům (861). Po návratu z cesty 
chazarské oba bratři měli již pověst slavných misionářův. Císař 
Michal III. chtěje vyhověti prosbě knížete Rostislava, svěřil jim 
veledůležité dílo — zavésti a upevniti křesťanské řády v říši 
moravské. 

Ježto Slované dosud svého vyvinutého písma neměli, na- 
nejvýše značky jakési nedokonalé, Konstantin ještě před odchodem 
svým z Cařihradu na základě oněch značek sestavil písmo vyho- 
vující všem zvláštnostem hláskosloví slovanského*). Pomocí tohoto 
písma pak se jal s bratrem Metodem překládati bibli do jazyka 
staroslověnského, jenž od tehdejšího nářečí moravského i českého 
nevalně se lišil. Přišedše na Moravu (863 nebo 864), oba bratři 
byli od vévody Rostislava s velkými poctami uvítáni a podjali 



•) Písmo to známo jest pode jménem glagolice; mladší písmo kyrilské jest 
vynálezem sv. Klimenta, žáka obou bratří, který glagolštinu sblížil poněkud 
s písmem řeckým. 



16 



se ihned vznešeného, ale obtížného úkolu. Lid slyše hlásati v řeči 
jemu srozumitelné vznešenou nauku Kristovu, přijímal křesťanství 
netoliko dle jména a zevnějšího obřadu, nýbrž- s veškerou silou 
a vroucností vnitřního přesvědčení. Veliký úspěch Konstantinův 
záhy naplnil německé kněze nenávistí a hněvem. I jali se osočo- 
vati oba bratry u papeže jmenovitě pro užívání slovanské řeči 
při posvátných obřadech. Tito byli tedy po tříleté působnosti 
na Moravě povoláni do Říma a vypravili se s některými žáky, 
jimž chtěli od papeže vyžádati vyšší svěcení; na cestě pobyli 
nějaký čas v Pannonii u knížete Kocela, syna Pribinova, jemuž 
se jejich slovanské spisy neobyčejně zalíbily, a který, ač těsně 
spřátelen s arcibiskupem solnohradským, svěřil jim asi padesáte 
žáků k vycvičení. V Benátkách Konstantin skvělou výmluvností 
disputuje s latinskými kněžími, vyvrátil jejich námitky proti slo- 
vanské liturgii. Došedše do Říma, nezastihli papeže Mikuláše I. 
již na živu (f 867). Ale také nástupce jeho Hadrian II. (867—872) 
vzdal činnosti jejich veškeru chválu a plné uznání. Jejich překlad 
písma sv. byl schválen, patero žáků na kněžství vysvěceno a což 
bylo s církevního i politického stanoviska nejdůležitějším, prese 
všechen odpor některých duchovních konání bohoslužby v jazyku 
slovanském povoleno. Konstantin cítě, že nedostatek sil tělesných 
nedovolí mu již déle na Moravě působiti, vstoupil v Římě do 
kláštera, kdež přijal jméno Kyrillos, které vešlo ve všeobecné 
užívání. Zemřel již po dvou letech svého pobytu v Římě, napo- 
menuv bratra, aby dokonal dílo započaté (14. února 869). 

Na přání Kocelovo papež Hadrian II. vysvětii Metoda za 
arcibiskupa; za diecesi přiřčena mu byla říše moravská i pan- 
nonská pod názvem arcibiskupství sirmijského; tímto ustanovením 
Morava i Pannonie staly se od arcibiskupa solnohradského a * 
vůbec od Německa církevně nezávislými. Metodovi bylo dovoleno 
konati veškerou bohoslužbu v jazyku slovanském a vymíněno 
toliko, že se má při mši epištola a evangelium čísti napřed la- 
tinsky, pak slovansky. Tato opatření, jimiž měla výbojnost ně- 
mecká proti slovanským národům býti na dlouhý čas zastavena, 
vzbudila velký odpor u krále Ludvika Němce, který umínil si 
stůj co stůj říši Rostislavovu i sousední národy slovanské podro- 
biti. R 869 vzplanul boj mezi Némci a Slovany na celé čáře. 
Čechové vpadli opět do Bavor, Srbové, jejich severní sousedé a 
spojenci, do Durynska. Proti Rostislavovi zdvihl válku Karloman, 



17 



který od poslední vzpoury zůstal otci věren a konal mu jako ta 
vévoda bavorský platné služby vojenské. Král Ludvík Němec 
vypravil trojí vojsko proti Slovanům. Jeho syn* Ludvík v čele 
vojska saského a durynského přemohl a podmanil si Srby, 
v jichž službách byli také četní najatí vojáci čeští. Karloman 
v čele Bavorů vypravil se proti synovci Rostislavovu Svato- 
plukovi, který pod vrchním panstvím svého strýce měl zvláštní 
údělné panství, bezpochyby v Nitře. Na Rostislava chtěl udeřiti 
král sám s vojskem íránským a švábským, onemocněv však, byl 
nucen svěřiti vrchní velení svému nejmladšímu synu Karlovi. 
Karel i Karloman spustošili velkou část Moravy a Slovenska 
mečem i ohněm a pobrali mnoho kořisti, kterou obyvatelstvo 
v lesích uschovalo nebo v polích zakopalo. Kníže Rostislav však, 
nemoha s přesilou německou podniknouti bitvy v poli širém, 
zatarasil se v nedobytné tvrzi, jejíž mohutná opevnění vzbudila 
úžas a hrůzu u Němců, takže o dobytí její ani se nepokusili. Tu 
konečné, kde nestačila branná moc, domácí zráda málem by byla 
pomohla Němcům k dosažení jich cíle. Na počátku roku 870 
Svatopluk odebral se k princi Karlomanovi a uznal jej za vrch- 
ního pána onoho území Nitranského, které dosud držel pod 
vrchní mocí Rostislavovou. Potom zmocniv se Rostislava, vydal 
jej Karlomanovi, kterýž jej poslal otci svému do Řezná. Tam 
od soudců královských vynesen byl na Rostislava trest smrti; 
král Ludvík zmírnil rozsudek ten spůsobem sebe i své doby 
hodným : dalť nešťastného knížete zraku zbaviti a do vězení 
klášterského uvrhnouti. Hned potom vévoda Karloman vtrhl bez 
překážky na Moravu, dobyl bez boje měst a pevností zemských, 
zmocnil se knížecích pokladův a svěřil správu říše moravské 
bratrům Vilémovi a Engelšalkovi, hrabatům krajiště Rakouského. 
Svatopluk již potomního roku obviněn byl z nevěrnosti a odveden 
ke dvoru Karlomanovu, kdež byl bedlivě střežen. Tyto násilné 
skutky konečně probudily v Moravanech dávnou mysl hrdinskou. 
Vzbouřili se a donutili kněze Slavomíra, který pocházel rovněž 
z rodiny vévodské, že se postavil v čelo odboje a přijal hodnost 
knížecí. Hrabata Vilém a EngelŠalk ukázala se záhy slabými 
k potlačení vzpoury, Karloman musil přispětt jim na pomoc. 

Zatím Svatopluk na oko zachoval dosavadní přátelství ke 
Karlomanovi, takže tento, když nepodařilo se jej z nevěry usvěd- 
čiti, i osobní svobodu mu navrátil. Svatopluk tak si dovedl 

2 



18 



Karlomana nakloniti, že byl požádán i za kmotra při křtu Zven- 
tibolda čili Svatopluka, který se tehda synu Karlomanovu Arnul- 
fovi narodil. Když pak vzpoura Slavomírova nabývala vždy 
větších rozměrů, vévoda bavorský nerozpakoval se svěřiti Sva- 
toplukovi velení nad vojskem, které tehda na Moravu bylo 
vypraveno. Sotva však německé vojsko octlo se před hlavní 
tvrzí, ve které se Moravané hájili, Svatopluk postavil se v čelo 
povstalců, přepadl Bavory a porazil je do úplného zničení (871). 
Hrabata Vilém a Engelšalk zahynula v boji. Říše moravská byla 
z moci franské opět vytržena, Svatopluk ujal se vlády v zemi 
a Čechové odpadnuvše od Karlomana, spojili se s Moravany; 
k upevnění tohoto svazku Svatopluk pojal dceru jednoho vladyky 
českého (snad Bořivoje, knížete pražského) za manželku. 

§ 5. Svatopluk. Mojmír II. 

Král Ludvík Němec učinil seč síly jeho byly k odčinění 
této pohromy. Dvojí vojsko vypraveno bylo r. 872 na Moravu, 
jedno durynsko-saské od severu, druhé fransko- bavorské, vedené 
Karlomanem od jihu. Třetí vojsko, v jehož čele byl arcibiskup 
mohučský, vtrhlo od západu do Čech. Ale všechna tato opatření 
setkala se jen s nepatrným úspěchem. Pět českých vladyk bylo 
sice nad řekou Vltavou přemoženo, na Moravě však vojsko duryn- 
sko-saské bylo poraženo, ztratilo mnoho lidu a utíkalo tak 
potupně, že ženy české několik vznešených náčelníků na útěku 
kyji prý s koní srazily. Ani Karlomanovi nevedlo se lépe ; neboť 
když od Dunaje vpadl do Moravy, všechnu zemi daleko široko 
kol sebe pustoše, Svatopluk znenadání udeřil na oddělení Bavorů, 
jemuž byla ochrana lodí podunajských svěřena, pobil jich na 
šest tisíc, ostatní zahnal do řeky a toliko vůdce biskup řezenský 
s malou hrstkou vojska spasil se útěkem. Roku 873 zdvihli 
se Srbové, povzbuzeni knížetem moravským, proti Frankům, 
kdežto Svatopluk přešed v Rakousích s vojskem přes Dunaj, 
uvedl Karlomana ve vlastní jeho zemi do takové tísně, že jen 
rychlou pomocí krále Ludvíka byl od záhuby zachráněn. Ludvík 
učinil hned potom (874) se Srby a Moravany mír ve Forchheimě, 
jímž Svatopluk byl uznán pánem říše moravské; aby dosáhl 
trvalého pokoje od krále německého, slíbil mu věrnost a po- 
slušnost, ano zavázal se i k ročnímu poplatku; uvnitř říše své 



19 

však kníže moravský podržel úplnou samostatnost, netoliko po- 
litickou, nýbrž i církevní 

Nově jmenovanému arcibiskupu Metodovi prozatím bylo 
spokojiti se pobytem v pannonské zemi Kocelově, kdež horlivě 
působil pro rozšíření řádu křesťanských a vytvoření národní 
církve mezi slovanským obyvatelstvem. Ale činnost Metodova 
potkala se opět s mocným odporem německých biskupův. Arci- 
biskup solnohradský upíral mu všelikou biskupskou pravomoc 
v Dolní Pannonii, tvrdě, že tato patří k jeho církevnímu obvodu. 
Potom konána byla synoda metropolity solnohradského a jeho 
sufraganů, Ermenricha Pasovského a Hanona Frisinského, kteréž 
se súčastnil také král Ludvík a dle všeho i Svatopluk a Karloman. 
Tam se měl arcibiskup Metod zodpovídati, proč prý káže a učí 
v cizí diecesi. Metod hájil se zmužile a ohnivě a dokazoval, že 
diecese ta nepatří biskupům německým, nýbrž sv. Petru á od 
něho že ji přejal ve správu. Když nechtěl ustoupiti, byl od svých 
protivníků potupen a ztýrán, hodnosti své za zbavena prohlášen 
a do vězení uvržen. Nástupce Hadriana II. (f 872) papež Jan VIII. 
s velkým důrazem ujal se arcibiskupa moravského, ale teprve 
když pohrozil biskupům německým klatbou, propustili Metoda 
na svobodu po dvou a půlletém tuhém uvěznění Metod odebral 
se pak na Moravu ; tam byl od knížete Svatopluka, v jehož ochranu 
jej papež zvláštním listem doporučil, i od lidu s velkými poctami 
uvítán a jal se s novou horlivostí šířiti a upevňovati v zemi řády 
křesťanské. Tehda bezpochyby (873 nebo 874) také pokřtěn byl 
od něho český vévoda Bořivoj s manželkou svou Ludmilou. 

Takovým způsobem dostalo se řiši Svatoplukově jednotného 
a samostatného církevního zřízeni se slovanskou bohoslužbou. 
Svatopluk tehda vypověděl všechny německé duchovní, jakožto 
protivníky svého panství a tajné zrádce, ze země. Brzy potom 

v 

rozšířil říši svou daleko za dosavadní hranice: ('echové i Srbové 

lužičtí uznali jeho vrchní panství, Slezsko i západní Halič byly 

podmaněny a na jihovýchod Svatoplukova moc sahala až do 

jižních Uher. V celém tom obvodu prostírala se také duchovní 

moc arcibiskupa Metoda, a slovanská liturgie všude zaváděná 

měla se státi nejpevnějším a nejtrvanlivějším pojítkem všech částí 

této rozsáhlé říše. Pohříchu neměl Svatopluk onoho státnického 

důmyslu, aby porozuměl, jaký yýznam má slovanská liturgie a 

samostatné církevní zřízení pro jeho národ a říši. Nemaje ve 

o* 



20 



věcech víry vlastního úsudku, záhy naklonil sluch německým 
kněžím, kteří podezřívali arcibiskupa Metoda, že se přidržuje ka- 
cířství východní církve. R. 879 bylo Metodovi podruhé nastoupiti 
cestu do Říma, aby se z tohoto osočování ospravedlnil. To se 
mu také skvěle zdařilo: papež Jan VIII. slavně sprostil Metoda 
všelikého nařknutí z kacířství, potvrdil jej znovu za samostatného 
arcibiskupa veškeré říše Svatoplukovy a přidal mu k ruce dva 
biskupy-sufragany, jednoho se sídlem v Nitře; sídlo druhého měla 
se později určiti; také mu ponechal právo biskupy jmenovati, 
ovšem ve shodě s knížetem. Slovanská liturgie znovu byla po- 
volena, jenom na výslovné přání Svatoplukovo vyhradilo se latině 
přední právo; vévoda a velmožové měli volno, poslouchati celou 
mši latinsky. 

Zakročením papeže Jana VIII. upevněna byla sice arci- 
biskupská moc Metodova na Moravě, ale jeho život nebyl mu 
tim nikterak zpříjemněn. Přičiněním knížete Svatopluka, který 
naklonil se úplně kněžím německým, jmenován byl Viching, kněz 
rodem ze Švábska, sufraganem v Nitře. Byl to muž nekalé po- 
vahy, který neštítil se nejhorších prostředkův, aby svého před- 
staveného osočil u papeže a jej se stolce arcibiskupského svrhl. 
Zásluhy Metodovy byly sice nad tuto podvratnou práci vysoce 
povzneseny; byl chráněn mocnou rukou papeže Jana VIII. a 
i když tento r. 882 zemřel, neodvážil se Svatopluk Metoda v úřadě 
obmezovati. Ale již r. 885 dokončil arcibiskup Metod svůj život 
plný zásluh a utrpení, a jeho dílo, zbudované za tolika námah 
a překážek, bylo potom úplně zničeno. Papež Štěpán V. podnětem 
Vichingovým zakázal sloužiti mši po slovansku, vyjímaje pouze 
výklad evangelia, zavrhl veškeru dosavadní činnost Metodovu a 
zapověděl Gorazdovi, přednímu žáku Metodovu, který jej byl za 
svého nástupce ustanovil, všeliké vykonávání pastýřského úřadu 
na Moravě. Také u Svatopluka neminula se činnost Vichingova 
s účinkem : na dvě stě knéží a jáhnů, vesměs to žáků Metodových 
s Gorazdem v čele, bylo uvězněno a později ze země vypovězeno. 
Utekli se do Bulharska, kdež símě slovanské liturgie, od nich 
dále šířené, zdárně se vyvinulo. Svatopluk teprve později prohlédl 
zhoubnou působnost Vichingovu a vypověděl jej ze země; tím 
však již nenapravil největší ránu, kterou sám své říši byl zasadil, 
totiž zkázu samostatného církevního zřízení moravského. 



21 



Pozornost krále Lpdvíka Némce po míru Forchheimském 
(874) byla odvrácena od Moravy zápasem západofranských králův 
o Itálii a o moc císařskou. Když Ludvík Němec r. 876 zemřel, 
nastoupil po něm v panství bavorském nejstarší syn jeho Karlo- 
man; po jeho brzké smrti pak (880) následovali oba mladší 
synové Ludvíka Němce, Ludvík III. (f 882) a Karel Tlustý, který 
zase sjednotil východofranskou říši ve svých rukou. Král Karlo- 
man svěřil správu krajiště korutanského a pannonského svému 
pobočnému synu Arnulfovi, kdežto markrabím rakouským na 
místě hrabat Viléma a Engelšalka, padlých na bojišti moravském, 
jmenován byl téhož roku (876) hrabě Aribo. Když však synové 
Vilémovi a Engelšalkovi dospěli, žádali, aby jim dědictví otcov- 
ského postoupil a když se tomu opřel, násilím jej z Rakous vy- 
pudili (882). Aribo, nemoha se dovolati pomoci u slabého krále 
Karla Tlustého, utekl se pod ochranu moravského knížete Sva- 
topluka a učinil s ním spolek. Svatopluk vtrhl do Rakous, zemi 
po obou stranách dunajských strašlivě spustošil a krutým způ- 
sobem zmrzačil některé členy hraběcí rodiny. Synové Vilémovi 
a Engelšalkovi obrátili se o pomoc k Arnulfovi, vévodovi koru- 
tansko-pannonskému, a také jí od něho dosáhli. Svatopluk vyzval 
Arnulía po poslích, aby chráněnce své ze země vzdálil a když 
tak učiniti odepřel, vypověděl i jemu válku a vtrhl s nesčetným 
vojskem do Pannonie, kterou po dvě léta mečem i ohněm nelidsky 
pustošil. Oba nejstarší synové Vilémovi a Engelšalkovi, kteří se 
mu postavili na odpor, byli poraženi a zahynuli ve vlnách řeky 
Ráby. Tu konečně přispěchal Karel Tlustý, který zatím dosáhl 
koruny císařské, do Rakous a pohnul Svatopluka k míru v Monte 
Comianě (884); tam byl Aribo potvrzen ve své hodnosti jako 
markrabí rakouský a, jak se pravdě podobá, část Dolní Pannonie 
ponechána v moci knížete moravského. 

Císař Karel Tlustý ukázal se vladařem slabým a nestatečným 
a byl proto r. 887 s hodnosti své sesazen. Němečtí kmenové 
východně Rýna zvolili si za krále syna Karlomanova Arnulfa, 
dosud vévodu pannonsko-korutanského. Arnulf v boji proti svému 
strýci musil sebrati všechny své síly, a proto mu záleželo na 
tom, aby si zachoval přátelství Svatoplukovo; tento dokonce 
poskytl novému králi vojenské pomoci na výpravě do Frank- 
furta, kdež byl Arnulf korunován. Také v potomních letech 
potrval pokoj mezi oběma panovníky; král Arnulf r. 890 znovu 



22 



se sešel se Svatoplukem v Omuntesberce a tam mezi jiným 
potvrdil mu panství nad knížectvím českým, kdež dosud vládla 
domácí knížata. Brzy potom však král Arnulf obrátil veškero 
úsilí své k pokoření mocného soka na východe. Již r. 892 
pozval Svatopluka na osobní schůzi a když moravský kníže 
odepřel složiti mu přísahu věrnosti, vyhlásil mu válku. Trojí 
vojsko napadlo říši moravskou, Arnulf sám v čele Franků, Ba- 
vorů a Švábů vtrhl na Moravu a pustošil zemi po čtyry neděle; 
za tím účelem přibral si také na pomoc zástup divokých Maďarů, 
kteří tehda poprvé zhoubně zasáhli v osudy naší vlasti. Ale na 
všech stranách král německý potkal se s nezdarem a odtáhl 
z Moravy s nepořízenou. R. 893 vypravil se znovu na Moravu, 
ale spustošiv zemi obvyklým způsobem, byl na zpátečném po- 
chodu v jakési soutěsce náhle od Svatopluka přepaden, a jen 
s napjetím všech sil podařilo se mu probiti se do Bavorska. Za 
těchto bojů vyhlazeno bylo veškeré potomstvo hrabat Viléma a 
Engelšalka. 

Byl to poslední zápas Svatoplukův. Již r. 894 zachvácen 
byl tento mohutný panovník smrtí. Zanechal po sobě říši, která 
sahala od středního Labe a Odry až po Drávu, od Šumavy až 
do jižních končin uherských. Ale říše ta byla pouze mečem 
vybudována, a Svatopluk nedovedl ji semknouti trvalým vnitřním 
pojítkem: byl statečným výbojcem, ale špatným organisátorem. 
Rozklad a úpadek říše potom záhy se objevil. Synové jeho 
Mojmír II., Svatopluk II. a třetí, jehož jméno není zjištěno, rozdělili 
se o říši tak, že dle přání otcova měl nejstarší Mojmír míti 
vrchní moc nad ostatními. Žádný z nich válečným nadáním otci 
se nevyrovnal. R. 894 Uhři vtrhli s velkou mocí do moravské 
části Pannonie a zemi dle svého zvyku hrozně spustoŠili. Knížata 
moravská, zastrašena tímto novým nepřítelem, vyhledávala smíření 
s králem Arnulfem; Arnulf ochotně s nimi učinil mír, zvláště 
když se mu naskytla příležitost těžiti z nesvornosti bratři a 
uvésti Moravu pod vrchní panství německé. Pokoj z této strany 
byl mu vítán také z té příčiny, že Madaři i německé krajiny 
v sousedství svými vpády ohrožovali. Poddajností knížat morav- 
ských uvolněn byl dosavadní svazek mezi kmeny slovanskými, 
ovládanými žezlem Svatoplukovým, Cechové byli první, kteří se 
z tohoto svazku vymanili. Prostřed měsíce července r. 895, když 
byl Arnulf svolal říšský sněm v Řezně, přišla tam všecka knížata 



23 



česká, jež byl Svatopluk mocně od říše německé odtrhnul, v čele 
jich Spytihněv a Vratislav, synové Bořivoje, nedlouho před tím 
(asi r. 894) zemřelého, a král Arnulf přijal je s velkými poctami ; 
i slíbili dle obyčeje rukou dáním věrnost říši německé. Tehda 
Čechy odtrženy byly také církevně od Moravy a přivtěleny 
k diecesi řezenské. Nesvornost synů Svatoplukových, z nichž 
každý nejen o výhradné panství v zemi usiloval, nýbrž i o bez- 
životí ostatních bratrův ukládal, dovršila neblahý stav říše. Král 
Arnulf mohl zcela bezpečně r. 896 podniknouti výpravu do Itálie, 
kdež se dal za císaře korunovati, a když se do Němec navrátil, 
tu již také Srbové polabští zvláštním poselstvím uznali jeho 
vrchní moc (897). 

Velkokníže Mojmír II. dobře poznával nebezpečí, které jemu 
i jeho říši se všech stran hrozilo. Udeřil na nevěrné vlády ky 
české, aby je opět pod svou moc uvedl. Tito obrátili se o pomoc 
k císaři a vypravili poselstvo na sněm řezenský, aby žalovalo 
tam na útisky, kterýmiž prý Moravané Čechy stíhají (897). Císař 
Arnulf s válečným lidem zaujal na hranicích českých hrozivé 
postavení proti Mojmírovi a donutil jej, že upustil od dalších 
útoků na Cechy. Tehda opětovaly se vždy s větší prudkostí útoky 
Maďarů, kteří již r. 895 zabrali nížiny uherské při Tise a střed- 
ním Dunaji. Krom toho vypukly (898) nové spory mezi Mojmírem 
a mladším bratrem Svatoplukem ; tohoto ujal se císař a rozkázal 
bavorskému markrabí Liutpoldovi i rakouskému Aribovi, aby 
Svatoplukovi přispěli na pomoc. Vojska bavorská vtrhla pak 
ještě několikráte na Moravu, ale velkokníže Mojmír pokaždé se 
uhájil, ano sevřel bratra svého na jakémsi hradě tak nebezpečně, 
že jen pomocí nového vojska Arnulfova byl vybaven a odveden 
do Německa (899) ; císař Arnulf vykázal mu potom jakési statky 
v Korutanech a v Rakousích. 

Téhož roku zastižen byl smrtí císař Arnulf, a na kratičký 
čas dostalo se říši moravské zase oddechu. Bavoři podnikli sice 
ještě jednou výpravu na Moravu a po tři neděle zemi pustošili. 
Avšak poručnická vláda nezletilého syna a nástupce Arnulfova 
Ludvíka Dítěte ochotně podala knížeti Mojmírovi ruku ke smíru, 
hledíc zvláště k velkému nebezpečí od Maďarů, kteří brzo po 
Arnulfově smrti jali se konati loupežné výpravy do Německa 
a do Itálie. Kníže Mojmír použil míru k upevnění své moci a 
pojal ve smyslu Rostislavově znovu záměr, aby také církvi mo- 



24 



ravské dostalo se samostatného zřízení. Po odchodu Vichingově 
totiž r. 893, jehož král Arnulf učinil svým kancléřem a později 
biskupem pasovským, diecese moravská úplrě osiřela. Vypuzením 
Gorazdovým arcidiecese moravsko-pannonská pozbyla veškeré 
své dosavadní samostatnosti, církev solnohradská a pasovská vy- 
konávala od té doby na Moravě zase veliká práva. V těchto 
nesnázích kníže Mojmír II. obrátil se k papeži Janu IX. prose 
ho za obnoveni samostatného arcibiskupství moravského. Papež 
vypravil na Moravu tři legáty; arcibiskupa Jana a biskupa Be- 
nedikta a Daniela, kteří pro tuto zemi vysvětili samostatného 
metropolitu a tři biskupy -sufragany ; ale arcibiskup solnohradský 
Dětmar a všichni biskupové bavorští zdvihli odpor proti tomu 
ve zvláštním listě k papeži (900), ve kterém jednání stolice 
římské vyličovali jako porušení prav diecese pasovské, a žádali, 
aby říše Mojmírova zase k diecesi pasovské byla privtělena. 
Zatím však byla pozornost Němcův i Slovanů v Podunají 
poutána vždy hrozivějším nebezpečím maďarským. Od roku 895, 
kdy se Maďaři usadili v nížinách tissko dunajských, neminulo léta, 
aby nepodnikli zhoubný vpád do krajin sousedních neb i vzdá- 
lenějších. Německo, jemuž viádl nezletilý panovník, nevzchopilo 
se k společné obraně. Kníže Mojmír II. po nějaký čas s napjetím 
všech sil ještě odolával tomuto hroznému nepříteli; r. 902 odrazil 
vítězně vpád Maďarů na Moravu a způsobil jim těžké ztráty ; 
avšak trvale své říše obhájiti nedovedl. Ještě v letech 903—904 
markrabí rakouský Aribo na shromážděni v Raffelstáttenu (v Hor- 
ních Rakousích při Dunaji) upravoval s královskými posly celní 
poplatky pro ty, kteří po Dunaji vozili zboží na Moravu; tehda 
tedy oba břehy podunajské byly v rukou Němcův a Moravanův, 
a tito tedy ještě byli samostatni. Ale již v nejblíže příštích letech 
905 nebo 906 říše Mojmírova, vysílená neustálými válkami a zba- 
vená bezpečné ochrany lidového přesvědčení náboženského, pod- 
lehla útokům maďarským. Severní a jižní Slované vraženým mezi 
ně klínem maďarským navždy jsou od sebe odtrženi. Na rozsáhlém 
prostranství od hranic českomoravských a od východních vý- 
běžkův alpských až po západní hradby sedmihradské, od Karpat 
až ku Dravě, kde kdysi zazníval posvátný hlahol církevní řeči 
staroslovanské, pole byla spustošena, ovoce staleté práce slovanské 
zničeno, chrámy a kláštery rozbořeny a obyvatelstvo odsouzeno 
na staletí k tuhému nevolnictví. 



25 



§ 6. JHorava pod panstvím maďarským, českým za Boleslavův 

a polským za Boleslava Girabrého. 

Význam Moravy od r. 906 značně poklesl. Z někdejší roz- 
sáhlé říše, jež bývala pevnou hradbou proti výbojnosti německé, 
zbyla nepatrná provincie, ovládaná barbarským národem. Oby- 
vatelstvo kruté ujařmené, pokud přežilo záhubu svého panovni- 
ckého rodu, hledélo s bolem a závistí na šťastnější soukmenovce 
v Cechách, kteří vedením statečných knížat Spytihněva I (894 — 
912) a bratra jeho Vratislava I. (912 — 921) obhájili své samo- 
statností. Moc knížecí v Čechách tehda již tak byla upevněna, 
že při smrti Vratislavově nejstarší syn jeho Václav, ač ještě 
nedospělý, za souhlasu všeho národa uznán byl nástupcem na 
trůně a ovdovělá matka jeho Drahomíra mohla bez překážky 
ujati se vlády poručnické. Po vyvrácení říše moravské Maďaři 
vpadli do krajiště rakouského, porazili ve zhoubném boji Bavory, 
jichž vévoda Liutpold tam zahynul (907). Bylo zajisté nemalou 
zásluhou knížete Vratislava, že svou zemi uchránil od smutného 
osudu Rakous a Moravy, a všechny nájezdy Maďarův od hranic 
českých odrazil. K těmto pak přidružil se brzy potom nepřítel 
od západu. Nový král německý Jindřich I. (919 — 936), z rodu 
saského, upevnil zase panství nad kmeny německými a jejich 
vévoda mi, počal šířiti moc svou mezi Slovany polabskými a také 
donutil českého knížete Václava I. (921—035) vpádem do Čech 
roku 929, že* se poddal jeho vrchní moci a uvolil se i odváděti 
do Němec poplatek 500 hřiven stříbra a 120 volů. Kníže Václav I. 
hleděl lid svůj, dosud z velké části nakloněný zvykům pohanským, 
uvyknouti přísnějším předpisům křesťanským a povznésti jej 
k větší zbožnosti stavbou četných kostelův a povoláním cizích 
knéží* do země. Poněvadž však Čechy té doby náležely diecesi 
řezenské, kníže Václav povolával odtud nejvíce kněží a šiřitelův 
učení křesťanského. Takové snahy potkaly se v zemi s mocným 
odporem. Ve všech vrstvách národa bujely dosud mravy pohanské. 
Krom toho čelnější vladykové nemohli zapomenouti někdejší své 
samostatnosti. Také poslušnost prokazovaná králi Jindřichovi a 
poplatek do Němec odváděný vzbuzovaly v nich odpor a roz- 
hořčenost. V čelo nespokojenců postavil se sám mladší bratr 
Václavův Boleslav, a společným úkladem jejich zavražděn byl 
šlechetný kníže ve St. Boleslavi (935). 



26 



Boleslavovi I. (935—967) však bylo záhy nastoupiti v šlé- 
pěje bratrovy a podvoliti se mocnému nátlaku vnějšímu. I on 
jako kníže stal se horlivým podporovatelem křesťanství. Odepřel 
sice nástupci Jindřichovu králi Otovi I. (936—973) poplatek i po- 
slušenství, po čtrnácte let statným odporem dovedl uhájiti této 
své samostatnosti, konečně však (950) byl pokořen a k témuž 
závazku jako kdysi Václav donucen. R. 955 kníže český přispěl 
1000 muži ku skvělému vítězství nad Maďary na poli Lešském, 
a když oddíl prchajících Uhrů chtěl prusmyky šumavskými 
vniknouti do Čech, byl poražen na hranicích od vojska českého, 
které tam opatrný kníže Boleslav byl postavil; vůdce tohoto 
oddílu Lehel byl zajat a na rozkaz Jindřicha, vévody bavorského, 
v Řezně popraven. Moc Maďarů byla podlomena, od té doby 
přestaly úplné jejich loupežné výpravy do cizích zemí. 

Tehda také, jak se pravdě podobá, Morava netoliko v ny- 
nějším rozsahu, nýbrž na východ až po řeku Váh, byla od knížete 
Boleslava I. ne-li hned po bitvě Lešské, tož jistě před r. 965 Maďarům 
vyrvaná a k českému panství připojena. Boleslav zahájii také přá- 
telské styky se sousedním národem polským, dav knížeti tohoto 
národa Měškovi svou dceru Doubravku za manželku ; Měšek přijav 
od své choti křesťanství, zavedl je také ve veškerém svém ná- 
rodě. Když pak za Boleslavova syna a nástupce, slavného knížete 
Boleslava II. (967 — 999), zřízeno bylo samostatné biskupství 
pražské (973), Morava i Slovensko, jako Slezsko a Krakovsko, 
bylo přivtéleno k diecesi prvních biskupů pražských Dětmara 
(•J- 981) a sv. Vojtěcha (f 997)- Jenže Morava pro velkou roz- 
lehlost mívala občas světícího biskupa (chorepiscopus), který byl 
přidělen biskupovi pražskému k výpomoci; takovým biskupem 
moravským jmenuje se Vracen. Za Boleslava II. vyvrácena byla 
moc posledního mocného rodu vladyckého, Slavnikovcfl, • kteří 
s hradu Libického vládli jižním a východním krajům českým. 
R. 995 bylo návodem Vršovců pět bratří Slavníkovců na hradě 
Libici přepadeno a i s rodinami pobito; pouze nejstarší z nich 
Soběbor utekl se ke dvoru spřáteleného knížete polského, Bole- 
slava Chrabrého, kdežto svatý Vojtěch, z téhož rodu pocházející, 
brzo potom (997) zahynul mezi pohanskými Prusy smrtí mučen- 
nickou. Tak zanikl poslední samostatný rod vladycký v Čechách, 
a od těch dob knížata česká spravovala veškeru zemi přímo 
svými úředníky. 



27 



Avšak po velkém povznesení moci české následoval hluboký 
úpadek. Když Boleslav II. zemřel roku 999, nastoupil po něm 
nejstarší syn jeho Boleslav III. Ryšavý, neschopný pro svou 
zbabělost, ukrutný a potměšilý. Boje se o svou moc, dal jednoho 
ze svých bratří, Jaromíra, krutým způsobem mužství zbaviti, 
druhého, Oldřicha, pokusil se v horké lázni udusiti, a když tento 
úklad se nezdařil, vyhnal je oba i s matkou ze země. Lidu svému 
stal se nemilosrdným utiskovatelem. Čechům brzy znechutila se 
hrůzovláda Boleslava Ryšavého ; vzbouřili se proti němu, sesadili 
jej s trůnu a povolali do země jiného Přemyslovce Vladivoje, 
který dosud dlel při dvoře polském. Ten však nebyl o nic lepším 
svého předchůdce a zemřel již po roce následkem nemírného 
pití (1003). Fu teprve Čechové povolali k vládě oba bratry Jaro- 
míra a Oldřicha. Avšak vypuzený Boleslav Ryšavý utekl se pod 
ochranu mocného knížete polského Boleslava Chrabrého, který 
mu pomohl opět k vládě v Čechách. Nicméně dosavadní zkuše- 
nosti nenapravily nešlechetného knížete: vedl si ukrutněji než 
před tím a dal zavražditi nejčelnější ze svých dosavadních pro- 
tivníků. Úpěnlivě prosili (echové Boleslava Chrabrého, aby je 
zbavil tohoto ukrutníka. A na tuto příležitost, zdá se, polský 
kníže právě čekal. Pod záminkou důležité rozmluvy povolal Bole- 
slava Ryšavého na jakýsi hrad, a když přišel, dal jej vlastními 
příbuznými oslepiti a pak do Polska odvézti, Kdež po mnohých 
letech (prý r. 1037) zemřel. Potom Boleslav Polský spěchal do 
Prahy, kdež byl radostně uvítán a za pána města uznán (1003). 
Tím netoliko celé Čechy, nýbrž i Morava se Slovenskem octly 
se v moci knížete polského, který už před tím odtrhl od panství 
českého Slezsko i Krakovsko. 

Tento vzrůst moci slovanské potkal se s rozhodným odpo- 
rem Němců. Král Jindřich II., když Boleslav odepřel státi se jeho 
vasalem, vypověděl mu válku a prohlásil se ochráncem vy pu- 
zených Přemyslovcův Oldřicha a Jaromíra. Boleslav Chrabrý 
opatřil hranice zásekami a připravil se k vydatnému odporu. 
Avšak král Jindřich s těžkooděnci německými dobyl sobě váleč- 
nou lstí přechodu přes Hory Krušné a táhl s oběma Přemyslovci 

v 

na Prahu, (eské vojsko, vypravené na obranu země, přešlo ke 
králi, který vypravil vévodu Jaromíra s částí vojska do Prahy, 
aby se tam zmocnil osoby Boleslavovy. Již zavznělo na Vyšehradě 
poplašné zvonění, volající obyvatelstvo ku vzpouře proti Polákům. 



28 



Tu kníže Boleslav opustil kvapně hlavní město i zemi českou, 
a Jaromír za velkého jásotu lidu ujal se panství v zemi (1004). 
Morava však i se Slovenskem, Slezsko a Malopolsko, tedy všechny 
země před tím říši české odňaté, zůstaly v mocí Boleslava 
Chrabrého až do jeho smrti (f 1025). Jaromír po celý čas svého 
panováni (1004 — 1012) s veškerou svou mocí účastnil se váleč- 
ných podniků Jindřicha II. proti Polsku, a když r. 1012 byl svržen 
a ze země vypuzen od bratra Oldřicha (1012 — 1034), tu ani tento 
nezměnil dosavadní politiku Německu příznivou. Ale Morava pře- 
šedši r. 1003 bezprostředně z panství českého pod moc polskou, 
zůstala německým vlivem úplně netknuta. Ano zdá se, že na 
Moravě porozuměli velikým záměrům Boleslava Chrabrého ; neboť 
povstání české proti jeho vládě r. 1004 nenalezlo ohlasu u lidu 
moravského. Naopak ve válce dlouholeté, jež vypukla ze sporu 
o Lužici mezi Jindřichem II. a velkoknížetem polským, Moravané 
byli tomuto vždy věrnými pomocníky, kdežto Oldřich Český 
právě tak vytrvale stál po boku císařově. Když r. 1017 rakouský 
markrabí Jindřich ve službách císařových postupoval od jihu 
k hranicím moravským, moravští bojovníci lstivě obešli zástup 
Bavorův a porubali je prý v pomstu za porážku dříve utrpěnou. 
Ano i do země české vtrhli Moravané a dobyvše hradu jména 
neznámého, s velkou kořistí domů se vraceli, kterouž však týž 
markrabí Jindřich podskočiv je jim odebral a české zajatce osvo- 
bodil. 

§ 7. Břetislav 1. Spytihněv II. 

Veliká říše polská nepřečkala dlouho svého mohutného 
zakladatele. Rok po smrti největšího svého odpůrce, císaře 
Jindřicha II., zemřel Boleslav Chrabrý (1025); proti jeho synovi 
Měškovi II. pozdvihli se téměř všichni sousedé, Boleslavem dosud 
mocně na uzdě držení, Němci i Cechové, Uhři, Rusi i Dánové, 
aby opět se zmocnili zemí dříve jim vyrvaných. R. (029 císař 
Konrád II. vypravil se válečně proti Měškovi, při čemž pomáhal 
mu český kníže Oldřich. Výprava ta potkala se s nezdarem; za 

v 

to však mnohem většího úspěchu dosáhli Cechové téhož roku 
v samostatném podniku, jehož účelem bylo dobyti nazpět Moravy 
proti Polákům. Vůdcem této výpravy byl mladistvý a rekovný 
syn Oldřichův Břetislav, který za krátko dobyl veškeré země až 



29 



po Karpaty, ze všech mést moravských Poláky vypudil a velký 
počet jich zajav, po stu spoutané kázal rozprodati do Uher 
i jinam v otroctví. Ostatek země na východ Karpat, nynější 
Slovensko, zabral téhož asi roku král uherský Štěpán. Břetislav 
přilnul záhy velkou láskou k nově 'dobyté zemi: tam odvedl svou 
manželku Jitku, uchvácenou z kláštera Svinibrodského (1030), 
odtud vypravil se, pomáhaje císaři Konrádovi II, do Uher, po- 
razil vojsko Štěpánovo ve velké bitvě a potom zemi spustošil až 
po město Ostřihom. 

Po smrti Oldřichově nastoupil na knížecí stolec český syn 
jeho Břetislav I. (1034 — 1055), který s počátku uznal za dobré 
zachovávati pokoj s císařem Konrádem II, a podvoloval se dle 
příkladu otce svého jeho svrchovanosti. Přijalt bez zdráhání 
z jeho rukou české léno a tím i dosavadní povinnosti k říši ně- 
mecké a účastnil se r. 1035 vojenské výpravy císařovy proti 
pohanským Luticum, kdež svou hrdinností dobyl si přeslavného 
jména. Když však po smrti Konrádově (1039) nastoupil na trůn 
syn jeho Jindřich III, Břetislav umínil si obnoviti za příkladem 
Svatoplukovým a obou Boleslavův někdejší velikost a moc českého 
státu. K tomu zdála se dvojí okolnost býti příznivou: změna na 
trůně německém a neblahý stav říše polské, kdež po smrti 
Měška II. za nezletilosti syna jeho Kazimíra strhly se dlouholeté 
zmatky a nepořádky. Břetislav sebral velkou válečnou hotovost, 
vtrhl do Polska, dobyl a mečem i ohněm spustošil mnohá města, 
především Krakov a Hnězdno, tehdejší hlavní město polské, 
kdež vyzdvihl také ostatky sv. Vojtěcha, aby je přepravil do 
Čech. Touto výpravou téměř celé Polsko s Čechami a Moravou 
octlo se opět pod žezlem jediného panovníka. Toto dílo mínil 
kníže Břetislav, který měl na paměti také vnitřní organisaci říše, 
dovršiti sloučením všech těchto zemí v jednotu církevní. Proto 
obrátil se k papeži Benediktovi IX. s prosbou, aby pražské biskup- 
ství povýšeno bylo na metropoli pro národy slovanské a biskupu 
Šebíři dostalo se důstojenství arcibiskupského. Tuto snahu věhlasný 
kníže provázel horlivou činností uvnitř země, jež směřovala ku 
zvelebení a rozšíření slovanské liturgie. Avšak velkolepé záměry 
Břetislavovy zmařeny byly nepříznivým stavem zahraničných 
poměrů. Tehdejší papežové byli ochotnými nástroji v rukou 
císařových: nebylo tedy ani nejmenší naděje ve splnění tužeb 
Břetislavových v příčině zřízení arcibiskupství pražského a obno- 



30 



vení slovanské liturgie. S vétšími ještě překážkami však kníže 
Břetislav setkal se u císaře Jindřicha III., který nemínil nečinně 
přihlížeti k mocnému vzrůstu jeho říše. Konal rozsáhlé přípravy 

v 

k válce a udeřil r. 1040 na Cechy se dvou stran: saské vojsko 
mělo od severu, fransko- bavorské vedením samého císaře od západu 
vtrhnouti do země. Avšak oddíl tohoto vojska, který byl od 
císaře napřed vypraven, utrpěl při šumavských průsmycích, od 
Cechů dobře střežených, citelnou porážku. Tím vojsko pokleslo 
na mysli a císař nucen byl dáti se na zpáteční taženi. Vojsko 
saské šťastně sice obešlo záseky v Krušných Horách, jsouc pod- 
porováno zradou Prkoše Bilínského, a dalo se již přes Chlumec 
a Most dále na pochod ; ale císař pozbyv naděje v další zdar 
této výpravy, odvolal je ze země Potomního roku (1041) císař 
napjal všechny síly, aby odčinil tuto potupu. I podařilo se mu 
vniknouti šumavským průsmykem do Čech až ku Praze. Poněvadž 

v 

Cechy a Morava také od jihu byly napadeny Leopoldem, synem 
Adalberta, markrabí rakouského, a také někteří velmoži čeští 
chystali se odpadnouti od knížete, nezbylo Břetislavovi, nežli 
zase císaři se pokořiti. Na sjezde v Řezně složil lenní přísahu 
a vzdal se Polska ve prospěch syna Méškova Kazimíra; jen dvě 
krajiny slezské, mezi nimi Vratislavsko, směl si podržeti. Když 
však později Kazimír zdvihl nároky na tyto země, Břetislav vzdal 
se jich (1054) za roční poplatek. Od té doby kníže český uznával 
svrchovanost říše německé a podporoval císaře ve mnohých jeho 
válkách, zvláště na několika výpravách proti Uhrům. 

Do pozdějších let panování Břetislava spadá důležitý čin 
pro vnitřní vývoj Moravy : založeni benediktinského kláštera 
Rajhradského (1048). Knize obdařil toto opatství hojnými statky, 
ale podřídil je ve všem českému klášteru benediktinskému v Břev- 
nově. Byl to první klášter toho druhu na Moravě. Vysvěcen byl 
biskupem pražským Šebiřem za přítomnosti samého knížete, 
břevnovského opata Menharta, kněžice Spytihněva a jiných vel- 
možů z obou zemí. 

R. 1055 zemřel kníže Břetislav I. po dvacetiletém panování, 
onemocněv náhle v Chrudimi, odkudž mínil válečně se vypraviti 
proti Uhrům. Tuše svůj blízký konec, povolal k sobě velmože 
řišské a projevil přání, aby pro uvarování všelikých sporů v bu- 
doucnosti vždy nejstarší z celého rodu Přemyslovců na trůn byl 
dosazen, ostatní pak aby k poslušenství jeho byli přidržováni. 



31 



Dle tohoto přání velmoži uznali nejstaršího z péti synů Břeti- 
slavových Spytihněva za jeho nástupce, který brzo potom od 
císaře Jindřicha III. obvyklým udělegím léna v této hodnosti byl 
potvrzen. Ostatním synům vyjma Jaromíra, jenž mél přijati svěcení 
kněžské, dostalo se po údělném panství na Moravě. Větší vý- 
chodní část této země s hlavním hradem Olomuckým byla při- 
řčena druhorozenému Vratislavovi, západní část se sídlem v Brně 
a ve Znojmě dána Konrádovi a nejmladšímu Otovi, který tehda 
byl ještě nezletilým. V těchto svých údělech Přemyslovci pro- 
vozovali sice moc knížecí, ale byli ve všem poddáni vévodovi 
českému, kterýž měl právo i údělu jejich je zbaviti. 

Sotva nový kníže Spytihněv II. (1055 - 1061) nastoupil na 
trůn, bylo z jeho prvních opatření, že se vydal na cestu, aby spořádal 
t novou říši moravskout. Prve než jel, obeslal tři sta nejvzneše- 
nějších pánů moravských do Chrudimě, zbavil je zbraně i svobody 

v 

a uvěznil v rozličných hradech po Cechách. Již tímto násilným 
činem dal na jevo, že hodlá uvésti Moravu bezprostředně pod 
své panství. Proto také údělný kníže Vratislav dal se z Olomouce 
na útěk do Uher, a to tak kvapné, že manželka jeho upadla do 
zajetí Spytihněvova, který ji dal na hradě Leštně při řece Sázavě 
krutě vězniti, což bylo příčinou její časné smrti. Oba mladší Pře- 
myslovci, Konrád i Ota, poddali se vévodovi, ale byli rovněž 
jako Vratislav svých údělů zbaveni a nuceni odjeti s vévodou do 
Prahy, kdež byli dosazeni ve dvorské úřady. Ale vypuzenému 
knížeti Vratislavovi dostalo se u dvora uherského krále Ondřeje I. 
velmi přátelského přijetí; po smrti první manželky slavil sňatek 
s uherskou princeznou Adletou. Z toho pojal kníže Spytihněv 
obavu, aby bratr s pomocí uherskou nevtrhl do jeho říše a proto 
raději povolal Vratislava na Moravu a vrátil mu všechna města, 
která mu dříve byl odňal. Tak ujal se Vratislav opět panství na 
Olomucku. 

R. 1061 zemřel kníže Spytihněv a jakožto nejstarší z celého 
rodu Přemyslova dosedl po něm Vratislav II. na knížecí stolec 
český. Morava zůstala i potom předmětem jeho péče a pozornosti. 
Rozdělilť ještě téhož roku zemi na dvě údělná knížectví, z nichž 
východní, Olomucko, které byl prve sám držel a které bylo spů- 
sobilejší k honbě a bohatší rybami, vykázal Otovi, západní pak 
část, která hraničila s Němci, rovnější a úrodnější, přiřkl Konrá- 
dovi, který byl mocen jazyka německého. Řeka Svitava a níž 



32 

Brna Svratka byly asi hranicemi mezi oběma úděly. Nespokojen 
s tímto rozdělením, také Jaromír hlásil se o nějaký podíl; ate 
bylo mu vzíti za vděk slibem, že dle vůle otcovy po smrti Šebí- 
řově dostane se mu hodnosti pražského biskupa. Kníže Vratislav 
r. 1062 se svolením biskupa pražského Šebíře oddělil Moravu od 
biskupství pražského a zřídil pro tuto zemi biskupství v Olomouci. 
Prvním biskupem olomuckým stal se Jan, benediktinský mnich 
z kláštera břevnovského. 

§ S. Vratislav II Zmatky po jeho smrti. Soběslav I. 

Za velikého zápasu o investituru, který byl po dlouhá léta 
veden mezi císařem Jindřichem IV. a papežem Řehořem VII. 
i jeho nástupci, byl kníže Vratislav jedním z nejvěrnějších a také 

y 

nejplatnějších přívrženců císařových. Cechové vzbuzovali svou 
udatností, ale také bezohledností postrach u nepřátel. Ve velké 
bitvě u Hohenburka (1075), ve které srazil se císař s povstalci 
saskými, kníže český účastnil se s četným vojenským oddílem 
a získal si hlavní zásluhu o vítězství Jindřichovo. Také v po- 
tomních bojích české pluky bývaly jádrem vojenské moci císařovy. 
Císař odměnil se Vratislavovi darováním rozličných území (Lužice, 
Míšeňská), jichž však nebylo lze koruně české trvale zachovati. 
Když pak vzepřel se císaři vasal jeho, markrabí Leopold Ra- 
kouský, prohlášen byl za zbavena své země a Rakousy přiřčeny 
knížeti českému. Vratislav spojil se se svými bratry moravskými, 
Konrádem i Otou a sesílen též pomocí bavorskou, vtrhl do 
Rakous, kdež u Mailberka porazil a nadobro zdrtil vojsko Leo- 
poldovo (1082). Nicméně Rakous dobýti se mu nepodařilo. Za 
to císař na říšském sněme v Mohuči, který navštíven byl četnými 
knížaty, udělil Vratislavovi (1086) titul královský, ovšem jen pro 
jeho osobu, a zrušil dosavadní závazek ročního poplatku ; také 
hodnost říšského číšníka byla, jak se pravdě podobá, tehda českým 
panovníkům trvale přiřčena, čímž nabyli důležitých práv při 
volbě králů německých. V den sv. Víta (15. června) byl Vratislav 
se svou (již třetí) manželkou Svatavou, princeznou polskou, na 
rozkaz císařův od arcibiskupa trevirského Egilberta v Praze 
slavnostně korunován a pomazán. 

Válečnými skutky Vratislavovými rozšířena sláva českého 
jména daleko za hranice našich zemí a dovršena leskem koruny 



33 



královské." Nicméně i oběti těchto úspěchů byly veliké a bylo 
zajisté i dosti mužů v zemi, kteří s politikou prvního českého 
krále nesouhlasili Takové smýšlení lze zejména na Moravě po- 
zorovati. Biskup olomucký Jan zůstal věrným přívržencem papeže 
Řehoře Vil. Také kníže olomucký Ota, ač nemínil se vytrhovati 
z poslušenství bratrova, klonil se spíše na tuto stranu. On a 
manželka jeho Eufemie osvědčili své zbožné smýšlení založením 
kláštera Hradišťského u Olomouce (1078), k němuž Vratjslav dal 
své svolení a také se dostavil k jeho vysvěcení. I tento klášter, 
jako dříve Rajhradský, byl bohatě statky obdarován a obdržel 
první své osadníky z českého Břevnova. 

Na sněme mohučském biskup pražský Jaromír, věrný pří- 
vrženec císařův a od něho i kancléřem jmenovaný, dal si se 
svolením Vratislavovým a Konrádovým od Jindřicha IV. uděliti 
biskupství olomucké, smrtí biskupa Jana (1085) právě tehda 
uprázdněné. Obě biskupství měla býti od té doby trvale sloučena, 
a toto spojení potvrdil i protipapež Kliment III. ještě téhož roku 
(1086). Avšak brzkou smrtí Jaromírovou (1089) byl tento záměr 
zase zmařen, a Olomouci dostalo se opět zvláštního biskupa 
v osobě králova oblíbeného kaplana Vecela. 

Zatím zkalily se dosavadní přátelské styky mezi králem 
Vratislavem a císařem Jindřichem IV. Příčinou toho bylo, že 
císař Míšeňsko, které původně zaslíbil Vratislavovi, později zase 
odevzdal markrabí Ekbertovi (1087). Král Vratislav od té doby 
císaře nepodporoval. Bylť ostatně dosti zaměstnán domácími 
rozmíškami. V Olomouci zemřel totiž r. 1087 kníže Ota a král, 
chtěje zjednati úděl olomucký svému synu Boleslavovi, zbavil 
syny Otovy, Svatopluka a Otu II., otcovského dědictví. Obou 
nezletilých princův ujal se kníže brněnský Konrád, a z toho vy. 
pukla domácí válka. Král Vratislav vypravil se r. 1090 na Moravu 
a chystal se k obležení Brna, sídelního hradu Konrádova. Nežli 
však došlo k útoku, vypuklo dávno tajené osobní nepřátelství 
mezi nejstarším synem Vratislavovým Břetislavem a Zderadem, 
který byl hlavním rádcem královým a proto u ostatních nená- 
viděn. Spor ten skončil se násilným zavražděním Zderada, čímž 
nenávist králova obrátila se proti vlastnímu synovi. Kníže Konrád 
usmířil se s králem Vratislavem prostřednictvím své manželky 
Hilburgy, a poněvadž brzo potom princ Boleslav zemřel, uvedena 
byla obě vypuzená knížata olomucká, Svatopluk i Ota II., do 

3 



34 

svého společného údělu. Za to tím více zanevřel Vratislav na 
svého syna Břetislava a přenesl nástupnictví v Cechách na Konráda 
Brnénského, jakožto nejstaršího v rodě, což dal přísahou od vel- 
možů potvrditi. Břetislav maje v zemi četné přívrženstvo, chystal 
se ke vzpouře proti otci, avšak konečně od svých věrných dal 
se pohnouti, že odebral se ke dvoru krále uherského Ladislava; 
asi 2000 rytířů následovalo ho i s rodinami a se vším majetkem ; 
král uherský vykázal jim sídla na Trenčínsku. 

Brzo potom zemřel král Vratislav (1092), spadnuv s koně 
na lovu, a na trůn český dosedl Konrád Brněnský, jemuž pří- 
slušel již toliko titul vévodský. Údělné panství své na Moravě 
rozdělil svým dvěma synům: staršímu Oldřichovi (f 1 1 15) ode- 
vzdal kraj Brněnský, mladšímu Lutoltovi (f 1 1 1 2) kraj Znojemský, 
kdežto Olomucko i potom společně spravovali knížata Svatopluk 
a Ota II. se svou matkou Eufemií. Stav ten se však změnil, když 
po časné smrti Konrádové (1092) ujal se panství v Cechách 
Břetislav II., byv povolán na trůn ze svého vyhnanství uherského. 
Tento kníže porušil dosavadní řád nástupnictví dle stáří. Aby 
umožnil bratru svému Bořivojovi trůn český, dal náhle zajati 
Oldřicha Brněnského, který byl v rodě nejstarším, a uvězniti na 
hradě Kladském (1097). Na jeho prosby pak císař Jindřich IV. 
udělil Bořivojovi v Řezně (1099) léno české odevzdáním korouhve 
a označil jej přítomným českým velmožům za příštího knížete. 
Hned potom Břetislav II. vtrhl na Moravu a obsadiv brannou 
rukou Brno i Znojmo, oba úděly přikázal Bořivojovi na čas svého 
panování. Tím zahájena byla smutná doba vnitřních zmatkův a 
bojů v o panství, do kterých mocně zasahovali králové němečtí, 
čímž závislost Čech od říše německé stávala se vždy tužší a 
závazky jejich k ní vždy obtížnějšími. 

Kníže Bořivoj usadil se na hradě Znojemském, kdežto Lutolt 
odtud vypuzený zmocnil se hradu Rakous (při stoku obou Dyji) 
a odtud podnikal loupežné vpády na Moravu. Bořivoj povolal 
proti němu svého bratra Břetislava na pomoc, který po šesti- 
nedělním obležení hradu se zmocnil; Lutoltovi však v posledním 
okamžiku podařilo se uprchnouti a také Oldřich Brněnský vyvázl 
za neznámých okolností z vězení Kladského. Když pak Břetislav, 
sotva že z Moravy do Čech se navrátil, padl na lovu rukou ne- 
známého vraha (1100) a Bořivoj II. po něm dosedl na knížecí 
stolec: oba bratří vtrhnuvše na Moravu, brannou rukou opět 



35 

zmocnili se svých údělů. Potom Oldřich odebrav se do Řezná, 
penězi a velkými sliby pohnul císaře Jindřicha IV., že i jemu 
léno na české panství udělil, a sebrav z Bavor i odjinud žold- 
néřské vojsko, vpadl do Čech, aby si dobyl stolce knížecího. 
Ale poněvadž velmožové čeští zůstali Bořivojovi věrni a krom 
toho i knížata olomučtí, Svatopluk a Ota, jemu na pomoc při- 
spěli: Oldřich a Lutolt odtáhli s nepořízenou na svůj úděl, kdež 
vládli od té doby pokojně až do své smrti. Bořivoj II,, jsa za- 
městnán jinými starostmi, neodvážil se jich v držení Brněnská 
znepokojovati. Záslužným činem jejich bylo založení benediktin- 
ského kláštera v Třebíči (1109). 

Bořivoj II. popudil proti sobě také Svatopluka Olomuckého, 
který byl kníže statečný a plný síly mladické, ale ctižádostivý 
a pomstychtivý. Zjednav si četné pomocné pluky polské, vtrhl 
s nimi do Čech. Slabý Bořivoj neodolal: byl sesazen (1107) a 
na knížecí stolec dosedl Svatopluk, zajistiv Vladislavovi po sobě 
právo následnické. Nešťastný Bořivoj utekl se o pomoc ke králi 
Jindřichovi V., který nedlouho před tím (1106) nastoupil po svém 
otci na trůn německý. Král Jindřich pozval Svatopluka na svůj 

v 

soud do Meziboře a tento, zanechav v Cechách svého bratra 
Otu v čele vojska, dostavil se a byl hned po svém přích^lu 
zajat. Bořivoj se svým svatem Viprechtem Grojským vypravili 

v 

se do Cech, ale dali se ještě v Sasku před Otovým vojskem na 
útěk. Tu zase naklonil se král Jindřich Svatoplukovi a za ohromnou 
summu 10.000 hřiven stříbra udělil mu české léno. Přes neslý- 
chané vyděračství nesehnal Svatopluk celého výkupného i musil 
za ostatek poslati králi bratra svého Otu rukojmím, který však 
brzy z německého zajetí uprchl. Král pak, jsa potomního roku 
kmotrem novorozenému synu Svatoplukovu, zbytek poplatku pro- 
minul. Z vděčnosti Svatopluk podporoval Jindřicha V. na výpravě 
proti Polsku i Uhrám. 

Když r. 1108 kníže Svatopluk dlel na výpravě do Uher, 
došla ho náhle zpráva, že Mu ti na, náčelník mocného rodu Vršovců, 
jemuž svěřeno bylo hájiti pomezí českého, zrádně ustoupil před 
Poláky, spojenci Uhrů, načež oni poplenili velkou část severo- 
východních Čech. Soptě pomstou, vrátil se Svatopluk do Čech 
a dal nejen Mutinu a jeho syny, nýbrž i veškeren rod Vršovců 
nemilosrdně povražditi (1108). Ale již po roce zastihl jej podobný 
osud : nalézaje se spolu s Jindřichem V. na výpravě proti Polákům, 

3* 



36 

byl u Hlohova ve Slezsku od neznámého vraha, snad mstitele 
Vršovcá, úkladně oštěpem proboden (1109). 

Osiřelé vojsko prohlásilo hned za souhlasu krále Jindřicha V. 
Svatoplukova bratra Otu za vévodu, ale přičinéním některých 
velmožů českých zvolen byl Vladislav I. za knížete českého t 
čemuž se Ota podvolil. a bez odporu odebral se na svůj úděl 
olomucký. Ale kníže Ota octl se pro některé statky na Moravě 
ve sporu s pražským biskupem Heřmanem a tím popudil i Vla- 
dislava proti sobě. Na sjezde v Sadské byl na rozkaz vévodův 
náhle zajat a odveden do vězení nejprve na Vyšehrad, potom 
na Křivoklát, kdež ztrávil více než tři léta ve vazbě. Teprve 
r. 1 1 13 byl propuštěn na svobodu a úděl Olomucký byl mu vrácen. 
Podobná roztržka byla mezi Vladislavem a nejmladším bratrem 
jeho Soběslavem, který, jak dříve Bořivoj, hledal útočiště v Polsku. 
Boleslav Křivoústý ujímal se ho s počátku brannou mocí, později 
však docílil smírného narovnání mezi oběma bratřími. Roku 1 1 1 5 
Vladislav udělil Soběslavovi ve správu Brněnsko i Znojemsko po 
smrti obou knížat Oldřicha i Lutolta, kteří zanechali po sobě 
nezletilé potomky. Tak se stal Soběslav vládcem Moravy na 
západě, Ota II. na východě. Úspěch tohoto vnitřního sjednocení 
uk^al se již r. n 16: vévoda Vladislav dobyl na poli Hluckém 
nad řekou Olšavou ve spojení s oběma knížaty moravskými nad 
uherským králem Štěpánem II. skvělého vítězství. Poslední zbytek 
záští bratrského zdál se býti vyhlazen, když Vladislav r. 11 17 
svého bratra Bořivoje, když byl propuštěn z vězení německého, 
do země povolal, ano postoupil mu i trůnu českého, spokojiv se 

v 

s údělem v severovýchodních Cechách (11 17). 

Avšak ani toto smíření nepotrvalo dlouho. Bořivoj svržen 
byl od Vladislava r. 1120 s trůnu a skončil po čtyřech letech 
svůj těkavý život v Uhřích (1124). Také druhý bratr Soběslav 
s Vladislavem se záhy znepřátelil a zbaven byl svého panství 
na Moravě; Vladislav udělil Znojemsko Konrádovi, synu Lutoltovu, 
Brněnsko Otovi Olomuckému (1123). Soběslav uprchnuv do ciziny, 
kdež pobyl dvě léta, marně hledaje pomoci u císaře Jindřicha V., 
u Boleslava Křivoústého a jiných panovníků. Teprve když Vla- 
dislav r. 1 125 těžce se roznemohl a na Vyšehrad byl dopraven, 
povolala matka Svatava Soběslava tajné do země; Soběslav zdr- 
žoval se v klášteře Břevnovském, aby byl na blízku umírajícímu 
bratru. Také Ota Olomucký odebral se do Prahy a domáhal se 



37 



jakožto nejstarší v rodě hodnosti vévodské. Zapřísáhlí se svým 
přátelům, že jen jako vévoda, živ či mrtev, odejde z Vyšehradu. 
Avšak na prosby Svatavy a biskupa Oty II. Bamberského, který 
tehda právě vracel se z Pomořan z cesty misionářské, Vladislav 
usmířil se několik dní před svou smrtí se Soběslavem a svolil, 
aby byl za následníka na trůně prohlášen. Ota ve hněvu opustil 
Vyšehrad a vrátil se do Olomouce. Poněvadž většina šlechty 
klonila se k Soběslavovi a tento také u lidu obecného byl velmi 
oblíben, provedla se jeho volba i prohlášení za knížete již čtvrtého 
dne po smrti Vladislavově bez překážky. 

Dosazením Soběslava I. na knížecí stolec český hrozily vy- 
puknouti nové domácí rozbroje. Ota Olomucký, nejstarší tehda 
Přemyslovec, nemínil od svého práva beze všeho ustoupiti. Ne- 
přátelství obou zostřilo se ještě více tím, že Soběslav úděl Brněnský, 
který Ota od r. 1123 byl spravoval, jemu odňal a přiřkl Vrati- 
slavovi, nejstaršímu synu Oldřichovu, kdežto Znojetnsko ponechal 
Konrádovi II. Lutoltovci, takže Ota opět obmezen byl na původní 
své panství v Olomouci. Toho roku (1 125) zemřel v Německu 
císař Jindřich V., poslední z rodu franského, a za nástupce jeho 
zvolen byl Lothar III. Sasky. K němu utekl se Ota o pomoc, 
dovolávaje se jednak práva stařešinského, jednak také rozhodčího 

v 

slova králova, který prý jest vrchním pánem Cech; zároveň sli- 
boval mu velké sumy peněz, dosadí- li jej na trůn český. Král 
Lothar rád vyhověl této žádosti Otově ; neboť tím znovu naskytla 
se mu příležitost mocně zasáhnouti do věcí českých. Poněvadž 
Soběslav za udělení českého léna ani nepožádal, pohnal jej na 

v 

svůj soud, tvrdě, že Cechy od počátku byly pod vrchní mocí 
císařskou a že bez jeho svolení nikdo nesmí na trůn český býti 
dosazen. Naproti tomu Soběslav dovozoval, že volba českého 
vévody jest výhradným právem českého lidu a zvláště šlechty 
a že králi přísluší pouze právo dodatečného potvrzení. Ještě 
v zimě r. 11 26 Lothar III. počal válku a provázen jsa Otou 

v 

vtrhl se saským vojskem Krušnými horami do Cech. Ale Soběslav 
vystrojiv silné vojsko, připravil Němcům nedaleko Chlumce roz- 
hodnou porážku Přes 500 bojovníků saských, mezi nimi sám 
Ota Olomucký a mnoho rytířů pokrývalo bojiště, mnoho jich 
bylo zajato, král sám na návrší sklíčen se všech stran od vojska 
nepřátelského. V té chvíli kníže český osvědčil neobyčejný dů- 
mysl politický. Když král Lothar vypravil k němu jeho sestřence 



38 



Jindřicha Grojského vyjednávat o mír, Soběslav odebral se do 
tábora královského a docílil trvalého pokoje s králem německým : 
vydal všechny zajatce, zavázal se ke všem povinnostem, jež jeho 
předchůdcové, zvláště Břetislav II. a král Vratislav uznávali; za 
to však král musil uznati svobodnou volbu knížete českého a 
potvrdil Soběslava v této hodnosti udělením mu korouhve. Od 
té doby Soběslav byl věrným stoupencem Lotharovým a pod- 
poroval jej zvláště v jeho boji proti rodu Staufskému v Německu. 

Poněvadž na Moravě byl největší odpor proti Soběslavovi, 
Konrád II. Znojemský, syn Lutoltův, i Vratislav Brněnský, syn 
Oldřichův, byli údělů svých zbaveni, onen uvězněn, tento vypo- 
vězen. Olomucko dáno bylo hned po pádu Oty II. Václavovi, 
synu vévody Svatopluka, zemřelého r. 1109. R- II 3° ukrutnými 
popravami a mučením potrestáno bylo spiknutí, jímž měl býti 
Soběslav o život připraven. Teprve potom dosazen Vratislav 
opět v úděl Brněnský (1 130), o něco později Konrádovi II. vrácena 
správa Znojemska (11 34). Olomucko, kdež kníže Václav blahé 
paměti již r. 11 30 zemřel, převzal vévoda Soběslav I. po nejdelší 
čas svého panování v přímou správu. Pouze v letech 1135 — 1 137 
vládl tam Lupolt, syn nešťastného vévody Bořivoje II., který 
r. 1 1 24 byl zemřel v Uhrách. Moc panovnická v Čechách i na 
Moravě byla z dosavadního úpadku povznesena a upevněna. 

Když po smrti císaře Lothara III. (1 137) na trůn německý 
nastoupil Konrád III. z rodu Staufského, kníže Soběslav použil 
přátelství jeho a na říšském sjezde v Bamberce (1 138) vyžádal 
si od něho udělení českého léna pro nezletilého svého syna Vla- 
dislava, ačkoliv tu byli starší Přemyslovci, zejména Vladislav, 
syn Vladislava I., a Konrád II. Znojemský. Přítomní čeští velmo- 
žové musili na ostatky svatých složiti mu přísahu věrnosti. Vrátiv 
se pak do země, kníže Soběslav ještě téhož roku svolal sněm do 
Sadské, kdež jednak prosbami, jednak rozkazy pohnul vyšší i nižší 
šlechtu, že uznala Vladislava za jeho nástupce v panství českém. 
Již dvě léta potom (1140) zemřel kníže Soběslav I. na hradě 
Hostině (v Bydžovsku). 

Panování knížete Soběslava I. zavírá v sobě období pro 
Moravu velmi důležité také zvelebením biskupského sídla olo- 
muckého. Od počátku XII. století seděli důstojní a vynikající 
mužové na olomuckém stolci biskupském. Jan II. (1104 — 1126), 
který v boji o investituru stál na straně císařské, rozmnožil značné 



39 



majetek svého biskupství o statek Kroměřížský, jejž koupil od 
vévody Oty II., i o jiné menší statky. Po jeho smrti (1126) 
vstoupil v čelo moravské církve syn slavného českého letopisce 
Kosmy, Jindřich, jinak Zdíkem zvaný, jemuž byl kníže Soběslav 
celým srdcem nakloněn. Nový biskup obrátil přední svou péči 
k vlastnímu sídlu biskupskému. Dosud byl jím starý kostel sv. 
Petrský; ale týž nestačil stále rostoucím potřebám. Vévoda Sva- 
topluk založil sice nový kostel sv. Václavský ve větších rozmě- 
rech, ale nedokončil ho. Teprve syn jeho Václav, který r. 11 26 
dosazen byl v olomucké knížectví, pokračoval horlivě v díle za- 
počatém a tuše blízký konec svůj, uložil dokončení záslužného 
díla biskupu Jindřichovi. Přičiněním tohoto dovršena stavba 
v krátké době, takže již r. 1131 mohl nový chrám sv. Václavský 
býti vysvěcen a s přivolením arcibiskupa mohučského přeneseno 
tam sídlo biskupské, kteréž od knížete Soběslava I. bylo opět 
novými statky obdařeno. Také kanovnické duchovenstvo bylo 
ze starého chrámu do nového kathedralnlho převedeno a počet 
jeho rozmnožen. 

Těmito záslužnými činy biskup Jindřich získal si netoliko 
v obvodu své diecese, nýbrž i daleko za jejími hranicemi velkou 
vážnost. R. 1 137 podnikl pouť do svaté země, v Jerusalemě 
vstoupil do řádu premonstrátského, tehda právě založeného, a 
vrátiv se v bílém mnišském rouše domů, pečoval o rozšíření 
tohoto řádu po Cechách i po Moravě. Brzy potom (1139) vykonal 
pouť do Říma a již r. 1141 odebral se s přivolením papežovým 
do země pohanských Prusů, kteréž mínil jako kdysi sv. Ota 
Bamberský obraceti na víru křesťanskou. Avšak tato misionářská 
pouť se nezdařila, a biskup Jindřich vrátil se s nepořízenou do 
vlasti, kde zatím za jeho nepřítomnosti staly se velké politické 
převraty. 

§ 9. Vladislav II. 

Po smrti Soběslavové pánové čeští nesplnili slibu daného 
v Sadské a na místě syna zemřelého panovníka zvolili si Vladi- 
slava, syna Vladislava I., za kníže. Dne 17. února 1140 Vladi- 
slav II. posazen byl v Praze na knížecí stolec bez překážky, 
ježto Vladislav, syn Soběslavův, teprve patnáctiletý, nenalezl ani 
v Čechách ani na Moravě řádného zastání. Ani biskup Jindřich 



40 



Zdík, ač povždy věrný stoupenec Soběslavův, nezakročil ve pro- 
spěch jeho syna. Bylť asi přesvědčen o jeho neschopnosti k vládě. 
Kněžic Vladislav Soběslavovič i s přívrženci svými utekl se 
k strýci svému Bélovi II, králi uherskému. Vladislav li. přijal 
hodnost knížecí z rukou šlechty české, jejíž moc ukázala se 
zvláště v tom, že nově nastupující panovník podepsal volební 
smlouvu, kterou mu náčelník šlechty Načerat a dospělí Pře- 
myslovci spolu s pány českými předložili. Nový vévoda ne- 
toliko potvrdil obé knížata moravská, Konráda Znojemského a 
Vratislava Brněnského, v držení jejich údělů, nýbrž i na přímluvu 
biskupa Jindřicha Zdíka z vyhnanství povolal Otu III., syna 
padlého u Chlumce Oty II., a vrátil mu úděl Olomucký, dosud 
bezprostředně vévodou českým spravovaný. 

Načerat a jeho přátelé domnívali se, že nový vévoda 
i v ostatních věcech bude ochotným nástrojem jejich libovůle. 
V tomto očekávání však se dokonale sklamali. Vladislav II., ač 
mlád, prožil již trpkou školu zkušenosti a osvědčil se mužem 
samostatným, obezřelým, >mravy i rozumem dospělýmt. Proti 
libovůli šlechty české hledal opory za hranicemi a nalezl ji 
v mocném králi německém Konrádovi III. Získal si jeho přízeň 
hlavně tím, že pojal za manželku nevlastní jeho sestru, Gertrudu 
Rakouskou. Král Konrád udělil pak Vladislavovi bez překážky 
lenní korouhev českou, s uznáním týchž práv a povinností, jako 
bylo mezi Lotharem III a Soběslavem. Vladislav II v zemi přísně 
nastupoval na zamezení nepořádků, které zatím úžasnou měrou 
se byly rozmohly. To vzbudilo však u mocných pánův obavu, 
aby se moc panovnická na úkor jejich příliš nevzmohla. Načerat, 
kdysi původce volby Vladislavovy, nyní postavil se v čelo ne- 
spokojencův a nalezl hojné přívrženců nejen mezi šlechtou, nýbrž 
i u většiny Přemyslovců. Zvláště pak všechna údělná knížata 
moravská, Konrád II. Znojemský, Vratislav Brněnský, ano i Ota III. 
Olomucký, nedávno teprve od Vladislava v úděl svůj dosazený, 
vzbouřili se proti vévodovi. K nim připojili se Vladislav Sobě- 
slavovič, oba synové Bořivoje II., Spytihněv a Lupolt, jakož 
i nespokojení čeští velmoži, kteří prohlásili Vladislava II. za 
zbavena trůnu a zvolili si Konráda Znojemského za vévodu. Do- 
savadnímu vévodovi věrnými zůstali oba bratří jeho Děpolt a Jindřich, 
pak nižší šlechta, zvláště mládež, jejíž miláčkem Vladislav II. 
stal se pro svou ráznost a podniká vost; na Moravě pak hlavní 



41 



oporou jeho byl věrný biskup olomucký Jindřich Zdik, který 
důrazně varoval Otu III i ostatní knížata moravská před vzpourou. 
Nicméně slova jeho minula se s účinkem, ano knížata moravská 
zabavila Jindřichovi biskupské statky i požitky. Biskup Jindřich 

v 

utekl se do Cech, vyhlásiv nad povstalci církevní klatbu a in- 
terdikt na celou zemí moravskou. Jak velkých rozměrů spor tento 
nabyl, vysvítá z toho, že sám papež Innocenc II. obrátil se listem 
k některým duchovním diecese olomucké a vytýkal jim nepo- 
slušnost k jich biskupovi. 

Nezbylo než ponechati rozhodnutí moci branné. Kníže Konrád 

v 

s četným vojskem vtrhl do Cech. Vladislav II. postavil se mu 
se svými věrnými, mezi nimiž byl též biskup Jindřich, v bitvě 
u hory Vysoké (západně Kutné Hory, 1142), kde zradou ně- 
kterých pánů rozhodnuto ve prospěch Konrádův, Vladislav jen 
s napjetím všech sil a za značných ztrát probil se do Prahy, 
zanechal hájení města, které brzy potom bylo od Konráda- 
Znojemského obleženo, svému bratru Děpoltovi a své manželce 
Gertrudě a sám spěchal do Frankřurta prosit krále německého 
Konráda III. za pomoc proti domácí vzpouře Král Konrád sebral 
rychle vojsko, vtrhl přes Norimberk a Plzeň ku Praze a donutil 
Konráda Znojemského, že upustil od obléhání a s přívrženci 
svými na Moravu se navrátil. Kníže Vladislav zdvihl potom válku 
proti svým odpůrcům na Moravě a strašlivé spustošil území všech 
tří údělných knížat, která na hradech svých vyčkala, až se bouře 
přežene. Teprve roku 1144 podařilo se biskupovi Jindřichovi, 
jehož moc a vážnost rok od roku se vzmáhala, smířiti aspoň 
Otu a Vratislava s panujícím vévodou a odvrátiti je od spolku 
se zpupným Konrádem. Tehda také papežský legat Guido, vy- 

v 

pravený od Innocence II. do Cech a na Moravu, přiměl moravská 
knížata i vyšší duchovní, že se opět svému biskupovi pokořili, 
načež byla Morava klatby sproštěna. Kardinál Guido za pomoci 
obou biskupův, Oty Pražského a Jindřicha Olomuckého, přičinil 
se též o odstranění četných zlořádů v duchovenstvu českém 
i moravském. 

Znojemský knize Konrád nehodlal tak snadno potlačiti hněv 
svůj nad nedávným pokořením a umínil si provésti krutou pomstu 
na biskupu Jindřichovi, jemuž nemohl zapomenouti, že usmířil 
Vratislava i Otu s vévodou Vladislavem. Především podařilo se 
mu získati opět knížete brněnského, ano i bratra Vladislavova 



42 



Děpolta na svou stranu a s nimi společné smluvil vražedný úklad 
proti nenáviděnému biskupovi. Příležitost k tomu zavdala jim 
cesta do Říma, kterou Jindřich Zdík, byv k ní pozván od papeže 
Lucia II., podnikl společně s knížetem olomuckým Otou. Na po- 
čátku roku 1 145 vydali se oba s několika premonstráty a dvěma 
služebníky z Prahy na východ. Na hranicích moravských, na 
cestě Litomyšlské, přidal se k nim kníže znojemský Konrád a 
na oko pokorně prosil biskupa, aby jej smířil s vévodou Vladi- 
slavem. Zatím však vyčíhal si vhodnou dobu noční, kdy biskup 
Jindřich i s družinou odpočíval v osamělém dvorci nedaleko 
Úsobrna (u Jevíčka), a podnikl se svými druhy útok na toto 
přístřeší. Biskup Jindřich i kníže Ota jen šťastnou náhodou a 
takřka zázrakem unikli této nástraze. 

Zpupný čin nemohl ovšem zůstati bez trestu. Papež Eugen III. 
vyhlásil klatbu na všechny účastníky jeho; klatba sňata byla 
potom s Děpolta i Vratislava Brněnského, když se podrobili 
církevnímu pokání. Avšak Konrád Znojemský setrval ve své zar- 
putilosti jak proti církvi tak vůči panujícímu knížeti českému. 
Proto také papež Eugen III. potvrdil zákaz služeb božích v jeho 
údéiném knížectví. R. 11 46 pak vévoda Vladislav vypravil se 
s vojskem do jižní Moravy, spustošil zemi a dobyl i pevného 
hradu Znojemského. Tu teprve kníže Konrád se pokořil a pro- 
střednictvím německého krále smířil se s Vladislavem, který pak 
jej ponechal v neztenčeném držení Znojemského údělu. Ale již 
po čtyřech letech (1150) skončil tento ctižádostivý kníže svůj 
život plný bouří a nepokojův ; tělo jeho převezeno bylo do Třebíče 
a tam v rodinné hrobce pochováno. 

R. 1 147 vévoda Vladislav s mladším bratrem svým Jin- 
dřichem a jiným Přemyslovcem Spytihněvem postavil se v čelo 
četného oddílu vojenského a připojiv se k zástupům krále ně- 
meckého Konráda, vydal se na výpravu křížovou do Svaté země. 
Zatím biskup olomucký Jindřich Zdík účastnil se křížové výpravy 
proti Slovanům polabským, jichž území byl již poznal na dvou 
cestách misionářských. Vedle biskupa Jindřicha a četných du- 
chovních i světských knížat německých, připojil se k této výpravě 
též olomucký kníže Ota III., bratr jeho Svatopluk a Vratislav, 
kníže brněnský. Výprava skončila se s nepořízenou a již po třech 
měsících biskup Jindřich i s knížaty moravskými navrátili se do 
vlasti (v září 1147). Stejně nešťastné skončila se výprava vévody 



43 



Vladislava do Svaté zemé. Zatím syn Soběslava I., Soběslav, který 
dotud dlel ve vyhnanství německém, chtěje užíti nepřítomnosti 
vévodovy i předních knížat, vtrhl s některými přívrženci do Čech 
a jiné získal si hojnými sliby, aby se zmocnil trůnu, na který 
si po otci právo osoboval. Avšak věrný a ostražitý bratr Vla- 
dislavův Děpolt nočním přepadnutím zmocnil se Soběslava a 
odvezl jej na hrad pražský do tuhého vězení. Když se Vladislav II. 
do Čech navrátil, byla vzpoura již potlačena a Soběslav odveden 
do pevného hradu Přimdy, odkudž však již r. 1150 zase unikl. 

Brzy potom zemřel Jindřich Zdík, sedmý biskup olomucký, 
(1150) a pochován byl na výslovné přání své v klášteře Stra- 
hovském, kolébce řádu premonstrátského v Cechách, jejž si 
byl tolik oblíbil. Jméno jeho bylo proslulé daleko za hranicemi 
říše česko- moravské. Nástupce Jindřichův biskup Jan III. (1150 
až 1157) uvedl do kláštera Hradišťského premonstráty (11 51) 
a vyplnil tak přání, které Jindřichovi samému nebylo možno 
provésti. Jest to první klášter tohoto řádu na Moravě. 

R. 1152 zemřel německý král Konrád III., s nímž vévoda 
Vladislav II. udržoval až do konce styky nejpřátelštější. Za ná- 
stupce Konrádova Bedřicha Barbarossy (1 152 — 11 90) zdálo se 
s počátku, že bude přátelský svazek přerušen. Teprve když 
Bedřich I. vrátil se z první své výpravy italské, byv (1155) od 
papeže Hadriana IV. v Římě za císaře korunován, docíleno bylo 
shody: Vladislavovi byla slíbena koruna královská a Budišínsko, 
když se zavázal podporovati císaře v boji proti hrdému Milánu. 
Na říšském sněme ve Vircburku, kamž vévoda Vladislav se do- 
stavil, doprovázen jsa svým bratrem Děpoltem, pražským biskupem 
Danielem a kancléřem Gervasiem, dovršena byla tato úmluva, ne- 
pochybně dílo obratného diplomata Daniela, který od této doby 
stal se důvěrníkem císařovým. Císař Bedřich přestal také ujímati 
se ostatních Přemyslovcův, ano spojil se s Vladislavem r. 11 57 
k válečné výpravě proti vévodovi polskému Boleslavovi IV., 
u něhož Oldřich Soběslavovič byl nalezl útulek. Boleslav byl 
hlavně zásluhoa vévody Vladislava pokořen a kníže Oldřich ztratil 
u něho všelikou oporu. Od ostatních Přemyslovců nehrozilo tehda 
již žádné nebezpečí: Konrád IÍ. Znojemský (f 11 50) a Vratislav 
Brněnský (f 1156) byli již odebrali se na věčnost, zanechavše 
po sobě nezletilé potomky, olomucký pak Ota III., tehda již ve 



44 

věku značně pokročilém, setrval v nezlomné věrnosti k svému 
vrchnímu pánovi. 

Na říšském sněme v Řezně (u. ledna 1158) za přítomnosti 
četných knížat císař udělil Vladislavovi královský diadem a prá- 
voplatnou listinu, kterouž se pro všechny potomní časy říši česko- 
moravské přisuzoval titul královský; ve dny patronu zemských, 
svatého Václava (28. září) a Vojtěcha (23. dubna), pak o božím 
hodu vánočním, velkonočním a svatodušním směli králové čeští 
dáti si vstaviti korunu královskou na hlavu od biskupa pražského 
neb olomuckého. Za tuto prokázanou poctu, která ovšem nebyla 
zajištěna, poněvadž jí papež Hadrian IV. neuznával, měl král 
Vladislav přispěti vojskem k velkolepé výpravě do Itálie, kterou 
císař ještě toho roku zamýšlel podniknouti. Na sněme, v Praze, 
kamž Vladislav svolal šlechtu českou i moravskou, zdvihl se sice 
odpor proti zamýšlenému podniknutí; ale Vladislav jej utišil, 
ponechav každému na vůli, chce-li ho s družinou následovati čili 
nic. Ze všech končin Čech a Moravy sbírali se dobrovolníci pod 
růžovým praporem Vladislavovým, i sedláci ve všeobecném nad- 
šení opouštěli pluh a chápali se zbraně. Vojsko české bylo před- 
vojem hlavní armády císařské a vypravilo se již v červnu přes 
Augsburk a průsmykem Brennerským do údolí Adyžského. Když 
dospěli k jezeru Gardskému, Čechové vzbudili postrach a zděšení 
v obyvatelstvu, ježto sporáželi nejvzácnější stromy olivové i gra- 
nátové na palivo a ku zřízení koňských stájí. Veronští hleděli 
za velké peníze tyto nezvané hosty ze svého území vykliditi. 
Uzemí Brescijských, kteří byli spojeni s Milánskými, bylo strašlivě 
spustošeno a vypleněno, tak že měšťané již po čtrnácti dnech 
se vzdali prostřednictvím pražského biskupa Daniela. Příchodem 

v 

císařovým Cechové rozohnili se k skvělým činům válečným. Byliť 
prvními, kteří (23. července) v bezpříkladné odvaze přeplavili se 
pod Cassanem přes divoce rozvodněnou Addu, zahnali nepřátely 
na druhém břehu stojící a hned den potom porazili vojsko mi- 
lánské, čímž umožněno bylo císaři položiti mosty přes řeku. Ještě 
více vyznamenalo se české vojsko při obležení Milána (6. srpna 
až 7. září). Král Vladislav sám bojuje ve skvělém brnění, probodl 
za nebezpečného výpadu, který Milánští podnikli, jejich vůdce 
Dacia. Jeho sláva brzo se rozšířila a když Milánští konečně byli 
donuceni k povolnosti, vyžádali si jeho přímluvu a prostřednictví 
u císaře. Tehda Bedřich I. slavnostně vstavil českému králi na 



45 



hlavu nádhernou korunu, kterou byl krátce před tím od krále 
anglického darem obdržel. Bohatě obdarován z kořisti milánské 
nastoupil Vladislav zpátečný pochod do Cech a již 22. září t. r. 
slavil vjezd svůj do Prahy, kdežto biskup Daniel i s letopiscem 
Vincentiem na žádost císařovu zůstal v Itálii, aby svým důvtipem 
přispěl k provedení podmínek míru a k urovnání nového stavu 
věci lombardských, Daniela po čas jeho nepřítomnosti v úřadě 
biskupském zastával Jan IV., biskup olomucký (od r. 1157). 

Po návratu krále Vladislava z Itálie r. n 60 zemřel kníže 
olomucký Ota III. zanechav nezletilé syny Vladimíra a Břetislava. 
Vladislav tehdáž celou Moravu přímo podřídil své vládě a teprve 
o několik let později ustanovil nejstaršího svého syna Bedřicha 
knížetem olomuckým. Té doby král vypravil bratra svého Dě- 
polta s vojskem do Itálie, aby znovu pomohl pokořiti Milánské. 
Této příležitosti, když jádro branné moci ze země se vzdálilo, 
chopil se kníže Soběslav Soběslavovič, který od útěku z Přimdy 
r, 1 1 50 dlel ve vyhnanství, a nočním náhlým vpádem zmocnil se 
Olomouce, odkudž oba princové, Břetislav i Vladimír, uchýlili 
se do kláštera Hradišťského (1161). Vladislav na rychlo sebral 
vojsko a přikvapiv k Olomouci, pohnul Soběslava ku vzdání, 

v 

slíbiv mu nějaký úděl v Cechách. V Praze však dal jej spoutati 
a odvézti na hrad Přimdu, kdež nešťastný Přemyslovec po dva- 
nácte let strádal v tuhém vězení. 

Nedlouho potom naskytla se králi Vladislavovi znova pří- 
ležitost k výpravě za hranice. V Uhřích totiž po smrti krále 
Geizy II. strhly se rozepře o trůn ; proti nezletilému synu Geizovu 
Štěpánovi III. vystoupil strýc jeho Štěpán IV., jehož se ujímal 
mocný císař řecký Manuel. Matka Štěpána III. povolala na pomoc 
krále českého. Vladislav přes odpor pánů na sněme sebral četné 

v 

vojsko v Cechách i na Moravě, kdež tehda syn jeho Bedřich byl 
již údělným knížetem olomuckým. Vojsko českomoravské, všude 
pleníc a pálíc vtrhlo do Uher, spojilo se v Potisí s králem Ště- 
pánem III., odkudž český král přímo namířil proti táboru Ma- 
nuelovu. Císař řecký nabídl Vladislavovi mír, jímž uznal Štěpána III. 
za krále uherského a umluvil sňatek svého synovce s vnučkou 
Vladislavovou. 

Císaři Bedřichovi dostalo se ještě několikráte české pomoci 
ve výpravách italských. Zvláště pak když r. 1166 lombardská 
města znovu se vzbouřila proti císařským úředníkům, kruté je 



46 



utiskujícím, a císař k jich pokoření veliké vojsko přes Alpy 
vedl, vypraveno bylo opět české vojsko jemu na pomoc; v čele 
jeho byl opět kníže Děpold a Daniel, biskup pražský. Dobyvše 
Ankony spojená vojska táhla na Řím, jehož bylo dobyto, a papež 
Alexander III. odtud vypuzen. Hned potom však vypukla morová 
rána v německém vojště, a jeden z prvních, který jí byl za- 
chvácen, byl pražský biskup Daniel ; později podlehl jí také kníže 
Děpold s velikou částí českého vojska (1167). Od té doby hvězda 
Hohenstaufů pobledla, a také český král neuznával za nutné, 
aby setrvával s císařem v příkrém odporu proti vítěznému papežů 
A ještě jiná okolnost tu byla, která zkalila dosavadní přátelský 
styk obou panovníků. R. 1168 uprázdnil se arcibiskupský stolec 
solnohradský, načež kapitula spolu s ostatním kněžstvem zvolila 
si za arcibiskupa Vojtěcha, syna krále Vladislava. Poněvadž však 
Vojtěch prohlásil se pro Alexandra III. a nikoliv pro císařského 
protipapeže Calixta III., k čemuž otec jeho dal svůj souhlas, 
odepřel mu císař Bedřich svého stvrzení a nepovolil, i když se 
král Vladislav za svého syna přimlouval. Vojtěch byl donucen 
na čas ze Solnohradu se vz dáliti, ačkoliv kapitula zůstala mír 
věrnou. Když pak r. 1172 zemřel olomucký biskup Jan IV. a 
Vladislav jmenoval jeho nástupcem Dětleba, nedovolil, aby byl 
vysvěcen od Kristiána, arcibiskupa mohučského, který se byl 
prohlásil proti Alexandrovi III. 

Král Vladislav přál si zajistiti trůn český prvorozenému 
synu svému Bedřichovi, kterého nedlouho před tím jmenoval 
knížetem olomuckým. Tomu však vzpírali se synové Soběslava L, 
Oldřich a Soběslav, z nichž tento sice dosud dlel v pevném vězení 
na Přimdě, onen však po nejdelší čas zdržoval se v družině cí- 
sařově, a když Vladislav r. 1173 odevzdal synu Bedřichovi panství 
v celé říši českomoravské, neotázav se ani císaře ba ani sněmu 
zemského, j^muž přece náleželo právo voliti si nového panovníka: 
Oldřich Soběslavovič zdvihl ihned na zprávu o těchto událostech 
stížnost u císaře a prosil jej ve jménu svého uvězněného bratra za 
pomoc. Císař Bedřich, který beztoho prahl touhou, aby Cechy 
uvedl zase v tužší odvislost, prohlásil vévodu Bedřicha za zbavena 
trůnu českého, ježto prý naň nedosedl zákonitým způsobem, ani 
za souhlasu Čechův ani udělením léna od císaře, nýbrž pouhou 
vůlí svého otce. Potom císař udělil léno české pěti korouhvemi 
Soběslavovi, v jehož prospěch bratr Oldřich svých práv se vzdal, 



47 



ale proti znění privilegia z roku 1158 neuznal ho již za krále, 
nýbrž toliko za vévodu českého. Král Vladislav roztrpčen po- 
sledními událostmi odebral se na statky své manželky Jitky do 
Saska, kdež již po čtyřech měsících (18. ledna 11 74) zemřel. 
Také jeho syn Bedřich opustil Čechy, a později nalézáme jej 
v průvodě císařově na výpravě italské, 

§ 10. Spory Přemyslovců do nastoupeni Přemysla Otakara I. 

Na Moravě objevují se tehda nová údělná knížata Konrád 
Ota, syn Konráda II„ ve Znojmě, bratří pak Soběslavovi Oldřich 
a Václav, onen v Olomouci a tento v Brně. Na sněme konaném 
v Brně r. 11 74 za přítomnosti vévody Soběslava II. bylo od vel- 
možů moravských dáno svolení, aby kníže Oldřich vedle závazku 
před tím císaři daného v čele vojska českomoravského do Itálie 
se vypravil. Tato výprava, kteréž se i četní páni moravští účast- 
nili, skončila se nešťastněji než všechny předešlé. Táhnouce Ba- 
vorskem vojínové čeští vzbudili proti sobě veliký odpor obyvatelstva 
bezohledným drancováním. U města Asti dohonili vojsko císařské, 
s nímž spojili se k obležení Alessandrie (29. října 11 74). Nepří- 
znivé počasí, nedostatek potravin a kořisti, nevyplácení žoldu 
vzbudily nespokojenost v řadách českých, a veliká část vojska, 
když nemohla u knížete Oldřicha dovolati se platu, opustila jej 
a vrátila se přes Pavii, Milán, Komské jezero a zasněženými 
údolími alpskými domů. Mezi těmito uprchlíky bylo mnoho mo- 
ravských rytířův, a císař Bedřich žádal vévodu Soběslava II., 
aby mu je s přísným napomenutím zpět poslal, čemuž oni však 
se opatrné vyhnuli. Kníže Oldřich vrátil se po velikonocích r. 1 175 
s nepatrným a velmi zbědovaným průvodem do vlasti. 

Také bratru jeho vévodovi Soběslavu II. nepřálo valně štěstí 
na trůně českém. Měl sice dobrou vůli vládnouti spravedlivě, 
jmenovitě k nižšímu lidu naklonil své srdce a chránil jej před 
mocnějšími. Ale právě tím odvrátil od sebe přízeň šlechty, která 
jej posměšně nazývala > selským knížetem t. Také za hranicemi 
vznikly mu četné nesnáze. Spory o pohraničně území vzbudily 
mu válku s vévodou rakouským, Jindřichem II, Soběslav II. a 
kníže znojemský Konrád Ota vtrhli dvakráte v čele mocného 
vojska do Rakous a zemi hrozné poplenili (1176). Poněvadž na 
těchto výpravách také některé kostely byly vyloupeny, vyhlásil 



48 



papež Alexander III. na vévodu českého klatbu; s císařem Be- 
dřichem pak již dříve Soběslav II. se nepohodl z rozličných příčin. 
Z neznámých příčin začal spor i se svým dosud vždy věrným 
bratrem Oldřichem, a odebrav mu úděl olomucký uvrhl jej do 
vězení. Olomucké knížectví udělil druhému bratru Václavovi, jehož 
dosavadní úděl brněnský přiřkl Konrádovi Otovi, knížeti znojem- 
skému, bezpochyby za vojenské služby proti Rakousům prokázané. 
Avšak ani mezi Soběslavem a Konrádem Otou nepotrvalo dlouho 
toto přátelství. 

Tuto dobu, kdy vévoda Soběslav II. takřka s celým světem 
byl pohněván, vyhlédl si dávný jeho soupeř, kníže Bedřich, dříve 
od něho s trůnu svržený. Již po delší dobu byl se zdržoval 
u císaře v Itálii a nyní požádal jej za udělení léna českého. 
Císař svolil k tomu ochotně, prohlásil Soběslava II. za zbavena 
trůnu a investoval Bedřicha za vévodu, při tom však ponechal 

v 

mu úplné na vůli, jakým způsobem by se zmocnil panství v Cechách. 
Kníže Bedřich získal svata svého Leopolda V., vévodu rakou- 
ského, jenž s radostí uvítal příležitost pomstiti se Soběslavovi 
za předešlé pustošení. Také Konrád Ota s četnými pány českými 
a moravskými připojil se k nepřátelům Soběslavovým, jemuž 
toliko bratr Václav Olomucký zůstal věrným. Soběslav vypravil 
se s vojskem na Moravu, ale byl od spojeného vojska moravsko- 
rakouského poražen a nazpět do Cech zahnán. Potom vtrhl kníže 
Bedřich s vojskem, které mu .poskytl císař a vévoda rakouský, 
do Čech, získal mnoho českých pánů na svou stranu a porazil 
Soběslava II., který se uchýlil na hrad Skálu. Praha po krátkém 
odporu otevřela vítězi brány. Soběslav II., byv od Bedřicha ještě 
jednou poražen u Prahy pomocí Konráda Oty, hájil se ještě po 
celý rok, konečné však musil se vzdáti a odešel do ciziny, kde 
již r. 1 1 80 zemřel. Také bratr jeho Václav zbaven byl svého 
panství a donucen k útěku do Uher; knížectví olomucké, jak se 
pravdě podobá, Bedřich udělil později (1181) Konrádovi Otovi, 
který takto poprvé zase celou Moravu sjednotil pod svým pan- 
stvím. 

Nový kníže moravský byl muž rozhodný, ctižádostivý, 
v provádění svých záměrů důsledný. Naproti tomu panující kníže 
český byl povahy nestálé, nehodný potomek vynikajícího krále 
Vladislava. Mezi dvěma povahami tak různými přátelství nemohlo 
dlouho potrvati, a Konrádovi Otovi bylo na snadě, aby využit- 



49 

koval slabosti svého příbuzného. Příležitost k tomu zavdala ne- 
spokojenost s Bedřichem, která se vždy více jevila v panstvu 
českém i moravském. Kníže Bedřich totiž, aby dosáhl proti 
Soběslavovi II. léna českého od císaře, byl se tomuto zavázal 
velikými poplatky ; aby je sehnal, ukládal veliké mimořádné daně, 
proti čemuž šlechta zdvihala veiiký odpor. Nad to pak manželka 
Bedřichova Eliška, dcera uherského krále Geizy II., rozmnožovala 
nelibost svým pánovitým a bezohledným jednáním ; její vůle 
platila více než vůle knížete samého, ona obsazovala svémocně 
biskupský stolec pražský i olomucký i důležitější úřady zemské. 
A tak již v letě 1182 došlo ke vzpouře šlechty českomoravské, 
Bedřich byl ze země vypuzen, Konrád Ota zvolen vévodou českým . 
Pražský hrad vzdal se po několikanedělním obležení, a Konrád 
Ota dosedl na stolec knížecí. 

Kníže Bedřich již podruhé panství zbavený, neschopný 
jakéhokoli samostatného činu, obrátil se s velikým nářkem zase 
o pomoc k císaři Bedřichovi. Tomuto naskytla se velevítaná 
příležitost, podlomiti konečně dosavadní moc českomoravské říše, 
beztoho již otřesenou vnitřními spory. I předvolal netoliko knížete 
Konráda Otu, nýbrž i velmože české na říšský sněm do Řezná 
(v září 1 1 82). Aby pak zastrašenou šlechtu českou k povolnosti 
přinutil, dal do zasedací síně přinésti veliké množství sekyr a 
tam pronesl osudný rozsudek mezi spornými stranami : Bedřichovi 
přisoudil Čechy, kdežto Konrád Ota měl spokojiti se panstvím 
na Moravě, avšak ne již pod vrchním panstvím českým, nýbrž 
jakožto říšský markrabí, toliko císaři podřízený. Morava měla . 
odtud zůstati samostatným markrabstvím říšským. Rozražením 
českomoravské říše měl se státi první krok k tužší závislosti její 
na Německu. 

Šlechta česká hleděla s nenávistí na vévodu Bedřicha, ja- 
kožto původce velikého pokoření, které r. 1182 bylo na Cechy 
uvaleno. Když Bedřich r. 1 184 dlel na říšských slavnostech 

v 

v Mohuči, vypuklo nové vzbouření v Cechách, v jehož čelo se 
postavil Václav Soběslavovič. Mocné vojsko jeho, podporované 
z Polska, oblehlo Prahu, kdež však Bedřichova manželka Eliška 
v čele chrabré posádky se uhájila. Bedřich přikvapil s pomocí 
německých knížat a vzpouru potlačil. Roku potomního (1185) 
vypravil svého bratra Přemysla Otakara s velikým vojskem proti 
Konrádovi Otovi na Moravu ; úděl znojemský byl mečem i ohněm 

4 



50 

hrozně spustošen, Konrád Ota sebral silné vojsko z Moravy, 
Rakous i Bavor (manželka jeho Helicha byla Wittelsbachovna) 
a postavil se Přemyslovi u Loděnic (mezi Pohořelicemi a Krum- 
lovem) na odpor. V tuhé bitvě, jejíž hluk a lomoz zalehal až 
do kláštera Kounického, odtud na míli vzdáleného, zvítězil Přemysl 
Otakar, ale s tak velkými ztrátami, že nemohl nepřítele proná- 
sledovati a vrátil se domů. Nicméně Konrád Ota sám učinil první 
krok ke smíru s vévodou Beářichem : na společném sjezde v Kníně 
(1186, v kraji Berounském) oba Přemyslovci stali se přáteli pro 
přítomnost i budoucnost. Konrád Ota vzdal se tehda říšské bez- 
prostřednosti a vstoupil opět v bývalý poměr závislosti ke knížeti 
českému, podržel však titul markrabský. Za to hrozilo celistvosti 
říše české nebezpečí z jiné strany: biskup pražský Břetislav 
Jindřich počal spor s vévodou Bedřichem a vznesl jeho rozhodnutí 
na císaře, který na sněme říšském v Řezně (1 187) prohlásil bi- 
skupství pražské za knížectví říšské, od českého vévody úplně 
nezávislé. 

Vévoda Bedřich zachvácen byv potom náhlou smrtí (25. března 
1 1 89) a nástupcem jeho na trůně českém stal se Konrád Ota 
za souhlasu šlechty českomoravské i ovdovělé kněžny Elišky, 
která si vy mínila od něho Olomouc za vdovské sídlo. Nový 
vévoda však dosáhnuv udělení léna od císaře na říšském sněme 
v Řezně, slibu svému nedostál, a Eliška již roku potomního (1190) 
zemřela. Tehda kníže Děpolt, syn onoho Děpolta, který se vy- 
znamenal na výpravách italských a zemřel po dobytí Říma r. 1167, 
provázel císaře Bedřicha na třetí výpravě křížové v čele vojska, 
které se vyznamenalo obvyklou chrabrostí, do Malé Asie, kdež 
byl svědkem nenadálé smrti jeho ve vlnách řeky Selefu; brzy 
potom Děpolt sám padl za obět moru, který vypukl ve vojště 
křižáckém (v létě 1190). 

Konrád Ota udělil v souhlasu s velmoži na snémě pražském 
(15. června 11 89) olomucký úděl Vladimíru a Břetislavovi, synům 
Oty III. Olomuckého (f 1160), Brněnsko pak Spytihněvovi a 
Svatoplukovi, synům Vratislava Brněnského (f 1156); Znojemsko 
podržel ve vlastní správě. Tím způsobem byla utvrzena podříze- 
nost Moravy pod vrchním panstvím českým. Ještě téhož roku 
vévoda svolal všeobecný sněm říše českomoravské do Sadské 
(v kraji Bydžovském), na kterémž měly účastenství šlechta i du- 
chovenstvo české i moravské. Tam prohlášena byla Statuta vévody 



51 



Konráda Oty, první objemnější památka našeho domácího práva, 
jejíž účelem bylo zavésti jednotnou soudní organisaci na Moravě 
a pokud možno uvésti ji v souhlas se soudními řády v Čechách. 

Vévoda Konrád docílil trvalého míru a pořádku tím, že 
všichni Přemyslovci ve vyhnanství žijící byli do vlasti povoláni, 
úděly obdařeni a tak odňata jim záminka, dovolávati se cizí po- 
moci. Konrád Ota získal si přátelství, nového krále německého 
Jindřicha VI., zavázav se mu přispěti vojskem na výpravu, kterou 
Jindřich chystal k dobytí Neapolska a Sicílie. Na sněme pražském 
(v říjnu 1 190) vymohl si od stavů svolení k této výpravě. Tamtéž 
sepsána byla zakládací listina premonstrátského kláštera Luckého 
(něm. Kloster Bruck), jejž byl Konrád Ota společně s matkou 
svou Marií v úrodné kotlině po levém břehu řeky Dyje dal vy- 
stavěti a bohatě statky obdařil. Brzy potom (na počátku 1191) 
vydal se s četným vojskem společně s králem Jindřichem VI. do 
Itálie, v Římě byl svědkem jeho korunování za císaře a dorazil 
s ním až k Neapoli, kde však zachvácen byv ranou morovou, 
zemřel (9. září 1191). 

Příliš krátce moudrý vévoda Konrád Ota spravoval věci 
českomoravské. Na zprávu o jeho časné smrti nové spory o trůn 
otřásaly veškerým národem. Nejdříve zmocnil se vlády Václav II., 
bratr Soběslava II. (f 11 80), jakožto nejstarší Přemyslovec, nedbaje 
o uděleni léna císařského. Sotva však Jindřich VI. na sklonku 
r. 1 191 do Německa se navrátil, odebral se k němu biskup pražský 
Břetislav Jindřich, aby vyžádal od něho léno české svým strýcům 
Přemyslu Otakarovi a Vladislavovi, synům krále Vladislava. Po- 
něvadž žádost tuto podporoval slibem, že císaři vyplaceno bude 
6000 hřiven stříbra, došel u něho snadno svého cíle. Přemyslovi 
uděleny byly lénem Čechy, Vladislavovi Morava, v Čechách na- 
strojenou vzpourou Václav byl ze země vypuzen, zajat od Albrechta, 
markrabí míšeňského, jehož sestru Adelu měl Přemysl Otakar 
za manželku, a uvězněn na jakémsi hradě, kdež upadl v zapo- 
menutí. Praha po tříměsíčním obležení vzdala se novému vévodovi, 
jímž se stal Přemysl, kdežto Vladislav ujal se vlády na Moravě. 
Biskup Jindřich Břetislav zůstal při dvoře císařském, jakožto 
rukojmí za oněch slíbených 6000 hřiven stříbra. 

Avšak Přemysl Otakar popudil proti sobě císaře Jindřicha VI., 
připojiv se na žádost svého svata Albrechta Míšeňského ke 
spiknutí knížat severoněmeckých a dolnorýnských. Nad to pak 

4* 



52 



příliš dlouho otálel vyplatiti císaři slíbené peníze. Biskup Břetislav 
Jindřich, který toužil již po tom, aby vyvázl z rukojemství, byl 
pro to rozhořčen na svého strýce a snadno pohnul tedy císaře 
k tomu, že Přemysla Otakara prohlásil za zbavena trůnu (v červnu 
1 193) a udělil léno české Břetislavu Jindřichovi, prominuv mu 
i slíbený poplatek. Když Břetislav do Čech se vypravil, většina 
šlechty zrádně opustila Přemysla, který donucen k útěku a také 
Praha vzdala se po několikaměsíčním obléhání. Ani Vladislav 
neuhájil se na Moravě. Kníže-biskup vypravil se r. 11 94 vojensky 
proti němu, dobyl hlavních hradův a tím i veškeré země. Od té 
doby nazývá se > vévodou českým a markrabím moravským* • 
Správu Moravy však nepodržel ve svých rukou, uděliv opět 
Olomucko Vladimírovi a Břetislavovi, synům Oty III., Brněnsko 
Spytihněvovi a Svatoplukovi, synům Vratislavovým. Pouze úděl 
Znojemský spravován byl přímo komorou vévody-biskupa, po- 
něvadž z této linie nezbylo zákonitého dědice. Později (1197) 
počet údělů na Moravě rozmnožil se v ten způsob, že Břetislav 
obdržel ku správě okres kolem Břeclavě, Svatopluk kolem Jemnice. 
Všechna tato údělná knížata stála ovšem pod vrchní mocí vévody 
českého. 

Vypuzený Přemysl Otakar ještě za živobytí knížete-biskupa 
pokusil se o korunu. S vojskem, které sebral za pomoci svých 
příbuzných z Německa, vtrhl do Čech; tam však nenalezl pří- 
vrženců, šlechta postavila se mu na odpor ; Přemysl byv poražen 
musil opět hledati útočiště v cizině, kdežto jeho bratr Vladislav, 
upadnuv v podezření, že byl tohoto spiknutí účasten, na hradě 
Pražském jest uvězněn. Ale ještě toho roku (15. června 1197) 
zemřel vévoda Břetislav Jindřich, a šlechta, nedbajíc práva starších 
Přemyslovců moravských a taktéž staršího Přemysla Otakara, 
prohlásila za vévodu Vladislava III., který byl z vězení vybaven 
a hned potom (22. června) na trůn nastolen. Poněvadž císař dlel 
tehda na Sicílii, provedena tato změna na trůne bez jeho souhlasu; 
nicméně páni doufali, že nebude mu proti mysli. Avšak již po 
třech měsících došla do Čech zpráva, že císař Jindřich VI. zemřel 
v Messiné (28. září 1197). 

Výhodu této události dobře postřehl důmyslný Vladislav 
a použil jí k tomu, aby zrušil nedávno zřízenou nezávislost biskupa 
pražského, jehož stolec byl tehda úmrtím Břetislava Jindřicha 
uprázdněn. Tento krok byl by však zůstal polovičatým, kdyby 



53 

byla Morava potrvala v onom nezávislém poměru k Čechám, ve 
který vstoupila r. 1182 a který právoplatně dosud nebyl zrušen; 
nad to pak odpor kapituly pražské pro domnělé porušení práv 
jejich i nové různice v rodě Přemyslově hrozily zvrátiti moudré 
opatření Vladislavovo. Již počátkem prosince totiž Přemysl Otakar 
opět objevil se před Prahou s četnými přívrženci, chtěje násilím 
zmocniti se trůnu. Vladislav vypravil se s dobře opatřeným 
vojskem jemu vstříc, nikoli však, aby pokračoval ve vražedném 
boji, nýbrž aby poctivě a nezištně podal staršímu bratru ruku 
na smířenou. Oba shodli se v ten způsob, aby Přemysl vládl 
v Čechách, Vladislav na Moravě, obě země pak aby tvořily je- 
dinou říši (6. prosince 1197). Morava zůstala i potom markrab- 
stvím, ale nikoliv pod panstvím německým, jak to zamýšlel císař 
Bedřich I., nýbrž pod panstvím českým. Říšská bezprostřednost 
Moravy tím byla zrušena. Země dosud rozptýlená v několik 
drobných, na sobě nezávislých údělův, od této doby byla trvale 
spojena v jediný státní celek. Vladislavovi bylo tím snáze sjed- 
notiti Moravu pod svým panstvím, ježto právě v té době — 
nejdéle do r. 1201 — všichni Přemyslovci moravští, jak z linie 
brněnské tak i z olomucké, zemřeli bez potomků. Tím také od- 
straněn byl hlavní kořen dosavadních různic v tomto rodě, které 
zdržovaly rozkvět státu českomoravského uvnitř i na venek. 

# 11. Vnitrní stav Moravy do sklonku' XII století. 

Od roku 1029, kdy Morava byla trvale k panství českému 
připoutána, měla již na západě, jihu i východě celkem tytéž 
hranice jako nyní, jen na severu sahala značně dále : zabíralať 
také celé nynější Opavsko, pokud náleží diecesi olomucké, i mů- 
žeme tehdejší rozlohu Moravy páčiti asi na 26.000 km 2 . Kníže 
Břetislav I. svým řádem stařešinským dal podnět k rozdělení země 
na úděly, jichž bylo koncem XII. století pět: olomucký, ohra- 
ničený řekou Zinou (Pštinou) na severu, Svitavou a Svratkou na 
západě, Karpatami na východě ; břeclavský, brněnský mezi Svi- 
tavou, Svratkou, Oslavou a Jihlavkou, znojemský a jemnický. 
Každému údělu vévodil údělný hrad, sídlo knížete ; ale vedle těchto 
hlavních byly též jiné župní hrady. Úděly rozdělovaly se na župy, 
jichž bylo v X. stol. asi 11. Župy, základ veškeré správy zemské, 
byly sídly jednotlivých plemen a skládaly se z většího neb menšího 



54 



počtu vesnic, z pravidla sídel rodů v. Středem župy byl hrad, 
sídlo náčelníka celého plemene, župana, kněze neb vojvody 
(dux, regulus), shromáždiště župních sněmů, sídlo svatyně a 
v dobách válečných útočiště lidu župního. Župan spolu s náčel- 
níky rodovými tvořil sbor, jemuž náležela správa všech veřejných 
záležitostí župních. Za Boleslavův staly se župy, jako v Čechách, 
tak asi i na Moravě, okresy politickými (regiones, provinciae, 
districtus), v jichž čele byli potom zeměpanští úředníci, vykoná- 
vající jménem knížete správu svého okresu. Tito župane, do- 
sáhnuvše časem dědičnosti svého úřadu, byli jádrem šlechty 
zemské (zemanů, lechů), byli správci, soudci i vojevůdci žup a 
spolu s náčelníky rodovými (vladykami) scházeli se na shromá- 
žděních (sjezdech) župních. 

Koncem XII. stol. bylo na Moravě již 19 žup a každá měla 
své hradiště se sídlem zeměpanského hradního čili kastelána. Za 
přední pokládána byla župa olomucká a Olomouc nazývá se vý- 
slovně hlavním městem zemským. Župy dělily se z pravidla jen 
v obvody statků zemanských a v hájemství jednotlivých osad 
vesnických, jež byly sídly rozličných rodů větších neb menších. 

v 

Četné silníce spojovaly Moravu se zeměmi sousedními a 
také uvnitř země byly četné silnice a na nich stanice mýtní a 
celní ve všech osadách, kde bylo živější spojeni obchodní. Měst 
v našem smyslu tehda ještě nebylo, nýbrž jen hrady a hrádky 
(castra, castella) a vesnice, dědiny. Tyto byly dvojího původu: 
za nejstarších dob vystavěna a obydlena byla vesnice rodem, 
kterýž jí také dal jméno; takových rodových vesnic se jmény 
patronymickými počítá se na Moravě daleko přes tisíc, z čehož 
lze souditi, že Morava již za nejstarších dob (IX., X. stol.) byla 
dosti hojně zalidněna; to platí zvláště o rovinách. Později, když 
se členové rodu rozmnožovali, odloučily se jednotlivé rodiny, 
nebo i osoby, a osadily sousední stráně i jiná místa přístupná; 
takové osady dostaly pak své jméno od svého zakladatele nebo 

v 

od své polohy. Velmi rozšířené po Moravě, tak jako v ('echách 
a ve Slezsku, jest jméno vesnic Lhota: chtěl-li totiž někdo svou 
usedlost rychleji zalidniti, povoloval novým osadníkům úlevy 
(lehota = lhota) obyčejně v té míře, že v prvních letech ne- 
platili bud žádných, nebo jen nepatrné poplatky. 

Hlavním zdrojem výživy bylo rolnictví a chov dobytka. 
I když přestalo společné užívání pozemků, přece kus půdy zůstal 



55 



obecným majetkem. Jiným odvětvím výživy bylo hornictví : mimo 
jiné dolovalo se dosti hojně na zlato i na stříbro; kovkopové 
stříbra zvali se jamníci, odtud název města Jemnice. Řemesla 
všeho druhu vzkvétala nejvíce při hradech a klášteřích. Řemesl- 
níci jako sedláci ponenáhlu octli se v rozličném stupni odvislosti 
od svých vrchností. Peněžnictví a obchod vůbec byly již tehda 
v rukou židů, kteří odedávna provozovali také rozsáhlý obchod 
s otroky. Vinařství, včelařství, zahradnictví a rybářství byly 
v plném rozkvětu, i chmelařství pěstovalo se v míře podobné 
jako v Čechách. Hodnota peněz byla stálá a vysoká ; 200 denárů 
činilo hřivnu stříbra (marca, talentům), kteráž měla cenu asi 16 
našich zlatých. Peníze raženy byly z největší části ve stříbře, 
zlaté mince byly velikou vzácností, měděných vůbec nebylo. 

Nejvyšší moc panovnickou na Moravě měl kníže český. 
Udělná knížata moravská byla podřízena jeho vrchnímu panství 
a zavázána mu přísahou věrnosti. Nesměli ani válku vésti ani 
mír učiniti s mocnostmi zevními, nesměli také peněz raziti, ani 
biskupa v zemi dosazovati, ani jakéhokoliv pozemku ze svého 
údělu darovati neb odprodati bez svolení vévodova. Tato podří- 
zenost potrvala, i když Morava byla za markrabství povýšena. 
Vévodovi náležely všechny statky korunní (zeměpanské), kteréž 
byly velmi rozsáhlé, jakož i všechny důchody zemské, vyplývající 
z cel, mýt a desátků, z mincí, honitby a rybaření, z rozličných daní 
a jiných zeměpanských práv, která se shrnují pod názvem regalií. 

Přemyslovci, kteří měli úděly na Moravě, dostávali část 
těchto důchodův. Hlavní bohatství jejich záleželo ve jmění nemo- 
vitém, zvláště pak v rozsáhlých lesích, které se tehda na Moravě 
rozkládaly. Jim příslušela v údělích pravidelná správa, vrchní moc 
soudní, právo udíleti výsady, pokud se netýkaly důchodů knížat 
českých ; brali též podíl z výtěžků mýt, cel i mince a z desátků, 
náležejících knížatům českým; jim konečně náležely hrady župní 
se zbožím příslušným, jichž správu svěřovali kastelánům. Udélný 
kníže byl také předním ochráncem církve (advocatus ecclesiae). 
Ačkoliv úděly původně dědičnými býti neměly, vyvíjela se jejich 
dědičnost již ve stol. XL, z čehož vznikaly mnohé různice mezi 
knížaty zemskými a údělnými, jež utvrzovaly nezávislost Moravy 
od Cech. 

Šlechta na Moravě, podobně jako v jiných zemích sousedních, 
měla původ svůj jednak ve . svobodnících, kteří nabyli časem 



56 

• 

velikého majetku pozemkového, jednak v rodinách, ze kterých 
vévodové vybírali si vynikající hodnostáře ve dvorských službách 
nebo i vrchní úředníky zemské. Teprve z této majetkové a úřed- 
nické šlechty povstala šlechta rodová. Již v XI. stol. rozděluje 
se šlechta na dvě třídy, vyšší a nižší hodnosti (primi et secundi 
ordinis milites). Vyšší stav nazýval se později (ve XIL stol.) 
panským (nobiles, domini), nižší vlády ckým čili rytířským (milites); 
tito povstali asi z oněch svobodníků, kteří měli skrovnější majetek 
pozemkový, nebo i z nesvobodných služebníků, kteří časem ve 
válečných službách se vyznamenali. Z nejstarších šlechtických 
rodů na Moravě jmenují se Hronovici, Bočkové, Boskovici, 
Kravaři, Tasoviči a j. 

Ze Šlechty vyšší bráni byli přední úředníci zemští : kastelán 
čili správce župy, jemuž bylo pečovati o bezpečnost svěřeného 
území brannou mocí, cudař (judex provincialis), který bděl 
nad právem osobním i majetkovým, nejvyšší komorník (came- 
rarius), který se staral o řádné odvádění poplatkův a měl také 
účast při soudech župních, prováděl půhon a působil při zvodu; 
vladaři (villicus) svěřena byla správa korunních statků. Nade 
všemi těmito postaven byl jakožto nejvyšší úředník zemský kancléř 
(cancellarius), jemuž příslušelo asi vyhotovování listin i chování 
pečeti knížecí. Od těchto zemských úředníků dlužno přesně ro- 
zeznávati hodnostáře dvorské při osobě vévody (krále), jakož 
byli: nejvyšší maršálek, nejvyšší komoří, nádvomí župan čili 
íalckrabí (comes palatinus), čišmk, truchses, lovčí. Že také údělná 
knížata moravská a pozdější markrabí při svých dvorech podobné 
úřady si zřizovali a vydržovali, jest pravděpodobno. Vždyť i bi- 
skupové olomučtí ano i přednější pánové moravští měli své ko- 
moří, číšníky a jiné úředníky. 

Od pánův a rytířů lišili se zemane čili dědici (rustici, heredes) ; 
byli to svobodní majitelé drobnějších pozemků, kteří si dovedli 
po staletí uhájiti své samostatnosti, ale ani válečnou službou, ani 
zemským úřadem nedosáhli vyššího postavení. Vedle těchto tříd 
nalézáme však již dosti četné obyvatelstvo poddané (homines 
villae) ; byla to část obyvatelstva selského, žijící v trvalé závislosti 
na pánech území; i s nevolníky (servi, pueri, ministeriales, dru- 
hones) se setkáváme, kteří buď řemesly v podhradích, nebo při 
pracích polních a hospodářských jsouce zaměstnáni, v podruží 
pánů svých trvali a jim povinni byli různými dávkami, z pravidla 



57 



však drželi pozemky, poskytnuté jim od pánův. Ano i otroctví 
se vyskytuje, zejména jako trest za zločin hrdelní, byl-li zločinci 
trest smrti darován; avšak již koncem XII. stol. otroctví mizí. 
Zvláštní postavení zaujímali židé, kteří se zabývali obyčejně lichvou 
a koupí i prodejem otroků. Druhdy jim byly poskytovány různé 
výhody i osvobození od břemen zemských; za to však často 
musili býti připraveni na to, že jim vše co méli, bude od knížat 
opět vyrváno. 

Zdali již v X. a XI. stol. sněmy zemské na Moravě byly 
trvalou institucí, o tom sice není přímých dokladů, lze však 
s důvodem předpokládati, že o důležitějších záležitostech zemských 
již za Mojmírovců, zajisté pak za Přemyslovců veškera obec 
zemská se radila, zpravidla v některém hradě župním ; avšak 
před koncem XII. stol. sotva lze mluviti o určitém jich složení 
i oboru jejich působnosti. 

Jak Čechy tak Morava měly zvláštní soud zemský (judicium 
generále). Tam bývala výměna statků, větší darování a porovná- 
vání rozepří předmětem jednání, jehož se účastnila šlechta. Tento 
soud rozsuzoval též o vině proti panovníkovi a proti zemi (vele- 
zrádě), rozřešoval spory o dědiny, o zlato a o cla. V každé župě 
byl soud župní (cúda, judicium provinciale), jemuž přikázány 
byly v území župním rozepře právní i činy trestné, pokud nebyly 
vyhrazeny soudu obecnému. Soud ten vztahoval se na všechny 
obyvatele župy bez rozdílu, a přísedícími jeho byli pánové a 
vladykové té župy jakožto soudcové. Župní soud byl dvojí: 
i. panský, na němž zasedali pánové (nobiles, barones) té župy a 
předsedal sudí za přítomnosti župana ; 2. vládyčí, složený z vládyk 
(milites) za předsednictví vladaře (villicus). Oba soudy lišily se 
svou kompetencí: soudu panskému náležely rozepře vyšší ceny 
nežli soudu vládyckému. Třetího druhu byly soudy slubné, druh 
soudů smírčích, jichž pravomoc se vztahovala na věci nepatrné 
ceny. 

Řád soudní na Moravě vyvinul se podobným způsobem, 
jako u sousedních kmenů slovanských. Žalobce (póvod) pohnal 
žalovaného (pohnaného) na soud. Postižen-li žalovaný v konání 
trestného činu (>při líci«), byl tím důvod jeho viny dán a odpadlo 
všeliké líčení i pření. Soud vynesl na zaklade tom nález viny 
i trestu. Nemohl-li však nabyti přesvědčení o vině či nevině ža- 
lovaného, zůstaveno bylo očištění tohoto od viny nařknuté soudu 



58 



božímu (ordalie, judicium dei). Soudy boží čili očisty zakládaly 
se na starověké, z pohanstva pochodící víře, že bohové nevinného 
neopustí, vinného pak sami zatratí. Očisty daly se vodou, ohněm 
nebo soubojem. Souboj podle dávného práva moravského byl 
připuštěn jenom proti cizincům. 

V rozepřích, kde nebyly očisty přípustný, dalo se průvodní 
řízení výpovědmi svědků, listinami a. přísahou. Na základě ta- 
kovém soud pronášel nález. Prokázaná vina trestala se krutým 
způsobem. Oslepení, uřezání nosu neb jazyka, čtvrcení, usekání 
rukou, lámání kolem, šibenice, stětí mečem byly obyčejné tresty 
na velezrádu, vzpouru, vraždu a jiné těžké zločiny. Mírnějšími 
tresty bylo vymrskání pruty, Šroub, kláda, do které nohy tre- 
stancovy byly sevřeny a jiná mučidla. Na jisté přečiny bylo vy- 
povídání ze země aneb ukládány též pokuty peněžité. Dlužník, 
který nemohl zaplatiti, stal se nevolníkem věřitelovým. Podobně 
upadl do otroctví zločinec, odsouzený na smrt, ale výrokem kní- 
žete přijatý na milost. Rozdílu stavů před soudem, na Moravě 

v 

ani v Cechách, a zvláště ve statutech Konrádových nenalézáme. 
Od té doby, co Morava byla politicky ve svazku říše české, 
byla také církevní správou podřízena biskupovi pražskému R. 1062 
zřízeno bylo samostatné biskupství v hlavním městě moravském, 
v Olomouci, a podřízeno přímo metropolitovi mohučskému. Bi- 
skupové olomučtí, jichž diecesc se prostírala v týchže hranicích, 
jako tehdejší země Moravská, nebyli voleni, jako v Cechách, za 
účastenství duchovenstva a za souhlasu lidu, nýbrž byli jmenováni 
až do r. 1 184 od českého vévody. Potom provozovali totéž právo 
markrabí moravští až do r. 1207, kdy král Přemysl Otakar I. 
přenesl právo volební na kapitolu. Takto jmenovaný hodnostář 
byl až do konce XII. stol. od císaře potvrzován. Dalo se to tím 
způsobem, že mu císař uděloval berlu a prsten, po uzavření 
konkordatu vormského (1122) pouze přísahou na žezlo. Tímto 
obřadem (investiturou) stával se biskup olomucký, jako pražský, 
knížetem říšským a byl také za takového pokládán. Ale r. 1 197, 
když došla zpráva o smrti císaře Jindřicha VII., kníže Vladislav III. 
poprvé obsadil biskupství pražské ze své vůle a přiměl nového 
biskupa Daniela, že jemu složil lenní přísahu, čímž přešel v úplnou 
odvislost od knížete českého. Když pak nastoupil na trůn Přemysl 
Otakar I., král německý Filip zároveň s titulem královským pro- 
půjčil mu právo investovati nejenom biskupa pražského, nýbrž 



59 



i olomuckého, což ve zlaté bulle sicilské od císaře Bedřicha II. 
bylo potvrzeno. Počet kanovníků kapitulních určen byl od biskupa 
Jindřicha Zdíka (1132) na dvanict. Příjmy biskupovy záležely 
z rozličných důchodů (z desátků, mýt, mincoven a j.) a z roz- 
sáhlých statků. Kapitola vydržována byla z nájmů, desátkův a 
nadací. V čele kapitoly byli děkan a probošt, kterýž byl správ- 
cem jmění kapitolního a od r. 1 207 také správcem statků biskup- 
ských, pokud stolec biskupský zůstával uprázdnén. 

Diecese byla rozdělena na několik větších okresů, v jichž 
čele stáli arcijahnové ; byla to arcijahenství v Olomouci, Přerově, 
Spitihněvi, Břeclavi, Brně a ve Znojmě; arcijahen olomucký za- 
stupoval také biskupa ve věcech správních. Arcijahenství dělila 
se na farnosti, děkanství ve XII. stol. ještě nebylo. Duchovenstvo 
dvorské a kapitulní bylo na svou dobu vysioce vzdělané, hojnost 
vzácných- děl v olomucké kapitulní knihovně složených jasně to 
dosvědčuje. Hůře bylo s duchovenstvem venkovským, které stále 
ještě lpělo na mnohých zlořádech ; veškera péče, kterou zvláště 
biskup Jindřich Zdík vynakládal na vzdělání kněžstva, neměla 
zdárného úspěchu. Proto také řády křesťanské ještě ani ve XIL 
stol. nebyly v lidu pevné zakořeněny, a lid lpěl dosud na 
mnohých zvycích pohanských. Mezi takové náleželo zvláště mno- 
hoženství i unášení dívek, jež na Moravě teprve za téhož Jin- 
dřicha Zdíka bylo úplně odstraněno. 

První benediktinský klášter na Moravě založen byl od knížete 
Břetislava I. r. 1048 v Rajhradě a osazen benediktiny z Břevnova; 
druhý Hradišťský (u Olomouce), založený r. 1078 od knížete 
Oty I. a manželky jeho Eufemie, proměněn byl r. 1151 v pre- 
monstrátský. Třetí Třebíčský, založený od knížat Oldřicha Brněn- 
ského a Lutolda Znojemského r. 1 109, k němuž náleželo od 
r. 1195 benediktinské probošství na Luze (nyn. Komárově) u Brna. 
Premonstrátský klášter, kromě Hradišťského, založen byl r. 1190 
na Lúce u Znojma (Kloster Bruck) od knížete Konráda Oty, 
nežli se vydal na výpravu do Dolní Itálie. Klášter premonstrátek 
v Dolních Kounicích (»Rosacoelit), založený r. 1181 hrabětem 
Vilémem z Pulína a osazený (1 1 83) jeptiškami z Louňovic v Ce- 
chách, zanikl již v XVI. stol. V čele kongregací klášterních byli 
opatové (abatyše), jmenovaní dílem od knížete českého, dílem 
voleni. Investitura jejich dala se rovněž od knížat, jakož vůbec 
každé založení kláštera mohlo se státi jen s jejich souhlasem. 



60 



Z rytířských řádů ve XII. stol. pouze Johanité byli r. 1168 uve- 
deni na Moravu od krále Vladislava a vládli zde rozsáhlými 
statky. 

Členové řeholí oddávali se kajícným skutkům a askesi, 
mýtili lesy a vzdělávali půdu ladem ležící, vedli duchovní správu 
na farách, jež náležely ku zboží klášternímu. Mnichům bylo také 
pečovati o duševní vzdělání své i svého lidu. Při každém klášteře, 
byť sebe chudším, byla škola, jejíž úkolem bylo vědecké vzdělání 
mladších mnichů. U takových klášterů, kde působili vynikající 
učitelé, přicházeli i ze vzdálených končin četní žáci. Ti ovšem 
nemohli choditi do školy klášterní, aby domácí kázeň nebyla 
porušena, a proto byla pro ně zřízena zevní Škola, rozdělená na 
trivium (grammatika, rhetorika, dialektika) a quadrivium (arithme- 
tika, geometrie, musika, astronomie). Vyučovací řečí těchto Škol 
byla latina, domácí řeč (lingua barbara) ve XII. stol. na Moravě 
se nepěstovala. Pocházeliť mnichové téměř všech klášterů morav- 
ských z Německa, tak že ani řádně domácímu lidu nerozuměli. 
Jako v jiných zemích, tak i na Moravě byly kláštery hlavním 
sídlem uměni sochařského a malířského. Jmenovitě vynikají 
krásou a dokonalým provedením malby titulních listův, iniciálek 
a skvostných miniatur v opisovaných textech. V dějepisectví bylo 
již tehda pilně pracováno. 

Vznešenější osoby rády se šatily podle kroje cizího, z Francie 
a z Německa přineseného. K národnímu kroji XII. stol. náležely: 
pestrobarevný těsně přiléhající spodní šat a krátké až po kolena 
sahající tuniky, ježto se oblékaly přes hlavu, pak přes to u osob 
vznešených širší, na způsob pláště zhotovená, třepením lemovaná 
a sponami opatřená roucha, k tomu pak až po kotníky sahající, 
nezavázané střevíce, u vznešených střevíce zobákové; jest to 
způsob odívání, jaký povstal smíšením staropohanského kroje 
a kroje byzantského, přineseného do země církevními obrazy. 
Paní nosily volný a .dlouhý šat s visutými rukávy (řízu) a závoj 
hluboko splývající, kterýž venkovské ženy dovedly tak kolem 
hlavy a obličeje ovinovati, že toliko oči bylo viděti. Na malbě 
hradní kaple (»pohanského chrámu*) ve Znojmě lze podnes viděti 
postavu ženy v říze a v závoji. 

Ve stavitelství zachovaly se nám z těchto dob jen skrovné 
památky. Dómy stavěny větším dílem ze dřeva. Také starší 
chrámy slohu basilikového bývaly dřevěné. Větší dokonalosti 



61 



nabyly stavby chrámové zaváděním slohu románského, ale žádná 
z nich úplně se nám nezachovala ; jisté části jich zachovány jsou 
v klášterních chrámech v Třebíči a v Lúce, některé stavby v kří- 
žové chodbě hlavního chrámu olomuckého, okrouhlá kaple ve 
Znojmě a j. Z výtvarných umělců moravských XI. a XII. stol. 
prameny nejmenují nám ani jediného, ač není pochybnosti, že 
zde byli, jako na př. žil tehda v Čechách opat Božetěch, malíř, 
stavitel i řezbář obrazův. O tom svědčí jmenovitě zprávy o velkém 
množství uměleckých předmětů v olomuckém chrámě sv. Petra 
i v jiných kostelích moravských. Pohříchu ani jediná z těchto 
památek nezachovala se na naše doby. 

§ 12. Přemysl Otakar I. a markrabí Vladislav. 

Po smrti císaře Jindřicha VI. Německo stalo se dějištěm 
zmatkův a kruté občanské války. Poněvadž Jindřich VI. zanechal 
po sobě pouze tříletého synáčka Bedřicha II., použila toho některá 
knížata německá a pominuvše úplně nenáviděný rod staufský, 
zvolila si za krále Otu IV. Velfovce, syna Jindřicha Lva. Přívr- 
ženci rodu stanfského rovněž upustili od nedospělého Bedřicha II. 
a zvolili si za krále jeho strýce Filipa, vévodu švábského. Mezi 
oběma stranami chystalo se k válce, a oběma protikrálům zále- 
želo na tom, aby co nejvíce přívrženců si získali. To byla nej-. 
vhodnější příležitost pro tehdejšího panovníka českého, aby dosa- 
vadní těžké jho císařů německých se sebe svrhl a zahájil úplnou 
samostatnost své říše. 

Přemysl Otakar I. ve sporu o korunu německou prohlásil 
se pro Filipa Švábského, který za to hned při svém korunování 
v Mohuči (8. září 1 198) udělil mu dědičně titul královský a zá- 
roveň propůjčil mu důležité právo investovati biskupy své říše, 
pražského i olomuckého. Pro Filipa prohlásil se v úplné shodě 
se svým bratrem též markrabí moravský Vladislav a s ním také 
nedávno před tím od něho jmenovaný biskup olomucký Eberhard. 
Ano když papež Innnocenc III. prohlásil se pro Otu IV., všechna 
tato knížata připojila se r. 1201 k protestu strany staufské, jímž 
popíráno bylo papeži rozhodovati ve věcech německých 

Avšak nemohlo dlouho trvati, a oba Přemyslovci, jak Pře- 
mysl tak Vladislav, dospěli k přesvědčení, že nenastoupili na 
pravou cestu k vytčenému cíli. Bylo by také velkou nemoudrostí 



62 



bývalo, opírati se trvale vůli Innocence III., za něhož moc papežská 
ve středním věku dosáhla . svého vrcholu, A papež Innooenc dal 
oběma Přemyslovcům zřejmě na jevo, že od Oty TV. nemíní 
ustoupiti, krom toho pak zvláštním listem k »vévodovi« Přemyslu 
Otakarovi prohlásil, že potud nepotvrdí jeho královskou hodnost, 
pokud neodstoupí od strany staufské. Tyto a ještě jiné příčiny 
to byly, které pohnuly Přemysla Otakara, že opustil Filipa a přidal 
se k Otovi IV. Vladislav Moravský následoval ochotně jeho pří- 
kladu. Již na jaře r. 1203 král Přemysl Otakar spolu s Heřmanem, 
lantkrabím durynským, a Vladislavem Moravským zdvihl boj 
proti Filipovi Švábskému. Když tento vypravil se (v letě 1203) 
s vojskem do Durynska, tu král český spolu s bratrem svým 
Vladislavem vytrhl lantkrabí durynskému na pomoc. Král Filip 
donucen byl k ústupu, oba Přemyslovci pak odebrali se k říš- 
skému sněmu do Meziboře, kdež (24. srpna 1203) složili hold 
králi Otovi IV. Za to udělena byla od něho Přemyslu Qtakarovi 
královská koruna dědičně, Vladislav pak byl tamtéž potvrzen za 
markrabí moravského pod vrchním panstvím českým. Ani biskup 
pražský ani olomucký nebyli této slavnosti účastni, na důkaz, 
že nebyli již jako dříve pokládáni za knížata říšská. Přemysl 
Otakar I. brzy potom dosáhl hlavního cíle svých tužeb, když 
také papež Inocenc III. (19. dubna 1204) pojal Čechy do počtu 
křesťanských království, nazvav je svým královstvím (regnum 
nostrum), a potvrdil všechna privilegia daná králem Otou IV. 
říši české i pražskému biskupství. 

Válečné štěstí krále Oty IV. nepotrvalo však dlouho. Filip 
maje mocnou oporu v jižním Německu, sebral velké vojsko, vtrhl 
na jaře 1204 do dolního Saska a přinutil bratra Otova Jindřicha, 
aby se mu podrobil ; odtud obrátil se do Durynska. Přemysl 
Otakar, který s vojskem českým i s pomocí uherskou vypravil 
se lantkrabímu Heřmanovi na pomoc, spěšně musil ustoupiti do 
Cech před velikou přesilou Filipovou. Vítězný Stauf pokořiv 

v 

lantkrabího, na podzim r. 1204 vtrhl do ('ech a vyvolal nad to 
králi českému domácí vzpouru, získá v na svou stranu Přemyslovce 
Děpolta El.; Děpolt, který měl údělné panství ve třech župách 
východočeských, prohlásil se veřejně pro Filipa a získal si 
v Cechách i na Moravě četné přívrženstvo Tak donucen nebez- 
pečenstvím vnitřním i vnějším král Přemysl, který beztoho smý- 
šlením svým lnul ke straně Staufské, podrobil se králi Filipovi. 



63 



Když pak po roce (1205) narodil se Přemyslovi syn Václav, 
zaslíbil /nu král Filip svou dceru Kunhutu sňatkem, čímž přá- 
telský svazek mezi oběma panovníky ještě více byl utužen. Na 
sněme v Praze r. 1205 přítomen byl markrabí * Vladislav a olo- 
mucký biskup Robert, kdež oba dali na jevo úplný souhlas 
s novým tímto obratem politickým.*) Moc krále Filipa stále 
vzrůstala, všichni někdejší přívrženci Otovi přidali se k vítěznému 
Staufovci, kdežto Ota IV. ode všech opuštěn žil v firunšviku. 
Sám papež Inocenc III. odhodlal se konečně uznati Filipa za krále 
a jej za císaře korunovati. V tom zasáhla Filipa Švábského na 
vrcholu jeho moci vražedná ruka Oty Wittelsbašského (1208), a 
tím způsobena opětná změna ve věcech německých. Většina vy- 
nikajících knížat německých uznala Otu IV. za krále. Velkou zá- 
sluhu o to měl zase papež Inocenc III. 

Přemysl Otakar, ač Otovi IV. nebyl nakloněn, nemohl sa- 
moten jemu a papeži na dlouho se vzpírati a dal již o velikonoci 
r. 1209 vysloviti Otovi své uznání. Taktéž učinil i Vladislav, 
markrabí moravský, čímž znovu dotvrzena byla bratrská shoda 
mezi oběma Přemyslovci. Král Ota však sám nejvíce přispěl 
k tornu, že Přemysl mohl co nejdříve ze svazku, který mu nebyl 
po chuti se vybaviti: vypraviv se v letě 1209 s četnou družinou 
ve kteréž nacházel se také markrabí moravský Vladislav, do Itálie, 
byl v chrámě sv. Petra v Římě od papeže Inocence za císaře 
korunován (4. října). Sotva však této hodnosti dosáhl, nový císař 
dal na jevo dalekosáhlý svůj záměr, totiž sjednotiti veškeru Itálii 
pod svým panstvím. Tomu hleděl stůj co stůj zabrániti papež 
Inocenc III. a vyhlásil proti Otovi IV. klatbu, pobádaje veškeru 
Itálii i Německo ku vzpouře proti němu. Na toto vyzvání utvořila 
se v Německu strana Velfům nepřátelská, a v čelo její vedle 
jiných mocných knížat jeden z prvních postavil se český král. 
Tentokráte však nesouhlasil se svým bratrem markrabí moravský 
Vladislav; když totiž císař Ota z Itálie do Německa se navrátil 
a konal říšský sněm v Norimberce (v květnu 12 12), také Vladi- 
slav s četnými" velmoži českými a moravskými k sněmu tomuto 
se dostavil a dal tím zajisté na jevo, že míní Otovi věrnost za- 
chovati. Na tomto sněme císař Ota IV. po výroku tam shro- 

*) Do tohoto roku připadá též sňatek nejstarší dcery krále Přemysla 
Markéty s králem dánským Valdemarem II. Tato, od Dánův nazvaná Dagmarou, 
proslula krásou a ušlechtilosti mysli (f 121 2). 



64 



mážděných knížat prohlásil Přemysla Otakara za zbavena českého 
trůnu a udělil léno české Vratislavovi, synu vypuzené manželky 
Přemyslovy, Adély Míšeňské. 

V tomto velikém nebezpečí, kdy vlastní bratr Přemyslův 
octl se v táboře nepřátelském, blížil se králi českému osvoboditel. 
Mladičký Staufovec Bedřich II., dědičný král sicilsko-neapolský, 
pomocí peněz papežových vypravil se přes Alpy, aby si dobyl 
koruny německé. Ještě než rozhodl se zápas mezi stranou velfskou 
a staufskou, Přemyslu Otakarovi dostalo se za prokázanou věrnost 
bohaté odměny: v Basileji dne 26. září 12 12 vydal Bedřich IL 
listinu se zlatou bullou, kterou potvrzeno bylo povýšení Cech za 
království a investitura biskupa pražského i olomuckého. K tomu 
připojena byla nová práva: český král nebyl povinen navštěvo- 
vati jiných říšských sněmů, leč v Bamberce neb v Norimberce 
konaných, do Meziboře pak bylo mu dostaviti se jen tehda, když 
by tam přišel vévoda polský, jemuž měl poskytnouti svobodného 
průvodu. Při výpravách králů německých do Říma bylo mu dáno 
na vůli, buď se jich účastniti s 300 oděnci nebo zaplatiti 300 
hřiven stříbra. Posavadní státoprávní poměr Moravy k Čechám 
zůstal nezměněným Všechna tato i jiná ještě privilegia byla 
udělena netoliko Přemyslu Otakarovi, jakožto králi českému, 
nýbrž i markrabí Vladislavovi, jehož zatím bratr opět odvrátil 
od strany velfské. Za příkladem krále českého celé jižní Německo 
připojilo se k Bedřichovi II. Na podzim r. 12(3 podniknuta byla 
velká výprava proti Otovi IV. do Saska a Durynska; v tomto 

v 

vojsku Bedřichově jádrem byli ("echové a Moravané za osobního 
vedení Otakarova i Vladislavova. Ota IV. uchýlil se do svého 
města Brunšvika, dobře opevněného, kdežto spojenci Bedřichovi 
s velikou kořistí vrátili se domů. Císař Ota vypravil se proti 
králi francouzskému Filipovi, spojenci Bedřichovu, ale v bitvě 
u Bouvines (27. července 12 14) byl rozhodné poražen a od té 
doby moc jeho pohasla úplně. Králi českému nebylo se od Velfů 
již ničeho obávati. 

Veliká přízeň, kteréž požíval Přemysl u krále Bedřicha IL, 
byla mu podnětem k dalšímu upevnění moci panovnické. Svolav 
r. 1 2 16 oba sněmy, napřed moravský, pak český, dosáhl tam, 
že zvolen byl nejstarší syn jeho, jedenactiletý Václav, za krále 
českého, čímž konečně řád nástupnictvi dle stáří, zavedený kní- 
žetem Břetislavem I. a od té doby tak často porušovaný, byl 



65 



zbaven své platnosti a na jeho místě zavedeno bylo následnictví 
dle prvorozenství. Potom vypravil slavné poselstvo, v jehož čele 
byl markrabí Vladislav, k císařskému dvoru do Ulmu, kdež byla 
volba Václavova od Bedřicha II. potvrzena. Tím byla konečně 
odstraněna hlavní příčina dosavadních rozepří o trůn mezi Pře- 
myslovci tím spíše, ježto všechny vedlejší linie tohoto rodu pa- 
novnického v nejbližších potom letech vymřely. 

V té době král český octl se v povážlivém sporu s kurií 
papežskou. Snahou Přemyslovou bylo, aby obmezil velkou moc 
kněžstva, kteréž nabylo za předešlých panovníků rozsáhlým da- 
rováním statkův a spojených s nimi privilegií. Proto konfiskoval 
církevní statky, odnímal duchovenstvu desátek a stavěl jeho 
poddané pod světské soudy. Proti tomu pražský biskup Ondřej 
rozhodně se ohradil a stál na tom, aby práva církve českomo- 
ravské byla v úplném svém dosavadním rozsahu zachována. Když 
protesty jeho ukázaly se marnými, vyhlásil na celou zemi inter- 
dikt a odebral se počátkem r. 12 17 do Říma, aby tam přednesl 
žaloby na četné přechvaty královy. Že tyto žaloby byly asi 
upřílišeny, vysvítá z toho, že ani markrabí Vladislav, ani biskup 
olomucký Robert k biskupovi pražskému se nepřipojili. Nicméně 
papež Honorius III. potvidil interdikt a rozkázal biskupovi Ro- 
bertovi, aby se do Čech odebral, bděl nad zachováváním inter- 
diktu a aby důrazně napomenul krále i stavy české, aby navrátili 
církvi její svobody a jich více neporušovali. Biskup olomucký, 
který přes zákaz papežův konal v Praze slavné služby boží, byl 
stižen papežskou důtkou a pohrozeno mu i suspensi s úřadu 
biskupského. Po několikaletém sporu konečné docíleno bylo kon- 
kordátu mezi papežem Honoriem I II. a králem Přemyslem I. 
(2. července 1221). Legát papežský Řehoř zrušil interdikt nad 
zemí českou prohlášený a uspořádal též poměr kostelův a klášterů 
k moci královské. Na Moravě stalo se to novým královským 
diplomem, vydaným v Praze (10. března 1222). Poddaní na statcích 
zádušních nebyli sproštěni robot zemských ani společného ručení 
zúplna, nýbrž závazky ty byly jen zmírněny. Právo soudní nad 
osobami stavu duchovního (jakožto majiteli statkův) ponecháno 
králi, který v těchto přech zasedal osobně s nejvyšším kancléřem 
a několika pány zemskými jakožto soudci. Pře jejich poddaných 
měly rovněž jíti před krále, kterýž je obyčejně poroučel k roz- 
souzení cúdě pražské. Majetek pozemkový kostelův i klášterů, 



66 



pokud byl zajištěn privilejemi králův a vévod českých, měl zůstati 
neztenčeným. 

Téhož roku (1222) zemřel markrabí Vladislav bez potomstva. 

v 

Přemysl, zajistiv Cechy prvorozenému synu Václavovi, udělil 
Moravu druhému synovi Vladislavovi a po jeho časné smrti (1227) 
třetímu Přemyslovi, kterýž podržel správu země až do své smrti 
(1239). Z ostatních Přemyslovců byli tehda na živu již jen sy- 
nové Děpolta III. : Soběslav, Boleslav, Bořivoj, Přemysl a Děpolt, 
kanovník magdeburský. Tito podrželi sice otcovské statky v kraji 
Kouřimském, ale po nezdařeném pokuse, zmařiti nastolení Václa- 
vovo r. 1 2 16, byli nuceni vystěhovati se do Slezska, kdež rod 
ten brzy potom vyhasl. Přemysl dosáhl také toho, že jeho dcera 
Anežka zaslíbena byla i^etému synu císaře Bedřicha, Jindři- 
chovi VII. Za tou příčinou dána byla na vychování k sousednímu 
vévodovi rakouskému Leopoldovi VI., s dvorem českým odedávna 
spřátelenému. Ale Leopold sklamal důvěru Přemyslovu neupřím- 
ným způsobem. Odebralť se za císařem Bedřichem II. do Itálie 
a přiměl jej, že Jindřich VII. pojal za manželka jeho, Leopol- 
dovu, dceru Markétu (1225). Hoře pomstou Přemysl Otakar na 
jaře 1226 udeřil na Rakousy. Za nepřítomnosti vévodovy, který 
dlel v Itálii, hájil země Jindřich z Kuenringu a vpadnuv navzájem 
do Moravy, mečem i ohněm ji spustošil. Konečně prostřednictvím 
Ludvíka, lantkrabí durynského, učiněno bylo příměří ve Znojmě 
a nepřátelství mezi oběma sousedy po čas panování Přemysla I. 
nebylo již obnoveno. 

# 1H. Václav I. Příval tatarský. 

• 

R. 1230 zemřel král Přemysl Otakar L, jehož důmyslem 
Čechy a Morava dostaly se v popředí států středoevropských. 
Králi Václavovi hned po nastoupení na trůn nastala válka 
s novým vévodou rakouským Bedřichem II. Bojovným. Cechové 
spustošili onu část Rakous, která se rozkládá od hranic morav- 
ských až po Dunaj, a vrátili se bohatou kořistí obtíženi na Mo- 
ravu. Vévoda Bedřich nemohl v tom králi Václavovi brániti, 
neboť bylo mu zatím zápasiti s domácí vzpourou bratří Kuen- 
ringův (1 23 1). Ale také král Václav tehda nebyl v dobré shodě 
se svým mladším bratrem Přemyslem, markrabím moravským, 
který byl svatem Bedřicha Bojovného a bezpochyby se ho ujímal; 



67 



teprve po roce oba bratří Přemyslovci se smířili (1232) a žili 
od té doby v dobré shodě. R. 1233 vévoda Bedřich v odplatu 
vypravil se se 40.000 muži ke hranicím moravským a dobyl 
pevného hradu Bítova nad řekou Dyjí. Tím byla vnitřní Morava 
vydána nepříteli na milost a nemilost ; neboť král Václav jsa kryt 
pohrariičným lesem, váhal, udeřiti na nepřítele počtem silnějšího. 
V tom však vévoda Bedřich těžce onemocněl ; a také náhlý vpád 
Uhrů do Štýrska a do Rakous přinutil jej ke kvapnému ústupu 
z Moravy. Mezi říší českou i rakouskou bylo docíleno smíru, ale 
již roku potomního (1235) nesnášenlivý a bojovný Bedřich vyvolal 
znovu válku s Čechy i s Uhry. Král uherský Ondřej zaplavil 

v 

veškeru zemi rakouskou od Litavy až k Vídni, kdežto Cechové 
a Moravané spustošili zase levé Podunají. Vévoda těžce sklíčený 
musil velkými penězi pokoj si vykoupiti. Na říšských sněmech 
v Mohuči a v AugŠpurce, které císař Bedřich II. toho roku vrátiv 
se z Itálie konal, četní žalobci vystoupili proti vévodovi rakou- 
skému pro útisky a bezpráví, kterých se dopustil. Mezi žalobci 
byl též král český a bratr jeho Přemysl, markrabí moravský. 
Poněvadž pak vévoda Bedřich na trojí předvolání císařovo se 
nedostavil, vyhlášena naň říšská klatba a císař, odcházeje do Itálie, 
uložil králi českému, vévodovi bavorskému a jiným knížatům, 
aby klatbu provedli říšskou válkou. Nepřátelská vojska vnikla 
do země rakouské, ano i vlastní poddaní vzbouřili se proti útiskům 
vévodovým (1236). Vídeň otevřela brány vojsku českobavorskému 
a brzy potom spěchal tam též sám císař z Itálie, aby vynesl 
konečný rozsudek nad zpupným a nepodajným vévodou. 

Markrabí Přemysl odepřel s králem Václavem do Rakous 
vojensky se vypraviti. Z toho vzniklo nové nepřátelství mezi 
oběma bratry Přemyslovci. Nadarmo snažila se matka obou, krá- 
lovna Konstancie, sporu přítrž učiniti zvláštním provoláním ku 
všem županům, k šlechtě i obyvatelstvu kraje brněnského i zno- 
jemského, aby zbraň pozdviženou složili a příchodu králova klidně 
vyčkali. Morava octla se r. 1237 ve vzpouře proti svému vrch- 
nímu pánu. Markrabí svolával četné branné mužstvo do Znojma, 
vkládal posádky do pevných hradův a dal si od šlechty obnoviti 
přísahu věrnosti. V Olomouci ustanovil velitelem Viktora, syna 
Bludova, praotce moravských Žerotínův, a rozkázal mu, aby sta- 
tečně hájil města i hradu. Také ostatním posádkám postaveni 
-v čelo stateční a věrní kastelánové. Král Václav, vrátiv se z vý- 

5* 



68 



pravý rakouské, musil dobývati tvrze za tvrzí v tuhém boji; 
zmocniv se však hradu brněnského, v krátkém čase vzpouru po 
celé zemi potlačil a donutil Přemysla, že hledal útočiště u pří- 
buzného dvora uherského. Prostřednictvím krále Bely IV. bylo 
docíleno smíru mezi oběma bratry ještě na sklonku r. 1237. Pře- 
myslovi vrácena byla opět hodnost markrabí moravského, ovšem 
pod vrchním panstvím krále českého. 

V nastalém zápase mezi mocí papežskou a císařskou papež 
Řehoř IX. hleděl získati si v Německu co nejvíce přívržencův a 
nalezl takové především v králi českém Václavovi i v rakouském 
vévodovi Bedřichovi, když se mu podařilo oba dosavadní protiv- 
níky smířiti mezi sebou. Na sklonku r. 1238 konali oba panovníci 
osobní schůzi v klášteře Lužském (Komárově) u Brna, kdež král 
Václav zavázal se přispěti Bedřichovi k dobytí odňaté mu země, 
začež mu Bedřich postoupil část Rakous severně Dunaje ležící; 
krom toho umluven byl sňatek mezi Vladislavem, nejstarším 
synem Václavovým a Gertrudou, neteří Bedřichovou. Pomocí 
Václavovou vévoda Bedřich uvedl pak celé Rakousy opět pod 
své panství. 

R. 1239 zemřel markrabí Přemysl a král Václav ujal Moravu 
ve svou správu. Brzo potom došla zpráva o velikém nebezpečí, 
valícím se od východu. Mezi nomadskými národy původu mon- 
golského, kteří od nejstarších časův obývali vysočinu na východ 

v 

Altajského pohoří a na sever Cíny a dělili se na kmeny čili 
hordy s patriarchálním zřízením, založil Temudžin čili Džingis- 
chán na sklonku XII. stol. rozsáhlé panství. Rozšířil své panství 
v jižní Sibiři a části Číny, na druhé straně od Altaje mohame- 
dánským územím až k Tigridu a Indu. Proudy krve a zříceniny 
kvetoucích mést označovaly dráhu Mongolův. Přes Kavkaz pro- 
nikli také na severozápad, vrhli se na turecké Kumány čili Plavce, 
kteří bydleli od Chvalinského moře až k dolnímu Dunaji a k Olté 
a porazili je i spojená s nimi ruská knížata nad říčkou Kalkou 
(při Azovském moři). Část Kumánů nalezla tehda útočiště 
v Uhrách. Když Džingischán r. 1227 zemřel, potomci jeho roz- 
dělili říši na čtyry díly, z nichž jeho vnuk Batu obdržel t. zv. 
Kipčak, území sev. Chvalinského moře při řekách Uralu a Volze. 
R. 1237 Batu obrátil se proti Rusům. Jiří, velkokníže vladiměřský, 
padl v boji, jeho města Moskva a Vladiměř byla za hrozných 
ukrutností útokem vzata a rozbořena. Potom Batu podmanil si 



69 

veškeré území Kumáoů při Černém moři, r. 1240 dobyl po tuhém 
odporu hlavního města ruského Kyjeva a z kořene je vyvrátil. 
Odtud valily se zhoubné proudy dále na západ, jmenovité měl 
Batu namířeno na Uhry, kdež král Bela IV. popudil hněv jeho, 
přijav do své země uprchlé Kumány. I rozdělil vojsko své, které 
čítalo na půl milionu mužů, v několik proudů: sám v čele hlav- 
ního oddílu vtrhl do Haliče a průsmyky karpatskými do Uher, 
jiná oddělení vypravil do Sedmihrad a Multanska, aby odtud 
útok na Uhry sesílil, třetí proud vedl Peta čili Paidar, rovněž 
vnuk Temudžinův, do zemí polských, aby z těchto stran Uhrům 
nemohla žádná pomoc býti poskytnuta. Peta dobyl 13. února 1241 
Sandoměře, 24. března Krakova. Veliká část země polské byla 
spustošena, obyvatelstvo nemilosrdně vražděno. 

Většina panovníků středoevropských zameškala v pravý 
čas učiniti aspoň nejnutnější opatření proti tatarskému přívalu. 
Král uherský Bela opomenul zavčas obsaditi a opevniti průsmyky 
karpatské; Tataři snadno vnikli do Uher, Bela byl poražen 
v bitvě nad řekou Slanou (11. dubna 1241) a Uhry staly se 
po více než rok dějištěm hrozného pustošení a zhovadilých ukrut- 
ností. Císař Bedřich na zprávy o postupu Tatarů vydal sice vše- 
obecné provolání *t boji proti nim, ale sám ničeho platného ne- 
podnikl, maje stále na starosti svůj spor s papežem. Jediný český 
král Václav učinil vše možné, aby nebezpečí tatarské odvrátil 
nejen od svých, nýbrž i od sousedních zemí. Zavčas, totiž hned 
v prvních měsících r. 1241, zpravil své sousedy o blížícím se 
nebezpečí a horlivě je vyzýval, aby se připravili k obraně. Sám 
dával v tom nejlepší příklad: v pomezním lese dal záseky polo- 
žiti, hrady a města zdmi a příkopy obehnati, v celé říši kříž 
hlásati. Sebrav silné vojsko, vytrhl s ním z Prahy, míně prispěti 
na pomoc svatu svému, Jindřichu II., vévodovi dolnoslezskému. 
Ten však, nedočkav se pomoci, lehkovážně pustil se s Tatary 
v boj u Lehnice (9. dubna), ve kterém byl poražen a zabit. 
V této bitvě ztratil život též poslední Děpoldovec Boleslav, syn 
knížete Děpolda III. 

Král Václav, který tehda byl vzdálen od bojiště jen den 
cesty, mínil i po porážce vojska slezského na Tatary udeřiti. 
Tito však utrpěvše značné ztráty v bitvě, neodvážili se nového 
boje s četným vojskem českým a obrátili se rychlými pochody 
přes Svídnici, Nisu a Krnov a překročivše říčku Pštinu, která 



70 



■ tehda dělila Moravu od vévodství slezského, obsadili Opavsko, 
jehož hlavní město Opava bylo vydrancováno a spustošeno. Odtud 
pak (na počátku května) širokou branou Hranickou zhoubný 
proud tatarský zasáhl veškeru východní Moravu: obyvatelstvo, 
pokud se neuteklo do lesů nebo na hory,, bylo pobito, ani žen, 
ani nemluvňat nebylo ušetřeno. Tataři pokusili se o dobytí 
některých měst, jako na př, Olomouce, ale tato se statečně brá- 
nila; není pochybnosti, že král Václav zavčas postaral se o vy- 
datné posádky. Před hradbami olomuckými padl v jakési šarvátce 
jeden z královských synů tatarských. Klášter Hradišťský byl 
zapálen, tamější kostel sv. Štěpána rozbořen a četní mnichové 
usmrceni. Podobně zle vedlo se i jiným klášterům, i obyvatelstvu 
venkovskému ve dvorcích a po vesnicích. Teprve na konci května 
hordy tatarské opustily naši zemi a vyhrnuly se branou Vlárskou 
do Uher, kdež se spojily s hlavním vojskem Batuovým. Král 
Václav sebral vojsko a vypravil na hranice moravsko-uherské. 
Odtud mínil na nepřítele udeřiti; avšak král uherský sám jej 
z toho zradil, boje se, aby nahodilou porážkou pohroma Uher 
i zemí sousedních ještě více nevzrostla. Zatím nebezpečí od Mo- 
ravy se vzdálilo tím, že hordy tatarské o vánocích r. 1241 pře- 
kročily zamrzlý Dunaj a zaplavily zemi uherskou po pravém 
břehu této řeky, odkud s hrozným pustošením pronikaly vždy 
dále na jih, pronásledujíce krále Belu až do pobřežních měst 
dalmatských. V březnu pak 1242 veškeré vojsko tatarské na 
zprávu o smrti velikého chána Oktaje (11. pros. 1241) vyklidilo 
se z Uher a překročivši dolní Dunaj podél pobřeží Černomoř- 
ského vrátilo se do své vlasti východoasijské. 

Sotva že vichřice tatarská přehnala se přes nivy moravské, 
navštívena byla země novým nepřítelem. Povždy nepokojný ra- 
kouský vévoda Bedřich II. vtrhl na podzim r. 1242 z neznámých 
příčin na Moravu. Když však král Václav s vojskem proti němu 
do pole se vypravil, rakouští rytířové k veliké mrzutosti vévo- 
dově dali se na zpáteční pochod a Bedřich musil znovu zaslíbiti 
neteř svou Gertrudu za manželku synu Václavovu Vladislavovi. 
Král Václav měl tehda velké nesnáze s obsazením biskupství 
olomuckého. Poněvadž také mezi kanovníky olomuckými dokázán 
byl nemravný život a jiné nepořádky, metropolita Sifrid Mohucký 
prohlásil ještě za života Robertova celou kapitolu za exkomuni- 
kovanou a úřadu svého zbavenou. Přes to však kanovníci po 



71 



smrti biskupa Roberta (1240) přistoupili na základě privilegia 
z r. 1207 k volbě nového biskupa a zvolili si jím Viléma, arci- 
jáhna přerovského. Právě tehda král Václav přiklonil se k císaři 
a s jeho souhlasem Sifrid jmenoval biskupem Konráda, kanovníka 
hildesheimského. Konrád, když ho kapitola nechtěla uznati, zmocnil 
se brannou silou domů kanovnických i kathedrály, některé ka- 
novníky uvěznil a jiné vyhnal. Když po smrti Řehoře IX. papežem 
se stal Inocenc IV. (25. června 1243), rozkázal pražskému bisku- 
povi Mikuláši i jiným hodnostům církevním, aby Konráda citovali 
nejdéle do tří měsíců k zodpovídání do Říma. 

Zatím stal se důležitý obrat ve sporu papežsko-císařském. 
Papež Inocenc IV., necítě se v Římě bezpečným, uchýlil se na 
konci r. 1244 do Lyona, kamž svolal všeobecné koncilium za 
tím účelem, aby prohlášen byl císař Bedřich II. za sesazena a 
provedena byla v Německu nová volba. Proto hleděl papež vedle 
jiných knížat získati si také krále Václava. I dosáhl toho tím 
snáze, poněvadž právě tehda císař jal se ucházeti o ruku Gertrudý 
Rakouské, zaslíbené českému princi Vladislavovi. Papež Inocenc 
naproti tomu ochotně slíbil Václavovi, že mu pomůže k dosažení 
práv na dědictví rakouské po bezdětném Bedřichovi. Z téže pří- 
činy stalo se také narovnáni ve sporu o biskupství olomucké: 
oba nápadníci dosavadní, Vilém i Konrád, byli prohlášeni za 
sesazené a na velké doléhání papežovo zvolen potomního roku 
(1246) za biskupa olomuckého Bruno, z hraběcího rodu Holštýnsko- 
Schauenburského, od něhož papež pro jeho ušlechtilé mravy, 
hlubokou učenost a neobyčejnou rozšafnost očekával zvelebení 
pokleslé diecese moravské. 

Usnesením lyonského koncilia ze dne 17. července 1245 byl 
císař Bedřich II. slavně prohlášen za zbavena trůnu, a 22. května 
1246 Jindřich Raspe, lantkrabí durynský, byl od některých knížat 
zvolen za krále německého. Vévoda rakouský Bedřich, nedbaje 
dvojího slibu daného Václavovi, dal se do vyjednávání s císařem, 
který jej žádal za ruku Gertrudinu. Z toho vzniklo nové nepřá- 
telství mezi říší českou a rakouskou: v lednu r, 1246 vpadlo 
české vojsko do Rakous. Vévoda Bedřich napadnuv nepřátele 
mezi Stožcem a Lávou, připravil jim dokonalou porážku. Nicméně 
král Václav přece dosáhl svého cíle: Gertruda Rakouská pojala 
za manžela kralevice Vladislava, který zatím od otce svého jme- 
nován byl markrabím moravským, a když v letě téhož roku (1246) 



72 



vévoda rakouský Bedřich II. padl v bitvČ nad Litavou proti 
Uhrům, podobalo se, že dědictví rakouské připadne panujícímu 
rodu českému. Tato naděje, pokud se týkala nároků Vladislavo- 
vých, brzy zase uhasla; neboť mladý markrabí zemřel již na 
počátku r. 1247 a ovdovělá Gertruda pojala brzy potom za 
manžela Heřmana, markrabí badenského. Markrabím moravským 
král Václav jmenoval druhého syna svého Přemysla Otakara, 
který obral si Brno za své sídlo. 

Král Václav I., který dosud státní správě věnoval se s velikou 
péčí i svědomitostí, od nějaké doby valně ochabl v činnosti du- 
ševní. Hýřivým a rozkošnickým životem upadl v duševní i tělesnou 
ochablost, a tato byla jednou z příčin, že král Václav, kdysi 
horlivý přívrženec císařův, stal se ochotným vykonavatelem roz- 
kazů papežských. Nespokojenost v zemi rostla a sám kralevic 
Přemysl, po matce Staufovec, s nelibostí přihlížel k tomu, jak 
otec jeho lehkomyslně rozdával korunní statky svým důvěrníkům 
a jak nový biskup olomucký Bruno, spoléhaje na slabost královu, 
bezohledně vybíral neobvyklé desátky, čímž lid se stále více jitřil. 
Konečně na počátku r. 1248 nespokojenost vypukla ve zjevnou 
vzpouru : četní velmožové čeští i moravští, mezi nimiž byl i biskup 
pražský Mikuláš, sebrali vojsko, markrabí Přemysl postavil se 
v jejich čelo a obsadil Pražský hrad, kdež mu 31. července 1248 
jeho přívrženci holdovali jakožto novému králi českému. Moravské 
i uherské pluky, které s sebou do Čech přivedl, pronásledovaly 
krále Václava na sever. Zatím však nově zvolený německý král 
Vilém Holandský na rozkaz papežův vypravil sklíčenému králi 
na pomoc vojsko, kteréž u Mostu povstalce porazilo a je při- 
nutilo ke zpátečnímu tažení. Pres toto vítězství však král Václav 
byl přinucen uznati svého syna za spolukrále a Přemysl učinil 
spolek s náčelníky strany staufské v Německu, s králem Kon- 
rádem i Otou, vévodou bavorským. 

Proti těmto velikým úspěchům strany císařské vystoupil 
papež Inocenc IV. s veškerou rozhodností. Markrabí Přemyslovi 
a jeho přívržencům pohrozil klatbou a interdiktem, biskupa praž- 
ského Mikuláše, ježto prý neustále kul pikle proti králi, dal 
pohnati k zodpovídání do Lyona a krále Václava sprostil přísahy, 
kterou se byl vzdal koruny ve prospěch svého syna. Král Václav 
odebral se počátkem r. 1249 na Moravu, kdež mocnou oporou 
mu byli biskup Bruno a Oldřich Korutanský, tou dobou držitel 



73 



údělu Břeclavského. Také v rakouské Šlechtě nalezl četné pří- 
vržence, mezi nimiž vynikali hrabata z Hardeku. Tito obsadili 
dle úmluvy z nenadání Znojmo, kdežto král Václav z Rakous, 
Moravy i některých krajin českých sebral značné vojsko a táhl 
s ním do Litoměřic. Odtud zmocnil se (5. srpna) Prahy zradou 
oěkterých měšťanů, načež Přemysl dobrovolně otci se poddal, 
a obdržel zase panství nad Moravou. Ale ještě téhož roku vznikla 
nová roztržka mezi otcem a synem, pro kterou Přemysl uvězněn 
byl na několik neděl na hradě Zvíkově. Teprve r. 1250 oba pa- 
novníci smířili se trvale: Přemysl stal se netoliko samostatným 
vladařem na Moravě, nýbrž byl přijat od svého otce i za spolu- 
vládce v Čechách. 

R. 1250 zemřel Heřman Badenský, manžel Gertrudin, který 
jsa náčelníkem strany papežské v Rakousích, dosáhl největší 
moci, a téhož roku skončil svůj život také slavný císař Bedřich II., 
který rovněž si osoboval právo na dědictví babenberské. Tím 
byly země rakouské a štýrské odkázány samy na sebe a záleželo 
nejvíce na tom, ke komu se přikloní šlechta tamější. V té příčině 
zahájil již od delší doby jak král Václav, tak zvláště Přemysl 
úspěšné vyjednávání a přátelské styky s četnými šlechtici ra- 
kouskými. Tak na př. udělil markrabí moravský r. 1249 jednomu 
z předních pánů rakouských Jindřichovi z Liechtenštejna ves 
Mikulov. Vedle šlechty získáni byli také biskupové; neboť Pře- 
mysl, smířiv se s otcem, opustil navždy stranu staufskou a při- 
držel se papeže. Tak se stalo, že nejváženější velmožové rakouští, 
světští i duchovní, povolali Přemysla Otakara, markrabí morav- 
ského a » mladšího krále českého c, aby se ujal panství v jejich 
zemi. Přemysl vypravil se s vojskem do Rakous, přijal holdování 
od svých přívržencův a více hojnými dary a laskavým jednáním, 
než mocí brannou uvedl veškeru zemi pod své panství; v pro- 
sinci r. 1 25 1 také Vídeň otevřela mu své brány. Nový vévoda 
pojal ovdovělou sestru zemřelého vévody Bedřicha, 47letou 
Markétu za manželku, čímž také nabyl bohatých allodialních 
statků rodu babenberského. 

Byv uznán za vévodu rakouského, Přemysl Otakar pokládal 
se též za oprávněného vladaře ve Štyrsku. Ale na tuto zemi 
zdvihl nároky uherský král Bela a udeřil s velikým vojskem 
uhersko-kumánským na Rakousy i Moravu. Zatím co markrabí 
Přemysl odebral se do Štýrska, aby této země si uhájil, Kumáni 



74 

v četných zástupech protáhli zemí moravskou, osady i kláštery 
vydrancovali a spálili, mnoho lidí povraždili a do zajetí odvlekli 
(1252). Na rok 1253 konány byly ještě rozsáhlejší přípravy 
k válce. Bela zjednal si pomoc Oty, vévody bavorského, Bole- 
slava Krakovského, Vladislava Opolského i Daniela Romanoviče, 
knížete haličského, jehož syn Roman pojal ovdovělou Baben- 
berkovnu Gertrudu za manželku. Oddíl Kumánů, který byl napřed 
na Moravu poslán, pobil několik tisíc lidí u Olomouce, kdežto 
druzí na útěku před nimi nalezli smrt ve vlnách řeky Moravy. 
Hlavní vojsko uherské, v jehož čelo postavil se sám král Bela, 
překročilo o něco později hranice moravské a oblehlo Olomouc, 
jehož posádka však všechny útoky statečně odrazila. Za to tím 
krutěji hordy uherské řádily na venkově. Mnoho osad, kostelův 
a klášterů bylo vypáleno a pobořeno, nesmírná kořist byla na- 
hromaděna a odvezena, i zvony s věží kostelních byly strhány 
a odvlečeny. Teprve na zakročení .samého papeže učiněna přítrž 
této hrůzyplné válce. Obě strany přijaly návrhy papežovy v míru 
prešpurském (1254): Přemysl Otakar podržel Rakousy, Bela 
Štýrsko, z něhož však musil některé části (Travensko, Puttensko) 
svému protivníku postoupiti. O rok dříve zemřel . král Václav I. 
na svém zámku v Počaplích a Přemysl nastoupil po něm také 
na trůn český. 

$ 14. Přemysl Otakar II. 

Přemysl Otakar II. zahájil panování své skutkem, kterým 
doufal zjednati si zásluhu o křesťanství. Podnikl totiž křížovou 
výpravu proti pohanským Prusům v čele velikého vojska, slože- 
ného ze všech poddaných národů, Cechů, Moravanů i Rakušanů. 
Před tím konán byl sněm v Brně, na němž stavové, poněvadž 
šlo o válku za hranicemi, dali k ní své svolení. Výpravy té, 
jejíž východiskem byla Morava, účastnil se též biskup olomucký 
Bruno. Sesílen vojskem braniborským a míšeňským král Přemysl 
dorazii na počátku roku 1255 k Elbl^gu. Prusové byli poraženi 
v bitvě u Rudavy, pokořili se, náčelníci jejich přijali křest od 
biskupa Bruna a jich následoval ostatní lid. Na památku této 
výpravy založen byl nad řekou Pregolou pevný hrad, jenž nazván 
na počest Otakarovu Královcem (Kónigsberg). Po té král český 
nastoupil zpáteční cestu do svého domova a již 8. dubna slavil 
vjezd svůj do Prahy. 



75 



Zatím štýrská šlechta i měšťané jevili čím dále tím vetší 
nespokojenost s panstvím uherským a odhodlali se konečně ode- 
vzdati zemi svou pod moc krále Přemysla Otakara. Toto nabíd- 
nutí bylo přijato, rakouské vojsko vypraveno bylo ďo Štýrska 
a Uhři byli ze země vypuzeni. Z toho došlo k nové válce s Uhry t 
k níž se král Český od delší doby připravoval. R. 1257 vystavěna 
byla při řece Moravě pohraniční pevnost Hradiště. Obě strany 
nepřátelské hleděly k nastávající válce získati co nejvíce spojenců. 
Král Bela obdržel pomoc od Daniela Haličského a Boleslava 
Krakovského, Přemysl od Oldřicha Korutanského a jeho bratra 
Filipa Solnohradského, Oty Braniborského, Jindřicha Vratislav- 
ského a Vladislava Opolského. České vojsko sbíralo se u Písku, 
moravské u Pohořelic, rakouské stálo u Stožce, a všechna měla 
se spojiti u Lávy, odkudž mělo. se společně proti nepříteli vy- 
trhnouti. Aby tomuto spojení zabránil, syn .krále uherského Štěpán 
s vybraným sborem Uhrův a Kumánů přepadl nenadále Rakušany 
u Stožce a způsobil jim těžkou porážku. Ale hlavní bitva u Křes- 
senbrunna (12. července 1260) skončila se rozhodnou porážkou 
Uhrů. V míru, který brzy potom v Prešpurce byl učiněn, Bela 
vzdal se Štýrska ve prospěch krále českého. Rok potom Přemysl 
Otakar, dav se za souhlasu papežova rozvésti s dosavadní man- 
želkou svou Markétou Rakouskou, která mu po devítiletém man- 
želství nepřinesla žádného potomstva, pojal za manželku vnučku 
krále Bely IV. Kunhutu, dceru Rostislava Haličského, bána 
mačevského, který byl zetěm Bélovým. Hlavním prostředkovatelem 
tohoto sňatku byl biskup moravský Bruno, který za své věrné 
služby byl od krále odměněn četnými statky kolem Hulína. 

Německo bylo tehda ve stavu úplného bezvládí, slavný rod 
Hohenstaufský byl na vyhasnutí, královská moc byla vložena od 
nesvorných kurfirstů do rukou dvou cizích panovníků, Richarda 
Cornvalliského a Alfonsa Kastilského, z nichž žádný o říši valně 
se nestaral; král Přemysl uznal na konec Richarda a dosáhl od 
něho (1262) potvrzení všech nově nabytých zemí, zvláště pak 
Rakous a Štýrska, jakožto lén říšských. Svědčí o státnickém 
důmyslu Přemyslově, že si dovedl trvale papežskou přízeň za- 
chovati; olomucký biskup Bruno s papežem Urbanem IV. (1261 
až 1264) byl v důvěrném spojení a často se ho za radu dotazoval. 
Morava oddechla si od té doby, co nebylo se ji již obávati zhoub- 
ných nájezdů kumánských. Král Přemysl ve spolku s biskupem 



76 



Brunem hledél všemožně k tomu, aby se země zotavila z pohrom, 
jež v posledních letech utrpěla : zakládána města, starším městům 
udíleny rozsáhlé svobody, stav městský a řemeslnický vůčihledě 
zkvétal, zakládány nové kláštery rozličných řádů, starším štědře 
udělovány statky a privileje, při klášteřích zakládány školy, což 
vše přispělo ku hmotnému rozkvětu naší vlasti. Tato blahodárná 
činnost měla však také svou stinnou stránku: vzrůst a rozkvět 
měst i klášterů lákal vždy více a více německých přistěhovalců 
do zemé, zvláště když nejen král, nýbrž i biskup prokazovali jim 
nad obyčej svou přízeň. Král Přemysl Otakar II. byl by rád říši 
své zjednal také samostatnost církevní. Ale záměr jeho, zříditi 
samostatné arcibiskupství ve svých zemích se sídlem v Olomouci, 
rozbil se o odpor arcibiskupa mohučského, dosavadního metro- 
polity obou biskupství, pražského i olomuckého. 

Činnost biskupa Bruna jevila se také v jiných stranách. 
R. 1262 jmenoval jej král místodržitclem štýrským, jímž zůstal 
až do r. 1270. Oproti zpupné Šlechtě štýrské, která hleděla si 
svou volnost zachovati, vystupoval přísně a na jeho radu král 
Přemysl pobořil mnohé hrady, aby šlechtu učinil svým rozkazům 
povolnější. Biskup Bruno krom toho zjednával si proti pánům 
mocnou oporu tím, že (jako na Moravě, tak i ve Štyrsku) zakládal 
nová města a podporoval všemožně rozkvět stavu městského. 
Král Přemysl jednal úplně v jeho směru, v Čechách i na Moravě 
pobořil četné hrady pánů neposlušných; r. 1265 čeští pánové 
Beneš a Milota byli ve Vídni náhle zajati ; Beneš byl na morav- 
ském hradě Veveří popraven. Milota na svobodu propuštěn, ano 
později i hojnými milostmi obdařen. Když r. 1265 vypukly spory 
krále Přemysla s Jindřichem, vévodou bavorským, Bruno v čele 
vojska rakouského, štýrského a moravského vtrhl do Bavor, zemi 
poplenil a spálil město Reichenhall. Když pak r. 1267 docíleno 
bylo míru s Bavorskem a král český na přání papežovo vypravil 
se podruhé proti pohanským Prusům, i tam jej doprovázel olo- 
mucký biskup; ale výprava tato pro nepříznivé počasí neměla 
tak skvělého úspěchu jako r. 1255. Přes tuto mnohostrannou 
činnost na venek biskup Bruno dbal přísně o mravnost a pořádek 
ve své diecesi. R. 1267 konal na podnět papežského legata Guidona 
diecesanni synodu v Kroměříži, kdež stala se přísná opatření 
proti duchovním, kteří nešetřili předpisu církevních. 



77 



Vévoda kraňsko-korutanský Oldřich byl po matce své Jitce, 
dceři krále Přemysla Otakara L, blízkým příbuzným Přemysla II. 
a jsa bezdětný, ustanovil jej za svého dědice. Byl tu ovšem ještě 
mladší bratr Oldřichův Filip, který však stal se arcibiskupem 
solnohradským, a když svou vinou této hodnosti pozbyl, zvolen 
byl přičiněním Otakarovým za patriarchu aquilejského. Když 
r. 1 269 zemřel vévoda Oldřich, král Přemysl na základě dědičných 
úmluv vypravil biskupa olomuckého Bruna, aby se ujal panství 
v Korutanech i Kraňsku. Proti tomu Filip, který neměl k stavu 
duchovnímu náklonnosti, ohlásil odpor a nalezl také dosti přívr- 
ženců v nižší šlechtě i v městech kraňských. Mocným spojencem 
byl mu Štěpán V., starší syn Bely IV., který právě tehda (1270) 
po svém otci nastoupil na trůn uherský a který uznav za potřebné 
zakročiti proti dalšímu šíření moci české, vypověděl králi českému 
válku. Filip zdvihl boj proti Otakarovi v Korutanech a získal na 
svou stranu i tamějšího správce zemského, brněnského probošta 
Konráda. 

Přemysl Otakar vypravil se do Korutan a Kraňska a obě 
země ještě ke konci r. 1270 snadno si podrobil. Na zpátečním 
pochodu došla ho zpráva, že Uhři náhle s velikou mocí vpadli 
do Rakous. Král Přemysl sebral na Moravě vojsko a překročiv 
počátkem dubna 1271 Moravu u Marcheka, dobyl za krátko celých 
severozápadních Uher až po Ostřihom. Potom překročil pod 
Prešpurkem na pravý břeh dunajský a svedl s králem Štěpánem 
bitvu nad Rabnicí (21. května), ve které obě strany si připisovaly 
vítězství. Král český nastoupil odtud zpátečný pochod do Vídně 
a z nedostatku potravin již na hranicích rakouských rozpustil 
veškeré své vojsko. Byl to čin nedosti rozvážný; neboť Uhři a 
Kumáni hned potom vtrhli do Rakous, spustošili i vydrancovali 
Moravské pole i jižní Moravu až po hradby brněnské. K dalšímu 
boji však král Štěpán necítil se dosti silným a sám požidal Pře- 
mysla Otakara za mír, jehož také bylo docíleno: Čechové vy- 
klidili obsazená města uherská, za to král Štěpán uznal Přemysla 
pánem Korutan a Kraňska a vzdal se všeho spojenství s Filipem 
Aquilejským. Tento konečně uznávaje marnost dalšího odporu, 
smířil se s Přemyslem a vzdal se všech nároků na své dědictví. 
Zemským hejtmanem v Korutansku a Kraňsku jmenován byl 
mocný pán moravský Oldřich z Drnholce, který také Furlansko 
podrobil moci krále českého. 



78 



R. 1273 král český zdvihl novou válku proti Uhrům* 
Lehká jízda kumánská vpadla do Moravy, Rakous, Štýrska i Ko- 
rutan a způsobila všude nesmírné škody. Moravská šlechta ještě 
před příchodem královým spojila se s rakouskou a učinila útok 
na Nitru dobře opevněnou. Biskup a kanovníci tohoto města 
Šťastně se zachránili útěkem; veliká část obyvatelstva uchýlila 
se do chrámu opatřeného hradbami a příkopy a tam statečně se 
bránila, až konečně spojenci moravští a rakouští dvéře vylomili, 
na 200 lidí rozsekali a město potom zapálili. Zatím Kumáni 
mnoho osad moravských i rakouských vydrancovali a obyvatel- 
stvo do zajetí uherského odvlekli. Oldřich z Drnholce z morav 
ského rodu Kouniců, který přivedl na pomoc vojsko ze zemí 
alpských, svedl boj s 30.000 jezdcův uherských a kumánských, 
jež vedl Jindřich z Kysku, byl však přesilou poražen a' padl v boji. 
Teprve příchodem Otakarovým, který přirazil se 60.000 muži 
(v srpnu 1273), nastal obrat. Prešpurka i jiných měst podunaj- 
ských dobyto až po řeku Rábnici. V dobytém Rábu padesát 
pand, kteří se v tomto tažení vyznamenali, bylo pasováno na 
rytíře. Mezi nimi byl také sedmnáctiletý levobočný syn Otakarův 
Mikuláš, jemuž dříve již bylo uděleno vévodství opavské. Dostav 
takto velikou část západních Uher do své moci, král Přemysl 
navrátil se na zimu do Cech ; do větších pevných měst položil 
posádky, menší rozbořil. Mír s Uhry tehda nebyl učiněn, ačkoli 
poručnická vláda budínská za něj žádala. 

Přemysl Otakar II. octl se na vrcholu své moci. Říše jeho 
prostírala se od Krušných Hor a Krkonoš až po moře Jaderské 
i stala se skutečnou velmoci středoevropskou. Král Přemysl hleděl 
zjednati své moci pevný zaklad tím, že podlomil dosud neobme- 
zenou moc šlechty a povznesl naproti tomu stav duchovni i mě- 
šťanský k nebývalému rozkvetu, v těchto dvou stavech pak hledal 
svou oporu. Ale pravě tím vzbudil proti sobě hněv a nenávist 
šlechty v zemích českých i rakouských; nepřátelství její pak 
padlo mocně na váhu v rozhodném zapasu, který bylo Přemy- 
slovi podniknouti s novým králem německým Rudolfem Habs- 
burským, jehož volbou (29. záři 1273) ukončeno bylo dlouholeté 
bezvládí v říši německé. Volba ta stala se proti vůli krále českého 
a s vyloučením jeho pravá volebního. Král český nemohl býti 
v pochybnostech, že kurfirstové němečtí i král Rudolf nestrpí 
vedle sebe vždy vzmáhající se říši českou. Země alpské, kterých 



79 



král Přemysl se zmocni), byly dosud pokládány za uprázdněné 
léno říšské, i bylo potřebí napjati všechny síly, aby je pro sebe 
zachránil. Předním úsilím krále Přemysla bylo, aby zachoval přízeň 
papežovu a odvrátil ji od Rudolfa. K tomu cíli Bruno, biskup 
olomucký, který se povždy těšil veliké vážnosti u dvora římského, 
odebral se do Lyonu, kdež konalo se r. 1274 obecné koncilium. 
Ale papež Řehoř X. zatím již rozhodl se pro Rudolfa, zvláště 
když tento slavnostně vzdal se všech někdejších nároků rodu 
Staufského na Itálii.' Proto bez ohledu na dosavadní zásluhy Pře- 
myslovy o církev Řehoř X. uznal Rudolfa za krále německého, 
a Bruno vrátil se z Lyonu k svému králi s nepořízenou. Papež 
žádal dokonce od krále českého, aby se Rudolfovi podrobil, a jen 
v tom případě nabízel mu své prostřednictví k docílení míru. 
K tomu ovšem Otakar přistoupiti nemohl. 

Na říšském sněme v Norimberce (19. listopadu 1274) 
přijato bylo mezi jiným usnesení, aby král Přemysl Otakar 
vydal říši všechna léna říšská, kterých se zmocnil od smrti císaře 
Bedřicha II. Když Přemysl odpověděl protestem proti volbě 
Rudolfově, byl prohlášen za zbavena všech říšských zemí, kterých 
se zmocnil v čas bezvládí, a král Rudolf udělil počátkem r. 1275 
léno korutansko-kraňské Filipovi, kdysi patriarchovi aquilejskému. 
Také mnohá města, četné šlechtice i knížata duchovní v obvodu 
panství Otakarova podařilo se Rudolfovi od něho odvrátiti a na 
svou stranu převésti. V poslední chvíli dal se získati Jindřich, 
vévoda dolnobavorský, dosud věrný spojenec Otakarův. Uherská 
vláda poručnická pak hoříc pomstou za předešlá příkoří, čekala 
jen na příhodnou chvíli, aby zahájila nepřátelství proti králi 
českému. Krom toho Rudolf získav četná knížata německá, svět- 
ská i duchovní, prohlásil proti Přemyslu Otakarovi říšskou klatbu 
(24. června 1276) a v polovici srpna shromáždil četné vojsko do 
Norimberka, aby odtud zahájil válku. 

Král český, který nevěděl o odpadnutí Jindřicha Bavorského, 
očekával nepřítele v západních Cechách a rozložil své vojsko 
u Teplé. V tom však král Rudolf náhle změnil původní plán 
válečný, odbočil počátkem září od Norimberka na jih do Řezná, 
kdež mu vévoda Jindřich povolil volný průchod podél Dunaje 
do Rakous. Z té strany král Přemysl útoku se nenadal, a tak se 
stalo, že vojsko Rudolfovo, které s velikou rychlostí postupovalo, 
již 18. října dorazilo před hradby vídeňské. Zatím již druhé 



80 



vojsko, v jehož čele byl Menhart Tyrolský a Albert Gorický, 
dobylo bez velikého odporu Furlanska, Kraňska a Korutanska, 
a než dorazilo do Štýrska, prohlásilo se i tam veškeré panstvo 
pro Rudolfa. Město Vídeň ovšem, majíc v čele statečného sta- 
rostu Rúdigera z Pal trama, statečně se hájilo po pět neděl. Král 
Otakar dal se z Čech na kvapný pochod do Rakous, ale nemohl 
již obležení Vídně zabrániti. Také z Uher blížilo se dvojí vojsko, 
jedno mělo vpadnouti do Dolních Rakous, druhé na Moravu a do 
Čech. Většina pánů rakouských šmahem opouštěla vojsko Ota- 
karovo, které tím značně seřídlo. Ale největší ranou pro krále 
českého byla vzpoura čelných rodů šlechtických, která v poslední 
chvíli vypukla v Čechách i na Moravě. Páni neradi snášeli přís- 
nou vládu Přemyslovu, který podporou měst a klášterů hleděl 

v 

ztenčiti jejich moc. V Cechách mocný rod Vítkovců, na Moravě 
pan Boreš z Ryznburka s četným přívrženstvem záhy vstoupili 
ve spojení s králem Rudolfem a v této rozhodné chvíli za zády 
svého panovníka zahájili vzbouření. Za takových okolností jal se 
Otakar vyjednávati o mír, který byl sjednán ve Vídni (21. listo- 
padu 1276); Otakar byl zbaven Rakous, Štýrska, Korutanska, 
Kraňska i marky vindické, ano i Chebska, jehož se byl rovněž 
za interregna zmocnil; též smluvena byla dvojí svatba mezi 
dětmi Otakarovými, Václavem a Anežkou, i Rudolfovými, Rudol- 
fem a Gutou. Král Přemysl zbaven byl říšské klatby a přijal 
léno zemí českých, vzdav hold králi Rudolfovi. 

Podmínky míru chovaly samy v sobě zárodek nových sporů. 
Král Přemysl potrestal hlavní náčelníky vzpoury českomoravské; 
zejména Boršovi z Ryznburka byly na základě soudního výroku 
pro velezrádu zabaveny všechny statky na Moravě; ony, které 
se prostíraly na blízku Uh. Brodu, byly tomuto pomeznímu 
městu přiděleny k zlepšení a rozmnožení obranných prostředků. 
Král Rudolf zastával se amnestovaných, naproti tomu Otakar 
popíral mu pravá míchati se do vnitřních záležitostí českých. 
Obě strany připravovaly se k nové válce. Král Rudolf obnovil 
válečnou smlouvu s králem uherským Ladislavem, rovněž byl si 
jist vydatnou vojenskou pomocí ze všech zemí alpských. Král 
český získal za spojence některá knížata slezská i polská, markrabí 
braniborského, míšeňského, ano i vévodu bavorského Jindřicha 
i jiná knížata německá, která počala s nedůvěrou hleděti ke vzrů- 
stající moci Rudolfově. Ano i někteří pani rakouští, v jichž čele 



81 

byl maršálek zemský Jindřich z Kuenringa, pak četní měšťané 
vídenští, především statečný Paltram, znovu se prohlásili pro 
krále českého. Král Otakar vědél o nesnázích svého odpůrce a 
proto hleděl co nejdříve do pole vyraziti. Odebral se v lednu 
1278 do Brna, kdež konal obecný sněm stavů moravských, svět- 
ských i duchovních, velmi hojně navštívený. V Brně bylo také 
shromaždisko veškerého vojska Otakarova, které koncem července 
vedeno samým králem odtud vytrhlo. Vojsko táhlo z Brna údolím 
Svratky a Dyje k rakouské pevnosti Lávě, které teprve po 12 
dnech bylo dobyto. Tím Otakar ponechal králi Rudolfovi kýže- 
ného času, aby se mohl spojiti s vojskem uherským. Obě spojená 
vojska přešla na Moravské pole a svedla s vojskem českým, 
které zatím tam dorazilo, rozhodnou bitvu mezi Suchými Kruty 
a Jedenspeigem (26. srpna 1278). Na straně Rudoltově byla pře- 
vaha početní, za to měli Čechové četnější a dokonalejší těžkou 
jízdu. Tato s jádrem pěchoty, ve které nalézali se také Moravané, 
donutila pravé křídlo Rudolfovo k ústupu, na kterém sám král 
přišel v nebezpečí života. Zavčas však vyrazila německá záloha, 
vedená Oldřichem Kapellským, a odtiskla postupující pluky české 
k řece Moravě, ve které četní rytíři čeští nalezli hrob. Král 
Přemysl vida, že jest bitva pro něj ztracena, vrhl se hrdinsky 
v nejkrutější boj, v němž byl ubit od svých osobních nepřátel 
ze šlechty rakouské. Král Rudolf dal tělo jeho převézti do Vídně, 
kdež bylo nabalsamováno a teprve o velikonocích r. 1279 na 
žádost českých pánů do Znojma převezeno a u Minoritu po- 
chováno 

$ 15. Král Václav II a III 

Králové Rudolf a Ladislav pronásledovali zbytky nepřátel- 
ského vojska s velikou rychlostí až na Moravu, na jejíchž hra- 
nicích stanuli již druhého dne po bitvě, onen ve Valčících, tento 
v Lávě. Tam přiměl král Rudolf svého spojence k návratu ; 
neboť kruté řádění divokých Kumánů v dobyté zemi bylo mu 
samému na obtíž. Ale německé vojsko nevedlo si o nic mírněji. 
Na cestě k Brnu bylo páleno a drancováno ; jmenovitě Pohořelice 
lehly tehda úplně popelem. A přece nenalézal Rudolf na Moravě 
nikde odporu. Všechna větší města, jako Znojmo, Brno, Jihlava, 
Olomouc, Přerov a j. ochotně se mu podrobila, začež byla mno- 

6 



82 



hými privileji od něho obdařena, ano Brno bylo povýšeno za 
svobodné říšské město. Také biskup Bruno a za jeho příkladem 
zemští stavové složili římskému králi přísahu věrnosti. Král 
Rudolf potom prohlásil, že podrží Moravu v náhradu za válečné 
útraty ve vlastní správě tak dlouho, pokud by nedospěl syn 
padlého krále Václav, jemuž bylo tehda sedm let. Z Moravy král 
Rudolf dal se na výpravu do Čech. Poručnické vlády za nezle- 
tilého krále Václava II. chopil se markrabí braniborský Ota, syn 
sestry Otakarovy, od něho již dříve k tomu splnomocněný. Král 
Rudolf zatím dorazil z Jihlavy na Čáslav do Sedlce u Kutné 
Hory, kamž uchýlila se též královna Kunhuta i se synem Václavem, 
dovolávajíc se jeho ochrany proti Otovi Braniborskému. Tento 
vypravil se v čele vojska českého z Prahy ke Kolínu. Ale smlouvou 
u Sedlce dosaženo bylo mezi oběma stranami narovnání. Ota 
Braniborský uznán byl na pět let poručníkem krále Václava a 
vladařem v Čechách. Král Rudolf dostal náhradou válečných 
útrat rovněž na pět let Moravu ve svou správu. Umluvený dříve 
sňatek mezi dětmi Rudolfovými a Otakarovými byl tu skutečně 
vykonán. Opavsko, které dosud náleželo vévodovi Mikulášovi, 
dlícímu v uherském zajetí, přiřčeno bylo královně Kunhutě 
v užívání. 

Pět let poručnické vlády Oty Braniborského v Čechách 
patří k ne j nešťastnějším, jež kdy země tato zakusila. Šlechta 
česká, dosud držená na uzdě pevnou rukou Otakarovou, ucítivši 
uvolnění, chopila se pěstního práva a naplnila zemi loupežemi, 
požáry a vraždami. Ota, muž povahy lakomé a násilnické, nečinil 
jí v tom žádných překážek, aby nabyl úplné volnosti k provádění 
svých záměrů. Především hleděl obohatiti se drancováním pokladů 
chrámových i klášterních. Královnu Kunhutu, která se vzpírala 
jeho moci, odvezl (v únoru 1279) i se synem Václavem násilím 
na hrad Bezděz. Odtud sice královna již po dvou měsících unikla 
na Moravu, kdež se domáhala ochrany krále Rudolfa i stavů 
moravských, kteří již chystali se vytrhnouti válečně proti Otovi. 
V tom však došla zpráva, že surový markrabí odvedl nedospělého 
a tělem slabého krále Václava do Braniborska, kdež s ním ne- 
lidsky nakládal, správu Čech pak svěřil bojovnému biskupovi 
braniborskému Gebhardovi, za něhož hordy braniborské dopouštěly 
se nejhorších násilností. Královně Kunhutě nezbylo, nežli odebrati 
se na svůj úděl opavský, dříve jí od krále Rudolfa vykázaný, 



83 



kdež obrala si za své sídlo Hradec a pod ochranou moudré správy 
biskupa Bruna vládla ke spokojenosti všeho obyvatelstva. Když 
pak vrátil se z uherského zajetí vévoda Mikuláš, pobočný syn 
krále Přemysla, podvolili se oba, on i Kunhuta, rozhodčímu slovu 
biskupa Bruna i ostatních stavů moravských a vládli společně 
na Opavsku. 

Aby neblahému stavu v Čechách přítrž učinil, odhodlal se 
král Rudolf zakročiti osobně a vypravil se (na podzim 1280) 
s velikým vojskem z Vídně do Čech. Markrabí Ota byl nucen 
učiniti narovnání (o novém roce 1281), v němž svolil k vypově- 
zení všech Němcft, kteří nebyli v zemi usedlí, a přenesl správu 
zemskou na pražského biskupa Tobiáše z Bechyně a na vrchního 
komořího Děpolta z Ryznburka; zároveň slíbil za náhradu 15000 
hřiven stříbra přivézti Václava do Prahy a odevzdati jej bisku- 
povi Tobiášovi k vychování. Ale tomuto slibu dostál teprve po 
dvou letech, když doba poručnické vlády jeho byla na sklonku ; 
teprve v květnu 1283 Pražané uvítali s jásotem příchod svého 
krále. 

Pokud žil biskup olomucký Bruno, který pevnou rukou vedl 
svěřenou sobě správu zemskou, Morava těšila se lepšímu klidu 
a pořádku nežli Čechy. Ale r. 1281 zemřel Bruno a nástupcem 
jeho na stolci biskupském stal se Dětřich z rodu českých Vítkovců 
(1281 — 1302). Správcem Moravy jmenoval král Rudolf svého zetě 
Alberta Saského. Země stala se od smrti Brunovy dějištěm roz- 
ličných násilností a přechvatů, kterých se dopouštěli četní páni 
a rytíři v zemi. Nejčelnější z nich, jako Gerhard z Obran a Milota 
z Dědic, byli od Alberta uvrženi do vězení. Krom toho časté 
války a neúrody vzbudily v Čechách i na Moravě hlad a mor, 
který zvláště v letech 1281 a 1282 krutě řádil, tak že ani nebylo 
rukou k pochování zemřelých. Vévoda Albert staral se poctivě 
o obnovení pořádku veřejného a konal pravidelně zemské soudy. 
Zůstal však jen dvě léta gubernatorem moravským. Na podzim 
r. 1283, když králi Rudolfovi byla vyplacena zástavní summa 
40.000 hřiven stříbra, převzal mladý král Václav také Moravu 
ve svou správu. Nevlastnímu bratru Václavovu Mikuláši bylo 
potvrzeno držení údělu opavského. 

Ale ani potom nebylo trvalého pokoje dosaženo. Páni a 
rytíři jali se znovu páchati rozličné násilnosti a provozovati surové 
pěstní právo. Mezi těmi opět vynikl Gerhard z Obran, který se 

6» 



84 



svého hradu nedaleko Brna konal časté loupeže a celé údolí řeky 
Svitavy naplňoval postrachem. Teprve r. 1286 král Václav pomocí 
pana Závise z Falkenštejna donutil jej k pokoření. Ještě po smrti 
jeho (1 29 1) hrad Obřanský stal se útočištěm pověstných lupičův 
i byl r. 1 3 10 od brněnských měšťanův útokem vzat a rozbořen. 
Podobný osud jako Gerhardovi připraven byl panu Bedřichovi 
z Linavy na hradě Helštýně (u Lipníka), Bedřichu ze Šonburka 
na hradě Borisové (u Mor. Třebové), založeném od Boreše 
z Ryznburka, a jiným lupičům zase na hradě Hostýne (u Zábřeha). 
Klášter rajhradský, od několika let mnichy opuštěný, obsazen 
byl asi 400 lupiči; Závis z Falkenštejna nočním útokem budovy 
dobyl, lupiče schytal a dal pověsiti nebo stíti. Hradu Frajštýna 
nad Dyjí (j. Bítova) dobyto bylo pomocí Albrechta Rakouského 
(1286). 

Pan Závis z Falkenštejna byl té doby vlastním vladařem 
v říši českomoravské. Za krále Přemysla Otakara II. shledáváme 
jej spolu s ostatními Vítkovci v táboře povstalců. Byv proto 
z Čech vypovězen, odebral se r. 1281 ke dvoru ovdovělé královny 
Kunhuty v Opavsku a byl od ní jmenován purkrabím hradeckým. 
Po příchodu krále Václava do Čech (1283) královna Kunhuta, 
která zatím pojala Závise za manžela, vymohla mu u svého syna 
i přístup ke dvoru. Tam nabyl záhy velmi mocného postavení 
a zjednal také svým přátelům vynikající úřady zemské. Marně 
snažila se protivná strana, v jejíž čele stál pan Burkhart z Janovic, 
podlomiti tuto velkou moc. I po smrti královny Kunhuty (1285) 
dovedl si Závis udržeti důvěru královu. R. 1287 přivezena byla 
manželka krále Václava Guta, dcera krále Rudolfa, do Čech a 
konala (4. července) slavný vjezd do Prahy. Od té doby poklesla 
moc Závišova; opavský vévoda Mikuláš, od delší doby osobní 
nepřítel Závišův, hleděl králi Václavovi namluviti, že Závis ukládá 
jemu o korunu, ano dokonce i o život. Závis vida, jak se mu 
doma hroutí půda pod nohama, vyhledával opory za hranicemi. 
Především spřátelil se s uherským králem Ladislavem IV. a vy- 
žádal si sestru jeho Alžbětu za manželku. Potom obral si trvalé 
sídlo na zámku Svojanovském při pomezí českomoravském. Když 
se mu z nového manželství narodil syn, chtěje křest jeho nád- 
herně oslaviti v jakémsi pomezním městě moravsko-uherském* 
pozval na tuto slavnost krále uherského i českého. Zatím však 
rozšířila se pověst, že tato slavnost má býti pastí, do které mínil 



85 



Závis krále Václava vlákati, aby jej o život připravil. Václav 
asi uvěřil této pověsti; neboť když Závis do Prahy se odebral 
a osobně mu své pozvání přednesl, dal jej náhle zatknouti a do 
Bílé věže uvrhnouti. Z toho vzbouřila se část šlechty, v jejíž čele 
byli bratří ZáviŠovi Vítek a Čeněk. Král Václav chopil se rázného 
prostředku : za pomoci krále Rudolfa Habsburského sebráno bylo 
vojsko a velení jeho svěřeno Mikuláši, vévodovi opavskému, který 
na rada krále německého vodil spoutaného pana Závise před 
hrady zpurných šlechticův a hrozil jej popraviti, nevydaji-li jich. 
Takovým způsobem bylo několika hradu dobyto. Když však 
vojsko dorazilo ke hradu Hluboké, nedaleko Českých Budějovic, 
kdež velel bratr Závišův Vítek, odepřeno bylo vydání hradu 
i přes onu hrozbu. Na rozkaz králův dal tedy vévoda Mikuláš 
pana Závise z Falkenštejna stíti (24. srpna 1290), načež tvrz 
Hluboká se vzdala a také ostatní vzpoura již snadno byla potlačena. 

Král Václav IL od té doby obracel veškeru péči ku blahu 
svých poddaných, byl starostliv o řádné vykonávání a zachová- 
vání zákonů. Podporoval rozkvět měst za příkladem otce svého 
Přemysla Otakara IL; města moravská Brno, Olomouc, Litovel, 
Jevíčko těšily se přízni králově. Král Václav zvelebil též hor- 
nictví, kteréž upravil moudrými zákony. Stříbrné doly kutnohorské 
přinášely za něho velký užitek. Také o mincovnictví zjednal si 
velké zásluhy. Upustil trvale od zlozvyku tehdejších panovníků, 
měniti často minci, což se dalo na velkou škodu poddaných a 
zavedl pevnou soustavu mincovní, dle kteréž raženo bylo ze 
hřivny stříbra po šedesáti groších a tyto po 12 denárech; české 
peníze nabyly za hranicemi záhy velmi dobré pověsti a opano- 
valy téměř po 300 let peněžní trh v střední a východní Evropě. 
Dosavadní mincovny v Brně, Opavě, Jihlavě a v Olomouci byly 
zrušeny a zřízeno jednotné ražení peněz v Kutné Hoře pro celou 
říši. Václav II. také zamýšlel sestaviti stálý psaný zákon pro 
soudy zemské a povolal za tím účelem do země slavného vlaského 
právníka, mistra Gozzia z Orvieta; ale tento záměr rozbil se 
o odpor šlechty, kteráž ve svém zájmu raději setrvala při dosa- 
vadní právní nejistotě. Také o šíření osvěty král horlivě dbal, 
jenže hlavní jeho pokus v té příčině, založiti » generální učenic 
(universitu) při chrámě sv. Víta, pro rozličné překážky nedošel 
svého uskutečnění. 



86 



Přízně svého tchána, krále Rudolfa, Václav II. užil k tomu, 
že na říšském snétně 1290 úřad číšnický i hodnost kurfirstská 
králi českému zase byly přiřčeny, a tak dílem odčiněna byla 
křivda, spáchaná kdysi na králi Přemyslovi II. Synu Rudolfovu, 
Albrechtovi, vévodovi rakouskému a štýrskému, král Václav 1L 
osobně nebyl nakloněn a nepřál si v zájmu své říše mocného 
Habsburkovce na trůně německém. Poněvadž pak s ním i ostatní 
kurfirstové podobně smýšleli, zvolen byl po smrti Rudolfové 
(1 29 1) nikoli jeho syn, nýbrž chudý hrabě nasavský Adolf. 

S větším ještě úspěchem král Václav zasáhl do věcí polských. 
Bylať mu již dříve půda v říši polské připravena: r. 1289 Ka- 
zimír, vévoda bytomský, r. 1291 pak oba bratří jeho, Měšek 
Těšínský a Boleslav Opolský, uznali nad sebou vrchní panství 
krále českého. Za zrnatkův, které vznikly tehda mezi Piastovci 
o korunu, král Václav vypravil vojsko do Krakova, který bez 
odporu byl obsazen pluky českými; Sandoměřska však zmocnil 
se Vladislav Lokietek. R. 1 292 Václav II. postavil se sám v čelo 
vojska a provázen jsa Mikulášem Opavským i oběma biskupy, 
Tobiášem Pražským a Détřichem Olomuckým, konal slavný vjezd 
do Krakova, kdež mu bylo od stavů holdováno; potom udeřil 
na Sieradz, sídlo Vladislava Lokietka, města dobyl, Vladislava 
zajal a propustil teprve potom na svobodu, když uznal rovněž 
vrchní panství české a vzdal se všech nároků na Krakovsko a 
Sandoměřsko. 

Nenahlý, ale patrný vzrůst moci české způsobil, že sousedé 
Václavovi více než kdy před tím vyhledávali jeho přátelství a 
spojenstvl. Ano i hrdý a drsný vévoda rakousko-štyrský Albrecht 
neubránil se tomuto dojmu. Také u Václava jevilo se tehda 
smýšlení Albrechtovi poněkud příznivější. Obrat způsobil té doby 
nově jmenovaný dvorní kancléř český Petr Aspelt, dosud biskup 
basilejský. V dřívějších dobách býval tělesným lékařem a ka- 
planem při dvoře krále Rudolfa Habsburského. Když r. 1296 
farní chrám brněnský u sv. Petra od olomuckého biskupa Détřicha 
povýšen byl za kolegiátní, stal se tam Petr Aspelt prvním pro- 
boštem. Král Václav pak počátkem r. 1297 jmenoval jej svým 
dvorním kancléřem čili protonotářem. V tomto důležitém úřadě 
Petr působil pro shodu česko- rakouskou. Výsledky této činnosti 
záhy se objevily. Dne 2. června 1297 král Václav dal se se svou 
manželkou Gutou slavnostně korunovati v Praze od arcibiskupa 



87 



mohučského Gerharda. Za těchto slavností, jejichž nádhera a 
obrovský náklad dle svědectví vrstevníků byly neslýchány, čtyři 
kurfirstové, kteří se tehda v Praze sešli, mohučský, saský, bra- 
niborský a český, vyzvali vévodu Albrechta, rovněž přítomného, 
aby se zbraní v rukou svrhl Adolfa Nasavského a sám se na 
trůn německý povznesl. Králi Václavovi slíbil Albrecht dáti zá- 
stavou Chebsko a některá území v Míšensku. Těmito úmluvami 
byl osud Adolfův spečetěn. Následovalo sesazení jeho od většiny 
kurfirstů v Mohuči, a když pokusil se proti Albrechtovi se zbraní 
v rukou uhájiti si koruny, válečné štěstí jej opustilo. V bitvě 
u Gollheima (1298) Adolf padl a protivník jeho Albrecht po- 
zdvižen byl na trůn německý. 

Nastalého klidu a pokoje král Václav ze všech sil hleděl 
užiti ku vnitřnímu zvelebení své říše. O tom svědčí blahodárná 
činnost jeho na Moravě. R. 1298 vydána zase celá řada nových 
privilejí pro Brno, Olomouc, Hlubšice (Leobschíitz) a j. Tehda 
také Opavsko připojeno bylo opět přímo k Moravě, ježto vévoda 
Mikuláš zaopatřen byl v nově nabytém panství polském. Podobně 
jako městům, též klášterům moravským dobře se dařilo za pečlivé 
vlády Václava IL Za posledních Přemyslovců veškeré duchovenstvo 
české i moravské zbaveno bylo placení daně; stálými štědrými 
odkazy i jinými darováními od krále, šlechty i měšťanstva na- 
hromadilo se velké bohatství tehdejší církve v našich zemích. 

R. 1296 zemřel nejmocnější ze všech údělných knížat, Pře- 
myslav Velkopolský, který se před rokem dal ve Hnězdně ko- 
runovati za krále. Poněvadž zanechal jedinou dceru Richsu, 
nastaly nové boje o jeho dědictví. Šlechta velkopolská, nabyvši 
přesvědčení, že jen mocný panovník dovede si pořádek vynutiti, 
nabídla králi Václavovi ruku kuéžny Richsy (královna Guta ze- 
mřela r. 1297 nedlouho po korunováni) a s ní zároveň trůn 
velkopolský. Václav přijal toto nabídnutí, vtrhl s vojskem do 
Velkopolská, zmocnil se země po některém odporu a uvedl také 
Pomořansko i Kujavsko pod své panství. Potom konal slavný 
vjezd do staroslavné metropole Hnézdenské a dal se tam za pří- 
tomnosti četné šlechty i biskupů zemských od arcibiskupa hně- 
zdenského za krále korunovati (1300). Odebrav se do Poznaně, 
slavil tam zasnoubení své s princeznou Richsou. Místodržitelem 
velkopolským jmenován byl vévoda Mikuláš, kdežto v Krakovsku 
a Sandoměřsku na čas správu vedl moravský pán Oldřich z Boskovic. 



88 



Vladislav Lokietek, který se postavil českému panství na odpor, 
byl z vlastního údělu svého vypuzen a utekl se do Říma pod 
ochranu papeže Bonifáce VIII. Tak sloučil král Václav II. až na 
některá vévodství slezská veškeren národ polský pod svým žezlem ; 
říše jeho sahala od Šumavy až po viselský Buh a po moře 
Baltské. 

Sotva že Václav (koncem r. 1 300) vrátil se domů z vítězné 
výpravy polské, již naskytla se mu příležitost k nabytí jiného 
rozsáhlého panství. V lednu r. 1301 zemřel uherský král Ondřej III., 
poslední mužský potomek rodu Arpádova, a část velmožův uvá- 
živši, že král český jest synem Kunhuty, vnučky krále Bely IV., 
odhodlala se nabídnouti mu trůn uherský. Deputace magnátů, 
v jejichž čele byl Jan, arcibiskup kaločský, a říšský palatin Matěj 
Cák z Trenčína, přijata byla od krále Václava v moravském 
městě Hodoníně při hranicích uherských. Václav nepřijal pro 
sebe podávané koruny, ale nabídl stavům uherským za krále 
svého dvanáctiletého syna Václava, který byl zasnouben s Alžbětou, 
jedinou dcerou zemřelého krále Ondřeje III. Deputace přijala 
tento návrh a mladý kralevic byl (27. srpna 1301) ve Stol. Bě- 
lehradě od arcibiskupa kaločského korunován za krále uherského 
jménem Ladislava V.; nový král obral si ihned Budín za svou 
residenci. 

Tyto neslýchané úspěchy krále Václava II. vzbudily mu 
ovšem zapřísáhlé odpůrce. Papež Bonifác VIII., který mínil do- 
saditi v Uhrách na trůn Karla Roberta Anjouského, . prohlásil 
volbu Ladislava V. za neplatnou i jeho korunování a zbavil jeho 
poddané závazku věrnosti. Vedle toho ujal se Vladislava Lokietka, 
který se byl pod jeho ochranu utekl, a zakázal Václavovi II., 
aby se bez jeho přivolení nazýval králem polským. Také král 
německý Albrecht ve vzrůstu moci české domníval se viděti 
nebezpečí pro svou dědičnou moc v zemích rakouských. Václav 
měl se vzdáti Uher i Polska, vydati Míšeňsko i Cheb a odváděti 
říši německé povinný prý desátek z dolů kutnohorských anebo 
se z něho vykoupiti 80000 hřivnami stříbra. 

Zatím v Uhřích pod dojmem bully papežské četní přívrženci 
syna jeho opouštěli, ano i nejčelnější z nich Matouš Trenčanský 
přidal se ke Karlu Robertovi. Mladý král byl na konec od ne- 
přátel na hradě Budinském obležen. Král Václav odebral se 
(v květnu 1304) do Brna, kdež uradil se se svým kancléřem 



89 



Petrem o potřebných opatřeních. Odtud vytrhl v čele četného 
vojska, z Čech a Moravy sebraného, k tvrzi Mikulovské, kterouž 
držel přívrženec Albrechtův, Jindřich z Lichtenštejna, a dobyv 
jí, v červnu překročil hranice uherské. Rychlými pochody táhl 
po levém břehu dunajském, u Parkaně překročil řeku, dobyl 
Ostřihoma a za krátko dorazil do Budína, odtud pak odvezl syna 
svého i s korunními odznaky do Čech. 

Než se Václav do Prahy navrátil, dorazil již král Albrecht 
se silným vojskem v Německu sebraným přes Řezno a Linec 
k Budějovicům. Současně syn jeho Rudolf učinil smlouvu s Karlem 
Robertem, dle níž tento zavázal se ku vpádu do zemí Václavových. 
Ještě v srpnu t. r. překročily divoké hordy uherské řeku Moravu 
a Dyji a řádily v zemi neslýchaným způsobem. Malá tvrz Jaro- 
slavice nad Dyjí, kamž obyvatelstvo z nejbližšího okolí, zvláště 
ženy, se uchýlilo, byla obležena. Posádka bránila se zoufale a 
konečně zatarasila se v opevněném kostele. Ale dřevěná ohrada 
jeho byla snadno zapálena, a nešťastné ženy zvolily raději smrt 
v plamenech, nežli by se byly vydaly surovcům na milost a ne- 
milost. Veškeré Břeclavsko bylo tímto nepřítelem zaplaveno a 
hrozně pustošeno. Jindřich Lichtenštejnský, přívrženec Albrechtův, 
který znovu zmocnil se Mikulova, marně snažil se dalším ukrut- 
nostem zabrániti. Nepřehledné roje Kumánů přivalily se až k Brnu 
a dobyly Ivančic, kdež opět mnoho lidí nalezlo smrt v plamenech. 
Pouze na panství kláštera třebíčského bylo 27 osad spáleno a 
z jižní Moravy na 6000 lidí pohubeno neb do zajetí odvlečeno. 
Biskup olomucký Jan obrátil se s prosbou ke králi Albrechtovi, 
aby zabránil hroznému řáděni svých spojenců. Albrecht dověděv 
se, že Uhři nemíní se dalšího boje súčastniti, nýbrž s uchvácenou 
kořistí domů se vrátiti, vypravil za nimi oddíl vojska vedením 
hraběte Menharta z Ortenburka, který lupiče šťastně v Rakousích 
dostihl a aspoň zajatce z jejich moci osvobodil. 

Ostatní vojsko Karla Roberta i vévody Rudolfa spojilo se 
u Budějovic s Albrechtem, který se sjednocenou armádou vytrhl 
proti Kutné Hoře, po jejíchž pokladech dychtil nejvíce, a město 
oblehl (18. října). Ale posádka městská sesílená horníky jihlav- 
skými po pět dní statečné se bránila. Tuhá zima záhy přikva- 
pivší, špatná voda, otrávená od horníků kovovým prachem a 
jinými škodlivými látkami, a nemenší měrou zpráva, že se blíží 
české vojsko k vybavení, donutily krále Albrechta k rychlému 



90 



ústupu do Rakous, na kterém vojsko jeho utrpělo citelné ztráty. 
Také vojsko krále uherského Karla Roberta dalo se na zpátečný 
pochod Moravou, neopominuvši arci zemi opět dle svého zvyku 
všemožně vydrancovati. Král Václav na rok 1305 konal horlivé 
přípravy k válce proti Albrechtovi; vojsko sbíráno z Cech, Mo- 
ravy, Polska, Saska i Bavorska, jeho vůdcem pak měl býti nový 
spojenec Václavův Ota, vévoda dolnobavorský, ježto král Václav 
již od návratu z Uher povážlivě churavěl. Obavy v příčině jeho 
slabého zdraví, v mladých letech podkopaného, příliš záhy se 
splnily; zemřelť dne 21. června 1305. 

Syn a nástupce Václava II., tehda šestnáctiletý Václav III. 
učinil především mír s králem Albrechtem ; vzdal se ve prospěch 
německé říše Chebska a Míšeňská, začež Albrecht zavázal se 
nerušiti ho v držení Cech a Polska a upustil od nároku na de- 
sátek z dolů kutnohorských. Korunu uherskou i s ostatními kle- 
noty královskými král Václav III. odevzdal Otovi, vévodovi ba- 
vorskému, sešed se s ním osobně v Brně (9. října 1305), čímž 
vzdal se pro vždy všech nároků na panství uherské. Václav upustil 
také od sňatku s dosavadní snoubenkou Alžbětou, dcerou posled- 
ního Arpádovce, a pojal za manželku Violu, dceru Měška, vévody 
těšínského. Lehkomyslnost jej nutkala, aby se všech zbytečných 
starostí zbavil ; trávil noci s rozpustilými soudruhy svými a spust- 
lými ženštinami v pitkách a jiných zhýralých radovánkách. Ko- 
nečně však, pohnut jsa napomínáním otcovského přítele svého, 
Konráda, opata zbraslavského, král vymanil se z tohoto nechval- 
ného řádění. Jeho lehkomyslností zaviněno bylo otřesení českého 
panství v Polsku. Vladislav Lokietek, jemuž dostalo se značných 
pomocí od krále uherského Karla Roberta, vtrhl již r. 1304 do 
země, dobyl Sandoméřska, Sieradzska i jiných krajů. Zemský 
hejtman velkopolský, Oldřich z Boskovic, nemoha se nepříteli 

v 

ubrániti, volal o pomoc. Král Václav, svěřiv správu Cech a Mo- 
ravy Jindřichovi Korutanskému, který tehda pojal sestru jeho 
Annu za manželku, sebral četné vojsko a odebral se do Olomouce, 
odkudž měla výprava do Polska býti zahájena. Ubytovav se 
v děkanství při domě, byl tam dne 4. srpna 1306 v pravé po- 
ledne zakeřnickou rukou zavražděn. Cí návodem tato vražda, 
pro naše země osudná, se stala, zůstalo již vrstevníkům nevy- 
zpytatelným tajemstvím ; jisto jest, že vrah, jakýsi Konrád z Po- 



91 



tensteina čili z Mulhova, rodem z Durynska, byl k tomu od 
někoho najat. Králem Václavem III., při smrti osmnáctiletým* 
vymírá po meči slavný domácí panovnický rod Přemyslovců. 

§ 16. Vnitřní stav Moravy v XIII. století. 

Rozkladem staroslovanského řádu rodového zaniklo i staré 
zřízení župní na Moravě. Ve stol. XIII. župa pozbývá svého 
původního významu jako sídlo jednotlivého plemene i stává se 
pojmem správním s novým názvem kraje (provincia). Kraje byly 
základem správního rozdčlení v zemi ; již v XIlI. stol. rozeznávají 
se s počátku čtyři kraje, olomucký, znojemský, brněnský a holá- 
sický, jímž se rozumělo Opavsko. V druhé polovici XIII. stol. 
přistupuje kraj přerovský, potom kraj bítovský, později zvaný 
jihlavským, a konečné od kraje brněnského na jihu oddělen kraj 
břeclavský. Rozdělení to však nezůstalo trvalým. 

Hranice zemské nabyly v této době větší ustálenosti. Kolem 
r. 1275 dohodl se král Přemysl Otakar II. s Vladislavem, vévodou 
opolským, jemuž tehda také Těšínsko náleželo, aby byla hranicí 
mezi Moravou a Těšínském řeka Ostravice. Také proti Uhrám 
byly tehda ustáleny nynější hranice (od Ostravice až po město 
Skalici Karpaty, odtud řeka Morava), jen na jihu proti Rakousům 
hranice ještě nebyly ustáleny. Tu bylo celé území, po kterém 
se rozlévala řeka Dyje v čas zátopy, poklad í no za neutrální, 
pouze Mikulov počítán byl odedávna k Moravě. Na západě od- 
děloval Moravu od Čech hřbet vysočiny Českomoravské, na 
severu byla stále ještě hranicí řeka Zina (Pština), tak že celé 
nynější Opavsko náleželo k Moravě. 

Po úpravě poměru Moravy k Čechám z r. 1197 Morava 
byla lénem koruny České, nad nímž samosprávně vládli markrabí. 
Králové čeští jmenovali markrabím vždy některého prince z rodu 
Přemyslova, časem přejímali Moravu přímo pod svou správu. 
Markrabími byli: Vladislav I, bratr Přemysla Otakara I., od 
r. 1 197- 1222, Vladislav II., syn Přemysla Otakara I. (1222— 1227), 
Přemysl, druhý syn jeho (1227— 1239), Vladislav III., syn krále 
Václava (1246— 1247), Přemysl Otakar, druhý jeho syn (1247 — 
1253). Po všechen ostatní čas byli králové čeští sami markrabími 
moravskými. Od dob krále Přemysla II. Morava v době Přemy- 



92 



slovské nebyla nikomu již v léno propůjčována. Z lenního po- 
stavení ke králi českému plynulo především obmezení, že markrabí 
moravský nesměl vésti válku s králem českým; stav opačný, 
jakýž vykazují na př. léta 1231 a 1248, jest protiprávním. Rovněž 
nesměl markrabí moravský bez výslovného svolení krále českého 
léna svého jakkoliv umenšovati. Dědičnost lenní se však nevy- 
vinula, Morava zůstala osobním lénem rodiny Přemyslovcův. 

Ustálené residence markrabské nebylo; nejvíce sídleli mar- 
krabí v Brně, v Olomouci neb ve Znojmě; později i toto ustou- 
pilo do pozadí. Markrabí měl vlastní svůj dvůr, který jako dvůr 
krále českého skládal se z komořího, truchsesa, číšníka, maršálka, 
kancléře, notáře, kaplana a jiných úředníků dvorských. Dvůr ten 
přestal, když král český byl zároveň markrabím. Tomuto patřily 
všechny zeměpanské důchody, tedy netoliko příjmy z rozsáhlých 
statků korunních i soukromých, nýbrž i všechna regalia, t. j. dary 
za udílené prívileje, mýta, cla, soudní i jiné pokuty, nájemné a 
rozličné daně. Pouze mincovnictví a hornictví zůstalo pod přímou 
správou krále českého. Markrabí měl nejvyšší moc správní, soudní 
i vojenskou. Země měla i tehda, když králové sami byli markra- 
bími, své sněmy, své zákonodárství, své zemské úředníky a daně, 
svou samostatnou vojenskou i církevní organisaci. Každá válečná 
výprava, která směřovala proti vnějšímu nepříteli, směla se pod- 
niknouti jen se svolením sněmu zemského. 

Vedle dvorských úřadů byly na Moravě úřady královské, 
jež měly dozor nad oběma královskými regaliemi, hornickým a 
mincovním, a zemské. Zemští úředníci byli voleni od stavův na 
sněme zemském a od markrabího potvrzováni, nesměli však od 
něho býti libovolně sesazováni. Nejdůležitější zemští úředníci, 
podobně jako v dobách předešlých, byli: župan (castellanus), 
po jednom v každém kraji; tento úřad následkem velkých změn 
ve zřízení pozbývá vždy více moci a na sklonku tohoto období 
úplně zaniká. Komoří (camerarius), který vedle správy důchodů 
zemských časem nabyl i moci soudní. Purkrabí zemští (buiggra- 
vius) byli původně strážci zemských hradů; v tomto období 
konali již dozor nad veřejným pořádkem v zemi a byli také 
výběrčími mýt a cel. Na purkrabí a komQří přešla znenáhla moc 
županů. Vladař (villicus), správce statků zeměpanských, na nějž 
časem také přešla část moci soudní. Vedle něho byl zvláštní 
správce zemských lesů (forestarius, magister silvarum). Cudař 



93 



(judex provincialis) byl soudce v kraji. Během XIII. stol. však 
následkem převratů společenských a změn ve zřízení zbyly ze 
všech krajských cud jen dvě hlavní, v Brně a v Olomouci. Kraj- 
skými úředníky byli vedle cudaře krajský komorník, písař, pur- 
krabí a dle úpravy Přemysla II. také poprávcové, podobni pozděj- 
šímu úřadu zemských hejtmanů. R. 1298 vyskytuje se poprvé 
úřad zemského hejtmana (capitaneus Moraviae), zástupce markra- 
bího ve všech výkonech a jednáních úředních. Důchody zemských 
úředníků plynuly buď ze statků jim darovaných anebo z poplatků, 
které se na jejich úřady vztahovaly. 

Důležitým zemským úřadem byla královská kancelář, odkudž 
byly vydávány listiny ve všech veřejných záležitostech, kromě 
soudu zemského, zvláště za účelem udělování pr i vile jí a jiných 
milostí. Morava měla od konce XIII. století zvláštní kancelář pro 
vyhotovování listin, země moravské se týkajících; v čele úřadu 
toho dle ustanovení Přemysla Otakara I. z r. 1206 měl býti 
probošt olomucký (cancellarius Moraviae). Král Přemysl Otakar II., 
ujav se po smrti otce svého Václava I. (1253) vlády v Cechách, 
podřídil všechny své země jediné, pražské kanceláři. Kancléřem 
(protonotarius, cancellarius) býval obyčejné probošt vyšehradský. 
Král Václav II. zřídil r. 1283 pro Moravu opět zvláštní úřad 
kancléřský, což potrvalo až do r. 1297. Tehda stal se kancléřem 
českým důmyslný státník Petr Aspelt, biskup basilejský, a jeho 
návodem král zrušil kancelář moravskou, a- všechny listiny ať 
Čech či Moravy se týkající od té doby vycházely ze společné 
kanceláře pražské. Listiny psány byly výhradně latinsky, kancléři 
čeští i moravští, obyčejně z ciziny povolávaní, málokdy byli znalí 
domácího jazyka. 

Šlechta, jak již v dobách předešlých, dělila se na stav panský 
(domini terrae, barones terrae Moraviae), v němž zastoupena 
byla jednak statky nejbohatší šlechta, jednak nejvyšší úřednictvo 
zemské i dvorské. Páni tvořili tehda již zvláštní stav, který vy- 
konával v zemi velká práva politická, jmenovitě v soudnictví a 
v zákonodárství. Nejčelnější panští rodové XIII. a XIV. stol. byli 

v 

páni z Boskovic a z Černé Hory (vymřeli v 17. stol.), z Kravař, 
z Cimburka, kteří vymřeli v 16. stol , z Hradce, z KunŠtátu 
(vymřeli na Moravě již v 15. stol.), z Lichtenburka (vymřeli poč. 
17. stol.), z Lichtenštejna (od r. 1249), z Lipé (na Krumlovsku, 
vymřeli v 17. stol.), z Lomnice (vymřeli na poč. 17. stol.). 



94 



z Pernštejna (původně z Medlova, vymřeli 1631), z Pezinka, ze 
Sovince (vymřeli 1570), ze Šternberka, jichž praotec Zdeslav 
vystavěl hrad Šternberk u Olomouce r. 1253, z Valdštejna (od 
r. 1628 hrabata), z Deblína, z Kounic, z Drahotouš, z Žerotína 
(jinak z Bludova, Jičína, Čistého Slemene), ze Švábenic, z Miroslavi 
nebo MysHbořic a z Bukovin. Z těchto rodů pouze dva byli pů- 
vodu cizího, LichtenŠtejnové ze Štýrska, Pezinkové z Uher. 

Nižší šlechta, rytíři, vladykové (milites, nobiles), byli v této 
době od vyšších mnohem ostřeji odlišeni než dříve. Chtěl -li král 
nešlechtice povýšiti do stavu šlechtického, směl ho učiniti jen 
vladykou, nikoliv pánem. Nižších rodů šlechtických bylo velké 
množství, mnoho jich bylo ve službách královských, markrab- 
ských i panských. 

Říše českomoravská měla odedávna s Německem čilé styky. 
Cechové i Moravané seznamovali se na častých společných vo- 
jenských výpravách s jazykem i zvykem německým, česká i mo- 
ravská knížata brala si nejraději odtud dcery knížecí za manželky, 
tyto zase přiváděly ve svých družinách mnoho Němců do země 
a tak udržovaly užívání němčiny při dvoře v ustavičném proudu. 
Také církevně byly naše země na Německu závislými; vždyť 
stálo tehda obojí biskupství, pražské i olomucké, v područí arci- 
biskupa mohučského. Biskupové olomučtí, často sami jsouce Němci, 
povolávali německé duchovenstvo do své diecese a také kláštery, 
jak staré tak i nově založené, osazovali německými mnichy. Ně- 
mečtí kupci, zvláště flanderští z dolního Porýní, bavorští, saští 
a franští přicházeli do našich krajin, přivážejíce jemná plátna, 
jejichž výroba byla zejména v městě Brůgge proslulá, různé zlaté 
a stříbrné zboží a slanečky; vyváželi ze země dobytek, kůže, 
obilí, kovy a jiné suroviny. Pro Moravu zvláště Vídeň byla dů- 
ležitým východiskem obchodu, který odtud šel dále do polských 
zemí. Čeští a moravští kupci pak navzájem zajížděli do německých 
mést, jmenovitě do Pasová, Řezná a Norimberka. 

Aby tyto obchodní styky mohly býti zajištěny a ještě více 
rozvětveny, pomýšleli cizí kupci záhy na trvalé usazení při nejdů- 
ležitějších místech dopravních. Takovými byli od starodávna osady 
při hradech župních, jež byly středisky politického i společenského 
života. Proto usazovali se záhy němečtí kupci a za nimi němečtí 
řemeslníci v takových podhradích (suburbium), zakládajíce si úzké, 
souvislé dvorce s táhlými podloubími, v nichž vykládali svoje 



95 



zboží. V Praze byla na př. již v XI. stol. silná německá kolonie. 
Německé osady žily dle právních zvykův a zákonů z domova 
přinesených, tvořily zvláštní společnost, domácímu lidu nepří- 
stupnou, která odváděla panovníkovi jakési poplatky; za to do- 
stávalo se jí ochrany a mnohých výhod, z nichž nejhlavnější 
záležela v tom, že si směli voliti svého soudce a žíti dle svého' 
•německého práva « (jus teutonicum). Německý živel osvědčil se 
ve styku s domácími, slovanskými obyvateli mocnějším, a německé 
osady odděleny jsou příkře veškerým svým zřízením od svého 
okolí. Němci zavedli si tu v soudech, kostelích i ve školách vý- 
hradně svůj jazyk. Příslušníci jejich obce vyňati byli 7. všeliké 
pravomoci župního soudu, vyjma nejtěžší zločiny, které rozsuzoval 
sám .panovník nebo komoří jako jeho zástupce. Všichni byli 
prohlášeni za svobodníky ; vojenskou službou byli sice povinni, 
ale jen k obraně zemské, nikoli k výpravám za hranice. Krom 
toho dostávalo se takové obci práva, přijímati nové sousedy 
(»hosty«) z ciziny, kteří potom týchž práv byli účastni. V XIII. stol. 
počaly se takové obce ohrazovati mocnými hradbami a tím dovršen 
byl vývoj měst v Čechách a na Moravě, který na počátku svém 
měl ráz výhradně německý. 

Panovníci čeští za rozmnožením svých důchodův podporovali 
všemožně vývoj svobodného stavu městského, který spíše měl 
potřebné peníze k zakoupení knížecích dědin, ustanovených za 
městské, jakož i k zakoupení svobod a monopolů městských, nežli 
domácí obyvatelstvo, časem znuzené. Němci usazovali se velmi 
rádi ve slovanských krajinách, ježto jim od 'panovníků byla za- 
ručena plná svoboda, říditi se v nové vlasti svým německým 
právem a užívati všude jen německého jazyka. Že se tak dalo 
na nenahraditelnou ztrátu domácího živlu slovanského, toho 
panovníci, napolo své národnosti odcizení, nedbali hrubě, hledíce 
především k rozmnožení svých důchodů. 

Na Moravě v této rozsáhlejší míře zahájil zakládání měst 
markrabí Vladislav I. (1 197 — 1222). Nejstarší město od něho za- 
ložené uvádí se Bruntál (Freudenthal) v nynějším Opavském 
Slezsku k r. 12 13. Moravská města s počátku řídila se nejvíce 
právem magdeburským. Nejdůležitější privileje, jež udělovány byly 
městům na Moravě, aby rychleji zkvétala, byla: právo mílové, 
dle něhož v obvodu míle kolem města nesměl se usaditi žádný 
řemeslník, tím mělo řemeslnictvo býti donucováno, aby se usa- 



96 



zovalo v městě samém; právo zřizovati si kupecký dum, který 
byl zároveň radnicí a skladištěm cizího zboží; právo trhů týdenních 
(fora) a výročních (nundinae) ; právo vařiti a nalévati pivo v městě 
i v okolí; právo vybírati poplatky celní a mýtní v jistém obvodu; 
tyto poplatky měly býti vynakládány výhradně na zřizování 
a udržování městského opevnění ; právo voliti si vlastního soudce ; 
osvobození ode všech župních břemen, jakož bylo udržování župních 
hradů, mostův a zemských silnic, povoz (přípřež), nocleh a nářez 
t. j. vydržování dvora a zeměpanských úředníků. Úplným vynětím 
měst z veškerých závazků župních podlomeno bylo nadobro dosa- 
vadní župní zřízení. 

Vedle Bruntála založena byla od markrabí Vladislava I. 
ještě jiná města, jako Bzenec (1214), Unčov (1213 — 122 3)» °d 
Němců nazvané Neustadt (civitas nova), Byteš za Vladislava 
Jindřicha >Heinrichs« zvaná, a bezpochyby obě hlavní města 
Brno a Olomouc, která vznikla ze starých podhradí. R. 1226 
král Přemysl I. udělil Znojmu rozsáhlé pozemky a městské právo. 
R. 1227 pan Petr Bítovský ohradil Jemnici pevnými zdmi. R. 1243 
král Václav I. udělil Brnu rozsáhlá práva městská dle vzoru 
vídeňského. » Právo brněnské*, r. 1278 od krále Rudolfa a r. 1292 
od Václava II. ještě rozšířené, nabylo takové vážnosti, že mnohá 
města (Kroměříž, Kojetín, Uh. Hradiště) rovněž toužila ho nabyti 
a v pochybných případech vyhledávala rady u soudu brněnského. 
Ve XIII. a XIV. století 63 měst moravských uznalo nad sebou 
vrchní soud brněnský. Od té doby stalo se Brno střediskem ne- 
toliko právního, nýbrž i obchodního a společenského života* 
vlastním hlavním městem moravským. Také Jihlava, kteréž po- 
dobné právo jako Brnu uděleno bylo r. 1249, stala se vrchním 
soudním dvorem nad četnými městy a kromě toho předním 
hornickým městem moravským dle vzoru saského Freiberka. 
R. 1261 dáno bylo Olomouci brněnské právo v celém rozsahu. 
Za Přemysla Otakara II. dostaly městská práva osady: Jevíčko 
(1259), Uh. Hradiště (1257), Uh. Brod (1272), Hlubčice ve Slezsku, 
Hranice (1276) a dle všeho i Přerov a Litovel. S panovníky 
o závod také biskupové olomučtí, zvláště Bruno, který založil 
Brušperk, Místek a Příbor, pak světské i klášterní vrchnosti zaklá- 
dali města na svých pozemcích. Tak se vyvinul ve XIII. století 
na Moravě zvláštní městský stav, převahou německý, jehož zá- 
sluhou rozkvetly v zemi obchod, průmysl a hornictví. Tento stav 



97 



nabyl nejenom úplné samostatností ve své vnitřní správě a v soud- 
nictví, nýbrž bral záhy podíl též ve veřejných záležitostech a 
dospěl k nemalému politickému významu. Koncem XIII. století 
zástupci měst českých a moravských účastní se jednání sněmu 
zemského. 

Němci hrnuli se však nejen do měst, nýbrž i na venkov. 
Nastalo hromadné zakládání vesnic, kteréž, poněvadž v rovinách 
usedlé bylo domácí obyvatelstvo, dalo se na svazích horských 
a na prostorách, jichž nabyto bylo vysekáním lesů. Novým osad- 
níkům dány byly takové pozemky svobodným vlastnictvím za 
jistý poplatek; za to byla jim prominuta mnohá tížící břemena, 
jako zemská robota, závazky při stavbě nových a vydržování 
starých hradů, silnic a mostů, přípřež, nářez a j.; také společné 
mučení za zločin jednotlivce u takových osad přestalo ; příslušníci 
nových osad byli nad to vybaveni z moci župních čili krajských 
úřadův, a dostalo se jim v osobě vesnického rychtáře (Schulze) 
a přísedících porotců čili kmetů (Schoffen) zvláštního soudu pro 
nižší soudnictví; rychtář i kmeti s počátku byli jmenováni od 
vrchnosti, kteréž onen pozemek patřil, později byli od obce voleni. 
Vyšší soudnictví nad takovými osadami příslušelo nejbližšímu 
soudu městskému. 

Vrchnostem světským i duchovním vznikal tím nový pramen 
vydatných přijmuv, a tudy neobmezovaly se již jen na místa 
neobydlená v horách a vysekaných lesích, nýbrž pomýšleli na 
to, jak by i starých dědin podobným způsobem zužitkovali. 
Jednotlivým přistěhovalcům odprodávány byly pozemky ve 
starých dědinách za podobných výhod, jakých požívaly osady 
nové. Obojí dalo se na základě německého práva. Toto 
zákupní čili emfyteutické právo přinášelo oběma stranám — 
vrchnostem i sedlákům — velké výhody; proto jaly se i staré 
vesnice slovanské tohoto práva domáhati a tak se stalo, že koncem 
XIII. století staré župní zřízení na Moravě úplně se rozpadlo, 
lid selský pak vesměs octl se v poddanství královských statků, 
šlechty, klášterů, vyššího duchovenstva a jiných vrchností. Hlavním 
průkopníkem německé kolonisace jak ve městech tak v dědinách 
byl biskup Bruno (1245 — 1281). 

V poněmčování země a rozbíjení starého župního zřízení 
vydatně napomáhaly také kláštery. R. 1202 založen byl na Mo- 
ravě první mužský cisterciácký kláštej- na Velehradě od markrabí 

7 



98 



Vladislava, který jej hojně obdařil. Němečtí mniši vyvíjeli na 
prospěch své národnosti horlivou činnost v rozličných směrech. 
Jednak hleděli t. zv. immunitami sebe i své poddané vybaviti ze 
soudů župních, jednak pečovali o to, aby v listinách, letopisech 
a jiných písemných památkách zahladili všelikou zvěsť o slovanské 
minulosti Moravy. Tím se vysvětluje, že úplně vymizela písemná 
paměť o Velehradě jakožto sídle slovanských apoštolův a hlavním 
městě kdysi tak slavné říše moravské. — Podobně si vedli pre- 
monstráti hradišťští, lučtí a nově (121 1) založeného kláštera 
v Zábrdovicích u Brna, premonstrátky dolnokounické, benediktini 
rajhradští a třebíčtí, augustiniáni kláštera v Doubravníku, zalo- 
ženého r. 1 220 panem Štěpánem z Medlova (později z Pernštejna). 
V Nové Říši založen byl premonstrátský klášter pro jeptišky 
od neznámého původce. R. 1251 pan Boček z Obran (z rodu 
pánů Kunštátských) založil cisterciácký klášter ve Žďáře, bratr 
jeho Smil ze Střílek založil klášter téhož řádu ve Vyzovicích 
(1261). Ženské kláštery cisterciácké založeny byly v Oslavanech 
(1225) od královny Konstancie a v Tišnově (1234) od krále 
Václava a bratra jeho Přemysla, tehda markrabí moravského. 
Uvážíme- li, že krom toho uveden do země řád augustiniánských 
eremitů (1267), hospitálníků sv. Ducha (1239), dominikánů (1230), 
františkánův a minoritu (1237), kteří měli sídla ve všech větších 
městech moravských, pak řády rytířské Johanitů (1168), Templářů 
(1243) a rytířů německých (12 15), a že všichni pokud měli pří- 
ležitost působili ve směru mnichů velehradských, pochopíme 
snadno, jaké ztráty česká národnost tehda na Moravě utrpěla. 
Veškeré obyvatelstvo moravské skládalo se na sklonku 
XlII. stol, z těchto tříd : 1 . vyšší šlechta (barones, domini), která 
tvořila stav panský; 2. nižší šlechta (vladykové čili rytířové a 
panošové) ; 3. svobodníci (rustici), majitelé drobných statků, jakožto 
svobodného majetku (dědictví zpupné), kteří ani vrchnostem 
panským ani městům nebyli poddáni ; počet těchto ve XIII. stol. 
valně se ztenčil; 4. emfyteuti (zákupní statkáři), kteří měli po- 
zemek od nějaké vrchnosti zakoupený a za vzájemných závazků 
ho užívali; 5. úročníci (agricolae censiti), kteří ze svého pozemku, 
jejž drželi doživotně, musili vrchnostem odváděti roční nájem, 
rozličné dávky přírodní a konati jí služby robotní; 6. poddaní 
a nevolníci (glebae adstricti), čeládka dvorská, která musila pro 
pána bez všelikého užitku pracovati a pokládána byla za přišlu- 



99 



Šenství jeho statku. Docela výlučné postavení zaujímalo duchoven- 
stvo světské i klášterní a obyvatelstvo měst, skoro vesměs německé. 

Sněmy zemské nabývaly od stol. XIII. vždy pevnější orga- 
nisace i důležitějšího oboru působnosti. Snad již 121 5 zasedal 
ve Znojmě sněm zemský, určitějších však zpráv o obecných 
sněmích zemských nabýváme v 2. polovici XIII. stol. za vlády 
Přemysla Otakara II. Sněm (colloquium generále, curia generalis) 
jeví se tu shromážděním vyšší šlechty (barones), královských 
manu čili vladyk neb rytířů (milites), dále tu měl účastenství 
biskup olomucký, opatové klášterů zemských a — jakož od 
r. 1288 lze dokázati — i vyslanci hrazených měst královských. 
Sněmu předsedal a jednání jeho řídil markrabí aneb úředníci 
zemští, od něho k tomu zmocnění. Stálou institucí však sněm 
zemský tehda ještě nebyl, svoláván jsa pouze dle potřeby, aniž 
měl určitého sídla, zasedaje tu v Olomouci, tu v Brně, ve Znojmě 
nebo v Opavě. 

Vedle sněmů zemských vyskytují se ve stol. XIII. sjezdy, 
na nichž byli přítomni zástupcové jednoho nebo druhého kraje 
a které tudy nazvati lze sjezdy krajskými (judicia provincialia). 
Tam byly asi vyřizovány otázky významu spíše místního, nebot 
se jich účastnily také osoby, kterým nikterak nepříslušelo právo, 
účastniti se sněmů zemských, které však měly dobrou znalost 
místních poměrů, jako na př. byli faráři příslušných okresův. 

Šlo*li o věc týkající se veškeré říše českomoravské, konány 
byly sněmy generální, na kterých se scházeli stavové čeští i mo- 
ravští k společným poradám. Případy ty byly však velmi vzácné. 

V soudnictví stala se té doby jak v Čechách tak i na Moravě 
velká změna. Následkem rozsáhlé německé kolonisace, zakládáním 
měst s úplnou samosprávou a samostatným soudním řádem, 
Šířením německého práva i v českém obyvatelstvu venkovském, 
četnými immunitami statků církevních, zaváděním lenniho zřízení, 
jímž patrimonialní moc soudní byla přisuzována četným šlechticům, 
zaniklo časem docela staré župní zřízení, moc úřadů župních, 
zvláště soudní, vešla v zapomenutí. Všechny těžší případy trestní, 
rozepře o svobodný majetek pozemkový a větší sumy peněžité, 
pokud nebyly přiděleny soudům privilegovaných měst, náležely 
pod moc zemského práva čili soudu zemského (judicium generále), 
jehož složení bylo původně totožno se sněmem zemským. Před- 
sedou jeho býval markrabí neb jeho nástupce, přísedícími směli 



100 



býti jen členové stavu panského. Líčení jeho bylo veřejné a ústní, 
na základě práva zvykového, důkazy vedly se hlavně svědky a 
přísahou. Psaného zákonníka pro tento soud nebylo. Od rozsudku 
zemského práva nebylo odvolání. Rozsudky ty byly bedlivě za- 
znamenávány a poněvadž se většinou týkaly majetku pozemkového, 
vznikly časem u zemského práva knihy, v nichž zaznamenány 
byly všechny statky zemské i jména jejich majitelů; tyto knihy 
nazvány jsou desky zemské. Tato instituce, jejíž vznik v Cechách 
i na Moravě možno klásti do XIII. sol., jest původu ryze českého 
a nalezla potom hojného rozšíření. Do knih zemských byla za- 
psána každá změna majetku pozemkového. Na Moravě byly 
knihy zemské v městech, kde zemské právo zasedalo, totiž v Brně, 
Znojmu, Olomouci, Hradci (Opavě), Jihlavě a Jemnici. 

Vedle zemského práva bylo menší právo čili menši soud, 
jenž rozsuzoval přečiny a rozepře podřízenějšího významu. Od 
dob Přemysla Otakara II. byla menším soudem cuda krajská. 
Předsedou býval úředník dvorský, villicus, přísedícími členové 
stavu rytířského, později i městského. Vedle nepatrných zbytků 
starých soudů župních, slubných a j. vyvinuly se v XIII. stol.: 
soud dvorský, jemuž předsedal královský úředník judex curiae, 
soud duchovní, židovský, soud cizích kupců s právem německým, 
soudy poddanské, hornické, porotní, soud manský a konečně 
soudy městské. 

Řád soudní skládal se i. z řízení průpravného čili půhon- 
ného. Žalobce (opovědce) musil nejprve žalobu opověděti u toho 
soudu, kde se řízení mělo vésti, načež dostal právo k žalobě 
(nárok). Na obžalovaného vydán byl pak půhon t. j. předvolání 
dle určitých předpisů. Osoby, které obžalovaným půhon doru- 
čovaly, nazývaly se půhončími; byli placeni z pokut soudních, 
také dostávali svobodné statky a tvořili při každém zemském 
právě zvláštní korporaci. 2. Řízení průvodně dalo se výpovědmi 
svědků, doklady listinnými nebo výňatky z desk zemských, pří- 
sahami a konečně očistami a právem útrpným. Z očist nejdéle 
se udržel souboj. U městských soudů byly očisty velmi řídké. 
3. Nález (sententia) a vedení práva (executio). Nález byl oběma 
stranám přečten a do knih soudních zapsán. Ona strana, které 
dáno bylo za právo, odevzdala soudci dva denáry přísudného 
(jinak památné, čistotné, pomocné). Byla-li rozhodnuta pře o ma- 
jetek pozemkový, byla strana vyhrávající uvedena v něj od nižších 



101 



úředníků soudních a právo její na onen majetek veřejně vyhlášeno. 
Toto řízení nazývalo se svod. V trestných věcech byly vynášeny 
nálezy na tresty tělesné neb pokuty peněžité. Na těžší zločiny 
byl vynášen trest smrti s podobnými mukami, jako se dalo ve 
století XI. a XII. 

Zřízení církevní v podstatě se nezměnilo. Dosazování biskupa 
olomuckého, k jehož diecesi jako před tím patřila celá tehdejší 
Morava, dalo se od r. 1207 svobodnou volbou kapituly tak, jak 
byla zaručena privilegiem krále Přemysla Otakara z r. 1206 a 
potvrzena (1207) °d papeže Inocence III. Toto ustanovení platí 
v Olomouci podnes. Důchody biskupovy plynuly z rozličných 
poplatků, desátků, regalií, ale především z rozsáhlých statků, 
které zvláště biskup Bruno značně rozmnožil. Bylo to mimo jiné 
panství kroměřížské, osoblažské, hukvaldské, chropiňské, vyškovské, 
svita vské, mohelnické, moravsko-ostravské a kelčské. Biskup 
olomucký, jemuž příslušel titul knížecí, byl vedle markrabího 
prvním velmožem moravským. V XIII. stol. zřízen byl úřad ge- 
nerálního vikáře, který biskupa zastupoval ve správě duchovní; 
někdy vykonával tento úřad světící biskup. 

Kapitula olomucká, od dob Jindřicha Zdíka I2členná, roz- 
množena byla ve XIII. stol. na 20 členů. Doplňovali se volbou, 
ale volen mohl býti jenom šlechtic. Všichni kanovníci měli ode- 
dávna bohaté prebendy, které rovněž záležely z rozsáhlých statkův. 
Prvním prelátem, od kapituly rovněž voleným, byl kapitulní 
děkan. Jemu náležela veškera jurisdikce nad ostatními členy ka- 
pituly; nepatrné rozepře porovnával sám, k důležitějším přibíral 
dva až tři kanovníky. Každé usnesení kapituly musilo býti od 
děkana potvrzeno. Druhým kanovníkem co do hodnosti byl 
probošt. Jemu příslušelo uváděti nově zvolené kanovníky v jich 
prebendy, a vedle toho byl právním zástupcem poddaných na 
biskupských a kapitulních statcích. Měl zároveň titul kancléře 
moravského, ačkoliv úřadu toho vždy nevykonával. Třetím hod- 
nostářem byl arcijáhen (archidiaconus), jemuž náležel dozor nad 
duchovní správou. Kustos byl strážcem církevního pokladu a 
správcem inventáře. Scholasticus byl dozorcem školy při domě 
zřízené. Preláty byli jen děkan, probošt a arcijáhen. Kanovníci 
měli při službách božích i jiných obřadech své zástupce čili vikáře. 

Staré rozdělení diecese olomucké ve XIII. století na arci- 
jahenství zaniklo a bylo nahrazeno rozdělením na děkanáty. 



102 



Dékan mčl duchovní dozor na několika (obyčejně desíti) farami, 
nikoli však soudní moc. Důchody farní záležely z rozličných 
dávek přírodních, desátkův a někdy i z výtěžku menších pozemků. 
Vrchnostem, které ze svého jmění založily nějakou faru nebo 
jiný úřad církevní, zajištěno bylo právo patronátní. Výhodné 
postavení měly před ostatními kostely kollegiatní, kdež kněžstvo 
tvořilo kollegium podobající se kapitule biskupské; v čele jeho 
byl děkan nebo probošt. Kollegium rozhodovalo většinou hlasftv 
o svých vnitřních záležitostech, ale podléhalo biskupské jurisdikci. 
Kollegiatní kostely byly vybaveny ze svazku farního, byly nadány 
statky a požívaly ještě jiných výhod. Byly v Kroměříži u sv. 
Mořice (od r. 1262) a v Brně u sv. Petra a Pavla (od r. 1296). 
Proboštství, ale bez kapituly, založeno bylo mimo to r. 1263 
v Olbramově kostele u Znojma; zaniklo však r. 1556. 

Církev starala se o zařízení nemocnic, chudobincův a jiných 
dobročinných ústavů ve větších městech (Jihlavě) a také při 
klášteřích (Tišnově, Žďáře). 

Také školství bylo v prvních dobách středního věku vý- 
hradně pod ochranou církevní. Byloť zákonem udržovati při 
kathedrálách, bohatě nadaných kostelích a při všech klášteřích 
školy a na každé aspoň jednoho magistra, který by vyučoval 
kleriky gramatice a jiným potřebným naukám. O rozkvět scho- 
lasterie olomucké nejvíce se přičinil biskup Bruno. Na sklonku 
XIII. stol. byly zřizovány farní školy (v Brně, Znojmě, Mohelnici, 
Jihlavě, Hlubčicích). V Praze dán byl tehda (kolem r. 1 271) 
základ ke studiu generálnímu, na němž přednášeli vynikající 
učenci z rozličných oborů všech čtyř fakult. Ostatně však posíláni 
byli jinochové na university cizozemské. 

Z věd, které pěstovány byly jazykem latinským, v popředí 
byla theologie. Dějepisectví bylo horlivě pěstováno. Jindřich 
Heimburský, narozený 1242 v Heimburce, ale na Moravě vy- 
chovaný, sepsal Annály, jež počínají r. 861 a končí r. 1300. 
Zápisky daly se pilně i v jiných klášteřích, ale všechny zanikly 
beze stopy kromě jediných Annálfi Žďárských, které se zachovaly 
v jediném rukopise vratislavské universitní knihovny. Nejdůleži- 
tějším jest vypsání moravských poměrů po smrti krále Přemysla II. 
Také poesie té doby pěstovala se jazykem latinským. 

Umění výtvarné bylo výhradně rázu náboženského a ve 
službách církevních. Krásnými výtvory umění stavitelského byly 



103 



chrámy v Tišnově, Třebíči, na Velehradě a v Oslavanech. TiŠ- 
novský a třebíčský kostel vynikaly rozměrem i nad svatovítský 
v Praze, založený později od Karla IV. Třebíčský chrám, založený 
asi r. 1 109, náleží ještě do doby románské a jeví patrné stopy 
vlivu vlaského. Tišnovský chrám jeptišek cisterciáckých dokončen 
byl od královny Konstancie pomocí syna jejího Otakara, tehdej- 
šího markrabí moravského, r. 1238. Portál jest čistě románský, 
avšak tvar oken svým zaostřením jeví jii přechodní ráz do slohu 
gotického. Také zde jest patrno působení mistrův italských; ale 
veskrze samostatné pojetí celku svědčí o tom, že tento chrám 
podobně jako třebíčský jest dílem domácího umělce, jehož jméno 
pohříchu se nezachovalo. Památnou stavbou té doby jest také 
románská kaple sv. Kateřiny ve Znojmě s bohatou malbou 
freskovou. Také starobylá budova vévodského hradu olomuckého 
pochází z doby prvorománské. Stěny chodeb klášterních byly 
vyzdobovány nápisy z písma sv. Na kněžských rouchách a ko- 
stelních kobercích bývalo nádherné vyšívání. Toto vyšívání bylo 
domácím moravským výrobkem; jménem uvádí se v té příčině 
mistryně Leukarta, která žila v klášteře žďárském brzy po jeho 
založení. Také olomucká škola proslavena byla uměním textilním. 
Vyšívání dělo se nitěmi zlatými, stříbrnými nebo hedvábím. Zlat- 
nické umění pěstovalo se na Moravě dvojím slohem: byzantin- 
ským a románsko-gotickým. 

Že také umění sochařské té doby bylo v rozkvětu, o tom 
svědčí četné památky zachované v chrámech. Vytesávány byly 
sochy svatých i vynikajících vrstevníků, zvláště osob panov- 
nických, z kamene nebo byly vyřezávány ze dřeva. V klášteře 
žďárském žil v polovici XIII. století sochař jménem Jindřich, 
který se zabýval také polychromií. U portálu kostela tišnovského 
dosud zachována jest kamenná skupina dvanácti apoštolů s hojnou 
ornamentikou ; umělecké provedení této skupiny vykazuje jí vy- 
nikající místo mezi tehdejšími památkami, jména tvůrce jejího 
však neznáme. V malířském umění, jehož památek se málo za- 
chovalo neporušeně, zmínky zasluhuje cyklus obrazů v rotundě 
znojemské; na nich jest patrný vliv byzantinský. Malířství na 
skle bylo teprve v počátcích. Bohatě vyvinuto bylo však minia- 
turní malířství v knihách náboženského obsahu. Nádherně illu- 
minovaný kodex kostela olomuckého z té doby zachoval se 
v bibliothece stokholmské. 






83 


83 83 


83 


83 83 


cr 














"i 




83 83 83 83 83 83 



"* 



Kniha druhá. 



Od vymření Přemyslovců do nastolení krále Ferdinanda I. 

(1306—1526). 



§ 17. Rudolf Habsburský. Jindřich Korutanský. První léta vlády 

Jana Lucemburského. 

Záhubou mužského potomstva rodu Přemyslovců stalo se 
po dlouhé době opét sporným nástupnictví v říši českomoravské. 
U šlechty českomoravské na základě starobylého práva zvyko- 
vého nebylo pochybnosti, že i ženské potomstvo Přemyslovců 
má do jisté míry právo na trůn; i bylo přáním velké většiny 
Šlechty české i moravské, aby králem stal se Jindřich Korutanský, 
manžel nejstarší dcery Václava IL Anny, tehda šestnáctileté. 
Ostatní tři její sestry, Eliška, Markéta a Anežka, nebyly ještě 
zletilé. Proti svobodné volbě stavů však mocně vystoupil tehdejší 
král německý Albrecht I. a prohlásil říši českomoravskou za 
uprázdněné léno říše německé. Králem českým měl se dle jeho 
záměru státi nejstarší syn jeho Rudolf; za tím účelem král 
Albrecht vtrhl s vojskem do Čech od západu a položil se tá- 
borem u Loun (8. října), kdežto syn jeho Rudolf vypravil se 
taktéž s mocí vojenskou z Rakous na Moravu a odtud dorazil 
již i. října ku Praze. Poněvadž nestatečný Jindřich Korutanský 
již dříve s manželkou svou do Tyrol se uchýlil, uvedeni byli 
rozhodným počínáním Albrechtovým stavové v Praze shromáždění 



106 

ve velký zmatek; obyvatelstvo německé na sněme zastoupené, 
zvláště zástupci měst moravských, zjevně se prohlásili pro Ru- 
dolfa. Albrecht dal se s předními pány do vyjednáváni a velkými 
sliby i odměnami pohnul je k tomu, že konečně Rudolfa uznali 
za krále, když tento pojal za manželku Alžbětu Polskou, vdovu 
po králi Václavovi II. Ano, .král Albrecht se svolením stavů 
českých i moravských ve valném shromáždění, konaném u Znojma 
(i 8. ledna 1307), udělil léno českomoravské též mladším bratrům 
Rudolfovým, kteří měli dle toho právo po bezdětné smrti bratra 
svého dle stáří nastupovati na trůn český. V Čechách někteří 
šlechtici zřejmě se prohlásili pro Jindřicha Korutanského. Král 
Rudolf vypravil se vojensky proti povstalcům a oblehl Horažďo- 
vice. Tu však zachvácen byv úplavicí, zemřel (4. července) 
v mladém ještě věku 26 let. 

Otázka, kdo má po Rudolfovi nastoupiti na trůn český, 
rozštěpila veškero obyvatelstvo české i moravské ve dva nepřá- 
telské tábory : jedni se zastávali práv nejstarší Přemyslovny Anny 
a jejího manžela Jindřicha Korutanského, druzí hájili platnosti 
smlouvy znojemské, dle níž měl právo na trůn Bedřich Rakouský, 
nejstarší syn krále Albrechta. Tento uznán byl na Moravě od 
veškeré šlechty, v jejíž čele byl biskup olomucký Jan VI., i od 
měšťanstva. Naproti tomu v Čechách mocná strana ze šlechty 
i měšťanstva, v jejíž čele byl pan Oldřich z Lichtenburka, prohlá- 
sila se pro Jindřicha, který také i s manželkou Annou do Prahy 
se odebral, 15. srpna za krále byl zvolen a vlády v zemi se ujal. 
Král Albrecht vyhlásiv říšskou klatbu proti Jindřichovi, vtrhl 
s mocným vojskem od západu přes Cheb do Čech, kdežto syn 
jeho Bedřich Rakouský shromáždil jiné vojsko u Jemnice na 
Moravě, odkudž měl otci přispěti na pomoc. Oba spojivše se, 
oblehli Kutnou Horu a Kolín, ale obě města statečně se ubránila, 
a král Albrecht donucen byl k ústupu z Čech na Moravu, 
i položil se táborem u Znojma, kdež potvrdil Brněnským 
za prokázanou věrnost všechna dosavadní privilegia. Ale sotva 
král německý opustil tábor znojemský a do Němec se odebral, 
získal Raimund z Lichtenburka Četnými privileji a jiným 
skvělými výhodami Znojmo i Jihlavu pro Jindřicha Korutanského. 
Naproti tomu vévoda Bedřich jmenoval Oldřicha z Waldsee, do- 
savadního hejtmana štýrského, vladařem moravským se sídlem 
v Brně. Avšak král Albrecht zavražděn byl (1. května 1308) od 



106 

svého synovce Jana a jeho soudruhů nedaleko hradu Habsburka 
ve Švýcařích, a vévoda Bedřich Rakouský, zbaven hlavní své 
opory, učinil s Jindřichem Korutanským mír ve Znojmě (14. srpna): 
Bedřich vzdal se za náhradu 45.000 hřiven stříbra všelikých ná" 
roků na panství v Čechách i na Moravč a zavázal se vydati 
Jindřichovi všechna města i hrady 4 které držel v těchto zemích; 
Bedřich měl zatím podržeti zárukou náhrady na MoravČ Jihlavu 
s doly, cly a soudem, Znojmo, hrad Veveří, Ivančice, Podivín 
a Pohořelice. Šlechta moravská i s biskupem Janem a dle všeho 
i města moravská, dosud Bedřichovi věrná, zvláště Brno a Olomouc, 
uznala bez odporu panství Jindřicha Korutanského. 

Jindřich Korutanský svou nerozhodností a nečinností zbavil 
se brzo sám veškeré vážnosti u poddaných. Hrdá šlechta česká 
zazlívala mu, že straní německému měšťanstvu, kteréž kvetouc 
blahobytem domáhalo se vedle šlechty úplné politické rovno- 
právnosti. Ale nejenom šlechta, nýbrž i všecko veřejné mínění 
obíralo se opravdově otázkou jeho sesazení. Neutěšený stav říše 
českomoravské záhy upoutal pozornost tehdejšího krále něme- 
ckého Jindřicha VIL Lucemburského, který dosazen byl v tuto 
hodnost po násilné smrti Albrechta I. Jemu bylo vítaným, když 
jej v jihoněmeckém městě Heilbronne vyhledal proslulý opat 
zbraslavský Konrád, provázen druhem svým Petrem Žitavským, 
a ve jménu strany nespokojené dožadoval se na něm pomoci 
pro nejmladší Přemyslovnu Elišku (v srpnu 1309). Jindřich Lu- 
cemburský již asi měsíc po této rozmluvě s Konrádem Zbraslav- 
ským učinil smlouvu s vévody rakouskými, Bedřichem a Leopoldem, 
kterou potvrdil panství jejich v Rakousích a ve Štýrsku, za to 
však Habsburkové zavázali se pomáhati králi německému k do- 
bytí Čech; náhradou měli od něho dostati 30.000 hřiven stříbra 
a obsaditi Moravu na tak dlouho, pokud by jim tato summa 
nebyla vyplacena. Zatím v Čechách náčelník šlechty Jindřich 
z Lipé zdvihl proti králi Jindřichu Korutanskému zjevnou vzpouru. 
Slabý král byl obmezen obranou na pouhý hrad Pražský, kdežto 
dole v městě nepřátelé jeho, zástupci duchovenstva, šlechty 
i měšťanstva konali společný sněm (29. června 13 10) a usnesli 
se vypraviti ke králi německému dvanáctičlenné poselstvo, které 
mělo nabídnouti ^letému synu jeho Janovi trůn český a ruku 
i81eté Elišky Přemyslovny. Král Jindřich Lucemburský přijal 
toto nabídnutí a dal ve shromáždění říšských knížat ve Frank- 



107 



íurtě Jindřicha Korutanského prohlásiti za zbavena trůnu českého. 
Eliška Přemyslovna, uniknuvši nástrahám Korutanského, v nád- 
herném průvode četných pánů českých odebrala se do Špýru 
a tam slaven byl sňatek její s Janem Lucemburským (i. září 1310), 
jemuž od otce uděleno bylo slavnostně království české i mar- 
krabství moravské lénem. Potom vypravil se Jan, provázen Petrem, 
arcibiskupem mohučským, dříve kancléřem českým, a jinými vel- 
moži v čele 3000 mužů přes Norimberk a Cheb do Čech, jejichž 
hranice překročil 1. listopadu 13 10. Po tuhém odporu byl Jindřich 
Korutanský poražen a donucen opustiti i se svou manželkou 
Annou Prahu; odebral se do Tyrol, kdež až do své smrti užíval 
prázdného názvu » krále českého i polského «. Král Jan konal pak 
(10. prosince) slavný vjezd do Prahy. O vánocích konán byl 
sněm v Praze, kdež králi Janovi bylo ode všech stavů holdováno. 
Dne 7. února 131 1 byl král Jan i se svou manželkou od arci- 
biskupa mohučského Petra za hlučných slavností v Praze za krále 
českého korunován. Morava byla sice dána v zástavu vévodům 
rakouským, ale poněvadž Bedřich Rakouský nepřispěl Lucem- 
burkům slíbenou pomocí k dobytí Čech, dal se pohnouti ke 
smlouvě v Pasově (29. března 131 1), kterou se vzdal všelikých 
nároků na Moravu a podržel pouze Znojmo a Pohořelice jakožto 
zástavu za slíbenou částku peněžitou. Zajistiv si takto právně- 
platným způsobem držení Moravy, král Jan provázen svými rádci 
a skvělou družinou vypravil se (v květnu 131 1) do této země, 
aby přijal holdování od věrného obyvatelstva. Nejprve navštívil 
Olomouc a tam také učiněna byla důležitá smlouva v příčině 
knížectví opavského. R. 1309 stavové opavští vzbouřili se proti 
vévodovi Mikulášovi a vypudili jej ze země. Opavsko dáno bylo 
Boleslavovi, vévodovi vratislavskému, zástavou za věno 8000 hřiven 
stříbra, které mělo býti vyplaceno jeho manželce Markétě, sestře 
Elišky Přemyslovny. Vévoda Mikuláš zůstal až do své smrti 
(f 13 18) bez země i bez poddaných. Z Olomouce král Jan odebral 
se do Brna, kdež byl od veškerého obyvatelstva nadšeně a s já- 
sotem uvítán. Tam shromáždil se počátkem června sněm všech 
tří stavů, na němž byl prohlášen zemský mír a stavům uděleny 
svobody v podobném rozměru jako dříve se stalo v Čechách 
(18. června 131 1). 

Na Moravě bylo dosti zpupné šlechty, která si zvykla roz- 
broji stran a pěstnímu právu z dob Jindřicha Korutanského. 



108 



Král Jan hleděl učiniti přítrž škodlivému řádění loupežných rytířů. 
V čele takových byli páni Bedřich z Linavy, bratří Artleb a 
Jimram z Boskovic a bratří Bedřich a Vintíř z Brandýsa. K nim 
připojil se také Mikuláš II., syn stejnojmenného kdysi vévody 
opavského. Král Jan vypravil se s vojskem podruhé na Moravu, 
pokořil vzpurné pány a hrady jejich Račice, Boskovice i Ungers- 
berk (nyní Sádek u Třebíče) rozbořil. Pokoření páni přijati pak 
na milost a zůstali od té doby králi věrni. Toho roku král Jan 
jsa v Brně, na prosby manželky své Elišky založil (17. června 13 12) 
klášter dominikánských jeptišek u sv. Anny na Starém Brně, 
jejž zvláště páni z Lomnice obdařili hojnými statky. Klášter ten 
byl r. 13 1 7 dostavěn, a odevzdán ochraně biskupa olomuckého. 

Král Jindřich VIL vypraviv se do Itálie, kdež byl za císaře 
korunován, podlehl na zpáteční cestě nezvyklému podnebí i četným 
námahám válečným (24. srpna 13 13). Král Jan s počátku ucházel 
se o hodnost královskou v Němcích proti Bedřichovi Rakouskému, 
ale četné překážky přiměly jej, že na radu arcibiskupa Petra 
Mohučského upustil od svého záměru. Naproti tomu strana lu- 
cemburská hleděla stůj co stůj zameziti, aby na trům německý 
nedostal se Habsburský Bedřich, i podporovala vévodu bavorského 
Ludvíka, dávného protivníka vévod rakouských. Tím způsobem 
došlo k dvojí volbě, Bedřicha Rakouského a Ludvíka Bavorského; 
i vznikl mezi oběma protikráli dlouholetý zápas, za něhož celé 
Německo rozštěpilo se ve dva nepřátelské tábory. Král Jan hleděl 
z tohoto zápasu těžiti a dáti si pomoc, poskytovanou Ludvíkovi, 
co nejdráže zaplatiti. Brzo po volbě (4. prosince 13 14) Ludvík 
vydal mu listinu, kterou potvrdil ano rozšířil dosavadní privilegia, 
udělená králům českým od panovníků německých; dále zavázal 
se přispěti králi Janovi k dobytí veškerého panství, které kdysi 
držel král Václav II., tedy Polska i Míšně, a donutiti vévody 
rakouské, aby Janovi vydali zastavené kraje moravské (Znojmo 
a Pohořelice) po vyplacení zbytku zástavní sumy. Odměnou za 
útraty a námahy s volbou spojené slíbil mu vyplatiti 20.000 
hřiven stříbra a zástavou za Část této částky odstoupiti Chebsko 
koruně České. 

Proti cizím rádcům, které si král Jan do Cech byl přivedl, 
vzmáhala se u České šlechty zášť i závist, ježto drželi nejpřednější 
a nejvýnosnější úřady. Na Moravě svěřeno bylo místodržitelství 
Détřichovi de Castello. Panstvo české i moravské důrazně žádalo, 



109 

aby cizinci byli z úřadů zemských vzdáleni a domácími nahrazeni ; 
při tom se dovolávali slibu králova, daného v té příčině hned 
po jeho nastolení v Čechách i na Moravě. Král Jan povolil 
tomuto nátlaku, odstranil německé rádce z vyšších úřadův a 
jmenoval Jindřicha z Lipé nejvyšším komořím a maršálkem 
v Cechách, Jana čili Ješka z Vartenberka zemským hejtmanem 
na Moravě. Oba tito náčelníci domácí šlechty hleděli však svého 
vynikajícího postavení užiti toliko k svému a svých přívržencův 
obohacení. Jak Jindřich z Lipé v Čechách, tak i Ješek z Varten- 
berka na Moravě dopouštěl se na poddaných mnohých křivd a 
útisků. Nad to bylo zemi trpěti novými vpády nepřátelskými 
z Uher. V Horních Uhřích zřídil si totiž v době zápasův o korunu 
uherskou mocné panství Matouš Čák se sídlem v Trenčíně, a 
odtud konal časté vpády také na Moravu. Veškera východní 
Morava až po Brno a Znojmo byla od něho zhoubně navštěvována. 
K odvrácení jich vypravil se král Jan a Jindřich z Lipé v čele 
1500 obrněných bojovníků na Moravu, zahnali loupežné hordy 
až k hradu Holiči, kdež byl Matouš Trenčanský obležen a k míru 
donucen (v červenci 13 15). 

Brzo potom však pan Jindřich z Lipé kul nové pikle proti 
králi Janovi. Nepřátelé Jindřicha z Lipé poštvali proti němu 
hněv krále Jana, na jehož rozkaz mocný pán Vilém Zajíc z Val- 
deka brannou rukou zmocnil se osoby Jindřichovy na hradě 
Pražském a odvedl jej na hrad Tejřov do vězení. Mocné a četné 

v 

přátelstvo uvězněného velmože způsobilo vzbouření v Cechách 
i na Moravě, jemuž v čelo postavil se tehdejší hejtman moravský, 
pan Ješek z Vartenberka, který sebral na Moravě silnou moc 
brannou a zatlačil královské vojsko za hranice do Cech, ale při 
obležení města Kostelce nad Orlicí by] zasažen těžkou ranou a 
zemřel (5. ledna 13 16). Jeho smrtí povstalci utrpěli velkou ztrátu: 
zápas chýlil se ke konci, když král Jan, opíraje se o Část šlechty 
a téměř veškeré měšťanstvo, dobyl snadno všech věnných měst 
ovdovělé královny. Došlo k smírnému narovnání (12. dubna 13 16); 
Jindřich z Lipé byl propuštěn na svobodu, vydav králi ruko- 
jemstvím šest šlechticův a devět hradů, z nichž tři na Moravě, 
totiž Landštýn, Krumlov a Vranov nad Dyjí. Také hrady, jež dosud 
držel pan Ješek z Vartenberka, totiž Veveří, Bzenec a Hradec 
Opavský, měly býti v ruce královy navráceny. Mezi přívrženci 
pana Ješka z Vartenberka, kteří povstání se súčastnili, byli též 



110 



pánové z Kunštátu, v jejichžto moci byl mezi jiným pevný hrad 
Obrany (sev. Brna). Brněnští udeřili na hrad, dobyli ho a úplně 
rozbořili. Král Jan v odměnu za věrnost prokázanou daroval Brnu 
pozemky, jež dosud k Obřanskému hradu náležely. 

Král Jan chystaje se přispčti na pomoc králi Ludvíkovi 
Bavorovi, ustanovil Petra, arcibiskupa mohučského, na žádost 
velmožů českých za svého náměstka v Čechách a na Moravě. 
Nový náměstek hleděl obnoviti v zemi trvalý smír a snažil se 
především smířiti nespokojenou Šlechtu, leč snahy jeho zůstaly 
bezvýslednými. Roztrpčenost šlechty se vzmáhala, když viděla, 
že lehkomyslný král prodlévá již déle než rok v cizině, cizím 
pomáhá a o vlastní říši se nestará, leč jak by co nejvíce peněz 
dostal. Šlechta reptala proti takovému hospodaření, a když arci- 
biskup Petr nemohl ani s královnou Eliškou se shodnouti, ne- 
vyčkal příchodu Janova, nýbrž složil svůj úřad říšského správce 
do rukou královniných (8. dubna 13 17) a odebral se do svého 
sídla arcibiskupského. Slabá, při tom hrdá a nerozvážná královna 
nedovedla vášní rozpoutaných na uzdě udržeti. Za krátko stála 
ve zbrani velká část šlechty české i moravské; vůdcem odboje 
stal se opět Jindřich z Lipé. Všechny pokusy rozvážných mužů, 
mezi nimiž vynikal pražský biskup Jan, rozbily se o odpor Eliščin, 
která hořela nenávistí proti mocnému náčelníku šlechty. Raději 
uprchlá s dětmi, mezi nimiž byl před rokem narozený Václav 
(později Karel), do Lokte a najímala žoldnéře z Německa. Tam 
dorazil konečně na sklonku roku 13 17 také král Jan, provázen 
dvěma sty německých rytířů. Hoře pomstychtivostí, odebral se 
s královnou Eliškou do Prahy, udeřil odtud na některé odbojné 
pány ve východních a jižních Čechách a statky jejich strašlivě 
mečem i ohněm spustošil. 

Jindřich z Lipé ještě před návratem Janovým odebral se 
na Moravu s velkou částí svých přívrženců. Zvěděv o násilnostech 
krále Jana, umínil si ohlednouti se po cizí pomoci. O vánocích 
r. 1 3 17 se šesti pány a rytíři odebral se do Vídně, kdež ve jménu 
celé své strany učinil smlouvu s králem Bedřichem : tento zajistil 
povstalcům 500 oděnců, v čas potřeby veškeru svou brannou 
moc; naproti tomu oposice českomoravská zavázala se nečiniti 
míru s Janem bez vědomí Bedřichova. Kdyby pak vůbec k míru 
nedošlo, měl býti Jan prohlášen za zbavena trůnu a králem českým 
zvolen buď Jindřich Korutanský nebo některý z bratří Bedřichových. 



111 



Na Moravě přidala se k této smlouvě největší část Šlechty, pouze 
mocní rodové z MeziHče, Lomnice, Šternberka, Náměště a Med- 
lova (pozd Pernštýna) zůstali věrni rodu Lucemburskému. Z měst 
moravských jediné Znojmo přešlo do tábora povstalců; mezi 
přívrženci obou stran nastalo kruté provádění pěstního práva. 
Král Jan již 6. ledna 1318 s brannou mocí odebral se do Brna 
a tam také brzo potom povolal manželku svou Elišku. Odtud 
podnikal válečné výpravy proti nejbližším povstalcům, kteří však 
se svých hradů statně se hájili a král kromě spustošení jejich 
statků ničeho nepořídil. Země moravská, zvláště jižní polovice 
její, nesmírně tím trpěla, mezi lidem rozšířil se hlad a mor. Ne- 
návist proti králi se vzmáhala a již i nejoddanější přátelé jali se 
od něho odpadávati; tak zejména Vilém Zajíc z Valdeka přešel 
k povstalcům a obrav si za hlavní tábor Znojmo, podnikal odtud 
útoky proti králi a jeho stoupencům. Se všech stran obklíčen, 
král Jan učinil s Jindřichem z Lipé příměří a vyjednával o mír. 
Když však mimo jiné těžké podmínky uslyšel, že do míru má 
pojati také Bedřicha Rakouského a jej uznati králem německým, 
rychle odebral se (27. února 13 18) i s manželkou do Prahy. 
V největší této tísni král Ludvík Bavor sprostředkoval příměří 
mezi stranami a konečně (23. dubna) docíleno bylo na sjezde 
v Domažlicích i míru mezi Janem a šlechtou. Tato slavila do- 
konalé vítězství nad mocí královskou, Jindřich z Lipé a jeho 
stoupenci upustili pouze od požadavku, aby splněny byly závazky, 
dané dříve Bedřichovi Rakouskému. Biskup olomucký Konrád, 
původem Bavor, byl tehda od krále dosazen za zemského hejtmana 
moravského. Tehda zemřel v Brně a pochován v tamějším 
kostele minoritském levobočný syn krále Přemysla II., Mikuláš, 
kdysi vévoda opavský. Zůstavil po sobě dva syny, Mikuláše a 
Václava. Kdežto mladší Václav vstoupil do stavu duchovního, 
staršímu Mikulášovi uděleno bylo opět vévodství opavské od 
krále Jana (3. července 13 18) jakožto léno české. Mikuláš II. 
panoval pak v Opavsku do r. 1365. 

Vyrovnání domažlické nepřineslo říši českomoravské oče- 
kávaného užitku. Největší vinu toho dlužno přisouditi nekalým 
vlastnostem krále Jana, jehož lehká mysl šla jen za dobrodruž- 
stvím a požitkem. Peníze, jichž k takovému životu stále mnoho 
potřeboval, vydíral kde mohl, zvláště u stavu měšťanského, který 
mu dosud byl nejvěrnější oporou. I dosavadní klid a řád v rodině 



112 



královské byl záletnictvím Janovým často porušován. Tím mno- 
žily se spory a neshody mezi oběma manžely. Uskočný Jindřich 
z Lipé, získav si důvěru lehkověrného krále, vzbudil u něho 
podezření, že Eliška připravuje se svými přívrženci státní převrat, 
aby jej vlády zbavila a ujala se poručnické vlády ve jménu 
staršího syna Václava. Král Jan odebral- se neprodleně do Lokte, 
kdež Eliška bydlela, a odňav jí dítky, z nichž nejmladší Otakar 
brzo potom zemřel, donutil ji, že se uchýlila na zámek Mělnický. 
Pohaněná královna, aby se z tohoto nedůstojného stavu vybavila, 
přijala nabídnutou pomoc některých věrných, kteří vešli se zá- 
stupci stavu duchovního i městského v poradu, jak by bylo lze 
obnoviti klid a pořádek v zemi. Jindřich z Lipé spěšně podal . 
zprávu o tom, co se děje, do Brna, kde král Jan tehda prodléval. 
Rozlícený král vytrhl se svou družinou ku Praze, kam zatím 
Eliška z Mělníka se odebrala, a byl by zajisté náhlým útokem 
města se zmocnil, kdyby tomu někteří páni brannou mocí nebyli 
zabránili (v červenci 13 19). Jejich zakročením donucen byl Jan 
smířiti se s královnou ; ale někdejší shoda mezi oběma již se ne- 
vrátila. Král brzo potom (v prosinci 13 19) opustil Čechy na celý 
rok, ustanoviv Jindřicha z Lipé správcem zemským v Cechách 
i na Moravě. 

# 18. Jindřich z Lipé správcem Moravy (1310 — 1320). 

Zdi Jindřichovy správy všude zachován byl klid a pořádek, 
a zvláště na Moravě přísným šetřením práva nastala větší bez- 
pečnost v zemi, průmysl a obchod se vzmáhal, kostely a 
kláštery byly hojnější měrou než za let předešlých obdarovány. 
I když potom král Jan (v lednu 1321) z ciziny se do Čech na- 
vrátil, nepoklesla tím moc Jindřichova: král maje v něj důvěru, 
jmenoval jej říšským maršálkem a na důkaz zvláštní přízně dal 
synu jeho Jindřichovi svou příbuznou Anežku z Blankenheimu 
za manželku. Podobnou přízeň projevoval král Jan tehdáž také 
Alžbětě Hradecké, která zajistila si v dějinách Moravy trvalou 
památku. Založila roku 1323 při kostele Panny Marie na Starém 
Brně panenský klášter řádu cisterciáckého (potom obecně zvaný 
> Klášter Králové*) a obdařila jej hojně statky v Měníně a Husto- 
pečích, které ji nedlouho před tím král Jan postoupil. 



113 



R. 1322 král Jan shromáždil co největší brannou sílu svému 
spojenci Ludvíkovi Bavorskému ku pomocí, jemuž tehda nastával 
rozhodný zapas s protikrálem Bedřichem Rakouským. V bitvě 
u Muhidorfa (28. záři) rytířstvo české a moravské (Plichta ze 
Žerotina, Heřman z Miličina) přispěli značnou měrou k vítězství 
Ludvika Bavorského. Odměnou za vydatnou pomoc dáno bylo 
v zástavu králi Janovi od Ludvíka město Cheb s okolím, kteréž 
od té doby zůstalo při koruně české. Ale od té doby mezi oběma 
panovníky na místě bývalého přátelství nastal poměr čím dále 
tím napjatější. Ludvik odevzdal (1323) marku braniborskou, uprázd- 
něnou vymřením rodu Askanského, svému nejstaršímu synu, 
ačkoliv dosud sliboval dáti ji králi českému. Král Jan naproti tomu 
vstoupil v důvěrnější styky s králem francouzským Karlem IV., 
jemuž již dříve dal sestru svou Marii za manželku a odebral se 
ještě na sklonku roku 1322 k jeho dvoru do Paříže, kdež mu 
odevzdal svého sedmiletého syna Václava, nazvaného po tomto 
králi francouzském Karlem, k vychování. Také smířil se s vévody 
rakouskými, kteří vydali králi Janovi města Znojmo a Podivín, 
daná jim v zástavu od roku 131 1, a krom toho všechny listiny 
z dob krále Albrechta i z potomních let, kterými jim byly při- 
řčeny jakékoli nároky na panství v Čechách a na Moravě. Ve 
válkách Ludvíka Bavorského s Habsburky Jan jakožto král český 
zavázal se zachovávati neutralitu. 

Za pobytu svého na Moravě r. 1323 král Jan zavázal se 
stavům moravským, že nebude vybírati > berný c na Moravě, leč 
by provdal některou dceru; v tom případě měla odvedena býti 
berná 16 grošů z každého lánu. Krom toho zavázal se šetřiti 
všelikých práv země i církve, zvláště pak neměly cizincům žádná 
pevnost ani královský hrad v zemi býti odstoupeny nebo pro- 
najaty, purkrabím zemským pak měl býti jen Moravan jmenován. 
Olomuckému biskupovi a jeho kapitole byla všechna dosavadní 
práva potvrzena. Měšťanům jihlavským, olomuckým, brněnským, 
znojemským a hradišťským dána byla vedle starých ještě četná 
nová privilegia. Vévodstvi opavské postaveno v příčině vybírání 
všeobecné berný na roven zemi moravské i české. 

Král Ludvík vzbudil si nevčasným zasažením do věcí horno- 
italských hněv papeže Jana XXII. Papež pronesl klatbu proti 
Ludvíkovi a prohlásil jej za zbavena trůnu německého (1324), 
Král Jan navštívil na svých dobrodružných cestách papeže 

8 



114 

v Avignone. Od té doby patrný jsou přátelské styky krále 
českého se stolici papežskou. Důkazem toho jest, že papež 
Jan XXII. se uvolil v případe uprázdnění biskupství olomuckého 
potvrditi za biskupa, koho by král Jan jmenoval. 

Nedlouho potom pohnul Jindřicha Korutanského ke smlouvé 
(1324), kterouž umluvena byla svatba mezi dcerou Jindřichovou 
Markétou, řečenou Maultasch, a druhorozeným synem Janovým 
Janem Jindřichem, jemuž král český slíbil odevzdati markrabství 
moravské se všemi doly zlatými a stříbrnými, území opavské, 
kladské i budišínské. Jindřich měl se vzdati navzájem všelikých 
nároků na královskou korunu Českou. 

V lednu r. 1327 král Jan vrátil se po dlouhém čase opět 
do Čech a na Moravu. Chtěje si stavy obou zemí nakloniti 
k povoleni nových berní, ku kterým dle daného privilegia po- ' 
vinni nebyli, sáhl jednak k oblíbenému prostředku, udílení roz- 
sáhlých práv a výsad městům moravským (Unčovu, Litovli, 
Jemnici, Olomouci a j.); na druhé straně učinil prohlášení, které 
vzbudilo po vlastech našich všeobecné nadšení, že totiž míní 
pokusiti se brannou mocí o dobytí starobylých prav králů českých 
na korunu polskou. K tomu účelu povolilo i duchovenstvo české 

v 

i moravské odváděni desátku na tři léta. Král Jan sebral z Cech 
a Moravy četné vojsko a vtrhl do území krakovského, chystaje 
se Vladislava Lokietka v hlavním jeho městě oblehnouti, ale 
na zakročeni krále uherského Karla Roberta upustil od dalšího 
nepřátelství. Nicméně některá knížata horno- i dolnoslezská, mezi 
nimi i Jindřich Vratislavský, jsouce mezi sebou nesvorná, uznala 
ochotné vrchní panství České. 

Za svého pobytu v Brně (v iednu r 1327) král Jan vypravil 
syna svého Jana Jindřicha, jemuž byla Markéta Tyrolská zaslíbena, 
ke dvoru inspruckému s družinou nejčelnějších pánů českých 
i moravských, v jejíž Čele byl biskup olomucký Hynek z Dube, 
dosazený v tuto hodnost r. .1326 po smrti biskupa Konráda, a 
kteráž doprovodila pětiletého prince do Tyrol. Záměry Janovy 
v příčině Tyrol podporovala tehdaž rodinná roztržka mezi Habs- 
burky Bedřichem a Albrechtem z jedné a nejmladším Otou 
z druhé strany. Ota získal si některé šlechtice rakouské a povolal 
na pomoc krále uherského i českého. Poněvadž krom* toho vy- 
pukla také pohraniční půtka mezi Jindřichem z Lipé, jemuž ná- 
ležely Četné statky v jižní Moravě, a mezi rakouským panem 



115 



z Rauhensteina, jehož jakožto svého vasala ujal se Bedřich Ra- 
kouský, král Jan velmi rád uchopil se této příležitosti a přikvapiv 
bleskurychle z Porýní, vtrhl (1328) s četným vojskem do Rakous 
a opanoval za pomoci Otovy celé levé Podunají, co zatím 
král uherský zaplavil jižní část Rakous. Oba bratří, Bedřich 
i Albrecht, pospíšili si učiniti zvláštní mír s mladším svým 
bratrem i s Karlem Robertem a brzo potom i král Jan upustil 
od války, spokojiv se válečnou náhradou. 

Ještě na sklonku toho roku král Jan podnikl novou dobro- 
družnou výpravu křížovou do Pruska na podporu německého 
řádu rytířského proti pohanským Litevcům. Na zpáteční cestě 
podařilo se mu zasáhnouti opětně do sporů knížat dolnoslezských 
a uvésti je vesměs pod své vrchní panství. Také Zhořelecko 
získal tehda král Jan, takže od té doby (1329) celá Horní Lužice 
přivtělena byla ke koruně české. 

Toho roku (27. srpna 1329) zemřel v Brně Jindřich z Lipé, 
který byv po devět roků (1320 — 1329) zemským hejtmanem na 
Moravě, získal si o tuto zemi obezřelým vedením veškeré správy 
a udržením pořádku i pokoje neobyčejné zásluhy. Pochován byl 
v Klášteře Králové na Starém Brně. Roku potomního zemřela 
královna Eliška Přemyslovna (28. září 1330) v 39. roce svého 
věku, zanechavši si při všelikých svých vadách svou silou duševní, 
pokorou, zbožností a především svým bezpříkladným dlouholetým 
utrpením nehynoucí památku u svého národa. 

§ J!K Vladařeni marlrahi Karla. 

V září r. 1330 král Jan odebral se do Inšpruku a docílil 
toho, že byl proveden sňatek devítiletého syna jeho Jana Jindřicha 
s dvanáctiletou Markétou Tyrolskou. Zároveň byla učiněna smlouva, 
aby dcery Jindřicha Korutanského nastoupily po něm v dědictví, 
a kdyby v čas smrti otcovy byly nezletilými, aby král Jan ujal 
se nad nimi správy poručnické. Tehda král český přijal i na- 
bídnutí některých měst lombardských, založiti panství rodu Lu- 
cemburského v Horní Itálii. Dvouměsíční výpravou (v lednu a 
únoru 133 1) veškera Lombardie i s hrdým Milánem uvedena pod 
jeho vrchní moc. Císař Ludvík proti šířící se moci lucemburské 
umluvil spolek s vévody rakouskými Otou a Albrechtem a chystal 
se k válečné výpravě do Horní Itálie, aby tam právě založené 

8* 



116 

panství lucemburské vyvrátil; krom toho vyjednáváno bylo 
o spolek s říší uherskou a polskou proti králi českému. Král 
polský Vladislav Lokietek, úhlavní nepřítel Janův, první chopil 
se této příležitosti k zahájení nepřátelství: Poláci překročili hra- 
nice moravské a vtrhli až po Břeclav, kdež teprve úsilím pana 
Jana z Lichtenburka byl další jejich postup zastaven. Král Jan 
povolal z Lucemburska svého prvorozence ^letého Karla, do 
Parmy, svěřil mu správu měst lombardských a spěchal do Řezná 
k osobní schůzi s císařem, aby jej upokojil, čehož také docílil. 

v 

Odtud král český odebral se do Cech a na sněme domažlickém, 
jehož poprvé se súčastnilo také osm knížat slezských, vymohl 
si povolení všeobecné berný (22. srpna.) Potom se obrátil proti 
králi Vladislavovi Lokietkovi a oblehnuv Poznaň, donutil jej 
k uzavření příměří. Koncem října byl král Jan již na hranicích 
rakousko moravských a sebral tam četné vojsko, aby chránil 
Moravu proti Otovi Rakouskému. Všechny pokusy přesily ne- 
přátelské vtrhnouti na Moravu byly odraženy zásluhou statečných 
moravských pánu Jana z Lichtenburka, Beneše z Vartenberka 
a tehdejšího zemského hejtmana moravského, Jana z Boskovic. 
Odebrav se do Francie, král Jan vedení války rakouské svěřil 
některým pánům českým a moravským, avšak vojsko jejich, ve* 
děné Jindřichem z Lipé, bylo (v březnu 1332) od rakouských 
pánův u Mailberka poraženo ; Beneš z Vartenberka kromě jiných 
rytířů padl, oba bratří z Lipé, Jindřich i Jan, upadli v nepřátelské 
zajetí. Král Jan, aby tyto pány vybavil, učinil spěšně mír s vé- 
vody rakouskými i s králem uherským. 

Zatím městům lombardským záhy znelíbilo se české panství 
i zdvihla válku proti Karlovi. Tento s pomocí některých dosud 
věrných měst porazil sice povstalce v tuhé bitvě u San Felice 
(25. listop. 1332), ale nepřátelé byli v přesile, takže i dosud věrní 
náčelníci mést pomýšleli na odpadnutí. Král Jan přikvapiv synovi 
s vojskem na pomoc, přesvědčiv se, že nelze pomýšleti na udržení 
panství lucemburského v Horní Itálii, dobrovolně opustil zemi. 
Ztráta panství Jana Lucemburského v Lombardii byla však štěstím 
pro veškeru říši českomoravskou. Král Jan vypravil syna svého 
Karla z Itálie do Čech, aby se ve jménu jeho ujal říšské správy, 
a to ne již pod názvem hejtmana zemského, jako bylo za Jindřicha 
z Lipé otce i syna, nýbrž pode jménem markrabí moravského. 
Karel, ač teprve sedmnáctiletý, byl již tehda duchem úplně 



'.*■ 



117 



vyspělý; neboť při dvoře francouzském dostalo se mu vzácného 
vychování a pobytem v cizině obohatil se životními zkušenostmi; 
jmenovitě správou měst lombardských za posledních dvou let 
nabyl hojných vědomostí, potřebných vladaři i státníkovi. Cítě 
se potomkem starobylého panovniekého rodu českého, pokládal 
za svou povinnost naučiti se co nejdříve zapomenutému domácímu 
jazyku, což se mu při opravdovém úsilí v krátkém čase podařilo. 
Když pak po roce (12. června 1334) povolal k sobě do Čech 
manželku svou Blanku z Valois, bylo veškero její dvořanstvo, 
záležející z Francouzův a Lucemburčanů, domů propuštěno a 
z domácí české šlechty nahrazeno. Za to bylo mu povoleno vy- 
bírati všeobecnou berni zemskou, jejíž výtěžek byl tak skvělý, 
že mohl netoliko v Praze nový královský palác si vystavěti, 
nýbrž četné hrady i statky královské ze zástavy vykoupiti. Na 
Moravě byly to zejména : Telč, Lukov, Veveří, a královské zámky 
Olomouc, Brno a Znojmo. Zámky, po dlouhý čas šlechtické libo- 
vlády zanedbané, byly opraveny a v ně opět královští úředníci 
dosazeni, čímž obpovena byla působnost starých krajských soudův 
a umožněno vykonávání přísné spravedlnosti v zemi. Karel sám 
cestoval po rozličných krajích, vyslýchal žaloby poddaných, za- 
sedá val k soudům krajským i městským, odstraňoval nejhorší 
zlořády hned na místě a výrokům soudním zjednával náležitého 
důrazu. První návštěvu na Moravě vykonal i s manželkou svojí 

v 

Blankou brzo po jejím příchodu do Cech (v srpnu 1334). Té 
doby osazen byl nově biskupský stolec olomucký. Biskup Hynek 
z Dube, po nejdelší čas nemocen, zemřel v Praze (1333) 
a nástupcem jeho jmenován byl od papeže, který si pro ten 
případ toto právo vyhradil, vyšehradský probošt Jan, příjmím 
Volek, pobočný, avšak legitimovaný syn krále Václava II., tedy 
strýc markrabí Karla, muž ctihodný a bezúhonný, v němž šle- 
chetné snahy Karlovy o povznesení země nalezly horlivého 
podporovatele. 

Dne 2. dubna 1335 zemřel na zámku Tyrolském vévoda 
Jindřich, poslední mužský potomek rodu goricko-tyrolského. 
Dědictví po něm mělo přejíti na dceru Markétu, provdanou za 
Jana Jindřicha, mladšího syna krále Jana Českého. Zatím však 
císař Ludvík a Habsburkové Albrecht a Ota učinili dílčí 
smlouvu v Linci (1335), dle kteréž měly Korutany, Kraňsko 
a jižní Tyroly připadnouti Habsburkům, severní Tyroly synům 



118 



císařovým. Vévodové rakouští hned také bez nesnází a bez odporu 
domácího obyvatelstva zmocnili se Kraňska i Korutan. Pouze 
v Tyrolích šlechta a lid zachovali věrnost domácímu rodu pa- 
novnickému. Naproti tomu král Jan učinil spolek s Karlem Ro- 
bertem, králem uherským, a s Kazimírem, králem polským; Jan 
vzdal se všelikých práv na království polské, naproti tomu Kazi- 
mír odřekl se všech práv na vévodství slezská, jež zatím přešla 
pod vrchní moc českou. Morava měla z těchto přátelských smluv 
patrný prospěch, neboť jimi byly zabezpečeny také obchodní 
styky její s Polskem a Uhrami. 

Za to však nové rozbroje domácí hrozily vypuknouti pří- 
chodem krále Jana do země a podlomiti zase pofádek a klid, 
sotva že zásluhou Karlovou první své kořeny zapustily. Velká 
část šlechty totiž nerada viděla, jak mladý vladař stará se o na- 
vrácení korunních statkův a hradů, ježto tím pozbyla naděje 
v další obohacení sebe na újmu moci panovnické. I namlouvali 
Janovi, že markrabí Karel proto hledí tolik statkův a hradů do 
svých rukou dostati, aby v pravý čas proti svému otci vystoupil 
a jej s trůnu svrhl. Král Jan snadno pojal nedůvěru proti svému 

v 

synovi, odňal mu nejen všechny hrady v Cechách i na Moravě 
vybavené, nýbrž i všelikou správu zemskou, ponechav mu prázdný 
název markrabský. Koncem roku 1335 vypravil jej do Tyrol, 
aby tam hájil mladšího bratra Jana Jindřicha a manželku jeho 
v drženi země proti nárokům bavorským a rakouským. Markrabí 
Karel ujal se počátkem ledna 1336 se svolením stavů tyrolských 
zemské správy a uhájil zemi proti všem nájezdům nepřátelským, 
tak že Habsburkové na konec smlouvou Enžskou (1336) upustili 
ode všech nároků na Tyroly. 

Na počátku ledna 1337 markrabí Karel podnikl s otcem 
svým novou výpravu proti pohanským Litevcům, kteréž se 
súčastnil také tehdejší biskup olomucký, Jan VIL a moravský 
pán Smil z Bítova. Výprava neměla valného zdaru, ježto Litevci 
všude bitvě se vyhýbali. Vrátiv se do Prahy, špatným léčením 
zánětu očního oslepl na pravé oko a dvě léta potom (1339) 
pozbyl zraku úplně. Nicméně ani tato pohroma neodvrátila ho 
od posavadního dobrodružného života. Když příbuzný jeho, fran- 
couzský král Filip VI., požádal jej za pomoc proti Angličanům, 
odebral se (8. července 1337) do Francie, kdežto markrabí Karel 
pobyv krátký čas v Brně, odebral se opět do Tyrol, kdež bylo 



119 



Janu Jindřichovi jeho rady a pomoci velmi třeba. Zabezpečiv 
panství bratrovo v Tyrolích, ještě na sklonku r. 1337 vrátil se 
na Moravu. Za jeho nepřítomnosti vykonával správu zemskou 
český náměstek pan Bertold z Lipé a spolu s ním moravští 
úředníci zemští. Navrátiv se do země, markrabí Karel uchopil 
se opětně otěží vládních, což bylo umožněno tím, že krátce před 
tím nastalo mezi ním a otcem jeho Janem úplné smíření a do- 
hodnutí. 

Uvnitř říše markrabí Karel hleděl s veškerou přísností 
k udržení pokoje a zákonitého pořádku. Tomu však mnozí páni 
čeští i moravští nebyli zvyklí a odpírali Karlovi poslušnost. Mezi 
takovými zvláště vynikl zpupností Mikuláš Žampach, pán na 
Potštýně, dopouštěje se mnohých loupeži i jiných násilností. 
Karel nucen byl již r. 1338 proti němu vystoupiti. Mikuláš utekl 
se na přepevný hrad Potštýn a odtud znepokojoval daleko široko 
území české i moravské, zvláště krajinu mezi Mor. Třebovou a 
Šternberkem. Markrabí Karel vypravil proti němu veškeru mo- 
ravskou hotovost, v jejíž čele byl tehdejší zemský hejtman Vzňata 
z Lomnice. Po devítinedělním obléhání, jež řídil sám markrabí, 
ztečeny byly zdi hradní a věž, do které se Žampach uchýlil, 
byla podkopána a shroutivši se, pochovala obhájce ve zříceninách 
(v létě 1339). Na podzim toho roku markrabí Karel doprovodil 
svého otce do Francie, kdež pobyl až do jara příštího roku a 
navštívil spolu s otcem také papeže Benedikta XII. v Avignone. 

Tehda již zavládl po celé Mcravě pokoj a pořádek ; sou- 
činností všech stavů blahobyt utěšené se rozvíjel. Na čas své 
nepřítomnosti markrabí ustanovil pana Čeňka z Lipé moravským 
náměstkem. Jediné, co vyžadovalo větší pozornosti světské i cír- 
kevní správy na Moravě, bylo nové sektářství t. zv. > bratří 
apoštolských c, jež mělo původ svůj v Itálii, 

Panství rodu Lucemburského v Tyrolích nemělo pevného 
základu. Manželství českého prince Jana Jindřicha s kněžnou 
Markétou nebylo štastné. Markéta i stavové byli krom toho 
popuzeni proti markrabí Karlovi, který svěřil velkou moc ve 
správě zemské Mikuláši Brněnskému, dosazenému za biskupa 
tridentského, i jiným důvěrníkům, z Čech a Moravy přivedeným, 
a nad to ještě zavedl přísnou správu finanční. I pojala Markéta 
s některými svými důvěrníky zamér, Jana Jindřicha ze země vy- 
puditi a vstoupiti v nové manželství s Ludvíkem Braniborským, 



120 



nejstarším synem císařovým. Jan Jindřich, který se o nic jiného 
nestaral než o svou zábavu, navrátiv se jednoho dne (2. listop. 
1 34 1) z lovu, nalezl hradní bránu zavřenou, českou posádku i své 
služebnictvo vyhoštěné; jemu pak bylo oznámeno, aby si hledal 
jinde noclehu. I musil s neslýchanou potupou zemi opustiti a 
odebral se do Čech, kdež mu král Jan vykázal statky v kraji 
křivoklátském. Tyroly i s rukou Marketinou, ovšem proti všem 
zákonům církevním a na velké pohoršení lidu, staly se kořistí 
Ludvíka Braniborského, který v tom dosáhl vydatné podpory 
svého otce, císaře Ludvika. 

Proti ošemetnosti císařově markrabí Karel odebral se do 
Vídně, kdež naklonil si vévodu Albrechta; ale rodu Lucembur- 
skému vyskytl se ještě mocnější spojenec. Když počátkem roku 
1342 zemřel v Avignone papež Benedikt XII., byl za jeho ná- 
stupce zvolen (7. května) Kliment VI., někdejší učitel a velký 
příznivec Karlův, který zahájil hned také ostřejší boj proti Lud- 
víkovi Bavorovi; když tento odepřel svoliti k podmínkám, které 
mu byly ukládány, aby totiž vzdal se hodnosti císařské a vydal 
Tyroly rodu Lucemburskému, vyhlásil naň exkomunikaci (12. dubna 
1343) a prohlásil jej za zbavena panství v říši. Brzo potom Karel 
odebral se za otcem do Lucemburka, odkudž oba společně od- 
cestovali do Avignona ; tam zvláště markrabí Karel byl od papeže 
s velkou okázalostí uvítán. Přátelství obou panovníků znovu bylo 
dotvrzeno: papež Kliment VI. vyhověl nejvřelejšímu přání Karlovu, 
vybavil pražské biskupství z područí mohučského metropolity 
(30. dubna 1344) a povýšil je za arcibiskupství; jemu podřízeno 
biskupství olomucké, pak litomyšlské, které se mělo nově zříditi, 
a vratislavské, jež se mělo odloučiti od arcidiecese hnězdenské. 
Prvním metropolitou pražským stal se Arnošt z Pardubic. Ještě 
téhož roku (31. listop. 1344) dovršeno bylo toto záslužné dílo 
položením základního kamene ke kathedrále sv. Víta. Markrabí 
Karel, chtěje ukázati se důstojným přízně papežovy, podnikl 
spolu s otcem svým, s králem uherským Ludvíkem i jinými 
knížaty třetí výpravu proti pohanským Litevcům (1345), která 
však pro nepříznivé počasí skončila se s úplným nezdarem. 

V Avignone stalo se mezi papežem a Lucemburky také 
závažné rozhodnutí o sesazení císaře Ludvíka a znovuobsazení 
trůnu německého. Někteří kurfirstové již r. 1 344 projevili souhlas 
s návrhem papežovým, zvoliti markrabí moravského Karla proti- 



121 



králem německým. Císař učinil proti Lucemburkům spolek s králem 
uherským Ludvíkem, polským Kazimírem, markrabím německým 
a vévodou Bolkem Svídnickým, kdežto vévodu rakouského 
Albrechta II. přiměl aspoň k neutralitě. Král Kazimír vtrhl do 
Ratibořská a Opavska, odkudž vévoda Mikuláš II. obrátil se 
o rychlou pomoc ke králi Janovi. Král český svolal pány české 
i moravské do Kutné Hory, žádaje za rychlé postavení veřejné 
hotovosti. Když pak páni zpěčovali se tak učiniti, tvrdíce, že 
nejsou zavázáni k službám vojenským za hranicemi říšskými, 
král Jan odpověděl prudce, že Opavsko jest příslušenstvím ko- 
runy české a že by rád viděl toho, kdo by ho nechtěl následovati. 
Touto hrozbou vynutil si poslušnost a vypraviv se s četným 
mužstvem a provázen oběma syny do Horního Slezska, zatiskl 
odtud nepřítele až po Krakov, jejž oblehl, předměstí jeho vypálil 
a celé okolí spustošil. Král polský učinil s Janem příměří pro- 
střednictvím papeže Klimenta, který hleděl oba soupeře co 
nejdříve smířiti, aby měl volnou ruku k dalšímu boji proti císaři. 
Vyhlásiv na Ludvíka Bavora novou klatbu, papež Kliment 
rozkázal kurfirstům, aby přikročili k volbě nového krále a hned 
také označil Karla, markrabí moravského, k této hodnosti nej- 
povolanějším. Karel byl potom zvolen v Rense (u. Června) pěti 
hlasy (českým, saským a třemi duchovními) za krále německého. 
Karel ovšem tuto hodnost draze si vykoupil: nejen že musil 
kurfirstům velkými penězi a rozsáhlými privileji se vděčiti, nýbrž 
i papeži před volbou učiniti vážné ústupky. 

§ 20. Císař Káni, IV. v Cechách a markrabí Jan Jindřich 

na Moravě. 

Volbou markrabí Karla za krále římsko-německého říše česko- 
moravská stala se střediskem a sídlem císařství a tak posunuta 
byla do popředí veškeré střední Evropy. Ale ačkoliv zvolen 
většinou kurfirstů, přece Karel byl proti svému soupeři v patrné 
nevýhodě ; neboť na straně Ludvíka Bavora stál nejen celý rod 
Wittelsbašský, vládnoucí rozsáhlým územím v Německu, nýbrž 
i velká část knížat i hrabat, kteří dosud s nedůvěrou pohlíželi 
na nové zvoleného chráněnce papežova, a především veškeren 
stav městský, jehož byl císař Ludvík velkým příznivcem. Karel 
odebral se především s otcem svým do Francie, kam voláni 



122 



byli na pomoc od krále Filipa VI. proti králi anglickému 
Edvardovi III. V bitvé u Kreščaku, která se strhla dne 26. srpna 
1346 mezi obéma nepřátelskými vojsky, Francouzi byli poraženi, 
král Jan v hrdinském boji padl, král Karel dvakráte poraněn a 
od přátel ztíží z vřavy bitevní vyveden. Pobyv nějaký čas v Lu- 
cemburku, odtud přestrojen za panoše, Elsaskem, Švábskem a 
Franskem stihl ještě koncem prosince t. r. do Čech. Roku po- 
tomního (2. září 1347) dal se i s manželkou Blankou od arci- 
biskupa pražského za přítomnosti biskupů vratislavského, oio- 
muckého a litomyšlského jakož i četných hodnostářů z říše české 
i německé za krále českého slavným způsobem korunovati. Za tim 
účelem dal zhotoviti novou nádhernou korunu z čistého zlata 
posetou 1 20 drahokamy a stanovil zvláštní listinou řád korunovační, * 
Před korunováním stvrzena byla všechna privilegia stavů českých 
i moravských. Potom Karel IV. pomýšlel na pokoření svého 
protivníka v Německu. Sebrav vojsko u Prahy, nastoupil s ním 
pochod do Bavor. Avšak stihnuv do Domažlic, překvapen byl 
zprávou, že Ludvik Bavor na honbě nedaleko Mnichova zachvácen 
byl nenadálou smrtí. Strana wittelsbašská dala sice zvoliti nového 
proti krále Gúnthera, hraběte ze Schwarzburka, který však krátce 
po své volbě zřekl se koruny německé ve prospěch Karlův za 
peněžitou náhradu. 

Jsa takto zbaven největší starosti, Karel IV. mohl ještě 
více než před tím pozornost svou obraceti k vnitřnímu zvelebení 
svých zemí. Netoliko Čechy, nýbrž i Morava, kde od r. 1346 
ustanoven byl náměstkem královým mladší bratr jeho Jan Jindřich, 
těšila se stálé péči Karlově. Městu Brnu a Znojmu byla r. 1348 
všechna posa vadní práva a privilegia potvrzena a rozšířena. Po- 
dobnou péči král věnoval i jiným městům, kapitule olomucké 
a četným klášterům moravským ve Žďáře, Pustiměři, na Starém 
Brně, Velehradě, Hradišti a jinde. V březnu r. 1348 svolán byl 
od krále Karla generální sněm stavů českých a moravských do 
Prahy, kdež učiněna potřebná opatření k zachování zemského 
míru. Spory majetkové urovnávány byly smírčími soudy, jichž* 
členy jmenoval panovník od případu k případu. V městech král 
věnoval velkou péči a podporu cechům řemeslnickým, do kterých 
musil vstupovati každý, kdož chtěl provozovati v městě nebo 
v mílovém jeho obvodu nějaké řemeslo nebo kupectví. Cechy 
nabyly tehda pro vývoj mést velikého významu ; v nich rozvětvila 



123 



a sorganisovala se veškera práce průmyslová ; každý cech pečoval 
o osobní i majetkovou svobodu svých členů, ano cechům byla 
časem svěřena část ozbrojené moci městské. Karel tyto svobody 
potvrzoval i rozšiřoval. Tehda také stala se změna s důležitou 
institucí zemskou, totiž s deskami zemskými, které byly dosud 
při každé cudé (krajském soudě), jako jmenovitě v Brně, Olomouci, 
Znojmě, Jihlavě, Jemnici atd. Nařízením krále Karla z r. 1348 
zůstaly v platnosti pouze desky brněnské a olomucké. Vklady 
do desk daly se ve stol. XIV. vesměs jazykem latinským. 
Pozdějším nařízením Karlovým (1359) zostřen byl dozor nad 
deskami zemskými tím způsobem, že vedle komořího zemského, 
který dosud jediný měl svěřenu intabulaci, ustanoven byl zvláštní 
notář zemský, který spolu s jinými úředníky měl dle přísných 
předpisů provésti každý vklad. 

Karel staral se také o náležité upevnění a objasnění státo- 

v 

právního poměru Cech a Moravy k říši německé. R. 1348 přední 
hodnostáři světšti a duchovní předložili mu devatero listin císařův 
a králů německých, jimiž říše českomoravská nabyla zvláštních 
svobod, od císaře Bedřicha I. až po krále Albrechta I, prosíce 
ho, aby je potvrdil. Karel po úřadě netoliko stavů česko- mo- 
ravských, nýbrž i některých kurfirstúv a jiných čelnějších knížat 
říše německé potvrdil všechny ony listiny a připojil ze své moci 
královské nové předpisy, jimiž stanoven pořádek nástupnictví 
v Cechách (7. dubna 1348). Zemští stavové, kteří tu poprvé jeví 
se roztříděni na preláty, vévody, knížata, pány (barones), rytíře 
(milites) a zástupce měst (communitas), mají přistoupiti ku svo- 
bodné volbě krále českého teprve tehda, kdyby nebylo ani muž- 
ských ani ženských potomků královského rodu, a to netoliko 
Karlova, nýbrž i jeho bratří Jana Jindřicha a Václava. Takto 
zvolený má se obrátiti k císaři římskému, aby z rukou jeho 
přijal regalie, t. j. léno českého království. Biskupství olomucké, 
markrabství moravské a vévodství opavské prohlášeny byly bez- 
prostřednými lény (feudum insigne) králů českých a koruny české ; 
kdykoliv tato knížectví smrtí neb jiným způsobem se uprázdní, 
biskupové, markrabí i vévodové mají pokaždé ucházeti se o léno 
u českého krále a jemu složiti přísahu manské věrnosti a po- 
slušnosti. 

Netoliko však na venek, nýbrž i uvnitř měl býti pokoj a 
pořádek zabezpečen, a to především proti zvůli a násilnictví 



194 



oněch pánů, kteří již od dob krále Jana zvyklí byli hráti si na 
tyrany. Zemským úředníkům (popravčím) nařízeno, aby stihali 
tuláky a loupežníky. Stavům českým i moravským, shromáždéným 
na sněme v Praze r. 1348, král ohlásil nejostřejší opatření k za- 
chování zemského míru a dal je od nich též odpřisáhnouti ; 
taková opatření byla též zvlášť rozhlášena po městech královských. 
Aby i pro budoucnost právní poměry byly pevně stanoveny a 
každý se musil říditi určitými předpisy zákonnými, Karel IV. 
dal sepsati zákonník >Majestas Carolina< zvaný, který rovněž 
předložil stavám českomoravským na sněme pražském. Ale 
stavové jednak že viděli v novém zákonníku mnoho názorů při- 
jatých z práva římského, jednak že některá ustanovení v něm 
příčila se starodávným nárokům a právům šlechty, odepřeli svoliti 

v 

k zákonníku a >Majestas Carolinac byla v Cechách i na Moravě 
( r ' r 355) prohlášena za neplatnou. Nicméně nastal takový klid 

v 

a pokoj v Cechách i v zemích sousedních, jakého nikdo před 
tím nepamatoval. 

Dne 26. prosince 1349 Karel IV. slavnostním způsobem 
odevzdal Moravu bratru svému Janu Jindřichovi jakožto markrabství 
uvnitř úplně samostatné a jen jakožto léno podřízené králi českému. 
Z tohoto panství vyňato bylo biskupství olomucké a vévodství 
opavské, kdež vládl tehda vévoda Mikuláš II. Kdyby mužské 
potomstvo Janovo vymřelo, Morava měla zase připadnouti pod 
přímé panství králů českých; naopak zase, kdyby vymřelo po- 
tomstvo Karlovo, měla linie moravská děditi království české 
i se všemi zeměmi vedlejšími. Oba bratří zavázali se, že zachovají 
nedělitelnost svého panství. Zlatou bullou danou v Norimberce 
(^SS) a v Metách (1356) český král stal se prvním a nejvyšším 
ze světských kurfirstů, jejichž práv všech byl účasten. Voličská 
hodnost příslušela pouze prvorozenému, země česká i spojená 
s ní knížectví (tedy také Morava), hodnosti, úřady a práva byly 
s hodností voličskou nerozlučně spojeny. Volební právo stavů 
českých a moravských potvrzeno na zaklade privilegia ze dne 
7. dubna 1348. Karel IV. smířil se také s Ludvíkem Bavorským 
i manželkou jeho Markétou, která před tím bratra jeho od sebe 
zapudila, přiřkl Wittelsbachovcům právo na Tyroly, byv za to 
od nich uznán císařem. Novému markrabí moravskému byl téhož 
roku (v červenci 1349) od papeže Klimenta VI. povolen rozvod 
manželský od Markéty Tyrolské a Jan Jindřich brzo potom 



125 



vstoupil v druhé manželství s Markétou, dcerou vévody Mikuláše 
Opavského. 

R. 1348 přivlečen byl do Evropy loďmi janovskými z vý- 
chodu mor, jejž lid nazval >černou smrtíc, ježto mrtvoly touto 
morovou ranou zemřelé úplně zčernaly, a rozšířil se s úžasnou 
rychlostí a prudkostí po celé západní i střední Evropé; v Itálii, 
Francii, Německu celá města byla vylidněna. Mezi zeměmi, které 
touto hrůzou nejvíce byly ušetřeny, byly Čechy, hůře již řádila 
•černá smrtc na Moravě, kamž zavlečena byla bezpochyby čilými 
styky obchodními z Rakous. Zvláště města Brno a Znojmo utr- 
pěla velkou ztrátu na lidech. Markrabí Jan, aby zvelebil stav 
obou mést, udělil měšťanům brněnským i znojemským důležitá 
privilegia. Podobným způsobem utrpěla také ostatní města a 
měrou snad ještě větší venkov. Bylo třeba celé šachty vykopávat, 
aby mrtvoly mohly býti pochovány. Po všech krajích morem 
zastižených byla rozšířena víra, že židé šíří otravováním studní 
a mnohými prostředky kouzelnými nákazu. I nastalo po celé 
střední Evropě velké pronásledování židů, jemuž Karel IV. i bratr 
jeho Jan na Moravě všemi prostředky hleděli přítrž učiniti. Jiný 
následek »černé smrtit bylo hromadné vystupování flagellantů, 
čili mrskáčův, kteří prohlašovali, že morová rána jest těžkým 
trestem božím za lidské hříchy a že tu nestačí k usmíření hněvu 
božího posty, modlitby a almužny, nýbrž že třeba hříšné tělo 
bičovati ; konali pouti po městech a vesnicích a mrskali se veřejné 
až do krve. Arcibiskup pražský chopil se rázných prostředků 
proti nim a procesí flagellantů byla v krátké době v Čechách 
i na Moravě — tuto úsilím markraběte Jana i biskupa olomuckého 
Jana - zastavena. 

Tyto pohromy navštívily Moravu pouze v prvních letech 
vladaření Jana Jindřicha ; později Morava povznesla se neúnavnou 
péčí svého vladaře k plnému rozkvětu hospodářskému, a lze ji 
v této příčině postaviti plným právem Čechám po bok. Hlavní 
zřetel markrabí Jan měl ku zvelebení mést, jichž dosavadní svo- 
body byly potvrzeny a rozšířeny. Vedle Brna a Znojma zvláštních 
výhod dostalo se Olomouci; markrabí Jan potvrdil olomuckým 
právo magdeburské čili saské (1352) a podřídil jejich vrchnímu 
soudu četná města moravská, městečka i dědiny. Ale také na 
jiná města pamatováno. Nové založeno bylo od markrabí Jana 
město Štramberk (1359) pod hradem téhož jména i dána mu 



126 



rozsáhlá práva. O něco dříve (r. 1356) založeny byly Nové Klo- 
bouky na vyvýšeném místě vedle Starých Klobouk, poněvadž 
toto město bylo stíháno častými povodněmi a kupci přicházející 
tam na trh trpěli velké škody. Nové Klobouky obdařeny byly 
týmiž právy a výsadami, jako mělo tehda Uh. Hradiště. Z nových 
kláštera dlužno jmenovati klášter benediktinských jeptišek v Pu- 
stiměři, jejž založil r. 1341 tehdejší biskup olomucký Jan Vili. 
a potvrdil markrabí Karel, pak klášter eremitův augustiniánských 
v Brně, jejž založil markrabí Jan brzo po nastoupení svém ve 
vládu na Moravě (1350) nedaleko kostela sv. Jakuba v tehdejším 
podhradí čili předměstí brněnském, a klášter řádu kartuzianského 
v Králově Poli u Brna, jejž založil týž vladař již na sklonku 
svého života (r. 1375). Klášter augustiniánských poustevníku 
založen byl také v Krumlově od pana Čeňka z Lipé (r. 1354^ 
ve Stern bérce pak klášter kanovníkův augustiniánských od pána 
šternberského Alberta, tehda arcibiskupa magdeburského, spolu 
s jeho synovcem Petrem ze Šternberka (r. 1371). Později založeny 
byly kláštery tohoto řádu ve Fulneku (1389) od Beneše Krumlov- 
ského z Kravař a v Prostějově (1391) od Petra Plumlovského 
z Kravař. Všechny tyto nově založené kláštery byly hojné statky 
obdarovány a podobně jako města hojnými právy a svobodami 
podělovány. Také starším klášterům dostalo se potvrzení dosa- 
vadních práv i značného rozšíření jejich novými privilegii. Ježto 
pak zároveň s markrabím četní šlechticové i měšťané takřka 
závodili v obdarování klášterů statky i důchody peněžitými, není 
divu, že pozemské bohatství jejich právě tehda dostoupilo svého 
vrcholu. Tím i v moravském řeholnictvu, stejně jako v kněžstvu 
světském, rozmáhala se touha po požitcích světských, rozkošnictví 
a pohodlném živobytí, a hlasy, volající po nápravách v životě 
církevním, den ode dne se množily. 

Soudy zemské konány pravidelně rok co rok v Brně i v Olo- 
mouci. Každé porušení řádu zemského a násilí, provedené na 
majetku nebo životě, bylo přísně trestáno. Když se markrabí 
dověděl, že v okolí jihlavském jsou četné tvrze, ve kterých lou- 
pežní rytíři bydlí a odtud dobrým lidem škodí, dal měšťanům 
jihlavským plnou moc, aby ony tvrze rozbořili a veškerého jmění 
oněch škůdců se zmocnili. Žádný pán ani rytíř nesměl bez svolení 
markrabího hrad si vystavěti. Když r. 1366 pan Boček z Kun- 
štátu bez takového dovolení hrad si vystavěl a rozkazů markrab- 



127 



ských nedbal, tu na stížnost bratra svého sám císař Karel proti 
němu zakročil, a pan Boček musil hrad sotva dostavěný zase 
rozbořiti. K zachování bezpečnosti v zemi směřovala také smlouva 
učiněná r. 135 1 s Albrechtem III., vévodou rakouským: oba pa- 
novníci zavázali se navzájem, kdyby udalo se jednomu nebo 
druhému potrestati vzpouru nějakého pána nebo rytíře, že nebude 
takovému odbojníku v jejich území ochrana poskytnuta. 

Obyvatelstvo moravské, majíc zajištěnu bezpečnost majetku, 
dopracovalo se záhy v městech i na venkově kvetoucího blaho- 
bytu. Z toho ovšem měl užitek především sam markrabí. Města, 
kláštery i vrchnosti mohly v čas potřeby odváděti velké daně 
a jiné poplatky svému vrchnímu pánu. Jan Jindřich zbohatl při 
tom tou měrou, že rok co rok mohl několik statků si zakoupiti. 

Na venek markrabí Jan nikdy samostatně nevystupoval, 
nýbrž vždy jen ve spojení a dorozumění s císařským svým 
bratrem. Za to císař Karel, kdykoliv nějakým způsobem rozšířil 
panství své dědičné, pokaždé i v těchto nově získaných zemích 
potvrdil Janu Jindřichovi a jeho potomkům právo dědičné. Tak 
stalo se r. 1355, když Karel z moci císařské připojil ke koruně 
české vévodství slezská, markrabství budišinské i zhořelecké, 
později (1367) Dolní Lužici a konečné (1374) Braniborsko, kteréž 
země všechny prohlášeny za nedílné příslušenství koruny české 
i po vymřeni rodu Lucemburského. 

Markrabí Jan byl čtyřikráte ženat. První manželství jeho 
s Markétou Tyrolskou prohlášeno za neplatné; druhá manželka 
Markéta Opavská zemřela bezpochyby r. 1363, načež hned roku 
potomního markrabí slavil sňatek s Markétou Rakouskou. Po její 
brzké smrti (1366) oženil se po čtvrté s Alžbětou Oettingenskou. 
Potomstvo měl toliko z druhého manželství, a to tři syny : Jošta, 
Jana Soběslava a Prokopa. Nejstarší Jošt měl zděditi hodnost 
markrabí moravského se všemi právy a statky vyjma ony, které 
přiřčeny jsou mladším bratřím, kteří měli k nejstaršímu bratru 
zachovávati závazek lenního poslušenství. Oba mladší bratří směli 
rovněž užívati titulu markrabského, avšak nesměli z tohoto titulu 
vyvozovati žádných prav zeměpanských. 

Dne 12. listopadu 1375, tři léta před starším svým bratrem, 
zemřel markrabí Jan v mužném ještě věku 54 let. Zanechal zemi 
moravskou synům svým na vysoký stupeň povznesenou, pokoj 
a pořidek byl obnoven, v lidu vzmohl se blahobyt, jakého nikdo 



128 



od dlouhých let nepamatoval. Právem Morava tohoto panovníka 
chová podnes v čestné paměti. Stinnou stránkou jeho dlužno 
vytknouti velkou náchylnost k jazyku německému a malou vážnost 
k řeči domácí. V Janovi také židé měli mocného ochránce a na* 
byli velkého vlivu, směli zabavovati statky zadlužené, ano i pa- 
tronáty kostelní. 

Roku 1378 zemřel také císař Karel IV., odevzdav království 
české, vévodství slezská a větší část Lužice nejstaršímu synu 
Václavovi, který již za jeho života zvolen byl také za krále 
německého; druhému synu Zikmundovi dostalo se Braniborska, 
třetímu Janovi ostatní Lužice, totiž Zhořelecká. Rodu Lucem- 
burskému zaručeno ve všech těchto zemích dědičné právo 
v mužském i ženském potomstvě. Vedle toho byl Zikmund za- 
snouben s Marií, starší dcerou uherského Ludvika I„ který neměl 
mužských potomkův, a tím rodu Lucemburskému dána možnost 
nabyti také panství v Uhřích. 

$ 21. Vláda markraběte Jošta. Války domácí. 

Markrabí Jošt měl náklonnost k studiu učených spisů, které 
si vypůjčoval z knihoven klášterských a byl také milovníkem 
umění. Povolával na svůj dvůr znamenité umělce, na př. slavného 
stavitele Jindřicha z Gmíindu. Také byl dobrým finančníkem a 
hospodářem. Ale tyto dobré vlastnosti ustupovaly vždy více do 
pozadí před špatnými stránkami jeho povahy: nemírná chtivost 
majetku, hašteřivost a svárlivost zvláště s nejbližšími příbuznými, 
úskočnost a neupřímnost ke každému. Bratří jeho nebyli o mnoho 
lepšími a Morava za dlouholetého panování markrabí Jošta (1375 
až 141 1) hluboko poklesla s onoho stupně pořádku a blahobytu, 
na který ji povznesla společná péče otce Jana a strýce Karla. 

Hned v prvních měsících po smrti otcově Jošt zdvihl ro- 
zepři s Janem Soběslavem o některá města moravská. Osmělen 
ústupností bratrovou, markrabí Jošt donutil jej (1377) ke smlouvě, 
kterouž úděl Soběslavův uveden ve větší než dosud odvislost od 
staršího markrabí. Jméno Jana Soběslava zaniká potom v dějinách 
moravských. Byv již za života otcova určen k stavu duchovnímu, 
byl r. 1368, tehda nanejvýše šestnáctiletý, jmenován proboštem 
vyšehradským a zdržoval se odtud nejvíce v Praze. R. 1380 stal 
se též kanovníkem brněnským a hned potom (1381) biskupem 



129 

litomyšlským po smrti Albrechta ze Šternberka; později (1387) 
jmenován byl patriarchou aquilejským a zemřel r. 1394. 

Do prvních let vlády Joštovy připadá též spor jeho s ka- 
pitulou olomuckou. Kapitula dala podnět k rozepřem, odpírajíc 
Joštovi placeni berný, kdežto Jošt zasahoval zase do jejích práv 
immunitních, osobuje si zejména soudní pravomoc nad osobami, 
které byly podřízeny církvi olomucké. Když kapitula ve svém 
odporu setrvávala, Jošt zabavil některé její statky a uhrazoval 
bernu z jejich důchodů. Kanovníci, kteří proti tomu ohlásili odpor, 
byli za pomoci městské rady olomucké z města vy puzeni a potom 
z celé Moravy vypovězeni. Na stížnost jejich uvalena byla (1380) 
klatba na markrabí Jošta i na městskou radu olomuckou, na zemi 
moravskou pak interdikt, t, j. zákaz služeb božích. Jošt prostřed- 
nictvím arcibiskupa Jana z Jenšteina, legáta papežského Panona 
a vévody těšínského Přemy sláva docílil narovnání, dle něhož měl 
kapitule vrátiti všechny zadržené statky, dvory a dědiny, jakož 
i daně i jiné příjmy, které po celý ten čas z nich bral, nesahati 
kapitule do jejích práv a svobod a povolati nazpět kanovníky 
z Moravy vypovězené. Naproti tomu kapitula zavázala se zaplatiti 
všeobecnou bernu, naposled vypsanou, v plné výši, pro příště 
však si vyhradila platiti jen tolik, kolik bylo zvykem dosavadním. 
Na základě tohoto vyrovnání legát papežský zbavil Jošta klatby 
církevní a zrušil interdikt na celou Moravu uvalený. 

Podobnou rozepři měl Jošt i oba jeho bratří s tehdejším 
biskupem olomuckým Janem IX. Nedlouho po narovnání s ka- 
pitulou čeládka Joštova zapálila kostel hlavního chrámu olo- 
muckého, jehož střecha i s palácem biskupským docela shořela. 
Markrabí Jošt docílil smíření s biskupem Janem smlouvou, v níž 
rozhodnutí vzneseno bylo na krále Václava, jakožto smírčího 
soudce mezi oběma stranami. Hroziloť tehda Joštovi mnohem 
větší nebezpečí od markrabí Prokopa, který odvolávaje se na 
závěf otcovu vystoupil rozhodně proti tomu, že si dal Jošt po- 
stoupiti úděl Jana Soběslava, a maje na své straně hojně přívr- 
ženců z panstva moravského, zmocnil se, pokud mohl, hradův 
Soběslavových. Krutá válka občanská rozzuřila se r. 1381 po 
Moravě a teprve osobní zakročení krále Václava učinilo jí přítrž. 

Markrabí Jošt, puzen hlavně touhou po rozšíření svého 
panství a rozmnožení svého jmění, zaplétal se také vždy více 
do věcí zahraničných. Bratranec jeho Zikmund mu k tomu podal 

9 



180 



příležitost. Zikmund zasnouben byl s Marií, starší dcerou uher- 
ského krále Ludvíka, kterýž nemaje mužských potomků, hodlal 
Marii i jejímu manželi zajistiti netoliko uherskou, nýbrž i nedávno 
získanou korunu polskou. Avšak po brzké smrti krále Ludvíka 
(1382) ovdovělá královna-matka Alžběta přiměla magnáty polské, 
že přijali za královnu mladší sestru Mariinu Hedviku, která pojala 
za manžela velkoknížete litevského Jagela- Vladislava. Ano krá- 
lovna Alžběta nemínila Zikmundovi ani uherské koruny dopřáti 
a zamýšlela provdati Marii jednomu princi francouzskému. Zikmund 
odhodlal se hájiti práv svých mečem. Neměl však k vedení války 
dosti peněz a proto obrátil se o pomoc k svým příbuzným 
v Čechách a na Moravě. Oba markrabí moravští, Jošt a Prokop, 
zavázali se mu pomáhati s veškerou svou mocí a založili jej částkou 
50.000 kop pr. gr., začež Zikmund zastavil Joštovi část Brani- 
borska ; v náhradu škod válečných měli oba bratří podržeti všechny 
hrady a statky, kterých by na výpravě uherské dobyli mezi řekou 
Váhem a hranicemi moravskými (1385). Sebrav silné vojsko a 
provázen jsa oběma bratranci moravskými, Zikmund vtrhl do Uher, 
a obsadiv Prešpurk, zaujal pevné postavení nad řekou Dunajem. 
Obě králqvny nuceny byly smířiti se za prostřednictví krále 
Václava se Zikmundem, který teprve potom slavil sňatek svůj 
s Marií a uznán byl za krále uherského. Zikmund, jsa stále v ne- 
snázích peněžitých, aby vybavil část Uher z držení markrabí 
moravských, zastavil jim, získav si k tomu svolení bratří svých 
Václava a Jana Zhořeleckého, celou marku braniborskou v částce 
565.000 dukátův a vyhradil si pouze právo zpětného výkupu do 
pěti let. Stavové braniborští i města z rozkazu Zikmundova hol- 
dovali Joštovi jakožto novému svému pánu. Po smrti Joštově 
i jeho potomků měly Branibory připadnouti Prokopovi. Od té 
doby po 23 let (do smrti Joštovy 141 1) vládlo se z Brna nad 
Berlínem a dlužno Joštovi přiznati, že moudrou správou, zvláště 
podporováním měst a klášterů, získal si o tuto zemi značné zásluhy. 
Ošemetně zachoval se markrabí Jošt ke králi Václavovi, 
vrchnímu panu Moravy a nejstaršímu členu rodu Lucemburského. 
Král Václav IV. nebyl panovník vynikající. Měl vyvinutý cit 
i smysl pro právo a spravedlnost, byl pln dobré vůle ke každému, 
pln horlivosti pro vykonávaní úkolů panovnických, přístupen 
dobré radě, a poctivě se staral o blaho všech členů svého rodu; 
avšak neměl otcova státnického důmyslu a rozhodnosti. Václav 



131 



přejal Hzení dvou velkých říší, české i německé, jako mladík 
i81etý, jenž neměl dostatečné zkušenosti a věcné i osobní znalosti. 
Takových vlastností právě tehda bylo svrchovanou měrou potřebí ; 
neboť mocné převraty chystaly se v tehdejším životě politickém 
i církevním. Po smrti papeže Řehoře XI. (1378) nastala dvojí 
volba: Urbana VI., který zůstal v Římě, a Klimenta VII., který 
po příkladě některých předchůdců zase si obral za své sídlo 
Avignon. Mezi oběma papeži rozzuřil se zápas, který se přenesl 
na veškeren křesťanský svět a rozdělil hlavně kněžstvo na dva 
tábory nepřátelské. To působilo velké pohoršení v křesťanstvu, 
papežství pozbylo své dosavadní vážnosti a církevní autorita byla 
valně porouchána a podryta. Král Václav snažil se po příkladu 
svého otce jak v Čechách, tak i v říši německé, osobním zakro- 
čováním i přímluvami u spřátelených panovníků zjednati všeobecné 

v 

uznání papežovi Urbanovi VI. V Cechách snahy jeho podporoval 
hlavně arcibiskup pražský Jan z Jenštejna, a poněvadž také uni- 
versita byla v té věci s králem i arcibiskupem za jedno, duchovenstvo 
v Cechách zůstalo až na nepatrné výjimky v poslušenství římského 
papeže Urbana VI. Jinak bylo na Moravě. Již za krále Jana a 
císaře Karla sekta Valdenských nalezla v této zemi. hojné roz" 
Šíření a v této době měla tolik stoupenců, že arcibiskup pražský 
v listě k biskupovi olomuckému (1381) pronesl obavu, že nebude 
již ani možno ji vykořeniti. Markrabí Jošt sice po příkladě krále 
Václava uznal Urbana VI. za řádného papeže. Ale bratr jeho 
Prokop byl horlivým stoupencem protipapeže Klimenta VIL a 
také olomucký biskup Petr zastával se schismatikův a byl proto 
i dán do církevní kltaby. Ale i jiné vynikající osobnosti duchovní 
podporovaly schisma; za této roztržky poklesla v duchovenstvu 
moravském, zvláště pak mezi faráři, kázeň i veřejná mravnost 
tou měrou, že netoliko arcibiskup pražský a biskup olomucký, 
nýbrž i sám král Václav přísnými opatřeními hleděli zjednati 
nápravu. 

Král Václav po několika letech svého panování navykl 
nočním potulkám po Praze, náruživé honbě v lesích křivoklátských 
a zvíkovských a — což bylo nejhorší — nemírnému piti ; v ta- 
kovém stavu často zapomínal svých povinností vladařských a 
rád je svaloval na bedra jiných. 

R. 1388 udělil markrabí Joštovi zástavou za dluh 64.000 
dukátů vévodství Lucemburské, které byl zdědil r. 1383 po smrti 

9* 



»_ 



182 



svého strýce Václava, a přiřkl mu fojtství v Elsasku, vyhradiv 
si pouze právo zpětného výkupu obou těchto zemí. Kromě toho 
dal ochotně svolení, aby mu Zikmund směl postoupiti Braniborska 
a spolu s bratrem svým vzdal se v této zemi všelikého práva 
nástupnického ve prospěch Joštův. Když pak zemřel v Římě 
papež Urban VI. (1389) a nástupcem jeho stal se Boniíacius IX., 
král Václav pomýšleje na výpravu do Itálie, jmenoval Jošta ge- 
nerálním vikářem svým v Itálii a nařídil mu, aby sjednal spolek 
s mocným vévodou milánským Janem Galeazzem, a aby hleděl 
odstraniti schisma papežské, což všechno Jošt slíbil vykonati. 
Ale tuto důvěru Václavovu Jošt ošemetným způsobem zklamal. 
Zatím co Václavovi do očí sliboval vše vykonati, co tento žádal, 
za zády kul pikle proti němu. Zatoužilť po koruně německé, ba 
i Václava s trůnu českého hodlal svrhnouti a sám v panství 
české se uvázati. Za tím cilem uzavřel (1389 v Enži) spolek s vé- 
vodou rakouským Albrechtem III. f který mu slíbil pomáhati v do- 
sažení koruny německé, začež Jošt se zavázal, stane- li se králem 
římským, že bude jednati ve všem dle rady Albrechtovy a že 
potvrdí privilegia rakouských knížat. 

Na této dráze Jošt utvrzován byl sporem, který tehda znovu 
vypukl mezi ním a bratrem Prokopem. Šlo zase o statky po 
Janu Soběslavovi. Jošt dal si je od Prokopa postoupiti a zavázal 
se mu za to dlužními úpisy k jisté náhradě peněžité. Této smlouvě 
však Jošt, hamižný ve věcech peněžitých, nedostál a tudy Prokop 
zase s veškerým přívrženstvem sáhl ke zbrani a zdvihl novou 
domácí válku. Ve válce té král Václav pomáhal Prokopovi, což 
zavdalo Joštovi nový podnět k nepřátelství. Záměrům Joštovým . 
v příčině získání panství v Cechách na prospěch byly kruté 
rozepře krále Václava jednak s arcibiskupem Jánem z Jenštejna, 
jimž za oběť padl arcibiskupský vikář Jan z Pomuka, jednak zase 
s vyšší šlechtou českou, která nemile nesla, že král si vybíral 
důvěrníky své z lidí méně vznešených. Markrabí Jošt dobře po- 
stihl tuto nespokojenost a smířiv se na čas s Prokopem, počal 
dorozumívati se s pány českými, v čemž mu král Zikmund, stejně 
jako on věrolomný, podal ochotně ruku pomocnou Již r. 1393 
učiněn byl ve Znojmě mezi Joštem, Zikmundem, Albrechtem III., 
vévodou rakouským a Vilémem, markrabím míšeňským, spolek, 
namířený proti králi Václavovi. Vilém Míšeňský byl manželem 
Alžběty, sestry Joštovy, od něhož zástavou za slíbené věno 
obdržel některá města a statky v Braniborsku. 



133 

O těchto piklech král Václav neměl tušení, neboť počátkem 
roku 1394 pozval k sobě bratra Zikmunda, aby se sním poradil 
o obnovení jednoty církevní i o spolku, který chtěl uzavříti 
s dvorem francouzským. Král Zikmund přijel do Prahy, avšak 
místo co by podporoval důležité záměry bratrovy, v tajném do- 
rozumění s Joštem připravoval odboj šlechty české proti vlastnímu 
zeměpánu. Když potom král Václav po odjezde Zikmundově 
odebral se na hrad Žebrák, oblíbené své sídlo, přijel Jošt do 
Prahy a tam vešel v brannou jednotu s vynikajícími pány českými, 
jejíž účelem bylo Václava zbaviti panství v Čechách. Již dne 
8. května byl král Václav nedaleko Berouna nenadále zajat, od- 
veden do Prahy a uvězněn v Bílé věži na hradě Pražském. Tam 
vynutili na něm vyhlášku, kterouž jmenován byl markrabí Jošt 
hejtmanem čili starostou království českého. Králi Václavovi 
podařilo se vypraviti tajného posla k bratrovi Janu Zhořeleckému, 
který za pomoci markrabí Prokopa sebral četné vojsko a přitrhl 
ku Praze, kdež mu ochotně brány byly otevřeny; velmožové, 
necítíce se na hradě bezpečnými, odvedli zajatého krále v noci 
22. června nejprve do jižních Čech a odtud do Horních Rakous. 
Vévoda Jan Zhořelecký vypravil se s vojskem do jižních Čech, 
kdež mu na pomoc přitáhlo vojsko z říše německé s Ruprechtem 
ml. falckrabím rýnským v Čele Odbojní páni dali se do vyjed- 
návání s vévodou a vydali mu krále Václava (2. srpna), který 
potom vešel s jednotou panskou i s Joštem ve smírnou smlouvu. 
Král Václav první porušil dané slovo a proto Jošt obnovil 
svůj spolek s rakouskými vévodami na sedm let, k němuž tento- 
kráte přistoupili též páni čeští, náležející k jednotě; tato počala 
horlivě zbrojiti a najala zejména četné rytíře rakouské a mnoho 
lidu ozbrojeného do svých služeb. Marně se namáhal poctivý 
Jan Zhořelecký sjednati trvalý mír: král Václav vlákal Jošta pod 
slibem bezpečného průvodu na hrad Karlštejn a tam jej dal spolu 
s dvěma pány uvězniti (1395). Jošt však brzy potom vyvázl ze 
zajetí, a v jižních Čechách roznícena byla nová válka, ve kteréž 
povstalci podporováni byli vojskem Albrechta III. Rakouského. 
Ke všemu pak i Jan Zhořelecký rozešel se s Václavem v úplné 
nevoli a byv od něho z Prahy vypovězen, odebral se na své 
panství do Lužice, kde r. 1396 zemřel. 

Hned po uvěznění markrabí Jošta na Karlštejně Václav vy- 
pravil posla k Prokopovi na Moravu se vzkazem, aby se ujal 



134 



panství Joštova, Stoupenci obou markrabí přepadali se navzájem 
na statcích, plenili je a pálili, vyháněli z hradův a dvorců jich 
majitele a sami se uvazovali v jejich držení. Oloupení nenalézali 
potřebné právní ochrany, ježto zemské soudy se v ustanovený 
čas nescházely; špatným příkladem obou markrabí právo osobní 
i majetkové pozbylo všeliké platnosti. Prokop spolu s vévody 
Hanušem Opavsko-Ratiborským, Semovítem Mazovským, Pře- 
myslem Těšínským, Konrádem Olešnickým i četnými pány a rytíři 
moravskými spustošili mnohé statky i dědiny, náležející kapitole 
olomucké i kanovníkům, nevinné obyvatelstvo porubali neb do 
vězení odvlekli, statky i dědiny obsadili a velké poplatky z nich 
vybírali. Papež Bonifác IX. na všechny tyto škůdce uvalil klatbu. 
Osobní nepřátelství mezi oběma bratřími dospělo tak daleko, 
že markrabí Jošt zvláštním listem (1395) ke stavům braniborským 
prohlásil holdování jejich Prokopovi, učiněné r. 1388, za neplatné 
a ustanovil nástupcem svým v Braniborsku krále Zikmunda. 
Proti tomu Prokop ohlásil důrazný protest a připomenul stavům 
braniborským přísahy, kterými se zavázali po bezdětné smrti 
Joštově uznati jej za svého pána. Teprve na počátku r. 1396 
oba bratří učinili jakési dohodnutí. 

Od smrti Jana Zhořeleckého krái Václav obrátil se s veškerou 
důvěrou k bratru svému Zikmundovi. Prostřednictvím jeho i Jošto- 
vým bylo docíleno smíru s jednotou panskou. Avšak nález Zik- 
mundův zněl ve všech bodech v neprospěch krále Václava, 
který proto zase zanevřel na oba původce smlouvy. Tito vzdálili 
se ode dvora pražského: Zikmund odebral se do Uher, a odtud 
podnikl nešťastnou výpravu proti Turkům, od nichž poražen byl 
u Nikopole, Jošt pak odešel na Moravu. Válka jeho s Prokopem 
na čas se utišila, za to vznítil se nový spor mezi ním a kapitulou 
olomuckou a biskupem Mikulášem; obě strany konečně (17. čer- 
vence) podrobily se smírčímu nálezu pánů moravských Petra ze 
Šternberka, Erharta z Kunštátu a Petra z Kravař. 

Na podzim r. 1396 markrabí Jošt odebral se z Moravy do 
Rakous a smluvil jednotu brannou s vévody rakouskými Al- 
brechtem IV. a Vilémem, jež měla donutiti krále Václava k větší 
po volnosti vůči přáním markrabí moravského. Václav, jemuž 
hrozily nové rozepře s domácím panstvem, raději se s Joštem 
smířil. Joštovi doživotně přiřčeny Horní i Dolní Lužice, uprázd- 
něné smrtí vévody Jana, začež mělo Lucembursko i fojtství Elsaské 



i* 



135 



po smrti JoŠtově připadnouti Václavovi; oba panovníci uzavřeli 
mezi sebou obranný spolek* Později král udělil Joštovi léno na 
Braniborsko, jež držel dosud jen zástavou, i úřad arcikomořího 
říše římské s touto zemí spojený. Jošt potom spolu se svatem 
svým Vilémem Míšeňským urovnali rozepři královu s některými 
pány, v jichž čele byl tehda Jindřich z Lipé. Ale věrolomný 
markrabí moravský za pobytu svého v Praze opět tajně vyjed- 
nával s pány českými, ano hleděl i měšťany pražské přivábiti 
od krále na svou stranu. Najednou pak strašlivá událost otevřela 
oči Václavovi dosud slepě důvěřujícímu. Čtyři důvěrníci jeho 
zavražděni byli na Karlštejně (u. června) a hlavním strůjcem 
tohoto ohavného činu byl spojenec Joštův, Hanuš, vévoda opavsko- 
ratiborský. Král Václav Jošta ihned z Prahy vypověděl a obojí 
Lužici mu zase odňal. Na podzim toho roku na velké doléhání 
říšských stavův odebral se do Němec a odtud do Francie, aby 
tam vyjednával s králem francouzským o odstranění dvojice 
papežské. I jmenoval na čas svého pobytu v cizině Prokopa 
zemským hejtmanem v Čechách, kterýž úřad sobě svěřený až 
do návratu Václavova (v srpnu 1398) spravoval k největší spo- 
kojenosti jeho. 

Zatím Jošt dorozuměl se s některými pány českými a vzbudil 
v Čechách novou domácí válku proti Václavovi a Prokopovi. 
K tomuto spolku přidal se také král Zikmund hlavně ze záští 
proti markrabí Prokopovi, který r. 1397 spolu s Ladislavem 
vévodou opolským, vtrhl nepřátelsky do horních Uher. Zikmund 
hleděl vy užitkovati nesnáze Prokopovy se stolicí papežskou pro 
loupeže a rušení majetku na statcích kapituly a biskupa olomu- 
ckého, jimiž uvalil na sebe klatbu církevní, i uzavřel (1400) smlouvu 
s Janem, biskupem olomuckým, který mu zástavou odevzdal 
některé hrady a města do ochrany, za to pak Zikmund zavázal 
se mocí brannou vybaviti ony hrady a města, které Prokop dosud 
neprávem držel. Král uherský dal ihned vložiti posádky vojenské 
do biskupských hradů Hukvaldů, Budišova a Miholetic i do města 
Ostravy, kdež měly zůstati až do skončené války s Prokopem 
vedené. Na sjezde v Jihlavě král Zikmund, markrabí Jošt, Jan, 
biskup litomyšlský a dvanácte pánů českých, v jichž čele byl 
zase Jindřich z Rosenberka, uzavřeli branný spolek proti Proko- 
povi. Král Václav hleděl zjednati si pokoj doma a usmířiti oba 
příbuzné, kteří mu válkou hrozili. I dopsal napřed Joštovi, ozna- 



136 



muje mu, že chce se do Němec vypraviti a žádaje ho, aby mu 
přispěl 200 oděnců, k čemuž Jošt ochotně svolil, ano nabídl se, 
že Václava na této výpravě bude provázeti. Zikmund i Jošt na 
pozvání Václavovo odebrali se do Prahy, kde účastnili se také 
slavností, uspořádaných při korunování královny Žofie (15. března). 
I bylo docíleno částečné shody ; páni čeští usmířeni tím, že jim 
vráceny některé úřady zemské. Za to však nové rozepře strhly 
se mezi Zikmundem a Joštem z jedné a Prokopem z druhé strany. 
Prokop byl totiž na doléhání obou svých odpůrců zbaven hejt- 

v 

manství v Cechách a musil se z Prahy vzdáliti. Všeliké vyjed- 
návání o mír se rozbilo a válka občanská na Moravě zuřila po 
celý rok 1400. 

§ 22. Buprecht Falcký. Smrt markraběte Prokopa. 

V Německu byla vždy větší nespokojenost s králem Václavem. 
Na konec čtyři kurfirstové porýnští prohlásili krále Václava za 
sesazena trůnu německého a zvolili si na sjezde v Rense (1400) 
za krále Ruprechta Falckého. Zpráva o tom pobouřila krále 
Václava tou měrou, že se zapřísahal pomstiti se svým nepřátelům. 
Zikmund i Jošt na oko těžce nesli tuto potupu rodu Lucembur- 
ského, a domlouvali králi, aby soupeře svého válečně pokořil. 
Když však Václav na sjezde v klášteře Sedleckém u Kutné Hory 
(v říjnu) žádal od obou vojenskou pomoc, žádný z nich nemínil 
mu doopravdy přispěti, nýbrž spíše hleděli jeho nesnází co nej- 
více využitkovati. Jošt dokonce uzavřel znovu branný spolek 
s jednotou panskou a dal se do vlastizrádného vyjednávání 
s protikrálem Ruprechtem, který tehda chystal se na výpravu 
válečnou do Cech a jemuž povstalci přislíbili pomoc proti Václa- 
vovi. Také s markrabími míšeňskými Jošt učinil smlouvu (1401), 
v níž už napřed bylo určeno, jak si mají obě strany výboje 
v Čechách rozděliti. Ano, protikrali Ruprechtovi podařilo se 
skvělými dary a sliby získati markraběte Prokopa, který dosud 
vždy zachovával věrnost Václavovi. Tak octl se český král v nej- 
větší tísni. Markrabí míšeňští přitáhli s vojskem od severu, z Mo- 
ravy blížil se Jošt rovněž s moci brannou, a v Cechách samých 
zdvihli se četní páni; v červenci všichni se spojili, aby oblehli 
krále Václava v Praze. Ale k tak velkému podniknutí vojsko 
jejich nestačilo, a Ruprecht Falcký opomenul v pravý čas přispěti 



137 

svým spojencům. Vypravil sice část vojska do Cech se synem 
svým v čele; ale toto vojsko nedostalo se daleko přes hranice a 
vrátilo se s nepořízenou. Král Václav svým domácím nepřátelům 
se ubránil, ježto obecný lid stále mu zůstával věrným, a dohodl 
se s jednotou panskou i s Joštem uděliv mu znovu Lužici doži- 
votně. Míšeňští musili ze země odejíti s nepořízenou, byvše od 
ostatních spojencův opuštěni. 

Zatím Ruprecht Falcký zatoužil založiti panství v Itálii. 
Tam měl dosud král Václav dva mocné spojence, papeže Boni- 
fáce IX. v Římě a Jana Galeazza, vévodu milánského, který mnoho 
měst italských brannou mocí si podrobil a od krále Václava 
zakoupil si titul vévodský. Chtěje pokořiti Galeazza a dosáhnouti 

y 

koruny císařské, Ruprecht místo do Cech, kam ho četní spo- 
jenci volali, vypravil se do Lombardie. Ale Jan Galeazzo očekával 
nepřítele se silným vojskem hned na hranicích svého území a 
poraziv jej u Brescie (1401), donutil jej k návratu do Německa. 
Potom vévoda milánský důtklivě krále Václava vyzýval, aby se 
vypravil do Itálie, třeba bez vojska, ježto on, Jan Galeazzo, s ho- 
tovou armádou jej očekává v Lombardii, a aby se dal v Římě 
za císaře korunovati. Václav pochopil vhodnost doby k výpravě 
do Itálie. Především zapomenuv na předešlá příkoří, povolal 
bratra Zikmunda i oba bratrance Jošta i Prokopa ke schůzi 
v Hradci Králové (v lednu 1402), kam také dostavila se většina 
pánů českých a učiněno dohodnutí o trvalý pokoj v zemi a 
o potřebných přípravách krále Václava k dosažení koruny cí- 
sařské. Václav jmenoval Zikmunda až do návratu svého z Říma 
říšským vikářem v Německu a správcem království českého a 
slíbil spravovati se příště ve vládě jeho radou jak v Čechách 
tak i v Německu. Markrabí Prokop měl se odříci všech svých 
statků v Čechách i na Moravě (tam zajisté ve prospěch Joštův) 

v 

a za to měl od koruny České obdržeti vévodství Svidnické i Ja- 
vorské, a podržeti hrabství Kladské. Čestným úkolem bylo mu 
svěřeno, zatím co Václav a Zikmund potáhnou do Itálie, aby se 
fr dostatečným vojskem odebral ku hranicím bavorským a hájil 
jich proti vpádům Ruprechta Falckého. 

Vzdálení Prokopovo z Moravy bylo by se stalo největší 
úlevou této zemi, stížené za posledních let tolika válkami. Prokop 
maje četné pány a zemany na své straně, neustával přepadati 
zvláště zboží kapituly olomucké. Pověstnými mezi jeho stoupenci 



138 



stali se dva: Ješek z Lamberka, příjmím Sokol, pro neobyčejnou 
rychlost a obratnost v boji, jehož hlavní hrad Langenberk čili 
Lamberk stál nedaleko vsi Březníka na levém břehu Oslavy 
v Znojemsku. Druhý byl Hynek Jevišovický z Kunštátu, příjmím 
Suchý čert, krutý a neohrožený vojín. Tito i jiní šlechtici mo- 
ravští s četnými družinami plenili a loupili po celé Moravě, 
zmocnili se měst Znojma a Pohořelic a podnikali i loupežné vpády 
do Rakous. Záleželo tedy jak Zikmundovi tak Joštovi nesmírně 
na tom, aby Prokopa nějakým způsobem se zbavili a pořádek 
na Moravě obnovili. Ale všechny úmluvy, kterými měl konečně 
býti zjednán trvalý mír mezi Lucemburkovci a připraveno mo- 
hutné jejich vystoupení na venek i přípravy ke korunovační cestě 
byly zmařeny jednak ničemnou a věrolomnou povahou Zikmun- 
dovou, jednak vrtkavostí Václavovou. Zikmund zajisté příliš bral 
do slova článek smlouvy, ve kterém Václav se zavázal ho po- 
slouchati, a když proti tomu Václav se opřel, nerozpakoval se 
užíti i násilí: dalť v souhlase a dorozumění s pány českými dne 
6. března bratra svého náhle zajati a uvězniti jej na hradě Praž- 
ském ve věži, kde jindy chováni byli zločinci. Tento skutek vzbudil 
v lidu zvláště městském velké rozhořčení ; v čelo nespokojených 
postavil se opět markrabí Prokop, sbíraje vojsko na vybavení 
krále Václava. Zikmund oblehl Prokopa na hradě Bezdězi, když 
však dobyti ho nemohl, pozval jej k sobě pod záminkou vyjed- 
návání a zajav jej (6. června), odvezl ve vazbě do Prešpurka, 
kdežto Václava odevzdal ve Vídni ku střežení vévodům rakouským, 
Tentokráte ani Jošt, dosud vždy věrný pomahač v jeho piklech. 
nesouhlasil s tímto jednáním Zikmundovým a zahájil spojení 
s přívrženci krále Václava, kteří zatím proti vládě Zikmundově 
v (echách se vzbouřili. Účelem tohoto spolku bylo vybavení 
krále Václava ze zajetí, a kdyby zemřel, povýšení Jošta na trůn 
český s vyloučením práv Zikmundových. Vedle toho podnikavý 
markrabí moravský učinil spolek s magnáty uherskými; tito 
zdvihli proti Zikmundovi zjevnou vzpouru, jejíž účelem bylo po- 
volati na trůn Ladislava, krále neapolského. Zikmund uznal za 
dobré uzavříti s Joštem a pány i městy českými příměří (14. dubna), 
propustil markrabí Prokopa z vězení a již v červenci pospíšil do 
Uher, kdež se mu podařilo ještě do zimy vzpouru potlačiti. Od- 
chodu Zikmundova dobře použil markrabí Jošt, který si získal 
mocnou stranu, učiniv také spolek s městy Pražskými, a odebrav 



139 



se na Moravu, najal tam do svých služeb dřívější přívržence 
Prokopovy, zvláště Jana Sokola z Lamberka. Zatím také král 
Václav, ve Vídni uvězněný, vyvázl ze zajetí a navrátil se do Čech, 
kdež byl ode všeho obyvatelstva s jásotem uvítán. Pobyv nějaký 
čas v Kutné Hoře, pozval tam oba markrabí moravské, Jošta 
i Prokopa, a radil se s nimi o válečných opatřeních proti Zikmundovi. 
S výpravy italské musilo nadobro sejíti, ježto již r. 1402 zemřel 
nejvěrnější přítel Václavův, Jan Galeazzo, a kromě toho král 
Václav znepřátelil se také s papežem Bonifácem IX. 

V Kutné Hoře uzavřeno bylo přátelství mezi králem Václavem 
i oběma markrabími moravskými, které od těch dob nebylo již 
přerušeno. Král připoutal si Jošta četnými výhodami: především 
jmenoval jej hejtmanem království českého na čas své nepřítom- 
nosti, ježto se hodlal odebrati do Vratislavi, aby tam vyjednával 
o spolek proti Zikmundovi, s Vladislavem, králem polským. Sotva 
však král Václav do Vratislavě se odebral, Jošta došla zpráva, 
že Zikmund ve spolku s Albrechtem IV., vévodou rakouským, 
válečně vtrhl na Moravu. Tam také Jošt ihned se odebral a najal 
četný vojenský lid k obraně proti vpádům z Uher i Rakous. 
Zikmund vpadl z Uher do severní části země a do horního 
Slezska, kdež vůdce jeho Štěpán z Lučence zmocnil se města 
Ratibora, jež náleželo Přemkovi, tehda spojenci Joštovu. Jošt 
učinil útok na Ratiboř, ale byl od Štěpána s velkými ztrátami 
odražen. Z Rakous vtrhli na Moravu s četným vojskem vévodové 
Albrecht IV. a Arnošt a oblehli Znojmo, jehož posádka se však 
statečně hájila, majíc v čele oba pověstné válečníky moravské? 
Jana Sokola z Lamberka i Hynka Jevišovského, nazvaného Suchým 
čertem. Morava byla tehda opět hrozně spustošena. Markrabí 
Prokop, jak se podobá, octl se v zajetí nepřátelském, i nebylo 
mu možno hájiti m£sta, jež bylo jemu poddáno. I vzkázal, král 
Václav Znojemským z Vratislavi, aby v odporu proti nepříteli 
setrvali a odevzdali se do ochrany markrabí Joštovi. Posádka 
také statečně se bránila, i když Zikmund s vojskem uherským 
spojil se s vévody rakouskými, a zdařilým výpadem zničila oble- 
hací stroje hořící smůlou a sírou. Ještě hůře bylo pro oblehatele, 
že v jejich vojsku vypukla úplavice, kterou zachváceni byli 
Zikmund i Albrecht, tak že po šestinedělním marném obléhání 
musili na rychlo od města upustiti. Albrecht IV. zemřel na nemoc, 
kterou si za obléhání Znojma byl ulovil. 



140 



Pohromou u Znojma král Zikmund donucen byl nadobro 
Čechy i Moravu vykliditi, a od těch dob dopřáno našim zemím 
po několik let pokoje a zotavení. Markrabí Prokop zemřel již 
v nejbližších letech 1405 nebo nejdéle 1406. Jošt odvrátil se od 
lstivého a sobeckého Zikmunda a přiklonil se úplně k dobro- 
srdečnému Václavovi. Poněvadž tento jeho rady i potom ve 
mnohých věcech se dožadoval, Jošt často odtud přebýval v Praze. 
Ostatek věnoval velkou péči povznesení Moravy, která byla v hlu- 
bokém úpadku, zvláště pak podporoval kláštery a města, od 
lupičů domácích i od cizích nepřátel pohubená. Ale šlechta z velké 
části zvykla nevázanosti dob předešlých a podnikala se svými 
rotami i potom loupežné výpravy po Moravě i do Rakous, ne- 
dbajíc míru, který zatím byli uzavřeli král Václav a markrabí 
Jošt s vévodami rakouskými. Tomuto bohopustému řádění byl 
brzo učiněn konec. Pověstný pán moravský Albrecht z Bítova 
s 500 oděnci zmocnil se r. 1405 nočním útokem pohraničného 
městečka Drozdovic Zámku statečně hájil rytíř Zachariáš Haderer ; 
k jeho vybavení na rozkaz vévody Viléma shromáždili se četní 
šlechtici, měšťané i sedláci, vnikli nenadále do města a největší 
část oblehatelů porubali. Mezi padlými byl také Albrecht z Bítova. 
Poněvadž pak rotám lupičským nedostávalo se již markrabské 
ochrany, byly i v jiných částech Moravy vymýceny. Hlavní ná- 
čelník jejich Hynek Jevišovský, řečený > Suchý čert«, právě v těch 
letech zemřel, kdežto druhý dobrodružný rytíř, Jan Sokol z Lam- 
berka, odešel brzo potom do Polska, kde prokazoval platné služby 
králi Vladislavovi ve válce proti rytířům řádu německého. V slavné 
bitvě u Tannenberka čili u Grunvaldu (1410) jeden z 50 praporů 
vojska polského skládal se ze žoldnéřů českých a moravských, 
najatých od Sokola. Válečným uměním Sokolovým odchován 
byl také Jan Žižka. 

Moravě nebylo popřáno na dlouho klidného rozvoje, neboť 
zasažena byla již po několika letech vichřicí mnohem mocnější, 
kterou zplodilo tehdejší hnutí náboženské v Cechách. 

§ 23. Příčiny a vznik hnutí husitského. Smrt markraběte Jošta 

(MU). 

Od těch dob, co papežové vítězně provedli zápas svůj s mocí 
císařskou, zvláště pak s rodem Hohenstaufským v XIII. století, 



141 



v celém životě církevním zmáhaly se rozličné vady a neřesti. 
Papežové, chtějíce udržeti si vrchní moc nad křesťanskými pa- 
novníky a národy, hledéli především zjednati si co nejvíce peně- 
žitých příjmů. Proto zaváděli kde mohli církevní soudnictví, při 
němž dispense a indulgence dobře byly placeny, propůjčovali 
vždy hojnější odpustky za peníze a ukládali velké daně na církevní 
statky a na příjmy duchovních hodnostův. Hlavním pramenem 
příjmů papežských stalo se osazování výnosných úřadů církevních, 
které papežové časem úplně pro sebe vyhradili. Duchovní zase, 
kteří úřadů svých dosáhli za veliké peníze, hledíce si nahraditi 
kupní částku, utlačovali lid velkými platy za každý výkon cír- 
kevní, tak že ani svátosti nedávaly se zadarmo. Kněžstvo, zvláště 
držitelé bohatých far a klášterů, hleděli si více přepychu a rozkoší, 
nežli svých povinností, a tak mravní nákaza zmocnila se takřka 
veškerého stavu. Špatný příklad působil i na lid světský, u něhož 
mravnost vždy více poklesla. 

Všechny tyto zlořády rozmohly se ještě mnohem větší 
měrou rozštěpením hlavy církevní, vznikem dvojice papežské 
r. 1378. Poněvadž každý z obou papežů chtěl míti tolik důchodů, 
co míval dříve papež jediný, zdvojnásobili své úsilí ve vybírání 
poplatkův a užívali k tomu ještě více nechvalných prostředků. 
Král Václav spolu s králem francouzským Karlem VI. usilovali 
o to, aby se oba papežové v Římě i v Avignone odřekli svého 
důstojenství, tak aby se mohlo svobodně přikročiti k volbě jedi- 
ného společného papeže. S počátku také zdálo se, že snahy ty 
povedou k cíli. Již první nástupce papeže Bonifáce IX. v Římě, 
Innocenc VII., a po smrti (1406) Řehoř XII. prohlásili, že míní 
ku prospěchu jednoty církevní dobrovolně se vzdáti papežství, 
když by tak učinil Benedikt XIII. v Avignone, a podobný slib 
učinil Benedikt XIII. dvoru francouzskému. Ale ani Řehoř ani 
Benedikt nemínil upřímně dostáti slovu danému a vyjednávali 
spolu delší čas jen na oko, aby celou věc hodně na dlouho mohli 
odložiti. Tu konečně kardinálové obou dvorů dorozuměli se bez 
ohledu na oba papeže, vypověděli jim poslušenství a ohlásili 
svolání obecného koncilia v městě Pise na rok 1409. Úkolem 
tohoto koncilia mělo býti netoliko obnovení jednoty papežské, 
nýbrž i náprava v hlavě i v oudech církve. Kardinálové v listech 
k panovníkům křesťanským a zvláště ke králi Václavovi žádali, 
aby s veškerým důrazem přispěli k provedení těchto úkolův a 



142 



jmenovitě, aby až do usnesení koncilia zachovali neutrálnost mezi 
oběma papeži. Král Václav s velkým potěšením přijal toto roz- 
hodnutí a v dorozumění s králem francouzským vypověděli po- 
slušnost každý svému papeži. Když však král Václav v té příčině 
obrátil se na vyšší duchovenstvo české, toto jsouc nepřítelem 
všelikých oprav, odepřelo poslechnouti vyzvání kardinálův a za- 
chovalo i pro potomní časy poslušnost dosavadnímu římskému 
papeži Řehoři XII. 

V duchovenstvu českém i moravském bylo tehda třeba 
nápravy více než kdekoliv jinde. Císař Karel IV., bratr jeho 
markrabí Jan i syn tohoto Jošt obdarovali dosavadní i nově za- 
kládané kláštery a kostely hojnými statky a důchody. Za pří- 
kladem panovníků pak i četné šlechtické a měšťanské rodiny 
pokládaly za svou povinnost v závětech i za jiných příležitostí 
pamatovati na kostely a kláštery znamenitými odkazy. V obsa- 
zování výnosných míst duchovenských pak i daly se u nás právě 
takové zlořády jako jinde. Nehodné osoby úplatkem i jinými ne- 
dovolenými prostředky dosahovaly netoliko jednoho, ale často 
dvou i tří beneficií; takový vyšší duchovní měl všude svého zá- 
stupce, sám pak užívaje jen důchodů z oněch míst, žil bezsta- 
rostně v rozkoších a přepychu anebo se oddával jinému povolání, 
především válečnickému. 

O biskupech olomuckých v druhé polovici XIV. stol. nelze 
říci, že by byli vesměs důstojenství tohoto bývali nehodni. Jan Očko 
z Vlašimi byl dle souhlasných zpráv muž všestranně vzdělaný, 
diplomaticky obratný a rázný. Když byl po smrti slavného Arnošta 
z Pardubic (1364) na přání Karlovo zvolen arcibiskupem pražským, 
biskupem stal se Jan ze Středy, vynikající státník a kancléř císaře 
Karla, muž neobyčejně vzdělaný, milovník starých klassiků latin- 
ských. Ale právě za těchto dvou vynikajících biskupů zlořády volně 
se vzmáhaly jak v kapitule olomucké, tak i v ostatním duchovenstvu 
světském i řeholním. Tehda bylo plno sporů mezi duchovními 
úřady i kláštery ó patronáty, o důchody patricí ke kostelům a 
kaplím, o presentační pravá, o desátky z pozemku církevních, 
o soudnictví a pastviny ; mnichové odpírali svým opatům po- 
slušnost. Majetek a prospěchy hmotné staly se u většiny du- 
chovních hlavním předmětem jejich péče. Nekázeň mezi kanovníky 
olomuckými vzrostla již tou měrou, že biskup Jan zvláštním sta- 
tutem (1367) pohrozil sídelním kanovníkům, kteří by déle než na 



143 



půl roku se vzdálili, ztrátou residencie a vikářům pokutou peně- 
žitou pro případ nepřítomnosti v neděle a zasvěcené svátky, 
Prospěchářství a nevázanost duchovenstva ovšem neminuly se 
zhoubnými následky mezi ostatními stavy světskými. Vážnost 
k úřadům církevním, ano i k posvátným místům vůčihledě po- 
klesla. Kapitula olomucká ohlásila r. 1366 k papeži Urbanovi V. 
stížnost, že škůdcové jacísi církvi odnímají netoliko desátky a 
polnosti, nýbrž i listiny, relikvie, knihy církevní, kříže, kalichy, 
zlaté a stříbrné nádobí, domácí nářadí a dobytek všeho druhu. 
Veřejná nemravnost zvláště ve větších městech úžasně se šířila. 
V Brně na př. rozličné nepravosti měly ode dávna pod Františ- 
ko vem (»in monte PurcelpuheW) sídlo v domech, ve kterých 
navštěvovatelé skrze kuplíře i jiné zlosyny byli peněz i šatů 
zbavováni, zraňováni i zabíjeni. 

Po smrti Jana ze Středy (24. prosince 1380) biskupem stal 
se Petr, dosud arcibiskup magdeburský, který byl jednak již věku 
značně pokročilého, jednak staral se více o veselé požitky životní 
než o povinnosti svého úřadu; proto také nenaléhal příliš na 
vymýcení zlořádů v duchovenstvu. Sám král Václav uznal za 
nutné napomenouti biskupa, aby zakročil proti kněžím své diecéze. 
Arcibiskup pražský Jan z Jenštejna několika listy biskupa Petra 
pokáral jednak pro nepřiměřený způsob života, dále že neusiluje 
o nápravu zlořádův a konečně že podporuje ve své diecesi schis- 
matiky, přidržující se papeže avignonského. Z této příčiny, hlavně 
pak že vypovězenému z Prahy schismatikovi Konrádovi z Veselé 
poskytl zároveň s markrabím Prokopem na svých zámcích útočiště, 
byl dán od svého představeného do klatby a zemřev (1387) po 
nějaký čas ležel nepohřben, až teprve později pochován byl 
v augustiniánském klášteře v Lanškroune. Po smrti Petrově papež 
Urban VI., nedbaje volebního práva kapituly, jmenoval jeho ná- 
stupcem Mikuláše z Oseká čili z Ryzmburka, dosud biskupa kost- 
nického a před tím probošta brněnského. Avšak král Václav 
přál si míti na stolci olomuckém svého příbuzného Jana Sobě- 
slava, který od roku 1380 byl biskupem litomyšlským ; volbu tu 
podporovali také oba bratří Soběslavovi Jošt a Prokop, tentokráte 
svorní, a tak se stalo, že proti vůli papežové kapitula požádala 
Jana Soběslava za biskupa. Papež Urban, jemuž záleželo na dobré 
vůli s králem českým, urovnal spor tak, že Jana Soběslava jmenoval 
patriarchou aquilejským, Mikuláš z Ryzmburka pak zůstal bi- 



144 



skupem olomuckým. Po jeho smrti (1397) kapitula zvolila ze 
svého středu Lacka čili Ladislava z Kravař. Ale král Václav 
nařídil kapitule, aby požádala za biskupa Jana Mráze, biskupa 
lubusského (v Lužici), před tím probošta zderazského. Kapitula 
povolila silnému nátlaku a na její žádost jmenován byl od papeže 
Jan Mráz biskupem olomuckým. Po něm však (1403) kanovník 
Lacek z Kravař přece stal se jeho nástupcem. 

Za Mikuláše, Jana Mráze a Lacka biskupství olomucké octlo 
se v úpadku ještě hlubším. Loupežnými vpády a nájezdy světských 
škůdců, zvláště markrabí Prokopa a jeho stoupenců, jednak také 
nedbalou správou biskupové octli se v takové bídě hmotné, že 
nestačili vypůjčovati si peníze. Neustálé války domácí a úpadek 
hmotný měly za následek ještě větší než dosud uvolnění kázně 
a mravnosti. Biskup Mikuláš r. 1389 přísně napomenul preláty, 
kanovníky a vikáře, aby v zasvěcené svátky chodili do kostela 
a tam konali svou poyinnost. Duchovenstvo nižší nebylo o nic 
lepší. Arcibiskup pražský Jan z Jenštejna r. 1392 provedl ze- 
vrubnou visitaci v diecési olomucké, uznal za nutné naříditi bi- 
skupovi, aby aspoň jednou do roka svolával synody kněžstva a 
svým podřízeným potřebné rozkazy uděloval; zapřísahal biskupa 
i kanovníky, aby na svých statcích nedrželi židův a skrze ně 
lichvu neprovozovali ; vytýkal sídelním kanovníkům, že na dlouhý 
čas od kostela se vzdalují a hrozil klatbou, jestliže aspoň do tří 
měsíců se nevrátí ; zakazoval příliš časté vyměňování beneficií bez 
svolení biskupova a vybírání poplatků za některé výkony církevní 
a obnovil přísná opatření proti pohoršlivému životu kněžstva. 

V těchto smutných dobách bylo mnoho lidí, kteří hledajíce 
nápravy od církve se odvraceli. Především byla to sekta Val- 
denských, která měla původ svůj ve Francii a v Cechách i na 
Moravě již za krále Jana se ujímala; stoupenci její v této době 
na Moravě úžasně se rozmnožili. Ale také v církvi samé zdvihaly 
se již četné hlasy, volající po opravách. V Praze již za císaře 
Karla IV. působil v tom směru slavný kazatel Konrád Wald- 
hauser, pocházející z Rakous, který ve svých německých kázáních 
neostýchal se ukazovati na zlořády v duchovenstvu a volal po 
jejich odstranění. V jeho šlépějích, jen že mnohem mocněji a 
trvanlivěji, působil Moravan Jan Milic z Kroměříže Narozen 
v Kroměříži ze vzácného a bohatého rodu .rytířského, oddal se 
povolání duchovnímu a vstoupil do kancelářských služeb u dvora 



146 



krále Karla IV., který si jej pro učenost a svědomítost jeho velmi 
oblíbil. Stal se kanovníkem při domě Pražském a dosáhl i vysokého 
a výnosného důstojenství arcijáhna pražského. Vzdal se všech 
těchto hodností, chtěje se oddati výhradně kázání slova božího, 
aby pobloudilý lid uváděl na dobrou cestu. S počátku lid pražský 
buď si ho nevšímal nebo se mu i posmíval, a přátelé Miličovi 
dokonce radili, áby toho nechal. Ale Milic překonal všechny obtíže 
a stal se záhy pro svou ohnivost řeči nejoblíbenějším kazatelem 
pražským. Záhy objevily se v lidu pražském zdárné účinky jeho 
působnosti. Milic ve své horlivosti nešetřil nikoho a proto také 
uvalil na sebe záští žebravých mnichů, jichž nezřízený život přísně 
káral. Byv od nich křivě osočen, snášel vězení v Praze i v Římě, 
kamž odebral se r. 1367. Ale papež Urban V. dav jej vyslech- 
nouti, neshledal v jeho působnosti nic závadného, a Milic vrátiv 
se do Prahy oddal se znovu předešlé činnosti. Kázání jeho čím 
dál tím více obracela se proti neslýchané pohoršlivému a ne- 
mravnému životu farářů pražských, kteří chtéjíce se ho zbaviti, 
obžalovali jej u papeže Řehoře XI. z rozličných bludů. Papež 
nařídil arcibiskupovi Janu Očkovi přísné vyšetřování proti Mi- 
ličovi, který chtěje se dokonale ospravedlniti, nastoupil dalekou 
pouť do Avignona, kde Řehoř XI. sídlel (1374). Z výslechu vyšlo 
opět na jevo, že jest úplně nevinen, a dovoleno mu i v Avignone 
veřejně kázati. Ale tělo jeho přílišným namáháním a přísným 
způsobem života zemdlené brzo potom podlehlo smrti (1. srpna). 
Potom působili v Praze v duchu Miličově mimo jiné zvláště 
kněží Mikuláš z Jičína a Štěpán z Kroměříže. 

Mravné a zbožné snahy kazatelů, podporované spisy Matěje 
z Janova a Tomáše ze Štítného, měly oporu jednak u krále Václava 
a jeho manželky Žofie, jednak také v tehdejším vysokém učení 
pražském, a to zvláště u mistrů, náležejících českému národu. 
Mezi nimi byli mnozí, kteří s úřadem universitním spojovali 
činnost kazatelskou a snažili se o zvelebení veřejné mravnosti. 
Naproti tomu němečtí mistři stranili se vesměs těchto snah, ano 
brzy vystupovali proti nim i nepřátelsky. Z Moravanů na pražské 
universitě působících vynikal horlivými kázáními Stanislav ze 
Znojma, proslulý spisovatel filosofický, ale povahou nepříliš spo- 
lehlivý. Stanislav ze Znojma byl z nejhorlivějších zastancův 
anglického kněze Jana Wycliffa, profesora university oxfordské 
(t X 38S), který opíral se světské moci papežské, zavrhoval vyšší 

10 



146 



úřady církevní, dovozoval nutnost toho, aby papež i kněžstvo 
vzdali se všeho majetku, ano popíral i proměnění chleba a vína 
v tělo a krev Kristovu a zavrhoval zpověď. Ačkoliv učení \Vy- 
cliffovo bylo prohlášeno za kacířské, přece jeho filosofické i theo- 
logické spisy' rychle se rozšířily a mnohé z nich přineseny byly 

y 

také do Prahy. Čeští mistři vysokého učení pražského většinou 
byli přívrženci článků Wycliffových, ne tak pro odchylné od 
církve názory dogmatické, jako spíše pro snahy opravné, které 
v nich byly obsaženy. Ze všech nejvíce' vynikl bezúhonností 
mravuv a pevnou povahou mistr Jan Hus, který r. 1402 zvolen 
byl rektorem veškerého učení a stal se také kazatelem v kapli 
Betlémské. V tomto postavení pracoval, jsa mužem svědomitým, 
nezištným a mravů přísných, jako kdysi Milic za povznesením 
lidu a odstraněním církevních zlořádů. 

Roztržka mezi českými a německými mistry vysokého učení 
pražského poprvé na venek se ukázala roku 1403. Tehda .totiž 
kapitula předložila universitě 45 článkov učení Wycliffova,- aby 
se o nich vyslovila. Ačkoliv čeští mistři dovozovali, že články 
vyňaty jsou ze souvislosti a že se jim podkládá křivý smysl, 
zvláště pak Stanislav ze Znojma prohlásil, že žádný z nich není 
kacířský ani bludný: nicméně většinou němeqkých profesorů bylo 
usneseno, že od té doby nikdo nesmí oněm 45 článkům učiti, 
aniž je jinak rozšiřovati. 

Stanislav ze Znojma a Jan Hus byli nejpřednější zástupci 
tehdejšího náboženského hnutí v českém národě. Kdežto však 
Hus byl přívržencem a ctitelem Wycliffovým jen potud, pokud 
tento zastával se oprav mravných, Stanislav hájil již i mnohých 
článkúv anglického dogmatika, které přímo čelily proti obecnému 
učení církevnímu, a roku 1406 napsal i traktát, v němž spolu 
s Wyclifíem popíral proměnu chleba v tělo Kristovo, Když roku 
1408 král Václav a arcibiskup Zbyněk Zajíc z Hasenburka roz- 
kázali českým mistrům učení pražského, aby podali své mínění 
o 45 článcích Wycliffových, tu byl Hus první, který vystoupil 
proti šíření bludů dogmatických. Ale kapitula pražská odvrátila 
arcibiskupa Zbyňka od Husa i od jeho snah i ohlášen byl rozkaz, 
aby všechny spisy Wycliffovy byly arcibiskupovi odvedeny a 
protivnici Husovi podali k arcibiskupovi na nčj žalobu z výtržných 
kázání proti duchovenstvu pražskému. 



ty 



147 



Právě tehda došla zpráva o usnesení kardinálův, aby oběma 
tehdejším papežům, Benediktovi XIII. a Řehoři XII., odepřena 
byla poslušnost až do rozhodnutí koncilia, které se mělo konati 
v Pise r. 1409. Král Václav žádal od českého duchovenstva i od 
mistrův učeni pražského, aby prozatím vypověděna byla po- 
slušnost římskému papeži Řehořovi ; toho přáli si také stoupenci 
snah opravných v Praze. Naproti tomu všichni němečtí profesoři 
usnesli se zachovati poslušnost papeži Řehoři XII. a tak také 
rozhodl se arcibiskup Zbyněk s kapitulou. Hněv krále Václava 
obrátil se především proti německým mistrům i povolil konečně 
naléhání českých mistrů, zvláště Jana Husi, kteří už od delší doby 
poukazovali na nespravedlivé zastoupení národů v universitě, a 
královským dekretem, vydaným v Kutné Hoře (18. ledna 1409), 
nařídil, aby od té doby národ český ve všem řízení požíval tří 
hlasů, ostatní národové, bavorský, saský a polský, v nichž byli 
téměř vesměs mistři němečtí, měli hlas jediný. Když Němci při 
nejbližších volbách děkanův a rektora nechtěli se novému řádu 
podrobiti, král obsadil úřady universitní ze své vůle ; potom krá- 
lovský komisař odebral se v průvodu konšelů pražských k do- 
savadnímu německému rektorovi a odňal mu pečeť i matriku 
universitní, jakožto odznaky úřadu rektorského. Němečtí mistři, 
bakaláři i studenti vidouce, že všechen odpor je marný, v počtu 
několika tisíc z Prahy se vystěhovali, a většina z nich odešla do 
Lipska, kde založena nová universita. 

Koncilium shromážděné v Pise prohlásilo oba papeže Ře- 
hoře XII. i Benedikta XIII. za sesazené, a kardinálové zvolili 
novým papežem Alexandra V., který po tuhém odporu konečně 
uznán byl od arcibiskupa Zbyňka i od obou jeho sufraganú, bi- 
skupa litomyšlského i olomuckého. Koncilium, oceňujíc zásluhy 
krále Václava o obnovení jednoty církevní, uznalo jej za pravého 
císaře římského. Protikrál jeho Ruprecht Falcký zemřel již 
18. května 14 10. Kurfirstové přistoupili k nové volbě, ovšem 
nesvorné: jedni zvolili Zikmunda, krále uherského, druzí Jošta, 
markrabí moravského. Avšak sotva čtvrt roku po této volbě 
Jošta zachvátila £mrt (18. ledna 141 1). O jeho země rozdělili se 
zbývající Lucemburkovci tak, že králi Václavovi připadla Morava 
a obojí Lužice, Zikmundovi Braniborsko, které však tento brzo 
potom zastavil a r. 1415 docela prodal Bedřichovi, purkrabí 
normberskému. Také vapříčiné hodnosti římsko-německé Zikmund 

10* 



148 



dohodl se s Václavem v ten rozum, že Zikmund užíval titulu 
krále římského, Václavovi pak měl pomáhati k dosažení hodností 
císařské. 

§ 24. Lacek z Kravař. Upálení Jana Husi. Smrt krále Václava TV. 

Smrtí JoŠtovou skončila se řada samostatných markrabí na 
Moravě; od té doby panovníci čeští připojili tuto zemi bezpro- 
středně pod své panství a užívali sami názvu markrabí morav- 
ských. Král Václav potvrdil všechna privilegia země moravské 
a ustanovil hejtmanem zemským pana Lacka z Kravař. Tento 
vynikající šlechtic moravský byl odedávna oddaný přítel Husův 
a horlivý podporovatel jeho učení. Jím a synovcem jeho Petrem 
Strážnickým získána jest nejenom šlechta, nýbrž veškeren lid 
český na Moravě pro opravné snahy kazatele betlémského. 

Spor Husův s úřady církevními značně se přiostřil, když 
arcibiskup Zbyněk všechny knihy Wycliffovy, které mu byly 
odevzdány, dal veřejně spáliti (1410) a na základě žalob farářů 
pražských zapověděl všeliká kázání v kapli betlémské. Když za 
velikého rozjitření lidu pražského Hus proti zákazu pokračoval 
ve svých kázáních, arcibiskup vyhlásil naň klatbu. Král Václav 
obrátil se zvláštním přímluvným listem k papeži Janu XXIII., 
nástupci Alexandra V., i ke kardinálům, žádaje, aby nařízení 
jímž se obmezovala svoboda kázání, bylo odvoláno. K tomuto 
listu připojila též dopis podobného znění královna Žofie a také 
někteří páni českomoravští. Důrazností a silou přesvědčení vyniká 
tu list pana Lacka z Kravař a synovce jeho Petra Strážnického, 
patrný důkaz, jak mocně učení Husovo proniklo již i na Moravu. 
Ale toto spojené úsilí ve prospěch Husův nemělo žádného účinku 
u Jana XXIII., který sám jsa mužem života docela nehodného, 
byl rozhodným nepřítelem opravného hnutí v Čechách. Hus byl 
na výslovnou žádost Zbyňkovu obeslán do Bononie na soud 
papežský, a když za souhlasu krále Václava se nedostavil, vy- 
hlásil naň kardinál Odo de Colonna klatbu (v únoru 141 1). Arci- 
biskup Zbyněk ještě toho roku zemřel. Nástupcem jeho stal se 
Moravan, ale rodem Němec, učený a léty již pokročilý Albik 
z Uničova, někdejší tělesný lékař krále Václava. 

Král Václav znovu se u papeže zasazoval o urovnání zá- 
ležitosti Husovy, a Jan XXIII., jemuž tehda záleželo na přízni 



149 



krále českého, zrušil prozatím platnost klatby a ponechal si roz- 
hodnutí celého sporu na dobu neurčitou. Tehda totiž hrozila mu 
válka od krále neapolského Ladislava, který poskytl útočištč 
sesazenému papeži římskému ŘehoK XII. Jan XXIII. rozeslal 
(v září 141 1) po všech zemích křesťanských hlasatele, aby všem, 
kteří by bud osobně neb penčzi jej v této válce podporovali, 
udíleny byly tytéž odpustky, jako kdysi účastníkům výprav kří- 
žových do Svaté zemč. Hlasatelé tito přišli mimo jiné také do 
Prahy (v květnu 141 2) a tam prodávali odpustky způsobem přímo 
kramářským. Proti tomuto zlořádu Hus vystoupil přísně v dispu- 
tacích universitních i ve veřejných kázáních k lidu, který byl 
jeho kázáními velmi rozjitřen, a došlo k výtržnostem v kostelích 
proti hlasatelům odpustkův i proti kněžím pražským, kteří se 
ujímali odpustkův. Král Václav nemínil strpěti zřejmého odporu 
proti nařízením papežským i rozkázal konšelům pražským, aby 
přísně trestali výtržnosti lidu proti kněžstvu. Tři jinoši, kteří 
v kostele odporovali hlasatelům odpustků, byli stati přes zakročení 
Husovo, který pak za ně sloužil zádušní mši v kapli Betlémské. 
Také někdejší přátelé Husovi v učení pražském, Štěpán z Pálce, 
tehda děkan fakulty theologické, ano i Stanislav ze Znojma, kdysi 
nejhorlivější zastance Wycliffův, odtrhli se od něho a provedli, 
že většina mistrů odepřela vysloviti se proti odpustkům. Jan XXIIL, 
popuzený Husovým vystoupením proti odpustkům, dal vyhlásiti 
naň klatbu a na Prahu interdikt, pokud by Hus dlel v městě. 
Na žádost samého krále Václava Jan Hus odebral se na venkov, 
ale tam pokračoval v činnosti kazatelské i spisovatelské, která 
čelila zřejmě prqti neobmezené moci papežské. V Praze zatím 
rostoucí bouře pohnuly pohodlného Albika z Uničova, že vzdal 
se hodnosti arcibiskupa pražskéhp; na jeho místo nastoupil do- 
savadní biskup olomucký Konrád z Vechty, rodem Němec z Vest- 
fálska a v Olomouci dosedl na stolec biskupský Václav z Buřenic, 
příjmím Králík, dosud probošt vyšehradský a nejvyšší kancléř 
krále českého. V universitě pražské různice mezi stoupenci Hu- 
sovými a jich odpůrci dostoupily takové prudkosti, že král Václav, 
shledav u těchto úplnou nesmiřitelnost a hlavní překážku k obno- 
vení pokoje, čtyři z nich zbavil jich hodnosti a vypověděl z veškeré 
říše své; byli to mistři Stanislav ze Znojma, Petr ze Znojma, 
Štěpán z Pálce a Jan Eliášův. 

Král Zikmund přiměl papeže Jana XXIII., že konečně svolal 
obecné koncilium do německého města Kostnice. Pomocí koncilia 



150 



Zikmund doufal, že vyřídí také spor Husův s úřady církevními, 
a proto vzkázal mu, aby se do Kostnice odebral, sebe i národ 
český z kacířství očistil, zaručiv mu zvláštním královským listem 
bezpečný průvod tam i zpět a volnost úplného vyslechnutí před 
konciliem. Hus touže horlivě, aby mohl obhájiti svého přesvědčení, 
vydal se v průvodě několika pánů českých na cestu, nečekaje 
na bezpečný list, který mu teprve v Kostnici byl doručen. Avšak 
za Husem vybrali se do Kostnice úhlavní jeho nepřátelé, mezi 
nimiž byl také Štěpán z Pálce a Jan, biskup litomyšlský; dora- 
zivše do Kostnice, obvinili Husa u koncilia z kacířství a dosáhli 
toho, že Hus byl na rozkaz koncilia jat a uvržen do žaláře (6. pro- 
since). Na bezpečný list koncilium nedbalo, ježto prý nemá nikdo 
světský práva sahati do jeho soudní moci. 

Uvěznění Husovo způsobilo v zemích českých velké pohnutí 
myslí. V Praze tehda počal hlásati Jakoubek ze Stříbra nutnost 
přijímání svátosti oltářní pod obojí způsobou, což Hus v žaláři 
kostnickém schválil. Ale mocnější hlas nevole ozval se tentokráte 
z Moravy. Pan Lacek z Kravař, od smrti markrabí Jošta nejvyšší 
hejtman zemský na Moravě, svolal na počátku února 141 5 sjezd 
do Meziříčí, jehož se účastnili četní a vynikající páni moravští. 
Odtud napsali list králi Zikmundovi, kterým žádali, aby dostál 
svému bezpečnému listu a způsobil propuštění Husa z vězení, 
pak aby mu zabezpečil bezpečný výslech, aby se veřejně mohl 
hájiti, kdyby jej někdo obžaloval z bludův. Ale výstražné hlasy 
šlechty české a moravské, opětované ještě na sjezdech v Brně 
(8. května) a v Praze (12. května), jež svolány byly opět na 
podnět zemského hejtmana moravského, Lacka z Kravař, neměly 
na Zikmunda valného účinku. Jan Hus po několikerém výslechu, 
když odepřel prostě odvolati všechno, z čeho byl právem i ne- 
právem obviněn, vyhlášen byl od koncilia za kacíře, zbaven dů- 
stojenství kněžského, odsouzen k smrti a odevzdán světské moci, 
to jest králi Zikmundovi, který zapomenuv bezpečného listu, dal 
jej na hranici upíliti (6. července 1415). Necelý rok potom 
(30. května 14c 6) stihl týž trest nejvěrnějšího stoupence Husova, 
Jeronýma Pražského. 

Sotva došly zprávy o konečném osudu Husově, veškeren 
národ český zachvácen byl pohnutím dosud neslýchaným ve všech 
svých vrstvách společenských. Ano i Poláci projevili tehda svou 
nevoli. Bylyť tehda časté styky mezi šlechtou polskou a česko- 



151 



moravskou, v jichž popředí zase shledáváme pana Lacka z Kravař, 
té doby nejčelnější politickou osobnost u nás. Nevole lidu hledala' 
průchodu s počátku výtržnostmi v Praze proti duchovním, kteří 
byli známi jako nepřátelé Husovi. Biskupovi litomyšlskému Janu, 
příjmím Železnému, který v Kostnici nejvíce se přičinil o odsouzení 

Husovo, byly od okolních pánů statky buď pohubeny neb i po- 

• 

brány. Učení Husovo počalo se rychleji šířiti i v lidu obecném, 
k čemuž nemálo přispělo prohlášení kalicha jakožto viditelného 
odznaku nové strany náboženské. Vedením pana Lacka z Kravař 
páni čeští a moravští položili si sjezd společný v Praze na den 
2. září 141 5 a odtud společným dopisem ke konciliu prohlásili, 
že mistr Jan Hus, nebyv usvědčen z bludů, neprávem byl odsouzen 
na křivá udání svých nepřátel a utracen, dále že v hrdlo lže, 
kdožkoli by tvrdil, že v království českém a markrabství morav- 
ském se vzmáhají bludy a učení kacířská. Tento list podepsán 
byl od 69 účastníků sjezdu, ale za krátko 452 pánův a rytířů 
připojilo k němu své podpisy a pečeti, z nichž skoro třetina 
náležela panstvu a rytířstvu moravskému. Páni a zemane na 
tomto sjezde shromáždění zavázali se hájiti svobodného kázáni 
slova božího na svých statcích, opírati se nespravedlivým klatbám 
a poslouchati moci papežské i domácích biskupů jen, když by 
nařízení jejich srovnávala se s písmem svatým, o čemž rozho- 
dovati sluší mistrům učení pražského. 

Morava na počátku husitského hnutí Čechám úplné vy- 
rovnávala se horlivostí, ano v mnohé příčině nad ně i vynikala. 
Vedení zemské správy spočívalo v osvědčených rukou páně La- 
ckových, který spolu s jinými pány moravskými povolal četné 
husitské kněze z Čech na Moravu, aby tam podávali svátost 
oltářní pod obojí způsobou. Nejzámožnější páni zemští osazovali 
fary na svých statcích husitskými kněžími, tak že sotva pětina 
far moravských zůstala osazena duchovními katolickými. Avšak 
Lacek z Kravař zemřel již r. 14 16, a nástupce jeho v hejtmanském 
úřadě, bratrovec Lackčv Petr Strážnický z Kravař, hlásil se sice 
také k novému učení, ale neměl již jeho pevnosti povahy a ná- 
boženského přesvědčení, organisačniho důmyslu a státnické 
obratnosti. Pokud žil král Václav, který z rozličných příčin, zvláště 
z nenávisti k Zikmundovi, schválné nevystupoval důrazně proti 
husitství, šlechta moravská mohla bez překážky a bez nebezpe- 
čenství přiznávati se k novému učeni. Když však pánem Moravy 



152 



po smrti Václavově stal se Zikmund, když nejvyšší úřady zemské 
.byly osazeny jeho důvěrníky, když oněm, kteří se vzpírali vůli 
královské, bylo se obávati útoku vojsk uherských i rakouských: 
tu s moravskou šlechtou stala se velká změna a většina jejích 
vynikajících rodů vrátila se pod korouhve Zikmundovy a k ne- 
obmezenému poslušenství církve římské. 

Byly však ještě jiné překážky, které bránily volnému šíření 
nového hnutí náboženského na Moravě. Královská města mo- 
ravská, Brno, Olomouc, Znojmo a Jihlava, jichž obyvatelstvo bylo 
německé, postavila se v příkrý odpor proti všelikým novotám, 
ne tak z náchylnosti k církvi římské, jako spíše z nenávisti 
k české národnosti. Městská rada olomucká odsoudila již osmý 
den po upálení Husově k smrti dva mladíky, kteří chválili učení 
Husovo a dala je upáliti, ač zemský hejtman, mnozí páni i sama 
kapitula olomucká měšťanům to zrazovali. Podobný případ stal 
se ve Znojmě. Po smrti Husově koncilium kostnické uznalo za 
dobré rozeslati zvláštní listy městům moravským a v dopise 
k měšťanům olomuckým ze dne 27. března 141 6 vyslovuje jim 
nejvřelejší uznání a pochvalu za jich neoblomnou oddanost k církvi. 
Jiná překážka husitskému hnutí na Moravě stala se osazením 
biskupství olomuckého. Po smrti Václava z Buřenic (12. září 141 6) 
zastanci starých řádů zvolili Jana Železného, biskupa litomyšlského, 
druhá strana přidržela se Albrechta čili Alše, kanovníka vyše- 
hradského, který na rozkaz krále Václava, svého ochránce, i po- 
mocí zemského hejtmana Lacka z Kravař byl uveden v úřad 
biskupský. S biskupem Alšem také husitští kněží slavili vstup 
do hlavního kostela olomuckého. Jan Železný však pomocí kon- 
cilia kostnického i papeže Martina V. po dvouletém zápase konečně 
dosáhl biskupství olomuckého, kdežto Aleš jmenován byl bisku- 
pem litomyšlským (14 18). Jan Železný, muž výbojný a neoblomný, 
položil si životním úkolem vymýtiti v zemích českých nové řády, 
a stav se biskupem olomuckým, rozvinul v tomto směru největší 
horlivost. 

Král Václav horšil se nad upálením mistra Jana Husa, po- 
kládaje čin ten za svévolné zasažení do jeho moci královské, a 
arcibiskup Konrád, jemu ve všem oddaný, nevystupoval s dů- 
razem proti kněžím, kteří rozdávali svátost pod obojí způsobou 
a i jinak novot se přidržovali. Universita pražská, která přes zá- 
kazy koncilia postavila se v čelo náboženského hnutí, když byla 



153 

otázána o dobré zdání, prohlásila přijímání pod obojí způsobou 
za přikázání Kristovo. Ale vyznavači Husova učení volným vý- 
kladem písma sv. rozštěpili se hned na počátku na dvě hlavní 
strany ; mírnější z nich nazývali se kališníky čili Pražany, poněvadž 
střediskem jejich byla pražská universita, výstřednější přiřkli si 
jméno Táboritův od hory Xábora nedaleko Bechyně, kdež konalo 
se jedno z prvních velkých shromáždění lidu. Kališníci ve čtyřech 
pražských artikulích, které byly sestaveny a vyhlášeny později, 
žádali: i. aby slovo boží po království českém svobodně a bez 
překážky od křesťanských kněží bylo zvěstováno a kázáno, 2. 
aby velebná svátost těla a krve boží pod oběma způsobama chleba 
a vína všem věrným křesťanům, jimž hřích smrtelný nepřekáží, 
svobodně byla dávána, 3. aby zboží tělesné, nad kterým kněží 
a mniši panují proti přikázání Kristovu, bylo jim odjato a aby 
byli živi podle evangelia věřícím příkladně a aby navedeni byli 
k stavu Kristovu a apoštolskému, 4. aby všelicí hříchové smrtelní 
a zvláště zjevní byli od těch, jenž k tomu úřad mají, kaženi a 
stavováni. Naproti tomu Táborité hleděli obnoviti mezi sebou 
stav původního křesťanství a zavrhovali vše, co není výslovně 
v písmě svatém obsaženo. 

Král Václav donucen byv k tomu hrozbami papeže Martina V, 
i krále Zikmunda, vydal nařízení, aby všichni faráři, kteří jako 1 
protivníci husitského učení z far byli vypuzeni, zase v ně byl 
dosazeni. Rozkaz byl sice vyplněn, ale lid přestal choditi do 
kostelův a shromažďoval se na venkově pod širým nebem na 
místech, jimž dávána biblická jména (hora Olivetská, Tábor, Oreb) ; 
z těch proslula zejména hora Tábor nedaleko Bechyně, kdež 
shromáždilo se na 40.000 lidu z nejvzdálenějších končin Čech 
i Moravy. Někteří vůdcové, mezi nimiž vynikal šlechtic Mikuláš 
z Husi, jali se v těchto shromážděních lid ozbrojovati a cvičiti 
ve zbrani. Pražané zase konali hlučná procesí po ulicích. Král 
Václav pokládaje za nutné ještě ostřeji vystoupiti, sesadil v Praze 
některé konšely a dosadil na jejich místo protivníky Husovy, 
kteří přerušovali násilně procesí na ulicích. Z toho došlo k veliké 
bouři lidu (30. července 1419), ve které za vedení kněze Jana 
Želivského a za účastenství Jana Žižky z Trocnova učiněn byl 
útok na radnici novoměstskou, někteří nenávidění konšelé byli 
s oken svrženi na náměstí a tam dobyti. Na zprávu o tom král 
Václav, který té doby dlel na hradě Kunraticích, rozzuřil se tou 
měrou, že raněn byl mrtvicí a zemřel (16. srpna). 



154 



Po smrti krále Václava byl bratr jeho Zikmund jediným 
oprávněným dědicem koruny české. V Čechách jen německá 
města a hrstka pánů katolických byla ochotna uznati jej bez- 
výminečně za krále. Táborité, kteří vedením Mikuláše z Husi 
a Jana Žižky organisovali se v bojovná bratrstva, nechtěli o něm 
ani slyšeti. Mírnější kališníci. k nimž náleželi Pražané, malá část 
lidu venkovského a především převalná část šlechty zvali Zikmunda, 
aby uvázal se v panství, avšak pod výminkou, aby uznal plnou 
svobodu vyznání podobojí. Zikmund, jemuž právě tehda hrozila 
válka s Turky, dal poselstvu odpověd vyhýbavou, odložil příjezd 
svůj do Čech a svěřil vládu v Čechách prozatím ovdovělé krá- 
lovně Žofii a nejvyššímu purkrabí pražskému panu Čeňkovi 
z Vartenberka. 

Mnohem pronikavější změny než v Čechách provedeny byly 
hned tehda na Moravě, poněvadž Zikmund maje mocnou oporu 
v rakouském vévodovi Albrechtovi, v biskupovi olomuckém a 
v městech královských, neobával se odporu u šlechty moravské. 
Petr Strážnický z Kravař, dosavadní zemský hejtman, ačkoliv se 
králi ve všem podrobil, ano i husitského učení úplně se odřekl, 
byl úřadu svého zbaven, a hejtmanem jmenován jiný člen téhož 
rodu, na něhož se král Zikmund mohl lépe spolehnouti, totiž 
jeho bratranec Jindřich z Kravař, pán na Plumlově, který brzy 
potom (v dubnu 1420) spolu s některými členy nižší šlechty 
moravské a městy ohlásil nepřátelství Pražanům a jejich přívr- 
žencům podobojí. A poněvadž také ostatní úřady zemské i hrady 
královské osazeny byly spolehlivými služebníky Zikmundovými, 
v této době na Moravě nestal se pokus zdvihnouti zbraň ve 
prospěch věci husitské: naopak v německých městech, zvláště 
ve Znojmě a Olomouci, četní stoupenci nového učení byli po- 
stínáni a upáleni. 

Zikmund, který zatím s papežem Martinem a knížaty ně- 
meckými dohodl se o křížovou výpravu do Čech, na sjezde 
v Kutné Hoře (v květnu 1420), kam zatím byl dorazil s vojskem, 
tvrdě odmítl žádost Pražanův, aby je ponechal při svobodě při- 
jímání podobojí. Pražané spojili se potom s Tabority, jichž vůdce 
Žižka v čele 10.000 bojovníků zavčas do města dorazil. Zikmund 
dospěv s vojskem ku Praze, vyčkal křižáckého vojska z Némecka, 
které majíc v čele vynikající knížata německá, jako markrabí 
míšeňského, vévody bavorské a Albrechta V., vévodu rakouského, 



155 



v počtu asi 150.000 mužů přirazilo koncem června ku Praze, 
spojilo se s vojskem Zikmundovým a oblehlo město. Oba hlavní 
hrady, Vyšehrad i hrad Pražský, byly v moci Zikmundově. Jan 
Žižka obsadil se svým lidem táborským vrch Vítkov pH řece 
Vltavě, později po něm Žižkovem nazvaný. Na toto opevnění 
útok podnikli (14. července) Míšňané a Durynkové, ale byli od 
Žižky s velkými ztrátami odraženi, co zatím Pražané učinivše 
výpad z bran městských, dovršili porážku vojska německého. 
Král Zikmund již 30. července upustil od obležení Prahy a dav 
se na hradě korunovati od arcibiskupa Konráda za krále českého, 
odtáhl do Hor Kutných zpět. Zatím co Pražané oblehli Vyše- 
hrad, jehož posádce velel moravský pán Jan Šembera z Boskovic, 
moravská šlechta, v jejíž čele byl mladý a chrabrý hejtman 
zemský Jindřich Plumlovský z Kravař, sebrala z Moravy silné 
vojsko, s nímž král Zikmund podruhé přitáhl ku Praze, aby osvo- 
bodil Vyšehrad z obležení. V boji tam svedeném (1. listopadu 
1420) Zikmund utrpěl od Pražanů druhou dokonalou porážku. 
Mezi padlými nacházel se takořka květ Šlechty české i moravské. 
Nejvíce želen jest pan Jindřich z Plumlova, hejtman markrabství 
moravského, jenž byl se svou čeledí čítající 2000 mužů přijel ku 
králi, ale smrtelně raněný upadl v zajetí a na hřbitově sv. Pan- 
kráce vyzpovídav se i požádav svátosti pod obojí, ducha vypustil. 
Po těchto porážkách Zikmundových Pražané a Táboří do- 
byli většiny královských měst i hradů, donutili obyvatele německé 
národnosti, kteří nechtěli se přiznati k víře podobojí, aby se vy- 
stěhovali, a tak zlomeno bylo v městech českých panství živlu 
německého po 20oletém trvání. Veškeré panstvo a zemanstvo 
české podobojí odřeklo se Zikmunda, ano k všeobecnému zděšení 
v církvi katolické i arcibiskup Konrád z Vechty přistoupil k straně 
podobojí, od níž byl uznán za duchovního představeného. Biskup 
olomucký i litomyšlský a spolu s nimi mnozí kanovníci pražští, 
žijící jedni v Žitavě, druzí v Olomouci, vypověděli Konrádovi 
poslušenství a přijali za administrátora arcibiskupství biskupa 
olomuckého, Jana Železného. Král Zikmund odebral se na Moravu* 
Přítomnost jeho však nezabránila bouřím, které vypukly najednou 
na několika místech. V únoru 1421 přičiněním zvláště výstředných 
a bojovných kněží Bedřicha ze Strážnice a Tomáše z Vyzovic 
zřízen byl »nový Tábore na ostrově řeky Moravy pod Uherským 
Hradištěm u vsi Nedakunic. Tam shlukše se z blízka i z daleka 



156 



sedláci s několika kněžími a vládykami, obořili se nejprve na 
blízký klášter Velehrad a dobyvše ho, spálili jej i se vzácnou 
knihovnou, při čemž také opat a nčkolik mnichů uhořelo. Biskup 
Jan Železný spolu s některými pány moravskými, povolavše na 
pomoc vojsko rakouské i uherské, vypravili se polem proti opev- 
něnému ostrovu, ale útok jejich byl odražen. Jiné středisko 
husitského hnutí utvořilo se kolem hradu a městečka Jevišovic, 
odkudž ohrožováni byli měšťané znojemští a konány i vojenské 
vpády do Rakous. Velká část šlechty moravské, osmělena pří- 
kladem z Čech, opec se obrátila k husitství a stala se horlivou 
jeho podporovatelkou. Petr z Kravař, pán na Strážnici, pomáhal 
osadě táborské u Nedakunic, kdežto u Znojma v čelo Husitů 
postavil se mocný rod pánů z Kunštátu, jimž hrad Jevišovský 
náležel. Třetí takový rod byli páni z Lomnice. Zikmundovi po- 
dařilo se sice donutiti lid Bedřicha Strážnického k rozchodu; 
též odpor pana Petra Strážnického byl zlomen a tento musil se 
opět králi pokořiti; ale v okolí Znojemském nebezpečí bylo 
mnohem vážnější. Znojemští zajisté musili na rychlo příkopy 
opravovati, brány a hradby znovu podezdívati, mosty obnovovati 
a věže nově pokrývati. Jen těmito rozsáhlými přípravami Znojmo 
se zachránilo od útoků lidu husitského, který veškeru krajinu 
severně města zaplavil. 

Pražané a Táboři dobyvše toho času všech míst ve východ- 
ních Čechách, projevili úmysl, táhnouti dále na Moravu a zjednati 
také v této zemi > svobodu zákonu Božímu c Toho však nepřála 
si šlechta moravská, třeba z velké části kalichu nakloněná, neboť 
jednak hleděla od Moravy odvrátiti další hrůzy válečné, jednak 
nechtěla nadobro vytrhnouti se z poslušenství krále Zikmunda. 
I bylo vypraveno do vojska českého, chystajícího se již ku vpádu 
do Moravy, poselstvo, v jehož čele byli Petr Strážnický z Kravař, 
který od té doby, co se Zikmundovi pokořil, zase byl jmenován 
od něho hejtmanem zemským, a Jan Lomnický; bylo smluveno, 
že se sejde ke dni i. června 1421 sněm obecný a valný celé 
země české i moravské do města Čáslavě k dalšímu upravení 
řádu pro obě země. Na snémě čáslavském Moravané nepřistoupili 
k článku, jímž prohlášeno bylo sesazení Zikmundovo s trůnu 
českého, nýbrž vyžádali si k tomu lhůtu, aby se mohli se svými 
poraditi. Zástupcové moravští vrátivše se domů, dali podnět 
k tomu, že svolán byl sněm moravských stavů do Brna (11. června). 



157 



Tam usnesli se všichni účastníci zachovávati čtvero artikulů 
pražských a poslati do šesti neděl ke králi Zikmundovi řádné 
poselství, po němž by proti němu svou čest ohradili, vezmouce 
od něho odpuštění ; potom však měli bez odporu a bez výmluvy 
přistoupiti k onomu závazku, nepřijímati ani nemíti Zikmunda 
za pána dědičného koruny České. 

Proti Čechům pomocí legáta papežského a kurfirstů ně- 
meckých bylo sebráno nové křížové vojsko, které v počtu 200.000 
mužů oblehlo Zatec a plenilo všechno okolí s velkým ukruten- 
stvím; když však Žižka s českým vojskem proti Němcům se 
vypravil, dali se (2. října) na zmatený útěk. Zikmund nemohl 
křižákům zavčas na pomoc přispěti, ježto byl dlouho zaměstnán 
sbíráním vojska v Uhřích, a především bylo třeba pokořiti od- 
bojnou šlechtu moravskou. Aby toho co nejdříve dosáhl, získal 
si za spojence vévodu rakouského Albrechta V., jemuž dal je- 
dinou svou dceru Alžbětu za manželku a zajistil oběma v případě 
své bezdětnosti nástupnictví v Čechách i Uhřích. Albrecht zavázal 
se Zikmundovi přispěti k podrobení Husitů veškerou svou mocí 
vojenskou i půjčkou peněžitou, začež mu král zastavil některá 
města na Moravě, Oba panovníci podnikli potom útok na hu- 
sitskou šlechtu moravskou. Vojsko Zikmundovo, vedené zku- 
šeným Florenčanem Pipou z Ozora, spojilo se u Olomouce 
s vojskem biskupa Jana Železného a jalo se pak strašlivě páliti, 
vražditi a drancovati na statcích pánů, kteří přistoupili k usnesení 
sněmu čáslavského. Páni moravští nejsouce sjednoceni, jeden za 
druhým pokořovali se Zikmundovi a mezi prvními, kteří slavně 
odřekli se artikulů pražských, byl opět chabý Petr Strážnický. 
Touže dobou Albrecht Rakouský na žádost Znojemských vypravil 
se (21. října) s velikým vojskem k hradu Jevišovskému, jenž ná- 
ležel panu Sezimovi z Kunštátu, a dobyl ho i rozbořil po pěti- 
denním obležení; Sezima, jemuž odnikud nedostalo se pomoci, 
odvlečen byl i s rodinou v zajetí do Vídně a teprve r. 1423 
propuštěn. V celé Moravě nenašli se než dva páni, jižto ustrašiti 
se nedavše, ve vzpouře proti králi setrvali: Hašek Ostrovský 
z Valdštejna, a mladý Václav z Kravař, pana Petra Strážnického 
syn; oba podnikli drobné, ale krvavé boje proti nepřátelům, na- 
posled u Strážnice, kdež probivše se přesilou královského vojska, 
unikli k bratřím svým do Čech a tam účastnili se dalších bojů 
proti Zikmundovi. 



158 



Po těchto událostech král Zikmund položil stavům morav- 
ským snem do Brna na den i. listopadu, kamž byl již před tím 
s vojenskou mocí svou se odebral. Pánové musili se slavnostně 
a pod přísahou odříci čtyř artikulů pražských i učení Wycliffova 
a Husova, slíbiti ve všech věcech víry poslušnost papeži, biskupům 
a kněžím od nich ustanoveným a konečně se zavázati, že na 
svých statcích nebudou trpěti kacířův ani obránců bludného učení 
a že vší mocí budou hleděti jejich vyhubení. Pan Václav pak, 
Petra Strážnického syn, odsouzen jest veřejným soudem, jemuž 
král sám předsedal, všeho dědictví svého zbaven na věky, a nález 
ten vepsán rozkazem královským do desk zemských. Z Moravy 
Zikmund v prosinci 1421 vtrhl s vojskem do Cech, zmocnil se 
zradou některých měšťanů Hor Kutných a obklíčil (22. prosince) 
pod horou Kankem české vojsko přesilou trojnásobnou. Avšak 
Žižka, tehda již na obě oči osleply, otočil se na obranu vozovou 
hradbou a probil se nenadálým útokem o půl noci stranou ke 
Kolínu ; sebrav pak posily z ostatních dílů Cech, obrátil se 6. ledna 
1422 nenadále proti hlavnímu táboru královskému u Nebovid 
(mezi Kolínem a Kutnou Horou). Uhři nepřipraveni k boji dali 
se po zmateném odporu na všeobecný útěk, ku kterému připojil 
se i král Zikmund. Žižka pronásledoval nepřítele rychlými pochody 
až k Německému Brodu, kdež byl Zikmund s velkými ztrátami 
znovu poražen a spěšně odtáhl na Moravu. 

Cechové již od delší doby vyjednávali s králem polským 
Vladislavem, který byl dávným nepřítelem Zikmundovým, ježto 
král uherský v bojích Polska a Litvy s německými rytíři těchto 
vždy horlivé se ujímal. Vladislav byl by zajisté rád přijal korunu 
českou, ale proti tomu byl jednak velký odpor vyššího ducho- 
venstva polského, jež nechtělo s Husity vejíti ve spolek, jednak 
král polský obával se moci papežovy a proto podávané koruny 
nepřijal. Tudy Cechové obrátili se k jeho bratranci Vitoldovi, 
velkoknižeti litevskému, s týmže nabídnutím. Vitold po vítězství 
Žižkově nad králem Zikmundem u Hor Kutných a Německého 

v 

Brodu odhodlal se » přijati Cechy pod svou ochranu «, které mínil 
smířiti s církví římskou,* a vypravil do Čech příbuzného svého 
Zikmunda Korybutoviče v čele silného oddílu vojenského. 

Po nezdařené výpravě Kutnohorské znovu vzrostla a zmohla 
se strana husitská na Moravě. Nepokoje vypukly v zemi opět 
na několika místech a v Brně vypuklo spiknutí, které však od 



159 



Zikmunda bylo krvavě potlačeno. Na Znojemsku Husité marně 
se pokoušeli od dobytí Jemnice. Král Zikmund obnovil branný 
spolek se svým zetěm Albrechtem Rakouským, Spojená vojska 
rakousko-uherská v ohromné síle asi 40.000 pěších a 10.000 
jízdných dobývala nejdříve mést Veselí a Ostroha při hranicích 
uherských, potom západně odtud obehnala hrad a město Ždánice 
(v polovici dubna), kdež byla soustředěna vojenská moc strany 
podobojí. Nepořídiv však, Zikmund brzo potom odtáhl do Uher, 
vévoda Albrecht pak do Vídně. 

Kníže Zikmund Korybutovič na svém pochodu do Čech 
zaměřil nejdříve k Olomouci a položiv se u města táborem, 
vyzval je, aby se ma vzdalo ; měšťané však němečtí vypadli proti 
němu ze bran a učinili naň útok, tak že musil ustoupiti. Potom 
obrátil se k městu Uničovu dosti pevnému a dobyl města, kteréž 
potom od bojovníků jeho jest vyloupeno. Litevský kníže již v tomto 
městě přijal svátost pod obojí způsobou, slíbiv poslům českým, 
že přistoupí k jich náboženství. Na sněme v Čáslavi přijat byl 
za správce zemského, prohlásiv veřejně, že míní přidržeti se a 
hájiti čtyř artikulů pražských. Zikmund Korybutovič obnovil 
pokoj a pořádek v Praze, kdež od delší doby zuřily kruté boje 
mezi stranami, a sjednotil ve své osobě veškeru správu zemskou 
v Čechách. Z Prahy rozeslal pozvání .také všem stavům i městům 
moravským, aby vypravili k němu poselstva na den 7. června 
a jim dali plnou moc s ním vyjednávati. Znojemští dorozuměvše 
se s vévodou rakouským, pozvání toto zdvořile sice ale rozhodně 
odmítli, poukázavše na přísahu věrnosti, kterou složili dceři krále 
Zikmunda Alžbětě a jejímu manželi Albrechtovi Rakouskému. 
Podobně učinila i ostatní města německá i velká část šlechty 
moravské. Zatím na nátlak papeže Martina V. i krále Zikmunda 
polský král Vladislav i velkokníže Vitold rozkázali Zikmundovi 
Korybutovičovi, aby se z Cech odebral domů. Tento po některém 
zdráhání i s polskou družinou opustil Cechy počátkem r. 1423. 
V Cechách po jeho odchodu nastalo zase rozdvojení mezi stranami 
mírnou kališnickou a táborskou, která vedením Žižkovým dobyla 
si převahy. 

Smlouvou ze dne 5. února 1423 král Zikmund postoupil 
zeti svému markrabstvi moravské nadobro, vyminiv si pouze 
krajiny na jih od řek Bečvy a Hané ležící při pomezí uherském, 
které hodlal časem přivtěliti ke království uherskému; kdyby 



160 



Zikmund zemřel bez mužského potomstva, měla krajina ta zase 
připadnouti Albrechtovi. Vévoda za to přislíbil Zikmundovi novou 
vojenskou pomoc proti Cechům. Právě tehda obě hlavní strany 
podobojí v Cechách, Pražská a Táborská, se smířily a ujednaly, 
že část vojska společného má se obrátiti na Moravu, k útoku na 
nepřátely a ku pomoci milovníkům kalicha. Vojsko české vniklo 
až do středu Moravy; u Kroměříže srazilo se s nimi v krvavé 
bitvě vojsko silné, v jehož čele byl Jan Železný, biskup olomucký, 
Přemek, kníže opavský, zemský hejtman Petr Strážnický z Kravař, 
tehda již úplně věci kališnické odcizený, a Václav z Dube i Leštna. 
Po velkých ztrátách na obou stranách vítězství konečně sklonilo 
se k Husitům. Nazejtří vzdal se jim Kroměříž; ale brzo potom 
biskup Jan Železný přirazil s novým vojskem a Kroměříž znovu 
obsadil, kdežto vojsko české dobyvši ještě Kvasic a jiných ještě 
tvrzí a zámkův, odebralo se domů na zprávu, že vypukla nová 
roztržka mezi stranou Pražskou a Žižkovou, 

Druhý vpád na Moravu podnikl proslulý velitel Táborítů 
sám. Poraziv stranu panskou v několika potyčkách, učinil s ní 
příměří a v polovici měsíce září obrátil se k Jihlavě, kterou chtěl 
bez boje minouti. Jihlavští vyrazili proti němu útokem ; ale Žižka 
je odrazil a na zpátečný útěk obrátil do města, takže pronásle- 
dováni byli až k příkopu městskému a mnoho jich bylo porubáno. 

v 

Potom Žižka položiv se táborem u Kroměříže, vysílal vojenské 
zástupy na rozličné strany plenit a pustošit statků nepřátelských. 
Odtud hnul se do Uher, překročiv hranice někde u Holiče, a 
vnikl podél řeky Váhu hluboko do země až k řece Dunaji. Tam 
však, mezi Ostřihomem a Komárnem, očekávala jej veliká moc 
vojenská sebraná králem Zikmundem, čímž Žižka donucen dáti 
se spěšně na zpátečný pochod. Chráně se mistrným užíváním 
vozové hradby a hojnou střelbou, odrážel s úspěchem všechny 
útoky nepřítele počtem mnohem silnějšího a po sedmidenním po- 
chodu, plném nesnází a svízelů, dostal se zase šťastně na Moravu. 
Zatím páni podobojí a Pražané po odchodu Žižkově na 
Moravu chýlili se vždy více ku králi Zikmundovi. Již ustanoven 
byl sjezd strany pod jednou i pod obojí v Brně, a když z toho 
sešlo, v Kroměříži neb Uničově, na němž polský král Vladislav 
s dorozuměním krále Zikmunda i církve římské slíbil osobně 
prostředkovati. Žižka na zprávu o těchto smi řo vacích pokusech 
zdvihl proti pánům a Pražanům novou válku a zvítěziv u Malešova 



161 



(7. června 1424), přirazil ku Praze chtěje město oblehnouti a 
potrestati. Tu však stalo se (14. září) narovnání přičiněním 
kněze Jana Rokycany a knížete Zikmunda Korybutoviče, který 
po druhé, byv k tomu požádán novým poselstvím českým, tento- 
kráte proti vůli krále Vladislava i velkoknížete Vitolda přijel do 
Čech a byl přijat za správce zemského od pánův i Pražanův, 
kteří měli tehda opravdový úmysl zvoliti jej za krále českého. 
Páni podobojí i Pražané odřekli se dalšího vyjednávání se Zik- 
mundem i spolku s pány pod jednou a dohodli se se stranou 
Táborskou o společnou výpravu válečnou na Moravu. Diviš Bořek 
z Miletínka byl vůdcem předního oddílu, ktetý před ostatními 
překročil hranice moravské. Ostatní vedením Žižkovým oblehli 
město a hrad Přibislav. Tu však roznemohl se Jan Žižka a již 
dne li. října skonal. 

§ 26. Albrecht V. markrabím moravským. 
Král Zikmund smlouvou ze dne 1.- 4. října 1423 odevzdal 

* 

Albrechtovi a jeho manželce Alžbětě dědičně markrabství Mo- 
ravské jakožto léno koruny České s veškerým příslušenstvím a 
s právy, kterých před tím markrabí moravští užívali. Morava měla 
zůstati Albrechtovi, i kdyby manželka jeho Alžběta před ním 
zemřela, a po něm měli právo děditi ji i potomci z druhého 
manželství. Zikmund vyhradil si pouze právo pro sebe a své 
mužské potomky (kterých však dosud neměl) vykoupiti si Moravu 
zpět, ale teprve po zaplacení všech částek peněžitých, které 
Albrecht až po tu dobu vynaložil na potřeby této země. Z panství 
Albrechtova byli vyňati biskup olomucký a vévoda opavský, 
přímo podřízení koruně České, ale zavázali se dáti Albrechtovi 
svůj hlas při volbě za krále českého, kdyby Zikmund zemřel 
bez mužských potomků. Touto smlouvou pozornost spojených 
stran pod obojí byla mnohem více obrácena k Moravě než 
v dobách dřívějších. Po smrti Žižkově veškera válečná moc 
česká hnula se přes hranice moravské a spojila se s Divišem 
Bořkem z Miletínka, náčelníkem bratří orebských, u města Mezi- 
říče. Vojsku pražskému velel kníže Zikmund Korybutovič. Táboři 
pak a Sirotci, kteří se tak nazvali po smrti Žižkově, byli pod 
Janem Hvězdou z Vícemilic a Mikulášem Sokolem z Lamberka, 
synem proslaveného moravského válečníka Jana Sokola. Po dobytí 

11 



162 

několika hradův a zámků na cestě spojené vojsko dorazilo až 
k Ivančicům a zmocnilo se města útokem. Také pevný klášter 
v Třebíči Čechové opanovali a zůstavili v něm posádku. Od 
Ivančic obrátili se na sever a dobyli útokem hradů Boskovic a 
Letovic i města Mohelnice, jehož obyvatelstvo mužské všecko 
bylo zahubeno mečem a ohněm. Mnozí páni moravští, kteří před 
tím byli přinuceni odpřisáhnouti kalich, přidali se k Cechům a 
když vojsko české od Mohelnice zpět do Čech se vrátilo (v listo- 
padu 1424), strana podobojí na Moravě tím znamenitě posilněná, 
pokračovala ve válce s přívrženci Albrechtovými. Vévoda Albrecht 
byl již v létě toho roku vypravil se na Moravu s mocným vojskem 
rakouským, sesileným 4000 Uhry, které mu král Zikmund poslal 
tia pomoc, a dobyl několika pevných míst, které byly dosud 
v rukou husitských. 

Pražané a páni pod obojí jali se opět tajně vyjednávati 
s králem Zikmundem o smír. Moravský pán Hašek Ostrovský z Vald- 
štejna, který zrádně odpadl od strany pod obojí, v únoru r. 1425 
obrátil se tajným poslem ke konšelům města Olomouce žádaje, 
aby mu byli prostředníky ke smíru s vévodou Albrechtem a 
králem Zikmundem. Albrecht dosáhl toho, že Hašek přijat byl 
od krále Zikmunda na milost. Brzo potom vévoda jmenoval jej 
hejtmanem zemským na Moravě, kterýž úřad od r. 1422 zastával 
Petr Strážnický z Kravař. Hašek z Valdštejna dal Zikmundovi 
mnohá návěští pro něj důležitá o věcech českých, z nichž král 
pojal naději, že páni čeští poddají se mu na milost. Ale vyjed- 
návání zahájené na sjezde v Brně (v květnu 1425) opět nevedlo 
ke konci, ježto Čechové žádali, aby byli zůstaveni při svém ná- 
boženství, král pak k tomu nechtěl přivoliti, odvolávaje se na 
odpor papežův. 

Zatím nepřestávalo se na Moravě válčiti. Měšťanům olo- 
muckým bylo snášeti mnoho příkoří od okolní šlechty. Petr 
Strážnický z Kravař a Jan Tovačovský z Cimburka v čele vojska 
kališnického zmocnili se již v únoru 1425 pevného kláštera Do- 
lanského (sev. Olomouce). Král Zikmund dostav posily od Albrechta 
a též od Bedřicha, markrabí míšeňského, přirazil k Třebíči (v po- 
lovici října) a oblehl město, které od dob první výpravy Kory- 
butovy bylo v rukou husitských. Kníže Zikmund Korybutovič 
vypravil se s Pražany a četnými pány k vybaveni Třebíče z oble- 
žení. Zatím však král Zikmund byl se již od zetě svého oddělil 



163 



a pálil raději vesnice pánů sobě protivných v okolí Brna. Také 
Albrecht, když se blížila vojska česká, odtáhl od Třebíče do 
jižních končin Moravy při pomezí uherském, kdež pálil a pustošil 
vesnice i městečka, zvláště na statcích pana Petra Strážnického. 
Vojsko české nenalezši odporu u Třebíče, hnulo se dále do vnitř 
země k Mor. Budějovicům. Tam připojili se k Pražanům Táboři 
a Sirotci, jichž vrchním hejtmanem se stal Bohuslav ze Švam- 
berka, a spojené vojsko dobylo (12. listopadu 1425) kláštera 
Luckého u Znojma, zbořilo jej a několik mnichův upálilo. Potom 
Švamberk i Korybut překročili hranice rakouské a spustošivše 
veliký kus země, dobyli po tuhém odporu města a hradu Řece 
nedaleko hranic moravských. Bohuslav ze Švamberka, šípem se 
zdí byv smrtelně zraněn, brzo potom zemřel a pochován byl 
v Mor. Krumlově. V březnu r. 1426 opět znamenité vojsko české 
vypravilo se do Moravy; s pomocí několika pánů moravských 
zmocnili se útokem města Podivína, vypálili Mikulov i rakouské 
město Valčice a vnikli daleko do vnitra Rakous až ke Štokravě, 
všechnu zemi daleko široko hrozně pustošíce. Potom zmocnili se 
zradou města Břeclavy, vložili tam silnou posádku, která konala 
odtud výpady na všechny strany. 

Zatím Čechové vedením Korybutovým a nového velitele 
táborského Prokopa Holého čili Velikého, sesíleni vojenskou 
pomoci z Moravy, kterou přivedli páni moravští Jan Tovačovský 
z Cimburka a Václav z Kravař, syn Petra Strážnického, porazili 
u města Ústí nad Labem (16. června 1426) velké vojsko sasko- 
durynské. Potom Prokop Holý namířil proti Albrechtovi Ra- 
kouskému, který s velikou mocí oblehl město Břeclav. Posádka 
táborská bránila se statečně plné tři měsíce, přece však bylo 
nebezpečí, že by z nedostatku potravin musilo se vzdát. Prokop 
Holý, udeřiv na vojsko Albrechtovo, obrátil je na útěk a opatřil 
posádku břeclavskou čerstvými zásobami potravin (19. listopadu). 
Roku potomního vojsko rakouské bylo ještě rozhodněji poraženo 
v bitvě u Světlé (12. března 1427). 

Papež Martin V. nabýval již přesvědčení, že násilím nebude 
lze Cechy uvésti v poslušenství, zvláště když král Zikmund za- 
městnán jsa válkami tureckými té doby ničeho proti nim nepod- 

y 

nikal. Také v Cechách velká část lidu, sužovaná osmiletým ne- 
přetržitým válčením, byla by ráda konečně dosáhla pokoje. 
K tomu vypukly nové různice mezi kněžími a mistry pražskými 

11* 



164 

o některé úchylky kostelní, které zavedeny byly nátlakem lidu 
pražského, klonícího se k bratrstvu táborskému. I jali se někteří 
kněží a mistři, v jichž čele byl mistr Jan Příbram, dokazovati, 
že úchylky ty jsou největší překážkou k dosažení shody s církví 
římskou a žádali jich odstranění. Druzí rozhodnější, vedeni mistrem 
Janem z Rokycan, neshledávali dobo k tomu býti vhodnou a 
opírali se této žádosti. Kníže Zikmund Korybutovič, chtěje si 
získati zásluhu i slávu v křesťanstvu tím, že by uvedl Cechy 
zase v poslušenství církve římské, dal se opět v tajné vyjedná- 
vání s dvorem papežským prostřednictvím polského krále Vladi- 
slava a tuše odpor strany rozhodnější, nastrojil i jakési úklady 
Rokycanovi a jeho přívržencům čelnějším. Tyto pikle však byly 
předčasně odhaleny, v Praze vypuklo vzbouření lidu, ve kterém 
kníže Korybut byl jat, zbaven své moci a donucen Čechy opustiti. 
Pražané i spojení s nimi páni podobojí obnovili branný spolek 
s bratrstvy Táborským a Sirotčím, jichž nejvyšší hejtman Holý 
nabyl tak větší moci mezi stranami než kdykoli dříve. Jeho ve- 
dením spojená vojska husitská dobyla potom nad křižáckým 
vojskem německým skvělého vítězství u Stříbra a u Tachova 
(2. srpna 1427). 

Roku potomního spojená vojska Táborská, vedená Prokopem 
Holým, Sirotci pod Prokůpkem a Pražané, v jichž čele byl mo- 
ravský pán Jan Tovačovský z Cimburka, zahájila soustavné vý- 
pravy za hranice české, před kterými třásl se všechen okolní 
svět. První taková výprava podniknuta byla (v únoru 1428) opět 
na Moravu. Spojenci oblehli Uherský Brod, který se jim vzdal 
ihned bez odporu, a od města Veselí veškera vojenská síla jejich 
obrátila se do Uher. Všude zhoubně řádíce, vrátili se zase na 
Moravu k Uherskému Brodu. Odtud počátkem března vtrhli do 
Opavska, kdež Václav, syn knížete Přemka Opavského, vzdal se 
i se zámkem Hradcem (jižně Opavy) a městem Hlubčicemi, aby 
se uchránil záhub. Ve strachu utíkalo obyvatelstvo bližších měst 
a městeček, zůstavujíc je prázdná. Čechové protáhli Slezskem 
až k hranicím lužickým, porazili vojsko Konráda, biskupa vrati- 
slavského, zarytého nepřítele Čechův, i několika jiných knížat 
slezských v krvavé bitvě u Nisy (18. března) a přibravše u Kladska 

v 

nové posily z ('ech, vypálili na dvacet měst, mimo jiné též před- 
městí vratislavská, několik klášterův a přečetné hrady i kostely. 

v 

Některá knížata slezská učinila s Cechy příměří, od jichž nájezdů 



165 



vykoupili své území velkými penězi. Obtíženi hojnou kořistí, 
Cechové v polovici května navrátili se zemí Kladskou domů. 
Hned potom Prokop Holý podnikl Moravou výpravu do Rakous, 
kde zvláště pole Moravské a okolí města Štokravy bylo spustošeno 
a vypleněno. Téhož roku pak vedle jiných výprav opětován byl 
vpád do Slezska, kdež v bitvě u Bystřice poražen a zabit byl 
Jan, kníže minsterberský. 

Král Zikmund, který toho roku (1428) utrpěl velkou po- 
rážku od Turkův u Holubce v Srbsku, pozval vůdce táborského 
na sjezd v Prešpurce (v dubnu 1429), k němuž přijel vůdce Prokop 
provázen dvěma sty pánův, rytířův i panošů strany podobojí, mezi 
nimiž byl z Moravy Petr Strážnický. Zikmund žádal od Čechův, 
aby se všemi sousedy učinili příměří na dvě léta, ve věcech víry 
pak aby se podrobili rozhodnutí obecného koncilia, které se mělo 
sejíti v Basileji. Čechové neodpírali sice účastniti se koncilia, avšak 
své víry nikterak vzdáti se nemínili a v žádaném příměří viděli 
toliko prospěch pro nepřátele, nikoliv pro sebe. O to se vyjed- 
návání rozbilo a Husité nastoupili zase na zhoubné nájezdy do 
okolních krajin německých, ze kterých kurfirstové, knížata i bisku 
pové vykupovali se velkými sumami peněžitými. 

Morava ještě několikráte v této době byla buď cílem neb 
průchodní zemí výprav husitských, které naměřeny byly bud 
do Rakous, do Uher neb do Slezska. Odtud také Prokop Holý 
pokaždé přibíral vojenské posily svých věrných. Sláva české 
zbraně ubírala na Moravě vždy více půdy králi Zikmundovi a 
vévodovi Albrechtovi, zvláště když zemřel (1430) nejvytrvalejší 
odpůrce husitství Jan Železný, biskup olomucký. Nástupcem jeho 
stal se Kuneš ze Zvole, dosud kanovník pražský. 

§ 20. Končili um basilejské. Zikmund přijat za krále řeskcho. 

V Německu té doby již všeobecné ozývaly se stesky a 
hlasy nevole, že papež tak dlouho otálel se svoláním slíbeného 
koncilia, od něhož doufalo se, že docíleno bude církevní shody 
s Čechy a tedy učiněna bude přítrž zhoubným jejich výpravám 
do zemí sousedních. Papež Martin, který dosud obával se církev- 
ního shromáždění, aby jím moc jeho nebyla obmezena, konečně 
svolil, aby koncilium se sešlo v Basileji. Předsedou jeho jmenoval 
mladého a ohnivého kardinála Juliana César i ni; než by se však 



166 



sešlo, rozkázal mu, aby ještě jednou pokusil se sjednati v Němcích 

v 

křížovou výpravu proti Cechům. Přičiněním krále Zikmunda a 
kardinála Juliana sebralo se veliké vojsko o více než 100.000 
mužích, jež vedeno Bedřichem, kurftrstem braniborským, a pro- 
vázeno kardinálem Julianem překročilo (i. srpna 143 1) u Tachova 
české hranice, ale utrpělo od Prokopa Holého potupnou porážku 
u Domažlic (14. srpna). Lépe vedlo se vévodovi Albrechtovi 
Rakouskému, který již na počátku července vypravil se do pole 
s veškerou svou mocí vojenskou. Dne 16. července položil se 
táborem u Lávy při řece Dyji na hranicích moravsko-rakouských. 
Proti němu vypraveno bylo vojsko české na pomoc pánům mo- 
ravským. Husité přirazili až na míli cesty od tábora Albrechtova, 
ale neodvážili se na něj udeřiti, ježto vévoda byl se otočil mocnou 
hradbou vozovou, a konečně z nedostatku spíže dali se na zpá- 

v 

tečný pochod do Cech. V srpnu potom Albrecht, dověděv se, 
že němečtí křižáci překročili západní hranice české, dal se na 
pochod do Moravy, dobyl hradu a města Kyjova a oblehl Přerov. 
Dověděv se o útěku křižáků z Cech, upustil od tohoto obležení, 
ale jal se způsobem ukrutným hubiti zemi daleko široko. Více 
než 500 vsí a městeček lehlo popelem ; obyvatelstvo bylo vražděno 
napořád, ani žen a dětí nebylo šetřeno. Zajatí byli na rozkaz 
Albrechtův vesměs zabiti nebo po čase utraceni v žalářích. Páni 
moravští podobojí s pomocí z Čech sebrali vojsko proti němu, 
Albrecht však vypravil se jim v ústrety, vlákal Husity strojeným 
útěkem do záloh a s velkými ztrátami přinutil je k zpátečnému 
tažení. 

Po vítězství domažlickém Prokop Holý znovu vypravil se 
do Slezska, kdežto kněz a hejtman Sirotků Prokop Malý čili 
Prokůpek a Jan Čapek ze Sán vtrhli na Moravu, aby sklíčeným 
spojencům přinesli pomoc. Ale i potom Albrecht zůstal ve velké 
přesile a tedy vyčkáno příchodu hlavního hejtmana Táborského. 
Prokop Holý vrátil se brzo vítězně ze Slezska, ale pobyl nějaký 
čas v Opavě, kdež učinil (28. září 143 1) památnou smlouvu 
s Přemkem, vévodou opavským, který za příměří mu povolené 
zavázal se, že do roka přistoupí ku straně podobojí. Potom teprve 
Táboří spojili se se Sirotky, a tu již vévoda Albrecht neodvážil 
se jim čeliti. Vloživ velkou část vojska svého do předních měst 
moravských, navrátil se do Rakous. Spojená vojska husitská 
nepronásledovala ho, nýbrž podnikla zhoubný vpád do Uher až 



167 



k městu Nitře. Tam však Prokop Holý nepohodl se s vůdci 
Sirotkův a odtáhl k Uherskému Brodu na Moravu a odtud dále 

v v 

do Cech. Zbylí Sirotci vedením Prokůpka a Jana Čapka ze Sán 
pokusili se o dobytí Nitry, ale zatím sami byli přepadeni mnohem 
silnějším vojskem uherským za vedení Ctibora, vévody Sedmi- 
hradského, k němuž připojili se také někteří češti a moravští 
pani strany Zikmundovy. Sirotci musili se dáti na zpátečný pochod, 
na němž utrpěli od nepřítele těžké ztráty a teprve po velkých 
nesnázích dostali se na Moravu. Ještě horší pohroma zastihla 
jiné vojsko husitské, v jehož čele byli bratří Mikuláš a Jaroslav 
Sokolové z Lamberka, k nimž připojili se někteří pani čeští, 
z Moravy pan Sezima Jevišovský z Kunštátu. U města Bejdova 
nad Dyjí přepadeni byli trojnásobnou přesilou vojska rakouského, 
po tuhém boji poraženi s těžkými ztrátami a mnoho jich zajato, 
zejména Jaroslav Sokol, kdežto starší bratr jeho Mikuláš spolu 
s jinými jen rychlým útěkem se zachránili, zanechavše všechny 
vozy s nákladem i pušky v rukou nepřítele. Prokop Holý podnikl 
výpravu do Rakous, aby pomstil porážku Sokolovu, ale kromě 
zhoubných plenů nedosáhl ničeho důležitého (v prosinci 1431). 
Přes tyto znamenité úspěchy však vévodovi Albrechtovi nepo- 
dařilo se obnoviti bývalou moc svou na Moravě. Až na některá 
větší města německá, do kterých vložil posádky, pak něco šlechty 
a vyšší duchovenstvo všechna ostatní země byla v moci strany 
podobojí. Vévoda Albrecht opět vypravil se na Moravu s vojskem 
a oblehl Hradiště u Olomouce (z jara 1432). Posádce na pomoc 
vypravilo se z Cech spojené vojsko za vrchního velení Proko- 
pova: přirazivši k Olomouci, činilo tam velké škody v okolí. 
Brzo však odtáhli odtud do Slezska, kamž je volaly na pomoc 
rozličné posádky stísněné od Vratislavských. Posádka hradišťská 
se uhájila a zavčas vybavena byla pomocí vnější. 

Nezdar poslední výpravy křížové do Čech i ostatní válečné 
události let 143 1 a 1432 již kde koho přesvědčily, že nelze ná- 
silím ničeho s Čechy poříditi. I polský král Vladislav odhodlal 
se uzavříti s nimi trvalé přátelství. Na sjezde Pabianickém král 
Vladislav smluvil s Čechy branný spolek proti všem nepřátelům, 
zvláště proti Němcům, především proti řádu německých rytířů 
ve východních Průších. Na základě této smlouvy Jan Čapek ze 
Sán s vojskem Sirotčím vypravil se (v červnu 1433) do Nové 
marky, Pomořanska a východních Prus až k moři Baltskému. 



168 



Sám kardinál Julian Cesarini, kdysi pln ducha bojovného, od ne- 
šťastného útěku domažlického pozbyl odvahy a skládal všelikou 
naději ve smír s Cechy. Koncilium přes odpor papežův přívětivým 
dopisem a slovy téměř úpěnlivými pozvalo Čechy, aby vypravili 
poselstvo do Basileje, kdež bude každému volno podávati návrhy 
na prospěch víry křesťanské. Poslové čeští, kteří by se dostavili 
k hájení čtyř artykulů Pražských, měli dosáhnouti volného slyšení 
před plným shromážděním, rozhodnutí mělo se státi jen na základě 
zákona Božího, předpisů Kristových, svatých apoštolův a prvotní 
církve. Král Zikmund, který r. 1432 dlel v Itálii, aby se dal 
korunovati za krále lombardského a císaře římského, uslyšev 
o vyjednávání koncilia basilejského s Čechy, byl z toho velmi 
potěšen, vyhotovil poselstvu českému bezpečný list a slíbil, že 
se co nejdříve také dostaví do Basileje. 

Také v Čechách a na Moravě touha po konečném smíru 
byla všeobecná. Na sněme v Praze (v únoru r. 1432) všechny 
strany podobojí usnesly se vstoupiti ve vyjednávání s konciliem; 
Táboři pouze vymínili si, aby se pokračovalo ve výpravách vá- 
lečných do sousedních zemí a zvláště proti Albrechtovi Ra- 
kouskému; byl to již jediný z knížat německých v sousedství 
Cech, s kterým dosud nebylo učiněno příměří. Čechové vtrhli 
(v říjnu 1432) nejprv do Moravy a potom do Rakous. Na zpá- 
tečném tažení vůdcové vojska rakouského svedli s nimi nerozhodný 
boj nedaleko Znojma. 

Dne 4. ledna 1433 dorazilo patnáct českých poslů do Ba- 
sileje, ve jménu království českého i markrabství moravského, 
aby se dohodli s konciliem o podmínkách smíru a znovupřijetí 
národa českého do církve. Všechny strany podobojí byly v po- 
selstvu zastoupeny ; vynikajícími členy jeho byli M. Jan z Rokycan, 
Prokop Holý, anglický mistr Petr Payne, v Čechách Engliš na- 
zvaný, který pro svou náklonnost k učení Wycliffovu byl ze své 
vlasti vypovězen, a Táborský biskup Mikuláš z Pelhřimova. 
2 Moravanův účastnil se pouze jediný člen, Oldřich ze Znojma, 
který náležel k bratrstvu Sirotčímu. Uvítáni byli od koncilia 
velmi okázale a přívětivě. Vyjednávání, které mělo za hlavní 
předmět čtvero artykulů Pražských, po čtyřměsíčném hádání ne- 
vedlo k cíli. V příčině tří článků, které žádaly opravy v církvi, 
bylo dohodnutí možné, poněvadž i v koncilii samém mocná strana 
si přála oprav a hleděla je také provésti. Ale přijímání svátostí 



169 



pod obojí způsobou koncilium nechtělo povoliti a žádalo, aby 
poslové čeští napřed vstoupili do koncilia jako jeho členové a 
podrobili se jeho všeobecnému rozhodnutí. Když to bylo odmít- 
nuto, koncilium chtělo povoliti pHjímání pod obojí způsobou, 
když by se Čechové v ostatních věcech podrobili jeho nálezům. 
K tomu Cechové hodlali přistoupiti, ale pod výminkou, aby se 
v celých Čechách i na Moravě zavedlo výhradně přijímání podobojí. 
K této žádosti však zase koncilium nechtělo svoliti a podávalo 
českým stavům návrh kompaktát, dle nichž mělo býti dovoleno 
každému jednotlivci v Čechách a na Moravě přijímati pod obojí 
neb pod jednou způsobou. Jan z Rokycan poukázal na to, jaké 
zmatky a třenice mezi věřícími by povstaly, když by v témže 
kostele směli býti přívrženci obojího vyznání; proto byl návrh 
kompaktát zamítnut. Ale zatím dovršil se rozkol mezi stranami 
kališnickými. Vyšší šlechta podobojí nelibě nesla, že vůdcové 
bratrstev mají v zemi první slovo, kdežto páni musili ustupovati 
do pozadí. Také katolická strana nebyla bez významu: vedle 
několika mocných rodů šlechtických (Oldřich z Rosenberka) ná- 
ležela k ní mocná města Cheb, Loket, Most, Budějovice a Plzeň, 
na Moravě pak německá města Brno, Jihlava, Olomouc, Znojmo 
a jiná, od vévody rakouského podporovaná. Táborské vojsko 
pustým řáděním a nekázní, které již ani Prokop Holý nedovedl 
čeliti, odvrátilo od sebe již velkou část obyvatelstva. V panstvu 
podobojí vznikla znovu snaha vyvrátiti moc bratrstva táborského. 
Náčelník této strany Menhart z Hradce podporován penězi kon- 
cilia zřídil jednotu zemskou, ku které přistoupilo také Staré město 
Pražské, kdežto Novoměstští a Sirotci připojili se k Táboritům, 
Vojsko jednoty náhlým útokem (6. května 1434) dobylo Nového 
města a zmařilo další obležení Plzně od Táborů, které trvalo již 
deset měsíců. Tak povstala domácí válka obou bratrstev proti 
jednotě panské, ku které přidali se také páni pod jednou vedením 
Oldřicha z Rosenberka. Války účastnili se také mnozí páni mo- 
ravští; vojsku jednoty velel Diviš Bořek z Miletínka, vojskům 
bratrským Prokop Holý. Hlavní bitva svedena byla (30. května 
1434) u Lipan, kdež Táboři a Sirotci, vylákáni válečnou lstí ze 
své hradby vozové, sevřeni byli ze dvou stran vozy nepřátelskými 
tak těsně, že ani brániti se nemohli a hromadně byli pobíjeni. 

v 

Mezi padlými byl Prokop Holý i Prokůpek, kdežto Jan Čapek 
ze Sán zachránil se s částí vojska útěkem do Kolína, kde však 



170 

již po několika dnech musil se vzdáti. Hned potom správce zemský 
Aleš z Risenburka svolal na den 24. června valný sněm stavů 
českých i moravských do Prahy, na němž působením Menharta 
z Hradce usneseno vyjednávati s císařem Zikmundem o přijetí 
jeho za krále českého. 

Strana pod jednou pozbyla strachu před mocnou organisací 
vojsk bratrských, jež zlomena byla bitvou lipanskou, a postavila 
se v dorozumění s konciliem směle na odpor požadavku, aby 
bylo přijímání pod obojí výhradně zavedeno v Cechách i na 
Moravě, Na snémě pražském (v říjnu 1434) strana Rokycanova 
od tohoto požadavku již také upustila a žádala jen: 1. aby se 
stanovilo, ve kterých kostelích v Cechách a na Moravě přijímá 
se pod obojí, ve kterých pod jednou, a podle toho aby se kostely 
rozdělily, 2. aby volba arcibiskupa pražského i biskupa olomuckého 
přiřčena byla sněmu českému a moravskému. K novému vyjed- 
návání byl ustanoven sjezd v Brně, kdež sešli se poslové čeští, 
legátové koncilia, a kamž také odebral se císař Zikmund (v květnu 
'435)- V poselstvu českém, jež vedl sám správce Cech i Moravy 
Aleš z Risenburka, z Moravanů byli Václav Strážnický z Kravař, 
Mikuláš Sokol z Lamberka a Oldřich, bakalář ze Znojma, který 
se účastnil jednání v konciliu basilejském, z Táborské strany kněz 
Bedřich ze Strážnice. Ještě před poselstvem českým (14. června) 
přijel do Brna vévoda Albrecht a s ním mnoho pánů moravských 
obou stran, kdežto císař Zikmund přibyl teprve 1 . července. Čím 
dále tím větší protiva objevila se mezi požadavky Čechů v pří- 
čině volby arcibiskupa a biskupův od sněmu a rozdělení kostelův, 
a na druhé straně mezi neústupností poslů basilejských. Mnohem 
smířlivěji k Čechům zachoval se císař Zikmund, aby mohl dosed- 
nouti na trůn český, a proto velmi zazlíval Basilejským nedostatek 
dobré vůle a upřímnosti, ano rozhorleně jim vytkl, že jejich vinou 
nelze mu dosáhnouti koruny české. Když tedy poslové koncilia 
tvrdošíjně setrvali na svém a Čechové hrozili nadobro přetrhnouti 
další jednání, císař konečně vydal jim zápis, že Čechům vymůže 
svolení koncilia k oběma požadavkům a že zejména bude jich 
hájiti v rozdělení kostelů. Jakmile však legátové zvěděli o tomto 
zápise, přerušili další rokování pod záminkou, že nemají plné 
moci od koncilia, a žádali odklad k jinému sněmu. Tak tedy 
sjezd brněnský skončil se jako všechny předešlé, zase s nepo- 
řízenou. Na sněme stavů českých potom v Praze konaném zvolen 



171 



byl Jan z Rokycan arcibiskupem, koncilium však volbě té ode- 
přelo svého stvrzení. 

Na novém sjezde v Jihlavě (v červnu 1436) Čechové byli 
ochotni přijatí kompaktáta, když by Rokycana byl stvrzen od 
koncilia a papeže v úřadě arcibiskupském. V tom však, ač pod- 
porováni od císaře, setkali se s houževnatým odporem poslů 
basilejských. Na doléhání samého Rokycany Čechové upustili 
i od tohoto požadavku, a tak konečně obě strany dohodly se 
o přijetí kompaktát a tato vyhlášena (5. července) slavným 
způsobem na náměstí jihlavském za velkého plesání všeho lidu. 
Císař Zikmund sám plakal radostí nad šťastným ukončením díla. 
Cechové však vyhradili si o ostatních věcech vyjednávati ještě 
s konciliem. Hned potom stavové čeští dohodli se s císařem 
Zikmundem o přijetí jeho za krále českého. Morava přes odpor 
stavů českých zůstala pod panstvím Albrechtovým. Dne 14. srpna 
Zikmund slavným způsobem prohlášen byl za krále českého, 
a přítomní v Jihlavě páni, zemane i poslové měst složili mu pří- 
sahu věrnosti ; hned potom vydal se na cestu do Čech a uveden 
v slavném průvodu do Prahy. 



§ 27. Albrecht II. a Ladislav Pohrobek. 

Výsledek válek husitských obsažený v kompaktátech ne- 
uspokojil žádnou stranu; kališníci nedosáhli ani potvrzení svého 
správce duchovního, ani rozdělení kostelův od koncilia. Toť byla 
velmi smutná bilance u porovnání s velkolepým záměrem Hu- 
sovým : provésti opravy v hlavě i v údech církve. V Čechách pro- 
vedena očista celé řady měst od živlu německého. Ale hmotný 
blahobyt i duševní život, rozkvetlý za císaře Karla IV., byl pod- 
lomen, země pokryta zříceninami, selský stav úplné poroben a 
vydán zvůli svého panstva. Moc duchovenstva byla nadobro zlo- 
mena, neboť čeho ušetřily dlouholeté války ze statků tohoto stavu, 
to zašantročil četnými zástavami císař Zikmund, takže preláti 
ztratili místo i hlas ve sněme. Tím byla připravena půda ne- 
obmezenému panství šlechty. A krom toho dostalo se Čechám 
i Moravě neblahého nadělení roztříděním obyvatelstva na dva 
tábory náboženské, stranu pod jednou a pod obojí, které i pro 
budoucnost nemínily ustati v boji mezi sebou. 



172 



Císař Zikmund nedostál závazku danému zápisem brněnským, 
podporoval stranu pod jednou a vlažné kališniky proti rozhod- 
nější straně podobojí a tajnými piklemi zamezil i potvrzení Ro- 
kycany za arcibiskupa. Tím se rozhořčili nejen zbylí členové 
bratrstva táborského, nýbrž i mnozí z dosavadních věrných 
Zikmundových a v Čechách povstala nová válka domácí. Zikmund 
jsa již stár a povážlivě churav, pojal úmysl odevzdati korunu 
českou ještě za svého živobytí vévodovi Albrechtovi a manželce 
jeho Alžbětě. Za tou příčinou odebral se do Znojma, aby tam 
s oběma se dohodl. Než však k tomu došlo, císař Zikmund zemřel 
(9. prosince 1437). 

Na Moravě vévoda Albrecht dovedl obhájiti měst německých 
proti útokům husitským. Biskupové o lomu čti i po smrti Jana 
Železného byli horlivými odpůrci řádů husitských a nedbajíce 
kompaktát, neudělovali žákům svěceni na kněžství, leč by se od- 
přisáhli rozdávání kalicha laikům ; většina duchovenstva morav- 
ského zůstala v neobmezeném poslušenství církve římské. Velká 
část panstva i zemanstva podporovala Albrechta v jeho snahách. 
Přes to však nová válka, zdvižená Táborskými proti Zikmundovi 
v Cechách, přenesena byla také na Moravu, kdež namířena proti 
Albrechtovi. Jan Pardus, soudruh kněze Bedřicha Strážnického, 
sebral mnoho lidu a útokem nenadálým zmocnil se města Litovle 
(1. listopadu) až na jedinou věž, na níž obyvatelé tam prchli 
velmi udatné se bránili. Olomučtí a Uničovští dověděvše se o tom, 
rychle přispěli Litovelským na pomoc; po boji krátkém, ale velmi 
krvavém zase opanovali město a zjímali a zvěšeli mnohé Husity, 
některé pak, a mezi nimi také Pardusa, jaté dali v moc Albrechta 
Rakouského. 

V Uhrách po smrti Zikmundově přijat byl Albrecht bez 
odporu od stavův za krále a zvolen také králem německým. 
V Cechách s počátku jen strana táborská, k níž patřila většina 
zemanův a četná drobnější města, protivila se uznati za krále 
Albrechta, který, ač již čtrnácte let byl markrabím moravským 
neuznal potřebným, aby se přiučil jazyku českému, a nabízela 
korunu českou Kazimírovi, mladšímu bratru tehdejšího krále 
Vladislava U. Katolíci vedením Oldřicha z Rosenberka a mírnější 
podobojí, v jichž čele byl Menhart z Hradce, prohlásili, že přijmou 
Albrechta bezvýminečně za svého panovníka. Avšak rozhodní 
kališhici, jejichž vynikajícím náčelníkem byl Hynce Ptáček z Pirk- 



173 



štejna, žádali, aby Albrecht potvrdil kompaktáta i zápis císaře 
Zikmunda a všechny politické svobody zemské; co pak Moravy 
se týče, měl vrátiti všechny zápisy, které na tuto zemi měl, aby 
Morava byla zase ke koruně české při vtělen a. Když Albrecht 
nesvolil ke všem žádostem, leč s jistými výhradami, zástupci 
strany Ptáčkovy a Táboritů prohlásili (29. května 1438) za krále 
českého Kazimíra, prince polského a ke králi Albrechtovi, který 
počátkem června odebral se do Jihlavy, vypravili poselstvo se 
žádostí, aby nevstupoval na pudu českou dříve, než by učinil 
zadost jejich podmínkám. Král Albrecht odpověděl straně Ptáčkově, 
že jest volen většinou stavů českých a hned potom vydal se na 
cestu do Prahy, kdež byl (29. června) slavným způsobem za krále 
korunován. Strana Ptáčkova spojivši se s Táborskou vypověděla 
Albrechtovi poslušenství a s vojenskou pomoci, kterou jim poslal 
král polský Vladislav, zaujala pevné postavení v Táboře. Král 
Albrecht, jenž vyžádal si zase pomoc od některých knížat ně- 
meckých, vypravil se s velkou přesilou k Táboru, ale na město 
neodvážil se udeřiti a po pétinedělním obležení vrátil se do Prahy, 
když- král Vladislav sám v čele vojska polského a provázen 
bratrem Kazimírem vtrhl do Slezska, kamž na obranu země také 
Albrecht s vojskem se odebral. Poněvadž však právě tehda 
Uhrám hrozilo nové nebezpečenství turecké, papež Eugenius IV. 
vypravil legáta do Slezska, jemuž podařilo se zjednati mezi 
oběma panovníky aspoň příměří. Tím bylo umožněno Albrechtovi 
odebrati se do Uher, kde však v nezdravém podnebí zastižen 
byl úplavicí a spěchaje nazpět do Vídně, na cestě zemřel v Ne- 
smilech (mezi Ostřihomem a Rábem, 27. října 1439). 

Moravští stavové na zprávu o tom konali sněm v Brně za 
předsednictví Jana Tovačovského z Cimburka, zemského hejtmana 
moravského, horlivého přívržence strany podobojí, a vydali tam 
list mírný (28. ledna 1440), jímž se zavázali státi pospolu v jednotě. 
Moravané čekali pouze, narodí-li se královně Alžbětě syn, a 
byli ochotni tohoto přijati za svého panovníka. Správa zemská 
vznesena na hejtmana Jana Tovačovského z Cimburka, který 
dobře se osvědčil v urovnávání rozličných rozepří, v jakých octly 
se rozličné strany náboženské i politické z dob předešlých zmatkův. 
Všem stranám přikázán byl konečný mír a pominutí všeho záští, 
stavení holdův (výkupného z drancování) a propuštění vězňův. 
Jmenovitě měl biskup olomucký Pavel z Miličína propustiti ze 



174 



zajetí Pardusa i jeho tovaryše a rukojmě, začež mu měl Pardus 
postoupiti města Svitav. 

Královně Alžbětě narodil se (22. února 1440) zatím dávno 
vytoužený syn, Ladislav Pohrobek. Jemu připadlo po otci panství 
v obojích Rakousích, kdež za něho přijal poručnickou vládu strýc 
jeho Bedřich, vévoda štýrský a nově zvolený král německý, jakož 
i oprávněné nároky na trůn český a uherský. V Čechách strana 
kališnická, která vedením Hynka Ptáčka z Pirkštejna nabyla pře- 
vahy, nechtěla nezletilého krále uznati; ale stavové moravští, 
slezští a lužičtí, neohlížejíce se na Čechy, uznali Ladislava ihned 
za svého panovníka. V Uhrách mocná strana, vedená Janem 
Hunyadem, zvolila si Vladislava, krále polského, který opanoval 
velkou část země s hlavním městem Budínem, kdežto královně 
Alžbětě podařilo se pro syna Ladislava uhájiti jen skrovného 
území s městy Komárnem a Prešpurkem. Při jejím dvoře v Ko- 
márně dlel proslulý válečník moravský a přívrženec Táborské 
strany, Mikuláš Sokol z Lamberka. Jeho ponuknutím královna 
povolala z Čech a z Moravy zbytky rot polních, jimž válka se 
stala řemeslem a živností; vrchní vedení jejich převzal slavný 
válečník Jan Jiskra z Brandýsa, který roku 1441 z Moravy vtrhl 
do horních Uher, zmocnil se velké části této země a hrozil Via- 
dislavovi přerušiti spojení s královstvím polským. Také hrabě 
Oldřich Celský, spojenec královny Alžběty, najal podobné čety 
z Čech a Moravy, jichž vůdce Jan Vítovec, poraziv stranu Hu- 
nyadovu, opanoval pro Ladislava největší díl Charvatska. Přímlu- 
vami moravských pánů, zvláště Mikuláše Sokola z Lamberka, 

v 

také v Cechách strana Ptáčkova konečně stala se povolnější 
uznati Ladislava za krále a rozhodla se vyjednávati s královnou 
Alžbětou o zřízení poručnické správy zemské v Čechách. K ta- 
kovému jednání položen byl sjezd do Znojma na rok příští, jehož 
mínil účastniti se též král Bedřich; se sjezdu tohoto však sešlo 
a brzo potom zemřela královna Alžběta (1442). Pan Hynek Ptáček 
zahájil potom vyjednávání s králem Bedřichem a žádal jej, aby 
buď sám přijal královskou korunu českou, nebo aspoň aby přivedl 
mladého Ladislava do ('ech ke korunování. Vyjednávání nevedlo 
ku konci pro odpor Oldřicha z Rosenberka a Menharta z Hradce. 
R. 1444 zemřel Hynek Ptáček z Pirkštejna a náčelníkem horlivější 
strany podobojí stal se Jiří Poděbradský z Kunštátu, který ač 
teprve 24letý, vynikal nad jiné válečným uměním i důmyslem 



175 



státnickým. Jiří zdvihl brannou moc proti Mcnhartovi z Hradce, 
vytrhl z moci jeho Prahu (1448) a uvázal se ve vykonávání práv 
královských. Jan Rokycana pod jeho ochranou uveden byl s velkou 
slávou v úřad arcibiskupský. Oldřich Rosenberský a páni jeho 
strany zdvihli válku proti Jiřímu, která se přenesla z Čech i do 
Moravy. Také v této zemi od té doby válčilo se mezi stranou 
Jiřího (podobojí) a Oldřicha Rosenberského (pod jednou); Jan 
Kolda Náchodský vtrhnuv z Čech na Moravu, porazil stoupence 
Jiřího v bitvě u Třebové (v dubnu 1449). Konečně ujednáno 
mezi stranami, aby svolán byl do Jihlavy valný sněm, ku kterému 
měli býti zváni stavové čeští, moravští i všichni jiní příslušníci 
koruny, i král Bedřich, a tam aby skoncováno bylo jednání 
o přijetí krále i o zřízení správy zemské. 

Jiří Poděbradský přijel do Jihlavy s předními přáteli svými 
a s družinou o 1500 koní dne 7. srpna a zůstal asi do polovice 
září, ale stavové moravští se nedostavili pro opětné soukromé 
různice a války. Sám Jan Tovačovský z Cimburka, dosud, hejtman 
zemský, omluvil se, že pro náhlé ztečení Rajhradu skrze Ješka 
Svojanovského nemůže na sněm přijeti. Podobnou omluvu, na- 
mířenou proti témuž Ješkovi, vzkázal pan Jindřich z Lipé z Mor. 
Krumlova. Poněvadž pak ani král Bedřich se nedostavil, nýbrž 
pouze dva posly na sjezd vypravil, nebylo v ničem jednání do- 
konáno. Ale brzo potom došlo ke shodě mezi Jiřím Poděbradským 
a králem německým: Jiří stvrzen byl od Bedřicha (v říjnu 1451) 
za správce zemského. Stavové zemští pak na valném sněme 
v Praze rovněž zvolili si (1452) Jiřího Poděbradského za správce, 
jen Oldřich Rosenberský s některými stoupenci nechtěl Jiřího 
uznati, ano vstoupil proti němu v nepřirozený spolek se zbytky 
strany Táborské. 

V příčině náboženských požadavků nebylo dosaženo žáda- 
ného cíle. Koncilium basilejské bylo rozpuštěno, a papežové ne- 
splnili ani to, co v kompaktátech bylo obsaženo; naopak po 
pominutí válečného nebezpečí z Čech vraceli se vždy více k pů- 
vodnímu záměru, uvésti Čechy a Moravu zase v bezvýminečnou 
poslušnost Říma. Za tou příčinou vypraven do Čech a na Moravu 
pověstný kazatel Jan Kapistrán, aby výmluvností svou Čechy 
odvrátil od kalicha. Kapistrán odebral se nejdříve do Brna (1451), 
kdež horlil proti platnosti kompaktát a kaceřoval přijímající pod 
obojí. I podařilo se mu, že vedle 700 jiných také pan Beneš 



176 



v 

Černohorský z Boskovic, podkomoří markrabství moravského 
a otec Tasa, později biskupa olomuckého, kalicha i s rodinou 
svou veřejně se odřekl a zabránil přijímání podobojí také svým 
poddaným. Kapistrán kázal po celé léto ještě v Olomouci, ve 
Vyškově, pak zase v Brně a ve Znojmě. Ale snahy jeho nepo- 
tkaly se s úspěchem žádoucím, ano vzbudily zvláště ve šlechtě 
kališnické velké pohoršení. První, jenž se mu veřejně opřel, byl 
nejvyšší hejtman moravský, Jan Tovačovský z Cimburka, který 
psal Kapistránovi důtklivě a pohrůžčivě, nazývaje, ho jedovatým 
svůdcem od pravdy Kristovy. 

R. 1444 král Vladislav Polský a Uherský padl v bitvě 
u Varny proti Turkům a stavové uherští, uzná vše konečně La- 
dislava Pohrobka za svého krále, zvolili si Jana Hunyada za 
plnomocného správce zemského (gubernatora) až do plnoletosti 
Ladislavovy. V Rakousích vzbouřili se stavové proti poručnické 
vládě krále Bedřicha, který se dal r. 1451 v Římě za císaře ko- 
runovati, a prohlásili krále Ladislava za plnoletého (1452). Brzo 
potom na sněme pražském, v říjnu 1452, Ladislav byl prohlášen 
za zvoleného krále českého, zaváže-li se hájiti kompaktát i zápisu 
císaře Zikmunda a přimluviti se u papeže za stvrzení Rokycany 
v úřadě arcibiskupském. Jiří Poděbradský odebral se do Vídně 
a tam vydal mu zápis (1. května 1453), jímž zavázal se všem 
oněm podmínkám dostáti a Jiřího stvrdil za správce zemského 
na dalších šest let. Korunování Ladislavovo v Praze položeno 
na den sv. Michala (29. září), k čemuž koniny byly horlivé 
přípravy. Než se to však stalo, král Ladislav na vyzvání stavů 
moravských dojel do Brna již 6. července, kdež mu stavové 
moravští jako svému markrabí holdovali. Čeští páni, zemane 
i zástupci měst se správcem zemským v čele vydali se v hlučném 
zástupu do Jihlavy, kamž také král Ladislav dojel; tam jej po- 
selstvo české slavně přijalo za krále. Nový král v průvodu pánů 
českých, moravských i rakouských vypravil se do Prahy, kdež 
byl korunován (28. října) od biskupa olomuckého Jana Háze, 
ježto arcibiskupství pražské dosud platně nebylo obsazeno. 

Král Ladislav potvrdil nejvyšším hejtmanem na Moravě 
Jana Tovačovského z Cimburka, ale přidal mu k ruce radu de- 
sitičlennou, v niž byli: tehdejší biskup olomucký Bohuš čili Bo- 
huslav ze Zvole, Jindřich z Lipé, maršálek království českého, 
Beneš z Boskovic, podkomoří markrabství moravského, Jan 



177 



z Pernštejna, Vaněk z Boskovic, komorník cúdy brněnské, Václav 
z Lomnice, Karel z Vlašimě a dva členové stavu zemanského. 
Stavové moravští na sněme ještě toho roku (1455) konaném po- 
volili králi mimořádnou berni k vyplácení statků komory mar- 
krabské, které téměř všechny tehda byly zastaveny. Král Ladislav 
vděčně uznal obětavost stavův a slíbil, že statky touto berní vy- 
placené nemají bez vůle rady zemské býti ani zastaveny ani pro- 
dány. Landfrydem daným na sjezde obecném v Brně (1456) 
nařízeno bylo po veškeré zemi zachovávati pokoj a pořádek. 

£ 28. Král Jiri Podčbradsfo). 

Nedlouho potom (22. listopadu 1457) zastižen byl v Praze 
král Ladislav Pohrobek předčasnou smrtí a tím zrušen byl do- 
savadní svazek zemí rakouských, českých a uherských. V Uhrách 
zvolen byl (24. ledna 1458) za krále Matyáš Korvinus, syn Jana 
Hunyada, jemuž Jiří Poděbradský zaslíbil v manželství svou dceru 
Kateřinu a získal pro něj mocného náčelníka českých vojsk, Jana 
Jiskru z Brandýsa, dosud odpůrce rodu Hunyadova, O korunu 
českou ucházel se král francouzský Karel VIL pro svého syna 
a kurfirst saský Vilém, který měl Annu, sestru Ladislava Po- 
hrobka, za manželku. Ale veliké zásluhy, které získal si dosavadní 
správce za posledních deset let o obnovení pokoje a pořádku 
i o povznesení blahobytu v zemi, za druhé pak vroucí přání lidu, 
aby na trůn dosedl stoupenec víry pod obojí, způsobily, že zvolen 
byl za krále Jiří Poděbradský (2. března 1458). Korunování no- 
vého krále ustanoveno bylo na den 30. dubna, a hned rozesláni 
byli poslové do ostatních zemí koruny české, aby jim ohlásili 
volbu Jiřího a pozvali je ku korunování. 

Ve vedlejších zemích nebylo valného souhlasu s touto volbou. 
Největší odpor proti Jiřímu dávali na jevo stavové slezští a lu- 
žičtí ; by lit jako katolíci a Němci odpůrci jeho z příčin náboženských 
i národnostních a konečně uznávali dědičná práva kněžny Anny. 
Proto také byli hotovi uznati za svého pána Viléma Saského. 
Stavové moravští chýlili se více k domu rakouskému. Nicméně 
přičiněním hejtmana zemského Jana Tovačovského z Cimburka 
i jiných pánů na sněme v Brně konaném dne 9. dubna 1458 
šlechta podobojí i katolická přijala Jiřího jednosvorně za krále 
pod těmito výminkami: aby prelátům, pánům a městům kato- 

12 



178 



lickým pojištěna byla úplná svoboda náboženská; aby budoucně 
napravena byla křivda, že stavové moravští nebyli zváni k volbě 
královské; aby práva zemská byla potvrzena, a král aby se při- 
činil o navrácení těch listin, které král Ladislav s hradu Špilberka 
dal zavézti do Rakous; aby věci moravské jen s radou pánu 
moravských byly řízeny, přísaha pak poddanosti aby se novému 
panovníku učinila teprv až sám o ni do Moravy přijede. Toliko 
města německá nepřistoupila na tyto podmínky, a udržovala 
styky s Albrechtem VI. Rakouským, bratrem císaře Bedřicha t 
a vypravila posly ke sjezdu do Vratislavi, aby se spolčila s pro- 
tivníky královými ve Slezsku. Biskup olomucký Tas (Protasius) 
z Boskovic (1457— 1482), J sa osobním přítelem Jiřího, snažil se 
neshodu s městy urovnati po dobrém. Nejtužší odpor kladla Ji- 
hlava, kamž byl Albrecht Rakouský vložil posádku. Král Jiří r 
vypraviv se s vojskem na Moravu, zaměřil ke Znojmu, kteréž 
ustrašeno bez odporu se mu poddalo. Odtud položil stavům mo- 
ravským sněm do Brna, aby přijal od nich přísahy poslušnosti. 
Brněnští sice zavřeli před ním brány, ale druhého dne, když 
viděli, že se král strojí k útoku, ano že pojednou dobyl hradu 
Špilberka nad městem, otevřeli je, a přijali jej s největší slavností. 
V ustanovený den (4. července) stavové moravští, shromáždění 
na sněme, složili králi přísahu poslušnosti a již nazejtří potom 
přísahali mu také poslové z Olomouce, Unčova a Hradiště. 
Z Brna vypraveno bylo dvojí vojsko, jedno vedením Buriana 
Trčky z Lipnice proti Jihlavským, druhé proti arciknížeti Al- 
brechtovi do Rakous. Král Jiří odebral se do Olomouce a odtud 
do Kladska, kde již také některá knížata slezská složila mu svůj 
hold. S Albrechtem docíleno bylo potom (2. října 1458) prostřed- 
nictvím císaře Bedřicha narovnání, jímž Albrecht vzdal se vše- 
likých nároků na Moravu. 

Jihlava zatím houževnatě se bránila proti vojsku Trčkovu, 
zvláště když velení v městě ujal se pán moravský Hynek Bítovský 
na Cornštejně, osobní nepřítel krále Jiřího. Teprve když král na 
pochodu do Rakous sesilil oblehací vojsko, město sevřeno bylo 
se všech stran, předměstí všechna vypálena, rybníky skopány a 
jiná nutná opatření učiněna, měšťané po velkých utrpěných škodách 
donuceni byli se poddati (15. listopadu). Král přijal město na 
milost, ale když i potom strhly se bouře rozvášněného lidu proti 
konšelům nově dosazeným, musilo býti užito větší přísnosti, a 



179 

několik náčelníků vzpoury bylo na hrdle potrestáno. Válkou tou 
kdysi kvetoucí blahobyt města na dlouhá léta byl podlomen. 
Pádem Jihlavy zmařen byl poslední pokus vzpoury na Moravě 
a veškera země od té doby poslouchala krále Jiřího Poděbrad- 
ského. Na sněme, který svolán byl brzo potom (1459) do Olo- 
mouce, stavové moravští povolili králi Jiřímu berni všeobecnou 
podobným způsobem, jako to kdysi učinili králi Ladislavovi. 
Také stavové slezští a lužičtí, když saský vévoda Vilém sám 
se vzdal všech nároků na korunu českou, složili již na podzim 
1459 hold Jiřímu jako svému pánovi. Jenom Vratislavští, roze- 
štvaní kázáními Jana Kapistrána a jiných náhončí, odpírali po- 
slušnost a teprve na zakročení dvou legátů papežských, které 
Pius II. k nim poslal, slíbili (1460), že do tří let složí mu přísahu 
věrnosti. Tím teprve Jiří stal se uznaným pánem ve všech zemích 
koruny české. 

Kompaktáty basilejskými poměr (ech k stolici římské nebyl 
náležitě upraven, ba jimi nedocíleno ani trvalého dohodnutí mezi 

v 

stranou pod jednou a podobojí v Cechách i na Moravě. Poněvadž 
také zápis císaře Zikmunda o rozdělení kostelů nebyl proveden, 
zůstávalo mezi oběma náboženskými stranami mnoho příčin k oba- 
polnému záští a k stálým rozepřím. Na druhé straně papežové 
neupustili od snahy, aby národ český uvedli do jednoty církevní. 
Z té příčiny uložena byla Jiřímu od papežského legáta přísaha, 
kterou složil den před svým korunováním za krále českého a 
kterouž dosti nerozvážlivé zavázal se netoliko k poslušenství pa- 
pežův, nýbrž i uvésti národ český v církevní jednotu víry i obřadů. 
Papež Pius II. proto vždy důtklivěji vyzýval Jiřího, aby konečné 
vypravil do Říma poselstvo, které by ve jménu jeho i celého 
národa slíbilo papeži poslušnost, ano dovolil i Vratislavským, 
aby své holdování směli odložiti. Král Jiří odhodlal se k vypra- 
vení poselstva, uložil mu však netoliko aby složilo slib poslušnosti, 
nýbrž aby také požádalo papeže za stvrzení kompaktát a přijímání 
pod obojí způsobou. Tuto žádost Pius II. odmítl a v slavném 
shromážděni sboru kardinalského prohlásil kalich i kompaktáta 
za zrušená a neplatná (31. března 1462). Do Prahy pak poslal 
podřízeného posla Fantina de Valle, který dříve byl ve službách 
krále Jiřího, a žádal po něm, aby se Jiří i s rodinou odřekl víry 
podobojí a k témuž připravil celý národ. Král Jiří svolav do 
Prahy valný sněm stavů českých i moravských obou stran ná- 

1*2* 



1 



1 



1 



180 



i 
i 



boženských, kdež přítomni byli také dva biskupové, Tas Olomucký 
a Jošt Vratislavský, slavně prohlásil, že přísahou danou před 
korunováním nikterak nemínil odříci se kompaktát. Fantina, který 
před shromážděnými stavy dráždivým způsobem dotkl se krále 
i víry podobojí, dal uvrhnouti do vězení. Po té přední náčelníci 
strany římské, Jošt Vratislavský a Zdeněk ze Šternberka, rychle 
ujeli z Prahy, krále ani nepozdravivše ; jen Tas Olomucký zůstal 
déle, aby dle možnosti sprostředkoval nějaké dohodnutí. 

Pius II. jal se králi Jiřímu hroziti klatbou, vině jej nezdr- 
žením přísahy, Vratislavským pak zakázal, aby mu neskládali 
přísah poslušnosti, prohlásiv je za zbavené daných závazků. Také 
na Moravu psal biskupovi Tasovi, kapitule olomucké a měšťanům 
brněnským, olomuckým, jihlavským a znojemským, napomínaje 
k setrvání v horlivosti pro víru. Avšak král český nalezl nenadále 
ochránce v císaři, jemuž byl právě tehda poskytl vydatnou pomoc 
proti bratru jeho Albrechtovi VI. a povstalým stavům rakouským. 
Ve výpravě válečné, kterou král Jiří podnikl, aby osvobodil Bedřicha 
obleženého na hradě Vídeňském, vyznamenali se Moravané, čehož 
císař vděčně vzpomíná v listu daném k stavům moravským (7. pro- 
since 1462). Na prosby císařovy Pius II. upustil od prohlášení 
církevních trestův i od jiných kroků nepřátelských. Ale brzo 
potom papež nabyl nové odvahy proti králi českému. Na sjezde 
v Brně, kam Jiří svolal stavy všech zemí, ukázala se příkrá pro- 
tiva mezi oběma stranami náboženskými. Téhož roku (1463) udavší 
se smrt arciknížete Albrechta VI. zbavila císaře Bedřicha soka 
nebezpečného, tak že nejsa od té doby tou měrou jako dříve 
odkázán na pomoc Jiřího, nejevil k němu již tolik dobré vůle 
a přátelství. Také neustálé žaloby Vratislavských přispěly k ne- 
smiřitelnému chování papeže Pia II., který (1464) ohlásil soudní 
při proti králi Jiřímu a vydal naň púhon, aby v 180 dnech 
!*' osobně se dostavil na jeho soud. 

Nepokojní živlové v ('echách a na Moravě, držení dosud 
na uzdě pevnou rukou panovníkovou, nabyli odtud nové odvahy 
vzepříti se domácímu řádu. Hynek Bítovský z Lichtenburka, dávný 
odpcrce králův, dal se v otevřenou vzpouru proti němu a vy- 
žádav si souhlas kurie římské, odepřel všeliké smírné dohodnutí. 
Stavové moravští usnesli se zdvihnouti válku proti rušiteli veřej- 
ného pokoje a bez rozdílu náboženství páni, preláti i města oblehli 
hrady jeho Cornštejn a Raispurk. Tohoto dobyto bylo již na 



.,1 



; 



181 



začátku srpna, ale Cornštejn, hrad pevný a nedobytný, oblehán 
byl skoro po celý rok vedením nejstaršího syna králova, knížete 
Viktorina. Bítovský odebral se, svěřiv hájení hradu rytíři Janu 
Šárovcovi, do Říma, kdež po smrti Pia II. (15. srpna 1464) 
v hodnost papežskou nastoupil vášnivý a bezohledný Pavel II., 
a žádal za ochranu papežovu, žaluje na krále Jiřího, jakoby byl 
pronásledován pro víru. Prese všechny pokusy biskupů Jošta 
Vratislavského a Tasa Olomuckého a smírné narovnání papež 
znovu vystoupil nepřátelsky proti králi Jiřímu. Když konečně 
Cornštejn padl, byl obnoven půhon proti Jiřímu, a uloženo mu, 
aby ve 180 dnech osobně se dostavil k stolici papežské a tam 
se zodpovídal z kacířství, křivopřísežnictví, svatokrádeže a rou- 
hačství. Potom (1465) papež slavnostním způsobem prohlásil 
všechny obyvatele zemí koruny české za sproštěny přísahy věr- 
nosti a poddanství. 

Tato opatření papežova s počátku nenalézala valného ohlasu. 
Na Moravě biskup Tas Olomucký nepřestával usilovati o smírné 
vyrovnání této rozepře, tak že mu vlažnost jeho od legáta ostře 
byla vytýkána. Ještě na počátku roku 1466 odebral se do Vrati- 
slavi, s ním pak zároveň poslové měst moravských Olomouce. 
Brna, Znojma a Jihlavy, kteří měli legátovi Rudolfovi představiti 
nebezpečenství hrozící měšťanům, kdyby uposlechli rozkazů jeho, 
zvláště od hradů královských nad samými jich městy. Téhož mí- 
nění byli poslové Budišína, Zhořelce a ostatních měst horno- 

v 

lužických. Za to v Cechách část pánů pod jednou z podnětů více 
politických než náboženských chopila se nesnází, které vznikly 
králi s kurií papežskou, a uzavřela (28. listopadu 1465) mezi 
sebou brannou jednotu na Zelené Hoře, v jejíž čelo se postavil 
Zdeněk Konopištský ze Šternberka. Tuto vzpouru s potěšením 
uvítal papež Pavel II. a vyhlásil (23. prosince 1466) na »Jiříka 
z Poděbrad a z Kunštátu« klatbu, která však s počátku neměla 
valných účinků. Vzpoura pánů českých, ač podporována od císaře 
Bedřicha, byla mocí brannou potlačena, tak že musili žádati za 
příměří, a také Vratislavští zůstali ve Slezsku i v Lužicích osa- 
moceni. Stavové moravští s biskupem Tasem zachovali Jiřímu 
věrnost a podobně učinila i přední města moravská, ač snad více 
ze strachu před mocí královou než z náklonnosti k němu. Proto 
také bez odporu přijato bylo jmenování Viktorina, syna králova, 
vévody opavského, nejvyšším hejtmanem zemským, a moravský 



182 

pán Ctibor Tovačovský z Cimburka, syn někdejšího hejtmana 
Jana, mohl ještě téhož roku s najatými žoldnéři královskými 
podniknouti válečnou výpravu proti Vratislavským, která však 
neměla žádaného úspěchu. 

Netrvalo však dlouho a biskup Tas změnil úplně své do- 
savadní chování. Na počátku r. 1467 vypověděl králi Jiřímu po- 
slušnost a přihlásil se k jednotě zelenohorské. Stalo se tak bez- 
pochyby nátlakem papeže Pavla II., který mu odňal moc požívati 
statků biskupských a hrozil ještě přísnějšími tresty církevními, 
setrvá-li v neposlušnosti. Také čtyři města moravská: Brno, 
Olomouc, Znojmo a Jihlava, národnosti převahou německé, odtrhla 
se od Jiřího, učinila ve Vyškově branný spolek s biskupem olo- 
muckým a dala se pod ochranu císaře Bedřicha. Naproti tomu 
města Hradiště, Ivančice a Unčov, kde převládala národnost česká, 
zůstala králi věrna, ano z Unčova vyobcován byl velký počet 
Němců, když se chtěli vzbouřiti proti Jiřímu. Brněnští první zdvihli 
válku, oblehnuvše hrad Špilberk, Jihlavští pak otevřeli město své 
Zdeňkovi Konopištskému (13. června), který usadiv se u nich, 
konal odtud výpady proti stoupencům královým. Král Jiří vy- 
pravil silné vojsko vedením knížete Viktorina a pana Zdeňka 
Kostky z Postupic na Moravu, kdež se k nim připojila hotovost 
s vůdcem Ctiborem Tovačovským. Kníže Viktorin přiraziv k Brnu, 
útokem dobyl kláštera Králové na Starém Brně, osazeného od 
Brněnských, rozbořil ostatní bašty a hrad z obležení vybavil. 
Také v ostatních krajích moravských bylo válčeno. Brněnským 
na pomoc přirazil potom Zdeněk Konopištský a porazil Viktorina 
v bitvě u Vyškova (5. záři); téhož dne však Albrecht Kostka 
z Postupic v čele královských zvitézil nad Olomuckými. Kníže 
Viktcrin na sklonku roku zaujal hlavní ležení u Hostěradic (ne- 
daleko Znojma), odkudž činil velké škody Znojemským i Brněnským. 
Vzpoura proti králi Jiřímu v ( echách, na Moravě i ve Slezsku 
bylá snadno potlačena a papež nabyl přesvědčení, že bez pomoci 
některého panovníka světského nepořídí ničeho, a proto se pilně 
ohlížel, koho by získal. Nejdříve obrátil se ke Kazimírovi, králi 
polskému. Na vyzvaní papežovo páni jednoty zelenohorské sjeli 
se v Jihlavě, sídle Zdeňka Konopištského, zvolili si Kazimíra za 
krále (v červnu 1467) a poselstvem vypraveným do Krakova 
ohlásili volbu králi polskému. Ale král Jiří připomenul Kazimírovi 
dosavadní smlouvy a svazky českopolské, Kazimír pak nechtěje 



183 

přerušiti přátelských styků s Čechy podobojí, dal legátovi pa- 
pežskému i poslům jednoty zelenohorské odpovéď odmítavou. 
I bylo papeži ohlédnouti se po jiném panovníku. Císař Bedřich III., 
který zatím již zjevně vystoupil nepřátelsky proti králi českému, 
byl by sice velmi rád pomáhal povstalcům jednoty zelenohorské, 
ale zabránil mu v tom kníže Viktorin, který z Moravy válečně 
do Rakous se vypravil (v březnu 1468) a uvedl jej do velké tísně. 
Z knížat německých pak císaře nikdo v této věci nechtěl pod- 
porovati. Za to však kurie papežská získala mnohem důraznějšího 
a mocnějšího spojence, krále uherského Matyáše Korvina, který 
doufal, že pomocí stolice papežské snadno si dobude koruny 
České. Již roku 1465 nabízel Pavlovi II. svou pomoc, kteréž však 
tento nepřijal pro nebezpečenství války turecké. Když však 
všeliké vyjednávání s Kazimírem Polským i jinými panovníky 
potkalo se s nezdarem, vypraven byl (v březnu 1468) papežský 
legát ke králi Matyášovi. Současně s ním dostavili se též Tas, 
biskup olomucký a Zdeněk Konopištský, žádajíce ve jménu jednoty 
katolické za pomoc. Císař, tištěn jsa vojskem Viktorinovým, 
sliboval mu i hodnost krále římského. Matyáš na základě toho 
vypověděl (31. března) Jiřímu Poděbradskému válku. S nečetným, 
ale dobře vycvičeným vojskem, jehož jádrem byli čeští a moravští 
žoldnéři někdejších rot bratrských se svými hejtmany, vypravil 
se do Rakous, kdež spojil se s vojskem císařským a sevřel knížete 
Viktorina ve Štokravě. Král Jiří spěšně vytrhl s mocí vojenskou 
na pomoc a přinutiv četnými potyčkami v okolí Znojma Matyáše 
k ústupu, vybavil Viktorina ze Stokravy. Matyáš vyhýbal se 
bitvě v otevřeném poli a Jiří, kterému hrozila zatím válka též ze 

v 

Slezska a z Lužice, vrátil se do Cech, zůstaviv syna Viktorina 
s částí vojska na Moravě. Král Matyáš s velikou přesilou vrhl 
se na Viktorina a sevřel jej v Třebíči; města dobyl útokem 
(14. května), ale vojsko české uchýlilo se do kláštera dobře opev- 
něného. Král Jiří opět sebral veřejnou hotovost, vypravil vojsko 
k Třebíči, které zaujalo pevné ležení na vršku, ležícím blízko 
naproti obleženému klášteru. Viktorin, dorozuměv se tajně s vnějším 
vojskem českým, podnikl smělý výpad z kláštera a hrdinsky probil 
se (6. června) trojnásobnou přesilou Uhrů, zůstaviv v klášteře 
posádku 500 mužů vedením statečného Václava Vlčka z Cenová. 
Posádka po desítidenním obléhání vzdala se, když jí povolen byl 
volný odchod se zbraní; Matyáš vloživ posádku do Třebíče, dal 



184 

se na pochod k Brnu; dav oblehnouti hrad Špilberk, z něhož 
posádka česká škodila městu střelbou, zaměřil s hlavní mocí svou 
na Olomouc, kamž měly přiraziti též posily ze Slezska, a oblehl 
v blízkosti města klášter Hradištský (4 července). K vybavení 
král Jiří vypravil s vojskem Zdeňka Kostku, který však od Uhrfiv 
a Olomuckých poražen byl v bitvě u Zábřeha (1. října) a smrtelně 
raněn a posádka v klášteře Hradištském se vzdala (10. října); 
Ctibor Tovačovský z Cim burka, přední stoupenec krále Jiřího 
na Moravě, který chtěl tuto ztrátu pomstiti na Olomuckých a 
učinil útok na jejich předměstí, byl s citelnými ztrátami odražen. 
Pouze knížeti Viktorinovi podařilo se jiným oddílem vojska vy- 
baviti město Uherské Hradiště z obležení uherského (v prosinci 
1468), kdežto posádka Špilberská po šestiměsíčním obléhání 
z hladu musila se vzdáti. Tak uvedena byla celá Morava kromě 
Uh. Hradiště pod moc krále uherského, a také celé Slezsko mimo 
Opavu a Lužice octly se v rukou nepřátelských. 

Po obsazení Špilberka (13. února 1469) za kruté zimy král 

v 

Matyáš nastoupil na výpravu do (ech, kde však král Jiří u Vi- 
lémova sklíčil jej v údolí se všech stran, dav východy z něho 
zahraditi zásekami. Matyáš vida před sebou jistou záhubu, jal se 
vyjednávati o mír, a král Jiří, k povolnosti vždy ochotný, svolil 
ke smlouvě (27. února), dle které Matyáš za povoleného příměří 
zavázal se všemi prostředky dosáhnouti od papeže stvrzení kom- 
paktát a vydati Jiřímu dobytá města i hrady ; k jednání o trvalý 
mír mezi oběma i legáty papežskými měl se konati sjezd v Olo- 
mouci 24. března. Tam však papežský legát kladl tak přemrštěné 
požadavky, že o jejich přijetí u krále Jiřího nemohlo býti ani 
řeči. Také Matyáš nemínil slovu svému dosťiti a proto celé jed- 
nání vedeno bylo jen na oko. Zatím členové ligy katolické již 
12. dubna usnesli se nabídnouti Matyášovi královskou korunu 
českou a dne 3. května provedena byla v Olomouci volba Ma- 
tyáše za krále českého, holdováno mu od přítomných stavů 
českých jednoty katolické, moravských, slezských i lužických a 
jmenováni nejvyšší úřadníci zemští. Z Olomouce se Matyáš 
odebral do Vratislavě, kdež si dal od všech knížat a stavů slez- 
ských i lužických holdovati. 

Z ošemetného jednání Matyášova král Jiří nabyl přesvědčení, 
že jen z důrazného vedení války kyne mu spása. Především do- 
zrál v něm, ač zajisté po dlouhém duševním boji, záměr, upustiti 



185 



od koruny královské pro své syny a nabídnouti ji spřátelenému 
rodu polskému. Na sněme v Praze, konaném na počátku června 
1469, stavové svolili, aby po smrti Jiřího nastoupil na trůn český 
Vladislav, nejstarší syn krále Kazimíra, začež tomuto uloženo, 

v 

aby vstoupil v obranný spolek s Cechy. Nařídiv sbírání veřejné 
hotovosti, král Jiří zahájil na všech stranách válku proti ne- 
přátelům. Matyáš zůstal na hlavním bojišti, totiž na Moravě; 
vojsko české, vedené Viktorinem, namířilo především k Uherskému 
Hradišti, kde posud královská posádka hájila se proti obležení 
uherskému. Na cestě však kníže Viktorin vlákán byl do města 
Veselí a upadl do zajetí krále uherského, který jej dal odvézti 
do Trenčína, potom na Vyšehrad (v Uhrách). Posádka hradištská 
nucena byla konečně slíbiti, že se vzdá za svobodný odchod, 
jestliže nepřijde jí pomoc do šesti neděl. I bylo králi Jiřímu si 
pospíšiti, aby nepadla poslední hradba jeho moci na Moravě. 
Vojsko české, které vedením druhého syna králova Jindřicha 
dosud bojovalo ve Slezsku a Lužici, bylo sesíleno a vypraveno 
na Moravu ; dorazilo bez překážky až k městu Hradišti a dobyvši 
jedné bašty obléhajících, dopravilo hojně zásob potravních do 
města a sesílilo posádku čerstvým lidem. Odtud kníže Jindřich 
dal se na pochod k Uherskému Brodu, kdež byl hlavní tábor 
krále Matyáše, porazil jej v bitvě (2. listopadu) a zatiskl až 
k Uherské Skalici. Spustošiv zemi kolem Trenčína, vrátil se ?ase 
na Moravu. 

Roku 1470 Matyáš s mocným vojskem připravil několik 

v 

porážek českému vojsku, jež vedl Václav Vlček z Cenová, v drob- 
nějších potyčkách u Hodonína (29. června) a u Tovačova (12. čer- 
vence). Odtud král uherský obrátil se k Brnu, kamž také král 
Jiří s novým vojskem přirazil. Matyáš přes zjevné vyzvání Jiřího 
bitvy se neodvážil. Král český konečně hnul se ke Kroměříži, 
o jehož dobytí marně se pokoušel, a odtud k Uh. Hradišti, které 
vybavil z obležení a slavil tam za plesání lidu vítězný vjezd. 
Odtud podnikl několik nájezdů do Uher a po marném úsilí, aby 
Matyáše pohnul k bitvě, obrátil se na Olomouc a Opavu do 

v 

Slezska. Toho Matyáš použil k náhlému vpádu do Cech. 
Trojím proudem valila se vojska uherská od Olomouce přes 
Moravskou Třebovou a Vysoké Mýto k Pardubicům a Kolínu 
všechnu krajinu ukrutně pustošíce. Král Jiří dal se sice ze Slezska 
ihned za nepřítelem, ale pro rozvodněné řeky dostihnouti ho 



186 



nemohl. Zatím u Kutné Hory sebralo se na rychlo jiné české 
vojsko na obranu země a v čelo jeho postavila se sama královna 
Johanna. Matyáš donucen byl k rychlému ústupu k Jihlavě, odkudž 
dále přes Telč odjel do Znojma. Vloživ vojsko do rozličných 
měst a hradů moravských i českých, na začátku října odebral 
se do Uher. Zatím císař Bedřich, jemuž vzrůst moci Matyášovy 
naháněl vždy větších obav, jal se vyhledávati smíru s králem 
Jiřím prostřednictvím krále Kazimíra. Také Vratislavští, sklíčeni 
českými vpády do Slezska, jimiž obchod jejich i blahobyt vfiči- 
hledě hynul, toužili po míru. Král Matyáš sám, rozešed se ne- 
dobře s císařem a vzbudiv válkou českou také odpor u šlechty 
uherské, podával se již králi Jiřímu k pokoji, ač pod výminkami 
pro tohoto nepřijatelnými. Konečně i papež Pavel II. sám svolil 

v 

k opětnému vyjednávání s Cechy ve věcech náboženských. Ale 
právě když tím způsobem zasvitl paprsek nové naděje králi 
i národu, král Jiří zemřel dne 22. března 1471* právě měsíc po 
smrti Jana z Rokycan. 

£ Sih Matyáš Korrhws (U71-UM*). 

Král Matyáš na zprávu o smrti Jiřího hlásil se o českou 
korunu; jemu na prospěch bylo, že držel největší část Moravy, 
Slezska i Lužic ve své moci. Pro něho byli členové ligy katolické, 
ale kališnická většina v národě českém, jíž král uherský dosud 
byl zapřísáhlým nepřítelem, nechtěla o něm ani slyšeti. Na sněme 
kutnohorském stoupenci Matyášovi ještě před volbou odjeli, a za 
krále zvolen jednosvorně Vladislav, syn krále polského (27. května), 

v 

který odebrav se do (ech, byl v Praze (22. srpna) od Mikuláše 
biskupa Kameneckého (v Podolí), korunován, přislíbiv zachovati 
stavy při kompaktátech i při všech svobodách zemských. Naproti 
tomu Matyáš dal se od svých stoupenců v Jihlavě znovu pro- 
hlásiti za krále a stvrditi hodnost tu od legáta papežského slav- 
nostním způsobem. Ale mnozí, kteří z náboženských příčin vy- 
stoupili proti Jiřímu, nyní se přidrželi Vladislava; zejména byla 
to všechna knížata hornoslezská z ohledů na blízké sousedství 
krále Kazimíra. Matyáš s velikou mocí vojenskou obrátil se na 
Moravu a sevřel zase Uh. Hradiště. Avšak nemaje vydatné pod- 
pory od stavů v uherských, na důraznou válku nemohl pomýšleti, 
když i náčelník ligy katolické Zdenek ze Šternberka od něho se 



187 



odvracel. Také nový papež Sixtus IV. vzhledem k nebezpečí 
tureckému snažil se mezi oběma králi docíliti narovnání, kdežto 
císař Bedřich přál více Vladislavovi. Poslové všech tří králů, 
Kazimíra, Vladislava a Matyáše, v Nise (1473) smluvili mezi 
stranami příměří. Stavové čeští i moravští dohodli se na ten čas 
zvoliti po čtyřech ředitelích ze strany Matyášovy i Vladislavovy 
k vykonávání správy zemské; důchody královské i důstojenství 
měly zatím zůstati oběma. Moravané na sněme v Brně (27. června 
1473) za přítomnosti krále Matyáše zvolili si za ředitele z jeho 
strany Jindřicha z Lipé a Jindřicha Jičínského z Boskovic, ze 
strany Vladislavovy Jana z Pernštejna a Ctibora Tovačovského 
z Cimburka. 

Příměří, smluvené v Nise, nebylo. zachováno. Král Matyáš 
již v lednu 1474 vypravil silný oddíl vojenský do Polska. Proti 
němu Kazimír i Vladislav s císařem Bedřichem smluvili branný 
spolek; císař prohlásil slavným způsobem Vladislava za krále 
českého i kurfirsta říše německé. Matyáš jal se dobývati některých 
zámků strany Vladislavovy na Moravě a znovu udeřil útokem 
na město Uh. Hradiště, které již na třetí rok statečně se hájilo 
proti jeho obiežení, ale musil odstoupiti. Sebrav pak větší síly 
vojenské, dal se na pochod do Olomouce a odtud do Opavy; 
tam spojil se s ním kníže Viktorin, který již předešlého roku 
zřekl se kalicha a k témuž pohnul i bratry své Jindřicha a Hynka. 
Zatím přirazil do Slezska král Kazimír z Polska a syn jeho 

v 

Vladislav z Cech s mocnými vojsky. Matyáš svolil k vyjednávání, 
jež zapředl Zdeněk ze Šternberka a jiní čeští páni. Před Vratislaví 
stvrzena byla smlouva o příměří na půltřetího roku. Správa 

v 

zemská v Cechách i na Moravě měla zůstati v rukou ředitelů. 
Na sněme v Praze (1475) úmluva upevněna svorným usnesením 
stavů českých obou stran, aby Vladislav držel Cechy, obojí Lu- 
žici, knížectví svídnické i javorské ve Slezsku, Matyáš Moravu 
a ostatní Slezsko; biskupství olomucké však mělo zůstati pod 
panstvím krále českého. Podíl krále, který by dříve zemřel, měl 
připadnouti druhému. Na sněme v Brně konaném (25. března) 
za přítomnosti Matyášovy, stavové moravští schválili usnesení 
sněmu pražského a zvolili si na místě dvou ředitelů jediným 
zemským hejtmanem Ctibora Tovačovského z Cimburka, kancléře 
království českého, který u všech požíval stejné důvěry. 
Pod správou věhlasného Ctibora vracel se ponenáhlu pokoj a 



188 



pořádek. Za války, která potom vypukla mezi Matyášem a Vla- 
dislavem, s nímž spojil se císař Bedřich, stavové moravští za 
svolení Matyášova, jež si vykoupili znamenitou berní mu povo- 
lenou, učinili (1477) příměří s králem českým až do sv. Jakuba 
roku příštího. Brzo potom došlo také mezi oběma králi, Matyášem 
a Vladislavem, k novému vyjednávání o mír, k nČmuž podnét 
dal a hlavním prostředníkem byl hejtman moravský Ctibor To- 
vačovský. Po dlouhém jednání, za něhož stále ještč bylo válčeno, 
došlo konečně ke stvrzení míru na osobní schůzi obou panovníků 
v Olomouci (21. července 1479). Oba králové podrželi právo na 
trůn český i titul královský; Vladislav zůstal v držení království 
českého, Matyášovi připadla Morava, Slezsko i obojí Lužice; 
tyto země měly po jeho smrti býti navráceny ke koruně české 
za výplatu 400000 dukátů; s této výplaty mělo sejíti, když by 
Matyáš přežil Vladislava a nastoupil po něm na trůn český. 

Panování krále Matyáše Korvina náleží k nejpamátnějším 

v 

dobám v dějinách moravských. Kdežto v ('echách král Vladislav, 
ač srdce dobrého, ale vůle slabé a povahy nestálé, stál úplně 
bez rady uprostřed rozpoutaných zápasů stranických, nábožen- 
ských i stavovských: na Moravě spravoval zemi pevnou rukou 
Ctibor Tovačovský z Cimburka, který po celý čas panováni 
Matyášova požíval důvěry jeho i veškerého obyvatelstva morav- 
ského a jehož přední snahou bylo zvelebení země po stránce 
hmotné i duševní, 

v 

By lot sice na Moravě právě tak jako v (echách dosti látky 
a podnětu k rozepřím náboženským i stavovským. Kompaktáta 
a přijímání podobojí dosud nebylo stolicí římskou potvrzeno, 
ačkoli v míru olomuckcm poznovu všechny strany slíbily o na- 
rovnáni v tc příčině se zasaditi. Zůstalo při starých rozepřích, 
za kterých vznikaly zase v životě církevním obou stran všeliké 
zlořády. Hloubavá mysl mnohých, odvracejíc se od jednotného 
učení církve římské, zabíhala vždy dále a dále v samostatném 
míněni a blouznivém přemýšlen*. Z toho vysvětluje se vzrůst 
Jednoty bratrské, která povstala za krále Jiřího v severovýchod- 
ních Čechách (1457). Malý hlouček lidi, mezi nimiž vynikal bratr 
Řehoř, rodu rytířského, ale beze statků pozemských, upozorněn 
byl na spisy Petra Chelčickcho, který v mnohých názorech 
shodoval se s Valdenskými a také s Wyclifem i Janem Husem. 
Chelčický zastával se míněn*, že netoliko ve věcech víry všeliký 



1S9 



nátlak a všeliké násilí jest zavržitelno, nýbrž že mezi církevní 
obcí a státem jest nesmiřitelný odpor, ježto pravé křesťanství 
zakládá se na svobodném přesvědčení, stát však založen býti 
musí na násilí. Válka, jako každé zabití jednotlivce, jest věcí ne- 
dovolenou. Pravý křesťan nesmí nikdy násilí užívati, musí všechno 
snášeti a nemá se brániti ani proti nejtužšímu utiskování a pro- 
následování. Ani přísahati nemá a nesmí také žádného úřadu 
zastávati. Všeliké roztřiďování na stavy jest protivné přikázání 
božímu; u pravých křesťanů nesmí býti rozdílu ve stavu, hod- 
nosti a majetku. Všeliké zevnější obřady se zavrhují. 

Toto učení přijali za své bratr Řehoř a jeho přívrženci, 
kteří roku 1459 dostali dovolení, usaditi se na královském statku 
Kunvaldském u Žamberka. Tam shromažďovali se stejně smýšlející 
z Čech a Moravy a nazývali se bez rozdílu stavu » bratří mi c. 
Pronásledování za krále Jiřího jich nepotlačilo. R. 1467 utvořili 
si vlastní církevní sdružení, které přijalo název » jednoty bratrské c t 
kdežto protivníci nazývali je »pikartyt (begharty). Hlavním pra- 
menem jejich víry bylo písmo svaté. Zavrhovali ctění svatých 
a jejich obrazův, očistec, odpustky a mnohé ceremonie. Svátost 
oltářní přijímali pod obojí způsobou, ale věřili, že nepožívají tělo 
a krev Kristovu skutečně, nýbrž jen duševně. Platnost svátostí 
podmíněna jest mravní bezúhonností knéží, kteří je udílejí. Proto 
oni, kteří přijali křest od katolických duchovních, byli po vstou- 
pení do jednoty znovu křtěni. Základem náboženství jest pevná 
víra, spojená s láskou; od věřících požadoval se prostý, spořá- 
daný život, zdrženlivost všeliké nádhery a hlučných radovánek, 
lichvy a všelikých obchodův a živností jí podobných, dobrovolná 
chudoba a podpora nemajetných. 

Církevní organisace Bratří vrcholila v synodě, nejvyšší 
jejich moci duchovní. Knězem mohl se státi každý člen Jednoty. 
Řízení věcí za obyčejných okolností svěřeno bylo užší radě desíti 
neb dvanácti členů, kteří byli voleni od zástupců všech obcí. 
V čele byl senior, čili starší, který také kněze přijímal a vysvě- 
coval. Kněz měl za úkol vyučovati děti i dospělé, kázati, zpovídati, 
udíleti svátost oltářní, bdíti nad mravným životem svých podří- 
zených a zamezovati hříchy včasným napomínáním. 

Čeští bratří rozmnožili se hojným počtem v zemi české 
i moravské, zvláště v lidu rolnickém a průmyslnickém. Nejvíce 
jich usazovalo se na statcích pánů Tovačovských z Cimburka, 



190 

Kostků z Postupic, později Viléma z Pernštejna a pánů z Žerotína, 
na Moravě tedy zvláště v Přerově, Lipníku, Tovačově a Prostě- 
jově. Pod záštitou samého hejtmana zemského mohli mnohem 
volněji se rozšiřovati nežli v Čechách, kde byli namnoze proná- 
sledováni. Když Matyáš r. 1488 z nabádání biskupů vypověděl 
bratry ze všech svých zemí a několik set jich vystěhovalo se 
do Multanska, stačily přímluvné prosby pánů Ctibora Tovačov- 
ského a Viléma z Pernštejna, že dekret ten zase odvolal. 

Vedle sporů náboženských vstupují do popředí rozepře 
stavovské. U stavu panského jeví se snaha po panování nad 
ostatními třídami společenskými, podporovaná hlubokým úpadkem 
stavu městského i duchovenského za bouří husitských i potomních. 
Energický a šlechetný Ctibor Tovačovský svou osobní autoritou 
urovnal a ukončil spory takové pokaždé dobrovolnými mezi stavy 
úmluvami. Jedna stala se v Brně již 6. září 1479 za přítomnosti krále 
Matyáše a zapsána r. 1480 do desk zemských ; jí rozhodnuto, jakým 
pořádkem páni moravští při zasedáních a slavnostech veřejných jedni 
po druhých choditi a sedati měli a vyhrazena starodávným rodům 
panským před novými. Návrhem téhož slavného pána moravského, 
který v knize Tovačovské sepsal obyčeje, řády, zvyklosti starodávné 
a práva markrabství moravského, stalo se usnesení r. 1480, že vklady 
do desk zemských smějí se díti jen jazykem českým, což přijato 
v Cechách teprve o šestnácte let později a potrvalo až do Obnoveného 
zřízení krále Ferdinanda II, Zásluhou páně Ctiborovou se všemi 
zeměmi okolními, zvláště s Čechami a Rakousy, ujednáno bylo 
zachovávání stálého pokoje ; král Matyáš nařídil, aby v markrabství 
moravském starý řad zemský, zřízení a práva byla od každého 
zachovávána, a kdož by je porušil, že jako nepřítel zemský má 
býti trestán. Také zajistil stavům moravským starodávná práva 
v povolování berně a dědičné právo statkův až do pátého po- 
kolení. Na osobní schůzi, kterou konali králové Matyáš i Vladislav 
v Jihlavě (1486), dokonány byly dvě důležité úmluvy. První tý- 
kala se statků za poslední války mečem dobytých a dosud pů- 
vodním majitelům nenavrácených. Bylo ustanoveno, že vzájemné 
vpády do (ech a Moravy mají přestati a umluvena vzájemná 
pomoc proti loupežníkům, kteří obě země znepokojovali a plenili. 
Druha listina směřovala k zavedení stejné mince v obou zemích. 

Města královská domohla se vedle šlechty znamenitých 
práv. Na sjezde panském v Brně (1486) bylo usneseno, že měšťané 



191 



královských měst smějí kupovati deskové statky a do desk vklá- 
dati; za to bylo dovoleno pánům v městech domy kupovati, 
měli však z nich jak obecné tak zemské daně platiti a nedovoleno 
jim v příčině té žádati na králi nějakého ulehčení neb jakýchkoli 
jiných výsad; též ujednáno, že žádný pán ve svém domě měst- 
ském nesmí ani piva ani vína nalévati. Žádný měšťan nesměl 
odkázati deskové panství duchovním. Jediný stav selský zůstal 
v posavadní porobě svých vrchností. Na onom sjezde obou pa- 
novníků v Jihlavě stala se úmluva, že poddaný člověk bez vůle 

v 

svého pána nesmí se vystěhovati ze statku v Cechách na statek 
do Moravy a naopak. Sedlák zůstal přivázán k své hroudě, tak 
jak bylo již sto let před tím (1380) za markrabí Jošta usta- 
noveno. 

R. 1482 zemřel biskup olomucký Tas z Boskovic, spravovav 
úřad ten po 25 let. Král Matyáš vyžádal si od papeže, aby směl 
administrátorem jeho jmenovati Jana Filipa, biskupa varadinského. 
Jan Filip pocházel z Prostějova z chudých rodičů. Ačkoli původně 
přiznával se k učení husitskému, přece neobyčejnými dary ducha, 
postavou ušlechtilou, spanilými rnravy a příjemným obcováním 
získal si záhy nad jiné přízeň a oblibu krále Matyáše a stal se 
jeho předním důvěrníkem a rádcem. Přestoupiv ke katolictví, nic- 
méně k jinověrcům byl snášenlivý. R. 1492 odřeknu v se všech 
důstojenství a statků, vstoupil jako prostý mnich do kláštera 
františkánského v Olomouci. Kapitula zvolila si biskupem věhlas- 
ného Bohuslava Hasištejnského z Lobkovic, jehož si přála také 
strana podobojí a za něhož přimlouvali se král Vladislav i císař 
Bedřich u stolice papežské. Ale papežové pokládajíce bohaté 
biskupství za pramen k zaopatření svých milostníkú, raději nechali 
stolec olomucký neosazený až do r. 1497. 

§ 30. Vlailislac II. Ludvík IL 

Král Matyáš nemaje zákonitých potomků, byl by rád korunu 
uherskou i s ostatními dobytými zeměmi zajistil levobočkovi svému 
Janu Korvinovi, jemuž mimo jiné udělil četná knížectví slezská 
a také Opavsko, jež odňal synům Jiřího Poděbradského. Po smrti 
Matyášově (1490) však většina stavů v uherských zvolila si za 

v 

krále Vladislava Českého, s nímž Jan Korvinus se smířil, když 
mu král ponechal vévodství opavské. To mělo pro Moravu veliký 



19-2 



význam, ježto země ta jako Slezsko a obojí Lužice na základe 
úmluv olomuckých připadly zpět ke koruně české. Stavové uherští 
sice tvrdili, že země ty mají zůstati při koruně uherské až do 
splacení vymíněné sumy 400.000 dukátův a dali si tento poža- 
davek také stvrditi od krále Vladislava. Nicméně stavové moravští 
hned po smrti Matyášově slavně prohlásili svou příslušnost ke 
koruně české; pouze některé hrady moravské zůstaly na čas 
osazeny posádkami uherskými. 

R. 1492 vzdal se veřejné působnosti pan Ctibor Tovačovský 
z Cimburka, složiv úřad nejvyššího hejtmana moravského. Zemřel 
již 26. června 1494 a staroslavný rod jeho brzo potom zanikl. 
Hejtmanem moravským po Ctiborovi stal se Jan z Lomnice, pán 
na Meziříčí. Z katolických pánů na Moravě vynikal tehda pan 
Vilém z Pernštejna (f 1521) nejen jako znamenitý válečník a 
hrdina, nýbrž i jako horlivý podporovatel hospodářství i městských 
živností. 

V ostatních letech panování krále Vladislava lze pozorovati 
na Moravě jako v Cechách a ještě větši měrou v Uhřích stálou 
snahu šlechty o zvýšeni své moci a o obmezení moci královské. 
Slabost Vladislavova byla jim v tom vítanou oporou. Potvrdil 
jim všechna privilegia, schválil usnesení stavu panského a rytíř- 
ského, aby panský soud záležel z dvaceti osob, z nichž čtrnáct 
má býti ze stavu panského, šest z rytířského, a ustanovil, aby 
soud zemský se konal místo osmkráte jen dvakráte do roka, 
a to v Brně a v Olomouci. Když r. 1497 král z Uher Moravou 

v 

ubíral se do Cech, páni, preláti, rytířstvo i města markrabství 
moravského ukázali mu pamět od starodávna sepsanou, kterak 
Moravané pány své zemské přijímali; i žádali a také obdrželi 
od Vladislava její stvrzení k velkému pohoršení stavů českých, 
kteří v tom viděli další krok k odtržení Moravy od koruny české. 

v 

Časem šlechta osobila si veškeru moc zákonodárnou v zemi. 

Nový hejtman moravský Jan z Lomnice byl katolík a k ji- 
nověrcům nesnášenlivý. Již r. 1502 vypudil mocí kališníky z města 
svého Meziříčí ; za to obdržel od papeže zvláštní pochvalu a od 
té doby naležel do počtu nejkrutějších horlitelů náboženských. 
Král Vladislav r. 1503 vydal »mandát proti pikartúm«, jímž se 
nařizovalo, aby čeští bratří byli donucováni odvolati veřejně před 
lidem své bludy a když by k tomu svoliti nechtěli, aby bez 
milosti byli upalováni, I sešel se sněm všech čtyř stavů, panského, 



193 



rytířského, prelátů i městských zástupců do Olomouce (1508) 
kde nařízení proti bratřím ještě byla zostřena. 

Také v Uhřích řídil se slabý král Vladislav nejvíce přáními 
stavu panského a tím si odcizil zemany, což obrátilo se tím více 
v jeho škodu, když jeden z mocnějších magnátů, Jan Zápolský, 
zjednav si přízeň stavu zemanského, naléhal na to, aby mu byla 
zasnoubena dcera Vladislavova Anna, čímž si chtěl zajistiti na- 
stupnictví na trůně uherském. Když se králi narodil (1506) syn 
Ludvík, Jan Zápolský ani potom neustál v brojení proti králi. 
Stavové čeští a moravští, zvláště působením hejtmana moravského 
Jana z Lomnice, ochotně uznali Ludvíka za dědice koruny. Proti 
vždy rostoucí moci Zápolského Vladislav vyhledával pevnějších 
svazků s císařem Maximilianem, s nímž uzavřel (1515} branný 
spolek i smlouvu o dvojí sňatek mezi vnukem Maximilianovým 
Ferdinandem a dcerou Vladislavovou Annou, pak mezi Ludvíkem 
synem Vladislavovým, a Marií, vnučkou Maximilianovou. Tyto 
svatební smlouvy potvrdily znovu nároky rodu Habsburského 
na trůn český a uherský. Král Vladislav naplněn jsa starostmi 
o budoucnost svého potomstva, ještě na smrtelném loži poslal 
list stavům moravským, v němž poroučí jim v ochranu syna 
Ludvíka, od nich již za krále přijatého, tolikéž dceru Annu, při- 
pomínaje zasnoubení obou, smluvené s císařem Maximilianem. 
Hejtmanem markrabství moravského ustanovil Jana z Pernštejna 
a na Tovačově. Poručnickou vládu v zemích českých na čas ne- 
dospělosti Ludvíkovy svěřil Karlovi, knížeti minsterberskému, 
Zdeňkovi Lvovi z Rožmitálu, nejvyššímu purkrabí pražskému, a 
Břetislavovi Švihovskému z Ryzmberka, nejvyššímu hofmistru 
krále Ludvíka. Vrchními poručníky mladého krále ustanoveni 
byli císař Maximilian a polský král Zikmund. 

Král Vladislav zemřel již 13. března 1516. Syn jeho Ludvík 
(1 5 16— 1526) byl v říši české i uherské bez odporu uznán, a 
zejména stavové moravští holdovali mu ochotně a odvedli berni, 
jakou byli povinni. Nicméně rozklad moci královské pokračoval 
v míře vždy větší. Magnáti uherští zadržovali pro sebe všechny 
důchody, které z Čech a z Moravy dvoru královskému byly 
posílány, tak že král trpěl při dvoře budínském nedostatek nej- 
potřebnějších věcí; za časté bylo mu po několika dukátech vy- 
půjčovati, aby mohl zapraviti obyčejný oběd. Ale také na Moravě 
většina důchodů plynula do kapes nejvyšších úředníků zemských. 

13 



194 

R. 1522 král Ludvík odhodlal se navštíviti Moravu a Čechy, 
jednak aby urovnal spory mezi stavy, jednak aby na sněmích 
obou zemí získal vydatnou pomoc proti Turkům, kteří vždy 
nebezpečnéji ohrožovali hranice uherské ; bojovný sultán Soliman II. 
r. 1 521 dobyl srbského Bělehradu, jehož dosud hájila posádka 
uherská. Tehda učení Lutherovo počalo se šířiti v našich zemích, 
na Moravě nejvíce v poněmčených městech, která kdysi opravám 
Husovým nejpříkřeji se stavěla na odpor. Král Ludvík potvrdil 
na snémě v Olomouci (1523) na výslovnou žádost stavů morav- 
ských všechna jejich privilegia a porovnal také spor mezi stavy 
o nejvyšších úřednících zemských tak, že hejtmana, komorníka 
a sudího měl král dosazovati z obyvatelů markrabství moravského 
stavu panského, jiné úředníky pak ze stavu rytířského. Potom 
stavové povolili mimořádnou berni na zapravení dluhů králových, 
na vydržování dvora jeho a na výpravu proti Turkům. 

Pád Bělehradu sice způsobil, že stavové uherští v postrachu 
před Turky povolili mimořádnou berni i vojsko, ale nadšení pro 
dobrou věc brzo pominulo, daň ustanovená se nescházela, a co 
bylo odvedeno, zmizelo v kapsách magnátů. Mladý král neměl 
řádných zkušeností a vedle toho byl tělesně neduživý, povahou 
pak právě tak nerozhodný a dobromyslný jako otec jeho. Všechnu 
moc v zemi strhl na sebe Jan Zápolský. Proti němu Ludvík 
žádal za pomoc z Cech a Moravy, ale tam strany, rozeštvané 
spory stavovskými i náboženskými, ani se nedostavily na sněm 
za tím účelem vypsaný. Zatím již sultán Soliman II. z jara r. 1526 
vytrhl s velkým vojskem z Cařihradu, dorazil 2. července do 
Bělehradu, dobyl Petrovaradína a chystal se překročiti Drávu. 
Ani tyto zprávy nedovedly pohnouti šlechtu uherskou, aby 
takřka před očima nepřítelovýma upustila od rozbrojův a piklů. 
Když veřejná hotovost uherská, kterou král nařídil, velmi pomalu 
se scházela, voláno o pomoc do Cech a Moravy. Ale zemský 
správce v Cechách, Lev z Rožmitalu, hledě si jen svých osobních 
prospěchů, odkládal svolaní sněmu co nejdéle a když konečně 
veřejná hotovost byla povolena, zase s výpravou bylo otáleno; 
páni moravští větším dílem podobně liknavé a vlažně si počínali. 
Když král Ludvik s hrstkou vojska 4000 jízdných a 3000 pěších 
vytrhl z Budína proti sultánovi, bylo mezi nimi Čechův a Mo- 
ravanů všeho všude na 600 mužů ; ostatní byli sice na cestě, 
ale táhli tak, aby nedotáhli. Král Ludvik neuposlechl některých 



195 



rádců, mezi nimiž byli také páni čeští a moravští, aby se vyčkalo, 
až všechna pomoc se sejde. Shromáždiv na poli Tulenském vojsko 
čítající asi 20.000 mužů, svedl se Solimanem osudnou bitvu 
u Moháče (29. srpna 1526), ve které přesilou tureckou byl po 
ražen; z bojiště samého sice unikl, ale chtěje překročiti rozvod- 
něný potok, byl pohřben i s koněm v bahně, ze kterého jsa na 
smrt umdlen a brněním obtížen nevybředl a bídně zahynul. 

Smrtí Ludvíkovou, který nezanechal potomkův, opětuprázdněn 
byl trůn český i uherský. Bylo nyní přední starostí členů rodu 
Habsburského, jmenovitě arciknížete Ferdinanda, aby uvedli ve 
skutek právo své na oba tyto trůny, jež jim bylo dřívějšími 
smlouvami zaručeno. 



13* 










Kniha třetí. 



Od nastolení Ferdinanda I. až po mír vestfálský 

(1526—1648). 

§ .77. Ferdinand I. zvolen králem českým a přijat za markrabí 

moravského. 

Ferdinand Habsburský byl mladším vnukem císaře Maxi- 
miliana L, synem Filipa Sličného a Johany Kastilské. Otce svého, 
který zemřel již r. 1506, téméř nepoznal; vychováni jeho vzal 
si na starost děd z matčiny strany, Ferdinand, král aragonský, 
u jehož dvora prožil prvních sedmnácte let. Pobyt ve Španélsku 
stal se mladému princi dobrou školou: tam vštípeno mu bylo 
přísné a pevné přesvědčení náboženské. R. 15 16 zemřel Ferdinand 
Aragonský a brzo potom (1519) také císař Maximilian I. Dědicem 
obou stal se starší vnuk jejich Karel, jenž zvolen byv také v Ně- 
mecku za císaře (1520), vládl ohromné říši, z níž postoupil země 
starorakouské svému mladšímu bratru Ferdinandovi. Tento pojal 
(1520) v Inšpruku na základě předešlých smluv za manželku 
Annu Jagjelovnu, sestiu krále českého a uherského Ludvika. 
Anna měla dle zákona z r. 1348 nepopiratelné právo na trůn 
český. Arcivévoda Ferdinand ucházeje se o trůn český, odvolával 
se na toto právo své manželky a původně žádal od stavů českých, 
aby nebyl za krále volen, nýbrž prostě přijat. Stavové čeští pro- 
hlásili, že neuznávají dědičných práv Anniných, poněvadž vstou- 
pila ve sňatek s Ferdinandem bez jejich svolení. Ferdinand hájil 



197 



práv své manželky poukazuje na to, že stavům českým dána byla 
zpráva o sňatku a že tedy nestal se bez jejich vědomí; nechtěje 
však vzbuditi zbytečně odpor stavů českých, ježto zatím vystoupili 
také jiní uchazeči o trůn, upustil od tohoto stanoviska a zahájiv 
obratné vyjednávání s náčelníky stavů českých, podrobil se volbě, 
která vykonána byla (23. října 1526) 24Člennou komisí sněmovní. 
Ferdinand zvolen byl jednohlasně a potomního dne prohlášen 
za krále českého. 

Stavové moravští byli ochotni uznati právo Annino, nicméně 
z dobré vůle čekali na pozvání stavů českých k společnému 
jednání o té věci. Když však přišla zpráva o volbě Ferdinandově 
v Čechách, stavové moravští vidouce v tom porušení práv svých, 
odhodlali se jednati úplně samostatně. Zemský hejtman Jan z Pern- 
štejna svolal stavy na obecný sněm do Olomouce, kdež bylo pro- 
hlášeno, že stavové moravští uznávají královnu Annu za pravou 
a rozenou dědičku markrabství a že přijímají i Ferdinanda za 
svého panovníka, potvrdí-li jim všechna jejich práva a svobody. 
Poselstvo, v jehož čele byl Stanislav Thurzo, biskup olomucký, 
a zemský hejtman Jan z Pernštejna a na Helfenštejně, bylo vy- 
praveno do Vídně, kdež mělo předložiti králi Ferdinandovi četné 
požadavky stavů moravských ke stvrzení. Podobným způsobem 
Ferdinand přijat byl za panovníka též ve Slezsku a v Lužicích, 
a také v těchto zemích stavové projevili své rozhořčení nad tím, 
že nebyli k volbě v Čechách připuštěni. 

Po některých rozepřích mezi stavy českými a moravskými, 
jež urovnati úplně se nepodařilo, král Ferdinand nastoupil s man- 
želkou svou Annou a v průvodu mnohých knížat, cizích vyslancův 
a četného panstva dne 21. ledna 1527 korunovační cestu do Prahy. 
Ve Znojmě král den odpočíval, potom ubíral se dále do Mor. 
Budějovic, odtud na zámek Brtnický a dne 29. ledna celý průvod 
dorazil do Jihlavy. Byv přivítán od městské rady nadmíru okázale, 
Ferdinand slavil vjezd do města, kdež také byl již pozdraven od 
některých pánů českých. Dne 30. ledna hnul se průvod královský 
z města k českým hranicím. Část poselstva českého očekávala 
jej u malého kamenného mostu, jenž vedl přes pohraniční řeku 
Jihlavku, a doprovodila jej i královnu Annu na českou stranu, 
kdež na louce již celá česká deputace čekala a jej uvítala. Mar- 
krabí Kazimír Braniborský odepjal králi meč a sňal mu klobouk 
s hlavy, načež nejvyšší komoří český Jaroslav ze Šelnberka před- 



198 



čítal po latinsku králi přísahu, kterouž tento, položiv ruku na 
srdce, opakoval, zatím co královna vedle něho seděla na koni. 
Potom král Ferdinand s deputací českou odejel do Něm. Brodu 
a odtud na Čáslav a Kutnou Horu do Prahy. Louka, na které 
ona přísaha byla vykonána, slově od té doby Královskou a městská 
rada jihlavská dala na onom místě po smrti císaře Ferdinanda 
(1565) zříditi pomník, nazvaný Královským kamenem, s památným 
nápisem. 

Slavné korunování krále Ferdinanda v Praze, jež původně 
ustanoveno bylo na den 17. února, pro nesnáze, jež činili stavové 
moravští a slezští, vykonáno bylo teprv o týden později, když 
totiž po dlouhém vyjednávání stavové obou zemí konečně se 
odhodlali vypraviti do Prahy poselstva. Slavnostní obřad dosazení 
koruny na hlavu Ferdinanda i jeho manželky Anny vykonal 
Stanislav, biskup olomucký. Před tím Ferdinand dosáhl od stavů 
českých důležitých ústupků ve dvou věcech: jednak, že smí dáti 
svého dědice trůnu ještě za svého živobytí korunovati, za druhé, 
že smí propouštěti zemské úředníky, když by se ukázali ne- 
schopnými, po vyslechnutí rady ostatních úředníků. Také se 
zastával některých požadavků stavů moravských, zejména aby 
nemusily všechny listiny, týkající se zemí koruny české, býti vy- 
dávány z české kanceláře, pak aby nebyl nucen veškeré úřady 
v Čechách i zemích vedlejších osazovati rodilými Čechy. Nicméně 
v těchto věcech nedocílil příznivého vyřízení. 

Z Prahy nově korunovaný král odebral se na Moravu. Na 
sněme v Brně složil předepsanou přísahu (7. dubna 1527) a přijal 
holdování čili slib poddanosti od stavů moravských. Téhož dne 
potvrdil jim všechna privilegia i svobody. Královna Anna za 
přítomnosti stavů moravských vydala listinu, kterouž veškera 
svá práva na markrabství moravské přenesla na manžela svého 
Ferdinanda. Hned potom však stavové vytasili se s týmiž poža- 
davky, které již dříve skrze poselstvo ve Vídni předložili Ferdi- 
nandovi, žádajíce jich stvrzení. Ferdinand nedal se pohnouti 
k dalším ústupkům, směřujícím k obmezení moci královské. 
V prohlášení, které vydal 24. dubna v Olomouci, na první po- 
žadavek svobody náboženské ani neodpověděl. Podobně vyhnul 
se odpovědi na stížnosti, jež vedli Moravané proti Cechům; toliko 
v příčině vydávání majestátních listů prohlásil, že si ponechává 
rozhodnutí, 7. které kanceláře mini takové listy do zemí českých 



199 



vydávati, a tím vyhověl v podstatě přání stavů moravských. 
Hned potom odebral se do Slezska, aby tam přijal holdování 
stavův. 



# Hii. Ufiast Moravy re rálhicli tureckých do r. 1547. 

Jakmile sultán turecký z Uher se vzdálil, Jan Zápolský 
zmocnil se největší části království uherského i s hlavním městem 
Budínem. Potom svolav sněm do Stoličného Bělehradu, byl tam 
od velké části šlechty uherské, zvláště od zemanův i od většiny 
biskupů za krále uherského zvolen a (u. listopadu 1526) koru- 
nován. Naproti tomu na sněme v Prešpurce od veliké části 
magnátův i některých biskupů za krále zvolen byl Ferdinand, 
který však nabyl kromě Prešpurka jen úzkého pruhu země při 
hranicích rakouských a štýrských ; také stavové charvatští z pře- 
vážné většiny na sněme v Záhřebe rozhodli se pro Ferdinanda. 
Svat Jana Zapolského, polský král Zikmund, pokusil se docíliti 
shody mezi oběma protivníky, svolav plnomocníky jejich na sjezd 
do Olomouce, ale marné ; nebylo pochybnosti, že jen moc branná 
rozhodne mezi oběma protivníky. 

Král Ferdinand hned po svém korunování v Praze žádal 
všech zemí koruny české za vydatnou pomoc proti Turkům. 
Moravanům přednesena byla podobná žádost na snémě v Brně, 
kdež stavové novému králi a markrabímu holdovali. I uvolili se 
vypraviti do pole 100 koní a 2000 pěších. Vedle toho zemský 
hejtman pan Jan z Pernštejna najal na Moravě 1000 pěších proti 
Janu Zápolskému. Získav dostatečnou vojenskou moc ze zemí 
rakouských i českých a také vydatnou peněžitou pomoc od bratra 
svého, císaře Karla V., král Ferdinand provázen osvědčenými 
vojevůdci, vtrhl po obou březích Dunaje do Uher, dobyl všech 
důležitějších mést při Dunaji a obsadil bez překážky Budín. Velká 
část přívrženců Zapolského přešla k Ferdinandovi a na sněme 
budínském (1527) přijala tohoto za krále ; Zápolský byl prohlášen 
za nepřítele vlasti a po tuhých bojích donucen (1528) opustiti 
Uhry a hledati útočiště u svého svata krále Zikmunda Polského. 
Odtud pak dovolával se pomoci u sultána Solimana II., který 
rád viděl domácí válku v Uhřich, neboť chtěl uvésti tuto zemi 
pod své panství. 



200 



Král Ferdinand byl přesvědčen, že jen sloučením sousedních 
zemí v jednu říši možno čeliti tomuto velkému . nebezpečenství. 
V té příčině mohl na pomoc Moravanů vždy bezpečně spoléhati. 
Ale jinak byla doba pro něho velmi nepříznivá. Císař Karel za- 
baven byl válkou s Francouzi i jinými nepřáteli ; v Německu byly 
stálé rozepře mezi stavy katolickými a protestantskými, kteří 
nechtěli Ferdinanda podporovati a teprve po dlouhém vyjedná- 
vání povolili mu pomoc vojenskou, ale pod výminkou, že užije 
jí jen proti Turkům a nikoli proti Zápolskému. Z Uher nemohl 
na vydatnou pomoc spoléhati. Když tedy vůdci vojsk královských 
Janu Kociánovi došly prostředky, vojsko nedostávajíc žoldu se 
bouřilo. Jan Zápolský sebrav vojsko, vtrhl z Polska do horních 
Uher, zvítězil nad vojskem Kociánovým, dobyl celého Zátiší a 
odtud očekával příchod sultána Solimana, který v srpnu r. 1529 
překročil s vojskem 250.000 mužů řeku Drávu u Oseká. V Budíne 
byl Jan Zápolský prohlášen od sultána za krále uherského, ovšem 
pod vrchním panstvím tureckým. Soliman potom dal se na další 
pochod k Vídni a město obklíčil (21, září). 

V zemích Ferdinandových již od dlouhé doby konány byly 
přípravy k obrané. Od stavů moravských dosáhl pro začátek 
3000 mužů pěších a 200 jezdců. Avšak u stavů českých nepotkal 
se již s takovou ochotou ; teprve když důrazně poukázal na pilnou 
toho potřebu a na příklad stavů moravských, svolili k hotovosti, 
aby markrabství Moravské opuštěno nebylo a Vídeň aby byla 
uchována. Mnohem pečlivěji a důrazněji válečné přípravy pro- 
vedeny byly na Moravě. Stavové především města a hrady po- 
mezní opevnili a silnými posádkami opatřili. Veškerého vojska 
sebráno bylo 20.000 m. pěších a 16.000 jízdných. Část jeho, 
vedením pana Jana z Pernštejna, poslána na pomoc ohrožené Vídni, 
ostatek určen byl k obrané zemské a proto rozestaven na jižním 
pomezí s hlavním táborem u Znojma, kamž také mělo pomocné 
vojsko české doraziti. Také biskup olomucký Stanislav Thurzo 
vypravil pomocné vojsko, jemuž velel kancléř biskupský Jan 
Doubravský, vynikající nejen důmyslem státnickým, nýbrž i vá- 
lečnou statečností. Jemu také svěřeno bylo vrchní velení nad 
veškerým vojskem obranným. 

Za obležení Vídně král Ferdinand marně čekal na větší 
pomoc z Německa a od bratra svého císaře Karla. Posádka ví- 
deňská, která skládala se z části též z Čechův a Moravanů, hrdinsky 



201 



odrazila patero velkých a mnoho menších útokův od hradeb 
městských. Některé oddíly turecké pokročily směrem k moravským 
hranicím, byly však přepadeny a pobyty. Když po třínedělním 
obléhání vojsku tureckému nedostalo se potravy a také zimní 
počasí náhle udeřilo, Soliman upustil od obležení (14. října) a dal 
se Uhrami na zpátečné tažení. Moravská i česká hotovost vrátily 
se domů, kdežto ostatní vojsko Ferdinandovo podniklo novou 
výbojnou válku proti Janovi Zápolskému v Uhrách, který znovu 
dovolával se pomoci turecké, a sultán Soliman slíbil podniknouti 
proti Vídni novou výpravu na rok 1532. Stavům moravským 
nastala potřeba opatřiti poznovu obranu země. Desky zemské, 
registra, svobody a jiné potřeby zemské dovezeny byly na hrad 
Karlštejn v Cechách, ježto v zemi samé uložení jejich nebylo 
pokládáno za bezpečné. Také čeští stavové povolili tehda Ferdi- 
nandovi pomoc vojenskou na obranu Moravy. 

Stavové moravští dosud nemohli zapomenouti, že nebyli od 
Cechů k volbě královské pozváni. Nespokojenost jejich byla znovu 
roznícena, když král Ferdinand na sjezde stavů českých i mo- 
ravských ve Znojmě, konaném r, 1529, prohlásil, že dobrovolnou 
volbou stavů českých stal se panovníkem i v ostatních zemích, 
do koruny české vtělených. Proti tomu stavové moravští ohlásili 
stížnost na generálním sněme zemí koruny České, svolaném r. 1530 
do Budějovic. Ferdinand příliš byl zaměstnán hrozícím nebez- 
pečenstvím tureckým a proto rozhodnutí té věci odložil na dobu 
neurčitou. Za to svolil k žádosti stavů moravských, aby titul 
markrabí moravského uváděn byl ihned za arcivévodou rakouským 
dle starého zvyku a aby nebyl kladen za jiné provincie. 

S velikým vojskem, sebraným pomocí papeže, říše německé 
i vlastních zemí, král Ferdinand očekával u Vídně příchod Soli- 
manův; dobrá třetina tohoto vojska skládala se z Čechův a Mo- 
ravanů, kterým velel Jan z Pernštejna, zemský hejtman moravský, 
a Jan z Kunštátu. Sultán Soliman vtrhl s ohromným vojskem 
200.000 m. u Oseká přes Drávu do Uher (1532) a zaměřil k hra- 
nicím rakouským, aby opět oblehl Vídeň, byl však zadržen ne- 
nadále u pomezního města Kysku, jehož velitel Mikuláš Jurišič 
s nepatrnou posádkou 700 mužů odepřel se mu vzdáti a všechny 
útoky podniknuté na hrad odrazil. Konečně sultán spokojil se 
vztýčením turecké vlajky na zámku kyseckém a vyhnuv se hlavnímu 
vojsku císařskému, odtáhl s velikými záhubami přes Štýrsko, 



202 



Kraňsko a Charvatsko domů. Ferdinand by byl velmi rád shro- 
mážděné armády použil proti Janovi Zápolskému, ale říšské vojsko 
německé odešlo, ježto povoleno bylo jen proti Turkům; císař 
Karel chystal se na výpravu do Itálie a ponechal bratru svému 
jen 8000 vlašských žoldnéřů; Čechové pokročili až k Prešpurku. 
později však odepřeli všeliké spolupůsobení; Moravané, v počtu 
3000 m., byli ochotni k další výpravě, ale král Ferdinand přece 
se obával, že by za příkladem Čechů později také mohli odepříti, 
a učinil se Zápolským příměří ; se sultánem Solimanem zahájil 
vyjednávání o mír v Cařihradé, kterého dosáhl r. 1533 pod vý- 
minkami dosti příznivými. 

Nove vzplanutí války turecké hrozilo r. 1537, a král Ferdinand 

v 

žádal jak v Cechách, tak i na Moravě větší než jindy pomoc, 
i podařilo se mu sebrati ze zemí českých i rakouských zname- 
nitou moc vojenskou. Moravské jízdě velel pan Jan z Kunštátu, 
pěchotě pan Jan Meziříčský. Vrchním velitelem veškerého vojska, 
ač s obmezenou mocí, král jmenoval Jana Kociána; avšak neda- 
leko Djakova (jižně Oseká) vojsko křesťanské bylo (1537) pře- 

y 

silou tureckou poraženo, ("echové a Moravané spolu s Tyrolany 
a Korutanci hrdinsky vytrvali v zoufalém boji ; většina jich za- 

y 

hynula, z Cech a z Moravy na 5000 m. 

Ačkoliv král Ferdinand docílil narovnání s Janem Zápolským 
smlouvou ve Varadíně (1538), nebezpečí turecké tím nepominulo. 
Proto Ferdinand, jako všude jinde, i na Moravě žádal za zvýšení 
pomoci vojenské, která také hojnou měrou byla povolena. Fer- 
dinand uznal velikou obětavost stavů moravských, zvláště stavu 
rytířského, jemuž za odměnu vyhradil pro budoucnost osazování 
tří úřadů zemských, nejvyššího dvorského sudí, podkomoří a písaře 
zemského. Brzo potom (1540) zemřel Jan Zápolský a dle smlouvy 
varadinské panství jeho mělo připadnouti Ferdinandovi. Avšak 
poručnici nedospělého Jana Zikmunda Zípolského, syna Janova, 
biskup Jiří Utéšinovič a ovdovělá královna Izabela, odepřeli 
Ferdinandovi smlouvu splniti, a dali se pod ochranu sultána 
Solimana; tak hrozila našim zemím nová válka, ku které sultán 
konal také rozsáhlé přípravy. Stavové moravští povolili krom 
dané z hlavy a jiných berní vojenskou hotovost v té míře, aby 
každý desátý muž povinen byl vypraviti se do pole. K obraně 
zemské učinili nejrozsáhlejší opatření. Obranné vojsko, jehož vrchní 
velení převzal tehdejší hejtman zemský, pan Václav z Ludanic, 
mělo se postaviti mezi Hradištěm a Kunovicemi. 



203 



Výprava proti Budínu, na kterou Ferdinand tolik naléhal, 
se nezdaHla. Útok podniknutý na hradby s velkými ztrátami 
byl odražen, a také pokus vniknouti do města zradou se zhatil 
neobratným počínáním velitele císařského. Vojsko byvši překva- 
peno od Turkův, kteří přitáhli ve velké přesile k vybavení Budína, 
z velké části zahynulo. Hned potom sultán Soliman přirazil 
s hlavním vojskem k Budínu, obsadil město, uvedl střední Uhry 
pod názvem pašaliku Budínského pod Sťé panství a Jana Zikmunda 
Zápolského ustanovil poplatným knížetem v Sedmihradsku a 
východních Uhřích. Zřízením pašaliku budínského království 
uherské rozraženo bylo na tři části a moc turecká pošinuta daleko 
na západ. Moravští stavové nabývali vždy pevnějšího přesvědčení, 
že toliko sjednocenými silami okolních zemí lze čeliti tomuto 
velkému nebezpečenství a král Ferdinand v tom s nimi úplně 
souhlasil. I došlo ku generálnímu sněmu zemí koruny české 
v Praze (5. prosince 1541), kam stavové moravští vypravili po- 
selstvo pěti pánů, čtyř rytířů a dvou zástupců měst Brna a Olo- 
mouce. Zástupci zemí rakouských a uherských, ač pozváni, se 
nedostavili. I uložena byla válečná daň z veškerého jmění, a to 
stý díl u osob stavovských, duchovních, měšťanův a svobodníků, 
šedesátý díl u lidí selských a poddaných. Každá země měla pro 
svůj lid zvoliti svého hejtmana; nejvyšším hejtmanem polním 
zvolen byl pan Zdislav Berka z Dube a z Lipého, nejvyšší hofmistr 
království českého. Lid válečný všechen měl se sejíti mezi Skalicí 
a Holičem; část lehké jízdy na prosbu Moravanův ustanovena 
k hájení hranic moravsko-uherských. Hejtmanem veřejné hotovosti 
moravské zvolen pan Jindřich Meziříčský z Lomnice na Jemnici. 
Ferdinand dosáhl tentokráte také z Německa větši pomoci než 
kdy jindy. Velitelem celé výpravy ustanoven byl Joachim, kurfirst 
braniborský, který však neměl válečné zkušenosti ani schopnosti 
veleti větší armádě. Vojsko, jehož se počítalo na 60.000 mužů, 
oblehlo Pešť (1542), ale na zprávu, že k vybavení blíží se vojsko 
turecké, kurfirst Joachim upustil od obležení a odtáhl k Vídni, 
kdež vojsko rozpustil. Tím byly Uhry vydány úplně útokům 
tureckým. Soliman chystal novou velikou výpravu. Moravané 
naléhali na Ferdinanda, aby svolal opět generální sněm zemí 
koruny české k poradám o společnou obranu, který konán byl 
(1543) v Praze za přítomnosti královy. Dostavili se pouze poslové 
stavů moravských a lužických; ze Slezska zástupci nepřišli pro 



204 



tamější spory. Usneseno, aby na veřejnou hotovost vybíralo se 
po i o kopách z tisíce od stavů, po pěti penězích z kopy od 
poddaných. Z této berně mělo v Čechách postaveno býti. 3000 
jízdních a 2000 pěších na obranu Moravy. Poslové moravští, 
v jichž čele byl tehdejší biskup olomucký Jan Doubravský a 
zemský hejtman Václav z Ludanic, zavázali se, že také od Slezanů 
vymohou přiměřený příspěvek. Moravští stavové ustanovili, že 
veřejná hotovost, určená pro krále Ferdinanda za hranice, má 
se shromážditi u Mušova nad Dyjí, kdežto vojska ustanovená 
k hájení hranic moravských měla se sejíti u Trnavy v Uhřích. 

Sultán Soliman zatím podnikl již velkou výpravu do Uher 
s 200.000 m., a dobyv mimo jiná místa i Ostřihoma (1543), po- 
šinul tím znovu hranice svého panství na západ a vzbudil nový 
postrach ve světě křesťanském. Král Ferdinand ze Znojma, kde 
shromáždilo se všeho lidu válečného . na 50.000 m., dal se na 
pochod do Prešpurka (v polovici září) a dověděv se, že sultán 
zatím nastoupil zpátečný pochod do Cařihradu, chtěl se pokusiti 
o znovudobytí Ostřihoma. Ale Cechové i ostatní poddaní Ferdi- 
nandovi pro špatnou pohodu nejevili mnoho ochoty k další vý- 
pravě a tak musil král od pojatého záměru upustiti. 

Na generálním sněme všech zemí českých, který se sešel 
v Praze (1544), král žádal za povolení stálé a trvalé berně, která 
by úplně a včas byla odváděna a za kterou by on sám si spo- 
lehlivé vojsko najímal. I povolena byla na stálé hájení hranic 
v Uhřích berně z každého tisíce kop svobodného jmění po sedmi 
kopách a od poddaných z každé kopy po čtyřech penězích. 
Vojsko mělo se sejíti u Strážnice na Moravě při hranicích uher- 
ských pod dvěma polními hejtmany, Karlem z Žerotína a Otíkem 
z Bubna. Karel z Žerotína, pán moravský z větve nám슝ské, 
právě tehda se navrátil z výpravy alžírské, kdež vyznamenal se 
statečností pod prapory císaře Karla V. Moravané jeho vedením 
svedli nedaleko Ostřihoma s Turky, kteří z města výpad učinili, 
vítěznou bitvu. Ale ostatně všeliké oběti zemí našich ukázaly se 
marnými ; král Ferdinand nedosáhnuv ani od svého bratra, císaře 
Karla, ani od říšských stavů německých znamenitější pomoci, 
smluvil (1547) v Cařihradě příměří na 5 let, jímž obě strany 
podržely své území v Uhřích a Charvatsku, král Ferdinand 
však musil se zavázati k ročnímu poplatku 30.000 dukátů. 



206 



§ S3. Vnitřní stár země. Účast Moravanů re rúlce šwalkahlské. 

Za Jagjelovců Vladislava II. a Ludvíka II. moc šlechty 
nabyla vrcholu. Zemský hejtman a stavové měli v rukou veškeru 
správu zemskou, zákonodárství, soudnictví i vojenství. Duchovní 
stav na Moravě utrpěl mnoho na své vážnosti nezřízeným a roz- 
košnickým životem, ve straně podobojí krom toho nedostatečnou 
organisací. Také města královská, na Moravě obývaná většinou 
Němci, byla počtem omezena a ač hospodářsky dosti mocna, 
politicky klesla na pouhý stín někdejší své moci. Vyšší moci 
soudní, kterou dříve královská města měla i nad okolím venkov- 
ským, zmocnila se šlechta, a městům královským zbylo pouze 
právo vysílati několik zástupců na sněm zemský, kdež hlas jejich 
měl váhu nepatrnou. Lid venkovský pak byl pánům svým vydán 
na milost a nemilost. 

Ferdinand spojiv v rukou svých panství nad zeměmi ra- 
kouskými, českými a uherskými, nesloučil je v jednotný stát dle 
našeho ponětí novověkého, nýbrž skupiny ty zůstávaly každá 
o sobě v dosavadním způsobu samostatnými, a jediným pojítkem 
mezi nimi byla pravě osoba panovníkova. Avšak ani každá z těchto 
skupin nebyla jednotně spravována; neboť na př. každá ze zemí 
koruny české měla své zákonodárství, bernictví, vojenství. Někdejší 
jednota Čech a Moravy byla během XV. století značně uvolněna, 
a stavové moravští neopomenuli využitkovati každé příhodné 
chvíle, aby samostatnost markrabství ještě více rozšířili. 

Král Ferdinand záhy seznal potřebu, sesíliti moc panov- 
nickou v jednotlivých zemích a organisovati aspoň některá nutná 
odvětví společné správy veřejné. Zřídil ve Vídni společné úřady, 
totiž dvorskou radu vojenskou, tajnou radu se společnou kanceláří 
a dvorskou komoru pro záležitosti finanční. 

Tehda Morava byla předním členem, přivtěleným ke koruně 
české ; měla v ní místo před Slezskem i před Lužicemi. Nejvyšším 
úřadem v zemích koruny české byla česká kancelář dvorská, 
jejíž působnost vztahovala se tedy také na Moravu. Náčelník 
její, nejvyšší kancléř český, zaujímal v důstojnosti přední místo 
po králi. Každá majestátní listina, vydaná zemím českým, musila 
býti spolu podepsána nejv. kancléřem, a proto česká kancelář 
bývala pravidelně při osobě panovníkově. Působnost dvorské 
kanceláře záležela v tom, že předkládala panovníkovi ku schválení 



206 



a potvrzování svobody zemské a usnesení sněmovní. Správu krá- 
lovských důchodů ve všech zemích koruny české měla dvorská 
komora česká, podřízená dvorské komoře vídeňské. Z úředníků 
moravských byl jí částečně podřízen zemský podkomoří. Z úřed- 
níků českých mimo nejv. kancléře zasahoval do věcí moravských 
královský čili český maršálek, jemuž náleželo rozsuzovati pře 
o stupně šlechtické a pře, týkající se cti vůbec všech obyvatelů 
země. Byl členem sněmu moravského a ve sněmovně seděl hned 
za zemským hejtmanem. 

Král český v té době byl zároveň markrabím moravským, 
byl v zemi za panovníka zvláště přijímán, přísahal na práva a 
svobody zemské, podpisoval s ostatními stavy moravskými i obecné 
zápisy (lantfrýdy) jako první lantfrýdník zemský a přijímal od 
stavův i od královských měst slib (nikoli přísahu) poslušnosti. 
Osoba jeho byla posvátna a nedotknutelná. V panovnické moci 
značně byl obmezen mocí stavovskou, zvláště v zákonodárství, 
v soudnictví, ve vojenství a v bernictví. Dědičnost rodu habsbur- 
ského byla na Moravě uznána od stavů již r. 1527, ale uzákoněna 
teprve Obnoveným zřízením zemským r. 1628. Markrabí skládal 
přísahu a přijímal hold od stavů na půdě moravské při prvním 
vstoupení svém do země. Příjmy jeho skládaly se z výtěžku statků 
komorních, z platů královských měst, z cel, mýt, z hornictví, 
z posudného, z poplatků soudních a židovských, z berně koru- 
novační a z darův o sňatcích i za jiných příležitostí. 

Zemi spravovali nejvyšší úředníci zemští: zemský hejtman, 
nejvyšší komorník, nejvyšší sudí, dvorský sudí čili hofrychtéř, 
podkomoří a nejvyšší písař zemský. Všechny jmenoval panovník, 
ale po úřadě a dorozumění se stavy ; první tři byli bráni ze stavu 
panského, ostatní ze stavu rytířského; od r. 1620 podkomoří 
zemští byli jmenováni střídavě ze stavu panského a rytířského. 
Základn«m pravidlem bylo, aby byli rodilí Čechové (ze zemí ko- 
runy České), pokud možno ze stavů země moravské, majících 
statky v zemi. Vyšší úředníci zemští byli jmenováni doživotně; 
ale panovnici i stavové dovedli nemilé úředníky vždy přinutiti, 
aby se vzdali svých úřadův. 

Zemský hejtman spravoval zemi po uprázdnění trůnu, kdy 
však musil od stavů ve svém úřadě býti potvrzen, i za nezle- 
tilosti zeměpánovy, maje za rádce vážené osoby ze stavu pan- 
ského i rytířského. Jako náměstek zeměpánúv měl moc nade 



207 



všemi úřady, právy i soudy, nad komorou královskou i podko- 
mořím, nad dědičným zbožím, nad manským právem markrabí 
moravského i biskupa olomuckého a maršálka, nad právy du- 
chovními i městskými i v soudech o služebné věci. Předsedal 
zemským sněmům i zemskému soudu, pečoval o rozhlašování 
ustanovení sněmovních skrze krajské hejtmany, rozepisoval sněmy 
a sjezdy, když panovník dal k nim svolení, a byl vedle biskupa 
olomuckého jakožto náčelník panského stavu první osobou sta- 
vovskou v zemi. Odešel-li zemský hejtman na delší dobu ze země, 
zejména jako náčelník zemského vojska do války, mohl za sebe 
jmenovati náměstka. 

Zemským hejtmanům podřízeni byli hejtmane krajští, volení 
na sněmích po dvou (vždy jeden ze stavu panského, druhý z ry" 
tiřského) pro každý kraj (olomucký, brněnský, znojemský, jihlavský, 
hradištský, někdy i kyjovský). Hlavní péčí jejich bylo vojenství 
a bezpečnost. 

Nejvyšší komorník zemský měl dozor nad deskami zem- 
skými a na menší úředníky zemské. Podřízen mu byl komorník 
práva menšího a půhončí, roznášecí půhonů po zemi. Nejvyšší 
sudí zemský řídil veškero jednání většího soudu zemského, jako 
jeho hospodář; podřízen mu byl sudí práva menšího. Dvorský 
sud^ (hofrychtéř) byl nejv. úředníkem královským nad královskými 
lenníky v zemi. Podkomoří byl nejv. úředníkem královské komory 
v zemi a měl vrchní správu nad městy královskými. K němu 
šlo odvolání při rozsudcích městských soudův, od něho však dále 
k zemskému hejtmanovi. Nejv. písař zemský byl správcem zemské 
kanceláře a ochráncem zemské pečeti ; na pomoc měl dva písaře 
menší, jednoho při právě brněnském, druhého při olomuckém. 

Těchto šest nejv. úředníků bylo zároveň královskou radou 
na Moravě 

Menšími úředníky byli též purkrabí zemští, kteří stíhali 
zhoubce zemské a měli také některou pravomoc soudní. Mimo- 
řádnými úředníky zemskými byli direktor zemských peněz a 
zemští lékaři. 

Z nejv. úředníků zemských jediný podkomoří, jako správce 
měst královských, byl zodpověděn pouze panovníkovi a zem. 
hejtmanovi, ostatní odpovídali také stavům a proto skládali (až 
do r. 1624) také jim přísahu. 



208 



Panovník sdílel se o moc zákonodárnou i výkonnou se stavy 
zemskými, k nimž náležely: stav panský, rytířský, prelátský a 
stav měst královských. K stavu prelátskému náleželi kapitula 
olomucká a brněnská, infulovaní opati a probošti moravských 
klášterů, které měly zapsané statky v deskách zemských. Stavové 
scházeli se na zemských sněmích a sjezdech obecných a tam 
vykonávali moc zákonodárnou, přijímali zemského pána, usnášeli 
se o předlohách královských, o povolování berní, o věcech vo- 
jenských, o výpravách v zemi i za hranice, o stycích se soused- 
ními zeměmi, o vnitřní správě zemské, spolupůsobili při volbě 
a jmenování nejv. úředníků zemských, upravovali zemská zřízení, 
lantfrydy, starali se o bezpečnost zemskou, porovnávali spory 
mezi vrchnostmi a poddanými atd. Na sněme zasedal biskup, 
zemský hejtman, nejv. úředníci a vyšší tři stavové s právem 
trvalým, kdežto města královská vysílala po jednom nebo po 
dvou zástupcích. Porady stavů na sněme daly se ve třech kuriích: 
i. panské, 2. rytířské a 3. společné kurii prelátův a měst krá- 
lovských. Poradám kuriátním stavu panského předsedal zemský 
hejtman, rytířského dvorský sudí, v třetí kurii pak podkomoří. 
Rolníci a města poddaná neměli na sněme zastoupení. Předlohy 
byly projednávaný napřed v kuriích, pak v plném sněme; v ku- 
riích jednalo se tajně, na sněme veřejně a pak se hlasovalo tak, 
že každá kurie měla jeden hlas. Sněmy scházely se pravidelně 
jednou do roka, v čas potřeby i vicekráte, v Brně neb v Olomouci, 
někdy v Jihlavě, ve Znojmě neb v Uh. Hradišti za přítomnosti 
panovníka neb jeho komisařův. Sněmu předsedal a všechno jeho 
jednání řídil zemský hejtman. Svolávati sněmy bylo s počátku 
XVI. stol. pravém stavův, ale úsilím krále Ferdinanda I. přešlo 
právo to později do rukou panovníkových. Také toho dosáhl 
Ferdinand, že usneseni sněmovní, jež s počátku nabývalo platnosti 
pouhým zapsáním do desk zemských, musila býti předkládána 
panovníkovi ku schváleni. Jednací řečí sněmu moravského byla 
čeština Zákonniky byla zřízeni zemská, vydávaná od stavů za 
souhlasu panovníkova, a obecné zápisy (lantfrydy), k nimž každý, 
i panovník, musil dáti svůj podpis. 

Generální sněmy všech zemí koruny české, jež se scházívaly 
v Praze neb i jinde, byly původně zřízeny od císaře Karla IV., 
aby se staraly o společné zájmy všech zemi koruny české a 
volili nového panovníka po vymřeni starého rodu. Ale časem 



909 



tyto sněmy pozbyly svého významu a byly od panovníků svo- 
lávány jen za účelem povolování válečných berní a vojsk na 
výpravy za hranice. 

Soudnictví vykonávaly : větší soud zemský nebo soud panský, 
menší soud zemský, manský soud markrabský, maršálkův a bi- 
skupský, soudy duchovní, městské a vrchnostenské. 

Větší soud zemský rozsuzoval pře o statky nemovité, za- 
psané v deskách zemských, šlo-li o více než 10 kop grošů českých, 
pře mezní a vůbec všechny pře týkající se členů stavu panského. 
Také král a králová mohli k němu býti poháněni. Skládal se ze 
zemského hejtmana jako předsedy, který zastupoval panovníka, 
z nejv. úředníků zemských, z 14 přísedících stavu panského a 6 
stavu rytířského. Psaného zákonníka nebylo, rozsudky konány 
dle práva zvykového ; z nich nebylo odvolání ani k panovníkovi. 
Přísedící jmenoval panovník po úřadě s ostatními soudci. Soud 
zasedal dvakrát do roka v Brně a dvakrát v Olomouci, a to 
v síních sněmovních. Rozsudky jeho, pokud jimi uznáno o změnách 
zemských statků, byly zapisovány jen po česku do desk zemských, 
které byly uloženy v Brně a v Olomouci. Soud větší rozsuzoval 
také spory poddanské. Pře stranné (o čest) rozsuzoval zemský 
hejtman neb nejv. maršálek s přísedícími, které si sám jmenoval. 

Menší soud zemský, kde vedle zem. písaře a purkrabího 
zasedali menší úředníci zemští s některými přísedícími stavu ry- 
tířského, rozsuzoval pře, v nichž šlo o méně než 10 kop grošů 
českých, a pak všechny pře, jež se týkaly pouze rytířův a ze- 
manův. Manský soud markrabský, jemuž předsedal dvorský sudí, 
byl soudem markrabských lenníkův. Manský soud maršálkův 
konal se na Mor. Krumlově, hlavním sídle pánů z Lipého na 
Moravě, kteří měli úřad ten dědičně. Manský soud biskupský 
zasedal v Kroměříži. Soud duchovní, k němuž náležely též pře 
manželské a lichvy, ovládla konsistoř biskupská. Soudy v městech 
královských byly pod dozorem podkomořího, v ostatních městech 
pod ochranou vrchností. Odvolání od soudů měst královských 
šlo od r. 1548 k appelačnímu soudu pražskému, od soudů měst 
vrchnostenských k městům královským. Poslední slovo u všech 
soudů, vyjímaje nálezy většího soudu zemského, měl panovník. 

Lid byl v úplném poddanství vrchností, musil jim robotovati 
a platiti desátky i jiné dávky. Rozeznávaly se tři stupně pod- 
danství: 1. nejnižšími byli podruzi a nádenníci, nemající vůbec 

14 



no 



jmění pozemkového, 2. úročníci, kteří seděli na statcích vrchno- 
stenských a platili z nich úrok a mimo to byli povinni robotou, 
3. nejvíce bylo poddaných dle práva zákupního (emfyteuse), jejichž 
poměr k vrchnostem určen byl písemně; platili úroky ze svých 
statečkův a robotovali, ale dostávalo se jim některých výsad, 
kterých ostatní poddaní neměli. Všichni poddaní byli souzeni 
úřady vrchnostenskými, začež musili také odváděti jisté platy. 
Vrchnosti a jejich úředníci bili a jinak týrali poddané a nutili je, 
aby odbírali od nich špatné nápoje, mouku atd. Poddaní měli právo 
stěžovati si na útisky vrchností u zemského hejtmana, který je 
vyšetřil za přítomnosti několika pánů nebo rytířův a shledána-li 
vrchnost vinnou, odevzdána pře soudu zemskému k rozsouzení. 
Poněvadž rozsudky tyto málokdy zněly ve prospěch poddaných, 
utíkávali se tito velmi často k samému panovníkovi. Stěhování 
na jiné panství a sňatky poddaných směly se díti jen za svolení 
vrchností, které za to vymáhaly od nich zvláštní platy, jako bylo 
čechelné při sňatcích vdov a osiřelých dívek. Za pořádek na 
vesnicích a v městečkách poddaných ručili fojtové (rychtáři), 
kteří za to požívali značných výhod. 1 ) 

Neshoda mezi králem a stavy stupňována byla tehdejšími 
rozdíly náboženskými. Ferdinand byl rozhodným katolíkem nejenom 
následkem svého vychování, nýbrž i z politických ohledů na svého 
bratra a na dvůr papežský. Avšak národ český v Čechách i na Mo- 
ravě rozštěpil se za jeho panování na několikeré náboženské vyznání, 
katolické, podobojí, českobratrské a lutheránské; na Moravě krom 
toho rozšířila se ještě jiná vyznání, zvláště novokřtěnství. 

Vyznání katolické i podobojí bylo chráněno zákony, zem- 
skými privileji a královskými přísahami. Avšak strana podobojí 
octla se záhy v hlubokém úpadku pro svou nedostatečnou vnitřní 
organisaci a pro nemravnost svého duchovenstva. 

Většího významu nabyla nově založená společnost Českých 
čili Moravských Bratří. Usnesením synody rychnovské (1494) 
některé výstřední zásady byly zmírněny, zejména prohlášeny za 
jistých výhrad přípustnými přísaha, služba vojenská, obchod, 
držení statkův a zastávání úřadů. Někteří horlivci vystoupili proto 
z Jednoty a založili novou sektu vedením bratra Amosa. Většina 
však počala vésti nový život, ježto jí bylo umožněno měrou 
mnohem větší než dříve, získati si přívržence také mezi vyššími 

*) Podáno ille Kamcníčkovych Snřmfl zem. III.. doslov. 



211 

stavy. Takovými byli na Moravě Žerotínové, PernŠtejnové, Štern- 
berkové, Boskovští a Kounicové. Prese všechny mandáty krále 
Vladislava (1503, 1508) bratrství šířilo se na Moravě v míře 
mnohem větší než v Čechách, a již kolem r. 1500 počítalo 
se tu na 100.000 vyznavačů, zvláště v západních a východních 
končinách této země. 

Tehda vystoupil Martin Luther proti římské církvi. Česká 
strana podobojí, roztrpčená stoletým zápasem s kurií římskou, 
pohlížela na německého reformátora jako na svého spojence a 
přijímala horlivě jeho učení. Na Moravě Pavel Speratus byl 
hlavním šiřitelem nového učení a obral si Jihlavu za své působiště. 
Němci Jihlavští, kteří dosud houževnatě se vzpírali učení Husovu, 
byli první z královských měst moravských, kteří k lutheránství 
se přiklonili. Lutheránství rozšířilo se však i v jiných královských 
městech na Moravě, v nichž Němci měli převahu. Protestante 
v Čechách a na Moravě neutvořili zvláštní náboženskou stranu, 
neboť k tomu neměli zákonité oprávněnosti; spíše snažili se 
splynouti se stranou podobojí, v ní dosáhnouti většiny a přetvořiti 
ji pak dle svých vlastních názorů. 

Také učení novokřtěnců čili anabaptistů nalezlo u nás bez- 
pečné útočiště. Počátky tohoto učení zavedl u nás Dr. Balthasar 
Hubmaier; přišel z Německa r. 1526 do Mikulova; již před jeho 
příchodem založen byl (1524) evangelický sbor novokřtěnců pod 
ochranou pana Linharta z Lichtenštejna ; jiným ochráncem Hub- 
maierovým byl pan Arkleb z Boskovic. S Hubmaierem přišla 
do jižní Moravy část jeho přívrženců ze Švýcar a ze všech končin 
Německa. Hubmaier rozvinul v Mikulově velmi plodnou činnost 
spisovatelskou, ale byl již v červenci 1527 na rozkaz krále Fer- 
dinanda zajat a upálen (1528). Učení Hubmaierovo šířilo se 
v jižní Moravě zejména mezi obyvatelstvem národnosti německé, 
ale rozštěpilo se záhy v různé sekty. Teprve později podařilo 
se Jakubovi Huterovi, rodáku z Tyrol, jenž byl mužem energickým, 
všechny obce na Moravě sjednotiti a sorganisovati, odkudž novo- 
křtěnci moravští obecně pak nazýváni byli Huterovci. Novokřtěnců 
horlivě se ujímali stavové moravští proto, že byli velmi přičinliví 
a mnohá řemesla, hospodářství i průmysl přivedli k velkému 
rozkvětu; také platili mnohem větší daně než ostatní poddaní. 
V druhé polovici XVI. století počítalo se na 45 — 50.000 vyznavačů 
této sekty. Od svých německých souvěrců, kteří byli v říši již 

14* 



212 



1 535 úplně vyhubeni, moravští novokřtěnci lišili se mírnějšími ná- 
zory, jimiž klonili se zvláště k Českým bratřím. Komunismus čili 
společné užívání majetku bylo u nich provedeno do nejmenších 
podrobností. 

Za panování krále Ferdinanda pokročilo ještě dále rozště- 
pení náboženské na Moravě. Pan Jan Dubčanský na Habrovanech 
s několika muži stejně smýšlejícími založil novou sektu Habro- 
vanských čili Lileckých. Dubčanský hleděl marné získati Bratry 
pro své učení i sestavil se svými přívrženci také hlavní články 
svého učení a dal je v Lulči r. 1536 v českém jazyce vytisknouti. 
Král nechtěje trpěti podobných výstředností, pohnal Dubčan- 
ského do Prahy k zodpovídání, kdež byl z bludův usvědčen a 
uvržen spolu se svým příbuzným a přívržencem Albrechtem 
Vojkovským do vězení v černé věži, avšak na zakročení stavo 
moravských zase propuštěn. 

Všeliké pokusy krále Ferdinanda, aby zavedl jakýsi pořádek 
ve věcech náboženských, rozbily se vždy o odpor stavův. Dva- 
kráte pokusil se vymoci usnesení sněmu moravského (ve Znojmě 
r. 1528 a 1535), aby aspoň učení novokřtěnců bylo potlačováno, 
ale pokaždé stavové takovému usnesení se vyhnuli. Všechny 
jeho pokusy, aby zastavil postup lutheránství ve staré straně 
podobojí, rozbíjely se o odpor stavů českých a moravských; 
i hleděl aspoň v městech královských chrániti katolíky v dosa- 

v 

vadních právech. Z toho vznikla v Cechách nespokojenost stavu, 
která se ponenáhlu obracela proti celé vládní soustavě krále 
Ferdinanda a brojila proti všemu, čím doposud povznesl moc 
panovnickou. Přímo vystoupiti proti králi stavové lutheránští 
dlouho se neodvažovali. R. 1545 vymohl si dokonce nález sně- 
movní, jímž uznáno dědičné právo královny Anny na trůn český 
a tím dědičnost trůnu přenesena i na potomstvo Ferdinandovo 
po meči i po přeslici. Avšak stavové čeští nabyli ihned, odvahy 
k zjevnému odporu proti svému panovníkovi, jakmile jim naskytla 
se naděje o dosažení cizí pomoci. Tuto jim měla podati válka 
šmalkaldská, jež tehda vypukla v Němcích mezi císařem Karlem V. 
a protestantskými knížaty spolku šmalkaldského. 

Na tuto válku byl připraven již od delšího času též král 
Ferdinand jakožto zvolený král římský a jeden z nejpřednějších 
knížat katolických v říši. S císařem spojil se také Mořic, kníže 
saský z mladší linie rodu toho, ač byl protestantem, proti pří- 



213 

buznému svému Janu Bedřichovi, náčelníku spolku šmalkaldského, 
když mu bylo slíbeno, že kurfirstská hodnost i panství v Sasku 
budou naň přeneseny. Král Ferdinand se svolením stavů českých 
i moravských sebral veřejnou hotovost a vtrhl do Míšně, kdež 
se spojil s knížetem Mořicem a pomohl mu podrobiti celé Mí- 
šeňsko. Kurfirst Jan Bedřich, který dlel v jižním Německu při 
spolkovém vojsku, na zprávu o tom spěchal do své země, zmocnil 
se opět Míšeňská, ano vypudil Mořice i z vlastního jeho území. 
Král Ferdinand mínil opět pomoci Mořicovi, sebral především 
za své peníze vojsko v Čechách i na Moravě a vypravil se s ním 
do Míšně; v čele Moravanů byl statečný pán Karel ze Žerotína, 
který nedávno před tím byl se proti Turkům proslavil. Potom 
vydal rozkaz ke všem stavům království českého, aby k této 
válce postavili veřejnou hotovost u Litoměřic (v lednu 1547). 

Tento rozkaz setkal se však s odporem stavů českých, 
kteří ač v plném počtu shromážděni u Litoměřic, odepřeli táhnouti 
do Míšně a z Litoměřic vrátili se domů, kdež zdvihli vzpouru 
proti králi, učinivše jednotu s městy Pražskými k hájení svobod 
zemských. K jednotě přistoupili skoro všichni páni a rytíři pro- 
testantští a bratrští, též všechna města královská v Čechách, 
vyjma Budějovice, Plzeň a Ústí. S kurfirstem Janem Bedřichem 
vyjednáváno o spolek k hájení společného náboženství. Členové 
jednoty obrátili se také k stavům moravským, slezským a horno- 
lužickým se žádostí o pomoc k hájení ohrožovaných svobod a 
práv. Avšak moravští stavové příkladem českých nedali se 
strhnouti ku vzpouře proti svému králi. Moudří a rozvážní mužové, 
v jichž čele byl pán Václav z Ludanic, tehdejší hejtman zemský, 
byli přesvědčeni, že Ferdinand nemá v úmyslu sahati šlechtě na 
práva přísahou jí zaručená. Žádost stavů českých o pomoc vo- 
jenskou byla odmítnuta, ano Moravané pokusili se včasnými vý- 
strahami sousedy odvrátiti od nebezpečného podniku, ovšem marně. 
Také města moravská zůstala Ferdinandovi věrna. Jediná Jihlava, 
jež stála v čele hnutí reformačního na Moravě, připojila se k jed- 
notě, složila peníze na válečné potřeby a vypravila do Prahy 
také oddíl vojska na pomoc. 

Zatím shromáždil se sněm ustanovený od krále Ferdinanda 
v Praze. Král Ferdinand prodlévaje s vojskem v Sasku, vypravil 
k němu komisaře své, v jichž čele byl olomucký biskup Jan Dou- 
bravský a mezi nimiž byli někteří moravští páni. Komisaři vyzvali 



214 



stavy, aby zápis jednoty branné zrušili, vojsko rozpustili a upustili 
od spolku s kurfirstem Janem Bedřichem ; neučiní-li tak, že se jim 
zakazuje další jednání. Brzo potom došla do Prahy zpráva, že 
kurfirst Jan Bedřich poražen byl od spojených vojsk císaře Karla, 
krále Ferdinanda a vévody Mořice u Miihlberka (24. dubna 1 547). 
Král Ferdinand sám podal z bojiště múhlber ského zprávu o tomto 
vítězství biskupovi olomuckému a ostatním pánům moravským 
do Prahy, a jeho list byl veřejně shromážděným stavům českým 
přečten. Mnozí, kteří beztoho k jednotě jen z donucení přistoupli, 
rozjížděli se ihned z Prahy. Vojsko stavovské, sebrané na pomoc 
Janu Bedřichovi Saskému, zatím již samo se rozešlo. Král Ferdi- 
nand dal se ihned na pochod do Čech a doraziv do Litoměřic, 
prohlásil, že odpustí všem pánům a zemanům, kteří by se do 
určité doby dostavili do jeho ležení a tam se ospravedlnili. Z této 
amnestie však vyňati byli hlavní vůdcové vzpoury a také města 
královská. I dostavili se téměř všichni protestantští páni a zemane. 
Ferdinand dal se na pochod ku Praze, která po nepatrném odporu 
vzdala se mu na milost a nemilost. Proti královským městům 
a náčelníkům povstalé šlechty zřízen byl 2 5 členný soud, v jehož 
čele byl syn králův, arcikníže Ferdinand; z Moravy zasedali 
v něm mimo jiné biskup olomucký a zemský hejtman Václav 
z Ludanic. Ústy Václava z Ludanic král Ferdinand dal ohlásiti 
Pražančm i ostatním městům královským těžké podmínky, za 
kterých jim udělil odpuštění. Mezi nimi byla také Jihlava. Krá- 
lovský soud uznal měšťany jihlavské vinnými a odsoudil je jako 
ostatní města ku ztrátě všech zemských statků, jež měly při- 
padnouti komoře královské. Na mnohé prosby teprve král po- 
nechal městu jeho statky a spokojil se pokutou 25000 tolarů; 
krom toho musili se Jihlavští zavázati k pobečovnému, t. j. k po- 
platku jednoho groše z každého sudu piva, v městě uvařeného. 
Teprve za Maximiliana město bylo sproštěno této dané. 

Ferdinand použil vítězství svého nad vzpourou stavů českých 
k dalšímu sesílení moci panovnické. Stavům pod trestem smrti 
bylo zakázáno bez svolení králova uzavírati mezi sebou spolky 
a sněmy svolávati; králi bylo přiřčeno právo, osazovati zemské 
úřady a soudy toliko po úřadě příslušných kollegií; v městech 
královských dosazeni všude královští rychtáři, jimž příslušelo 
obec svolávati, účastniti se všech schůzí rady městské, dohlížeti, 
aby konšelé ničeho proti králi směřujícího nepodnikali, a účastniti 



215 



se všeho právního jednání. V Praze zřízen byl appellační soud 
pro všechny země koruny české, na nějž přeneseno bylo všeliké 
odvolání královských mést ve věcech soudních. V příčině dědičné 
posloupnosti trůnu českého stvrzen byl revers vydaný r. 1545, 
jímž se připouštěla volba a korunování nástupce za živobytí 
králova. 

Hojné účastenství Bratří ze stavu panského, rytířského 
i městského v předešlé vzpouře bylo králi záminkou k obnove- 
nému pronásledování jednoty bratrské. Již v říjnu r. 1 547 obnoven 
byl mandát krále Vladislava z r. 1508, jímž zapovězeny Bratřím 
všechny schůzky, konání služeb božích i udílení svátostí a naří- 
zeno, aby všechny kostely jejich odevzdány byly katolíkům nebo 
podobojím. Zákon zostřen byl novým dekretem vydaným v lednu 
1548. I odešlo tehda velmi mnoho Bratří na Moravu, do Pruska 
a do Polska do vyhnanství. Starší obcí byli stiháni a tehdejší 
biskup jednoty, Jan Augusta, byl zmučen a uvržen do vězení na 
Křivoklátě, kdež pobyl v tuhé vazbě po šestnácte let. Augusta 
uchýlil se prosebným listem pod ochranu zemského hejtmana 
moravského Václava z Ludanic, jehož rodičové kdysi také náleželi 
k jednotě bratrské. Ale Ludanický všeliké ochrany mu odepřel, 
ježto hleděl na Augustu spíše jako na provinilce politického, než 
jako na mučenníka pro víru. 

Král Ferdinand povzbuzen úspěchem svých snah v Čechách, 
pokusil se také na Moravě přísněji vystoupiti ve věcech církev- 
ních. S počátku stalo se tak jen proti novokřtěncům, kteří na 
mnohých statcích byli pronásledováni. Také dosavadní svobodě 
Bratří na Moravě mínil Ferdinand učiniti konečně přítrž. Na sněme 
v Brně r. 1550 ústy místokancléře královského Zikmunda Helta 
z Kementu projevil vůli, aby vše uvedeno bylo v onen stav, 
jaký byl r. 1526, a zároveň pohrozil, že všeliký odpor bude hledět 
zlomiti. Na to však zemský hejtman Václav z Ludanic, obrátiv 
se k samému Ferdinandovi, odpověděl neohroženě, že stavové 
moravští ani za vlas od svého přesvědčení neodstoupí a on sám 
že raději hrdlo své nasadí, než aby se své víry vzdal. » Dříve 
Morava v ohni a popeli zahyne, než aby trpěla nějakého u víře 
nucení !« Všichni ostatní stavové až na sedm členů stavu panského 
projevili úplný souhlas s tímto prohlášením. Král poznal, že 
stavové jsou odhodláni odmítnouti všeliký pokus, zaváděti pro- 
nikavé změny v základních zákonech zemských. Bratrská jednota, 



216 



pod ochranou jednosvorného usnesení sněmovního, byla ušetřena 
pronásledování králem zamýšleného. Bratří v Čechách stíhaní a 
vypovídaní nalézali i potom na Moravě bezpečné útočiště. Zatím 
novokřtěnci, vyplašení ze svých úkrytů, stěhovali se do Rakous 
a do Uher, ale jakmile doba nebezpečná pominula, vraceli se zase 
na Moravu, kdež rádi byli viděni od mnohých vrchností pro svou 
zručnost a pracovitost. 

Na témže sněme král Ferdinand dal podnět k vypracování 
nového zřízení zemského i dosáhl konečně svou vytrvalostí, že 
stavové všelikých novot ve zřízení zemském se vzdali a že pro- 
hlášeno bylo (1562) za základ zemského řádu starší zřízení, 
upravené r. 1535 na sněme ve Znojmě za přítomnosti panovníkovy 
a za souhlasu jeho. Toto dohodnutí mělo pro zemi blahodárné 
následky. Pořádek ve všech oborech veřejné správy, rychlé a 
pečlivé vyřizování ve věcech soudních zjednaly obyvatelstvu vše- 
obecnou bezpečnost majetku. Průmysl a obchod se zvelebovaly 
ponenáhlu, Morava byla tehda hustě zalidněna, měla proslulá vína 
a byla prohlášena lácí svých potravin. Vývozem obilí a jiných 
plodin zemských uhrazovala všechen náklad na výrobky cizího 
průmyslu, do země dovážené. Také rybářství, monopol velko- 
statkářů, bylo vydatným zdrojem příjmů. Vedle šlechty i města 
se vzmáhala obchodem a průmyslem. Židé a novokřtěnci odváděli 
pánům svým veliké poplatky. Pouze poddaný lid strádal útisky 
vrchností, které svalovaly většinu břemen na jeho bedra. Také 
všeobecné vzdělání utěšeně prospívalo. Šlechta zabývala se ne- 
toliko vojenstvím, diplomacií a věcmi soudními, nýbrž i četbou 
spisů klassických, řeckých i latinských, mladí synové šlechtičtí 
po dokonání přípravného studia byli posíláni do Itálie, Německa 
i Francie, aby si osvojili řeči a mrav jiných národův evropských 
a aby se seznámili s muži vynikajícími ve vědách i umění. Ne- 
posledními pěstiteli humanismu té doby byli Moravané Augustin 
Kásebrod, učený biskup Jan Doubravský a Jan ze Zvole. Také 
Čeští bratří té doby počali se horlivěji než před tím zabývati 
činností vědeckou a vypravili Jana Blahoslava a Jana Rokytu do 
Basileje, aby se tam oddali hlubšímu studiu. 

# 34. Poslední léta cisarr n kruh Fvnlhiftnila I. 

Tehda hrozilo nové nebezpečenství válečné. V Sedmihradsku 
knížetem byl z vůle sultána Solimana Jan Zikmund, syn Jana 



217 

Zápolského, za jehož nezletilosti vládu vedla matka jeho Izabela 
s poručnickou radou, v jejíž čele byl Jiří Utěáinovič, biskup 
velkovaradínský, muž neobyčejného důmyslu státnického i schop- 
ností vojevůdcovských. Tento prohlédnuv výbojné záměry Soli- 
manovy, odvrátil se od ného a jal se vyhledávati přátelských 
styků s králem Ferdinandem. I pohnul královnu Izabelu, že smlouvou 
v Karlové Bělehradě (1551) vzdala se pro sebe i pro svého syna 
všeho panství uherského a sedmihradského i s královskou ko- 
runou, začež Ferdinand udělil Zikmundovi i jeho mužským dě- 
dicům vévodství opolské a ratibořské jakožto léno koruny české. 
Potom šlechta sedmihradská holdovala Ferdinandovi jako vrchnímu 
pánu. Proto vypukla ještě před uplynutím pětiletého příměří nová 
válka s Turky. Tehda byli ve vojště císařském dva vynikající 
Moravané, z nichž jeden statečností válečnou, druhý výmluvností 
dobyli si velkých zásluh. Karel ze Žerotína, který již dříve ně- 
kolika výprav tureckých se účastnil, byv postaven v čelo hotovosti 
moravské, dobyl na Turcích Lipy v banátě temešvárském. Druhý 
byl kněz Antonín Brus z Mohelnice, který již dříve účastnil se 
jako vojenský kazatel ve výpravě proti Turkům; vyznamenávaje 
se neobyčejnou výmluvností, hlásal slovo boží za přítomnosti 
vojska i statečných vůdců jeho a dobyl si takové vážnosti a slávy, 
že král Ferdinand r. 1 55 1 ustanovil jej předním kazatelem ve- 
škerého vojska, které táhlo do boje. 

Mezi vůdcem císařským Janem Castaldem a Utěšinovičem 
vznikly záhy roztržky; Castaldo udal voj vodu sedmihradského 
ze zrádného vyjednávání s Turky a dosáhnuv k tomu svolení 
Ferdinandova, dal Utěšinoviče úkladně zavražditi. Tímto skutkem 
však král zbavil se jediného muže, který by byl mu mohl Sed- 
mihrady zachovati. Turci dobyli Teméšváru i Lipy a vnikli do 
Sedmihrad. Králi Ferdinandovi bylo více než kdy jindy potřebí 
pomoci ze zemí koruny české. Moravští stavové povolili velikou 
berni, ale byla velmi vlažně odváděna. Zatím ovdovělá královna 
Izabela, nejsouc spokojena s údělem synu jejímu vykázaným, za 
souhlasu stavů sedmihradských, kteří si přáli Jana Zikmunda za 
knížete, uznala opět vrchní panství Solimanovo (1556.) Téhož 
roku paše budínský oblehl důležitou pevnost Siget na jihozápadě 
Uher. I sebráno bylo ze všech zemí rakouských i českých četné 
vojsko, jehož vrchní velení svěřil král svému druhorozenému 
synu, arciknížeti Ferdinandovi. Jezdcům českomoravským velel 



218 

opět pan Karel ze Žerotína, jehož zásluhou Siget byl od útoků 
tureckých zachráněn. 

Král Ferdinand za nebezpečí vždy více rostoucího obrátil 
se opětně o pomoc ke stavům moravským na sněme v Olomouci 
(1556) a brzo potom i ke stavům všech zemí koruny české na 
generálním sněme v Praze (1557). Stavové moravští dohodnuvše 
se s ostatními zeměmi koruny české, povolili králi netoliko vy- 
sokou berni na potřeby válečné, nýbrž i posudné na dluhy a na 
vydržování dvoru. K obraně země proti vpádům nepřátelským 
poskytnuta válečná hotovost. Ferdinandovi, který brzo potom 
(1558) prohlášen byl od kurfirstů německých za císaře římského, 
podařilo se dosáhnouti konečného míru se sultánem Solimanem 
na osm let (v Cařihradě 1562), jímž Turkům ponechány všechny 
výboje a císař i pro příští časy se zavázal odváděti poplatek 
30.000 dukátův. Nicméně císař žádal i potom od stavů morav- 
ských i jiných zemí nezmenšenou berni na dluhy, na dary a po- 
platky do Cařihradu a zejména, aby mohly býti okolní a pomezní 
mésta, hrady a tvrze osazeny a proti Turkům opatřeny. 

Král Ferdinand vytkl si za úkol, sjednotiti obě vyznání zá- 
kony zemskými uznaná, katolické a podobojí. Základem k tomuto 
sjednocení měla býti kompaktáta basilejská; i žádal snažně kurii 
římskou, aby povolila kalich nejen v Čechách, nýbrž i ve všech 
jeho dědičných zemích. Avšak potkával se s nemalými překáž- 
kami, netoliko u papeže Pavla IV., který byl vášnivým nepřítelem 
rodu Habsburského, nýbrž i u vlastních poddaných. Náboženský 
mír augšpurský, jejž uzavřeli mezi sebou katoličtí a lutheránští 
stavové v Německu (1555), povýšil lutheránství za náboženství 
státní. Lutheráni čeští a moravští nabyli nové důvěry, že i jim 
se podaří dosáhnouti podobného zákonitého uznání. Ferdinand 
zase posilňoval katolictví tím, že do svých zemí povolával jezuity 
a zakládal pro ně koleje s bohatými nadáními. V Praze založeno 
takové kollegium r. 1556 a obdařeno velmi bohatě. Na Moravě 
biskup olomucký Marek Khuen za posledních let panování Ferdi- 
nandova snažil se uvésti řád jezuitský do své diecése. Katolického 
kněžstva na Moravě byl tehda veliký nedostatek ; katolické kněž- 
stvo bylo velmi chatrně vzděláno, což hlavně bylo tím, že musilo 
samo o obživu svou se starati. Proto biskup Marek Khuen čím 
dál tím více obracel zřetel svůj k nově založenému řádu jezuit- 
skému, v němž byli mužové v pravdě učení a vytrvalí, a který 



219 



se domohl utěšených výsledků v nově založených kolejích svých 
ve Vídni a v Praze. Vyjednávání však o založení koleje olomucké 
se nezdařilo, ježto biskup Khuen neměl pro ni v první chvíli 
žádné vhodné místnosti ani zajištěné výživy. 

Byly však ještě jiné překážky, které ochromovaly činnost 
Ferdinandovu a bránily v dosažení konečné jednoty náboženské 
v našich zemích. Strana pod obojí octla se již největším dílem 
v táboře lutheránském. V městech, kde protestantism byl již za- 
veden, získával většinu obyvatelstva, pronikal do rad městských, 
úředně ujímal se správy městské, kostely znenáhla odnímaly se 
bohoslužbě katolické, mše byla proměněna nebo potlačena, a 
nikdo nešetřil již rozkazů konsistoře utrakvistické. V téže době 
Jednota bratrská počala se reorganisovati. V Čechách sice dosud 
přísné zákony zachovávány byly v platnosti, ale církev moravská 
vzkvétala a prospívala vždy utěšeněji. Dva noví biskupové byli 
zvoleni, Jiří Izrael, apoštol Polska, a Jan Blahoslav. Počet biskupů 
čili seniorů byl přes odpor Augusty, dosud na Křivoklátě uvěz- 
něného, zvýšen na čtyři. Vrchní správa Jednoty bratrské měla 
posud hlavní sídlo v Přerově, kde působil Matěj Červenka, jeden 
ze seniorů čili biskupů jednoty. Bratrské obce na Moravě dosáhly 
nepříznivými poměry v Čechách daleko většího významu než 
v dobách předešlých. Ivančice nabyly zvláště tím velké důležitosti, 
že si je Jan Blahoslav obral za své sídlo. Z Ivančic byly spra- 
vovány jižní, z Přerova severní obce moravské. Členům jednoty 
bylo s větším důrazem, než dříve, ukládáno, aby si osvojovali 
větší vzdělání. Mladí a nadaní mužové ubírali se na studia do 
ciziny, zvláště do Královce a Wittenberka, Latině věnována byla 
velká pozornost. 

Když r. 1559 zemřel neústupný papež Pavel IV. a na jeho 
místo zvolen byl mírný Pius IV., císař Ferdinand znovu naléhal 
na papeže, aby povolil přijímání pod obojí i sňatky kněžské, čímž 
doufal připraviti si u protestantů příznivou půdu pro další vy- 
jednávání. Také urychlil s papežem jednání o obsazení arcibiskup- 
ského stolce v Praze, které již od let pro odpor kurie římské 
nebylo vyřizováno. Pro toto důležité místo císař vyhledí si An- 
tonína Brusa z Mohelnice, který po dlouhém váhání od papeže 
r. 1 561 byl potvrzen arcibiskupem pražským. Císař také zahájil 
vyjednávání s konciliem tridentským, aby přijímání pod obojí bylo 
dovoleno všem katolickým křesťanům v zemích českých, uher- 



220 



ských a rakouských. Tato žádost však byla konciliem zamítnuta a 
rozhodnutí ponecháno bylo papeži. Císař vypravil tedy poselstvo 
do Říma a po delším vyjednávání dosáhl konečně od papeže 
Pia IV. svolení (1564), aby v Čechách, na Moravě, Rakousích, 
Solnohradsku a v několika diecesích německých svátost oltářní 
směla se podávati pod obojí způsobou. Od té doby ve všech 
katolických chrámech našich zemí podáván byl kalich každému, 
kdo si toho přál; instituce ta potrvala u nás až do r. 1622. 

Výsledky tohoto opatření zůstaly však daleko za očekává- 
ním císaře Ferdinanda, že totiž strana pod obojí opět přilne 
k víře katolické. Tato strana nechtěla už o kompaktátech ani 
slyšeti, ježto přijala téměř naskrze nauky lutheránské. Ukázalo 
se to zcela zřejmě r. 1562, kdy čeští stavové pod obojí, shro- 
máždění ke korunování krále Maximiliana, osadili konsistoř pod 
obojí zřejmými přívrženci víry Lutherovy. Císař odňal stavům 
pod obojí toto právo, které dosud bez překážky vykonávali, a 
oznámil jim, že bude příště sám jmenovati jak administrátory 
tak i přísedící konsistoře. Stavové po některém odporu musili 
se podrobiti vůli panovníkově. 

Brzo po vyhlášení kalicha v zemích českých zemřel císař 
Ferdinand (25. července 1564) ve Vídni. Tělo jeho bylo na jeho 
výslovné přání převezeno do Prahy a tam v hlavním chrámě po- 
chováno. Jeho panování obsahuje v sobě nejdůležitější obrat 
v osudech zemí koruny české. Země ty, byvše přivtěleny k ze- 
mím rakouským a uherským, ztratily dosavadní samostatnost. 
Nestalo se tak výhradně působením panovníkovým. Stavové jed- 
notlivých zemí, především pak stavové čeští, sami lehkomyslně 
přervali pouto, jímž země vedlejší k Čechám byly vázány. Ze- 
jména pak Morava, ač nepřestala býti členem státu českého, 
jakým byla ve věku středním, octla se ponenáhlu k Čechám 
v poměru mnohem volnějším. 

£ .1.7. Císař a král Ma-xlmilian II 

Nejstarší syn Ferdinanda I., Maximilian, přijat byl od stavů 
českých za krále r. 1549; hned potom zahájen byl sněm v Brně, 
kde stavové moravští Maximiliana za svého pána přijali, ale 
se stížností, že od království českého volením a přijetím krále 
Maximiliana starobylým pořádkem a svobodám moravským jest 



221 



ublíženo, a to v tom, že biskup olomucký jakožto jeden volenec 
krále českého a hejtman a stavové tohoto markrabství byli po- 
minuti. Na sněme v Olomouci r. 1563 stavové holdovali Maxi- 
milianovi, který zatím již byl korunován 2a krále českého, když 
král Maximilian potvrdil všechna práva i svobody moravské. Na 
sněme olomuckém od stavů moravských vedena také stížnost na 
odcizení knížectví opavského od Moravy. 

Sotva císař Maximilian II. nastoupil v panství, již hrozilo 
zemím jeho nové nebezpečí válečné. Kníže sedmihradský Jan 
Zikmund, dychtiv jsa rozšířiti panství své, vtrhl do císařské části 
Uher a pronikl výbojně až ke Košicím. Zároveň počal také vy- 
jednávati se šlechtou v císařské části Uher, aby se k němu při- 
pojila. Císař sebral v horních Uhřích vojsko, v jehož čele vůdce 
Lazar Švendi ztracených míst záhy zase zpět dobyl a nepřítele 
zatlačil až ke hranicím sedmihradským. Ve vojsku Švendiho byla 
také moravská hotovost, a v její čelo postavil se pan Bedřich 
ze Žerotína, který proslavil se ve věcech válečných a zastával 
čestné místo mezi vojenskými rádci císaře Maximiliana. Jiný vy- 
nikající Moravan, Vilém Prusinovský, biskup olomucký, byl téhož 
času vypraven od císaře do Polska ke králi Zikmundovi II. Au- 
gustovi, požádat za jeho prostřednictví mezi císařem a knížetem 
sedmihradským. Ale vyjednávání nevedlo k cíli, neboť sultán 
Soliman zakázal Janu Zikmundovi všeliké ústupky ve prospěch 
císařův a oznámil, že mu v brzce pošle vojenskou pomoc, o kterou 
tento již dříve byl v Cařihradé požádal. Tak nastala císaři válka 
netoliko s Janem Zikmundem, nýbrž i s portou tureckou. I bylo 
mu obrátiti se opět k stavům jednotlivých zemí o vydatnou pomoc. 
Země alpské nebyly tehda již pod jednotným panstvím. Tyroly 
zdědil druhorozený syn Ferdinanda I. Ferdinand, Štýrsko, Kraňsko, 
Korutany s Přímořím třetí syn Karel; Maximilianovi vedle ko- 
runy české a uherské zbyly pouze Horní a Dolní Rakousy. Štěstím 
bylo, že oba mladší bratří císařovi byli s ním jedné mysli v pří- 
čině obrany turecké, a tudy stavové všech jejich zemí povolili 
pomoc, ač ne v té míře, jak to bylo od nich žádáno. Moravští 
stavové jali se zbrojiti pro mladého císaře s největší horlivostí. 
Vojska sešla se u Sudoměřic a u Znojma, odtud pak nastoupila 
společný pochod k Prešpurku, kamž také císař, Rakušané i Slezáci 
se dostavili. Polními hejtmany vojska moravského byli: Bertholt 
z Lipého, zemský hejtman moravský, Bedřich z Žerotína, Jan 



222 



z Kunovic a Závise z Vickova. Poněvadž Maximiiianovi II. dostalo 
se tehda hojných pomocí též z jiných zemí, armáda císařská 
vzrostla na 60—70.000 m., ale na velkou škodu věci císařské 
nemělo toto statné vojsko osvědčeného nejvyššího vojevůdce. 

Soliman sám s počátku měl úmysl táhnouti na Jager, do- 
věděv se však o velkých Škodách, které činil Turkům výpady 
svými Mikuláš Zrinský, velitel Sigeta, obrátil se proti této pev- 
nosti. Zrinský hájil hrdinsky nejprve města, pak vnitřního hradu 
po více než pět neděl, a když konečně všechny zdi byly 
tak rozstříleny, že nebylo lze jich držeti, ano i sám hrad byl 
zapálen, učinil poslední výpad proti janičarům a padl v boji hr- 
dinském (1566). Sultán Soliman nedočkal se tohoto vítězství, 
neboť zemřel dva dny před pádem Sigeta. 

Za těchto událostí velké vojsko císaře Maximiliana dlelo 
v úplné nečinnosti. Císař neměl odvahy, aby obleženému Sigetu 
v čas přispěl na pomoc. Mnoho drahého času bylo zmařeno, 
a čeští i moravští plukové navrátili se domů, když uplynula lhůta 
ke konání vojenské služby jim vyměřená. I ostatní vojsko se 
rozešlo na zprávu o odchodu vojska tureckého z Uher, a císař 
Maximilian sám, nevěda ničeho o smrti Solimanově, navrátil se 
s nepořízenou do Vídně. Bylo velkým štěstím, že nestatečný 
sultán Selim II. sám pomýšlel na mír, který uzavřen byl v Dri- 
nopoli (1568) na osm let; Turci podrželi své výboje, zvláště 
Siget, ale také císařským potvrzeno, čeho v Zátiší Švendi dobyl 
proti Janu Zikmundovi. Mír s Turky pak již po celý čas pano- 
vání Maximilianova nebyl porušen. Nicméně Moravanům, tak jako 
příslušníkům ostatních zemí císařových, nebylo na břemenech 
v ničem uleveno. 

Císař Maximilian II. nebyl tak horlivým a upřímným vy- 
znavačem víry katolické jako jeho otec Ferdinand, ano klonil 
se vychováním svým v mladších letech spíše k lutheránství. Po- 
zději pftsobily na Maximiliana netoliko domluvy otcovy, nýbrž 
i ohledy na spřátelený rod španělský, pro které Maximilian ne- 
prohlásil se veřejně pro lutheránství. Avšak tyto ohledy nedo- 
vedly vymýtiti jeho náklonnost k dřívějším zásadám a v povaze 
Maximilianově vytvořila se neobyčejná snášenlivost náboženská. 
Jemu nebylo ani možno vyvinouti v některém směru větší energii, 
ježto byl těla slabého a trápen často bolestnou chorobou. 



223 



V zemích koruny české a zvláště na Moravě nekatolíci 
kladli veliké naděje v nového císaře. Povšechný stav katolické 
církve u nás tehda nebyl valně utěšený. Povolení kalicha nemělo 
pro sesílení a zvelebení katolictví valného účinku. Šťastnější byla 
volba nového arcibiskupa: Antonín Brus ze všech sil snažil se 
o povznesení duchovenstva. Na Moravě však dlouholetým neosa- 
zením arcibiskupského stolce pražského uvolnil se svazek, v jakém 
dříve bylo k němu podřízené biskupství olomucké. Ještě za Jana 
Doubravského papežská stolice potvrzujíc volbu jeho (1541), 
uznávala jej za suffragána pražského. Avšak když po smrti Dou- 
bravského biskupem olomuckým zvolen byl Marek Kuen (1553), 
tehda již papež Julius III. v bulle, dané arcibiskupovi mohučskému, 
doporoučel mu nově zvoleného a potvrzeného biskupa jako suf- 
fragána. Když r. 1565 po smrti Kuenově zvolen byl Vilém Pru- 
sinovský z Vickova biskupem olomuckým, papež Pius IV. znovu 
jej doporučil arcibiskupovi mohučskému, ačkoli tehda stolec pražský 
už byl osazen. Podobné se stalo s biskupem Tomášem Albinem 
r. 1574 a s nástupcem jeho Janem Mezonem z Telče, který zvolen 
byl r. 1576; Stanislav Pavlovský, zvolený a stvrzený za biskupa 
olomuckého r. 1579, sám o to se ucházel, aby se stal suffragánem 
mohučského kurfirsta-arcibiskupa. Arcibiskupové pražští, a jme- 
novitě Brus marně vzpírali se tomu, aby biskupství olomucké 
z podřízenosti pražské bylo vybaveno, 

Z biskupův olomuckých zvláště Vilém Prusinovský, jemuž 
bylo popřáno déle spravovati moravskou diecési, byl neobyčejně 
činným a hleděl povznésti pokleslou kázeň duchovenstva mo- 
ravského slovem i příkladem. Poznav, že hlavní překážkou jeho 
dobrých snah jest nedostatek dobrého kněžstva, pilně hleděl 
k tomu, aby co nejdříve zařízena byla jezuitská kolej v Olomouci. 
Toho dosaženo bylo po mnohém marném úsilí ke konci srpna 
r. 1566; hned také otevřena čtyřtřídní škola a téhož roku ještě 
založen seminář. Papež Pius V. a císař Maximilian potvrdili tuto 
fundaci r. 1 567, když už otevřena byla pátá třída a druhý seminář 
pro šlechtické mladíky. Záhy dostalo se jezuitům olomuckým 
řádné fundace (2000 zl. ze statku vyškovského) a velkolepé bu- 
dovy kolejní. Za krátký čas olomucká kolej důstojně se řadila 
po bok mateřským svým ústavům v Praze a ve Vídni, zvláště 
když papež za souhlasu císaře Rudolfa II. založil v Olomouci 
tak zvané nordické kollegium; byl to papežský seminář, jehož 



IU 



chovanci navštěvovali přednášky jezuitů v koleji a dosahovali 
také všech hodností a gradův universitních. Druhá kolej jezuitů 
na Moravě založena byla se svolením císařovým v Brně r. 1572 
zásluhou bratří Grodeckých, z nichž Jan byl proboštem kapituly 
brněnské, druhý Václav děkanem kolegiátního chrámu na Petrově. 
Jezuité otevřeli tam gymnasium i některé školy menší, které byly 
velmi horlivě navštěvovány, a později za přispění císaře, biskupa 
i měšťanů brněnských přikročili k stavbě velkolepé budovy klá- 
šterní i chrámu, jež dodnes připomínají velké bohatství tohoto 
řádu. Ačkoliv tedy císař Maximilian víře katolické nebyl valně 
nakloněn, přece právě za jeho panování církev tato na Moravě 
povznesla se mnohem více, než za jeho předchůdce. 

Za to však úplně poklesla strana pod obojí. Její rozsáhlá 
organisace v Čechách, záležející z administrátora konsistoře a 
45 děkanů, neměla v lidu žádné opory, poněvadž jí vyznavačů 
stále ubývalo. Moravští utrakvisté neměli ani takové organisace 
jako čeští a byli podřízeni konsistoři v Praze, kterýžto svazek 
však pro vzdálenost místní velmi se uvolnil. Duchovenstvo pod 
obojí bylo tehda velmi zanedbané. Poukazuje na to biskup olo- 
mucký vyžádal si od císaře mandát (1566), jímž utrakvisté mo- 
ravští byli vybaveni z poslušenství pražské konsistoře a jemu 
podřízeni. Pro odpor stavů moravských však mandát ten později 
zase byl odvolán. 

Nedostatečnou organisaci měli také lutheráni na Moravě. 
Sotva bylo lze se setkati se skrovným počtem stejně smýšlejících. 
Kněžstvo jejich bylo z velké části neschopné a mravně pokleslé. 
Náčelníky lutheránů ve šlechtě moravské byli: tehdejší nejvyšší 
sudí zemský pan Černohorský z Boskovic a hrabata z Hardegga, 
kteří nedlouho před tím statky na Moravě si zakoupili. Mezi 
městy lutheránškými přední místo zaujímala Jihlava. 

Podobných svobod jako ostatní vyznání užívali na Moravě 
též novokřténci. Císař Maximilian sice r. 1567 na sněme v Brně 
za příkladem otce svého opět podal návrh, aby toto vyznání co 
nejdříve ze země bylo vypuzeno. Ale proti tomu stavové podali 
námitky z důvodů hospodářských, i bylo od pronásledování no- 
vokřtěncův úplně upuštěno; na zprávu o tom hrnuli se opět 
přívrženci tohoto vyznání z okolních zemí na Moravu. 

Ze všech náboženských vyznání, jichž počet souvěká zpráva 
páčí na dvaatřicet, jediná Bratrská jednota uspořádáním církevní 



225 



správy a přísnou kázní mohla se měřiti s církví katolickou. Císař 
Maximilian vydal sice r. 1568 mandát, aby všechny modlitebny 
bratrské v Čechách byly zavřeny, ale jsa v zásadách náboženských 
nestálý, nenaléhal na provedení jeho, ano ústně sliboval deputacím 
bratrským, že jim zůstane milostivým pánem. A tak Bratří i za 
něho požívali na Moravě nezkrácené svobody náboženské, které 
nedovedla čeliti ani horlivá činnost biskupa Prusinovského. Jejich 
organisace se ještě zdokonalila čilými styky s Německem a Švý- 
carskem. V této době nabýval však převahy vliv kalvínství nad 
lutheránstvím. Velká rána stihla Bratry úmrtím Černého (1565), 
Blahoslava (zemřel v Mor. Krumlově, 1571) a Augusty (1572). 
Blahoslavův vzorný překlad Nového zákona stal se společným 
majetkem všech Bratří v Čechách i na Moravě. Od něho bere 
počátek celá řada spisovatelů, kteří vyznamenali se klassickým 
slohem a čistou, správnou mluvou; řada ta končí posledním ve- 
likánem Jednoty, Janem Amosem Komenským. 

Stavové protestantští v Čechách žádali hned na počátku 
panování Maximilianova, aby jim vrátil právo, organisovati kon- 
sistoř pod obojí, čemuž však císař odepřel. R. 1571 na sněme 
v Praze žádali za stvrzení konfesse augsburské a byvše odmítnuti, 
opětovali žádost svou r. 1575, když císař osobné na sněm se 
dostavil. Poněvadž také Bratří domáhali se zákonitého stvrzení 
své víry, vypracována byla společně t. zv. > česká konfesse*. Ke 
konfessi připojen byl řád církevní, dle něhož nejvyšší moc měla 
přenesena býti na konsistoř pod obojí, tato však měla volena 
býti od stavů pod obojí bez účastenství panovníkova. Císař Ma- 
ximilian hleděl stavy přesvědčiti, že povolení konfesse na ten 
čas není možné a že také nelze mu dáti z rukou osazování kon- 
sistoře, které po otci svém zdědil. Za to však ujistil stavy, že 
tak jako dosud ve věcech náboženských nikomu neubližoval, i pro 
budoucnost míní jejich víry Šetřiti. Protestantští stavové se upo- 
kojili, vidouce, že více dosáhnouti nemohou. Bez nesnází byly 
potom povoleny zvýšené daně a nejstarší syn císařův Rudolf přijat 
za krále českého (7. září). Ale slib císařský nebyl splněn a zvláště 
proti Bratřím v Čechách vydány byly nové přísné mandáty 
Také lutheranští stavové moravští dvakráte (r. 1569 a 1576). 
pokusili se, aby od císaře Maximiliana dosáhli svobodného vyzná- 
vání konfesse augšpurské; obojí pokus však byl zmařen úsilím 
biskupů Vil. Prusinovského a Jana Mezona. 

15 



226 



§ 36. První léta vlády císaře a hrdle Rudolfa II. Žerotin 

a Dietrictetejn. 

Císař Maximilian II. zemřel v Řezně 12. října 1576. Syn 
a nástupce jeho v zemích českých, rakouských a uherských i v říši 
německé, Rudolf, byl synem přísné katolické Marie Španělské 
a vychován od svého dvanáctého až do devatenáctého roku ve 
Španělsku pod dozorem svého strýce krále Filipa II., neúprosného 
protivníka protestantů. Císař Rudolf vynikal vzděláním nad mnohé 
souvěké panovníky, mluvil mnoha jazyky a měl rozsáhlé vědo- 
mosti ; znal latinské klassiky, měl zálibu pro dějepis, mathematiku, 
astronomii a vědy přírodní, nejvíce však liboval si v astrologii 
a v alchymii. Povolával k svému dvoru, jeji měl od r. 1582 trvale 
v Praze, četné učence bez rozdílu víry a národnosti, z nichž vy- 
nikali slavní astronomové Kepler a Tycho Brahe. Denně pro- 
dlel mnoho hodin na pražské hvězdárně nebo v chemické labo- 
ratoři. Také měl neobyčejně živý zájem i porozumění pro hudbu, 
umění výtvarné i pro umělecké výrobky průmyslové. Jím zave- 
deno v Čechách broušení krystalův, a český průmysl sklářský 
s úspěchem čelil i benátskému. Vzácnou a bohatou byla jeho 
sbírka starých i nových maleb, děl sochařských, mincí, medailí, 
drahokamův a jiných skvostův i zvláštností, jimiž naplněno bylo 
sedm komnat, dva velké sály a několik chodeb na hradě Pražském. 

S počátku Rudolf II. měl dobrou vůli, aby se vpravil ve 
své úkoly vladařské a je také svědomitě zastával, ale čím dál 
tím více vystupují na jevo nerozhodnost a nedostatek pevné vůle 
ještě u větší míře, než bylo u císaře Maximiliana. Krom toho 
upadal často do těžkomyslnosti, která se stupňovala častými cho- 
robami. I bylo, zvláště v pozdějších letech jeho panování, velmi 
nesnadno, mnohdy teprve po dlouholetém napomínání, pohnouti 
jej k nějakému rozhodnutí. Při tom však i v dobách největší 
sklíčcnosti duševní i tělesné nesnesl, aby některý z jeho rádců 
rozhodl o něčem bez jeho vůle. 

Rudolf II. byl již za živobytí otce svého (1575) od českých 
stavů přijat a vyhlášen za krále českého a dne 22. září v Praze 
od arcibiskupa Antonína Brusa korunován. Brzo potom zvolen 
byl a korunován v Řezně za krále a potomního císaře římského ; 
o volbu a korunování jeho za krále uherského císař Maximilian 
postaral se již r. 1572. Stavové moravští byli r. 1572 pozváni 



227 



ke korunování jeho do Prešpurka a r. 1572 do Prahy, ale nikdo 
na nich nežádal, aby jej také přijali za markrabí moravského. 
Teprve když císař Maximilian EL zemřel, svolán byl zemským 
hejtmanem Zdeňkem Lvem z Rožmitála sjezd do Brna (17. listo- 
padu 1576), z něhož vysláno poselství k Rudolfovi s oznámením 
že jej stavové moravští, poněvadž jest již králem českým a uher- 
ským, přijímají za pána zemského. Poslově dostali rozkaz, aby 
žádali netoliko za stvrzení všech dosavadních svobod i starobylých 
zvyklostí, nýbrž i aby každý na Moravě byl zachován při své 
víře. Tento dodatek o svobodě náboženské vzbudil příkrý odpor 
biskupa olomuckého Jana Mezona z Telče, proti němuž se pak 
obrátilo veškeré záští stavů moravských. Když císař Rudolf do- 
stavil se na sněm v Olomouci (1577), a by tam přijal hold stavův, 
tito dali svou nevoli okázale na jevo tím, že při uvítání císaře 
odstrčili biskupa ze slavnostního průvodu. Císař pokusil se 
urovnati rozepři, avšak stavové se usnesli, že kdyby biskup někdy 
postavil se na odpor jednomyslnému nálezu sněmu, má býti 
všech svých práv zbaven ; císař musil na tuto ]x>dmínku přistou- 
piti, aby biskup mohl zase zaujati své místo při zemském soudě. 
Naděje katolíků v nějaký příznivý obrat pro ně byly na 
počátku panování Rudolfova zklamány. Nový panovník neměl 
sice v úmyslu povolovati nových svobod náboženských. R. 1584 
vydal nařízení, jímž zakázány byly všeliké bludy na základě 
mandátu krále Vladislava. Ale šlechta na svých statcích zcela 
volně šířila novoty náboženské a nutila katolické poddané, aby 
přestupovali k víře svých vrchností; ani města královská nesta- 
rala se valně o rozkazy panovníkovy. Stavové moravští hleděli 
budoucnosti s plnou důvěrou vstříc a dle toho si také počínali. 
Když biskup Jan Mezon vystoupil proti Bratrům na svém statku 
Hukvaldech, stavovští přísedící zemského soudu proto naň zdvihli 
žalobu. Když císař Rudolf vydal i na Moravě mandát královským 
městům, jímž se všeliké novoty zakazovaly, a podkomořímu na- 
řídil provedení jeho, nikdo si takových rozkazů nevšímal. Ano 
Olomučtí se i osmělili, když císař poprvé dlel v jejich zdech 
(1577), požádati přímo za dovolení, aby směli vyznávati augsbur- 
skou koníessi, což ovšem bylo zamítnuto. Když císař Rudolf 
vydal rozkaz, aby v Kyjově byly všechny sekty potlačeny, ihned 
četní páni a rytíři, shromáždění na sněme v Brně, podali prosbu 
k císaři, aby mandát ten byl zrušen. Tímto důrazným vystou- 

15* 



228 



pěním Rudolf tak byl zastrašen, že bez výslovného zrušení man- 
dátu dal zastaviti pronásledování Bratří v Kyjově. Podobně od- 
volán byl rozkaz, aby zavřeny byly bratrská Škola v Ivančicích 
a lutheránská ve Vel. Meziříčí, zakročením nejvyššího maršálka 
pana Jindřicha z Lipé. 

Strana katolická v zemích koruny české vidouc, že na Rudolfa 
nelze jí spoléhati tak, jak dříve doufala, vystoupila sama na obranu 
proti ostatním snahám náboženským. Nejpřednějšími bojovníky 
jejími byli členové řádu jezuitského, na Moravě k tomu přistu- 
povala vydatná činnost biskupův olomuckých. Šlechta česká mnohem 
častěji než dosud ohlížela se po manželkách ze Španělska a z Itálie ; 
tyto horlivě podporovaly snahy jezuitů, kteří dosáhli takového 
vlivu na pány, že tito konečně odhodlali se následovati přikladu 
vrchností protestantských, vypovídali bratrské a lutheránské 
faráře a dosazovali na fary výhradně kněze katolické. Vratislav 
z Pernštejna, který v Čechách na svých statcích Bratry vypo- 
věděl a modlitebny jejich dal pozavírati ano i pobořiti, dal také 
na svých statcích moravských, Prostějově a Plumlově, podobné 
rozkazy, jichž provedení svěřil biskupovi olomuckému Stanislavovi 
Pavlovskému, který byl neohroženým bojovníkem za věc katolickou. 

Nenáhlý, ale jistý vzrůst a postup věci katolické na Moravě 
přinášel nejvíce nebezpečenství Jednotě bratrské. Tato hned na 
počátku vlády Rudolfovy znovu se řádně zorganisovala. Na synodě 
holešovské (1577) zvoleni byli dva noví seniorové, Aeneáš, pro- 
slulý učeností, který obral si sídlo v Ivančicích, a Zachariáš 
v Slezanech. Tato organisace byla ohrožena rozličnými pokusy 
o vnitřní roztržku a pronásledováním Bratří jak se strany kato- 
lické, tak i lutheránské. To však nezastavilo jejich práci duševní. 
Žádný evropský národ nepoložil tak záhy pevné základy k ny- 
nějšímu spisovnému jazyku svému jako národ český; a zásluhu 
o to nejpřednější mají bratrští spisovatelé XVI. a XVII. století. 
K několika českým tiskárnám přidružila se nejslavnější na Moravě 
v Ivančicích, jež později přenesena byla do Kralic. Hlavní díla 
Bratří jsou knihy náboženské, jako díla polemická, katechismy, 
kancionály a překlady písma svatého, ze světských disciplin 
jmenovitě vzdělávány byly dějiny. Nejdokonalejším spisem jest 
úplný překlad písma svatého, nazvaný šestidílnou biblí Kralickou 
(1579 — 1593). Neméně vydatnou byla činnost dějepisná. Oproti 
nekritickému Václavovi Hájkovi z Libočan, jehož dílo jediné 



229 



z česky psaných ušetřeno bylo od jezuitů, pravé a jediné před- 
stavitele české historiografie XVI. století dlužno hledati v Jednotč 
bratrské; byli to Matěj Červenka, Jan Černý a zvláště Jan Bla- 
hoslav, okolo něhož utvořila se opravdová škola historická, a 
konečně Daniel Adam z Veleslavína (f 1599), který byl tajným 
posluchačem Jednoty, tak řečeným nikodemitou, a horlivým čte- 
nářem bible Kralické. Společnou prací četných spisovatelů jest 
třinácte foliantů lešenských, nyní majetek bratří Ochranovských, 
a foliant chovaný v královském museu českém; jsou to velmi 
vzácné prameny dějin českých a moravských oné doby. 

Pohříchu nezachovala se u Bratří také někdejší neporušenost 
a prostota mravů. Blahobytu a zámožnosti v obcích bratrských 
přibývalo, tím množily se také životní potřeby a touha po po- 
hodlí. Na synodách moravských, konaných na sklonku XVI. sto- 
letí, přicházelo na přetřes čím dál tím více případů, jež vyža- 
dovaly přísného vyšetřování. Slabosti Jednoty zavdávaly protiv- 
níkům jejím vítanou příležitost k útokům. Jezuita Václav Šturm 
vytýkal Jednotě, že se v nejpodstatnějších bodech změnila, zejména 
že se značně přiblížila vyznání kalvínskému. 

Biskup Stanislav Pavlovský ve svých snahách o sesílení 
katolického vyznání na Moravě domohl se znamenitých úspěchů. 
Kázeň v duchovenstvu byla přísnými prostředky utužena, jezuité, 
nejhorlivější bojovníci církve katolické, všemožně podporováni; 
rozkvět kollejí jejich umožněn darováním statků některých zru- 
šených klášterů, jako byly kláštery jeptišek brněnských a pusti- 
měřských a mnichů žďárských. Jeho neúnavné horlivosti podařilo 
se vypuditi heretické kazatele z některých měst, jako z Nového 
Jičína a z Opavy, kdežto v Olomouci osazena byla městská rada 
katolíky. Přísnost jeho ve věcech víry šla tak daleko, že zakázal 
přijímající pod obojí pochovávati za kněžského průvodu. Z nej- 
horlivějších adeptů biskupových byl tehdejší opat kláštera luckého 
(u Znojma) Sebastian Freitag z Čepirohu, rovněž chovanec řádu 
jezuitského, který obnovil ve svém klášteře přísnou kázeň a za- 
ložil tam pod dozorem jezuitů studium filosofické a theologické. 
Avšak činnost biskupova i jezuitů nemohla se náležitě rozvinouti, 
pokud převážná většina stavů moravských setrvala při hájení 
starodávné zásady o svobodě náboženské. Proto biskup císaři 
znovu a znovu na srdce kladl, že svobody stavovské jsou na 
Moravě největší závadou pro volný rozvoj víry katolické a že 



290 



tedy dlužno napřed obmeziti svobody zemské, které jsou právě 
tak v odporu pí o ti auktorítě církevní, jako proti auktoritě státní. 

Provedení katolické reformace, jež se tehda stalo v zemích 
alpských a zvláště ve Štyrsku, Korutanech a Kraňsku, kdež vládl 
arcikníže Ferdinand, horlivý odchovanec jezuitův ingolstadtských, 
mělo dalekosáhlé následky také pro země koruny české. V Če- 
chách jezuité otevřeli nové kolleje a počet jejich členů na sklonku 
XVI. století páčil se na dvě stě. Jich úsilím a sňatky s horlivými 
katoličkami ze Španěl a z ttalie většina rodů panských získána 
jest úplně pro věc katolickou; z mladší generace šlechtické 
mocnými oporami katolické věci stali se pánové Jaroslav Bořita 
z Martinic a Vilém Slavata, který v mládí vychován byl ve víře 
bratrské, ale potom přešel úplně ke katolictví. Strana katolická 
pohnula konečné (1602) císaře Rudolfa, že vydal mandát proti 
Bratřím, jímž zapovídala se shromáždění bratrská a kněžím kato- 
lickým nebo podobojí rozkazováno zmocniti se chrámů jejich. 
Marně snažil se proslulý vůdce Jednoty v Čechách, Václav Bu- 
dovec z Budova, vymoci zastavení těchto rozkazů. Lutheránů sice 
tato opatření dosud přimo se nedotkla, nicméně i oni byli značně 
znepokojeni patrným pokrokem církve katolické. 

Hrozivými příznaky ze zemí sousedních i vzrůstajícím po- 
stupem víry katolické ve vlastní zemi konečně i Morava byla 
vyrušována z dosavadního klidu a bezstarostnosti. Jmenovitě 
Jednotě bratrské bylo se opravdově hotoviti k příštím zápasům. 
Jí bylo třeba mužů celých a neohrožených, aby zápas ten pro- 
vedla vítězně. V této době vyvstal jí takový bojovník a státník 
nad jiné důmyslný a upřímný vyznavač jejího učení. Byl to Karel 
starší z Žerotina. Již otec jeho Jan z Žerotína na Náměšti, z nej- 
váženějších a nejbohatších velmožů moravských, byl Jednotě 
mocnou oporou, ano jejím nejznamenitějším členem. Jsa žákem 
osvíceného Blahoslava, jednal ve smyslu jeho šlechetných snah; 
zřízení tiskárny v Kralicích, proslulý překlad bible, založení školy 
ivančické jsou z velké části jeho dílem. Syn jeho Karel narodil 
se r. 1 564 v Brandýse nad Orlicí. Vychován byl z prvu na škole 
ivančické, dalšího vzdělání nabyl ve Štrasburce, Basileji a Ženevé, 
odkudž podnikl cesty po Francii, Anglii a Itálii. Pobyt v cizině, 
spojený se studiem starých klassiků, získal mu dokonalé vzdělání, 
krom toho Žerotín seznámil se na cestách s mnohými slavnými 
vrstevníky, s nimiž i potom zůstával v čilém písemném spojení. 



231 



R. 1 59 1 vydal se na cestu do Francie, aby se účastnil v boji 
za véc hugenottů. Navrátiv se domů, účastnil se obležení Ostři- 
homa proti Turkům a po dobytí této důležité pevnosti (1595) 
vrátil se na Moravu. Tehda počíná se také jeho veřejná působnost. 

Bylo to v době, kdy římsko-španélská strana pomýšlela 
na důraznější vystupování ve prospěch věci katolické. Nátlakem 
dvora císařského přijato bylo již několik katolických přísedících 
do zemského soudu a r. 1598 císař jmenoval zemským podko- 
mořím Zikmunda z Dietrichštejna, jehož otec Adam teprve ne- 
dávno před tím získal na Moravě statek mikulovský. Zikmund 
byl vychován ve Španělsku a česky vůbec neuměl. Bylo to zřejmé 
porušení dosavadních práv a zvyklostí zemských a vzbudilo 
velkou nevoli u stavův, že tak důležitý úřad, s nímž spojeny 
byly také hojné příjmy, udělen byl cizinci neznalému domácího 
jazyka. Nespokojenost vzrostla ještě více, když nejvyšším komořím 
zemským, jenž měl mimo jiné dozor nad deskami zemskými, 
jmenován byl Ladislav Berka, horlivý katolík a přívrženec jezuitů. 
Po smrti Bedřicha z Žerotína (1598) zemským hejtmanem jmenován 
katolík, Joachim Haugwitz, jehož děd uvedl řád jezuitský na 
Moravu. 

Ponenáhlu rozestoupili se stavové moravští ve dvě strany, 
stojící proti sobě v příkrém nepřátelství: katolickou, v jejíž čelo 
s počátku postavil se Ladislav Berka, a protestantsko-bratrskou, 
jejíž hlavou stal se Karel st. z Žerotína, který již také navazoval 
styky s protestantskými vůdci v jiných zemích, zejména s Vá- 
clavem Budovcem v Čechách a Štěpánem Illyešházem v Uhřích. 
Straně katolické však dostalo se tehda na Moravě stejné vyni- 
kajícího a znamenitého náčelníka, jako byl na straně protivné 
Žerotín. Po smrti Stanislava Pavlovského zvolen byl biskupem 
olomuckým kardinál František z Dietrichštejna, syn císařského 
vyslance při dvoře španělském Adama Dietrichštejna a tedy 
bratr nedávno jmenovaného podkomořího Zikmunda. Dietrichštejn 
byl největším bojovníkem své doby proti reformaci. Zaváděl 
všude řádné kněžstvo a zřizoval kláštery jako ohniště katolictví. 
Jsa podporovatelem věd a umění, založil bibliothéku v Kroměříži 
a zvláště cennou knihovnu v Mikulově i svou vlastní tiskárnu. 
Proti nekatolíkům na Moravě vystupoval všude přísně; ve vy- 
konávání povinností svého povolání byl vzoťem kněžstvu pod- 
řízenému. Důležitou oporou stal se mu mocný a bohatý pán 



232 

Karel z Lichtenštejna, který původně vychován byl ve víře 
bratrské a v mládí býval důvěrným druhem Žerotínovým, ale 
potom přešel ke katolictví. 

Žerotín a Dietrichštejn stáli poprvé proti sobě, když v za- 
sedání zemského soudu v Olomouci r. 1600 rokovalo se o přijetí 
kardinála do tohoto sboru. Žerotín poukázal na to, že kardinál 
není mocen jazyka českého a znalý zřízení domácího, a navrhl, 
že sice proti přijetí jeho do zemského soudu není podstatné ná- 
mitky, že však smí se tam užívati jen jazyka českého. Tento 
návrh byl jednohlasně přijat a kardinálovi nezbývalo, než tak 
dlouho užívati služeb tlumočníkových, pokud by se česky nena- 
učil. I věnoval se s veškerou horlivostí studiu domácího jazyka, 
a za krátký čas ovládal jej bezpečně a plynně. 

Katolíci umínili si především učiniti neškodným Karla 
z Žerotína. Úkol ten vzal na sebe Zikmund Dietrichštejn, obžalovav 
Žerotína (1600) z velezrády, ježto prý jakýmsi výrokem porušil 
vážnost císařovu. Ačkoliv dle zemského zřízení moravského takové 
žaloby měly se vyřizovati od zemského hejtmana a teprve odvo- 
lání mělo se státi k císaři, Žerotín přece pohnán byl na zemský 
soud v Praze, kde měli nepřátelé jeho mocnou oporu. Když však 
došlo k hlavnímu přelíčení (1601), Zikmund Dietrichštejn provedl 
obžalobu tak vratce a chatrně, Žerotín naproti tomu hájil se tak 
skvěle, že všichni posluchači nabyli úplného přesvědčení o jeho 
nevině. Zikmund Dietrichštejn pod dojmem zdrcující porážky 
raněn byl mrtvicí a brzo potom zemřel. 

Nezdar, jejž sklidili kardinál Dietrichštejn a jeho stoupenci 
v osobním boji proti Žerotínovi, neodstrašil jich od dosavadního 
útočného postupu na poli náboženském. Hlavní pozornost obrá- 
cena byla k městům královským, na která prostřednictvím úřadu 
podkomořského bylo možno činiti největší nátlak. Zejména vy- 
dáno bylo nařízení, že jen katolíci smějí v královských městech 
za měšťany býti přijímáni. Dietrichštejn dosáhl neslýchaného 
úspěchu, že lutheráni v městech donuceni byli k poslušenství a 
při tom ještě rádi platili daně předepsané. Když pak r. 1602 
v Cechách vyhlášen mandát proti Bratřím, platnost jeho rozšířena 
také na královská města moravská. 

Stavové moravští neodvážili se zjevného odporu. Neozvali 
se ani proti návrhu kardinálovu v zemském soudě, že nesmí za 
člena jeho býti přijat, kdo by nepřísahal na matku boží a na 



233 

všechny svaté. Žerotínovi odňaty byly klíče od zemského archivu 
a odevzdány hraběti Thurnovi, on sám na základě několika slov, 
jež pronesl proti zemskému soudu, z něho byl vyloučen. Zemský 
hejtman Haugwitz, který nevystupoval dosti přísně proti neka- 
tolíkům, byl úřadu svého zbaven. Dietrichštejn byl jmenován 
náměstkem zemského hejtmana. Za této všeobecné pokleslosti 
mysli u svých přátel Žerotín uchýlil se na čas úplně do života 
soukromého a oddal se horlivě činnosti literární, jejíž plody, 
psané jazykem českým, zvláště četné listy jeho, náležejí k nej- 
krásnějším zjevům našeho písemnictví. Zatím Ladislav Berka 
jmenován r. 1603 zemským hejtmanem a svěřeno mu vrchní 
velení nad moravskými pluky v Uhrách. Vyšším duchovním ne- 
bráněno již zapisovati koupené statky do desk zemských ; naproti 
tomu zakázáno novokřtěncům a Bratřím z ciziny usazovati se 
na venkovských statcích moravských. V Brně a v jiných městech 
zaváděn řád kapucínů, na Moravě dosud neznámý. R. 1604 v Y m 
dáno bylo zemské zřízení, zrevidované od stavů katolických, 
v němž mnohé svobody zemské za působení Berkova mlčením 
pominuty. Stavové jednak zastrašeni, jednak podplaceni neb jiným 
způsobem získáni od Berky a jeho přátel, i k této pronikavé 
změně mlčky dali své svolení. 

§ 37. Války turech'' a vpády Bochajoccu na Moravu. 

V prvních letech panování císaře Rudolfa II. potrval mír 
s Turky, přerušovaný jen drobnějšími nájezdy. Avšak od r. 1 590 
obnovilo se nebezpečí válečné. R. 1592 bosenský pasa Hasan 
s velkým vojskem dobyl pomezního hradu Bihače a poplenil část 
země charvatské. Roku potomního oblehl Sisek, důležitou tvrz 
při stoku řek Kupy a Sávy; císařský vojevůdce poraziv přesilu 
tureckou v bitvě, kde Hasan paše padl, osvobodil ohrožené město. 
To bylo vítanou příležitostí sultánovi, že císaři vypověděl válku. 
Císař Rudolf vyžádal si proto velké peněžité pomoci od říšských 
stavů německých, od krále španělského, papeže Klimenta VIII. 
i od některých knížat a měst italských. Dědičným zemím habs- 
burským bylo rovněž přinésti mimořádné oběti mužstva i peněz. 
Na Moravě, jejímuž obyvatelstvu od počátku vlády Rudolfovy 
byly ukládány veliké berně, stavové kromě dosavadní berně 
povolili mimořádné příspěvky na obranu hranic zemských a zřídili 



234 

stálou hotovost zemskou každého desátého muže; v její čelo po- 
staven byl pan Bedřich starší z Žerotína, muž ve válečnictví 
zkušený a osvědčený. Také čeští stavové slíbili, že pošlou na 
Moravu pomoc proti Turkům, kdykoliv jí bude potřebí. 

R. 1594 veliký vezír turecký Sinán dobyl Rábu, čímž po- 
sunuta byla moc turecká daleko na západ, a celá střední Evropa 
vyrušena ze svého dosavadního klidu. Také Moravě nastala doba 
zvýšeného nebezpečenství, neboť Turci rozložili část vojska při 
hranicích rakouských a moravských. Císař Rudolf získal sice 
právě tehda znamenitého spojence v chrabrém a důmyslném vé- 
vodovi sedmihradském, Zikmundovi Báthorovi, nicméně doba byla 
velmi vážná, a poslové císařští na sněme v Brně (1594) naléhali 
důrazně, aby se svolal v Praze generální sněm všech zemí koruny 
české, kdež by se poselstva uradila o společnou obranu. Na tomto 
sněme zvýšeny byly zvláště pro Moravu dosavadní požadavky, 
a stavové moravští vykonali rozsáhlé přípravy k obraně zemské 
a povolili vydatnou pomoc vojenskou do Uher. Císařští oblehli 
Ostřihom a dobyli ho po dvouměsíčném obležení (1595). Mora- 
vané, kteří této výpravy účastnili se s vůdcem svým panem Janem 
z Pernštejna, měli vynikající podíl v tomto vítězství. Stejnou 
dobou vévoda Zikmund Báthory, spojen s Michalem, vévodou 
valašským, několika skvělými vítězstvími odrazil útoky turecké 
do Sedmihradska. 

R. 1596 sultán Mohamed III. sám se postavil v čelo velikého 
vojska a namířil na důležitou pevnost uherskou Jager. V císař- 
ských zemích konány horlivé přípravy k odražení tohoto útoku; 
stavové moravští povolili peníze i vojsko na obranu hranic a 
v čas potřeby i na výpravu do Uher. I sebrala se značná moc 
vojenská, v jejíž čele arcivévoda Maximi Han a Adolf ze Švarcen- 
berka dobyli Hatvana. Zatím však vojsko sultánovo oblehlo Jager 
a dobylo ho po třínedělním obléhání. Arcikníže Maximilian spojil 
se se Zikmundem Báthorem a u Keresteše svedli (26. října) 
s vojskem sultánovým bitvu s počátku vítěznou, která však pro 
předčasnou chtivost plenu u Němcův a Uhrů proměněna byla 
v úplnou porážku. Darmo snažil se pan Karel Tetaur se čtyřmi 
sty jezdců moravských hájiti tábora císařského, nadarmo pan 
Jan z Pernštejna spolu s některými pány českými snažil se uvésti 
pořádek ve zmatené šiky křesťanské. Na štěstí r. 1598 podařilo 
se Adolfovi ze bvarcenberka nenadálým útokem dobyti Rábu. 



235 

Úspěch ten, jímž křesťanstvo nabylo nové důvěry v konečné vítěz- 
ství, umožněn byl částečně důmyslným strojem oblchacím, vynále- 
zem pana Jana Pernštéjnského, který hrdinsky zahynul již roku 
předešlého u Rábu za jakéhosi výpadu tureckého. R. 1 598 zemřel 
též druhý vynikající vojevůdce moravský, Bedřich starší z Žerotína. 

R. 1599 Turci a Tataři spustošili velkou část horních Uher 
v poříčí Váhu a Ipoly; dav Tatarů vnikl průsmykem Hrozen- 
kovským na Moravu a poplenil krajinu strašlivě až po Uh. Brod. 
Stavové moravští obrátili Tatary na útěk a dostihnuvše jich zničili 
je v roklinách u Javorníka. Avšak r. 1600 velký vezír Ibrahim 
paše dobyl Velké Kaniže, a tím moc turecká opět pošinuta daleko 
na západ. Se všech stran, od papeže, knížat italských, od krále 
španělského sbíraly se pomoci pro císaře. K papeži vypraven 
byl tehda nově dosazený kardinál a biskup olomucký Frant. 
z Dietrichštejna, u papeže velmi oblíbený, který u něho vymohl 
pomoc 10.000 pěších. Moravští stavové povolili značně zvýšenou 
berni válečnou a učinili nová opatření v příčině veřejné hotovosti 
a obrany zemské. 

Tehda statečný, ale vrtkavý kníže sedmihradský Zikmund 
Báthory vzdal se trvale svého panství ve prospěch císařův a přijal 

v 

od něho v náhradu panství libochovické v Cechách. V Sedmi- 
hradsku dosazen byl císařským místodržícím Jiří Bašta, kdežto Uhry 
od r. 1 599 spravovány byly novým místodržícím vídeňským, arci- 
knížetem Matyášem. Jakmile panství císařské v Sedmihradsku bylo 
zajištěno, rádcové Rudolfovi přes námitky Baštový nešetřili starých 
práv a svobod stavovských a jali se prováděti katolickou refor- 
maci v zemi. Z toho povstala hluboká nespokojenost ve šlechtě 
i v ostatním obyvatelstvu. Také uherská šlechta nebyla spokojena 
a od počátku vlády Rudolfovy přednášela na sněmích četné stíž- 
nosti rázu náboženského i politického. Když protestantští stavové 
na sněme v Prešpurce (1604) žádali důrazně, aby byli ponecháni 
při dosavadních svobodách náboženských, byli odbyti způsobem 
neslýchané příkrým. Rozhořčení dosáhlo vrcholu, šlechta se 
sjížděla a hrozila zjevnou vzpourou. Ctižádostivý a smělý šlechtic 
Štěpán Bočkaj, někdejší polní hejtman vévody Zikmunda Báthora* 
postavil se v čelo sedmihradských nespokojenců, najal četné tlupy 
hajdukův a prohlásiv se za ochránce křesťanského a pravověrného 
náboženství, získal tím protestantskou šlechtu v Uhřích. Byv pro- 
hlášen od stavů za knížete sedmihradského (1605) a vyžádav si 



286 



od turecké porty stvrzení této hodnosti, zmocnil se záhy celých 
horních Uher. Turci povzbuzeni touto vzpourou k novým pod- 
nikům, oblehli Ostřihom. Jako rozbouřená povodeň, která protrhla 
poslední hráze ji poutající, tisíce a tisíce nevázaných hajduků 
rozběhly se na všechny strany k loupežným vpádům do sou- 
sedních zemí. 

Povstání BoČkajovo mohlo nalézti vydatnou oporu na Mo- 
ravě. Stavové moravští byli roztrpčeni potlačováním svobod ná- 
boženských a zemských privilegií, země byla týrána častými 
přehlídkami vojenskými a drancováním žoldnéřů císařských, mar- 
notratností a špatnou správou Berky i jeho přátel, kteří měli 
nejvyšší úřady ve svých rukou. V Uhrách bylo rozšířeno mínění, 
že jakmile ozbrojená moc ukáže se na hranicích moravských, 
stavové rázem se k ní připojí, aby svrhli nenáviděnou vládu 
Rudolfovu. Toto očekávání jejich nebylo splněno. Strana prote- 
stantská necítila se ještě dosti silnou, aby zřejmě vystoupila proti 
císaři, biskupovi, stavům katolickým a německým městům. Ale 
stavům moravským bylo pomýšleti na prostředky obrany zemské 
pro případ, že by Bočkajovci vpadli do země. Na sněme v Brně 
(27. dubna 1605), jejž svolal zemský hejtman Karel z Lichtenštejna, 
usneseno vypraviti poselstvo k císaři a prosebné listy o pomoc 
k ostatním stavům koruny české, avšak porada o obranu zemskou 
odložena na příští sněm. Povstalci uherští oblehli Trenčín a Skalici 
a (1. května) vpadli poprvé na Moravu k Uh. Brodu, kdež zničili 
vesnici Strání. V dnech od 3.— 14. května vypáleny byly od nich 
Strážnice, Uh. Brod, Rohatec, Lanžhot, Bílovice, Veselí, Ostroh, 
Hluk a okolní četné vesnice až ke Zlínu. Nepatrné hloučky vo- 
jenské proti nim na rychlo vypravené ničeho nepořídily ; stavové 
v boji proti hajdukům i potom vedli si velmi vlažně a spoléhali 
hlavně na pomoc z Čech a od císaře. 

Bočkaj vyzýval Karla st. z Zerotína i jiné šlechtice mo- 
ravské, aby se k němu přidali v boji za svobody náboženské 
i politické. Když listy jeho nedocházely ohlasu, Bočkajovci vpadli 
opět (26. května) do země od Skalice a poplenili krajinu až po 
Zlín a Malenovice. Jiné oddíly vpadly do okolí Brumova a za- 
bíhaly až k Holešovu a Val. Meziříčí; na jihu popleněno okolí 
Břeclavi až k Válčícím a Cáhnovu. Dne 31. května vypálen Zlín 
a 1. června vehnán byl celý oddíl vojska moravského mezi Strážnicí 
a Rohatcem do řeky Moravy a zničen. Potom vypálen Kyjov 



237 



a dvanáct blízkých vesnic. Právě když se strojili na Brno, zahnáni 
byli až ke Skalici menším oddílem jízdy, kterou vedli Vilém Popel 
a Jiří z Hodic. Ale vpády i potom se opakovaly, poněvadž na 
obranu zemskou nic řádného nebylo vykonáno. Z Čech vypraveno 
bylo na pomoc četné vojsko vedením pana Adama ze Šternberka, 
a kníže Těšínský poslal část své hotovosti od hranic do vnitř 
Moravy. Také moravští stavové konečně sebrali svou hotovost 
v nádherné sice výzbroji, ale ve stavu velmi zbědovaném a zne- 
mravnělém. Spojená vojska hnula se přes hranice ke Skalici a 
dobyla města (6. srpna) vedením Adama ze Šternberka. Ale 
zhouby válečné byly od Moravy odvráceny teprve, když arcikníže 
Matyáš učinil s Bočkajem mír ve Vídni (23. června 1606), jímž 
stavům uherským zaručeny byly svobody náboženské i politické 
a Bočkajovi přiřčeno knížectví Sedmihradské s východní částí 
Uher pod vrchním panstvím císařským. 

Stavové uherští vymínili si, aby mír vídeňský byl potvrzen 
netoliko od císaře Rudolfa, nýbrž i od stavů zemí českých, ra- 
kouských a štýrských, kdež měl spoluručitelem jeho býti arcikníže 
Ferdinand. Ale právě v tom naskytly se mnohé překážky. Hlavní 
příčinou byla nedůvěra, kterou od delší doby císař Rudolf pojal 
k bratru svému Matyáši. Tento totiž, odvolávaje se na to, že 
Rudolf bývá často churav a že nejsa ženat nezanechá zákonitých 
potomků, žádal, aby ještě za jeho života byl zvolen a korunován 
za krále římského. O tom však Rudolf nechtěl ani slyšeti, po- 
něvadž nevzdal se dosud všeliké naděje na potomstvo, kdežto 
Matyáš tuto neochotu vykládal si tak, jakoby jej bratr vůbec 
chtěl vyloučiti z nástupnictví. Když r. 1606 ještě před uzavřením 
míru vídeňského císař znovu upadl v chorobu, která podobala 
se šílenství, Matyáš pozval k sobě do Vídně mimo jiné bratra 
svého Maximiliana a arciknížete štýrského Ferdinanda a vyžádal 
si od nich svolení, aby směl zvolen býti za krále římského, 
k čemuž dal také písemné souhlas arcikníže Albrecht, správce 
Španělského Nizozemí. Císař Rudolf, pozdraviv se dosti brzo ze 
své nemoci, dozvěděl se o této úmluvě, a nedůvěra jeho k Matyáši 
vzrostla tou měrou, že se domníval, jakoby Matyáš zamýšlel jej 
svrhnouti s panství. Proto také, když mu předložen byl mír ví- 
deňský ke stvrzení, dlouho se rozmýšlel, poněvadž měl Matyáše 
v podezření, že jest v tajném dorozumění se stavy uherskými 
a že jim také příliš mnoho povolil. Teprve na důtklivou radu 



238 

svých důvěrníků podepsal onu smlouvu (6. srpna). Bočkaj a stavové 
uherští učinili tak ješté o něco později po provedení některých 
změn v jejich prospěch, a také stavové moravští spolu s ostatními 
po delším vyjednávání stvrdili mír vídeňský dne 23. září 1606. 

Následky povstání Bočkajova pro Moravu byly velmi smutné. 
Jihovýchodní část země obrácena byla v poušť, obyvatelstvo bylo 
vyhubeno neb odvlečeno do zajetí, značná část osad zanikla, ne- 
toliko útrapami válečnými, nýbrž i morovou nákazou, která tehda 
do země byla zavlečena. Také škody, které byly učiněny pluky ně- 
meckými a českými za pobytu jich v zemi, byly veliké. Krom toho 
tížily zemi velké dluhy, které jen ponenáhlu mohly býti spláceny. 

S Turky již dříve bylo počato vyjednávání a bylo urychleno 
po uzavření míru Bočkajova; nad ústím říčky Žitvy do Dunaje 
podepsán byl mír turecký (11. listopadu 1606). Obé strany po- 
držely své výboje, Turci zejména Jager a Kaniži. Na místě do- 
savadního poplatku ročního měl císař odevzdati sultánovi jednou 
pro vždy 200.000 dukátů. Císař Rudolf ani s tímto mírem nebyl 
spokojen. Právě v tu dobu zemřel totiž Štěpán Bočkaj a podo- 
balo se, že nejen území jeho v Uhřích, nýbrž i knížectví Sedmi- 
hradské bude zase uvedeno pod moc císařovu. Rudolf pak Ma- 
tyášovi stále nedůvěřoval, domnívaje se, že mu ukládá o korunu. 
Proto také prese všechno doléhání Matyášovo Rudolf neschválil 
míru žitvatorockého, ano nápadným způsobem vyznamenával 
tehda arciknížete Leopolda, bratra Ferdinanda Štýrského, biskupa 
pasovského a štrasburského, jehož mínil dokonce učiniti svým 
nástupcem. Toto odmítavé chováni císařovo hrozilo netoliko 
vyvolati novou válku tureckou, nýbrž budilo také velkou nespo- 
kojenost stavů v Uhrách i v zemích sousedních. Stavové moravští 
na sněme olomuckém (1607) stěžovali si na velkou nouzi v zemi 
a žádali, aby zbytečná vojska byla rozpuštěna. Ale na všechny 
tyto projevy nespokojenosti císař Rudolf ani neodpověděl. I od 
hodlal se arcikníže Matyáš jednati na vlastní zodpovědnost, a svolal 
stavy uherské do Prešpurka, stavy rakouské do Vídně, aby s nimi 
vyjednával o uspokojení povstalcův a o obnovení pořádku a 
pokoje v zemi. 

§ 38. Mir libeHský. Sesazmí a smrt Rudolfa II. 

V zemích českých, rakouských i uherských byla vedle stesků 
rázu politického také nespokojenost protestantských stavů ná- 



939 



sledkem patrných pokroků katolické reformace, podporované 
všude vládou císařskou. Stavové těchto zemí konali již dříve po- 
rady mezi sebou a navazovali také v Německu styky s unií pro- 
testantskou, v jejíž čele stál kurfirst falcký Bedřich a které se 
ujímal tehdejší král francouzský Jindřich IV., úhlavní nepřítel 
rodu Habsburského. Proto také stavové rakouští ochotně se účastnili 
sjezdu vídeňského i prešpurského, kde stavové uherští učinili 
s rakouskými konfoederaci, v jejíž čelo postavil se arcikníže Matyáš 
a jejímž účelem bylo, zasazovati se společně o zachování míru 
tureckého i vídeňského. Také na Moravě povstalo tehda povážlivé 
jitření mysli. Stížnosti stavů se množily, když po celá čtyři léta 
(1604— 1608) zastavena byla veškera činnost soudní v zemi. Země 
trpěla stále ještě od císařských pluků, které i po ukončení bouře 
Bočkajovy trvale se na Moravě ubytovaly, a nic neprospělo, že 
stavové i města sebrali velké peníze a císaři je odevzdali, jen 
aby vojsku žold byl zaplacen a ono bylo rozpuštěno. Nejvyšší 
úřady dostávaly se do rukou osobám nehodným, jež neštítily se 
nepoctivým způsobem sahati na veřejné peníze. 1 ) Neblahé hospo- 
dářství dosáhlo svého vrcholu, když v čelo správy zemské od 
císaře dosazen byl úskočný Ladislav Berka, jmenován byv ná- 
městkem zemského hejtmana; dosavadní zemský hejtman Karel 
z LichtenŠtejna, jenž uveden byl u císaře v podezření, že byl 
zasvěcen do všech záměrův arciknížete Matyáše i stavů rakouských 
a uherských, donucen byl úřadu toho se vzdáti. Za těch okolností 
velká část stavů, v jichž čele byl Karel ze Žerotína a Karel 
z LichtenŠtejna, hledali konečně spásu v Matyášovi a ve spolku 
se stavy uherskými i rakouskými, aby odstranili vládu Rudolfovu 
z Moravy. Žerotín stal se duší celého potomního hnutí. Jeho pů- 
sobením stavové moravští vypravili na sněm rakouských stavů 
ve Vídni jakožto plnomocníky pány z LichtenŠtejna a z Hodic. 
Jeho cílem bylo, zajistiti Matyášovi veškero panství Rudolfovo a 
vymoci od něho obnovení práv zemských a svobod náboženských. 

Kardinál Dietrichštejn schválně odebral se do Prahy, aby 
císaře varoval před hrozícím spolkem, a Ladislav Berka, povolav 
císařského vůdce Tillyho do okolí brněnského, pojal záměr zjímati 



J ) Z této doby pochází Žerotínfiv proslulý list k panu Jiřímu 2 Hodic, 
obsahující obranu proti výtkám tohoto, že v době tak vážné chová se úplně nečinně. 
Tam vyličuje se úchvatným způsobem tehdejší smutný stav země moravské. 



240 



náčelníky šlechty moravské, kteří bez svolení císařského konali 
sjezd v Brně (počátkem března 1608). Ale císař zůstával až do 
poslední chvíle nerozhodným ; k vystrojení vydatného vojska 
nebylo peněz ani náležité odvahy. Hledal pomoci u papeže a krále 
španělského, však marně. Vyslanec španělský u dvora císařského 
byl již přesvědčen o neschopnosti Rudolfově a vymohl u krále 
Španělského peněžitou pomoc pro Matyáše, který podporován 
jsa též penězi bohatého pána moravského Karla z Lichtenštejna, 
pilně najímal vojsko a připravoval se k válce proti Rudolfovi. 

Chování stavů moravských bylo čím dále hrozivější. Karel 
z Lichtenštejna v sezení zemského soudu (7. a 8. března) v čele 
více než šedesáti šlechticův prohlásil, že Berka nesmí déle zůstati 
v úřadě a vyzval zemské úředníky i přísedící soudu, aby ze šraňků 
vystoupili a s ním se spojili. Všichni až na dva uposlechli tohoto 
vyzvání. Stavové, necítíce se v Brně před vojskem Tillyho bez- 
pečnými, odebrali se do Slavkova a žádali císaře, aby na místě 
Berkově jmenoval jiného náměstka a aby potvrdil oba míry jimi 
zaručené, vídeňský i žitvatorocký. Zároveň se usnesli, že svolají 
sjezd všech stavů do Ivančic, Tento sjezd konal se (13. dubna) 
přes zákaz císařův za velikého účastenství stavu panského a ry- 
tířského, ano i vyššího duchovenstva; pouze zástupci šesti krá- 
lovských měst odepřeli se dostaviti. Berka prohlášen byl za zba- 
vena svého úřadu, a zřízena prozatímná vláda, jejíž ředitelem 
zvolen byl Lichtenštejn, kdežto Žerotín zvolen byl hlavou posel- 
stva, které mělo vyjednávati s ostatními konfoederovanými ze- 
měmi. Potom usneseno najímati nové pluky a svolati veřejnou 
hotovost; městům a některým pánům, kteří se sjezdu vzdálili, 
pohrozeno tresty jakožto rušitelům veřejného pokoje. Když pak 
na vyzvání arciknížete Matyáše přišli do Ivančic též plnomocníci 
stavů rakouských a uherských, podepsána byla smlouva (19. dubna), 
kterou moravští stavové rovněž přistoupili ke konfoederaci preš- 
purské, netoliko za stvrzení míru vídeňského a žitvatorockého, 
nýbrž »pro každou jinou věc spravedlivou a zákonitou c, čímž 
mohlo se mysliti zejména obnovení svobod náboženských i po- 
litických, ano i dosazení Matyášovo na místo bratra jeho Rudolfa. 
Matyáš odebral se zatím se svým dvořanstvem z Vídně do Znojma ; 
odtud pozval stavy české k společné poradě se stavy zemí 
vedlejších i se zástupci rakouskými a uherskými a rozeslal ke 
kurfirstům a knížatům německým oběžník, v němž vysvětlil do- 
savadní kroky podniknuté proti císaři. 



241 

Císař Rudolf nabízel marně potvrzení míru tureckého. Matyáš 
odmítl další vyjednávání a nastoupil v čele 20.000 mužů válečný 
pochod do Čech; dne 10. května dorazil do Čáslavi, kde však 
marně vybízel několikráte stavy české, aby se k němu připojili 
a poněvadž také knížata a stavové slezští zůstali Rudolfovi věrni, 
Matyáš svolil k vyjednávání. Žerotín s veškerým úsilím pracoval 
k tomu, aby Morava připadla Matyášovi. I došlo konečně ke 
smlouvě v Libni (24. června 1608), kterouž Rudolf vzdal se ne- 
toliko Uher a Rakous, nýbrž i Moravy a svolil i k tomu, kdyby 
Matyáš před ním zemřel, že stavové této země mají právo zvoliti 
si pro celou dobu života Rudolfova jiného panovníka z rodu 
Habsburského. Pokud by toto odloučení trvalo, měla také všeliká 
závislost Moravy od vlády v Čechách přestati. Arciknížeti za- 
jištěno bylo nástupnictví na trůně českém anebo, když by císař 
zanechal manželské potomky, poručnická vláda a správa zemská. 
Zástupci stavů rakouských, uherských a moravských (jménem 
těchto Karel z Žerotína a Jiří z Hodic) hned po skončení smlouvy 
libeňské v táboře u Štěrbohol učinili tajný spolek, v němž pro- 
hlášeno, že při holdování každé země má se výslovně žádati 
potvrzení svobod náboženských ; kdyby měl o tuto věc v některé 
zemi povstati spor, měly ostatní konfederované země na pomoc 
přispěti. 

Na mimořádném sněme, který potom svolán byl do Olo- 
mouce, Karel z Žerotína zvolen byl zemským hejtmanem, čímž 
nejlépe projeveno mu všestranné uznání a vděčnost. Sněm zvolil 
komisi, která měla oznámiti Matyášovi celou řadu usnesení, če- 
lících k omezení moci panovnické a k obnovení svobod nábo- 
ženských. Proti tomu strana katolická napjala všechny síly, aby 
provedení těchto článků zmařila. Kardinál Dietrichštejn podepsal 
sice instrukci, danou sněmem poslům k arciknížeti Matyášovi, 
pod tají však pracoval proti splnění náboženských požadavků. 
Biskup Khlesl byl požádán, aby v tomto směru přsobil a pa- 
pežský legát napomínal Matyáše, aby nepovoloval na Moravě 
ničeho, co by mohlo věci katolické škoditi. 

Matyáš odpověděl poslům moravským v příčině politických 
práv uspokojivě, rozhodnutí otázky náboženské odložil však až 
k příštímu sněmu, který položen byl za účelem holdování do 
Brna na den 25. srpna. Tam opíraje se o Dietrichštejna a o Khlesla, 
naprosto zamítl požadavek zavedení neobmezené svobody nábo- 

16 



442 

ženské v celé zemi ; i spokojili se na přímluvu Žerotínovu stavové 
povšechným ujištěním panovníkovým, že nikdo nemá pro své 
náboženství býti stíhán. Obyvatelům měst královských prote- 
stantské služby boží byly sice uvnitř hradeb zakázány, avšak 
sméli se jich účastniti na sousedním panství některého šlechtice. 
Za to však Matyáš povolil stavům moravským práva politická 
v míře dosud nebývalé. Všechna dřívější privilegia byla potvr- 
zena, a stará zřízení obnovena ve všech článcích, ve kterých byla 
od Rudolfa porušena. Matyáš slíbil, že nebude osazovati nejvyš- 
ších úřadů zemských a že také nikoho nesesadí, pokud by se 
neotázal o radu přísedících soudu zemského. Stará práva zemského 
hejtmana, obmezená za Rudolfa Českou kanceláří, byla obnovena, 
a slíbeno zříditi na Moravě vlastní dvorskou kancelář i soud 
appellační. Zemským sněmům měl býti panovník sám přítomen, 
neb aspoň vypraviti komisaře jazyka českého znalé, ano Matyáš 
slíbil, že dá i své děti učiti česky. Stavům přiřčeno výhradné 
právo zákonodárné bez sankce panovníkovy. Bez souhlasu sněmu 
nesměla se ani válka vypovídati, ani mír uzavírati. Ano, moc 
stavovská vyhnána na vrchol stvrzením zcela nové listiny, kterouž 
stavové byli oprávněni se zbraní v ruce hájiti se proti jakému- 
koliv porušeni zemského zřízení. Do komise, která se měla raditi 
o novém zřízeni zemském na základě knihy Tovačovské, zvoleni 
byli z poloviny katolíci, ostatně Bratři a lutheráni. Ladislavovi 
Berkovi byly sice zabavené statky vráceny, musil však je prodati 
u pro budoucnost nebyl mu již povolen přistup k zemským 
úřadům. 

S mnohem většími nesnázemi než na Moravě Matyáš setkal 
se v obojích Rakousich. Tam pani a rytíři protestantští, když 
jim Matyáš nechtěl dáti písemné stvrzeni svobod náboženských, 
odepřeli holdovaní, počali sbírati vojsko a vyjednávali se stavy 
uherskými a moravskými o pomoc. Žerotin přimlouval se důrazně 
u Matyáše i u Karla Lichtenštejna. který pravé tehda odměněn 
byl titulem knížecím, aby náboženské požadavky stavů rakou- 
ských byly splněny, zároveň však napomínal stavy rakouské 
k umirněnosti. Kdy* potom i stavové uherští, ovšem za velmi 
těžkých pvximinek, zvolili Matyáše za krále a on od arcibiskupa 
ostřihomského slavnostně byl korunován a když konečným do- 
hodnutím byly ^ióck)^ rakouským stavům potvrzeny svobody 
iuS>2enske. rito šlohli Matyášovi přísahu poslušností. 



243 

V Čechách stavové bratrští a lutheránští, za vedení Václava 
Budovce, Jindřicha Thurna, Ondřeje Šlika, Viléma z Roupova 
a jiných vynutili od císaře Rudolfa vydání majestátu (1609), jímž 
prohlášena volnost náboženská veškerého obyvatelstva, stavům 
vydána konsistoř podobojí i universita a propůjčeno jim právo 
jmenovati si defensory čili obhájce. Podobný majestát vydán byl 
brzo potom též stavům slezským, s nimiž stavové čeští přes 
odpor Rudolfův učinili spolek na vzájemnou obranu svých práv. 
Také v Německu náboženské protivy narazily na sebe mnohem 
příkřeji nežli dosud. Proti unii evangelické, jejímž náčelníkem stal 
se Bedřich, kurfirst falcký, utvořila se (1609) liga katolická, spolek 
katolických říšských stavů za vedení Maximiliana, vévody ba- 
vorského. Arcikníže Leopold, biskup pasovský a štrasburský, 
dorozuměv se s císařem Rudolfem, jal se v okolí Pasová sbírati 
silné vojsko, aby pomohl Rudolfovi zpět k ztraceným zemím a 
aby pokořil přílišnou moc stavů protestantských v zemích koruny 
české. Za to měl se státi nástupcem Rudolfovým ve veškerém 
jeho panství i v hodnosti císařské. Jemu na pomoc zbrojila také 
strana katolická v Čechách. To nezůstalo utajeno a Matyáš, proti 
němuž hlavně všechny tyto přípravy byly namířeny, aby nebyl 
překvapen, jal se navzájem sbírati vojsko ve svých zemích, zvláště 
na Moravě. Zbrojení moravské dalo se ve větších rozměrech než 
obyčejné. Žerotín soustředil hlavní vojenskou moc v kraji jihlav- 
ském, poněvadž se dověděl, že právě v těch stranách Ladislav 
Berka, Zdeněk Žampach a Jan Kavka tajně zbrojí, dostávše 
k tomu peníze od pražského dvora. Berka znovu byl ze země 
vypovězen a Kavka zajat v Olomouci. Poněvadž se u Pasová 
pokračovalo ve zbrojení velmi rázně, stavové moravští požádali 
Karla Miinsterberského, náměstka vrchního hejtmanství slezského, 
aby knížata a stavové slezští nedovolili žádnému lidu válečnému 
shromažďovati se v zemi a aby proti Matyášovi nepodnikali nic 
nepřátelského. 

Matyáš, pokusiv se marně o smír s Rudolfem, důrazně na- 
léhal na to, aby vojsko pasovské bylo rozpuštěno. Ale právě 
tento požadavek nebyl splněn a vojsko pasovské konečně (21. pro- 
since 1610) vedením plukovníka Ramée-a překročilo hranice Hor. 
Rakous, kdež po celý měsíc loupilo, plenilo a obyvatelstvo týralo. 
Hornorakouští stavové proti přesile Pasóvských žádali za pomoc 
krále Matyáše, stavy dolnorakouské i moravské. Tito vykonali 

16* 



244 



náležité přípravy k válce ; zejména nařízeno, aby veškera Šlechta 
vypravila se do pole, kdyby Matyáš sám postavil se v čelo 
vojska. Na zprávu, že Pasovští překročili hranice české (30. ledna 
161 1), zemský hejtman na rozkaz Matyášův svolal nejvyšší úřed- 
níky a soudce zemské k poradě, kdež povolena i výprava za 
hranice. Matyáš svolal do Vídně stavovské výbory všech svých 
zemí, aby se uradili o společná opatření k obraně. Moravané 
vypravili k těmto poradám hraběte z Thurna, Jiřího z Hodíc 
a pana Čejku. Karel z Žerotína, jsa přesvědčen, že vpád Pasov- 
ských jest nastrojen od samého císaře, radil Matyášovi, aby 
bratra svého zbavil i trůnu českého a sám si vstavil korunu 
sv. Václava na hlavu. 

Zatím Ramée zmocniv se Budějovic a Tábora, již 13. února 
stanul před hradbami pražskými. Arcikníže Leopold přes výstrahy 
Španělského vyslance i nuncia papežského odebral se zjevně 
k vojsku pasovskému a ujal se jeho vrchního velení. Pasovští 
po tuhém pouličním boji obsadili Malou Stranu a Hradčany. Ale 
všechno úsilí Leopoldovo i rozkazy Rudolfovy, aby se také Staré 
a Nové město podrobilo, zůstaly marný. Stavové čeští, jichž vojsko 
v Praze zatím vzrostlo na 30.000 m., byli odhodláni k důraznému 
odporu a vypravili na Moravu Václava Budovce z Budova 
s prosbou za pomoc. Moravané hned na první zprávy o oné 
události rozhodli se najímati vojsko a poslati je s vojskem Ma- 
tyášovým do Cech. Matyáš poslal část vojska napřed do Čech 
a konal ve Znojmě poradu s nejvyššími úředníky a soudci mo- 
ravskými. Zatím však Pasovští i s arciknížetem Leopoldem 
opouštěli již Čechy, přesvědčivše se, že vpádem do Čech připra- 
vili císaře Rudolfa o poslední lásku a věrnost stavů českých, 
kteří pokládali jej za spoluvinníka Leopoldova. Po odchodu Pa- 
sovských císař jal se se svým bratrem vyjednávati, ale Matyáš 
už zatím pojal pevný záměr svrhnouti bratra svého i s trůnu 
českého. V tom povzbuzovali jej jednak papež i španělský král 
Filip III., na druhé straně také evangelická unie v Německu. 
Čeští stavové jej žádali, aby svou cestu do Čech urychlil a zá- 
roveň vydal revers, že bude šetřiti svobod zemských. Toto po- 
selstvo zastihlo Matyáše zároveň s posly unie evangelické v Ji- 
hlavě, kam Matyáš již 15. března z Vídně přes Znojmo dorazil 
v průvodu biskupa Khlesla, Lichtenštejna, Žerotína a jiných 
náčelníků stavovských, více protestantů než katolíků. Z Jihlavy 



245 



po pětidenní cestě Matyáš dorazil do Prahy, kdež byl od stavův, 
i měšťanů s velkou nádherou a okázalostí uvítán. Po delších 
úradách byl Matyáš (23. května) slavnostně za krále českého 
prohlášen a od biskupa olomuckého kardinála Dietrichštejna 
(pražský arcibiskup byl nemocen) korunován. Den před tím musil 
stavům českým potvrditi konfederaci jejich se stavy slezskými 
a slíbiti, že o rozsáhlých požadavcích jejich rázu náboženského 
i politického bude jednati hned na nejblíže příštím sněme. Ko- 
nečná smlouva o postoupení trůnu českého podepsána byla od 
Rudolfa 11. srpna. Císař Rudolf zemřel již 20. ledna 161 2 v 59. 
roce svého života. Pochován byl v chrámě sv. Víta po boku 
svého otce i děda, poslední panovník rodu Habsburského, jehož 
ostatky uloženy jsou v královské Praze. 



§ 30. Císař a král Matyáš II Ferdinand Štýrský přijat za krále 

českého a markrabí moravskélio. 



Po smrti Rudolfově Matyáš byl také (13. června 161 2) od 
kurfirstů německých zvolen za císaře. Na radu Khleslovu ještě 
téhož roku přeložil své sídlo z Prahy do Vídně, Od svého před- 
chůdce lišil se sice tím, že se neukrýval plaše před lidmi, nýbrž 
rád vystupoval v lesku a nádheře své hodnosti císařské. Nicméně 
ani jemu nedostávalo se schopností, říditi samostatně věci veřejné, 
živější práce byl úplně neschopen, podpisoval bez rozvahy, co 
mu důvěrní rádcové předkládali a především byl to biskup Khlesl, 
který za něho myslil, mluvil, psal i jednal. Z velké části omrzelost 
panovníkovu způsobil zbědovaný a rozervaný stav dědičných 
zemí rakouských a uherských. Za několikaletých rozepří mezi 
Rudolfem a Matyášem stavové všude vynutili si od obou tolik 
svobod a výsad, že nikdy před tím moc panovnická nebyla tak 
pokořena. Teprve smrt Rudolfova dala politice Matyášově, kterou 
řídil Khlesl, pevnější směr a jasnější cíl. Matyáš mohl si vůči 
stavům protestantským počínati mnohem volněji než dosud. To 
také pozoroval Žerotín, jehož dalekosáhlé plány, uvésti stavy 
zemí českých, rakouských a uherských v těsnější organisaci, od 
té doby potkávaly se vždy s většími překážkami, hlavně od Khlesla, 
který vytrvale kráčel za dvojím cílem: provésti katolickou refor- 
maci a povznésti pokleslou moc královskou. 



246 

Působení Khleslovo proti snahám Žerotínovým záhy jevilo 
na Moravě své účinky. Na generálním sněme pražském, kde byl 
Matyáš uznán za krále českého, byla zároveň od zástupců Cech 
i Moravy vyhotovena a podepsána listina, týkající se opětného 
sjednocení obou zemí. Jí vymezeny byly hranice mezi mocí pa- 
novnickou a stavovskou a upraven státoprávní poměr mezi Če- 
chami a Moravou. Žerotín a přátelé jeho, pamětlivi přechvatů, 
jichž se dopouštěl dvůr Rudolfův proti Moravanům, postarali se 
o to, aby poměr ten byl co možná uvolněn a uveden téměř na 
pouhou osobní unii. Král Matyáš tehda neschválil této listiny a 
vyžádal si nějaký čas na rozmýšlenou. Když potom Matyáš dosáhl 
koruny císařské, prese všechno úsilí Žerotínovo i stavů morav- 
ských odpíral listině této svého stvrzení, ježto mu Khlesl vnuknul 
přesvědčení, že mu odnímá všelikou autoritu. Khlesl podporoval 
také kardinála DietrichŠtejna, když žádal, aby všichni klerikové 
ano i manové biskupští v obvodu diecése olomucké byli vyňati 
v trestních i civilních rozepřích z moci zemského soudu. Něco 
podobného se objevilo, když vypukl znovu dávný spor o pří- 
slušenství vévodství opavského. Kdežto opavští stavové byli pro 
dosavadní svazek s Moravou a chodili k moravskému soudu zem- 
skému, měšťané opavští naopak byli pro připojení k Slezsku a 
navštěvovali vrchní slezský soud ve Vratislavi. Císař na radu 
Khleslovu dal na jevo, že uznává samostatné postavení Opavských. 
Khlesl podporoval také nezákonité počínání královských měst 
Brna a Olomouce, když se prohlásila za vymaněná z vrchní moci 
zemského soudu moravského. Tehda také zakázáno bylo pro- 
testantskému obyvatelstvu královských měst na Moravě navště- 
vovati bohoslužby na statcích některého sousedního pána, Žerotín 
teprve osobním zakročením u císaře Matyáše zjednal v té věci 
nápravu. 

Hned v prvních letech panování císaře Matyáše zhoršil se 
také poměr jeho k Turkům. Matyáš pojal záměr ve srozuměni 
s některými velmoži uherskými, uvésti Sedmihradsko opět pod 
tužší panství. K tomu bylo potřebí zase mimořádných prostředkův. 
Ale moravští stavové na památném sněme brněnském (1612), 
jejž zahájil bratr císařův arcikníže Maximilian a kde konečně 
potvrzena byla listina o sjednocení Čech a Moravy jen s nepa* 
trnými změnami, ukázali se velmi neústupnými a povolili jen 
zcela nepatrnou berni. Roku potomního stavové sedmihradští 



247 



zvolili si za souhlasu porty turecké vévodou Gabriela Bethlena, 
který uznal nad sebou vrchní moc sultánovu. Tím byly netoliko 
Sedmihrady pro císaře ztraceny, nýbrž i císařská část Uher znovu 
ohrožena. Matyáš proto pokusil se sebrati potřebný náklad na 
vedení války. Tu se však objevilo hluboké poklesnutí moci pa- 
novnické. Stavové jednotlivých zemí dědičných všude chystali 
se předložiti nové proposice náboženské i politické, bez jichž 
stvrzení nemínili žádných berní povoliti. I připadla vláda císařská 
na myšlenku, svolati zástupce všech zemí, jež byly pod panstvím 
mladší linie Habsburské; doufaloť se, že zástupci císaři oddaní, 
zvláště ze zemí od Turků nejblíže ohrožených, oposici uchlácholí 
a že sjezd povolí dostatečné prostředky k válce. Byl to první 
pokus o generální sněm zemí českých, uherských a rakouských, 
jenž vypsán byl do Lince na rok 1614. Ale nezdařil se. Stavové 
čeští odepřeli všeliké účastenství. Na Moravě konal se za tou 
příčinou sněm v Olomouci za přítomnosti Ferdinanda Štýrského. 
Poukázáno tu na ztrátu Sedmihradska a na nebezpečenství hrozící 
od Turkův i žádáno, aby stavové část vojska vystrojili ihned, 
ostatek aby ponechali na sjezd v Linci a aby zvolili tamtéž plno- 
mocníky. Stavové povolili zemskou hotovost na obranu. Poselstvo 
do Lince vypraviti sice slíbili, ale nikoliv s plnou mocí, nýbrž 
jen za účelem bližších informací. Na sjezde lineckém toliko sta- 
vové lužičtí, tyrolští a zemí štýrských prohlásili ochotu, podpo- 
rovati císaře ve válce proti Turkům. Ostatní, zejména poslové 
uherští, radili k mírnému vyjednávání. Poněvadž i Khlesl byl pro 
mír, poukazuje k nepatrné podpoře z říše německé, ze Španělska 
i od papeže, nezbylo císaři Matyášovi, než zahájiti vyjednávání, 
a to nejprve s Gabrielem Bethlenem, který v tajném článku 
smlouvy uzavřené zavázal se podporovati císaře proti Turkům; 
potom také s portou tureckou za obezřelého řízení Khleslova 
docíleno bylo (1615) obnovení míru žitvatorockého. 

Od té doby, co císař Matyáš zbaven byl úmrtím bratra 
svého Rudolfa hlavního soka v panování, nastal důležitý obrat 
v dějinách našich zemí. Antagonism mezi mocí panovnickou a 
stavovskou, dlouho tajený z ohledů na soupeřství Rudolfovo, 
vypukl s novou silou, když Habsburskému rodu dostalo se opět 
jediného representanta, který maje ruce uvolněny mohl opět na 
to pomýšleti, aby obmezil nevázanou vládu stavovskou a obnovil 
v zemích svých panství církve katolické. Toto poznání razilo si 



248 

dráhu především v Cechách, kde náčelníci protestantských stavů, 
Jindřich Matyáš z Thurnu, Václav z Roupova, Václav Budovec 
z Budova, Vilém z Lobkovic, Ondřej Šlik, Štěpán ze Šternberka 
a j., nabyli pevného přesvědčení, že dlužno zdvihnouti vzpouru 
proti rodů Habsburskému, jinak že protcstantism v Čechách 
dospěje k těm koncům, k jakým již dospěl ve Štyrsku. Obavy 
jejich nabývaly vždy větších rozměrů, když viděli, jak císař a 
všemocný rádce jeho Khlesl krok za krokem hledí obmeziti 
ústupky, učiněné stavům ve věcech náboženských. Ukázalo se 
to zejména ve sporné záležitosti protestantských kostelů brou- 
movských a hrobských, kde Matyáš postavil se zřejmě po bok 
vrchností katolických. Také na Moravě císař Matyáš vyhlásil 
urputný boj proti všemu nekatolickému. Nejvyšší úřady zemské 
byly zase osazovány pouze rozhodnými katolíky; když r. 1615 
Karel st. z Žerotína dobrovolně složil úřad zemského hejtmana 
a uchýlil se do života soukromého, Ladislav Popel z Lobkovic 
stal se zemským hejtmanem a Lev Burian Berka z Dube nejvyš- 
ším sudím markrabství moravského. Katoličtí páni a zemane vy- 
stupovali vždy směleji proti svým soupeřům, ano Jan Kavka 
z Říčan přepadl se zbrojným lidem svého protestantského souseda, 
což byl případ pěstního práva, na Moravě neslýchaný. Zemský 
podkomoří dosazoval v královských městech do městských rad 
pouze katolíky. Kardinál Dietrichštejn vždy úsilovnčji domáhal 
se starých požadavků svých o vybavení duchovenstva a jeho 
statků z moci zemského soudu a císařský dvůr jej v tom pod- 
poroval. Na panstvích biskupských i některých horlivých pánů 
katolických, zvláště Albrechta z Valdštejna, jenž vládl na Vsetíně, 
obnoveny byly missie jezuitův a kacířští poddaní násilně obra- 
cováni na víru katolickou. Brno, Olomouc i jiná města královská 
byla úplně získána pro vládu i pro věc katolickou tím, že tam 
ponenáhlu městské rady byly osazeny katolíky. Německé oby- 
vatelstvo těchto měst snadno se nadchlo nepřátelstvím proti české 
šlechtě, většinou nekatolické, a počínalo si krutě i proti jino- 
věrcům. V Brně a v Olomouci bylo tolik nekatolíkův uvězněno, 
že již v městských žalářích pro ně ani místa nebylo. 

Na statcích vrchností katolických protestantské chrámy byly 
pozavírány, anebo i se školami a farními budovami odnímány 
farářům protestantským a dávány katolickým, V Chropini, na 
statku biskupském, kardinál Dietrichštejn dal gymnasium, které 



249 



si tam Bratří zřídili, z kořene vyvrátiti a vystavěl tam školu 
katolickou, v okolí pak tohoto města dvě fary odňal lutheránům, 
jednu Bratřím, a všechny osadil kněžími katolickými (1616). 
Ladislav Popel z Lobkovic z panství Holešovského kněze neka- 
tolické vyhostil, kostely vrátil obřadu katolickému a na faru hole- 
šovskou, kterou po více než osmdesáte let Bratří drželi, dosadil 
horlivého katolického kněze Jana Sarkandra. Katolíci nedopouštěli, 
aby těla mrtvých protestantů neb podobojích, buďsi poddaných 
nebo zemanův a rytířů, pochovávána byla řádným způsobem na 
hřbitovech, a nekatolíci musili často až na několik mil těla mrtvých 
převážeti a byli při tom doprovázeni posměchem a spíláním. 
Poddaní donucováni bitím a mučením navštěvovati bohoslužby 
katolické, a když přes to setrvali při své víře, byli vyháněni 
a statků svých zbavováni. Žádný katolík nesměl pod přísným 
trestem prodati kacíři statek svůj, ale kupovati statky od neka- 
tolíků bylo dovoleno. 

Protestanti ovšem katolíkům rovněž ničeho dlužní nezůstá- 
vali. Kde měli ještě dosti moci, ačkoliv této jim všude rychle 
ubývalo, pronásledovali i oni katolíky, uváděli vše katolické 
v posměch, spisovali rozličné hanopisy, skládali hanlivé písně, 
v nichž papež nazýván byl antikristem, členové řádu jezuitského 
jmenováni vlky nenasytnými. Aby mohli mocněji odporovati 
útokům katolických rad městských, organisovali se ve zvláštní 
obce a volili protestantské rady městské vedle katolických. 

Stavovská oposice proti císaři utvořila se v Čechách mnohem 
dříve než na Moravě. Stavové čeští hned po sesazení Rudolfově 
žádali na Matyášovi jisté záruky v příčině svobod náboženských 
a politických. Císař Matyáš přes daný slib neměl v úmyslu 
splniti tyto požadavky, které by byly moc jeho stlačily na míru 
nejmenší. Proto stavové shromáždění na sněme v Budějovicích 
(16 14) odepřeli jednati o předloze královské a žádali za svoláni 
sněmu generálního. Již tehda někteří náčelníci protestantští po- 
mýšleli na svržení dynastie Habsburské s trůnu českého a nabídli 
korunu českou kurfirstovi saskému. Jen přílišná poctivost, ale 
také pohodlnost kurfirstova byla příčinou, že podobné záměry 
již tehda nebyly uskutečněny. 

Naděje skládané v generální sněm pražský, který svolán 
byl od císaře na den 15. června 161 5, byly dokonale sklamány. 
Stavové čeští, sami o sobě nejsouce dosti svorní, neuměli v pravý 



Ž50 



čas získati ostatní země. Uhři vůbec se nedostavili, cítíce se dosti 
silnými k obhájení svých svobod. Když sněm generální byl za- 
hájen, dostavily se vedle stavů českých pouze deputace z Moravy, 
Slezska i obou Lužic. Zástupcové stavů horno- a dolnorakouských 
dojeli teprve počátkem července. Zástupci vedlejších zemí nebyli 
s českými stavy za jedno. Z Moravy v čele poselstva byli kar- 
dinál Dietrichštejn a Karel z Žerotína. Hned když šlo o ustano- 
vení výminek příští konfederace a defense, deputace zdvihly mezi 
sebou, jakož i proti Čechům, dávné stížnosti Moravané, Slezané 
i Lužičtí doložili, že nejsou nikterak povinni choditi na generální 
snémy do Prahy, i dali to sobě od císaře reversem potvrditi. 
Karel z Žerotína prohlédl záměry Thurnovy i jeho soudruhů, 
namířené proti rodu Habsburskému, a poněvadž z nich vlasti své 
nic dobrého netušil, politika jeho od té doby obrátila se směrem 
opačným. Také plnomocníci slezští a lužičtí vyslovili se podobně 
jako Moravané; Thurn a jeho stoupenci utrpěli úplnou porážku 
a ještě před skončením sněmovního jednání rozmrzelí se vzdálili. 

Důrazněji a svorněji než ve věcech politických ozvali se 
protestantští stavové na tomto sněme proti porušování svobod 
náboženských a podali zvláště v příčině kostelů broumovského 
a hrobského stížnost k císaři. Avšak Matyáš ani v této věci jim 
nevyhověl a odpověděl na onu stížnost, že se poddaným kato- 
lických vrchností nepovolí, aby si směli stavěti kostely dle libostí. 
Za tohoto nového zostření protiv oposice česká přátelila se vždy 
více s myšlenkou, aby pro budoucnost vyloučila rod Habsburský 
z nástupnictví na trůně českém. 

Otázka nástupnictví v zemích Matyášových byla již od delší 
doby předmětem bedlivých úvah při dvoře císařském. Poněvadž 
císař se svou manželkou Annou Tyrolskou potomků se nedočkal, 
bylo třeba postarati se zavčas o nástupce. Oba bratří Matyášovi, 
Maximilian i Albrecht, pro pokročilé stáří zřekli se svých práv, 
a tak z celé linie rakouské nejblíže oprávněným nápadníkem 
všech zemí, kde bylo uznáváno dědičné právo rodu Habsburského, 
stal se arcikníže Ferdinand Štýrský. Jemu však bylo zápasiti 
s mnohými překážkami. Kardinál Khlesl, který se obával o svůj 
vliv u císaře, jakmile by uznán byl za nástupce Ferdinand, hleděl 
rozličnými vytáčkami celou otázku odložiti co nejdále do budou- 
cnosti. Nejprve měla býti otázka nástupnická vyřízena v Čechách. 
Císař ohlásil stavům českým, že vzhledem k svému stáří rozhodl 



251 

se upraviti následnictví v Čechách, předložil jim prohlášení Maxi- 
milianovo i Albrechtovo, že se trůnu vzdávají, a vznesl na snem, 
který svolán byl na den 5. června 161 7 prosbu, aby arcivévoda 
Ferdinand od nčho adoptovaný za krále byl >pKjat, prohlášen 
a korunován c. Toho také přes tuhý odpor stavů v protestantských 
bylo dosaženo. Když počalo se na sněme rokovati o proposici 
královské, z nejvyšších úředníků jediný Thurn, jenž zastával úřad 
purkrabí karlštejnského, odvážil se hájiti svobodné volby a úča- 
stenství zemí vedlejších. Ale nejvyšší purkrabí ihned mu odpo- 
věděl, že čeští stavové při osazování trůnu nikdy se nestarali 
o ostatní země. Kromě THurna jediný Kolona z Felsu odvážil 
se hlasovati proti Ferdinandovi, ostatní veškero panstvo i rytíř- 
stvo a zástupci měst královských bez odporu odevzdali svůj hlas 
pro Ferdinanda. 

Na Moravě přijetí Ferdinanda Štýrského za zeměpána stalo 
se způsobem mnohem hladším a snadnějším nežli v Čechách. 
V předloze královské, která podána byla na obecném sněme 
v Brně (25. srpna 1617), poukázáno mimo jiné na to, že Ferdi- 
nand byl již od stavů českých za krále přijat, vyhlášen i koru- 
nován a že se doporučuje také moravským stavům za markrabího. 
Stavové prohlásili, že přijímají českého krále Ferdinanda též za 
markrabí moravského, aby však nebylo naprosto žádné pochyb- 
nosti, že jednají v této otázce úplné samostatně, byla přidána 
ještě tato významná věta: >Na tom jsme se usnesli a srovnali 
společné a jednomyslně, z své dobré a svobodné vůle, neohlédajíce 
se na žádný příklad, zvláště pak na to, že sou páni stavové krá- 
lovství českého J. Mst. K. za krále českého přijali a korunovali, 
což že jest se bez vědomí našeho stalo, neméně to nežli jako 
i prvé v nápodobné příčině předkové naši, obtížně snášíme, c 
Poselstvo, které vypraveno bylo ze sněmu k Ferdinandovi a v jehož 
čele byli kardinál Dietrichštejn a pan Karel st z Žerotína, žádalo 
také za potvrzení svobod náboženských, i dostalo se mu ujištění, 
že budou bez rozmýšlení potvrzena všechna privilegia stavovská, 
jen vzhledem k žádané svobodě náboženské Ferdinand odpověděl 
vyhýbavě. Hned potom nový markrabí vydal se na cestu do Brna 
a potvrdil tam svobody moravské (6. září 16 17). Tak se stal 
Ferdinand II. markrabím moravským. 

Podobným způsobem přijat byl Ferdinand ještě v létě r. 161 7 
za panovníka od sněmu slezského a lužického; roku potomního 



252 



byl zvolen a prohlášen také za krále uherského. Avšak volba 
jeho v Německu, o kterou hned potom usiloval, byla prozatím 
zmařena jednak odporem strany falcké, jednak tajnými piklemi 
kardinála Khlesla, který stále kladl Ferdinandovi v cestu vše- 
možné překážky. 

§ 40. Výbudt povstání éesJcélw. Smrt císaře a krále Matyáše II. 

Zatím události české způsobily mocný a nenadálý obrat. 
Povýšení Ferdinanda Štýrského na trůn český posilnilo neobyčejně 
stranu katolickou. Na některých korunních statcích protestantské 
obyvatelstvo bylo donucováno buď přestupovati ke katolictví, 
nebo se vystěhovati; v městech královských nekatolíkům bylo 
odpíráno udělování práv měšťanských, a města nucena přijímati 
do svého svazku katolíky, jimiž potom dvorský sudí nebo pod- 
komoří zemský obsazoval městskou radu; tím měla býti pone- 
náhlu vláda nad městy zajištěna katolíkům. Vynikající osobností 
katolické se netajily míněním, že jest třeba zdvihnouti zřejmý 
boj proti protestantům a že především bude třeba hlavy sraziti 
náčelníkům oposice Thurnovi, Šlikovi, Vilémovi z Lobkovic a 
Budovcovi. V Broumově královští komisaři přinutili městskou 
radu k zavření kostela, kdežto Hrobským dal pražský arcibiskup 
kostel rozbořiti a se zemí srovnati. Tento skutek vzbudil v Cechách 
veliké pobouření. Defensoři svolali zástupce krajů k sjezdu na 
podnět Thurnův, který těžce nesl, že hned po korunování Fer- 
dinandově zbaven byl výnosného úřadu purkrabí karlštejnského, 
jenž udělen byl katolickému pánu Jaroslavovi z Martinic. Sjezd 
podal stížnost k císaři prostřednictvím místodržitelův, jež však 
byla příkře zamítnuta. Zpráva o tom způsobila velké pobouření 
u stavů protestantských a všeobecně, ač neprávem, pokládáni 
byli pražští místodržící, Slavata a Martinic, za původce císařského 
listu. Přes opětovaný zákaz císařův sešel sedne 21. května druhý 
sjezd protestantský, na němž mělo se zahájiti odpadnutí od rodu 
Habsburského; prvním krokem k tomu mělo býti zavraždění 
nenáviděných místodržících Slavaty a Martinice. Dne 23. května 
z rána členové sjezdu, v počtu asi 100 osob, stavu většinou 
panského a rytířského, ozbrojeni a provázeni ozbrojenou družinou 
vytrhli z Karolina na krad -královský, kdež zasypali výčitkami 
Slavatu i Martinice, a když pan Pavel z Říčan přečetl prohlášení, 



253 



že stavové pokládají je za rušitele majestátu a je tedy vyhlašují 
za nepřátele své i všeho veřejného blaha, druzí chopili se obou 
a svrhli je i písaře Filipa Fabricia s okna do příkopu hradebního 
28 loket hlubokého. Šťastnou náhodou nepřišel nikdo z nich 
o život; jen Slavata těžce se zranil při pádu o římsu i nalezl 
ošetření i ochranu v blízkém paláci paní Polyxeny z Lobkovic; 
Fabricius vydal se na cestu do Vídně, aby o těchto událostech 
podal zprávu císaři. 

Hned potom stavové prohlásili sjezd svolaný za řádný sněm 
zemský a zvolili si třicet direktorů k řízení správy zemské ; Thurn 
zvolen vrchním velitelem vojska, které však mělo se teprve sbí- 
rati. O něco později vrchního velení nad vojskem ujal se hrabě 
Hohenlohe, doporučený od kurfirsta Bedřicha Falckého, který 
hned od počátku vzpoury stavům českým nabízel pomoc. Direktoři 
vypsali všeobecnou zemskou berni na vojsko, vypověděli jezuity 
ze země a zabavili jejich statky i některých úhlavních protivníků 
svých. Thurn vytrhl proti městům Krumlovu a Budějovicům, 
které zůstaly císaři věrny, a hrozbami přinutil Krumlov ku vzdání, 
kdežto Budějovice setrvaly v odporu. Všechna téměř města, 
i převážná většina stavu panského i rytířského, mezi nimi i mnozí 
katolíci, dali se strhnouti proudem revolučním. 

Dvůr vídeňský nemohl býti v pochybnostech o pravé povaze 
českého hnutí. Nicméně císař na radu nejvyššího purkrabí českého 
Adama ze Šternberka a kardinála Khlesla, zakázal pouze další 
zbrojení, a snažil se stavy uspokojiti slibem, že bude šetřiti všech 
svobod zemských. Naproti tomu král Ferdinand, podporovaný od 
arciknížete Maximiliana, španělského vyslance Onate a z českých 
pánů zvláště od nejvyššího kancléře Zdenka z Lobkovic, byl 
pevně odhodlán, potlačiti vzpouru českou zbraní a přísné ji po- 
trestati. Proto také Ferdinand i Maxtmilian zajali Khlesla a od- 
vezli (20. července) tajně na zámek Ambras v Tyrolích, kdež 
držán byl pod přísným dozorem; v srpnu vypraveno bylo první 
vojsko do Čech proti Thurnovi vedením plukovníka Dampierra. 

Stavové čeští spoléhali na podporu z ciziny a doufali zejména 
že stavové ostatních zemí Matyášových na základě předešlých 
úmluv slovem i skutkem přispějí jim na pomoc. Ale stavové 
uherští a rakouští zachovali se odmítavě. Najisto očekávána byla 
pomoc z Moravy. Není pochybnosti, že při všeobecném rozjitření, 
které tehda i na Moravě zavládlo, a při neobyčejné vážnosti, jaké 



254 

Žerotín požíval u všech stran i tříd společenských, jediné slovo 
jeho by bylo stačilo, aby Morava přidala se ke vzpouře české. 
Ale Žerotín zůstal véren svým dřívějším zásadám, zejména oné, 
že nelze svobody náboženské uhájiti mečem. On také celému 
povstání netušil, i kdyby se Morava k němu připojila, a měl té 
doby jedinou opravdovou snahu : zjednati smír mezi dvorem vídeň- 
ským a povstalci. Hned po vypuknutí vzpoury české císař pozval 
Žerotína do Vidně, aby se súčastnil porad, jaká opatření dlužno 
učiniti. Žerotín odebrav se do Vídně (17. června), doporučil užití 
mírných prostředků. Císař žádal Žerotína, aby podporoval u stavů 
moravských přijetí královské proposice na sjezde, který svolán 
byl do Olomouce. Žerotín to přislíbil a navrátil se domů. Zatím 
už vypraveno bylo od stavů českých do Olomouce poselstvo 
žádat, aby se Moravané k povstání připojili. Přičiněním Žerotí- 
novým zamítnut byl návrh čelící k podpoře této žádostí a na 
místě toho zvolena byla deputace k císaři, jež měla mu dopo- 
ručiti mírné vyrovnání s Čechy. Krom toho usneseno najatí vojsko 
k opatření bezpečnosti zemské, jež mělo se postaviti na hranicích 
českých u Jihlavy. V poselstvu k císaři byl vedle kardinála 
Dietrichštejna a knížete Karla z LiechtenŠtejna také Žerotín. 

Ve Vídni však po odstranění kardinála Khlesla upuštěno 
bylo nadobro od pokusu o smířlivé narovnání. Na obecném sněme, 
který svolán byl 15. srpna do Brna a k jehož zahájení dostavil 
se Ferdinand jakožto zástupce císařův, předložena byla královská 
proposice, v níž žádáno aby Morava se otevřela plukům císařským, 
vypraveným do Čech a aby polovice najatého vojska stavovského 
byla ponechána císaři proti povstalcům českým. Naproti tomu sta- 
vové čeští k tomuto sněmu podali znovu žádost za připojení Moravy 
k jejich věci. Postavení Žerotfnovo, na nějž oči všech byly upřeny, 
bylo nanejvýš nesnadné. Na konec byl průchod císařského vojska 

v 

do (ech povolen; druhá žádost proposice královské byla od- 
mítnuta, ale zároveň odpověděno stavům českým, že se s nimi 
Moravané nemohou spojiti proti císaři, poněvadž mu slíbili po- 
slušnost. Také lužičtí stavové zachovali se k žádosti českých 
stavův odmítavě, pouze slezští stavové slíbili Čechům pomoc na 
základě konfederace z r. 1609. 

Všechna snaha Žerotínova o smír ukázala se marnou. Dvůr 
vídeňský kladl především podmínku, aby stavové čeští složili 
zbraň a vojsko rozpustili. Stavové čeští proti tomu odpověděli, 



255 



že nemohou zbraně složiti, pokud jim nebudou zaručeny jejich 
politické a náboženské svobody a pokud by císař sám nepodal 
ruku k smíru. Jejich odvaha byla ještě zvýšena, když konečné 
přišlo jim na pomoc ze Slezska 3000 m., čímž Thurn sesílen 
udeřil u Pelhřimova na císařského vojevůdce Dampiera a donutil 
jej k rychlému ústupu k Jihlavě. Tato porážka způsobila na 
Moravě takové leknutí, že hotovost zemská shromážděná u Jihlavy 
se rozešla. Brzo potom poražen byl od Thurna vůdce hlavního 
vojska císařského u Lomnice s těžkými ztrátami a Arnošt z Mans- 
felda, vůdce pomocného vojska, jež poslal dechům vévoda savojský 
Karel Emanuel, po více než čtyřnedělním obléhání dobyl Plzně, 

v 

hlavní bašty katolické v Cechách. Těmito úspěchy pohnuti 'nejen 
rakouští, nýbrž i uherští stavové počali se kloniti k odboji a také 
na Žerotína učiněn byl mocný nátlak, aby konečně svým slovem 
rozhodujícím přispěl k spojení Čech a Moravy. Ale Žerotín zůstal 
rodu Habsburskému věrným, jsa přesvědčen, že povstání skončí 
nešťastné, třeba byl proto u protestantů moravských viněn z ne- 
kalého smýšlení k svým souvěrcům. Dvůr císařský naplněn byl 
tehda velkými obavami, jak se stavové moravští zachovají. Žerotín 
však v plné sebedůvěře psal králi Ferdinandovi, že netřeba se 
ničeho strachovati. Na sněme v Brně, jenž svolán byl na den 
13. prosince, Žerotín opět měl velmi nesnadné postavení. Čeští 
stavové vypravili deputaci do Brna, v patách za ní pak přicválal 
hrabě Thurn s praporcem jízdy, opustiv na krátký čas bojiště 
rakouské, aby svou přítomností Moravany strhl k odboji. Tím 
protestantští stavové moravští uvedeni byli do válečné nálady 
a proto také oba císařští sekretáři Fabricius a Mtchna, kteří 
v Brně dleli, rychle se z města klidili, aby ušli druhé defenestraci. 
Protestante s počátku ze sněmovních porad vyloučili katolíky 
ano i samého Žerotína, který teprve po dvou dnech vymohl si 
přístup k nim. Ale tu také hned se ukázalo, co dovede u jeho 
krajanů vážnost jeho osoby i mohutná výmluvnost. Přes přítom- 
nost Thurnovu, a ač protestante už byli odhodláni, odhlasovati 
připojení Moravy k Čechám, usneseno pouze, ovšem za souhlasu 
stavů katolických, císaři důrazně doporučiti mírné vyrovnání 
s Cechy. Zakročením Žerotínovým byl osud povstání českého 
rozhodnut ve prospěch Habsburkův. 



256 



$ 41. Císař a írál Ferdinand II. Potlačeni vzpoury v Cechách 

a na Moravě. 

Dne 20. března 16 19 zemřel císař Matyáš a Ferdinand hned 
v prvním listé sliboval stvrditi stavům českým všechny jejich 
dosavadní svobody, tedy i majestát císaře Rudolfa, uznají-li jej 
za krále. Ale stavové, kterým zase záleželo na rychlém rozhodnutí 
v poli, odmítli všeliké vyjednávání, ponévadž netoliko stavové 
slezští, nýbrž i lužičtí ano i horno- a dolnorakouští prohlásili, že 
se připojí k Cechům a odepřeli přijetí Ferdinanda za svého pa- 
novníka. Podobné hledéno získati Moravu a především učiněn , 
nový nátlak na Žerotína; Budovec a Jiří, markrabí krnovský, 
vůdce slezského vojska v Cechách, hleděli jej získati, hrozíce 
jinak, že Morava vojenským vpádem z Čech bude přinucena 
k připojení. Ale všechno jejich úsilí zůstalo marným. I vypravil 
se Thurn na rozkaz direktorů k hranicím moravským, jež nalezl 
nestřeženy a byl již po pěti dnech v Jihlavě od veškerého mě- 
šťanstva i od části šlechty moravské okázale uvítán. Dospěv do 
Znojma, přijal tam od většiny šlechty ujištění, že na sněme 
brněnském, který byl od krále Ferdinanda svolán k počátku 
května, dojde k uzavření spolku česko-moravského. Strana kato- 
lická, v jejíž čele byl kardinál Dietrichštejn a kníže Lichtenštejn, 
byla stísněna, neméně Žerotín. Protestantští stavové měli před 
zahájením sněmu krátkou poradu v Slavkovském domě, to jest 
v paláci hraběte Oldřicha z Kounic, z jehož oken potom pan 
Ladislav Velen z Žerotína k lidu venku shromážděnému obrátil 
se s otázkou, zdali chce býti se stavy za jedno ? Když lid zvolal : 
* Chceme* 1, byly zavřeny brány městské, šlechta všechna i zá- 
stupci měst, zvláště však měšťanstvo brněnské, odebrali se na 
Zelný trh a tu sestoupivše se v kolo, pod šírým nebem se zdvi- 
ženými prsty zavázali se přísahou, že při sobě do posledního 
přemoženi věrně a neproměnlivě státi a jedni druhých zastávati 
chtějí (2. května). 

Téhož dne stavové odebrali se do bytu kardinálova a hrozili 
mu i vyhozením s okna, jako prý se stalo místodržícím pražským, 
a žádali, aby ihned složil úřad generála. Kardinál poděšen na 
smrt, prosil stavů v, aby se vzdáti směl aspoň po několika dnech, 
čímž by ho ušetřili posměchu a potupy, pHslibuje zároveň, že s nimi 
za jedno státi chce, jen aby žádného násilí na něm nevykonávali. 



Í57 



Stavové obměkčeni jeho úzkostlivým a pokorným chováním, 
odebrali se k panu Karlu staršímu z Žerotína, jehož podezřívali 
ze zrády, avšak on velmi důstojné a rozhodně odmítl takové 
podezření a stavové klidně odešli. Naposledy zašli ješté ke kní- 
žeti Lichtenštejnovi, ale když kníže dosvědčil, že životem i statky 
chce při stavích státi a tento slib potvrdil rukou dáním, opustili 
jej v přátelské shodě, kdežto Dietríchštejn a Žerotín ve svých 
bytech přísně byli střeženi oddělením mušketýrův. Žerotín po 
čtrnácte dní zůstal uvězněn ve svém domě, pak se směl odstě- 
hovati na své statky, ale musil se zavázati, že odtud nikam ne- 
odejde, pokud by závazku svého nebyl sproštén. I pobýval nej- 
větším dílem na Rosicích. 

Jednání sněmovní zahájeno bylo sesazením Ladislava Popela 
z Lobkovic s úřadu hejtmana zemského ; veliteli vojsk jmenováni : 
Petr Sedlnický a Ladislav Velen z Žerotína nad jízdou, Bedřich 
z Tiefenbachu nad pěchotou. Potom bylo usneseno vypověděti 
jezuity ze země pro všechny potomní doby. V plném sněme dne 
li. května bylo prohlášeno, že stavové moravští spolčují se s pány 
českými proti komukolivěk ; o tom pak ihned dána obšírná zpráva 
poselstvu českému i rakouskému, jež se ke sněmu dostavila. 
V čelo správy zemské zvoleno bylo 29 direktorů (12 ze stavu 
panského, 12 z rytířského, 5 z měst královských) s plnou mocí 
sbírati vojsko, svolávati stavovské sjezdy, uzavírati spolky s ci- 
zími státy, dělati dluhy a v čas potřeby se doplňovati. Takovým 
způsobem i Morava připojila se k povstání proti králi Ferdinandovi. 

Hned potom Thurn nastoupil válečnou výpravu proti Vídni. 
Když už vojsko jeho blížilo se vídeňským předměstím, vypravila 
se hromadná deputace šlechty dolnorakouské do hradu králov- 
ského, kdež dorážela na Ferdinanda, aby upustil od války proti 
Čechům a aby vyhověl jejich požadavkům náboženským i poli- 
tickým. Král konečně vysvobozen byl příchodem kyrysníků St.- 
Hilairových. Záhy však Thurn byl donucen od Vídně upustiti 
a nastoupiti rychle zpátečný pochod do Čech; Ferdinand mohl 
bez obavy odebrati se do Frankfurtu, kamž vypsána byla na 
den 20. července schůze kurfirstů k volbě nového císaře. 

Jakmile stavové moravští pro povstání se prohlásili, usne- 
seno bylo ve Vídni, vypraviti také na Moravu oddíl vojska císař- 
ského vedením Dampierrovým. Dampierre v čele 8000 pěších 
i jízdných a s třemi děly překročil na sklonku července (1619) 

17 



258 



hranice moravské u Retze. Královské vojsko počínalo si proti 
domácímu obyvatelstvu s nelidskou ukrutností; přes Dunajovice 
namířeno na Mikulov a Vistonice, které obsazeny byly stavovským 
vojskem za vedení Bedřicha z Tiefenbacha ; vojsko to mělo sotva 
4000 m., tedy polovici vojska nepřátelského. Tiefenbach byv 
přesilou nepřátelskou donucen Vistonice vykliditi, zachránil se 
rychle za řeku Dyji a most za sebou dal strhnouti. Dampierre 
s částí jízdy přebrodil se nedaleko mostu a kázal pěchotě, aby 
ho následovala. I strhl se (5. srpna) boj krutý a houževnatý, 
v němž Moravané zvítězili a donutili královské vojsko k ústupu. 

Již na sněme květnovém v Brně stavové moravští spolu 
s ostatními konfederovanými zeměmi českými i rakouskými do- 
mluvili svolání generálního sněmu v Praze, jenž měl jednati 
o změnách ve zřízení, o způsobu konfederace a o postavení spol- 
čených zemí vůči Ferdinandovi. Sněm byl obeslán plnomocníky 
všech zemí českých i Horních a Dolních Rakous a zahájen dne 
8. července. V čele moravského poselstva byl pan Vilém z Rou- 
pova. V konfederační akte, jež přijata byla 31. července, trůn 
český prohlášen byl za volební, jeho osazení však mělo se státi 
svorným dohodnutím všech zemí ke koruně náležejících ; při volbě 
královské Čechám přiřčeny dva hlasy, Moravě, Slezsku, Horní 
a Dolní Lužici po jednom. Moc královská byla opět značně ome- 
zena. Práva protestantů vyměřena co nejrozsáhleji, katolíkům 
zaručeno sice volné vykonávání obřadů náboženských, ale byli 
vyloučeni z nejdůležitějších úřadů zemských i městských. Dosa- 
vadní konfiskace církevních statků schváleny, platnost majestátu 
Rudolfova rozšířena též na Moravu i obojí Lužici. Svazek korun, 
nich zemí byl uvolněn co nejvíce, každá země měla míti svou 
správu, své finance, zákonodárství, soudnictví, ano i vojenství, 
ze záležitostí, o kterých se měly společně raditi, jmenována vý- 
slovně pouze jediná, totiž královská volba. 

Hned potom přikročeno k dalšímu jednání sněmovnímu, 
jaké stanovisko má se zaujati vůči Ferdinandovi. V Čechách byla 
velká většina stavů pro jeho sesazení, s nimi pak projevili souhlas 
též delegáti slezští a lužičtí, avšak moravští poslové prohlásili, 
že k jednání o této otázce nemají plnomocenství a že si tedy 
musí vyžádati nové instrukce od sněmu moravského, který svolán 
byl do Brna. Sjezd brněnský, z něhož poprvé vyloučen byl stav 
prelátský, shromáždil se 7. srpna a schválil konfederaci, uzavřenou 



259 

v Praze s Čechy, Slezany a Lužičany. O sesazení Ferdinandově 
nestalo se sice veřejné usnesení, podtají však věc byla vyřízena 
k plné spokojenosti delegáta českých, a poslům moravským 
k sněmu českému dána v té příčině plná moc. Hejtmanem zem- 
ským na místě sesazeného Ladislava Popela z Lobkovic zvolen 
byl později Ladislav Velen z Žerotína, pán břeclavský. 

Také stavové dolnorakouští zvolili si dle českého vzoru 
direktorium, a nařídili mu provedení dalšího zbrojení. Od nich 
i od stavů hornorakouských vypraveni byli plnomocníci ku ge- 
nerálnímu sněmu pražskému, na němž slavnostně prohlášena kon- 
federace zemí českých a rakouských. Dne 19. srpna čeští stavové 
jednohlasně prohlásili Ferdinanda II. za sesazena s trůnu českého, 
k čemuž již potomního dne moravské poselstvo dalo svůj souhlas. 
O den později učinili tak i Slezané a Lužičané, ač neměli k tomu 
plné moci, ano od stavů hornolužických došel později rozkaz 
smyslu protivného. Potom (26. srpna) převážnou většinou stavové 
čeští zvolili si za krále Bedřicha Falckého. Poslové moravští 
i k tomu projevili svůj souhlas a podobně učinili i zástupci slezští 
a lužičtí, ačkoli Hornolužičané by byli raději měli za krále Jana 
Jiřího. Slavnostní poselstvo ze všech zemí koruny české mělo 
vypraveno býti ke kurfirstovi Bedřichovi, aby mu výsledek volby 
ohlásilo. Bedřich prohlásil, že volbu přijímá, ačkoliv zrazovali jej 
důtklivě i vlastní tchán jeho, král anglický Jakub, i duchovní 
kurfirstové němečtí, ano i sám Ferdinand II., který zatím (28. srpna) 
zvolen byl ode všech kurfirstů, tedy i od Bedřicha, jednohlasně 
za císaře německého. Nově zvolený král i s manželkou svou 
Alžbětou vykonav slavný vjezd do Prahy, byl tam (4. listopadu) 
ode dvou nejvyšších zemských úředníkův, od administrátora pro- 
testantské konsistoře a od seniora Jednoty bratrské za krále 
českého korunován. 

Zatím také sedmihradský kníže Betlen Gabor dal se do 
vyjednávání s direktory českými a vypravil z horních Uher 
10.000 m. vedením Frant. Redeye na Moravu, kamž od českých 
direktorův odeslán byl hrabě Thurn, aby se ujal velení nad vojskem 
moravským, kdežto v Čechách vrchní velitelství svěřeno bylo 
knížeti Anhaltskému. Betlen udeřil na město Prešpurk, kdež byla 
uschována královská koruna s ostatními odznaky. Hrabě Buquoy 
byv na rychlo odvolán z Čech, odtáhl do jižní Moravy, kdež 
u Břeclavy spojil se s vojskem Dampierrovým, pokusiv se marné 

17* 



260 



o dobytí Znojma, jehož statně hájili měšťané, sesílení částí ho- 
tovosti moravské. Thurn spojiv vojska česká, moravská i pomoc 
Redeyovu, pronásledoval vojsko císařské směrem k Vídni, ale 
toto zachránilo se na pravý břeh Dunaje. Thurn teprve po měsíci 
spojil se s ostatním vojskem Betlenovým u Prešpurka, čímž vojska 
jejich vzrostla na 60.000 m., a společně táhli na Vídeň, kam 
zatím také císař Ferdinand se byl odebral. Ale spojené vojsko 
česko-uherské, trpící zimou, hladem, nemocmi i nedostatkem 
kázně, záhy se od Vídně rozešlo. 

Na konci ledna 1620 Bedřich Falcký vybral se v čele četné 
a nádherné družiny na cestu do Brna, aby tam přijal holdování 
stavů moravských. Před Brnem očekávala Bedřicha šlechta mo- 
ravská, nádherně vystrojená na koních, rovněž i městská rada 
brněnská s ostatním měšťanstvem, zatím co třikráte zahřměly 
rány dělové se Špilberka. Veškera šlechta sestoupila s koní, zemský 
hejtman Ladislav Velen z Žerotína chopil králova koně za uzdu 
a dovedl krále až k jezuitskému kostelu, který od nějaké doby 
byl proměněn v bratrskou modlitebnu. Po službách božích král 
se svým bratrem Ludvíkem, s Kristiánem knížetem Anhaltským, 
s hrabětem Hohenlohem a některými jinými ubytoval se v domě 
kardinála Dietrichštejna. Dne 6. února vykonáno bylo od stavů 
slavné holdování, jehož však nesúčastnil se Karel st. z Žerotína, 
ač v Brně byl přítomen. Potom se pokračovalo v jednání sně- 
movním a usneseno, »aby lidé, mající duchovní správu, na sněme 
zemském za stav počítáni a jmíni nebyli c, a za platný prohlášen 
pouze stav panský, rytířský a městský. 

Tehda stihla krutá pohroma zemi moravskou od severu. 
Na 4000 kozáků vpadlo do sev.-vých. končin, posláni byvše od 
polského krále Zikmunda císaři Ferdinandovi na pomoc a všude 
řádili s nelidskou ukrutností. Holešov byl zachráněn toliko za- 
kročením bývalého faráře Jana Sarkandra. Jakmile však o tom 
zpráva se rozšířila, Sarkander byl obviněn z tajného dorozuměni 
s nepřítelem, zatčen a odvezen do Olomouce, kdež po pět dní 
byl za strašlivých muk vyslýchán, až následkem tohoto nelidského 
nakládání zemřel (18. února). Král Bedřich právě tehda stihl 
z Brna do Olomouce, kde mniši byli rozehnáni, kanovníci uvězněni 
a statky jim zabaveny a na katolíky vůbec učiněn nátlak vyso- 
kými kontribucemi. Z Olomouce odebral se do Vratislavě, kdež 
mu knížata a stavové slezští za okázalých slavností holdovali. 



261 



Naděje českých stavů, že volbou Bedřicha Falckého dosáhnou 
vydatné opory v cizině, byly trpce zklamány. Betlen Gábor učinil 
již 1 6. ledna s císařem příměří. Vévoda savojský když ]viděl f že 
nedosáhne koruny české, zastavil úplné všeliké peněžité příspěvky. 
Král anglický Jakub I., tchán Bedřichův, nesouhlasil s povstáním 
českým, byl nanejvýš rozhořčen, když uslyšel, že jeho zeť přijal 
korunu českou, a odepřel mu všelikou pomoc. Generální stavové 
hollandští z nepřátelství proti Španělsku poskytovali sice stavům 
českým měsíční příspěvek 50.000 zl., ale vojsko na svou pěst 
do pole postaviti se neodvážili, pokud by král anglický též tak 
neučinil. Evangelická unie v Německu, bojíc se ligy katolické, 
nepovolila Cechům ani vojska ani peněz. Tak byl Bedřich odkázán 
na své síly a na stavy zemí českých i rakouských. Ale tyto 
země byly ve velmi smutném stavu. Cechy již před příchodem 
Bedřichovým byly lehkomyslnou a neschopnou vládou direktorův 
uvedeny do takové bídy, že nebyl vojsku za několik měsíců žold 
vyplácen a toto hledělo si ztrátu vynahraditi na domácím oby- 
vatelstvu plenem a lupem. Naproti tomu císař Ferdinand II. získal 
mnoho platných spojenců. Filip III., král španělský, od počátku 
povstání českého posílal mu hojnou měrou vojsko i peníze. Papež 
Pavel V. zdvojnásobil dosavadní příspěvek peněžitý. Členové 
katolické ligy v Německu zavázali se postaviti 21.000 pěších a 
4000 jízdy do pole; císař slíbil náčelníku jejímu, Maximilianovi 
Bavorskému, náhradou válečných útrat některou ze svých zemí 
dědičných; krom toho měla na něj přejíti kurfirstská hodnost 
falcká i všechno území, které by tomuto bylo odňato. Jan Jiří, 
kurfirst saský, zanevřev z rozličných příčin na Bedřicha Falckého, 
sám se nabídl císaři, že přispěje k pokoření vzpoury v zemích 
českých, bude- li mu obojí Lužice zastavena. Také král polský 
Zikmund III., který měl sestru císařovu za manželku, přihlásil 
se za spojence a pospíšil si s výpravou 4000 kozáků, kteří z Mo- 
ravy se obrátili do Dolních Rakous, kdež sesílili vojenskou moc 
Buquoyovu. Lstivý kníže Betlen Gábor přerušil sice příměří uza- 
vřené s císařem a dav se voliti od stavúv uherských za krále, 
vypravil opět stavům českým a moravským oddíl vojska na pomoc, 
tato však již neodvrátila konečnou zkázu od jeho spojencův. 

Vojsko ligy katolické, vedené vévodou Maximilianem a Janem 
Tillym, překročilo u Riedu hranice hornorakouské a nesetkavši 
se s valným odporem stavův, již 4. srpna vtrhlo do Lince. Spojiv 



262 



se (8. září) s císařským vojskem Buquoyovým a Dampierrovým, 
Maximilian vtrhl do Čech; dobyl Prachatic, Vodňan a Písku a 
namířil k Plzni, kterou držel Mansfeld. Na Plzeň však nebylo 
útočeno, ježto Mansfeld sám zahájil s vévodou Maximilianem 
zrádné vyjednávání o vydání tohoto města za jistých podmínek 
jemu příznivých. Vévoda bavorský hnul se s veškerým vojskem 
dále na sever a tu teprve narazil na vojsko knížete Anhaltského, 
který v Rakovníce a na okolních návrších zaujal výhodné opevněné 
postavení. Když nezdařily se pokusy vylákati nepřítele k roz- 
hodné bitvé, vůdcové císařští odhodlali se nastoupiti pochod ku 
Ptaze, kterou doufali náhlým přepadnutím dostati do svých rukou. 
Ale v tom předešel je kníže Anhaltský i podařilo se mu západně 
Prahy na Bílé Hoře rozestaviti výhodným způsobem své vojsko. 
V boji, který se tu strhl (8. listopadu), Čechové, ač počtem slabší, 
ale majíce příznivější polohu, s počátku osvědčili značnou převahu. 
Kristián ml. z Anhaltu v čele jízdy české tak prudce a statečně 
udeřil na jízdu císařskou, že nejen tuto, nýbrž i část pěchoty 
císařské donutil ku zmatenému ústupu, který teprve včasným 
zakročením Tillyho byl zastaven. Avšak ostatní vojsko na straně 
české, složené z různých národův, ukázalo záhy svou necvičenost 
a neschopnost. Pěší pluk hraběte Thurna na nejzazším levém křídle 
dal se na útěk hned na počátku bitvy, na nepřítele ani nevystřeliv, 
také uherští jezdci ani nevyčkali útoku protivníka a uháněli try- 
skem z bojiště. Nejdéle vytrval pěší pluk moravský za vedení 
Jindřicha Šlika, až v hrdinském boji proti přesile zahynuli všichni 
do posledního muže i s chrabrým svým vůdcem. 

Zpráva o porážce způsobila na všech stranách zmatek, zdě- 
šení a malomyslnost. Král Bedřich, pamětliv jsa především bez- 
pečnosti své i své manželky, po marném pokuse vyjednávati 
s nepřítelem, dal se již dne 9. listopadu z rána s rodinou na cestu 
do Slezska a jej doprovázela většina vojevůdcův i nejvyšších 
úředníků zemských. Po útěku králově nikdo nepomýšlel na odpor, 
vojsko se rozešlo, a poněvadž ani zástupci měst pražských ani 
členové stavů, kteří v městě zůstali, neučinili žádného obranného 
opatření, mohl Buquoy již dvě hodiny po odjezdu Bedřichově 
a vévoda Maximilian jen o něco později slaviti svůj vjezd do 
Prahy. Zbyli v městě stavové i měšťané musili se císaři bez- 
podmínečné podrobiti. 



Ž63 



Stavové moravští pod zdrcujícím dojmem zpráv z bojiště 
českého nabízeli císaři ihned úplné podrobení, žádajíce pouze za 
všeobecnou amnestii. Císař odpověděl, že o této žádosti rozhodne 
teprve tehda, až se mu stavové úplně pokoří. I pokusili se sta- 
vové, povzbuzeni hrabětem Thurnem, který zatím do Brna se 
dostavil, připraviti se k obraně proti vpádu vojska císařského 
a jali se vyjednávati o pomoc s Betlenem Gáborem i Bedřichem 
Falckým, ale marně. Zatím už velká část šlechty klonící se 
k míru sjela se na zámku Rosicích u Karla st. z Žerotína a konali 
tam vážné porady. Na sjezde brněnském přes odpor Thurnův 
a Petra Sedlnického, jenž byl náměstkem zemského hejtmana, 
bylo usneseno, k císaři vypraviti nové poselstvo s nabídnutím, 
že stavové chtějí se k jeho poslušnosti vrátiti, budou-li jim jejich 
politická i náboženská privilegia potvrzena, všem milost udělena 
a nebude-li žádné vojsko do země uvedeno. Odpověď císařova 
zněla odmítavě. Zatím již octly se první oddíly vojska císařského 
před Jihlavou a donutily město ke kapitulaci; podobně obsazena 
byla města a zámky Velké Meziříčí, Telč, Slavonice, Třebíč, 
Jemnice. Zemi nastala doba plná hrůz a ukrutenství. Na odpor 
nikdo již nepomýšlel. Stavové v Brně shromáždění ujistili Buquoye, 
který rovněž dorazil do Jihlavy, svou oddaností k císaři; císař- 
ským otevřeny byly bez překážky brány Brna, Znojma, Olomouce 
i jiných důležitých měst. Sám hejtman zemský Ladislav Velen 
z Žerotína požádal knížete Lichtenštejna za rozmluvu, aby mu 
mohl své podmínky oznámiti. 

Nové poselstvo moravských stavů, v němž byli Bohobud 
z Lipé, Jindřich Zahradecký a Jan Čejka z Olbramovic, mělo 
ospravedlniti stavy moravské, že jen z donucení se připojili k po- 
vstání, a prosili císaře, aby jim vzhledem k dřívějším zásluhám, 
jež si o rod Habsburský získali, odpustil a je zachoval při dří- 
vějších svobodách náboženských a politických. Poselstvo bylo 
přijato nemilostivě. Císař vyslechl jeho pokorná slova s přísnou 
tváří a mlčky. Kancléř Zdeněk z Lobkovic zasypal je prudkými 
výčitkami pro účastenství stavů v povstání českém. Později 
(17. ledna 1621) bylo jim ústy kancléřovými oznámeno, že kar- 
dinál Dietrichštejn jmenován jest císařským komisařem na Moravě 
a že zavede vyšetřování proti účastníkům vzpoury ; potom vydán 
byl císařský dekret, jímž jezuité na Moravě uvedeni ve svůj dří- 
vější majetek a přiřčena jim plná náhrada za utrpěné škody. 



264 



Dietrichštejnovi svěřena byla správa statků všech vynikajících 
účastníků povstání. Císař osadil částečně nejvyšší úřady zemské 
spolehlivými katolickými šlechtici : nejvyšším hejtmanem zemským 
jmenováu byl Ladislav Popel z Lobkovic, nejvyšším sudím Burian 
Berka a zemským podkomořím Karel Haugvic. Zdeněk z Lob- 
kovic, bratr Ladislavův, vypraven byl na Moravu, aby vyšetřoval 
vinu povstalců, kdežto Maximilianovi z Lichtenštejna svěřen byl 
úkol, aby stavovská vojska zařadil do pluků císařských. Všeliká 
činnost sněmu i soudu zemského na ten čas byla zastavena ; byly 
ukládány velké kontribuce na všechny stavy, především pak na 
bohatší města. Ještě horším břemenem bylo vydržování a vyplá- 
cení císařského vojska, ubytovaného na Moravě. Všechny daně, 
před tím od sněmu povolené, zvláště daň z piva, byly s neob- 
vyklou přísností vybírány. 

Mnohem lépe než Čechám a Moravě dařilo se oběma Luži- 
cím a Slezsku, jichž pokoření svěřeno bylo kurfirstovi saskému. 
Kurfirst Falcký, jehož země (rýnská Falc) byla obsazena vojskem 
ze španělského Nizozemska, dán byl od císaře do říšské klatby 
a prohlášen za zbavena všech svých zemí a hodností. Podobný 
nález vynesen byl také proti knížeti Anhaltskému, hraběti Hohen- 
lohovi a markrabí krnovskému. Proti Betlenovi Gáborovi zdvižena 
od císaře nová válka, která také Moravu zastihla těžkými pohro- 
mami. Uherští jezdci od počátku února (162 1) podnikali četné 
vpády přes hranice moravské, pronikli až k Hustopečím, svedli 
tam několik šťastných potyček a poplenili zemi daleko široko. 
Císařští porazili oddíl vojska uherského u Strážnice a vtrhnuvše 
do Uher, donutili Betlena k ústupu do Košic. Prešpurk otevřel 
ochotně brány císařskému generálu Buquoyovi, který oblehl Nové 
Zámky, nejpevnější tvrz v těch stranách. Zatím Betlen Gábor 
soustředil moc svou vojenskou v Košicích a odtud také porazil 
oddil vojska císařského. Potom spojiv se s markrabím Jiřím 
Krnovským, dobyl zase celých horních Uher až na několik pev- 
ných míst a podnikl nový zhoubný vpád na Moravu. 

Morava byla v té době zbavena vší ochrany, ježto na rozkaz 
císařův největší část vojska odebrala se na bojiště uherské. 
Albrecht z Valdštejna, jemuž svěřeno velení nad nepatrnými 
zbytky pluků císařských, musil obmeziti se na obranu zapadni 
Moravy. K tomu vypuklo povstání valašského lidu, jež nabylo 
takových rozměrů, že Dietrichštejn prosil císaře, aby mu část 



265 

vojska k potlačení vzpoury ponechal. Betlen Gábor dobyv po- 
mezního města uherského Skalice zmocnil se Strážnice, Veselí 
a Uherského Brodu. Někdejší hejtman zemský Ladislav Velen 
z Žerotína, který se účastnil těchto bojů, uvázal se v panství 
nad těmito městy ve jménu Bedřicha Falckého. Císař dal rozkaz, 
aby všechno vojsko jeho z Uher obrátilo se na Moravu a žádal 
také, aby saské vojsko ze Slezska sem bylo posláno. Nežli však 
mohly tyto oddíly spojiti se s Valdštejnem, Uhři pronikli ještě 
dále do vnitrozemí, dobyli Litovle, Unčova, Zábřeha, ano i Mo- 
ravské Třebové, všude hrozně pleníce a pustošíce. Markrabí 
krnovský vypraven byl od Betlena k Olomouci, dobyl Přerova 
a odtud vyzýval knížata a stavy slezské, aby se k němu připojili. 
Potom vzat byl Lipník a hrad Šternberský zapálen. Nové vzpouře 
slezské zabránilo však vojsko kurfirsta saského, které na hranicích 
slezských útok markrabí krnovského odrazilo. Konečně podařilo 
se také spojenému vojsku císařskému, vedením Valdštejnovým a 
Hanibala Donína, zatlačiti Betlena Gábora až do Uherského Brodu. 
Betlen odhodlal se podati císaři ruku ke smíru, jehož docíleno 
bylo v Mikulově (7. ledna 1622). Panství krnovské císař (1622) 
udělil Karlovi knížeti z Li chtenš tejna, nejvyššímu gubernátoru 
českému, jemuž také stavové opavští, kteří před tím holdovali 
zimnímu králi, musili znovu učiniti slib poslušenství. 

£ 4X. Potrestáni vzpoury. Katolická refonnan- n ohnore.m zřízeni 

zemské. 

Po míru mikulovském mohlo se také na Moravě přikročiti 
k potrestání vinníků. Vyšetřování namířeno především proti členům 
vlády direktorské, pak proti ostatním účastníkům povstání. Kar- 
dinál Dietrichštejn dal (7. března 1622) sestaviti listinu obviněných 
osob, jež obsahovala na 200 jmen někdejších direktorů, přísedících 
zemského soudu, defensorů, falckrabských komoří, krajských hejt- 
mana, komisařů k pražskému generálnímu sněmu i k říšskému 
sněmu uherskému a konečné jména rozličných pomocníkův a 
účastníků povstání. Potom zřízen byl soudní dvůr, jemuž bylo 
uloženo provésti vyšetřování proti obžalovaným a vynésti nález 
trestu nad nimi. Presidentem jmenován byl kardinál Dietrichštejn 
a přidáno mu bylo devět soudců, z nichž většina již před rokem 
působila v témže smutném povolání v Praze. Soud zavedl výše- 



366 



třování netoliko proti uvězněným, nýbrž i proti uprchlým po- 
vstalcům, ano i proti dědicům oněch, kteří zatím zemřeli, a jichž 
statky ovšem prohlášeny byly za zabavené. Jeden z účastníkův 
odpykal si trest již roku předešlého. Byl to velitel stavovského 
vojska Bedřich z Tiefenbachu, vítěz nad Dampierrem u Vistonic ; 
prodlévaje na léčení ve Švýcarsku, byl odtud vydán arciknížeti 
Leopoldovi, převezen do Inšpruka a tam jako velezrádce na 
náměstí popraven (28. května 162 1). 

První rozsudek vynesen byl (2. září 1622) nad účastníky, 
kteří uprchli do ciziny ; byli odsouzeni vesměs k smrti a všechny 
statky jejich prohlášeny za zabavené. Byli to: Ladislav Velen 
z Žerotína, Petr ml. Sedlnický z Choltic, Václav Bitovský z Bítova, 
Vilém starší z Roupova, Jan Kryštof Berger z Bergu, Karel 
Kryštof Sedlnický z Choltic, Jan Adam z Vickova, Jan Odkolek 
z Oujezda, Jiří Emerich Rogendorf, Jan Skrbenský z Hříště, 
Beneš Pražma z Bílkova, Jan Jakub hrabě z Thurnu, bratr Jin- 
dřicha Matyáše, Jindřich Mitrovský z Nemišle a Jan Bernhard 
z Kunovic. 

Proti účastníkům povstání, kteří se nezachránili útěkem a 
strádali ve vězení, císařský soud rovněž navrhl císaři rozsudek 
velmi přísný : dvacet jich, většinou bývalých direktorův, odsouzeno 
k smrti zostřené dilem utětím ruky nebo rozčtvrcenim ; jiní měli 
ztratiti ruku, jiní všechno jmění, nebo odejíti do vyhnanství. 
Avšak císař ukázal se na Moravě mnohem milostivějším než 
v Cechách. Zásluhu o to měl pan Karel st. z Žerotína, který za 
obžalované vřele se přimlouval a zejména ke zmírnění viny jejich 
na to poukázal, že většinou z přinucení se přidali k povstání 

v 

českému. Kdežto v Cechách 27 osob zhynulo pod sekyrou 
katovou, na Moravě všech dvacet odsouzených přijato částečně 
na milost a trest smrti jim proměněn ve vězení. 

Dne 3. listopadu 1622 povoláni všichni zajata ha brněnskou 
radnici a tam jim oznámen konečný rozsudek. Byli to ze stavu 
panského Bertold Bohobud z Lipé, Kryštof z Říčan, Rudolf 
Schleinitz a bratr jeho Ladislav 'Schleinitz, který dosáhl úplné 
milosti císařské, tak že mu i statky byly ponechány, Zdenek 
Brtnický z Valdštejna, Bedřich z Kounic a bratr jeho Karel, 
Václav Mol (čili Mohl) z Modřelic, Jan Čejka z Olbramovic, Ber- 
nard Prakšický ze Zastřizl, Jiří Zahradecký ze Zahrádek, odsouzen 
původně k smrti, pak k tříletému žaláři, jehož bratr Jindřich 



267 



Zahradecký, ač byl členem direktoria, dosáhl na svou prosbu od 
císaře úplné milosti a všechny statky byly mu ponechány; ze 
stavu rytířského Kryštof Blekta z Outéchovic, Hanuš Ludvík 
Krokvitzer, Jindřich Vodička z Jemníka, Václav Rechenberg ze 
Želettc a jeho otec Jiří, Ondřej Seidl z Pramzova a Volt Kelečín; 
ze stavu měšťanského: z Olomouce Václav Lužický, Hanuš Adam 
a Vít Oesterreicher ; z Brna Hanuš Dorn a Eliáš Netolická; 
z Jihlavy Hynek z Velínova a Martin a Leupold z Lówenthalu, 
ze Znojma Bedřich Meinrath, z Uh. Hradiště Bedřich Mužík a 
Jan Landskronský. Královská města Kyjov a Unčov neměla 
v direktorské vládě zástupců. Mezi měšťany byli však ještě mnozí, 
kteří pro účast ve vzpouře byli pokutováni aspoň částkou jmění. 
Naproti tomu města královská neutrpěla prozatím žádné újmy 
na svých právech a privilegiích; ale ve všech městech osazeny 
byly znovu rady městské výhradně z katolíkův. 

Na konec vynesen byl nález i na ony účastníky povstání, 
kteří zatím, většinou ve vězení, zemřeli. Památka jejich byla 
prokleta, statky jejich buď úplně neb z jisté části prohlášeny za 
zabavené. Byli to : Jiří z Vrbna a Hynek z Vrbna, Vilém Bedřich 
z Žerotína, Volfgang Zikmund z Vlašimě, Kryštof Ullerstorfer 
z Němčího, Bedřich Kaltenhof z Malejova (čili z Maková), Jan 
Petřvaldský z Petřvaldu, Vilém Munka z Ivančic, Petr starší 
Sedlnický z Choltic, Pavel Volbram ze Štěkře a Viktorin Žera- 
novský z Žeranovic. 

Pouze tři z provinilých sešli smrtí násilnou, žádná z nich 
však nesouvisí s provedením těchto nálezů soudních : Bedřich 
z Tiefenbachu popravený bez vědomí Ferdinandova v Inšpruku, 
Blekta z Outéchovic a Václav Bítovský, zbavení hrdla na základě 
nových provinění v letech pozdějších. 

Dosud vydanými vynálezy bylo 51 osob postiženo ztrátou 
větším dílem veškerého svého majetku. Kardinál Dietrichštejn 
vydal provolání k veškerému obyvatelstvu moravskému, aby každý, 
kdoby věděl ještě něco o ukrytém jmění odsouzených, do šesti 
neděl to císařské komisi oznámil, že obdrží z udaného čtvrtinu 
a jméno udavače že bude zatajeno. Dne 9. listopadu 1622 vydán 
byl od kardinála generální pardon, podobného znění, jako v Čechách 
vydaný o několik měsíců dříve. V něm se nařizovalo všem, kteří 
se povstání účastnili a chtěli dosáhnouti císařské milosti, aby se 
do šesti neděl ohlásili u císařské komise, od niž vydán jim bude 



268 

průkaz milostí ; že však zároveň doručen jim bude výměr, v jaké 
výši mají býti na jmění pokutováni. I bylo ještě na tři sta osob 
všech tří stavů, panského, rytířského i městského, odsouzeno 
k ztrátě bud všeho jmění, neb polovice, třetiny, čtvrtiny i pětiny. 

Konfiskace a peněžité pokuty, jež v Cechách a na Moravě 
byly provedeny, rozsahem svým i bezohledností mají málo pří- 
kladů v dějinách lidstva. V Čechách bylo zabráno 491 z části 
velmi rozsáhlých panství, což činilo tři čtvrtiny veškerého krá- 
lovství; odhadní cena těchto statků dosáhla výše 30 milionů zl., 
ve skutečnosti byla více než trojnásobná. Na Moravě zabaveno 
bylo 135 statků, zapsaných v deskách zemských, a krom toho 
nesčetné dvorce a domy i jiné jmění nemovité i movité v odhadní 
ceně více než pěti milionů zlatých. Pro naši národnost v obou 
zemích byla to škoda nenahraditelná, neboť pokutováni byli až 
na nepatrné výjimky vesměs dobří čeští šlechtici ze stavu pan- 
ského i rytířského neb měšťané. Statky jejich rozprodány neb 
i rozdány cizincům, kteří v císařských službách vojenských i ci- 
vilních hojně do země se nahrnuli. Také duchovenstvo, zvláště 
arcibiskup pražský i biskup olomucký a obě kapituly, vedle nich 
řád jezuitský i jiní dali si ztráty za posledních let utrpěné hojnou 
měrou nahraditi. Císařská komora neměla z konfiskací zisku, jaký 
očekávala, a zisk ten ještě klesl rozličnými zlořády a přechvaty, 
jaké se děly při prodeji zabavených statků. 

Císař Ferdinand II. užil vítězství svého jednak k potlačení 
rozsáhlých svobod stavovských ve prospěch moci panovnické, 
jednak k vymýcení řádů protestantských. Na Moravě první po- 
hroma zastihla novokřtěnce, kteří přísným dekretem ze dne 17. září 
1622 všichni donuceni byli do určité lhůty se vystěhovati. Polo- 
vice jich prý se obrátila na víru katolickou, ostatní odstěhovali 
se většinou do Uher, kdež jim útulku poskytli Betlen Gábor a 
uherští stavové a kdež až do pozdních dob se udrželi. Již dříve 
vydán byl dekret (19. dubna 1622), jímž se zakazovalo nekato- 
líkům v královských městech, zvláště v Brně a Olomouci, choditi 
k službám božím do sousedních osad, patřících nekatolickým 
vrchnostem. Potom (2. srpna) zakázáno posílati sirotky do cizích 
kalvínských skol. Nekatoličtí kazatelé a učitelé byli s počátku 
z mést královských (1622), později (1623 a 1624) z celé země 
vypovězeni a na jejich místo dosazeni do far i na školy duchovní 
katoličtí. Jezuité do svých bývalých sídel byli znovu uváděni a 



269 

kolleje jejich rozmnožovány. Nové kolleje zejména zřízeny byly 
v Jihlavě a ve Znojmé. Jezuité ve všech městech, kde měli kolleje, 
zakládali též gymnasia a jiné školy. V Olomouci císař podřídil 
jezuitům vychování alumnů kněžských a přiřkl jim mimo jiné 
veškery statky Nového Jičína, které zabaveny byly pro účasten- 
ství tohoto města ve vzpouře. Poněvadž světského duchovenstva 
byl velký nedostatek, nahrazováno bylo prozatím dominikány, 
augustiniány, karmelity a františkány, kteří povoláváni byli na 
Moravu z okolních zemí. Obce, které nechtěly nekatolické kazatele 
propustiti, byly k tomu donucovány tím, že do nich vkládány 
na obecní útraty posádky. Reformační komise, v níž zasedali mimo 
jiné kanovník olomucký Arnošt Platýz z Plattenštejna a Jakub 
de Magnis, nejen z mést, nýbrž i ze statků šlechtických vypoví- 
dala nekatolické kazatele; kdo by po 14 dnech v zemi byl po- 
stižen, měl na hrdle býti trestán. Také na statcích Karla staršího 
z Žerotína, ač mu před tím dáno bylo ujištění, že mu nebude 
překáženo ve volném vyznání víry, ohlášen byl rozkaz kardinála 
Dietrichštejna, aby všichni bratrští kazatelé byli odtud vypovězeni. 
Žerotín marně se dovolával u císaře svého práva a nežli by 
uposlechl, prodal statky své vyjma Přerov Albrechtovi z Vald- 
štejna a odstěhoval se napřed do Brandýsa n. Orl., později do 
Vratislavě. Po letech zatoužil zase po vlasti a vrátil se do Přerova, 
kdež zemřel r. ,1636 a pochován byl v rodinné hrobce v Brandýse 
nad Orlicí. Edikty protireformačními stižen byl též jiný slavný 
člen a biskup Jednoty bratrské, Jan Amos Komenský. S počátku 
nalezl útulek v Brandýse n. Orlicí, patřícím panu Karlovi Žero- 
tínovi, kdež také sepsal >Labyrínth světa c, později (1628) odstě- 
hoval se do Lešna spolu s mnohými rodinami bratrskými; tam 
pomáhal při vyučování mládeže šlechtické a stal se později rek- 
torem školy lešenské. První pobyt Komenského v Lesně potrval 
do r. 1641 a z těch dob pochází jeho » Didaktika c i » Brána jazyků c 
i jiné spisy, kterými založil si nesmrtelné jméno v oboru vy- 
učovatelství. 

Dne 22. března 1625 vydán byl od kardinála Dietrichštejna 
nový dekret, aby se ve všech městech obyvatelstvo do svato- 
dušních svátků buď obrátilo na víru katolickou anebo se úplně 
netoliko z města, nýbrž z celé země moravské vystěhovalo; 
v tomto případě byl každý povinen čtvrtinu svého majetku movitého 
i nemovitého odevzdati k rukám komory císařské. Za krátký čas 



270 



byla reformace katolická ve městech úplně provedena; mnoho 
lidu městského, zvláště Bratří, odstěhovalo se do ciziny, ježto 
nechtěli rodnou víru opustiti. Když prese všechna nařízení měšťané 
a sedláci na vesnicích setrvávali při své víře, bylo po městech 
a dědinách ubytováno vojsko, které se dopouštělo na obyvatelstvu 
krutých násilností. 

Kardinál Dietrichštejn, jako kardinál Harrach v Čechách, 
důtklivě domlouvali císaři, aby i proti šlechtě uchopil se násilných 
opatření. I byl vydán (9. března 1628, o rok později než v Čechách) 
císařský reskrípt ke stavu panskému i rytířskému, v němž se 
ohlašovala pevná vůle císařova, aby také u těchto stavů zavedena 
byla náboženská jednota. Kdo by se k víře katolické navrátiti 
nechtěli, těm dána půlroční lhůta, po které povinni budou ze 
země se vystěhovati a statky své buď příbuzným svým anebo 
jiným osobám, avšak jen katolíkům, prodati, k čemuž jim povo- 
lena opět půlroční lhůta (do 9. března 1629), která byla později 
prodloužena. Z volnosti vystěhování však vyňati byli nezletilí 
sirotci, o kterých nařízeno, že musí v zemi zůstati, a že jim za 
poručníky mají dáni býti katolíci, kteří by je ve své víře vycho- 
vali. Všechny knihy, odporující víře katolické, měly býti vydány 
buď kardinálovi neb některému jinému členu císařské komise. 
1 nastalo hromadné stěhování četných rodin panských i rytířských. 
Na statky opuštěné uvedeni noví rodové z ciziny, v moravské 
šlechtě záhy zavládl jazyk německý, jemuž se časem přizpůsobily 
i zbytky domácí Šlechty, které v zemi zůstaly. 

Za převratem náboženským v zápětí šly změny politické, 
jichž účelem bylo obmeziti na nejmenší míru někdejší rozsáhlá 
práva stavovská. Od bitvy, bělohorské až do r. 1628 nebyl na 
Moravě svolán sněm zemský a správu zemskou řídil kardinál 
Dietrichštejn. Dne 10. května (628, tedy o rok později než 
v Čechách, bylo vydáno i pro Moravu Obnovené zřízeni zemské. 
Stavové ani zemští úředníci nebyli tázáni, zdali k němu dávají 
svůj souhlas, pouze svolán byl sněm do Znojma, kdež stavům 
prostě bylo ohlášeno, že král ze starých privilegií a svobod ty 
potvrdil, které se novému zřízení nepříčí, které však mu na odpor 
jsou, že se zrušují. První podstatná změna stala se ve složení 
sněmu zemského. Duchovnímu stavu, totiž biskupovi olomuckému, 
všem infulovaným prelátům i duchovním osobám, které mají statky 
v zemských deskách zapsané, pak členům rytířských řádů přisouzen 



271 



vstup do sněmu zemského, jakožto prvnímu mezi všemi stavy 
zemskými. Panovníkovi přiřčeno právo udělovati hodnost rytířskou 
a inkolát a tím způsobem zjednávati cizincům, kteří si v zemi 
statek koupili, přístup do sněmu. Dědičné právo panujícího rodu 
bylo vysloveno co nejurčitěji. Stavům zemí českých vyhrazeno 
na základě zlaté bully Karla IV. právo volby nového panovníka 
jen tenkráte, když by z panujícího rodu nezbylo ani mužské ani 
ženské potomstvo. Holdování stavů mělo se nové nastupujícímu 
markrabí díti jako > dědičnému pánuc. Proto také císař Ferdinand II. 
svolav sněm do Prahy (v listopadu 1627), dal tam syna svého 
Ferdinanda HL bez jakékoliv volby nebo přijetí prostě korunovati 
a na sněme ve Znojmě (20. června 1628) kázal stavům morav- 
ským, aby jemu jakožto novému králi českému složili přísahu 
poslušenství. Přísaha králova při holdování obmezena v ten rozum, 
že se zavazoval chrániti stavy při starodávných, od něho potvr- 
zených privilegiích, zachovávati víru katolickou, jediné v zemi 
oprávněnou, konati právo a spravedlnost a chrániti neporušitelnost 
říše. Ani sněm ani krajské shromáždění nesměl nikdo bez svolení 
panovníkova svolati, nechtěl-li býti zbaven života, cti a statkův. 
Právo podávati předlohy sněmu zemskému bylo vyhrazeno pa- 
novníkovi. Panovníkovi přisouzeno výhradně právo vedení války 
a všichni obyvatelé zavázáni, pomáhati mu nejen proti domácím, 
nýbrž i proti vnějším nepřátelům. Jen s jeho svolením směly se 
konati odvody a stavěti tvrze i zámky. Zemští úředníci uvedeni 
ve větší závislost. Panovník vyhradil si libovolné osazování úřadův. 
Všechny nálezy zemského soudu, týkající se vyšších stavův a 
znějící na trest tělesný, trest smrti nebo ztrátu cti, před vyhlá- 
šením měly býti předloženy králi k potvrzení. Dosavadní právo 
jazyka českého, jakožto jediné oprávněného ve správě zemské 
i při soudech, bylo zlomeno, němčina prohlášena za rovnoprávnou 
ve vedení pří i v zapisování do desk zemských. Toliko na 
dosavadní právo stavů povolovati králi berně nebylo v •Obno- 
veném zřízeníc sáhnuto, ano bylo výslovně řečeno, že král chce 
kontribucí žádati pouze na sněme a nic jinak. Ovšem, že výtěžek 
z královských statků, regalie i posudné, uložené stavům a městům, 
které se vzpoury účastnily, bylo vyňato z pravomoci stavovské. 
Všechny tyto rozsáhlé změny ve zřízení zemském přijaty 
byly mlčky od stavů moravských. Jediný Zdeněk hrabě ze Žam- 
pachu po vydání > Obnoveného zřízení moravského c protestoval 



272 



na soude zemském v Brně proti jakémukoli zkracování stavov- 
ských svobod, poněvadž byv povždy věrným katolíkem a ne- 
ohroženým stoupencem rodu Habsburského, nevěděl proč by měl 
býti pokutován. Ale tento osamělý hlas zanikl nepovšimnut. 

§ 43. Válka falcká, dánská a švédská. Mír pražský. Smrt císaře 

a krále Ferdinanda II. 

Císař a katolická liga v Německu nespokojili se vypuzením 
Bedřicha Falckého z Čech, nýbrž vojska jejich zabrala též vlastni 
jeho zemi, Rýnskou Falci, kterou císař mínil uděliti i s titulem 
kurfirstským vévodovi Maximilianovi Bavorskému náhradou za 
Horní Rakousy. Kurfirst Bedřich však v boji za ztracené panství 
nalezl pomoc jednak u svého tchána krále anglického Jakuba, 
jednak u Holanďanů, dávných nepřátel španělských Habsburkův. 
I rozzuřily se v Porýní a dolním Pomohaní nové boje r. 1622 
a 1623, ve kterých vůdce katolického vojska Tilly několikráte 
zvítězil nad Mansfeldem i jinými vůdci, a tím zajištěno bylo držení 
Dolní Falce vévodovi Maximilianovi. Avšak boje ty dodaly nové 
odvahy knížeti sedmihradskému Betlenovi Gáborovi, aby se znovu 
pustil s císařem do války. V srpnu 1623 vytrhl ze Sedmihradska, 
dobyl za krátko nejdůležitějších měst hornouherských a blížil se 
hranicím moravským; někteří emigranti, jako hrabě Jindřich 
Thurn a markrabí Jiří, někdejší vévoda krnovský, vybízeli jej 
horlivě ku vpádu do zemí českých, doufajíce, že i jim tak bude 
umožněn návrat. Císařský vůdce Carafa zaujal pevné ležení na 
pravém břehu řeky Moravy u Hodonína, odkud žádal císaře za 
bezodkladnou pomoc. Ale tato nepřicházela a Betlen množstvím 
válečného lidu sevřel císařské se všech stran. Zároveň podnikali 
Turci, Tataři i Uhři daleko široko loupežné nájezdy, poplenili 
okolí Znojma, Brna. Olomouce i Hradiště, menší města i vesnice 
vypálili a mnoho tisíc lidí zajatých odvlekli do otroctví. V císař- 
ském táboře nastala největší bída, ale také Betlen octl se v po- 
stavení nepříznivém. Po delším vyjednávání stvrzen byl (8. května 
1624) mír mezi Betlenem a císařem ve Vídni, jímž v podstatě 
obnoveny podmínky míru mikulovského. Jindřich z Thurnu odešel 
do Holandska a vstoupil později do služeb republiky benátské. 

Bedřich Falcký, zbavený od císaře země své i titulu kurfirst- 
ského, docházel stále ještě pomoci holandské, též král anglický 



273 



Jakub nucen byl svého zetě vydat něji než dcsud podporovati. 
Také francouzský státník kardinál Richelieu zahájil nový boj 
proti rodu Habsburskému. Za tím účelem získal krále dánského 
Kristiána IV., jemuž zajistil peněžitou podporu Francie, Anglie 
i Holandska a který tedy jal se za pomoci stavů dolnosaských 
sbírati vojsko proti císaři. Jiné vojsko sbíral Mansfeld, a také 
s vévodou sedmihradským Betlenem Gáborem bylo zahájeno 
vyjednávání o spolek. Mansfeld měl vtrhnouti do Slezska a odtud 
spojiti se s Betlenem v Uhrách. 

Císař Ferdinand přijal do svých služeb českého pána 
Albrechta z Valdštejna, který konfiskacemi a výhodným sňatkem 
nabyl rozsáhlých statků v Čechách i na Moravě (Vsetín, Lukov 
a j.) a povýšen byl (12. března 1624) od císaře za knížete a 
později za vévodu fridlandského. Valdštejn sebrav silné vojsko, 
odtáhl do Německa na pomoc ligistickému vůdci Tillymu, jenž 
stál proti králi dánskému, a zaujal pevné postavení u Desavy. 
Tam udeřil naň (25. dubna 1626) Mansfeld, ale byv poražen 
ustoupil do Braniborska, odtud však vtrhl do Slezska, kdež přijav 
do svého vojska mnoho exulantů českých i moravských, obsadil 
Opavu, Krnov i Těšín a zmocnil se průsmyku Jablunkovského, aby 
se spojil s Betlenem Gáborem. Tento zanedbal vhodné příleži- 
tosti, a poněvadž zatím Valdštejn spěchal do Slezska na obranu 
této země, Mansfeld zaměřil na Moravu směrem k Lipníku a celý 
kraj olomucký zpustošil. Útok na opevněný Unčov byl odražen, 
za to dobyto bylo Nového Jičína a městu uložena veliká kontri- 
buce; Hraničtí měšťané, nakloněni dosud víře bratrské, otevřeli 
dobrovolně Mansíeldovi brány městské. Zatím už také Valdštejn 
dorazil na Moravu a zaujal pevné leženi u Olomouce. Tím donucen 
byl Mansfeld obrátiti se do Uher, kdež doufal spojiti se s Bet- 
lenem Gáborem. Valdštejn však ho předstihl a udeřil na Betlena 
Gábora, který když nemohl od Turků dovolati se pomoci, obnovil 
raději s císařem mír (28. prosince 1626). Mansfeld, který už dříve 
odebral se na jih, v Bosně náhle onemocněl a zemřel. Vojsko 
jeho jen z části vrátilo se do Slezska, ostatek zahynul ještě 
v UhMch nedostatkem a nemocmi. Valdštejn odvedl vojska svá 
z Uher na Moravu, do Slezska a do Čech, kdež všude pluky 
jeho bezohledně obyvatelstvo odíraly. 

Odbojní měšťané Hraničtí, když zbaveni byl odchodem 
Mansfeldovým všeliké opory, vypravili poselstvo ke kardinálu 

18 



274 

Dietrichštejnovi, prosíce za odpuštění a za přímluvu u císaře. 
Nicméně uložena jim velká peněžitá pokuta a město zbaveno 
všech svých práv a privilegií. Přední původcové vzpoury popra- 
veni; selský lid z okolí hranického byl nucen na tyto popravy 
se dívati. Také obyvatelé města Vsetína i okolních vesnic byli 
do tohoto povstání zapleteni, těm však na velké prosby dána 
byla milost. 

V srpnu r. 1627 Valdštejn s vojskem vypravil se do sever- 
ního Německa, kde zatím také Tilly dobyl skvělého vítězství nad 
králem Kristiánem u Luttera. Oba vůdcové spojivše se vytlačili 
krále dánského z Holštýnska, Šlesvicka i Jutska, takže nucen byl 
uchýliti se na ostrovy. Král Kristián zbaven byv válkou vypuklou 
r. 1627 mezi Francii a Anglií naděje na pomoc peněžitou od 
těchto států, rád přijal ruku ke smíru podanou od císaře; mír 
uzavřen byl v Lubeku (22. května 1629), Kristiánovi vráceny 
byly všechny dobyté krajiny, za to musil se zavázati, že upustí 
od nepřátelství s císařem. Meklenburští vévodové byli zbaveni 
svého panství, které od císaře uděleno pak bylo lénem Vald- 
štejnovi. Moc tohoto vojevůdce vzrostla nesmírně, vojsko jeho 
počtem do 100.000 m. rozkládáno ponenáhlu po celém Německu, 
kdež na vydržování jeho ukládány byly příteli nepříteli vysoké 
částky kontribuční. To vzbudilo mu nepřátele netoliko mezi pro- 
testanty, nýbrž i mezi knížaty katolickými, zvláště když císař 
Ferdinand II. vydal (1629) restituční edikt, jímž nařízeno, že 
všechna duchovní knížectví, biskupství, kláštery a jiné statky 
jež byly od protestantů zabaveny, mají se navrátiti bud předešlým 
držitelům, nebo znovu osaditi katolickými hodnostáři. Když dvůr 
císařský dal na jevo úmysl, ponechati si část statků protestantům 
odňatých, vzbuzena tím nová nespokojenost i knížat katolických. 
Na říšském sněme v Řezné (1630) čtyři katoličtí kurfirstové, v jich 
čele Maximilian Bavorský, vedle obou protestantských vedli 
osobně stížnost u císaře na útisky vojska, a kurfirst bavorský jal 
se již i tajně vyjednávati o spolek s kardinálem Richelieuem. 
Poněvadž dosud trvala válka v Itálii s Francouzi i Benátčany a 
zatím také již švédský král Gustav Adolf stanul na půdě německé, 
aby zdvihl boj proti císaři, tento konečně povolil mocnému ná- 
tlaku a propustil Valdštejna ze svých služeb (1630). Valdštejn 
odebral se do Čech na své panství, a velitelem vojska císařského, 
jehož valná část byla propuštěna, i ligistického byl jmenován TilJy. 



275 



Král Švédský Gustav Adolf vytlačil zbytky císařského vojska 
z Pomořanska, vtrhl do Braniborska a učinil spolek s Magde- 
burkem, který však brzo potom byl od Tillyho obležen, dobyt 
a rozbořen. Gustav Adolf pohnuv oba kurfirsty, braniborského 
i saského, ke spolku a sešili v se jejich vojskem, zvítězil (1631) 
v tuhé čtyřhodinné bitvě u Breitenfelda (nedaleko Lipska) nad 
vojskem Tillyho a Pappenheima. Zatím co Gustav Adolf dále 
pronásledoval Tillyho, vojsko saské vedením Arnimovým vtrhlo 
do Lužice a do Čech, kdežto hrabě Thurn dostal rozkaz najati 
vojsko a spůsobiti v Čechách nové vzbouření. Sašové táhli ku 
Praze, která zbavena jsouc vojenské posádky, již druhého dne se 
Arnimovi vzdala. S vojskem saským slavilo mnoho českých exu- 
lantů, mezi nimi Thurn a Roupov, vjezd svůj do Prahy a zmoc- 
nili se také některých statků v oné části země, která byla od 
Sašův obsazena. Poněvadž však vůdce císařského vojska Maradas 
u Nymburka odrazil útok Arnimův, byla Morava ušetřena vpádu 
vojska nepřátelského a pouze pomezní krajiny v okolí Jihlavy a 
Třebíče navštíveny byly ojedinělými nájezdy vojsk saských. 

Král švédský vtrhnuv do Porn ohání a středního Porýní 
zabral panství arcibiskupa mohučského, trevirského i Dolní Falci, 
ze kterýchž území hodlal zříditi si základ k protestantskému 
císařskému důstojenství v Německu. Odtud na jaře r. 1632 na- 
stoupil výpravu do Bavor a vynutil si přechod přes dolní Lech 
prudkou dělostřelbou, ve které Tilly byl těžce poraněn a brzo 
potom zemřel. Téměř celé Bavory octly se v moci švédské. 
Ferdinand opět nabídl nejvyšší velitelství nad vojskem císařským 
Valdštejnovi, který po dlouhém vyjednávání a po splnění všech 
žádaných podmínek hodnost tu zase přijal. Odebrav se do Znojma, 
doplnil rozptýlené pluky císařské a do jara 1632 měl v Čechách 
a na Moravě dobře vyzbrojené a četné vojsko pohotově. Dal se 
na pochod do Cech, a dobyv Prahy po krátkém odporu, vytiskl 
Sasy z celé země, zaměřil na západ do Bavor a spojiv se s ligi- 
stickým vojskem, jemuž velel kurfirst bavorský, donutil krále 
švédského, že zaujal obranné postavení u Norimberka. Tam také 
Valdštejn opevnil se na blízkých návrších a po celých sedm 
neděl stála obě nepřátelská vojska proti sobě. Konečně Gustav 
Adolf udeřil (3. září) na hradby tábora Valdštejnova, ale byv 
odražen s velkými ztrátami, ustoupil opět do jižních Bavor. Vald- 
štejn nedbaje, že země Maximilianova jest ohrožena, obrátil se 

18* 



276 

proti kurfirstovi saskému, aby jej odvrátil od spolku švédského. 
Na zprávu o tom Gustav Adolf spéchal rovněž do Saska a tu 
svedena byla u Liitzena (16, listop.) bitva, ve které král švédský 
padl. Švédové však vedením Bernarda Výmarského opanovali 

v 

bojiště; Valdštejn obrátil se do (.'ech a tam dal popraviti některé 
důstojníky, jimž přisoudil vinu své porážky. 

Po smrti krále švédského ve jménu nezletilé dcery Gustava 
Adolfa, šestileté Kristiny, řízení státní správy ve Švédsku ujal 
se kancléř Axel Oxenstierna a Richelieu učinil s knížaty a stavy 
protestantskými smlouvu, aby vrchní veleni války ponecháno bylo 
kancléři švédskému, jemuž zajištěna od Francie dosavadní pod* 
pora peněžitá. Švédští vojevůdcové Gustav Horn a Bernard Vý- 
marský zatím uvedli celé Franky, část Porýní, Švábska i Bavorska 
pod svou moc. Naproti tomu Valdštejn, který za tu dobu doplnil 

v 

svou armádu v Cechách na 60.000 m., prodléval dlouho v nápadné 
nečinnosti. Vytrhnul sice s hlavni moci vojenskou do Slezska, 
neudeřil však ihned na nepřátelské vojsko švédsko-saské, vedené 
Arnimem a Thurnem, nýbrž počal tajně vyjednávati s oběma 
o spojení obou vojsk za tím účelem, aby císařovi odebráno bylo 
království české a dáno Valdštejnovi ; ve prospěch exulantů mělo 
vše uvedeno býti ve stav z r. 161 8. Nečinnost a obojetné chování 
Valdštejnovo vzbudily nedůvěru a rozhořčení u dvora vídeňského 
i u kurfirsta bavorského, v jehož zemi Švédové bez překážky 
zhoubně řádili. Valdštejn udeřil sice na oddil vojska A mimova 
a přinutil ke kapitulaci u Stěnavy, ale zajaté důstojníky většinou 
propustil na svobodu, mezi nimi i Thurna, což opět vzbudilo 
velkou nelibost ve Vídni. Jiný zajatec, bývalý moravský pán 
Václav B»tovský, byl odveden do Brna, tam vydán kardinálu 
Dietrichštejnovi a na rozkaz císařův zastřelen. Zatím Bernard 
Výmarský zaplavil celé Bavory a ohrožoval i Horní Rakousy. 
Kurfirst Maximilian důrazné dovolával se pomoci císařské, ale 
Valdštejn schválné váhal, dávaje tak osobnímu nepříteli svému 
cítiti pomstu za někdejší své sesazení. Teprve když přišla zpráva 
o pádu Řezná, Valdštejn hnul se z Litoměřic přes Rakovník do 
bavorského Brodu, odkudž mohl v brzce udeřiti na hlavní vojsko 
švédské. Najednou však z Brodu vrátil se zase do Cech a zaujal 
ležení v Plzni. Tento neočekávaný obrat působil ve Vídni jako 
hromová rána. Kurfirst bavorský vystoupil s žalobou u císaře, 
že Valdštejn chce jej i jeho zemi zničiti. Dověděv se o tom, 



277 

Valdštejn urychlil své zrádné záměry a jal se znovu vyjednávati 
se Švédy i Francouzi; aby si zajistil podporu svého vojska, 
rozkázal, aby pluky rozložené po Moravé přirazily do Čech 
k hlavnímu vojsku. Zároveň svolal všechny generály i plukovníky 
a pohnul je, že při hostině (12. ledna 1634) podepsali revers, 
jímž se zavázali, že jej ve všem chtějí obětavě podporovati. 
Na zprávu o tom císař vydal patent, jímž se důstojníci i vojáci 
zbavovali závazku poslušenství k Valdštejnovi a velitelství pře- 
neseno na Gallasa s tajným dodatkem k spolehlivým generálům, 
aby se Valdštejna zmocnili živého nebo zavražděného. Valdštejn, 
jehož tato věc nezůstala úplně tajná, znovu shromáždil vyšší 
důstojníky, ujistil je svou věrností k císaři i k víře katolické, 
ano vydal o tom i písemný revers, jejž podepsalo 30 důstojníků. 
Zatím ovšem jeho tajné vyjednávání se Švédy a Sasy svědčilo 
o pravém opaku. Aby byl blíže nepříteli, Valdštejn vytrhl s voj- 
skem z Plzně do Chebu. Tam však byl návodem plukovníka 
Butlera zavražděn i s nejbližšími svými důvěrníky (25. února 1634). 

Velitelem vojska císařského jmenován byl král Ferdinand III.. 
jemuž hlavním rádcem přidělen byl generál Gallas. Po dobytí 
Řezná svedena byla s Horném a Bernardem Výmarským bitva 
u Nordlink (5. a 6. září), ve které švédští vůdcové byli s velkou 
ztrátou poraženi a zatlačeni do dolního Pomohaní. Zatím Arnim 
spojiv se se švédským vůdcem Banérem, obsadil Slezsko a odtud 
vtrhli do Cech a dobyvše některých měst, dorazili až ku Praze, 
na kterou však se útokem neodvážili ; ustoupili do severních Čech, 
odkudž Banér podnikal loupežné výpravy i na Moravu, zvláště 
do okolí jihlavského ; avšak na zprávu o bitvě nórdlinské Švédové 
vyklidili Cechy a kurfirst saský učinil s císařem mír v Praze 
(1635), jimž mu postoupeny Horní i Dolní Lužice jakožto léna 
koruny české, platnost restitučního ediktu značně omezena a 
vévodům meklenburským země jejich vrácena; za to bylo císaři 
umožněno, provésti katolickou reformaci také ve Slezsku. Většina 
knížat a stavů německých přistoupila k tomuto míru a císař 
potom snadno dosáhl, že syn jeho Ferdinand III. jednohlasně byl 
zvolen a korunován za krále římsko-německého. 

Kardinál Richelieu obávaje se velikého vzrůstu moci Habs- 
burské, novou smlouvou se Švédy zvýšil dosavadní příspěvek 
peněžitý a zavázal se postaviti silné vojsko proti císaři i Španělsku. 
Štěstí válečné však nebylo Francouzem příznivé; za to švédský 



á7S 



vůdce Banér porazil kurfirsta saského Jana Jihho i císařského 
vůdce Hatzfelda u Wittstocka v Branibořích (1636). Brzo potom 
(15. února 1637) zemřel císař Ferdinand II. 

£ //. Cimi' n Irtíl Fetdhmud III Válka srédsko-francoušďá 

a mir rr.stfáLský. 

Císař Ferdinand lil. byl téla slabého, ale otužilého pilným 
cvičením tělesným a častým provozováním honby. Byl vzdělán 
v několika řečech, také česky mluvil a se zvláštní zálibou při 
veřejných procesích i službách božích hlasitě zpívával staročeskou 
píseň »Svatý Václave, voj vodo české zemec. Byl přísným ve vy- 
konávám všech předpisů církve katolické, ale v náboženských 
věcech smýšlel volněji a samostatněji než otec. Byl šetrným a 
značně obmezil rozsáhlá vydání při dvoře císařském, zavedená 
po celou dobu panování štědrého Ferdinanda II. 

Nedlouho před nastoupením Ferdinanda III. (1636) zemřel 
kardinál DietrichŠtejn, v jehož rukou byla spojena po šestnácte 
let veškera moc světská i duchovní; potom byla rozdělena. 
Biskupem olomuckým zvolen byl Jan Arnošt Plateis z Platten- 
štejna, a po jeho brzké smrti (1637) bratr císařův arcikníže 
Leopold Vilém. Zemským hejtmanem pak čili gubernátorem 
moravským Ferdinand III. jmenoval knížete Maximilana Dietrich- 
štejna, synovce kardinálova, který také zdědil všechny jeho statky. 
DietrichŠtejn brzo tento úřad složil a na jeho místo povolán byl 
hrabě Julius ze Salmu a z Neuburka ; za něho nedávno před tím 
(1636) zřízený tribunál královský přeložen byl z Brna do Olo- 
mouce, kdež sídlem jeho byla královská mincovna. Tento nový 
úřad zeměpanský, jenž skládal se z kancléře, dvou rad, dvou 
sekretářův a z písaře, obdařen byl značnou mocí politickou 
i soudní na úkor dosavadních zemských úřadův i zemského soudu. 

Hrabě Salm pro zneužívání moci úřední i jiné trestuhodné 
věci složen byl již r. 1640 se svého úřadu a zemské hejtmanství 
svěřeno třem osobám, nejvyššímu komorníkovi Kryštofu Pavlovi 
z Lichtenštejna, nejvyššímu sudímu hraběti Janu z Rotalu a pod- 
komořímu hraběti Františkovi de Magnis. Ale již r. 1642 Kryštof 
Pavel z Lichtenštejna jmenován byl jediným hejtmanem zemským 
a zastával tento úřad do roku 1648. V té době (na sklonku 1641) 
královský tribunál přeložen opět do Brna, zároveň s olomuckými 



27» 



deskami zemskými. Brno stalo se sídlem veškeré soudní i politické 
správy moravské a možno od této doby pokládati je za hlavní 
město Moravy. 

Na vedení válečné vláda žádala vždy větší platy. Vybírání 
berně potkávalo se u schudlého lidu s velkými nesnázemi, takže 
četné nedoplatky musily se odpouštěti. Královská města za po- 
sledníeh let tak se zadlužila, že zemský hejtman Maxim. Dietrich- 
štejn vydal nařízení, aby proti nim od věřitelů nebylo exekucemi 
dokračováno. Lid zbavený všeliké výživy, v krajinách lesnatých, 
zvláště na Valašsku, velmi zdivočel a oddal se i životu loupež- 
nickému. 

Hned na počátku vlády Ferdinanda III. stavové moravští 
předložili mu stížnost proti > Obnovenému zřízení zemskému «. 
Nevyřízenou zůstávala vždy ještě otázka opavská. Jiný kus týkal 
se sporu mezi stavem duchovním a panským. Císař odpověděl, 
že stav duchovní má býti prvním při všech sjezdech a sněmích, 
a zároveň vypočteno, kteří duchovní k tomuto stavu po právu 
náležejí. Ostatně bylo stavům přísně nakázáno, aby na nic dří- 
vějšího, ani na staré zvyklosti ve zřízení zemském se neohlíželi 
a jenom dle > Obnoveného zřízení* se řídili. Žádost stavův, aby 
kromě předloh vládních na sněme měli jednati též o obecných 
potřebách panovníka i země, aby při dosazování osob v úřady 
zemské i komorní nejen zemský hejtman, ale i celý zemský soud 
byl slyšán, aby úřady dávány byly pánům i rytířům z rodů staro- 
usedlých a ne nových, neznámých, císař rozhodně odmítl. 

Náboženský stav na Moravě té doby byl neutěšený. Horlivou 
snahou kardinála Dietrichštejna byla sice církev katolická v zemi 
značně sesilena, nicméně bylo jí neustále zápasiti s velkými obtí. 
zemi. Tyto záležely hlavně v nedostatku duchovenstva, zvláště 
světského. Biskup staral se sice též o rozmnožení a zvelebení 
kněžstva světského a byl v tom podporován četnými zástupci 
katolické šlechty. Ale všechny tyto snahy zůstávaly větším dílem 
marnými; vedle duchovní správy též školství potrvalo dlouho 
ještě v hlubokém úpadku. Přes veškeru horlivost v provádění 
katolické reformace obecný lid ve vsích a v městech zůstával 
věren svému náboženskému přesvědčení. Příčinu toho mimo jiné 
dlužno hledati též v tom, že arcikníže-biskup Leopold Vilém 
zůstával pastýřského sídla svého vzdálen, a biskupství osiřelo 
i ve věcech duchovních i v světských. Po vpádu švédském na 



S80 

Moravu r. 1642 uprchl ze země také tehdejší administrátor a 
kanovníci rozutekli se na všechny strany. 

Hlučné válečné události ušetřily Moravy v prvních pěti letech 
panování Ferdinanda III. Švédský vůdce Banér vpadl (r. 1639) 
do Saska, porazil u Kamenice spojené vojsko sasko-cfsařské a 
vtrhl labským údolím do Cech a po celý rok pustošil zemi daleko 
široko. Oddíl vojska švédského pustil se z Německého Brodu ke 
hranicím moravským. Tam však, v okolí Jihlavy, stála zemská 
hotovost moravská a studentská legie olomucká. Proto Švédové 
couvli zpět a o Moravu již se nepokusili. Teprve na jaře r. 1640 
byl tento hrozný nepřítel od arciknížete Leopolda Viléma vy- 

v 

tištěn z Cech do Saska a do Durynska. Banér brzo potom (1641) 
zemřel v Halberstadtě a vůdcem vojska švédského stal se Linhart 
Torstenson, který vtrhl na jaře r. 1642 do Braniborska, odtud 
do Slezska; hlavní armáda postupovala přes Břeh, Opolí a Nisu 
na Moravu, vše nemilosrdně pleníc a pustošíc, tak že lid prchal 
s dobytkem do lesův a zásek. Prchající vojsko císařské couvalo 
směrem k Hradišti a podniklo se Švédy šarvátku u Holešova. 
Torstenson stanul u Olomouce, odkudž obyvatelstvo zámožnější 
prchalo k Brnu a k Vídni. V Brně nastal takový postrach, že 
tribunál i desky přeloženy do Znojma. Olomucké posádce velel 
plukovník Antonín Miniati, který ani se o obranu nepokusiv, 
uzavřel (14. června) s Torstensonem kapitulaci za volný odchod 
svých vojákův. Ohromná kořist zbraně, náboje a spíže, zvláště 
bohaté zásoby obilí a vina, padly Švédům do rukou. Obec musila 
zaplatiti 30.000 tolarů výpalného, a pak vymáhány od každého 
kostela a kláštera ještě zvláště vysoké sumy. Švédové obsadili 
také blízký premonstrátský klášter v Hradišti a vyjímaje poklad 
kostelní, všecko vybrali a poplenili. Zejména archiv a knihovna 
klášterní byly spáleny. Miniati byl potom pro velezrádu od vo- 
jenského soudu odsouzen k smrti, ale císařskou milostí zachován 
při životě. Olomouc zůstala potom plných osm let v moci švédské. 
Také Prostějov, Litovel a Unčov byly obsazeny. Mnozí měšťané 
olomučtí i sedláci valašti, kteří z donucení obrátili se na víru 
katolickou, tajně i zjevně přidávali se k bvédům a dobré služby 
jim konali. 

Torstenson vrátil se s hlavni armádou do Slezska. Arcikníže 
Leopold Vilém v čele vojska císařského obrátil se nejprve k Olo- 
mouci, zanechal před městem část vojska a vypudiv z ostatních 



281 

mést, zejména z Prostějova Švédy, sesílil tam císařské posádky. 
Potom dobyv Opavy, obrátil se proti Torstensonovi do Saska 
a svedl s ním bitvu u Breitenfelda, ve které císařští po tuhém 
boji a s velkými ztrátami byli poraženi. Torstenson, který v této 
bitvě ztratil rovněž mnoho mužstva, nemohl pomýšleti na další 
pronásledování nepřítele. Dověděv se, že švédské posádce v Olo- 
mouci nastává nedostatek, vtrhl do Lužice a odtud do Čech, 
kdež vůdce císařský Gallas nechal ho volně pustošiti východní 
kraje a neodvážil se otevřené bitvy. Torstenson dvěma proudy 
dal se na pochod do Moravy, aby čerstvě zásobil ohroženou po- 
sádku olomuckou, jednak přes Litomyšl na Svitavy, jednak přes 
Pelhřimov na Jihlavu. Moravě nastaly podobné hrůzy, jaké Čechy 
zažily r. 1639. Dobyv hradu Mírová, Mohelnice, Litovle a Štern- 
berka, Torstenson slavil vjezd svůj do Olomouce, kdež ovšem 
od Švédů byl radostně uvítán; pak namířil na Kroměříž a dobyl 
ho prudkým útokem, ač měšťané kroměřížští statečně se bránili. 
K dobytí města nejvíce přispěli vsatští Valaši, kteří doufajíce 
v obnovení svobod náboženských, se Švédy se spojili. Odtud 
Torstenson namířil na Uh. Hradiště, poněvadž však město bylo 
dobře opevněno, vrátil se směrem k Tovačovu a položil se v okolí 
jeho táborem. 

Císařský vůdce Gallas hnul se pozdě od Brandejsa, a jednak 
přes Něm. Brod, jednak přes Poličku dal se na pochod k Brnu. 
Tam shromáždil své vojsko, ale ač početně byl v převaze oproti 
Torstensonovi, přece i potom choval se nečinně. Torstenson vida 
tuto nerozhodnost, dal podnikati loupežné nájezdy do okolních 
krajin, zvláště na Žďársko a Velko-Meziříčsko, kdež obyvatelé 
ukrývali se do lesův a jeskyň. Oddíl vojska švédského spojený 
se sedláky valašskými poplenil krajinu až k Vídni. Nově dobyli 
Švédové Fulneka, Nového Jičína, Přerova, Lipníka, Ostravy a 
Uher. Brodu; poněvadž neměli na posádky dosti branného lidu, 
obyčejně dobyté město vyloupili a zase je opustili. 

Torstenson právě tehda vyjednával o spolek proti císaři 
s vévodou sedmihradským, Jiřím Rákoczym, a spoléhaje na jeho 
pomoc, pokusil se i o přepadení Brna, jehož dobytí zavčas ještě 
zachráněno bylo oddílem vojska císařského. Na štěstí porta turecká 
zakázala Jiřímu Rákoczymu účastenství ve válce proti císaři, na 
druhé straně pak proti Švédům vyvstal král dánský. Torstenson, 
jemuž od vlády švédské bylo uloženo vtrhnouti do Dánska, náhle 



282 

(1643) hnul se od Brna k Olomouci, sesílil a zásobami opatřil 
tamější posádku, obsadiv pak krom toho jen ještě některá pevnější 
města moravská, jako Tovačov, Unčov, Šternberk a Fulnek, odtáhl 
s hlavním vojskem do Holštýna. 

Poněvadž Švédové měli dosud vydatnou oporu ve vsatských 
Valaších a tito po dobrém nechtěli se vrátiti v poslušnost císa- 
řovu, císařsky vůdce Puchheim vypravil se proti nim a porazil 
jejich hlavní oddíl o 7000 m. Potom v Brně držán byl přísný 
soud, jehož předsedou byl hrabě Jan Rotal; vůdcové Valachů, 
Kovář se synem a Roman a jiných na 200 bylo kolem lámáno, 
rozčtvrceno, oběšeno na šibenicích i na stromech, ostatní postří- 
leni. Valašské obyvatelstvo exekucí a útěkem ze země valně 
prořídlé ještě se stenčilo, když hrabě Rotal po dobrém i násilně 
rozsazoval je po panstvích na Holešovsku a Napajedelsku, aby 
statky své zalidnil. 

Jiří Rákoczy znovu učinil se Švédy a Francouzi branný 
spolek proti císaři, zajistiv si od nich velkou peněžitou i vojenskou 
podporu. Císař vypravil proti němu část vojska stojícího na 
Moravě vedením Gotze a Puchheima, kteří zatlačili Rákocze zase 
až k Tise. Švédové v Olomouci byli obleženi zbytkem vojska 
císařského, s nímž se spojila veřejná hotovost moravská, vedená 
hrabětem Burianem Ladislavem z Valdštejna. Zatím však generál 
Gallas, který vypraven byl za Torstensonem na pomoc králi 
dánskému, byl od něho poražen a pronásledován nazpět s veli- 
kými ztrátami do Čech, kamž stihl jen se skrovnými zbytky 

v 

někdejší armády. Za ním v patách vtrhl do Cech Torstenson 
a poraziv císařské vůdce Gotze a Hatzfelda u Jankova (1645), 
namířil odtud na Moravu, kde rozšířil se všeobecný postrach a 
hrůza před vítězným nepřítelem; obyvatelstvo venkovské se skrov- 
ným majetkem utíkalo do nepřístupných lesů, boháči pak z měst 
a hradů prchali z vlasti do zemí sousedních. Jen v některých 
městech statečnější měšťané vytrvali s posádkami císařskými. 
Torstenson od Jankova táhl na Jihlavu, a obsadiv ji, vyslal pomoc 
obležené posádce olomucké ; i musil hrabě Burian Ladislav z Vald- 
štejna upustiti od obleženi Olomouce a couvl směrem k Brnu. 
Torstenson opevniv Jihlavu pro delší pobyt Švédů, vyrazil proti 
Znojmu a dobyv ho, vtrhl do Rakous, kdež očekával spojence 
svého vévodu Jiřího Rákocze, ale nemoha se jeho pomoci dočkati, 
hnul se s celou armádou k Brnu, kam dorazil dne 3. května a 



283 

počal usilovně města dobývati. Hradby brněnské i Špilberk byly 
za posledních neděl před jeho příchodem velmi dobře opevněny 
a obráncům dostalo se výtečného vůdce v Radvitovi de Souches, 
jemuž za krátký čas podařilo se město dobře připraviti k obraně 
hradby opevniti a sehnati také dostatek zbraně i střeliva. Posádka 
jeho čítala jen něco přes 400 vojákův, ale k nim připojilo se 
přes 1000 dobrovolníků, šlechticů, měšťanův, úředníků, řemesl- 
níkův i chovanců školy jezuitské. Švédové, jichž hlavní tábor byl 
s počátku v Králově Poli, později v Modřicích, hleděli jednak 
prudkou každodenní střelbou, jednak podkopy město donutiti ku 
vzdání; ale všechny pokusy takové byly mařeny statečností a 
ostražitostí obhájcův a také všechny útoky švédské na hradby 
byly odraženy. Oblehající trpěli čím dál tím více nedostatkem 
potravy, píce pro dobytek i střeliva a Torstenson trápen bolestnou 
nemocí a rozmrzen dosavadním nezdarem toužebně očekával pomoc 
slíbenou mu od Jiřího Rákocze. Tento poslal svého syna Zikmunda 
se 7000 jezdci a čtyřmi těžkými děly k Brnu, a brzo potom sám 
s hlavním vojskem vtrhl do Moravy a zaujal ležení mezi Hodo- 
nínem a Břeclavou. Avšak zastrašen hrozbami porty turecké, 
Rákoczy učinil mír s císařem v ležení u Břeclavy, jimž za vý- 
hodných podmínek vzdal se všelikého spolku se Švédy i s Fran- 
couzi. Odchodem jeho z Moravy Švédům u Brna odňata poslední 
naděje v nějakou pomoc, a poněvadž zatím sbíralo se nové vojsko 

v 

císařské v jižních (/echách i v Rakousích, Torstenson nabyl pře- 
svědčení, že nadlouho již nelze mu Brno obléhati. Poslední zoufalý 
útok na město byl 15. srpna na celé čáře odražen neobyčejnou 
statečností obhájců brněnských. Torstenson s armádou značně 
seslabenou od Brna odtrhl a dal se na pochod do Rakous, kdež 
sice arcivévodu Leopolda Viléma zatlačil za Dunaj, ale dále na 
Vídeň se neodvážil. Vrátiv se na Moravu, kde ještě hrozné po- 
plenil kraj znojemský a jihlavský, zabezpečil švédské posádky 

_ v 

v Mikulově, Znojmě, Jihlavě, Telči a Olomouci, zaměřil do Cech 
a odtud do Slezska. Ještě na sklonku r. 1645 dorazil do Lipska, 
ale tam trápen neustále dnou, složil velitelství nad armádou 
švédskou, označiv svým nástupcem Karla Gustava Wrangla. 

Již během r. 1646 Telč, Znojmo, Plumlov, Mikulov padly 
zpět do rukou císařských. Zbývala na západě Jihlava, na severu 
Unčov, Fulnek, Scvinec a dobře opatřená Olomouc. Na Jihlavu 
udeřil Souches (1647), ale pro nedostatek potravy po pěti nedělích 



284 

musil od obležení upustiti. Teprve počátkem října hrabě Puchheim 
a Souches znovu oblehli město s 9000 m. Po statečném více než 
dvouměsíčním odporu, za něhož padl velitel posádky Oesterling, 
Švédové vydali město za svobodný odchod, který jim byl povolen 
(7. prosince). 

Zatím co již od několika let vyjednávalo se o podmínkách 
míru se Švédy v Osnabriicku, s Francouzi v Munsteru, bojiště 
přeneseno bylo z císařských zemí dále na západ. Švédský voje- 
vůdce Wrangel, spojiv se s francouzským generálem Turennem, 
vtrhl do Bavor a odtud do Čech a dobyl Cheba (1647); a ' e zatím 
přikvapila armáda vedená samým císařem Ferdinandem III. a ví- 
těznou bitvou u Třebele zastavila další postup Švédů. Spojené 
vojsko císařské a bavorské bylo však poraženo od Wrangla a 
Turenna u Zusmarshausena v jižních Bavořích (17. května 1648); 
část Švédů vedená Kónigsmarkem vtrhla Horní Falci do Cech, 
přirazila z nenadání ku Praze a zradou císařského důstojníka 
Arnošta Otovalského zmocnila se Malé Strany. Staré a Nové 
Město však hájeno bylo silnou posádkou a ozbrojeným měšťan- 
stvem i studentstvem. Švédské vojsko zahájilo prudkou střelbu, 
která trvala po dva týdny a konečně (25. října) podniklo hlavní 
prudký útok na město. Po pětihodinném hrdinném boji Švédové 
byli odraženi, a několik dní potom přišla zpráva, že učiněn byl 
vestfálský mír (24. října 1640). Jím císař ztratil državu svou 
v Elsasku a pevnost Breisach, jež postoupil Francii. Krom toho 
byla již dříve (v míru pražském 1635) za přátelské služby kur- 
firstu saskému postoupena obojí Lužice. Také císařská moc oproti 
říšským stavům v Německu byla rozličnými články tohoto míru 
značně seslabena. Za to však moc panovnická v dědičných zemích 
rodu Habsburského, utvrzená a rozšířená potlačením odboje sta- 
vovského na počátku války třicetileté, neutrpěla pražádné újmy. 
Zvláště pak nadobro zklamány byly naděje emigrantů v dosažení 
někdejší svobody náboženské a politických práv, nebo dokonce 
zabavených statků. Švédští zástupcové s počátku horlivě a na 
oko neústupně kladli tento požadavek, ale konečně upustili od 
něho za výhody poskytnuté jim na jiné straně. Emigrantům dána 
sice úplná amnestie a povolen jim i návrat do zemí císařských, 
ale jen pod výminkou, podrobí-li se domácím zákonům, t. j. 

v 

v Cechách a na Moravě uznají-li obnovená zřízení a přestoupí 
k víře katolické. Statky pak měly býti navráceny pouze oněm, 



285 



kterým byly zabaveny pro účastenství ve válce švédské nebo 
francouzské, tedy teprve od r. 1630. Statků takových bylo ovšem 
velmi po řídku, neboť skoro všichni ztratili své statky již po 
bitvě bélohorské. Ve věcech náboženských císaři vyhrazeno bylo 
právo donucovati poddané ke své víře, podobně jako bylo při- 
řčeno říšským stavům v Německu. Právo stěhovati se ze země 
pro víru bylo ponecháno jen osobám stavovským; ostatnímu 
lidu mohlo i násilím v tom býti bráněno. Bratrská církev za 
hranicemi odsouzena byla k bídě a zahynutí. Poslední biskup 
Jednoty, slavný Jan Amos Komenský, v tehdejším spise svém, 
•Kšaftu umírající matky Jednoty *, tklivými slovy loučí se navždy 
s milou svou vlastí. Katolická reformace v našich zemích zůstala 
v platnosti, politická práva stavův obmezena na míru nejmenší, 
dědičné právo rodu Habsburského úplně zabezpečeno, panovnická 
moc stala se absolutní. 



» « 83 83 

t 



& » 



» 


K 88 


ss 


SS X 


ss 








■* 




r 









Kniha čtvrtá. 



Od míru vestfálského až po smrt císaře Leopolda II. 

(1648—1792). 



# /•'">. Star stwé po mint reatfálskéw. 

V dědičných zemích císařských zůstávala ještě dlouho po 
míru vestfálském četná města obsazena posádkami švédskými, 
pokud nebyla vyplacena Švédům ujednaná náhrada válečná 5 mi- 
lionů tolarů. Na Moravě drželi Olomouc, Unčoy, Fulnek, Sovinec 
a Šternberk, a z těchto pevných míst podnikali i po uzavřeném 
míru loupežné výpravy po okolních krajích. Teprve po vyplacení 
smluvených lhůt Morava nadobro byla sproštěna nepřátel. Dne 

7. července Í650 vojsko švédské odtáhlo ze Sovince i Šternberka, 

8. července nadobro se vyklidilo z Olomouce, Unčova a Fulneka. 
Odchod Švédů z Moravy a uzavřený mír byly hlučně v zemi 
oslavovány. Olomouc byla více než osmiletým pobytem nepřátel 
uvedena ve stav, který i při všeobecném zpustošení ostatní země 
vzbuzoval pozornost a úžas. Z domův obyvatelných nezůstala ani 
třetina (168 ze 700), v předměstích pak ze 656 domů nezbylo 
ani jediného. Počet obyvatelstva klesl za deset roků z 30.OOO na 
1675. V Brně, které i s předměstími obležením z r. 1645 bylo 
z velké části pobořeno a vypáleno, krutě řadil mor v posledních 
třech měsících r. 1648; tehda mřelo denně v městě 15 — 16 osob; 
královský tribunál proto přestěhoval se do Mikulova, později do 



287 



Uh. Hradišté, odkudž teprve v únoru r. 1649 vrátil se do Brna, 
když nákaza pominula. Podobná zbědovanost jevila se i ve všech 
ostatních méstech moravských. V Jihlavě zbylo ze 401 domu 189 
obydlených, ze 13.000 obyvatel zbylo všeho všudy 299 usedlých 
lidí. V Unčově po odchodu Švédů zbylo 170 domů obydlených 
963 osobami, předměstí byla úplně spálena a vylidněna, Znojmo 
ztratilo válkou a morem r. 1646 na 6000 lidí. V Kyjově ještě 
r. 1668 bylo pouze 43 obydlených domů. Uh. Hradiště sice po 
celou tu dobu se uhájilo, avšak nedostatkem a surovým chováním 
císařské posádky rovněž hluboce pokleslo. Všech sedm královských 
měst moravských mělo ještě r. 1667 pouze 1800 obydlených 
domů. Nejinak bylo v ostatních městech Na venkově pak byla 
dvojnásobná zpustošenost pozemků, prorídlost lidí a chudoba, 
z toho pak úpadek a hrozná sesurovělost mravní bez rozdílu 
stavů. Obyvatelstvo, které té doby bylo v mužném věku, vyrostlo 
namnoze bez náboženství, beze škol a bez spořádané správy Státní, 
a po celý život nepoznalo, leč krev, loupeže, pálení a vydírání. 
Loupežných rot pobíhalo po zemi tolik, že císař Ferdinand III. 
vybídl královské komisary, aby na sněme vymohli vydatná opa- 
tření proti nim. 

Na celé Moravě sčítáno jest r. 1656 na základě úředních 
popisů asi 98.000 domů poddanských, z nichž 26.000, tedy více 
než čtvrtina byla domů pustých a neobydlených. Nejvíce pohrom 
zastihlo kraj brněnský, znojemský a uh.-hradištský, lépe se za- 
chovaly a ušetřeny byly hornaté kraje severní na Olomucku. 
Z rolí pak ve třech krajích jihozápadní Moravy bylo pustých 
více než dvě pětiny. Obyvatelstva bylo r. 1656 sotva 500.000 
na celé Moravě. Po válce lid ponenáhlu vracel se do zpustlých 
domů a také obyvatelstva přibývalo. Obyvatelstva mělo Brno 
i s předměstími ještě kolem r. 1670 pouze 8000, Olomouc 6000, 
Jihlava 4000, Strážnice 3500, Mikulov a Znojmo po 3000, Pro- 
stějov 2000, Přerov 1600, Uh. Hradiště 1500; přes 1000 oby v. 
mělo jen 43 měst, přes 2000 pouze 11. 

Z obou národností v zemi česká národnost utrpěla mnohem 
více než německá. České obce válkou a jinými pohromami byly 
více zastiženy než německé. Němčina nabývala v životě veřejném 
čim dále tím větší moci nejen v městech, nýbrž i v celé zemi 
hned v prvních letech XVII. století. Před válkou třicetiletou 
jednalo se všude po česku i u nejvyšších úřadů královských a 



288 



zemských i na sněmích. V tom se stal veliký obrat již za války 
třicetileté. V deskách zemských dle obnoveného zřízení (1628) 
mělo se vedle české i v německé řeči vkládati. V obojích deskách, 
olomuckých a brněnských, poslední zápisy české jsou r. 1640, 
potom jen německé. Sněm zemský ještě r. 1643 konal se po 
česku, od r. 1668 jen německy. Zemské hejtmanství s krajskými 
hejtmany i jinými úředníky dopisovalo si jen po němečku. Šlechta, 
z velké části cizí, dala úřadovati na svých panstvích také jen 
německy. Četná místa správu obecní vedla větším dílem po ně- 
mečku. Němců tehda značně přibývalo v městech, v krajinách 
dosud smíšených a poměrné ještě více v ryze českých, kde dříve 

v 

bývali sami ('echové. 

Císař Ferdinand i jeho rádcové uznávali nutnou potřebu 
pomáhati zuboženým zemím. Především bylo třeba provésti ně- 
které změny ve správě zemské. Ježto dosavadní hejtman zemský, 
Pavel Kryštof hrabě Lichtenštejn-Kastelkorn, zemřel (1648), do- 
sazen byl na jeho místo hrabě Jan Rottal, pán na Napa jed lích 
a Kvasících; byl zároveň předsedou královského tribunálu. 

Největší překážkou ve snahách vládních, aby povznesen byl 
blahobyt obyvatelstva, byl stálý nedostatek peněz, s jakým bylo 
zápasiti dvorské komoře. V těchto nesnázích vláda císařská obra- 
cela se k sněmům zemským s požadavky vždy většími. Již r. 1 649 
sněm moravský musil, ač v zemi ještě byli Švédové a mor řádil 
mezi lidem, povoliti císaři 100.000 zl. na rozličná vydání. Kromě 
toho stavové převzali všechna vydání, spojená s rozpuštěním 
vojska císařského ležícího v posádkách, žádajíce, aby počet čin- 
ného mužstva byl omezen na míru co nejmenší. To bylo v od- 
poru se záměry vlády, udržeti si stálé vojsko, ale císař musil 
povoliti. Ještě větší břemena byla žádána a také povolena roku 
potomního. Tehda také každý do země se navrátivší obyvatel 
anebo nový příchozí, kterýž zpustlého gruntu se ujal, anebo nový 
dům v městě nebo i na vsi vystavěl, byl na tři léta ode všech 
platův osvobozen. Tak byly zpustlé a vylidněné osady a pozemky 
rychleji obydleny a vzdělány. Nad úředníky zemskými dozor byl 
zostřen a ve vyměřování platův úřednických zavedena krajní Še- 
trnost. Aby mohla dvorská komora rychle do všeho zasáhnouti, 
zdokonalováno poštovní spojení města Brna s Vídní, Prahou 
i Vratislaví. R. 165 1 opět zvýšena byla císařská berně na 
200.000 zl. K vrchnostem vydáno bylo napomenutí, aby pod- 



f 



289 



daných svých příliš nevydíraly a nepotlačovaly a tím o pracovní 
lid se nepřipravovaly. Všechna cla a mýta, která vznikla po roce 
1618 bez svolení panovníkova, měla býti od krajských hejtmanův 
okamžitě zrušena. Cesty, silnice, mosty a průsmyky měly se 
opravovati a v dobrém pořádku udržovati. Aby bylo dosaženo 
větší bezpečnosti na cestách, měly lesy a křoviny podle nich na 
jistou šířku se vymýtiti. R. 1653 učiněn byl dokonce od stavů 
pokus o upravení řeky Moravy. Ale účinky těchto i jiných oprav 
ještě dlouho nebyly patrný a země se z pohrom zotavovala jen 
ponenáblu. 

Mír vestfálský nezůstal také pro náboženské poměry v našich 
zemích bez důležitých následkův. Katolická reformace nepřestá- 
vala sice po celý čas války třicetileté býti stálým předmětem 
pozornosti se strany vlády císařské i církevních úřadův, ale 
v provádění snah těchto objevily se časem veliké překážky, 
z nichž hlavní byla nedostatečná a zanedbaná správa tehdejší 
církve moravské. Po smrti Dietrichštejnově (1636) zvolen byl 
biskupem olomuckým arcivévoda Leopold Vilém, bratr císaře 
Ferdinanda III., který po všechen čas sídlel mimo svou diecesi. 
Zástupcem jeho byl až do r. 1643 Kašpar Středele, kanovník 
olomucký, a po jeho smrti hrabě Roderich Saint-Hilaire; tento 
však sám bydlel většinou ve Vídni, jednak, že Olomouc byla 
obsazena od Švédův, jednak že jej arcikníže-biskup jmenoval také 
administrátorem biskupství pasovského. Také kapitola olomucká 
většinou z residenčního města biskupského se rozprchla po Mo- 
ravě, Rakousích i jiných zemích a od r. 1647 nebylo ani gene- 
rálního vikáře, který by biskupa zastával ve věcech duchovních. 
Teprve r. 1650 sešli se kanovníci olomučtí ve Vyškově a radili 
se tam o potřebách své diecese. Ale snahy její zůstávaly větším 
dílem marnými, ježto nebylo vrchního správce duchovního, který 
by se o tyto věci jak náleží staral. Po ukončení války konaly 
se ve Vídni horlivé porady jednak za povznesením katolické církve 
a její organisace, jednak k potlačení kacířství. V těchto snahách 
dostávalo se vládě císařské důrazné podpory ve stavích zemských. 
Kazatelé nekatoličtí byli zatýkáni a do vězení uvrhováni. Neka- 
tolickým majitelům statků zemských ohlášeno, že nemají práva 
činiti nové vklady do desk zemských, leč by se stali do dvou 
měsíců katolíky anebo si ustanovili katolické zástupce. Nekatolíci, 
zastávající místa ve službách panských i veřejné úřady v obcích, 

19 



390 

měli bud do šesti nedél obrátiti se na víru katolickou,ťnebo měli 
býti zbaveni téchto úřadův. Vrchnostem bylo zakázáno, aby ne- 
držely úřednictvo a čeled nekatolickou a také poddaných toho 
druhu na statcích svých netrpěly. Na podnět panovníkův sněm 
moravský r. 165 1 zvolil pět krajských komisí po čtyřech členech, 
jimž uložil prohlídku far a bývalého majetku, aby takto zpustlé 
a zašlé fary obsazeny byly zase řádným kněžstvem. R. 1654 
bylo všem nekatolickým vrchnostem nařízeno, že musí do čtrnácti 
dnů statky své prodati, jinak že budou dány do veřejné dražby. 
Nařízení toto bylo vykonáno velmi přísně. Poddaný lid obracel 
se jen ponenáhlu a k tomu mnohem účinněji přispívala horlivá 
činnost misionářů nežli nejpřísnější tresty. Nejzatvrzelejšími byli 
Valaši, kteří prese všechno žalářování, muky a posty zůstávali 
v srdci svém rozhodnými luterány nebo bratry. 

Všechny tyto pronikavé změny, jimiž obnovena jednota 
církevní v Čechách, na Moravě i ve Slezsku, působily zdrcujícím 
dojmem na vystěhovalce české za hranicemi a zvláště na členy 
Jednoty bratrské, kteří po celý čas války nepřestali doufati v ně- 
jaký obrat k lepšímu, jenž by jim umožnil návrat do vlasti. 
Hlavním sídlem Jednoty bylo Lešno, kamž také odebral se po- 
druhé Komenský, byv r. 1648 zvolen za biskupa Jednoty, a hleděl 
pokud bylo ještě lze, pohromadě udržovati zbytky rozptýleného 
stáda. Bratří, zbaveni většinou svého majetku, rozptýlili se na 
různé strany a nikdy již nesešli se ve vetší Jednotu. Komenský 
sám po rozličných potulkách v cizině zemřel r. 1670 v Naardenu. 

• 
§ 46. Poslední léta Ferdinanda III. Ferdinand IV. a Leopold I. 

Poslední léta panování císaře Ferdinanda III. byla vyplněna 
mnohými nesnázemi. Ze čtyř synů jeho nejstarší Ferdinand IV., 
r. 1647 korunovaný za krále českého a uherského, byl po mnohém 
úsilí r. 1653 také za císaře jednohlasně od kurfirstů zvolen a ko- 
runován, ale zemřel již po roce v nadějném věku 21 let. Druhý 
syn, Leopold Ignatius, tehda Mletý, určen byl původně stavu 
duchovnímu. Souvéké zprávy líčí jej jako malého štíhlého hocha, 
pleti v obličeji bledé, až přihnědlé, zdraví nestálého, povahy 
prudké, mrzuté a popudlivé. Mladší dva bratří Leopoldovi byli 
Karel Josef a Ferdinand Josef. V dědičných zemích sice nebylo 
obav o provedení posloupnosti. Leopold přijal bez překážky již 



291 



r. 1654 holdování stavů v zemích německo-rakouských ; roku po- 
tomního byl zvolen a korunován za krále uherského, r. 1656 
korunován za krále českého a vzdán mu hold od českých stavů. 
Ale volby Leopoldovy v Německu císař Ferdinand IIL se již 
nedočkal pro překážky kladené hlavné od Švédův a Francouzův. 

K těmto nesnázím přidružilo se nové nebezpečenství vá- 
lečné. Švédský král Karel X. vtrhl do Polska a zbavil trůnu krále 
Jana Kazimíra, který nucen byl hledati útočiště u císaře. Poněvadž 
válkou švédsko-polskou byly ohroženy pomezní země císařské, 
zvláště Slezsko a Morava, bylo na Moravu stahováno vojsko a 
císař staral se všemožně o peníze i o zřízení nových pluků vo- 
jenských. Za tou příčinou svolán byl r. 1655 také sjezd stavů 
moravských do Brna, kde stavové povolili císaři značnou berni 
na vydání válečná. Tehda na místě hraběte Jana Rottala, který 
složil svůj úřad, zemským hejtmanem moravským jmenován byl 
hrabě Gabriel Serenyi. Janu Kazimírovi dostávalo se pomoci 
ponenáhlu i z jiných stran. Šlechta polská, dosud nakloněná 
cizímu podmaniteli, vidouc, že od něho hrozí velké nebezpečenství 
jejím starodávným svobodám, počala se v rozličných stranách 
zdvihati proti Karlu X. Prostřednictvím vyslance císařova poda- 
řilo se pohnouti care ruského, že vypověděl Švédům válku a 
vtrhl do jejich území livonského. Naproti tomu Jiří II. Rákóczy, 
kníže sedmihradský, nedbaje výstrah a zákazův od porty turecké, 
vypravil se v čele četného, ač chatrně zřízeného vojska na počátku 
r. 1657 na sever, aby se spojil s vojskem švédským, jež stálo 
u Varšavy To pohnulo císaře Ferdinanda, že uzavřel ve Vídni 
(1657) předběžnou smlouvu o branný spolek s králem polským, 
jemuž slíbena pomoc 1 6.000 m. Moravě připadlo nésti značnou 
část tohoto břemene, neboť na sněme jenž vypsán byl na den 
19. února, císař vyžádal si od stavů mimo potřebné náklady na 
vydržování vojska 190.000 zlatých. 

Tyto události byly posledními za panování císaře Ferdi- 
nanda III., který zemřel již 2. dubna 1657 v 49. roce svého věku. 
Syn a nástupce jeho, Leopold I. který roku potomního (1658) 
dosáhl také hodnosti císařské, vypravil část vojska ležícího dosud 
v Čechách, na Moravě a ve Slezsku vedením generála Hatzfelda 
do Polska. Současně také král dánský Bedřich III. vypověděl válku 
Karlu X., který tím nucen byl obrátiti se s hlavním vojskem do 
Dánska. Hatzfeld spojiv se s vojskem šlechty polské, dobyl 

19* 



292 



Krakova. Jiří II. Rákóczy mosil ustoupiti do Volyně, kde poražen 
byl od chána tatarského. Zatím i kurfirst braniborský získán byl 
od císaře za spojence, a ač Karel X. Dány ve válce úplné po- 
kořil, přece po brzké jeho smrti (1660) Švédsko musilo mírem 
olivským zříci se všelikých výbojů v Polsku. 

Náklad na veškeré válečné potřeby musely hraditi z nej- 
většího dílu země koruny české a země německo-rakouské, ježto 
Uhry více než ze dvou třetin byly v moci Turkův a knížete si- 
biňského, a kromě toho šlechta uherská, pokud mohla, vzpírala 
se všelikým dávkám. Stavové moravští r. 1658 musili povoliti 
panovníkovi 130.000 zl. na potřeby válečné a hned potom žádalo 
se na nich svolení k tomu, aby v markrabství moravském směl 
se vybírati pro všechny potomní časy pivní tác čili pobečovné, 
stálá to daň z nápojů. Stavové sice tomuto požadavku co nej- 
důrazněji se opřeli a také se mu ubránili, za to však musili za- 
vázati se císaři k splacení mimořádné berně 240.000 zl., rozděle- 
ných na šest ročních lhůt. Roku 1659 podali císaři Leopoldovi 
stížnost, že Morava v placení berní i co se jiných břemen týče, 
jest v nevýhodě oproti jiným zemím dědičným. Zejména pouka- 
zováno na království české, kde prý jest 32.232 zalidněných osad, 
kdežto Morava jich má jen 2753; kromě toho Morava nemá ani 
splavných řek, ani jiných podmínek ku zvelebení obchodu a přece 
prý musí odváděti polovičku toho, co platí Čechy. Ze 16.134 
lánův na každý připadalo 28 zl. ročních poplatkův. Peníze povo- 
lené nevynakládaly se správně na účely, pro které byly určeny. 
Také uvedeny stížnosti na výtržnosti a útisky, páchané na bez- 
branném obyvatelstvu od posádek městských i od ostatní zbuj* 
nělé soldatesky, ve které důstojníci pohoršlivým chováním dávali 
špatný příklad. 

Císař Leopold, aby vyhověl stížnostem stavů, dal aspoň 
část pluků na Moravě ležících ze země vzdáliti a jinde ubytovati. 
Již dříve, vzhledem k velkému ochuzení a zpustošení této země, 
bylo nařízeno, aby při ubytování a průchodech vojenských Mo- 
ravy pokud možno bylo ušetřeno. Veřejná břemena zemská zmen- 
šena r. 1659 o 10.000 zl. Aby docíleno bylo úspor při nákladu 
na četné zemské úřednictvo, byl vypraven na Moravu z Vídně 
císařský úředník, který měl vše bedlivé vyšetřiti a podati návrh 
o potřebných změnách. Ale toto opatření nepotkalo se s valným 
úspěchem. Zavedením jednotné drobné mince pro země české 



293 

i rakouské sice vytlačena lehká mince států sousedních, domácímu 
lidu však se nepomohlo, ježto také tato nová mince nebyla pravé 
dobré hodnoty. Ani tím si komora císařská valné neprospěla, 
že zvýšila pro celou Moravu cenu soli gmundské, jež tehda byla 
monopolem císařským, nýbrž dala tím jen podnět ke zvýšenému 
podloudnému dovozu soli polské a uherské. 

Nejvíce trpěl špatným hospodářstvím lid poddaný. Vrchnosti 
světské i duchovní svalovaly naň téměř celé břímě berní povo- 
lovaných na sněme a marným bylo vyzvání císaře Leopolda ke 
stavům moravským, aby tak jako na př. v Čechách přejali aspoň 
polovici povinností na sebe. Lid poddaný odváděl též platy vrch- 
nostenské a musil po vůli pána svého konati četné roboty. Za 
to uměly tytéž vrchnosti obratným způsobem přisvojovati si 
rozličné výhody a privilegia. Městští obyvatelé si stěžovali, že 
vyšší duchovní (mezi nimi i biskup olomucký) i šlechta vaří i pro- 
dávají pivo, z něhož neplatí obvyklého poplatku, jež města musila 
odváděti. Jiným zdrojem bohatých příjmů pro vrchnosti bylo 
množství soukromých cel a mýt, z nichž velkou část zřídily si 
bez povolení vládního, pronajímaly je židům a tito neslýchaným 
způsobem odírali vozky i kupce a libovolně zvyšovali své sazby. 
Cizí kupci Moravě se vyhýbali, obchod i průmysl hynul, a státní 
pokladně ubyl značný příjem z cel a mýt pohraničných. Císař 
Leopold snažil se sice o zrušení soukromých cel a mýt, ale 
všechna jeho nařízení mařena byla odporem stavů. Zpupnost 
šlechty šla tak daleko, že chtěla i stav městský ze sněmu vy- 
loučiti, čemuž však královská města rozhodným odporem u cí- 
sařské vlády zabránila. 

§ 47. Prvni válka turecká. Vpády Turku a Tataru na Moravu. 

Zatím přiblížilo se nové nebezpečenství od Turků, kteří po 
celou dobu panování císařů Ferdinanda II. i III. zachovali mír 
v Uhrách. Zjevný plamen válečný vyšlehl, když kníže sedmi- 
hradský Jiří II. Rákóczy přes výstrahy nejen císaře, nýbrž i porty 
turecké vmísil se do války švédsko-polské. Chán tatarský zničil 
zbytky jeho moci válečné a vniknuv do Sedmihradska s velkými 
záhubami, donutil Rákócze k útěku do Zátiší. Stavům sedmihrad- 
ským nařízeno, aby si zvolili jiného knížete, Jiří Rákóczy v boji 
o panství byl poražen a padl (1660), Turci dobyli důležité pev- 



294 



nosti Velkého Varadína a přivtélili část Zátiší k pašaliku temeš- 
várskému. Poněvadž také Sedmihradsku hrozilo úplné podmanění 
od Turkův, byl vypraven císařský vodce Montecuculi ku pod- 
poře Jana Kemeně, který uznán byl od císaře vévodou sedmi- 
hradským, když se mu zavázal poslušností. Porta turecká však 
ustanovila vévodou Michala Apafa, a Jan Kemenyi odváživ se 
vpádu do Sedmihradska, byl v boji poražen a zabit (1662). 
Pomoc císařská jemu poskytnutá byla velkému vezíru Achmetovi 
Kiuprilovi, který již dlouho konal vojenské přípravy, vítanou pří- 
ležitostí, aby vypověděl zřejmou válku. 

Dvoru vídeňskému nezbylo, než činiti vážná válečná opa- 
tření. Na pomoc zvenčí nebylo velké naděje. Říšští stavové ně- 
mečtí nejevili velké ochoty pomáhati císaři a o nic lépe neza- 
chovala se šlechta uherská. Z císařské strany sebráno sotva 
30.000 mužů, kdežto válečná moc velkého vezíra, který té doby 
(1663) stál již u Budína, páčila se na 200.000 mužů. Proti takové 
přesile bylo generálu císařskému, hraběti Montecuculimu, obmeziti 
se na nejnutnější obranu. Zatím co veliký vezír překročil Dunaj 
a oblehl Nové Zámky, musil císařský vojevůdce ustoupiti k Pre- 
špurku, aby bránil nepříteli přístup k Vídni. 

Tento ústup měl osudné následky pro Moravu. Tataři vy- 
razili pod svým chánem od Nových Zámků na západ. Překročivše 
(3. září) řeku Váh zradou jakéhosi sedláka, průsmyky karpatskými 
vtrhli do okolí Uh. Brodu a rozlili se jako zhoubná povodeň po 
východní a jižní Moravě. Stavové moravští na obranu hranic 
zemských zřídili pěší pluk 1 500 mužů, jichž velitelem byl generál 
Radvit de Souches, a nařídili vyzbrojiti veřejnou hotovost. Na 
rychlo opravovány hradby větších měst, břehy řeky Moravy 
byly bedlivě střeženy a v lesích naděláno zásek. Ale z 1500 m. 
řádného vojska Souches musil většinu rozložiti po pevnostech 
a veřejná hotovost, která jen poskrovnu se scházela, ze strachu 
před Tatary se rozutíkala. Bylo tedy velmi nesnadno čeliti tomuto 
nepříteli. Mnohá ohrazená města se uhájila, tak zejména stateční 
obyvatelé města Veselí odrazili (4. září) útok Tatarův od hradeb 
městských, ale dravý nepřítel rozběhl se po okolních městech, 
městečkách i dědinách, vypálil je, mnoho lidu povraždil a mnoho 
tisíc zajatých s sebou odvlekl. Několika proudy Tataři vnikli 
hloub do země. Nejvíce lákaly je úrodné roviny při dolní Moravě 
a Dyji, okolí měst Strážnice, Lanžhota a Hodonína nadobro 



295 



zpustošeno. Pouzdřany postavily se na odpor a odrazily na 200 
Tatarův. Když však nepřítel osadu opět přepadl, lidé dali se na 
útěk do blízkého lesa, byli dostiženi a skoro všichni porubáni, 
městečko ohněm zničeno. Podobný osud zastihl město Podivín. 
V Hustopečí na 200 lidí bylo pobito, několik set odvlečeno do 
zajetí, půl města lehlo popelem. Také Mikulov byl ve velkém 
nebezpečí ; kostelní věž na Svatém vrchu, vystavěná od kardinála 
Dietrichštejna, byla rozbořena; město samo bylo ušetřeno. Dne 
5. září strašlivé hordy pronikly až k Židlochovicům ; městys uhájil 
se hradní posádkou, ale Pohořelice, Rajhrad, Měnín byly zpusto- 
šeny a vypáleny. Hrad Kounický se uhájil, ale některé oddíly 
pronikly až k Třebíči a poplenili Velké Meziříčí. Brno nebylo 
zkázou tatarskou přímo zachváceno, ježto nájezdy zastavily se 
asi mili před městem; ve Znojmě povolali si na rychlo znalce 
ze Špilberka, dali od něho hradby prohlédnouti a opraviti, mě- 
šťanským sborům byla uložena pravidelná služba vojenská. 

Zlá vichřice jak náhle přišla, tak zase odešla. Tataři vrátili 
se s nesmírnou kořistí k Novým Zámkům, avšak ustrašený lid 
nechtěl opustiti skrýší v lesích a horách. Císař vypravil na ochranu 
Moravy brannou moc, jejíž vrchní velitel moravský de Souches 
zaujal postavení u Břeclavi; ale zemský hejtman hrabě Gabriel 
Sereny nadarmo vyzýval vrchnosti i poddané, zvláště na Valašsku, 
aby sami se chopili zbraně na odvrácení nového vpádu nepřátel- 
ského. Postrach před novým nebezpečenstvím nebyl bezdůvodným. 
Bohatá kořist zlákala hordy tatarské a turecké k novým nájezdům 
loupežným. Dne 19. září přešly opět přes řeku Váh, zahnaly od 
průsmyků karpatských nečetnou hotovost brannou, zpustošily 
z velké části kraj uhersko-hradištský a zjímaly opět něco lidu. 
Tenkráte však sedláci chopili se šavlí, kos i jiné zbraně, pobili 
něco Turkův a také generál Souches, obdržev nové posily z Ně- 
mecka, pilně střežil břehy řeky Moravy; nicméně řádění Tatarů 
ve východní Moravě potrvalo šest dní a na 12.000 křesťanů 
z Moravy bylo tehda odvlečeno do zajetí. 

Zatím padly Nové Zámky (25. září) a moc turecká zase 
pošinuta daleko na severozápad. Vítězové podnikli třetí vpád do 
země, pronikli průsmykem Hrozenkovským, porazivše několik set 
ozbrojených Valachů, kteří vedeni svobodným pánem Jiřím Va- 
lerianem Podstackym z Prusinovic postavili se jim na odpor. 
Tenkráte postiženo nejkrutěji Valašsko; také na Uher. Brod již 



296 



po třetí učiněn útok ; obyvatelstvo se statečné ubránilo, ale město 
bylo na dlouhá léta hmotně zničeno. Štěstím bylo, že velký vezír 
po dobytí Nových Zámků odebral se do Bělehradu, kde však se 
chystal na r. 1664 k nové válečné výpravě. 

Hrozné zpustošení Moravy bylo příčinou, že také vláda cí- 
sařská konala mnohem důraznější přípravy válečné, i dostalo se 
jí z mnohých stran mnohem vydatnější podpory než roku pře- 
dešlého. Některá knížata německá, jako kurfirst braniborský, saský 
a bavorský, poskytli císaři značnou pomoc; vojsko braniborské 
a saské přiděleno bylo armádě generála de Souchesa, který stál 
na moravsko-uherských hranicích, chystaje se odtud k výpravě 
do horních Uher. Nicméně hlavní břemeno válečné uvízlo na 
dědičných zemích císařových a to především na českých a ra- 
kouských. Stavové moravští ještě před vpádem tatarským r. 1663 
musili povoliti na vojsko v Uhrách skoro 400.000 zl. Po odchodu 
Tatarů vláda vyžádala si od stavů nové zvýšení berně mimořádné; 
toto břímě musilo býti uvaleno na ony kraje moravské, které 
byly ušetřeny vpádu tatarského, ježto v ostatní polovici nebylo 
možná něco sehnati, ano stavové nuceni byli po dvě léta žádati 
od vlády podporu pro lid stížený hladem a bídou. 

Veškera branná moc císařská toho roku dostoupila statného 
počtu 62.000 mužů. Generál de Souches v čele pluků českých, 
moravských a sasko-braniborských vtrhl z Moravy do horních 
Uher, dobyl Nitry, zmocnil se útokem hradu Levice (nad Hronem) 
a porazil tam tureckou armádu, tak že na 6000 Turkův a Tatarů 
pokrylo bojiště a několik set Moravanů bylo z tureckého zajetí 
osvobozeno. Potom zmocnil se města Parkaně naproti Ostřihomu 
a zaujav pevné postavení mezi Komárnem a Novými Zámky 
chránil tím nejen horní Uhry nýbrž i Moravu od dalších nájezdů 
nepřátelských. V čele hlavní armády mnohokráte osvědčený 
maršálek Montecuculi svedl s dvojnásobnou přesilou tureckou 
u sv. Gottharda (1664) rozhodnou bitvu, ve které obezřelému 
jeho vedení i vzorné statečnosti spojených národů křesťanských 
podařilo se dobýti skvělého vítězství. Ale císařské vojsko necítilo 
se dosti s lným k dalšímu pronásledování nepřítele a Montecuculi 
ustoupiv směrem k Prešpurku, zaujal pevné postavení nad řekou 
Váhem. Mírem uzavřeným v Železných Hradech, Sedmihradsko 
zůstalo pod vrchním panstvím tureckým, Michal Apafy byl od 
císaře uznán za vévodu, Velký Varadín i Nové Zámky ponechány 



397 

nepříteli. Nicméně jak v jiných zemích císařských, tak i na Mo- 
ravě byla velká radost nad vítězstvím svatogotthardským, prvním 
v Evropě, jehož vfibec křesťané nad Turky dobyli Generál de 
Souches nesklidil ovoce svých statečných činův. Nechtěje se pod- 
voliti vrchnímu velení Montecuculiho, upadl na ten čas v nemilost 
císařskou a odebral se od svého vojska do Vídně pod záminkou 
choroby. Zásluha vítězství nad Turky byla dílem přisuzována 
také tehdejšímu dějepisci moravskému Tomáši PeŠinovi, který 
již r. 1663 za hrozícího vpádu Turků do Uher vydal proslulý 
spis »Ucalegon«, latinsky psaný, jímž připomínal důrazně kře- 
sťanským knížatům sousedních krajin nutnost a povinnost, aby 
přispěli na pomoc ohroženému království uherskému i markrab- 
ství moravskému. 

§ 48. Vpády Tókóhvců na Moravu. Druhá válka turecká. 

Po celou dobu války jevilo se v Uhrách u mnohých magnátů 
smýšlení císaři nepřátelské. Petr Zrinský, Vešelenyi, uherský pa- 
latin, Nadaždy, nejvyšší sudí a František Rákóczy, syn někdej- 
šího vévody sedmihradského, hleděli vytrhnouti Uhry z panství 
císařského a rozděliti mezi sebou nejvýnosnější úřady. Za tím 
účelem počali vyjednávati se všemi mocnostmi rodu Habsburskému 
nepřátelskými, s Turky i s Francouzi a v tajných schůzích při- 
pravovali ostatní šlechtu uherskou k všeobecnému povstání. Cí- 
sařský dvůr však záhy přišel na stopu spiklencům, k nimž při- 
dali se mimo jiné též mocný magnát charvatský Kryštof Fran- 
gipani a bohatý šlechtic štýrský Erasmus Tattenbach. Vzpoura 
byla v zárodku potlačena, vynikající náčelníci její zatčeni a po- 
praveni (i 67 1), jediný František Rákóczy na přímluvu matky 
své dosáhl odpuštění. Vedle hlavních vůdců spiknutí byli také 
jiní účastníci jeho stíháni, poháněni k vojenskému soudu v Pre- 
špurce, popravováni, uvězňováni i jinak kruté trestáni. Při tom 
hleděno zvláště k pronásledování nekatolíků. Mezi takovými obětmi 
byl též Moravan Jan Drabík ze Strážnice, jehož domnělá vidění 
uveřejnil kdysi (r. 1657) Komenský ve spise »Lux in tenebrisc. 
Drabík věstil tu rodu Habsburskému ztrátu nejen trůnu císařského, 
ale i korun dědičných. Za pobytu svého v Uhrách horlivě se 
účastnil spiknutí Zrinského a Rákócze. Za to byl v Prešpurce 
hrozným způsobem popraven. 



298 



Následkem přísného pronásledování lidu i potlačování svobod 
politických i náboženských shlukovaly se zástupy povstalců z niž- 
ších tříd, kteří se nazývali kuruci čili křižáky; v jich čelo po* 
stavil se odvážný mladý Šlechtic uherský Emerich Tokoly, jsa 
podporován od Turkův i Polákův. Poraziv císařské vojsko, dobyl 
(1678) báňských měst Kremnice a Štávnice, pak měst Hustě 
i Levice, Rožmberka i Oravy, odkudž povstalci rozběhli se po 
velké části Uher a přes Váh vnikli až k hranicím moravským. 
Na Moravě vzhledem k hrozícímu nebezpečí od insurgentův uher- 
ských učiněna již dříve rozsáhlá opatření. Císař nařídil, aby hra- 
nice kraje hradištského byly chráněny proti vyzvědačům, hradby 
města Uh. Hradiště aby byly obnoveny a měšťané aby se na 
půl roku zásobili vším potřebným; na jeho rozkaz stavové dali 
procestovati hranice moravské, prohlédnouti průsmyky, polohu 
osad pomezních, i hradby a sruby v předešlých dobách shoto- 
vené. I byl od Lanžhota směrem k Strážnici břeh Moravy zvýšen 
nebo sruby zřízeny, od Strážnice pak až po Brumov, kde nebylo 
lze zemské silnice přes průsmyky zasekati, postaveny hradby a 
reduty a osazeny dostatečnými posádkami. Vrchním velitelem 
zemské obrany jmenován byl hrabě Bedřich Oppersdorf, znalý 
vojenství, řeči domácí i všeho území na pomezí moravsko-uher- 
ském. Na vyvýšených místech v pohoří karpatském připraveny 
signály, které měly v případě nebezpečí býti dávány zapálením 
ohňů v a výstřely z hmoždířů v. Oppersdorf konal r. 1678 přehlídky 
ve všech krajích, rozdával jednotlivým setninám korouhve a 
přijímal od mužstva jménem císařovým přísahu věrností. Jen 
těmito včasnými opatřeními stalo se, že tenkráte země byla lépe 
chráněna a opatřena než r. 1663 za vpádu tatarského a že za- 
bráněno bylo zavčas vpádu povstalců Tókolyových na Moravu. 

Roku 1679 císař Leopold učinil s králem Ludvíkem XIV. 
mír v Nimvegách, i odvoláni jsou francouzští důstojníci od po* 
vstaleckého vojska uherského; Tokoly byl zatlačen za Tisu a 
učinil (1680) s císařem příměří. Nicméně nesnáze dvora císařského 
nabývaly čím dále tím větších rozměrů v. R. 1679 rozzuřil se po 
Moravě zhoubný mor, zavlečený do krajin našich od východu* 
Mor rozšířil se z Uher a Dol. Rakous až do Brna, odkudž proto 
královský tribunál přestěhoval se do Unčova, desky zemské pak 
přeloženy do Litovle. Ale již v prosinci toho roku obojí úřad 
odstěhoval se do Olomouce, kam tehda také svolán byl sněm 



299 



zemský. Nejvíce zuřil mor ve Znojmě, kam zavlečen byl počátkem 
září 1679 družinou císaře Leopolda, který se tudy ubíral z Vídně 
do Prahy. Také v Mikulově, Hustopeči, Kounicích rána morová 
na sta obětí si vyžádala. Brno navštíveno bylo o něco mírněji 
a již na podzim r. 1680 královský tribunál mohl tam opět se 
navrátiti. V Litovli, Hradišti, Dačicích, Strážnici, Kyjově, Hra- 
nicích i jinde velká část doma po moru zůstala opuštěna. Téhož 
reku velké útisky vrchností dohnaly lid selský v Čechách k veliké 
bouři, která částečně překročila také hranice moravské. Za hra- 
nicemi hrozilo nové nebezpečenství od Ludvika XTV. Kromě toho 
Emerichovi Tokolovi se právě tehda naskytla naděje ve větší 
než dosud podporu se strany porty turecké. Velký vezír Kára 
Mustafa učinil s ním (1682) smlouvu, dle které Tókóly měl se 
státi knížetem v horních Uhrách, portě turecké poplatným. Kára 
Mustafa konal rozsáhlé přípravy k válce s císařem na příští rok. 
Tókóly vypověděl císaři příměří, dobyl veškeré země až po řeku 
Váh a svolav šlechtu uherskou na sněm do Košic, dal se tam 
prohlásiti za knížete. Všeliké vyjednávání dvora císařského s ním 
i s velkým vezírem zůstalo bezvýsledným. 

Od počátku povstání Tókólyho byly pohraniční kraje mo- 
ravské od jízdných rot uherských i pášete budínského znepoko- 
jovány, osady tamní drancovány a na sta obyvatelů do zajetí 
v Uhrách odvlékáno. Pohraniční města moravská trnula v neu- 
stálém strachu před těmito nájezdy a jsouce podporována kraj- 
skými hejtmany, zřídila si stálou službu jízdných poslův. Některá 
města pevná, jako Hradiště, dostala větší posádky vojenské, ale 
kromě toho musily obce najímati- domácí sbory mušketýrské, 
jim zbraň a potřeby opatřovati a také starati se stále o udržo- 
vání svých hradeb v dobrém stavu. R. 1680 Tókóly, podporován 
jsa již z Francie i z Turecka, sebral značné vojsko a rozdělil je 
na tři proudy, z nichž jeden vtrhl ke Kloboukům a Světlovu, do 
okolí Frenštátu, Hukvaldů, Frýdku, Místku až k slezským hrani- 
cím; mnoho lidu bylo pobito a do zajetí odvlečeno, městečka a 
dědiny vypáleny. Císař jmenoval podmaršálka hraběte Arnošta 
Rudigera ze Stahremberka generálním velitelem na Moravě, aby 
hájil hranic proti povstalcům uherským. K vojsku císařskému 
najato bylo opět několik set Valachův ; průsmyky byly opatřeny 
zásekami a hradbami a vloženy do nich císařské posádky. Lid 
chápal se též horlivě zbraně, ano podniknuty na odplatu z panství 



300 



brumovského vpády do Uher; císař zakázal přísně všeliké po- 
dobné výpady. Tím bylo odvráceno od země další nebezpečí. 
Papež Innocenc XI. netoliko přispěl stísněné vídeňské po- 
kladně bohatým darem peněžitým, nýbrž také důrazně zakročil 
u krále Ludvíka XIV., aby zastavil další podporu uherských po- 
vstalcův a Turků. Nad to pak sprostředkoval mezi králem pol- 
ským Janem Sobieským a císařem Leopoldem smlouvu ve Var- 
šavě, kterouž oba panovníci hlavně pro případ, kdyby jedno 
z hlavních měst, Vídeň nebo Krakov, bylo od Turkův obleženo, 
zaručili si navzájem pomoc 40.000 mužů. Také některá knížata 
německá sebrala značné mužstvo branné. Ale také země české 
musily přinášeti vždy větší oběti na zachránění koruny uherské 
pro rod Habsburský. Moravský sněm již od r. 1676 povoloval 
zvýšenou berni 250.000 zl. R. 1679 vláda žádala zdvojnásobení 
této částky na pokoření vzpoury Tókólovské. Tak velikému bře- 
menu stavové nemohli se podrobiti, ježto země právě toho roku 
navštívena byla morem, a zvýšili příspěvek vojenský jen o 75.000 zl. 
R. 1682 řádná berně vojenská zvýšena na 300.000 zl., kdežto 

v 

Cechy tehda odvedly k témuž účelu téměř iY 2 millionu. Stavové 
moravští uvalili opět největší část této daně na pozemky a domy 
poddanské. 

Dříve než dostavila se slíbená pomoc z Němec a z Polska, 
armáda turecká už byla na pochodu k Vídni. Z Drinopole vytrhlo 
(1683) na 230.000 m. s 300 děly, provázeno jsouc samým sul- 
tánem Mohamedem IV. až do Bělehradu. Tam sultán odevzdal 
velkému vezíru Karu Mustafovi zelenou korouhev prorokovu a 
s ní zároveň vrchní velení nad celou armádou. Císařský vojevůdce 
vévoda Karel Lotrinský, který měl pohotově sotva 40.000 m. f 
dal se z Rábu na pochod k Vídni, aby město připravil k řádné 
obraně. Císař jmenoval hraběte Arnošta Riidigera ze Stahrem- 
berka nejvyšším velitelem městským a hraběte Zdeňka Kaplíře 
ze Sulevic direktorem deputované rady císařské na,dobu své ne- 
přítomnosti ve Vídni. Město bylo již z předešlých dob dosti dobře 
opevněno a posádka vložená tam od Karla Lotrinského i s mě- 
šťanstvem a studentstvem měla asi 22.000 m. se 200 děly na 
hradbách. Vojsko turecké, které již 12. července k Vídni dora- 
zilo, sevřelo město obrovským polokruhem. Na severní straně 
bránil Dunaj úplnému sevření a Karel Lotrinský zaujal na Mo- 
ravském poli pevné postavení. Tam bránil Turkům přechod na 



301 



severní břeh dunajský, čímž získal si velkou zásluhu o ochranu 
hranic moravských aspoň z této strany. Emerich Tókóly byl od 
něho poražen u Prešpurka a zatlačen až za řeku Váh. Ale odtud 
stále vybíhaly loupeživé tlupy Uhrův a Tatarů na rychlých svých 
koních do Rakous i do Moravy; lidé ze strachu utíkali opět do 
hor a lesův a skrývali se v jeskyních a slujích ; měšťané i z ohra- 
zených měst prchali a šlechta opouštěla své hrady a zámky. 
Stavové moravští postavili na začátku srpna iooo dragounův a 
2000 mušketýrů, vedle toho pak najati byli četní Valaši k hájení 
pomezních průsmyků. Brnu dána posádka 550 m. f do Olomouce 
vloženo 1000 m. a všem královským městům pro případ obležení 
slíbena včasná pomoc od císaře. Mnohé hrady nákladem vrchností 
byly tehda znovu opevněny a posádkami dobře opatřeny. Nic- 
méně Tokolovci, spojení s Turky a Tatary, vnikli daleko do 
vnitra země, až do kraje brněnského i přerovského. Z města 
Strážnice, které hrdinsky se bránilo, mnoho měšťanů bylo pobito, 
dobytek odehnán, úroda polní zničena, ano i do města učiněn 
vpád s velkou mocí, kdež bylo pleněno a páleno. Teprve když 
útok na zámek byl odražen a odtud několik děl posláno měšťa- 
nům, tito se vzchopili a nepřítele zahnali. Ještě hůře vedlo se 
Uh. Brodu, kam vnikla jízda Tókolovská vylomivši městskou 
bránu; i kostely byly přepadeny, oltáře rozbořeny, posvátné 
hostie pošlapány, hrobky a rakve rozmetány. Město bylo tak. 
zpustlé, že psi a jiná zvířata ožírala hnijící mrtvoly, než okoln 
sedláci je vházeli do šachet. Podobná pohroma stihla též Klo- 
bouky, Vsetín a Frenštát. Teprve když Kurucové snažili se pro- 
niknouti k Nov. Jičínu, byli odtud moravsko-slezskou hotovostí 
nazpět do Uher zahnáni. 

Králi polskému podařilo se teprve v srpnu sebrati asi 
28.000 m., které rozdělil na dva proudy. Část, téměř samá jízda, 
jejíž velitelem byl Mikuláš Sieniawski, vytrhla z Krakova 14. srpna, 
táhla do Bělska a Těšína; tam po dlouhém a namáhavém po- 
chode den si odpočinula (17. srpna), 19. srpna dorazila k Novému 
Jičínu, 20. srpna v poledne k Hranicím, večer ještě k Lipníku 
a již 25. srpna stihla do Mikulova. Ostatní armáda pěší nemohla 
tak rychle postupovati jako jízda. Král odevzdav vrchní velení 
nad hlavní armádou pěší knížeti Jablonowskému, sám v čele 20 
praporců jízdy a 3000 dobrovolníků pustil se napřed do Opavy, 
potom namáhavými a neschůdnými horskými cestami přes Jeseník 



302 



táhl na Dvorce, Beroun a Jívovou a uraziv tak za 2 dny tj km., 
přijel již 26. srpna večer do Olomouce, 27. srpna odpoledne do 
Vyškova a 29. do Brna, kdež byl oslaven příchod jeho velmi 
hlučné a okázale. Ještě před večerem opustil město a položil se 
táborem u Modříc, odkudž rozeslal na všechny strany zvědy, 
aby nebyl nenadále od Turků neb Uhrů přepaden. Tato obava 
jej také přiměla, že se nedal od Brna přímo na Mikulov, nýbrž 
více na západ; časně z rána (31. srpna) se 120 jezdci podnikl 
cestu do Mikulova, kdež jej velitel jízdy generál Sieniawski již 
od 25. srpna očekával. Obě oddělení ještě téhož dne stihla do 
města rakouského Oberhollabrunnu, kde král polský přivítán byl 
od vévody Karla Lotrinského. Pěchota polská vedením knížete 
Jablonowského 5. září rovněž byla na ustanoveném místě. 

Zatím také dorazila ke Karlu Lotrinskému vydatná pomoc 
knížat německých, čímž veškerá armáda císařská vzrostla na 
85.000 mužů. Velký vezír Kára Mustaia dopustil se nenapravitelné 
chyby, že nechal průsmyky Vídeňského lesa neobsazeny a tím 
poskytl Karlu Lotrinskému i Janu Sobieskému plnou volnost, 
aby zabrali výšiny a svahy především Leopoldovy hory a Hory 
Lysé. I svedena byla (12. září) památná bitva, ve které po de- 
sítihodinném zuřivém zápase štěstí sklonilo se ke korouhvím cí- 
sařským. Spousty rozbité armády turecké prchaly ve zmatku 
přes uherské hranice, vítězové slavili vjezd do osvobozené Vídně. 
Knížata německá hned potom se svou brannou mocí vrátila se 
domů, Sašové zejména nastoupili zpáteční pochod Moravou, kde 
mnohými škodami lidu způsobenými zavdali podnět k trpkým 
stížnostem. Karel Lotrinský a Jan Sobieski vtrhli do Uher a 
dobyli Ostřihoma. Velký vezír Kára Mustaia s troskami poražené 
armády nezastavil se až v Bělehradě, kdež byl na rozkaz roz- 
hněvaného sultána hedvábnou šňůrou zardousen. 

V bojích potomních na tisíce Moravanů bylo činno a také 
peněžitá břemena bylo zemi snášeti vždy větší na vedení války 
turecké. Roční příspěvek Moravy na válku v letech 1683 — 1688 
činil 365.000 zl. nečítaje v to náklad na zemskou hotovost proti 
vpádům uherským a tureckým. Nad to stavové povolili pro léta 
tato postaviti do pole a ošatiti 1305 mužů; když pak roku 1688 
vypukla také válka s Francouzi, povoleno postaviti nových 1880 
mužů do pole, kteří posláni bojovat na Rýn. Stálým zvyšováním 
berně dosáhla r. 1694 téměř 800.000 zl., kromě pravidelného 



303 



odvodu 1306 nováčků. Země se proto od dob třicetileté války 
nemohla zotaviti. R. 1679, tedy více než 30 let po míru vest- 
fálském, velká část domu ještě zastávala zpustlá, role neobdě- 
lávány a obyvatelstva za celou tu dobu přibylo sotva 25.000 lidí. 
Po porážce Turkův u Vídně Benátčané i Polsko přistoupili 
za spojence císařovy. R. 1684 Karel Lotrinský dobyl Pešti, roku 
1685 Nových Zámků, poraziv u Ostřihoma velkého vezíra Ibra- 
hima pašu. Pád této pevnosti, pošinuté nejdále k hranicím mo- 
ravským, vzbudil na Moravě velké plesání. R. 1686 Karel Lo- 
trinský, sesílen pomocmi knížat německých i četných dobrovol- 
níků ze všech končin Evropy, oblehl Budín, a po sedmi nedělích 
ho dobyl, čímž vyvráceno bylo po 145 letech panství turecké při 
středním Dunaji. Roku 1687 velký vezír Soliman pasa poražen 
u Harkáně nedaleko památného bojiště moháčského. Karel Lo- 
trinský zmocnil se potom Slavonie a vtrhnuv odtud do Sedmi- 
hradska, donutil knížete Michala Apafa, že uznal vrchní panství 
císařské. Povstání šlechty uherské potlačeno nadobro. Když potom 
na místě onemocnělého Karla Lotrinského vrchního velení armády 
císařské ujal se markrabí Ludvík Badenský, dobyto bylo (1688) 
srbského Bělehradu. Toho roku již jen v pěti městech uherských, 
Sigetě, Kaniži, Jagru, Varadíně a Temešváru zbývaly posádky 
turecké. Ludvík Badenský zmocnil se velké části Srbska, kdežto 
jiné vojsko císařské dobylo Malé Valachie. Srbsko i s Bělehradem 
sice padly opět do rukou nepřátelských, za to však v Uhrách 
padla Kaniže (1690) a po skvělém vítězství Ludvíka Badenského 
u Slaného kamene (1691) dobyto také Velkého Varadína. Smrtí 
vévody Karla Lotrinského císař nucen byl odvolati osvědčeného 
Ludvíka Badenského na bojiště francouzské a tím byly na čas 
úspěchy císařské zastaveny. Rozhodný, obrat však nastal, když 
vrchním velitelem armády císařské jmenován byl princ Eugen 
Savojský, od něhož poražen byl sultán Mustafa II. u Zenty při 
přechodu přes řeku Tisu s ohromnými ztrátami (1697). Skvělý 
úspěch korunován byl mírem uzavřeným v Karlovicích (1699): 
celé Uhry kromě banátu temešvárského, Sedmihrady a Slavonie 
dostaly se pod přímé panství císařovo. 

§ 49. Stav náboženský a procesy čarodějské. Zřízeni zemské. 

Císař Leopold I. nařídil r. 1657, aby se katolická reformace 
prováděla šetrným způsobem, aby poddaní nebyli ze země vy- 



304 

puzováni; proto také na Moravě k obracování nekatolíků nebylo 
již užíváno prostředků násilných, nýbrž hlavně misií a poučování 
mírného. Kněžstvo světské i řeholní účastnilo se této práce, 
nejvíce však vynikl horlivostí řád jezuitský. Nicméně zbylo v zemi 
dosti nekatolíků. Ano i někteří členové rodů šlechtických zůstá- 
vali nekatolíky a teprve opětovnými přísnými rozkazy císařskými 
šlechta ponenáhlu se bud pokatoličila nebo ze země vytratila. 
Mnohem zdlouhavěji a s většími nesnázemi katolická reformace 
pokračovala u ostatních tříd obyvatelstva, zvláště na hranicích 
zemských, uherských i slezských, kde lid, když mu bylo překá- 
ženo v jeho řádech náboženských, odcházel do Uher nebo do 
Slezska, a zase se do vlasti navracel, kdykoli pronásledování po- 
minulo. Stavové moravští hleděli toto přebíhání zastaviti, hrozíce 
vinníkům přísnými tresty, ale snaha jejich zůstávala větším dílem 
marnou. K církevní nevázanosti mnoho přispívalo, že biskup 
olomucký, arcikníže Leopold Vilém, byl po nejdelší čas mimo 
diecesi a mnoho se o ni nestaral. Po jeho smrti (1662) zvolen 
byl od kapitoly teprve čtrnáctiletý arcikníže Karel Josef, mladší 
bratr císařův, ale zemřel již po roce. Nástupcem jeho stal se (1664) 
hrabě Karel Lichtenštejn-Kastelkorn, který horlivým prováděním 
katolické reformace podobal se kardinálu Dietrichštejnovi. Za jeho 
působení mnoho nekatolíků bylo obráceno na viru katolickou. 
V hornatějších krajinách udrželi se nekatolíci nejdéle. Velkou 
nesnází byl také nedostatek světských kněží. To pohnulo biskupa 
k důrazným opatřením. Po celé diecesi konány byly generální visi- 
tace, aby biskup shledal, čeho kde se nedostává. Pro pastýřskou 
činnost děkanův a farářů sepsány a tiskem vydány instrukce a 
velký důraz v nich položen zvláště na mravní bezúhonnost kněžstva. 
Knihy kacířské poručeno sbírati a páliti, k misiím především 
zjednáváni členové řádu jezuitského z moravských kollejí a biskup 
platil veškeren náklad s misiemi spojený z vlastních důchodů. 
Kde bylo třeba, zřizoval stalé misionářské stanice a kněze v nich 
žijící opatřoval výživou. Nejhouževnatěji setrvali Valaši při své 
staré víře, ač tam hojně misionářů, zvláště jezuitů, bylo rok co 
rok vysíláno. 

Bídný byl stav, do kterého upadlo tehdejší školství nejen 
u nas, nýbrž po celé střední Evropě. Veškeré vyučovatelství bylo 
téměř výhradně v rukou jezuitův a piaristův. Obecné školy na 
venkově za války třicetileté většinou zpustly anebo živořily v nej* 



306 



smutnějších poměrech. Vyučování v klášterních gymnasiích, které 
úplně zanedbávalo obojí řeč zemskou, českou i německou, obme- 
zovalo se na dějiny, staré řeči, a to zvláště pečlivě pěstovanou 
latinu, náboženství, mathematiku a něco málo reálií. Filosofické 
a theologické studium olomucké pohříženo bylo ve středověkou 
filosofii. Teprve r. 1679 stavové moravští zřídili tam stolici věd 
právních, kterým však učil pouze jediný professor. Šlechta byla 
zaujata francouzskou řečí i mravem, které vlivem dvora Ludvíka XIV. 
zdomácněly po celé střední Evropě. Vzdělanost cizí, zvláště fran- 
couzská a vlaská, byla jen vyšším stavům přístupna, ježto ostatním 
třídám obyvatelstva návštěva cizozemských universit bez zvláštního 
svolení vládního přísně byla zakázána ; dovoz cizích knih podroben 
byl přísné censuře, která zároveň bděla nade všemi výrobky 
domácího knihotisku. Přísným prováděním katolické reformace, 
jejíž neposlední činností bylo pálení a zabavování knih pode- 
zřelých, ještě více pak zkázami války třicetileté dosti četné tiskárny 
moravské z dob předešlých zanikly všechny až na jedinou v Olo- 
mouci, která se udržela pod ochranou biskupa a university jezu- 
itské. Teprve r. 1689 založena druhá tiskárna moravská v Brně, 
třetí ve Znojmě r, 17 18 (v Opavě 171 6). Censura byla úplně 
v rukou jezuitův a teprve za císaře Josefa I. (1709) přenesena, 
pokud se týkala politického čili světského tisku, na královský 
tribunál. Novin tehda ještě nebylo. Literatura obou řečí byla 
chudičká, zvláště německá, znetvořená cizími většinou francouz- 
skými slovy, sloh listin a jiných veřejných dokumentů nesrozu- 
mitelný a těžkopádný. 

Nedostatek obecného vzdělání přispěl k tomu, že se vyvinulo 
pronásledování domnělých čarodějův a čarodějnic, při čemž hlavním 
prostředkem, aby se obviněná osoba přiznala, stalo se právo útrpné 
čili mučení druhu nejhroznějšího. Stačilo nejlehkověrnější svě- 
dectví proti osobě, třebas dosud úplně zachovalé, že byla zatčena 
a vyslýchána od zvláštního soudce nad čarodějníky. Nepřiznala-li 
se ihned, nastala tortura, rozdělená na několik stupňů, čím dále 
tím bolestnějších. Tak vynucováno bylo úplné vyznání, po němž 
následoval rozsudek smrti, nejčastěji upálením na hranici. 

Na Moravě hlavním sídlem tohoto řádění byly od Němcův 
obývané severní krajiny při hranicích slezských. Nejpověstnějším 
místem, kde se dle obecné pověry čarodějnice scházely a s ďáblem 
své orgie provozovaly, byla hora Peterstein nedaleko Praděda. 

20 



306 



V českých krajinách Moravy toto zlo nebylo valně rozšířeno. 
Při tom i nejvyšší a nejosvícenější osobnosti věřily v kouzla a 
byli horlivými pronásledovateli čarodějství. Hraběnka Angela 
Gallová, roz. Žerotínova, majitelka panství losínského, říšská 
knížata slezská Karel Eusebius a Adam Ondřej z Lichtenštejna, 
ano sám biskup olomucký, hrabě Karel LichtenŠtejn-Kastelkorn 
podporovali upalování nebohých obětí jakožto dílo bohulibé. 
Císař Ferdinand III. dal r. 1656 na radu svých důvěrníkův i vý- 
boru stavovského poříditi od nejznamenitějších právnických učenců 
soudní řád, jímž čarodějové odsuzováni k trestu ohně, který jen 
za okolností zvláště polehčujících mohl býti zmírněn předchozím 
stětím hlavy. K rozšíření procesů čarodčjských přispívala též 
okolnost, že osobám v nich zaměstnaným, zvláště soudcům a 
popravčím, kynul z nich nemalý prospěch hmotný. Nejpověstnější 
z nich, Fr. Jindřich Boblig z Edelstadtu, uměl tohoto povolání 
velmi dobře využitkovati ve svůj prospěch. Z Olomouce, kdež 
se bezpochyby živil soukromým zastupováním stran, povolán byl 
(r. 1678) od hraběnky Angeliny Gallové na panství velko-losínské, 
aby tam vyšetřoval a řídil procesy proti čarodějům a čaroděj- 
kám. Své sídlo zvolil si v Šumperku, kde byl zvláště placen od 
knížete Lichtenštejna, ano i od biskupa olomuckého, když vy- 
šetřování zavedeno též proti některým kněžím. Jemu za obět 
padl též šumperský děkan Kryštof Alois Lautner, který pro své 
vzdělání požíval všeobecné vážnosti. Na něj svaleno bylo pode- 
zření z čarodějství r. 1680 na základě výpovědí některých žen, 
které v předešlých dvou letech pro týž přečin byly upáleny. 
Sám biskup olomucký Karel z Lichtenštejna dal jej zatknouti a 
uvězniti. Lautner byl odevzdán světskému úřadu pro vyšetřování 
čarodějství, v jehož čele byl Boblig a podroben všem stupňům 
mučení, jímž ovšem donucen byl k přiznání, ale po tortuře po- 
každé zase přiznání jako vynucené odvolal. Potom uvězněn byl 
na Mírově, později v Mohelnici, konečné kněžství zbaven a na 
mohelnickém popravišti za živa upálen (1685). Teprve osmnácté 
století učinilo konec čarodějství v tomto rozsahu a jeho proná- 
sledování. 

Snahou Habsburkův od dávných dob bylo, aby jednak moc 
panovnickou rozšířili na úkor práv stavovských, jednak aby za- 
vedli jednotnou vládní formu ve všech svých zemích dědičných. 
Důležitým krokem v tomto směru bylo Obnovené zřízení cis. Fcr- 



307 

dinanda II. (1628) a po smrti kardinála Dietrichštejna (1636) 
zřízení královského tribunálu, zemské vlády, složené z nejvyšších 
úředníků zemských, v jichž čele byl zemský hejtman aneb za 
jeho nepřítomnosti nejbližší jemu zemský hodnostář. Císař Fer- 
dinand III. dovršil tento organismus proměnou krajských hejt- 
manství v úřady císařské; potom ustanoveni od samého císaře 
jmenovaní přísežní zemští advokáti, šest českých a šest německých. 
Dosavadní dvojí zemský soud, tak jako dvojí zemské desky 
(v Brně a Olomouci), sloučeny (1642) v jedinou instituci se stálým 
sídlem v Brně, zemský soud neměl zasedati vícekrát než dvakrát 
do roka. Šlechta darmo se vzpírala těmto změnám, význam její 
zastíněn byl stavem prelátským, který zeměpanské moci ve všem 
byl po vůli, nižší šlechta (rytířstvo) počtem se ztenčila, jednak 
konfiskacemi statkův a potom též tím, že bohatější skupovali 
drobné pozemky. Královská města ztrácela kus po kuse svou 
bývalou samosprávu a byla uváděna čím dále v tím větší odvislost 
od královského tribunálu ve věcech politických, od úřadu pod- 
komořského ve financích a od královské appellační komory 
pražské ve věcech soudních. Činnost sněmů v druhé polovici 
XVII. století ponenáhlu omezena byla na povolování peněz a 
branného mužstva dle předloh vládních. Osazování zemských úřadů 
panovník ponenáhlu vzal úplně do svých rukou, jediný zemský 
hejtman byl v té příčině brán na poradu. 

Vedle centrálních úřadů pro všechny dědičné země, totiž 
dvorské tajné rady, dvorské vojenské rady a dvorské komory, 
v nichž rozhodovalo se o společných věcech správních, vojenských 
a finančních, pro všechny země koruny české důležitou byla 
1. královská česká dvorská kancelář, a 2. královská česká komora 
appellační. Kancelář česká rněla od dob Ferdinanda II. stálé sídlo 
své ve Vídni. Za císaře Leopolda I. byl nejvyšším kancléřem 
hrabě Jan Hartvík z Nostic (1652 — 1683), potom hrabě Frant. 
Oldřich Kinský. Obnoveným zřízením zemským byl obor dvorské 
kanceláře české znamenitě rozšířen. Jí totiž přidělováno bylo 
souzení pří, ve kterých jedna strana odvolala se od nálezu soudu 
zemského v Čechách neb na Moravě; také vyřizovala věci rázu 
politického i finančního. Appellační komoře císař Ferdinand II. 
dal (1628) nové zřízení a přezval ji kollegiem, které rozděleno 
na tři lavice, panskou, rytířskou a doktorskou. Všichni členové 
kollegia, z polovice českého a z polovice německého, byli jme- 

20* 



308 



nováni od- císaře jen po složení přísné zkoušky. Tomuto soudu 
příslušela odvolání od všech mést královských, ale k nému byly 
odkazovány k poučení jiné soudy nižší, zvláště vrchnostenské 
ve věcech trestních. Stavové moravští platnost appellačního soudu 
pražského dlouho nechtěli uznati, tvrdíce, že jenom královská 
města jsou mu podřízena. Ale také města tato hleděla vší mocí 
se vymknouti, až císař Leopold (1697) všem městům moravským 
zakázal obraceti se o poučení jinam, než k pražskému soudu ap- 
pellačnímu. 

Nejvyšší úředníci zemští, byvše dříve representanty stavů, 
stali se pouhými orgány vládními. V čelo správy zemské po- 
staven byl zemský hejtman, jehož mohl zastávati nejvyšší komoří 
nebo nejvyšší sudí zemský. Tribunál byl jeho poradním sborem. 
Od nálezů král. tribunálu šlo odvolání přímo k panovníkovi Jemu 
podřízeni byli krajští hejtmanové. Nebyli již od stavů na sněmích 
voleni, nýbrž od císaře jmenováni; o všech svých úkolech po- 
dávali zemskému hejtmanovi písemné zprávy. Morava rozdělena 
byla r. 1641 na patero krajů: brněnský, jihlavský, znojemský, 
olomucký a uh. hradišťský; poněvadž však kraj olomucký byl 
pro svůj velký rozsah rozvržen ve dvě čtvrti, totiž olomucko- 
třebovskou a přerovsko-bruntálskou, ku které patřily také mo- 
ravské enklávy ve Slezsku, proto již za císaře Ferdinanda III. 
i Leopolda I. bylo stále šest krajských hejtmanů. K původnímu 
oboru jejich působnosti, starati se o všechny potřeby vojsk, 
časem přibyla rozsáhlá pravomoc správní, policejní, ano dílem 
i soudní, pokud se měst ale ne královských, týkalo. Krajským 
hejtmanem mohla se státi jen osoba stavu panského neb rytíř- 
ského v zemi i v kraji usedlá, K ruce měli krajské sekretáře a 
mohli se též dávati zastupovati svými náměstky. Hejtmane krajští 
stavu panského byli lépe placeni než ze stavu rytířského, z něhoi 
obyčejně bráván jen jediný ze všech; oněm vyměřen roční plat 
800 zl. f těmto 500 zl. V celku tento úřad stal se důležitým pro- 
středníkem mezi zemskou vládou a obyvatelstvem, zvláště vrch- 
nostmi a městy. 

Hejtmany zemskými na Moravě za císaře Leopolda byli: 
hrabě Gabriel Sereny (1655 — 1664), kníže Ferdinand Dietrichštejn 
do r. 1665, po něm zástupcem zemského hejtmana byl nejvyšší 
komoří zemský hrabě Jiří Štěpán z Vrbna (do r. 1667), konečné 
1667 jmenován byl hejtmanem hrabě Fr. Karel Kolovrat-Lieb- 



309 

Štejnský, který v tomto úřadě setrval až do své smrtí (1700). 
Po krátkém úřadování Karla Maxim, hrabete z Thurnu (do r. 1702) 
jmenován byl hrabě Frant. Jos. Oppersdorf. 

Soud zemský skládal se dle » Obnoveného zřízení c předně 
z olomuckého biskupa, jemuž náleželo první místo, pak ze zem- 
ského hejtmana, za ním byl nejvyšší maršálek zemský, měl-li 
v zemi statky, potom nejvyšší komoří a nejvyšší sudí zemský, 
pak přísedící ze stavu panského, jichž bylo i s jmenovanými 
osobnostmi osmnácte, a konečně ze šesti členů stavu rytířského, 
mezi nimiž byl dvorský sudí ; také nejvyšší písař zemský a král. 
podkomoří měli býti soudu přítomni. Místa při soudě zemském 
nebyla již doživotní, jako v dobách předešlých. Zemskému soudu 
podléhaly všechny civilní i trestní pře týkající se osob světských 
stavu panského a rytířského, až na některé případy, které byly 
přiděleny tribunálu; vedle toho soud zemský rozhodoval pře 
o statky duchovenské. Sídlem zemského soudu r. 1642 pro všechny 
časy budoucí ustanoveno bylo Brno. Sezení mělo se konati dva- 
kráte do roka. Akta soudu zemského i královského tribunálu, 
jakožto instance soudní, měla se až do konce vésti v té řeči, ve 
které byly pře podáním stran zahájeny a také rozsudek týmže 
způsobem sepsán a vyhlášen; teprve za císaře Karla VI. (r. 1712) 
bylo nařízeno, aby o aktech, ať jsou česká či německá, bylo re- 
ferováno po němečku. 

Roku 1 64 1 olomucké desky zemské přeneseny do Brna 
a spojeny s brněnskými. V čelo správy zemských desk postaven 
nejvyšší písař zemský. Držení zemských statků povoleno bylo 
pouze stavovským osobám vyznání katolického. Každý majitel 
sebe menšího statku v deskách zemských zapsaného .měl hlas 
na sněme zemském a stal se schopným zastávati zemské úřady, 
z nichž mnohé byly dosti výnosné. 

Ze zemského soudu vyňat byl manský soud biskupa olo- 
muckého a duchovní soud biskupské konsistoře olomucké. Také 
universita olomucká měla svůj zvláštní soud. Královská a vrch- 
nostenská města měla své soudy městské, do kterých však vždy 
více zasahovala vláda prostřednictvím krajských hejtmanův. Lid 
poddaný podléhal ve všem svým soudům vrchnostenským. 

Správu finanční v zemi vedl úřad rentovní, v jehož čele 
byl za císaře Leopolda rentmistr a kontrolor. Poplatky vybírány 
byly z počátku od dvou stavovských výběrčích (v Brně a v Olo- 



310 



mouci), později ustanoveni císařští výběrčí po jednom ve všech 
krajích a podřízeni rent o vílímu úřadu. K hájení fiskálních práv byla 
v zemi již z dřívějších dob královská komorní prokuratura, jíž 
svěřen dozor nad ienními statky biskupství olomuckého i nad 
městy královskými ; moc královského podkomořího stala se odtud 
pouhým stínem. 

Sněmu zemskému z někdejších hojných práv zbylo pouze 
povolování berně a veřejné hotovosti branné. K vyřizování ně- 
kterých záležitostí pro dobu, kdy sněm nezasedal, byly v prvních 
letech císaře Leopolda voleny od sněmu komise, nazvané depu- 
tovanými krajskými čili zemskými. Předsedou komise býval zemský 
hejtman, za jeho nepřítomnosti nejvyšší komoří zemský. R. 1686 
stavové dosáhli od císaře svolení, aby si směli od sněmu k sněmu 
voliti stálý stavovský výbor, po dvou členech z každého stavu; 
předsedou jeho zůstal zemský hejtman. Funkce jednotlivých členů 
vyměřena byla na dvě, později (od r. 1693) na tři léta. K vy- 
konávání běžných věcí byli jim přiděleni úředníci. 

§ ')(). Válka o dědictví španělské a vzpoura Fr. Rákórze v Uhrách. 
Vpády Kurucuv na Moravu. Císař Josef 1. (1705 — 1711). 

V posledních letech panování císaře Leopolda L říše naše 
stržena byla do války o dědictví španělské. Král francouzský 
Ludvík XTV., aby zvětšil nesnáze císařovy, vešel ve styky s ne- 
spokojenci uherskými, jímž v čelo se postavil mladičký František H. 
Kákóczy. Tím, že vláda císařská zanedbala učiniti zavčas nutná 
opatření, bylo dopřáno dosti času Rákóczymu, aby sebral své 
síly, a podařilo se mu získati také některé mocné šlechtice uher- 
ské na svou stranu. Koncem r. 1703 veškero území mezi Mo- 
ravou, Dunajem a Váhem opanováno od insurgentů, kteří odtud 
namířili své loupežné vpády do Rakous a do Moravy. Morava 
zažila za povstání uherského nové strasti válečné. Oddíl vojska 
povstaleckého vtrhl do okolí města Strážnice, a vůdce Berczenyi 
odtud vyzýval stavy moravské, aby se s Uhry spojili; ujišťovaly 
že povstalci nechtějí Moravě v ničem uškoditi, kdyby však se 
jim některé město neb jiná osada opřela nepřátelsky, pak že 
bude za to pykati. Jiný velitel Kuruců, Kašpar Pankracz, vydal 
podobné provolání k obyvatelstvu pomeznímu, zvláště k měšťanům 
uhersko-brodským. Stavové moravští neuznali taková vyzvání za 



311 

hodná odpovědi, nýbrž chystali se k důrazné obraně. Zatím Pan- 
kracz přitrhl k uherskému městu Skalici a obsadil je bez boje, 
kdežto Berczenyi dal vydrancovati vesnice Radějov a SudoměHce 
náležející k panství strážnickému. Na zprávu o tom přirazili krajští 
hejtmane, olomucký Leopold Sak z Bohuňovic a hradišťský Mi- 
kuláš Otislav, s brannou hotovostí a s oddílem jízdy do Strážnice 
a přibravše si na pomoc okolní obyvatelstvo, vytrhli proti Skalici. 
Ale útok byl odražen a olomucká hotovost vrátila se domů. 
Nepřítel udeřil (1704) s velkou mocí jízdnou i pěší na město 
Strážnici, ale byl po tuhém odporu měšťanův odražen. Vrátivše 
se do Skalice, povstalci vyzývali strážnické, aby se vzdali, ne- 
chtějí-li ještě většími tresty býti stížení. Byvše odmítnuti, podnikli 
za noční doby nový vpád do města, byli však ze zámku postra- 
šeni výstřelem z děla a zase odešli; potom den co den plenili 
v okolních vesnicích. Zatím přišla z Rakous dlouho očekávaná 
pomoc. Ale ani potom Kurucové, rozptýlení ze Skalice daleko 
široko, neustávali pleniti a píliti ; Moravané hleděli jim odpláceti 
vzájemnými nájezdy do Uher. Uh. Brod byl od Kuruců dvakráte 
napaden, ale uhájil se proslulou statečností občanův i pomocí ze 
sousedních tvrzí. Brzo potom Skaličtí učinili po třetí zhoubný 
vpád do Strážnice a okolí, poplenili a vypálili kromě města je- 
denáct vesnic. Stejnou dobou zajížděli také do Rakous a vnikli 
až do předměstí vídeňských. 

Vyjednávání, které od delší doby bylo s Rákóczem zahá- 
jeno, nevedlo k cíli, ježto od něho kladeny byly příliš těžké pod- 
mínky. Zatím podařilo se císařskému generálu Heisterovi poraziti 
jednoho z předních náčelníků povstaleckých, čímž také Berczenyi 
byl na čas odtržen od hranic moravských a rakouských; ale 
sotva sebral nové síly, opět se obrátil na západ a dobyv Levice 
i Trnavy, pronikl až k řece Moravě. Velitel Uh. Hradiště i okol- 
ních tvrzí, generál Řičan, vytrhl proti Trenčínu a vybavil město 
i zámek z nebezpečného obležení, donutil Skalici ku vzdání a 
zanechav v městě vojenskou posádku, odtáhl zase k Váhu, aby 
se spojil s Heisterem. Kurucové však ve velkém počtu přepadli 
Řičana ze záloh u Jablonice (v Uhrách) a připravili mu strašnou 
porážku. Vpády na Moravu potrvaly celé léto. Rákóczy tehda 
umlouval s kurfirstem bavorským a s Francouzi společný útok 
na Vídeň, čemuž zabráněno vítězstvím Eugena Savojského a vé- 
vody Marlborough nad armádou francouzsko-bavorskou u Hoch- 



312 



stádta (13. srpna 1704). Vyjednávání mezi císařem a Rákóczem 
rozbilo se o požadavek Rákóczyho, aby mu přiřčeno bylo Sed- 
mihradsko, kdež byl (1704) od svých přívrženců za knížete pro- 
volán. Nezbylo tedy, než pokračovati ve válce, jejíž hrůzy i potom 
doléhaly těžce na zemi moravskou. Rebelové, čili jak se sami 
nazývali, konfederovaní, vtrhli do kraje hradišťského a pronikli 
až k Napajedlům. Stavové moravští na obranu země postavili 
hotovost; také císařské vojsko v Uhřích bylo sesíleno a v čele 
jeho generál Heister připravil Rákóczymu těžkou porážku u Tr- 
navy. Ale ani tímto vítězstvím povstání uherské nebylo potlačeno; 
jednak mél Heister málo vojska, jednak svou nemístnou přísností, 
ano krutostí vzbuzoval v obyvatelstvu uherském vždy větší ne- 
návist proti vojsku císařskému. Již počátkem r. i7o5 vyhrnuly 
se nové zástupy Kuruců přes zamrzlé řeky na Moravu a zpusto- 
šily panství břeclavské i celý kraj mezi Bzencem, Veselím a 
Ostrohem; jezdcové Karolyiho pak v únoru toho roku najížděli 
opět do předměstí vídeňských. 

Za těchto válečných událostí zemřel císař Leopold L (5. května 
1705) v 65. roce věku svého. Císaři Josefovi I. bylo teprve 26 
roků, když po svém otci převzal vládu v zemích dědičných 
i v říši německé. Za krále uherského korunován byl již r. 1687, 
králem římsko-německým zvolen byl r. 1690. V Čechách vůbec 
korunován nebyl, není však pochybnosti, že by bylo k tomu došlo, 
kdyby byl déle panoval. K císaři Josefovi byla již od delší doby 
upjata pozornost vrstevníků, spojená s velkými nadějemi. Milý 
dojem celé jeho osobnosti zvyšován byl ušlechtilostí ducha a 
horlivou snahou po všem dobrém. Byl plné proniknut vážností 
a vznešeností svého povolání. Bystře postihoval nedostatky a 
zlořády, které u dvora vídeňského se zahnízdily a jimiž zaviněn 
byl úpadek zemí dědičných v mnohém směru. Předním rádcem 
Josefovým stal se princ Eugen, který již za Leopolda rázně do- 
léhal na provádění nutných oprav a na pečlivější vedení státní 
správy uvnitř i na venek. Hned z počátku jevily se patrné účinky 
těchto dobrých snah: zrychlení a zjednodušení všech výkonů 
v ústrojí státní správy, slibné přípravy k povzneseni financí, 
k rozmnožení a zdokonalení vojska. Uherský velitel Heister, který 
svou nelidskostí dosud věci císařské škodil, nahrazen byl hrabětem 
Herbeviiiem, kdežto hraběti Šlikovi byla svěřena ochrana hranic 
moravských a rakouských proti nájezdům insurgentův uherských. 



313 



Nejvyšším kancléřem českých zemí byl ještě z dob Leopol- 
dových hrabě Jan z Vrbna a po brzké jeho smrti (1705) hrabě 
Václav Oktavian Kinský (do r. 171 1). Zemským hejtmanem mo- 
ravským byl hrabě Frant. Josef Oppersdorf (do r. 17 14). Bisku- 
pem olomuckým po smrti Karla Lichtenštejnského (1695) stal 
se vévoda Karel Lotrinský, syn proslulého vítěze nad Turky, 
po něm pak, když povolán byl (r. 1710) za arcibiskupa trevir- 
ského, nastoupil Wolfgang ze Schrattenbachu, před tím kanovník 
olomucký, děkan kapitoly solnohradské a biskup sekovský. 

Panování císaře Josefa I. vykazuje řadu skvělých vítězství, 
jichž spojenci dobyli nad Francouzi i nad jejich přívrženci. Po- 
něvadž však největší díl vojsk císařských byl zaměstnán na roz- 
ličných bojištích evropských, zejména v Itálii a v Nizozemsku, 
nebylo možno pro dlouhou dobu potlačiti vzbouření Rákóczyovo 
v Uhřích, které doléhalo na Moravu neustálými nájezdy. Císař 
Josef snažil se sice upokojiti povstalce důležitými ústupky, ale 
jeho snahy se rozbíjely od neústupnost Rákóczyho. Příval ne- 
sčetných zástupů kuruckých po všechen ten čas namířen byl 
nejvíce na Moravu Povstalci zaměřili opět k Strážnici. Poněvadž 
však město bylo hájeno silnou posádkou pěší i jízdnou, odehnali 
z okolí dobytek, vypálili vesnice a vyloupili chrámy. Hrabě Ant. 
Esterházy dal rozeslati po městech i vesnicích moravských listy, 
v nichž schlubně tvrdil, že stojí s velkou mocí vojenskou při 
hranicích, že učiní s Tatary a Arnauty vpád na Moravu a všechno 
mečem a ohněm zničí, nebudou-li k Kákóczymu vypraveni co 
nejdříve zvolení vyslanci, aby mu složili přísahu věrnosti. Ber- 
czenyi vtrhl do země, dobyl Rohatce a poplenil všechen kraj až 
po Kyjov a Hustopeč, od jichž hradeb však všeliké útoky sta- 
tečné byly odraženy. Zemský hejtman hrabě Frant. Oppersdorf 
v čele vojska sesíleného veřejnou hotovostí, provázen všemi kraj- 
skými hejtmany a četnou šlechtou, dal se na pochod do Husto- 
peče, Kuruce zahnal na útěk, znovu dobyl Rohatce a podnikl 
i zhoubný nájezd do sousedních krajin uherských. I počalo se 
mezi císařem a Rákóczem nové vyjednávání o smír v Trnavě. 
Zatím Kurucové přepadli městys Lanžhot na panství břeclavském, 
vypálili jej i s okolními vesnicemi, v březnu řádili podobně v okolí 
Ostroha, spálili Blatnici a Hluk, zpustošili Kunovice a Nivnici. 
Také na Kyjov se odvážili, ale byli od statečného měšťanstva 
odraženi ; podobně zhatil se jim pokus dobyti zámku milotického. 



314 



Teprve příměří, uzavřené v Trnavě (1706) na dva měsíce, za- 
jistilo Moravě pokoj na krátký čas. 

Poněvadž posavadni obranná opatření objevila se nedosta- 
tečnými, nařídil královský tribunál, aby k předešlé hotovosti 
ještě co možná nejvíce mužstva bylo sebráno. K lepšímu zabez- 
pečení hranic stavové usnesli se najati 445 zemských husarů čili 
portášů. Po vypršení krátkého příměří vpády Kuruců na Moravu 
opakovaly se s obvyklou krutostí a netfdskostí. Stavové moravští 
trpce žalovali na to, že tisíce a tisíce lidu těmito vpády přichá- 
zejí o své statky i o život, obchodu všechny cesty jsou uzavřeny, 
velká část země plenem i lupem tak ochuzena, že nelze od ní 
kontribuci žádati. 

A nebezpečenství z věnčí se nezmenšovalo. Třebas byly 
naděje Francie v povalení rodu Habsburského valně poklesly 
porážkami u Hóchstádta, Kamillies a Turína, již zase nový mrak 
blížil se od východu. Švédský král Karel XII. dokončil své ví- 
tězné tažení v Polsku a přenesl pochodeň válečnou do Saska, 
kdež nenáviděného soka, krále polského a kurfirsta saského Be- 
dřicha Augusta, v míru alt-ranstádtském (1706), donutil k neob- 
mezenému pokoření. Táhna Slezskem do Saska, byl od protestant- 
ského obyvatelstva uvítán jako osvoboditel a zahrnován prosbami 
za pomoc proti tvrdému tlaku protireformačnímu, jaký tam dosud 
prováděla vláda vídeňská. Proto císař i jeho spojenci, Angličané 
a Holanďané, naplněni byli vážnými obavami ; sám vévoda Marl- 
borough odebral se do Alt Ranstádta a bleděl odvrátiti krále 
švédského od spolku s Francií a od nepřátelství proti císaři, 
v čemž byl podporován od znamenitého státníka císařského, 
hraběte Vratislava. I byla podepsána konvence altranstádtská 
(1707), ve které na žádost Karla XII. slezským protestantům byla 
vrácena náboženská práva, zaručená mírem vestfálským. To mělo 
také důležité následky pro Moravu, neboť z pohraničních krajů 
hrnuly se mnohem více než dosud davy tajných nekatolíků do 
slezských kostelů, zvláště v sousedním knížectví těšínském. 

Na počátku r. 1708 navštívena byla Morava obnovenými 
nájezdy z Uher. Vůdce Oczkay se svými hordami namířil přes 
Brumov a Klobouky na Vsetín, který byl chatrné opevněn. Mnoho 
obyvatelstva vsatského ze strachu uteklo z města na paseky a 
do hor. Kurucové vnikli do města, vyloupili je, povraždili na IOOO 
osob a také zámek vydrancovali a vypálili. V radnici shořel 



315 



archiv městský a s ním velmi důležité listiny. Vsetín byl jediným 
spáleništěm, a mrtvoly zabitých ležely po ulicích i v nejbližším 
okolí města. Jiný oddíl povstalců vypraven byl od Rákóczyho 
vedením Blažkovičovým ke Strážnici. Na úpěnlivé prosby města 
již po tolikáté ohroženého přikvapil generál de Viardot od Uh. 
Brodu, kde ležel táborem, zahnal rebely a položil se táborem 
u řeky Moravy nedaleko Strážnice na ochranu hranic. Když 
však odtud hnul se k Trenčínu, Rákóczy, který spolu s Ber- 
czenyem v čele velké armády stál u průsmyku trenčínského, vy- 
pravil znovu 10.000 Kuruců s děly vedením pověstného Oczkaye 
proti Strážnici, aby město z kořene vyvrátili. Avšak generál 
Viardot vrátil se nenadále, rozložil své šiky u bran strážnických 
a odtud udržoval povstalce na uzdě až do noci. Oczkay, dověděv 
se o postupu generála Heistera v tyto strany, dal se v noci na 
kvapný ústup ke Skalici, kde zadní voj jeho od pronásledujících 
utrpěl značné ztráty. Heister potom zdrtil válečnou moc Rákó- 
czyho ve velké bitvě u Trenčína. Těmito i jinými úspěchy zbraně 
císařské stal se pád Rákóczyův neodvratným. Poslední porážkou 
u Vadkerta ve stolici Novohradské (1710), donucen byl uchýliti 
se do nejvýchodnějších stolic hornouherských. Zatím mírností 
císařovou odtrženi od něho poslední přívrženci, s nimiž došlo 
ke konečné smlouvě v Szathmaru (1711), kterouž vyhlášeno 
všeobecné odpuštění a potvrzena všechna privilegia stavů, ná- 
boženská i politická. Rákóczy odpuštění nepřijal, nýbrž odebral 
se ke dvoru Ludvíka XIV., kde žil nějaký čas z vykázané pense, 
pak odebral se do Cařihradu a tam také skončil svůj pohnutý 
život (f 1735). Nejnověji ostatky jeho převezeny jsou do Uher. 
Po bitvě trenčínské vpády Kuruců do naší země opakovaly 
se mnohem řidčeji a s menším důrazem. R. 1709 popleněno 
několika nájezdy okolí Ostroha a Uh. Brodu. Země poskytovala 
obraz nad míru smutný. Východní a jižní kraje z velké části 
byly zpustošeny, na sta osad lehlo popelem. Nouze dosáhla 
vrcholu nesmírnou zimou, která uhodila téměř v celé Evropě 
r. 1709, tak že osení i víno zakrsalo a povstala neúroda i hlad. 
Ke všem pohromám přidružila se r. 1710 rána morová, proti 
které však tenkráte učiněna rozsáhlá opatření, zejména v městech. 
A přece vláda císařská vzhledem k trvající dosud válce o dě- 
dictví španělské přicházela rok co rok se zvýšenými požadavky 
berně i mužstva. 



316 



Císař Josef I. zemřel 17. dubna 171 1, několik dní před skon- 
cováním smlouvy szathmarské. Smrt jeho značí jak pro vnější 
postavení státu rakouského, tak i pro vnitřní vývoj jednotlivých 
zemí velkou pohromu. Tento panovník pomýšlel opravdově pro- 
vésti důležité opravy v rozličných oborech veřejné správy, které 
po celý čas panování Leopoldova vinou vlády, ale také z velké 
částí stavů zemských, zůstávaly zanedbány. Nejdůležitější z oprav, 
které tehda u nás byly provedeny, jest nový řád útrpného hrdel- 
ního práva, určený pro Čechy, Moravu a Slezsko (1709). Jím 
zavázáni magistrátové privilegovaných měst i soudy venkovské, 
aby ve všech nesnadných a pochybných případech vyžadovali 
si právní poučení u královské appellační komory pražské. Útrp- 
ného práva užívati směly jen ony soudy, které se mohly vyká- 
zati v té příčině patřičnými privilegii a předepsaným počtem 
schopných soudců. Útrpné právo obmezeno jen v případech nej- 
křiklavějších. 

§ 51. Císař a král Karel VI. Mir utrechtský. "Pragmatická sankce. 

Poddanství selské a stav náboženský. 

Smrt císaře Josefa I. byla vítanou záminkou a ospravedl- 
něním nové politiky anglické, která nemínila již dále podporovati 
snahy Habsburkův o dosažení celého panství španělského, ježto 
prý by spojením jeho s říší rakouskou v rukou jediného zbýva- 
jícího člena toho rodu byla porušena rovnováha evropská. Filipovi 
Anjouskému, vnukovi Ludvíka XIV., přiřknuto právo na trůn 
španělský i se zeměmi zámořskými; Habsburkové měli se spo- 
kojiti s vedlejšími zeměmi španělskými v Evropě, Nizozemskem, 
Milánském, Neapolskem a Sardinií; Sicilie přiřknuta vévodovi 
savojskému. Tyto podmínky byly oznámeny císařskému vyslanci 
v Londýně, o nich mělo se jednati na sjezde v Utrechtě. Císař 
Karel VI., jehož volba a korunováni v Německu provedly se 
bez překážky ještě během r. 171 1, umínil si, že k takovým ná- 
vrhům nepřistoupí. Když i Holandsko spolu s Ruskem, Savojskem 
a Portugalskem podepsalo mír v Utrechtě (1713), ani potom 
císař nevzdal se všech nadějí, a válka vedena ve středním Po- 
rýní. Princ Eugen však se slabým a chatrně opatřeným vojskem 
císařským a říšským nemohl čeliti Francouzům a proto sám radil 
císaři k míru, který potom uzavřen byl v Rastattě (1714); císaři 



317 



Karlovi přiřčeno Milánsko, Neapolsko, Sardinie a španélské Ni- 
zozemsko, v jehož městech však směli Holanďané udržovati si 
posádky. 

Císař Karel VI. byl ve věcech politických málo samostatný, 
spoléhající větším dílem na své rádce, ve věcech náboženských 
nesnášenlivý, k čemuž přispělo jednak vychování od jezuitů, 
jednak několikaletý pobyt ve Španělsku. Proto také za Karla 
zahájeno u nás nové pronásledování nekatolíků. Česky vůbec 
mluviti neuměl, kdežto Josef tuto řeč dosti dobře ovládal. R. 1723 
dal se. korunovati za krále českého. Hned v prvních letech vlády 
Karla VI. komise, zřízené jeho předchůdcem za účelem oprav, 
se rozešly a výsledky práce jejich na ten čas zůstaly marnými. 

Na Moravě za celý čas jeho panováni ve zřízení zemském 
a ve správě státní nic podstatně se nezměnilo. Nejvyššími kancléři 
českými v té době byli: hrabě Jan Václav Vratislav (171 2), 
hrabě Leopold Josef Šlik (171 3 — 1723), hrabě Frant. Ferdinand 
Kinský (1723 - 1736), hrabě Vilém Kolovrat-Krakovský (1736— 
1738) a hrabě Filip Josef Kinský (1738-1745). Zemskými hejt- 
many na Moravě byli: hrabě Jeroným Colloredo (1714—1719), 
po něm kratičký čas hrabě Frant. Josef Valdštejn, který ještě 
r. 1 719 se vzdal pro nedostatek zdraví, nějaký čas prozatímně 
úřad zastával nejvyšší komoří zemský hrabě Frant. Podstatský, 
potom od r. 1720 po celý čas vlády císaře Karla VI. byl hejt- 
manem moravským hrabě Maximilian Oldřich z Kounic. Biskupem 
olomuckým byl Volfgang ze Schrattenbachu (1738), po něm 
Jakub Arnošt z Lichtenštejna. Biskup Schrattenbach povolán byl 
od císaře (1719) po smrti hraběte Gallasa na dvě léta za místo- 
krále do Neapole. 

R. 1 714 došlo na Moravě k trvalému rozdělení země na šest 
krajů: brněnský, jihlavský, znojemský, olomucký, přerovský a 
uhersko-hradištský. Pravomoc hejtmanů krajských byla znovu 
značně rozšířena, zvláště v oboru soudním a finančním. Také bylo 
jim zvýšeno roční služné, hejtmanům ze stavu panského z 800 
na 1200 zl., oněm, kteří náleželi stavu rytířskému, z 500 na 800 zl. 

Náklad válečný, který za císaře Josefa I. málo kdy klesl 
pod milion zlatých ročně, udržel se v této výši i za prvních let 
Karla VI. Když r. 171 2 vláda císařská předložila sněmu morav- 
skému nové požadavky na další vedení války, stavové podali 
naproti tomu zprávu o žalostném stavu země, nad kterou srdce 



318 



trnulo. Ještě však nebyla skončena válka o dědictví španělské, 
která na Moravě tolik obětí na statcích i životech lidských si 
vyžádala, a již vplížil se do země jiný strašlivý host — rána 
morová. S plnou prudkostí vypukla r. 171 3 a řádila v zemi 
dvě léta, v některých místech i déle. Jen málo měst a míst, jako 
na př. Žďár, Podstat a také Brno, kde veliké zásluhy si zjednal 
krajský hejtman Jan Vít ze Schwanenfelda, zůstalo metly této 
ušetřeno. Mor vznikl téměř zároveň v severní Moravě i v jižních 
krajích, kam dostal se z Dolních Rakous. Zdravotní opatření 
z předešlých let byla obnovena, uherské, rakouské i české hra- 
nice byly bedlivě střeženy. Také konány byly po celé zemi ve- 
řejné pobožnosti, zejména procesí za ohromného účastenství k so- 
chám a obrazům Matky Boží. Teprve r. 17 16 mor ponenáhlu 
ulevoval a přestával. Byl to poslední případ asijského moru 
v našich zemích. 

Několik let trvalého míru bylo by Moravě umožnilo, aby 
si oddechla. Ale takový mír dlouho ještě nenastal a císař nucen 
byl žádati rok od roku zvýšené sumy peněžité na vedení válek. 
Již r. 1 716 vypukla nová válka s Turky, která však zásluhou 
prince Eugena Savojského za krátko byla ukončena ve prospěch 
císařův. R. 1 716 poražen byl velký vezír Ali pasa se 150.OOO 
muži u Petrovaradína, potom dobyl Eugen Temešváru, čímž padla 
poslední hradba panství tureckého v Uhrách. R. 171 7 slavný 
vojevůdce císařský překročil Dunaj a oblehl Srbský Bělehrad. 
K vybavení přirazil velký vezír Chalil pasa s armádou dvojná- 
sobně četnější vojska císařského, ale byl poražen a posádka bě- 
lehradská donucena se vzdáti. Za Bělehradem padly jiné důležité 
pevnosti srbské. V míru, který (1718) byl podepsán v Požarevci, 
Turci postoupili císaři banát temešvarský severní polovici Srbska 
s Bělehradem, několik krajů bosenských až k řece Uné a Malou 
Valachii až k řece Oltě. Brzo potom následkem pletích španěl- 
ského ministra Alberoniho, s nímž spojil se také vévoda savojský, 
tento za trest mírem v Hágu (1720) musil císaři vydati Sicílii a 
dostal za ni chudší Sardinii; tím rozsah i moc monarchie Habs- 
burské dosáhly svého vrcholu. Avšak byl to jen úspěch zevnější, 
jímž nikterak nebyla zakryta bída a úpadek zemí dědičných. 
Tento stav zejména patrný byl na Moravě. Země odváděla tehda 
roční příspěvek vojenský 666.666 zl., který byl r. 1714 povolen 
na žádost císařovu hned na deset let. Ale r. 171 5 císař žádal 



319 



vzhledem k nastávající válce turecké, aby mu povolen byl mimo- 
řádný příspěvek vojenský 326.388 zi. Na to stavové odpověděli, 
že země beztoho jest již úplně vysílena. Císař Karel uznal stíž- 
nosti jejich oprávněnými a snížil vojenský požadavek na 888.888 zl. ; 
poněvadž však bylo známo, že největší část břemen zemských 
uvalena jest na lid selský a městský, žádal, aby extraordinarium 
vrchnosti samy zaplatily, k čemuž stavové po delším vzpírání 
konečně svolili. R. 17 17 žádáno nové zvýšení válečného příspěvku 
na 1,211.000 zl., čemuž se však stavové rozhodně opřeli, i zůstalo 
celkem na sumě roku předešlého povolené. 

Karel VI. byl tehda jediným mužským potomkem staro- 
slavného rodu Habsburského. Z ženského potomstva žily tři dcery 
Leopoldovy a dvě dcery Josefa I., z nichž jedna byla provdána 
za kurfirsta saského a krále polského Bedřicha II. Augusta, druhá 
za kurfirsta bavorského. R. 17 16 Karlovi narodil se syn Leopold, 
ale zemřel již po několika měsících a později narodily se již jen 
tři dcery, z nichž nejstarší byla Marie Terezie (nar. r. 1717). 
Závětí císaře Leopolda z r. 1705 bylo ustanoveno pro případ 
vymření mužského potomstva, aby dcery Josefovy měly přednost 
před dcerami Karlovými. Toto ustanovení bylo by nutně vedlo 
k tuhým sporům a konečně k rozptýlení monarchie. Proto císař 
svolal ze všech království a zemí dědičných členy tajné rady a 
v důvěrné poradě tohoto sboru usnesen byl (1713) zákon, nazvaný 
pragmatickou sankcí, dle kterého pro případ vymření mužského 
potomstva dědičné právo na veškeru nedílnou říši mělo přejíti 
na dcery Karla VI. s jejich potomstvem, a teprve kdyby těchto 
nebylo, na dcery Josefa I. Pragmatická sankce předložena byla 
později sněmům jednotlivých zemí českých a německo-rakouských 
a během roku 1720 (na Moravě 17. října t. r.) přijata. Podobně 
se stalo v zemích koruny uherské. Tím bylo dosaženo velmi dů- 
ležitého cíle. Poddaní 'uvykli si za dlouholetého ještě panování 
Karla VL pohlížeti na pragmatickou sankci jako na nerozborný 
základ budoucnosti a za ten čas také se spřátelili s myšlenkou 
ženské posloupnosti. Obě dcery Josefa I., nežli vstoupily ve sňatek 
s cizími panovníky, výslovně se vzdaly všech práv na trůn a 
uznaly i s manželi svými nový řád nástupnictví. 

Velmi neutěšený obraz poskytuje stav poddaného lidu sel- 
ského na Moravě té doby. Málokde vrchnosti nakládaly se svými 
poddanými tak bezohledně jako v zemích koruny české, kde cizí 



320 



šlechta neměla s domácím lidem žádného slitování. Sedlák byl 
nevolníkem svého pána, připoutaným ke hroudě jeho pozemku, 
naprosto mu podřízen ve všech otázkách osobních i majetkových. 
Vrchnost měla právo jej násilím na svém pozemku držeti, a když 
by uprchl, vynutiti si jeho návrat. Kdo by ho přijímal, ukrýval, 
zdržoval neb na útěku podporoval, propadal peněžité pokutě. 
Vystěhování poddaného ze země bylo vázáno netoliko na svolení 
vrchnosti, nýbrž i panovníka a na povinnost jistého poplatku 
(5% ce lého jmění). Ale lid selský následkem útrap válečných, 
velkých břemen a též z příčin náboženských houfně prchal ze 
země; tím celé vesnice se vylidňovaly a statky selské zůstávaly 
pusty a marně hledělo se tomu čeliti četnými usneseními sně- 
movními i císařskými reskripty. Poddaný neměl práva voliti si 
svobodně své povolání; aby mohl se vyučiti řemeslu, nebo do- 
konce věnovati umění a vědám, musil k tomu míti povolení 
vrchnosti, za které platilo se 5 až 6 zlatých. Podobně bylo každé 
uzavření sňatku poddaných omezeno povolením vrchnostenským, 
za které rovněž placena byla určitá taxa. Každé zadlužení v jisté 
výši, nájem neb pronájem pozemků, závěť týkající se nemovitého 
jmění měla rovněž platnost jen se svolením vrchnosti. Za nezle- 
tilosti dědiců měla vrchnost spravovati jejich podíly a vésti řádně 
sirotčí účty; i tu páchaly se velké křivdy a zlořády. Poddaný 
neměl žádného práva před soudem, leč byl-li zastoupen svou 
vrchností; naopak zase nesměl býti pohnán na soud, nebyl-li 
od své vrchnosti vydán. Stížnostem poddaných proti vrchnostem 
byla předepsána cesta velmi obtížná. Od první instance t j. 
k vrchnosti samé, stížnost došla ke krajskému hejtmanství; tento 
úřad, osazený ze stavu panského neb rytířského, málokdy za- 
kročil v neprospěch vrchnosti. Podobně bylo i při vyšších instancích 
— při zemském soudě neb královském tribunále — , kde přísedící 
byli sami většinou držitelé zemských statkův. Vrchnosti měly 
v obvodu svého panství výhradně právo vařiti pivo, připravovati 
kořalku, nálev všech nápojův i právo mlýnské ; plodiny a výrobky 
hospodářské poddaný musil pouze od vrchnosti kupovati, která 
mu je při nejhorší jakosti vnucovala za ceny nesvědomitě zvý- 
šené. Naopak zase poddaní musili své výrobky a plodiny pro- 
dávati vrchnosti za ceny, které si tato sama určovala; pekařům 
a obchodníkům bylo v celém obvodu panství zakázáno kupovati 
obilí jinde než v panských sýpkách. 



321 



Vykonávání soudní moci nad poddanými, tak jako veškera 
správa hospodářská, svěřována byla od vrchností úřadu hospo- 
dářskému, v jehož čele byl vrchní, jinak direktor neb inspektor 
zvaný; úředníci hleděli vrchnosti se zavděčovati a také sebe 
obohacovati bezohledným utiskováním a vydíráním poddaných. 
Vrchnost měla také dosti prostředků po ruce, poddaného, stal-li 
se jí nepohodlným, statku zbaviti a přenésti jej na jiného majitele. 
Sebe menší přestupek byl trestán bitím. 

Nejtěžší břímě, které uvízlo na poddaných, byly práce ro- 
botní, konané netoliko vrchnostem, nýbrž v čas potřeby i zemi 
(přfpřeže, stavba silnic a j.); roboty mohly jen dle vůle vrchností 
býti vykupovány poplatky peněžitými neb i dávkami přírodnin. 
Robota byla tažná (jízdní) a pěší (ruční). K tažné povinni byli 
všichni sedláci, od celoláníka až po čtvrtláníka ; ostatní třídy pod- 
daného lidu, chalupníci, baráčníci, domkaři a podruzi, byly vázány 
pouze robotou ruční. Obojí robota byla odměřena na tři dny 
v týdnu, ale v dobách nutných, netrpících odkladu, mohla býti 
prodloužena až na šest měsíců; robotní den byl prodlužován až 
na šestnáct hodin; často musil sedlák se spřežením odebírati se 
na vzdálená místa a bez ohledu na vzdálenost pracovati tam 
určitý počet hodin denně. 

Vláda císařská pokládala poměr mezi vrchností a poddaným 
za něco přirozeného, nedotknutelného. Teprve když zlořády a 
útisky vrchností počaly citelné se dotýkati též důchodů státních, 
ježto stavové hleděli většinu břemen uyaliti na lid poddaný, a 
když konečně sedlákům českým došla trpělivost a r. 1680 vy- 
pukla veliká bouře selská : pomýšleno bylo na jakousi nápravu. 
Byl vydán první robotní patent (1680), z počátku jen pro Čechy, 
r. 1 71 3 také pro Moravu, jímž však nebylo selskému lidu po- 
moženo, nýbrž ještě přitíženo. 

Bouře selská, která vypukla v Čechách r. 1680, nezůstala také 
na Moravě bez následků. Kolem Olomouce pozdvihli se sedláci, 
poštvaní od uherských insurgentův, a vypálili tam několik osad ; 
vzpoura byla však brzo potlačena brannou mocí a povstalci spasili 
se většinou útěkem do Uher. Z panství litomyšlského, kde sedláci 
již počali páliti a pleniti, staly se pokusy přenésti bouři na panství 
při pomezí českomoravském. Vypravením vojska bylo však dal- 
šímu šíření selského hnutí na čas zabráněno. R. 1689 obyvatelé 
osad náležejících městu Jihlavě odepřeli všeliké konání robot. 

21 



322 

Dlouholeté vyjednávání a vyšetřování nevedlo k cíli, a teprve 
když 1 8 náčelníků vzpoury bylo odvezeno na Špilberk a tam po 
pět čtvrtí roku vězněno, docíleno bylo narovnání. Podobná bouře 
selská připomíná se r. 1695 na biskupském panství hukvaldském, 
kde rovněž pro přílišné roboty shluklo se asi 1500 sedlákův ne- 
daleko Štramberka, byli však mocí vojenskou rozehnáni a 24 
náčelníkův odvezeno v železích do Kroměříže a tam potrestáno. 
Podobně zlomeny byly odpor Stonařovských proti vrchnosti 
jihlavské (1722) a vzpoura vesnice Vrbovce proti klášteru luckému 
(1724), jejíž smutný osud nás připomíná na hnutí mezi českými 
Chody z r. 1695. Nespokojenost lidu selského dosahovala svého 
vrcholu a mnoho lidu prchalo ze země do Saska a Pruska, jsouce 
lákáni od náhončích krále pruského Bedřicha Viléma L Teprve 
toto hromadné opouštění země přimělo císaře Karla VL, že vydal 
(1738) patent, jímž počet robotních dnův i délka jejich byly ob- 
mezeny, ale jen pro roboty pravidelné. Také ostatními předpisy 
patentu nebylo lidu selskému valně pomoženo, naopak nevolnictví 
jeho ještě bylo utuženo. 

Že mnoho lidí tehda z Moravy se stěhovalo do jiných zemí, 
původ toho tkvěl dílem také v krutém pronásledování nekatolíků 
za císaře Karla VI. Vrchnosti nesměly trpěti na svých panstvích 
emisarů, kteří přicházeli hlavně ze Slezska. Na panství strážnickém 
byli nekatolíci přísně pronásledováni od hraběte Karla Ant. 
Braidy, kurátora nezletilého dědice panství hraběte Josefa 
Magnisa. Pronásledovány dosáhlo vrcholu císařským reskriptem 
vydaným pro Moravu r. 1726, Poddaní na venkově i v městech 
ochranných, ano i obyvatelé měst královských měli pod přísnými 
tresty do určité lhůty státi se katolíky. Kacířští učitelé, kazatelé 
(»Buschpredigerc) a prodavači kacířských knih měli býti na hrdle 
trestáni. Vrchnostem, jejich úředníkům a krajským hejtmanům 
nařizovalo se pod nejpřísnějšími tresty, aby lid poddaný při ka- 
tolickém náboženství udržovaly a všecko, co by ke kacířství 
svádělo, odstraňovaly. Rodičům pochybné pravověrnosti měly 
od vrchností i děti býti odňaty a dány buď pod dozor katolických 
poručníkův anebo ke katolickým hospodářům do služeb. 

Obnovené pronásledování nekatolíků způsobilo, že nové 
proudy vystěhovalců hledaly útočiště v cizině. Do té doby spadá 
založení první osady Bratří moravských nazvané Ochranovem 
čili Herrnhutem v Horní Lužici, pod ochranou hraběte Mikuláše 
Zinzendorfa (1722). 



323 



§ 52. Obchod a průmysl. Vzdělanost. 

Válkou třicetiletou a nedostatkem péče za panování Leo- 
polda L poklesl jak v celé říši, tak i na Moravě hluboko obchod 
a průmysl, jenž dříve byl ve značném rozkvětu. Teprve za císaře 
Karla VI. staly se první kroky k nápravě. Zakládány svobodné 
přístavy (rěcký a terstský), zřizovány obchodní společnosti a 
uzavírány obchodní smlouvy se sousedními státy. Aby se umožnil 
rozkvět domácího průmyslu, vláda císařská omezovala dle vzoru 
anglického a holandského dovoz cizozemských výrobků. Patentem 
z r. 1728 zakazoval se dovoz takového zboží, které dědičné země 
samy vyráběly. Novým celním řádem poskytnuty průvozu i vý- 
vozu domácích výrobků značné výhody oproti výrobkům cizo- 
zemským, zřízeny na Moravě tři vrchní celní úřady, v Brně, 
Olomouci a Mikulově, vedle četných pohraničných úřadů celních 
a nařízeno užívání jednotné (brněnské) míry a váhy. Také byl 
pod přísnými tresty zakázán vývoz zlatých a stříbrných mincí 
do ciziny a zapovězen dovoz špatné drobné mince z cizozemska. 
Jiný patent čelil proti příslušnému přepychu v šatstvě, špercích 
i náčiní. 

Důležitým zdrojem státních příjmů byl od císaře Karla VI. 
obnovený monopol tabákový a solný. Kouření tabáku, ač v zemích 
západních ujalo se již ve století XVI., do našich zemí proniklo 
teprve za války třicetileté a od té doby stával se tabák čím dále 
tím důležitější plodinou obchodní, kterou za příkladem sousedního 
Pruska začali pěstovati koncem XVII. stol. ve Slezsku, potom 
i na Moravě. Na ochranu tabákového monopolu císař Karel VI. 
vydal přísná nařízení. Proti podloudníkům solným, jichž na Moravě 
tehda bylo všude plno a kteří vystupovali se zbraní, byl vypsán 
trest smrti. Vrchnosti, které dovolovaly dovoz cizí soli, byly 
trestány pokutou 1000 říšských tolarův. 

Také stavbě silnic věnována lepší péče než za předešlých 
panovníků. Na Moravě počátek učiněn byl stavbou první císařské 
silnice z Brna do Vídně a do Olomouce r. 1727, ale práce po- 
kračovaly velmi pomalu, ač poddaní měli na dvě míle široko 
konati práce tažné i ruční ; na sklonku panování císaře Karla VL 
dospěla tato stavba teprve k Olomouci. Jiná císařská silnice šla 
z Vídně na Znojmo do Jihlavy a odtud do Prahy, Se stavbou 

21* 



324 



silnic souviselo zdokonalení poštovnictví. Jednotného zřízení poštov- 
ního dostalo se zemím českým (vyjma Slezsko), rakouským 
i uherským tím, že svob. pán Jan Kryštof z Paaru byl pro tyto 
země dědičně jmenován (1622) nejvyšším dvorským a generálním 
poštmistrem. R. 1722 císař Karel VI. převzal poštu do správy 
státní, začež pro potomní doby nejvyššímu poštmistrovi z rodiny 
Paarovy zaručena byla roční náhrada. R. 1726 ustanoven poplatek 
za jízdu na poště do vzdálenosti dvou mil na 1 5 stříbrných grošů, 
za dodání psaní půlarchového na 4 kr. ve vnitrozemí, na 6 kr. 
mimo země ěeské a rakouské; tento poplatek stoupal váhou 
zásilky. Poštovních silnic bylo tehdáž na Moravě Šest, poštovních 
erárních stanic až do r. 1740 pouze dvanácte, ale v každém 
větším městě moravském byly pošty soukromé. R. 1732 zřízena 
nová poštovní silnice z Brna přes Pohořelice a Znojmo do Vra- 
tětína, kdež se dosáhlo kratšího spojení s poštou vídeňsko-pražskou. 
Těžších zásilek pošta vůbec nedopravovala, ponechávajíc práci 
tu soukromému povoznictví, které bylo velmi čile provozováno. 
Pokus, učiněný tehda o splavnění řeky Moravy, nepotkal se 
s úspěchem. 

V hornictví nastal válkou třicetiletou hluboký úpadek. Stará 
naleziska kovů byla zasypána, zřícena neb vodou zatopena. Staly 
se sice pokusy na některých místech, aby hornická činnost zase 
byla uvedena v čilejší proud, ale podnikatelé, nenalézajíce oče- 
kávaného výtěžku, od práce sotva započaté zase upouštěli* Po- 
slední moravský hejtman báňský za války třicetileté odstěhoval 
se do Saska. Jihlavské hornictví, kdysi tak slavné, po válce tři- 
cetileté již se nevzkřísilo k novému životu. S podobným neúspěchem 
potkalo se dolování na vzácné kovy u Rymařova, Pernštejna, 
Unčova, Vsetína, Lukova, Hukvald a jinde. Také měděné doly 
štépánovské (u Pernštejna), otevřené znovu r. 1716, neukázaly 
se dosti vydatnými. Jediné odvětví, kde hornická činnost neza- 
nikla, bylo železářské. R. 1663 byly na Moravě doly i hutě že- 
lezné na Pernštejně, jež náležely hraběti LichtenŠtejnovi-Kastel- 
kornovi, v Rymařově, Jedovnicích, Unčově, Rudě, Losině, Vizn- 
berku, Šternberků a Sovinci; v pozdějších dobách železářství 
kvetlo také v Úsově, Berouně u Šternberka, Buzově, Frýdlante, 
Sobotíně, Adamové u Brna, Jedovnicích, Chudobíně u Kunštátu, 
v Krásné u Jimramova, Ořechově na panství křížanovském, ve zno- 
jemském kraji u Vranova. 



325 

Řemesla trpěla zastaralými řády cechovními, jež vyžadovaly 
důkladné nápravy. O to pokusila se vláda císaře Karla VI. patentem 
řemeslnickým a živnostnickým z r. 1731, jímž měla býti učiněna 
přítrž zlořádům zakořeněným v mnohých cechovních společen- 
stvech. Každý cech měl předložiti vypracovaný řád svůj králov- 
skému tribunálu. Nařízením z r. 1739, jež mělo platnost pro 
všechny země koruny české, byla pravidla pro všechny cechy 
přesně vyměřena. Vláda císaře Karla VI. podporovala hlavně 
ona odvětví výroby průmyslové, od nichž slibovala si hojný 
vývoz do ciziny a zvýšení tržby domácí. V zemích koruny české 
bylo to především soukenictví, plátenictví a sklářství, jež všechna 
na Moravě od dob války třicetileté učinila znamenité pokroky. 
V soukenictví přední místo zaujímala Jihlava. 

Ve vzdělanosti byly naše země ještě z dob minulých na 
nízkém stupni. Škol národních, kde by mládež bez rozdílu stavu 
a jmění za dozoru státních úřadů nabývala potřebných základních 
vědomostí pro život, tehda nebylo. V XVII. století a v první 
polovici XVIII. století byly pouze školy farní, městské a klášterní. 
Farních škol bylo málo a návštěva jejich byla slabá; mnoho jich 
také zaniklo za války třicetileté. Péči o tyto školy vláda pone- 
chávala úplně vrchnostem a duchovenstvu. Učitelé byli bídně 
placeni, propouštěni i přijímáni bez jakéhokoliv závazku a této 
nejisté existenci byl ovšem přiměřen také stupeň jejich vzdělání. 
Na vyšším stupni byly školy městské čili triviální, ale do těch 
neměli přístupu synové poddaných a vůbec chudobných lidí, 
nýbrž jen z tříd zámožnějších; i tam učitelstvo bylo skrovně 
placeno a nedostatečně vzděláno. Velkou zásluhu o povznesení 
národního školství získal si řád piaristův, uvedený na Moravu 
r. 1 63 1. Jejich trojtřídní školy, které zřizovali bez jakékoliv pod- 
pory státní, lišily se od ostatních škol městských jednotnějším 
plánem vyučovacím, lepší methodou i kázní a dokonalejšími učiteli. 

Střední školství t. j. gymnasia měli větším dílem jezuité 
v rukou. Latině se věnovala největší péče; žáci mu šili v této řeči 
verše, ano i celé kusy divadelní skládati a dramata latinská ve- 
řejně provozovati, aby prý se naučili slušnému vystupování ve 
společnosti. Jezuité lpěli houževnatě na své zastaralé osnově 
učebné a nebyli přístupni pokrokům, které již na počátku 



326 



XVm. století ve vědách — zvláště přírodních — byly patrný. 
Až na nepatrné výjimky nižší třídy (gramatické) nesvěřovaly se 
kněžím, nýbrž mladým nezkušeným magistrům. O něco lépe 
zřízeno bylo vyučování na gymnasiích piaristských. R. 1735 
piaristé rozšířili gymnasia dosud pětitřídná na Šest tříd. . Avšak 
trvalé a všeobecné nápravy školství středního . nebylo docíleno, 
pokud vláda zůstala v té příčině netečnou. 

Neúplnou universitu v Olomouci císař Karel VI. doplnil 
tím, že r. 1732 zřídil dvě nové professorské stolice studia práv- 
nického. Stavové zřídili (1724) při olomucké universitě akademii 
pro rozličná cvičení rytířská, kdež také mělo se vyučovati několika 
řečem i umění inženýrskému. Výlohy stavební byly uhrazeny ze 
štědrého odkazu tehdejšího nejvyššího sudího zemského, hraběte 
Leopolda Saka z Bohuňovic. 

Nesnášenlivost náboženská, pověry a stíhání čarodějstva, 
útrpné právo v soudním řízení a četné popravy vyskytují se 
i v první polovici XVIII. století, třebas v míře poněkud zmenšené. 
Známkou doby jsou kruté patenty vydané proti židům a cikánům. 
Na celé Moravě nevycházel tehda ještě ani jediný časopis, v celé 
zemi byly pouze tři tiskárny (v Brně, v Olomouci a ve Znojmě) 
a censura všech knih dosud byla výhradným právem stavu du- 
chovního. Nejen třídy nižší tápaly ve tmách nevědomosti, nýbrž 
i u vyšší společnosti jeví se v tom směru leckterá skvrna. Do- 
kladem toho jest vydaný tehda zákaz hazardních her; souboje 
pak i jiné hádky a bitky opakovaly se tak často, že účastníkům 
souboje pohrozeno bylo trestem smrti na popravišti. 

Vědecká práce byla na Moravě skrovná, jediné dějepisectví 
udrželo jakési spojení s dobami minulými. Po Pešinovi (f 1677) 
a Balbínovi (f 1688) zasloužilým pracovníkem v tomto oboru 
byl Jan Jiří Středovský, farář v Pavlovicích nad Bečvou (f 171 3). 
Jeho hlavní dílo (Sacra Moraviae historia, 1710) jest založeno na 
spisech Hájkových, Dúbravových, Pešinových a Balbínových. 
Ostatně vědeckou činnost zastávali většinou jezuité, ale jejich 
filosofie i theologie byla snůškou zastaralých scholastických i po- 
lemických prací ze středního věku. V Brně rodilý jezuita Jiří 
Josef Kamel vydal se na misionářské cesty zámořské a zemřel 
r. 1706 v Manile, hlavním městě ostrova Luzona, jako lékárník. 
Napsal o tamější zvířeně i květeně četná pojednání, která vzbu- 



327 



dila i pozornost slavného botanika Linnéa, tak že květině od 
Kamela popsané dal po něm název kamelie. 

O něco lépe než vědám dařilo se výtvarnému umění, jemuž 
také císař Karel VI. věnoval ve značné míře svou přízeň. Tehda 
působil ve Vídni vynikající umělec Jan Bernhard Fischer z Er- 
lachu, jehož stavby nezůstaly také na Moravě bez zdárného účinku. 
Daniel le Gran provedl (asi 1720) na stropě velké dvorany sta- 
rého zemského domu v Brně zdařilou freskovou malbu, kdežto 
malbu architektonickou tamtéž pořídil Vlach Herkules Kajetán 
Fanti. Jiný Vlach Michael Fontána, zručný sochař, ozdobil svými 
pracemi mnoho zámkův a kostelů na Moravě, zvláště kostel 
i klášter velehradský. V Brně rodilý malíř Jan Jiří Etgens vy- 
zdobil freskami kostely na Velehradě, v Kroměříži, v Rajhradě, 
Brně i v jiných místech, k němu druží se malíř Jan Hanke a 
sochař Jan Schauberger. Jiný rodák moravský Bohumír Bernhard 
Gótz (z Velehradu) záhy opustil Moravu, vzdělal se zejména 
v Augšburce a vymalovav i vyryv znamenitou podobiznu císaře 
Karla VI, byl od něho poctěn názvem dvorního malíře a mědě- 
rytce. Brněnský stavitel Klíčník provedl tehda v novém slohu, 
jímž dosavadní gothika byla vymýcena, přestavbu chrámové lodi 
v proboštském kostele brněnském u sv. Petra. 

§ 53. Císařovna a královna Marie Terezie. Válka o dědictví 

rakouské. 

Císař Karel VI., poslední mužský potomek rodu Habsbur- 
ského, zemřel 20. října 1740. Za posledních let jeho panování 
vnější moc našeho mocnářství značně poklesla. Válkou o dědictví 
polské ztraceno bylo království neapolské a sicilské za nepatrnou 
náhradu vévodství parmského a piacenzského ; druhou válkou 
tureckou pak císař pozbyl území kdysi nabytých v Srbsku, 
v Bosně i v Malé Valachii. K těmto pohromám družily se obavy 
o příští osud říše i rodiny císařské. Tyto splnily se hned po 
smrti Karla VI. přes to, že všechny mocnosti evropské uznaly 
platnost pragmatické sankce. První vystoupil s nároky svými 
na dědictví rakouské kurfirst bavorský Karel Albert, který spo- 
léhal na oporu jiných mocnějších nepřátel rodu Habsburského, 
zvláště Francie a Španělska. Hned po něm vystoupil ptuský král 
Bedřich II, který právě toho roku jako Marie Terezie nastoupiv 



328 



na trůn, vytasil se se zastaralými a neoprávněnými nároky na 
některá knížectví slezská, vpadl- již v prosinci r. 1740, tedy šest 
neděl po smrti císaře Karla VI., do Slezska a dobyl z většího 
dílu této země i s hlavním městem Vratislaví; před přesilou 
pruskou musil císařský generál Browne ustoupiti až do severní 
Moravy; celé Slezsko až na tři pevnosti (Hlohov, Břeh a Nisu) 
octlo se v moci krále pruského. Tento z Vratislavi nabízel Marii 
Terezii branný spolek i podporu ve volbě jejího manžela Fran- 
tiška Štěpána Lotrinského za císaře, jestliže mu dobrovolně po- 
stoupí Slezska. Návrh byl s rozhořčením odmítnut, ale zdar smě- 
lého činu Bedřichova pohnul druhé panovníky k napodobení. 
Kurfirst saský, král španělský a sardinský vedle několika jiných 
knížat italských a německých, a především Francie připojili se 
k nepřátelům Rakouska. Bavorské vojsko zmocnilo se Pasová 
(31. července 1741) a počátkem září také Francouzi překročili 
hranice hornorakouské. Za jediný rok zvráceno všechno dlouho- 
leté úsilí císaře Karla VI. o zachování jednoty říšské. 

Štěstím bylo, že u mladistvé Marie Terezie spojovaly se 
vzácné schopnosti, s jakými se u málo panovníků všech národův 
a časů setkáváme. V jejím tělesném zevnějšku slučovala se krása 
i roztomilost s majestátním vystupováním, duch její vynikal po- 
divuhodnou živostí, bystrou soudností, vždy spolehlivou pamětí, 
jakož i vzácným darem, podávati své myšlenky lehce, jisté a 
přesvědčivě; k silné vůli družil se vřelý cit pro právo i zákon 
a hluboké přesvědčení náboženské. Hned první projevy vládní 
nové panovnice jevily jasný úsudek a pevnou odhodlanost, tak 
že i nerozhodní rádcové její, kteří vzhledem k dvojímu nebez- 
pečenství válečnému radili k míru s králem pruským, nabyli tím 
nové odvahy. Velitelem armády slezské jmenován byl hrabě 
Vilém Neipperg, který sice mnohých výprav se účastnil za velení 
prince Eugena, ale z jeho válečného umění málo čemu se přiučil. 
Král Bedřich svedl s vojskem rakouským bitvu u Molvic (ca dubna), 
ve které zásluhou generála Schwerina po pětihodinném tuhém 
boji opanoval bojiště. Znovu nabídl král Bedřich královně Marii 
Terezii smír, postoupili mu aspoň dolního Slezska. Když byl 
odmítnut, vstoupil v přímý branný spolek s Francií a vojsko 
francouzskobavorské mohlo bez překážky postupovati na své 
výpravě. Dne 30. záři kurfirst bavorský Karel Albert slavil vjezd 
svůj do Lince, kdež mu později velká většina stavů hornorakouských 



329 



holdovala přes zákaz vydaný od Marie Terezie. Odtud šla výprava 
do Čech, kam zároveň od severu vtrhla též část vojska pruského 
i saského. Spojená vojska v noci 25. — 26. listopadu dobyla útokem 
Prahy a Karel Albert 7. prosince dal se provolati za krále a 
dědičného pána českého. 

Marie Terezie, aby se zbavila aspoň jednoho nepřítele, po- 
volila naléhání krále anglického a učinila s králem Bedřichem 
příměří v Schnellendoríě (9. října), kterým Bedřichovi ponecháno 
Slezsko až po řeku Nisu. Neipperg byl ze Slezska odvolán do 
Moravy, kdež zaujal hlavní ležení u Znojma, aby hájil Vídně před 
možným útokem Francouzův i Bavorův. Vojsko jeho bylo zna- 
menitě sesíleno veřejnou hotovostí, povolenou od stavův uherských 
a charvatských. Zatím král Bedřich nemaje dosti na postoupené 
části Slezska a nedbaje uzavřeného příměří, obsadil Horní Slezsko 
a zatím co princ A n haitsko- Dessavský s oddílem vojska vpadl 
do Čech, maršálek Schwerin obsadiv Opavu překročil hranice 
moravské, a zmocniv se Unčova (24. prosince) i jiných měst 
namířil na Olomouc. Pevnost olomucká, kdež byl velitelem baron 
Terzi, byla v chatrném stavu a opatřena jen nepatrnou posádkou ; 
dne 27. prosince otevřeny byly brány olomucké vojsku pruskému, 
kdežto posádce rakouské povolen byl svobodný odchod z města. 
Kromě Olomouce menší posádky pruské byly vloženy též do 
Přerova, Hranic, Litovle a Lipnika. O měsíc později přibyl do 
Olomouce také král Bedřich s četnými generály, a již 5. února 
vydal se na další pochod k Brnu. 

V Brně jali se důrazně pracovati o opravě hradeb městských. 
Potřebné opravy hradeb byly záhy provedeny a předměstí na 
nejslabší straně, totiž od Zábrdovic až po Komárov, zatopeno 
vodou ze Svitavy a Svratky, budovy položené blízko hradeb za- 
páleny a pobořeny. Gubernium a největší část šlechty uprchlá 
zatím do Vídně, pouze vrchní zemský komoří hrabě DietrichŠtejn 
a vrchní zemský sudí hrabě Geissler zmužile vytrvali. Vojenská 
posádka byla značně sesílena, nad níž generál Roth ujal se vrch- 
ního velení; z Vídně dopraveno sem devět děl s velkou zásobou 
střelného prachu, pušek a jiných potřeb. Prusové obsadili Vyškov, 
kdežto s druhé strany Sašové vedením generála Rochaua z Čech 
zmocnili se Jihlavy, Velkého Meziříčí, Byteše a Náměště. Dne 
6. února došlo do Brna prohlášení krále Bedřicha, že mu záleží 
jen na dosažení míru, k čemuž jediným prostředkem jest obsazení 



330 



Moravy; kdo chce s Prusy držeti, ujišťuje se královskou přízní, 
kdo by však naddržoval nčjak plukům královniným, bude smrtí 
potrestán. Zároveň žádal válečnou daň 140.000 zl„ která byla 
sháněna s vyčerpáním posledních prostředků. Dne 19. února král 
Bedřich dorazil do Znojma; Pohořelice, Slavkov, Židlochovice a 
Kounice byly zabrány od Prusů, kdežto od Rosic přicházeli 
Sašové s děly, aby se s nimi spojili. Také Mikulov byl vzat 
(22. února), a knížeti Dietrichštejnovi, městu a obci židovské 
uložena válečná kontribuce. Král Bedřich dojel 10. března do 
Židlochovic a zaujal tam hlavní své ležení. Obležení nedali se tím 
zastrašiti a zejména uherským husarům podařilo se několikráte 
zajati dovoz spíže pruské a obnoviti tak zásoby brněnské. Zatím 
blížila se již záchrana sklíčenému Brnu. 

Hrabě Ludvík Khevenhúller, generál podnikavý a schopností 
neobyčejných, na rozkaz královnin sebral asi 16.000 m. vojska 
složeného jednak z pluků pravidelných, jednak z pestré hotovosti 
uhersko-charvatské, kterou vedli smělí -vůdci Menzel, Bernklau 
a Trenek*), a dobyl Horních Rakous i veškeré země bavorské od 
Innu až k Isaře a k Dunaji; téhož dne, kdy Karel Albert byl 
slavnostně ve Frankfurtě za císaře korunován, bylo mu odňato 
hlavní město i s celou zemí bavorskou, kde panduři Menzlovi a 
Trenckovi strašlivě plenili. Marie Terezie nařídila Khevenhúllerovi, 
aby část svého vojska buď přivedl nebo poslal do Čech na pomoc 
tamější císařské armádě, v jejíž čele byl Karel Lotrinský. Karel 
Lotrinský, sesílený touto pomocí dal se z Budějovic s hlavním 
vojskem na pochod do Znojma. Tím odříznut byl král Bedřich 
od Vídně, od východu pak ohrožován byl vždy více uherskou 
veřejnou hotovostí. Také moravské obyvatelstvo počalo se bouřiti 
proti velkým útiskům pruským, zvláště proti nesnesitelným vá- 
lečným kontribucím; Hanáci i Valaši chopili se zbraně, když 
královna Marie Terezie ediktem česky psaným přímo se obrátila 
k jejich osvědčené věrnosti a statečnosti. I došlo ku srážkám 
mezi vojskem pruským a ozbrojeným lidem moravským u Kro- 
měříže, Napajedel a u Židlochovic. Krom toho saskýkrál August ÚL, 



*) Baron František Trenek byl r. I746 obžalován z loupežení a drancování 
a vojenským soudem odsouzen k doživotnímu vězení na Spilberce, kde zemřel 
již r. 1749, odkázav velkou část svého jméní dobročinným účelům; pochován byl 
v hrobce kláštera kapucínského, dle posledního přání v kutné mnišské a tak, jak 
byl spoután okovy a řetězy. 



331 



obávaje se soupeřství Bedřichova na Moravě, odepřel další sou- 
činnost při obležení Brna a dal rozkaz svému vojsku, aby se 
i Moravy hnulo do Cech. Tím bylo umožněno Karlu Lotrinskému 
zmocniti se netoliko celé pohraniční čáry moravsko-rakouské, 
nýbrž obsaditi i města Znojmo, Mikulov a Telč, a tak král pruský 
byl nucen od Brna po tříměsíčním obležení upustiti a Moravu 
vůbec vykliditi. 

Saska armáda ubírala se přes Poličku a Kolín do Prahy, 
pruské vojsko od ní na právo zaměřilo přes Svitavy a Chrudim 
do Pardubic, stále pronásledováno a poškozováno císařskou jízdou 
i rozhořčeným lidem moravským. Královna Marie Terezie roz- 
kázala Karlu Lotrinskému, aby s hlavní mocí svou nepřítele ná- 
sledoval do Čech, tam však nedaleko Čáslavi u vsi Chotusic 
svedena byla (17. května 1742) s Prusy bitva, ve které král 
Bedřich po tuhém boji dobyl úplného vítězství. I došlo po delším 
vyjednávání k míru vratislavskému, jímž Rakousko postoupilo 
Prusku dolního i horního Slezska, vyjímaje pouze Těšínsko a 
Opavsko s částí Krnovská a Nisska po pravém břehu Opavice, 
pak hrabství Kladského, jež odtrženo bylo od království českého. 
K tomuto míru přistoupil také král polský a kurfirst saský 
August lil., jehož naděje na získání některé země císařské, zejména 
Moravy nebo několika krajů českých, byly nadobro zklamány. 

Karel Lotrinský potom s veškerou mocí svou obrátil se 
proti Francouzům a Bavorům v Čechách a donutil vojsko fran- 
couzské hledati útočiště v Praze. Než schýlil se ke sklonku rok 
1742, také království české zbaveno bylo úplně vojska nepřátel- 
ského. Marie Terezie podnikla s chotěm svým Františkem Ště- 
pánem i dvouletým tehda synáčkem, korunním princem Josefem, 
v nádherném průvodu cestu do Prahy, aby se tam dala za krá- 
lovnu českou korunovati. Korunovační obřady, které ustanoveny 
byly na den 12. května, vykonal na místě pražského arcibiskupa 
Manderscheida, v nemilost upadlého, biskup olomucký hrabě 
Jakub Arnošt z Lichtenštejna za assistence biskupů litoměřického 
a královéhradeckého. 

Král anglický Jiří II. hned po uzavření míru vratislavského 
postaviv se sám v čelo vojska, které nazval > pragmatickou ar- 
mádou*, zvítězil nad Francouzi u Detting nad dolním Mohanem 
(1743). Zatím císařské vojsko vedením Karla Lotrinského a Khe- 
venhullera porazilo Bavory u Simbachu ; cisařští obsadili Mnichov, 



332 

odkudž nešťastný císař Karel VII. po druhé musil se uchýliti do 
Frankfurtu. Francouzi byli zatlačeni až za Rýn a poslední armáda 
bavorská vedením Seckendorfovým donucena byla ke kapitulaci, 
kterou Bavory odevzdány jsou do správy úřadův i vojenských 
velitelů rakouských. Tyto i jiné ještě úspěchy spojenců pohnuly 
krále Bedřicha, který se obával ztráty Slezska, že učinil s císařem 
Karlem VIL, který tehda žil ve Frankfurtě z peněz francouzských, 
novou smlouvu (1744), kterou zavázal se mu pomoci k dobytí 
království českého, začež měla Prusku připadnouti část země po 
pravém břehu Labe. Hned potom vypovězena Rakousku válka 
a Prusové v počtu 80.000 m. vtrhli třemi proudy do Čech. Marie 
Terezie odvolala vojsko Karla Lotrinského od Rýna. V Uhrách 
svolána do zbraně veřejná hotovost, v jejíž čele Eszterhazy táhl 
Moravou do rakouské části Slezska, aby odtud Prusy vytiskl. 
Také Hanáci a Valaši znovu se chápali zbraně, byvše k tomu 
vyzváni královským patentem; města moravská, zvláště Brno, 
opravovala své hradby. Novými odvody shromážděno bylo z Mo- 
ravy několik tisíc branců v Brně a Olomouci, kteří odtud odesláni 
byli do Čech k hlavní armádě. Židé znovu byli obviňováni ze 
služeb vyzvědačských ; proto byli královským reskriptem (1744) 
ze všech trhů v Praze, v Brně a v Olomouci vyloučeni a z těchto 
měst až na dvě míle vypovězeni. R. 1745 dokonce nařízeno jim, 
aby se vystěhovali z Čech, Moravy i ze Slezska; ale r. 1748 
stavové moravští žádali císařovnu, aby dovolila židům návrat do 
mést, zvláště do Brna a do Olomouce, ježto prý jich vypovězením 
obchod utrpěl velké ztráty. Na to Marie Terezie povolila židům 
další pobyt v těchto městech i v obou zemích na deset let, ale 
pod výminkou, že veškeré židovstvo ze zemí koruny české bude 
platiti toleranční daň. 

Všechny tři proudy pruského vojska spojily se před Prahou, 
jež po I4denním statečném odporu musila se vzdáti. Odtud král 
Bedřich obrátil se do jižních Čech, kdež dobyl Tábora a Budě- 
jovic. Ale mistrným řízením císařského vojevůdce Trauna donu- 
cena byla pruská posádka Prahu opustiti a král Bedřich byl 
s velkou škodou z Čech nadobro vytištěn. Zatím zemřel (20. ledna 
1745) v Mnichově císař Karel VIL a syn jeho, kuríirst Maximilian 
Josef učinil s Marií Terezií mír ve Fússenu, jímž vzdal se vše- 
likých nároků na dědictví rakouské a slíbil dáti hlas svůj při 
volbě císařské velkovévodovi Františku Štěpánovi. Tím byl pruský 



333 

král osamocen a obklopen se všech stran mocnostmi nepřátel- 
skými. Marie Terezie rozkázala Karlu Lotrinskému, aby z Čech 
vtrhl do Slezska. Avšak králi pruskému podařilo se zvítěziti nad 
vojskem rakouským u Hohenfriedberka. Karel Lotrinský ustoupil 
do Čech ke Králové Hradci, kamž král Bedřich ho následoval; 
tam svedena druhá bitva u Zárova, jež skončila rovněž porážkou 
vojska rakouského. Prusové znovu vnikli do severní Moravy. 
Poněvadž také Sašové poraženi byli od Leopolda Dessavského 
u Kesselsdorfu, Marie Terezie hlavně se zřetelem na svého spo- 
jence a na doléhání Anglie uvolila se k míru v Drážďanech; 
Slezsko zůstalo v moci Bedřichově, který uznal Františka, před 
tím ve Frankfurtě (13. září 1745) za císaře zvoleného. 

Proti Francii a Španělsku bylo válčeno ještě po tři léta 
v Nizozemsku a v Itálii. Na bojišti italském proslavili se rakouští 
generálové Brownc a kníže Václav z Lichtenštejna několika ví- 
tězstvími ; za to tím nešťastněji bojováno bylo v Nizozemsku. 
Král Jiří, jemuž zatím ve Skotsku vzniklo nebezpečné povstání 
Stuartovce Karla Edvarda, naléhal neustále na to, aby Marie 
Terezie učinila i s ostatními mocnostmi mír. Tento smluven byl 
v Cáchách (1748); pragmatická sankce uznána ode všech moc- 
ností, rovněž i císařská důstojnost Františka I.; Bedřichovi II. 
potvrzeno držení Slezska. 

Zpráva o míru cášském přijata byla ve všech zemích dědič- 
ných s velkým potěšením. Na Moravě toho roku zvýšena byla 
radostná nálada věrného obyvatelstva první návštěvou, kterou 
císařovna poctila zemi i hlavní město (12.— 19. června 1748). 

§ 54. Opravná činnost Marie Terezie před válkou sedmiletou. 

Ztrátou Slezska, jež zaviněna byla nespolehlivostí spojencův 
i vlastní nedostatečností zemí dědičných, císařovna Marie Terezie 
dospěla k přesvědčení, že třeba jí moc říše své zvelebiti, pře- 
devším zdokonaliti vojsko a uvésti do pořádku rozhárané již od 
dávných dob finance státní. I zaměstnávala se od počátku svého 
panování stále myšlénkou, uvésti dědičné země své do takového 
stavu, aby mohly bez nesnází přispívati k vydržování dobře vy- 
strojené armády nejméně o 100.000 m. Hrabě Haugwitz vypočti 
náklad na vydržování 108.000 mužů na 14 milionů zlatých; tím 
ovšem válečný příspěvek zemí dědičných byl by značně zvýšen, 



í 



334 



ježto dosud odváděly pouze 9 milionů. Tuto sumu mínila vláda 
žádati od stavů hned na deset let. Návrh Haugwitzův v radé 
císařské přes odpor nejvyššího kancléře českého, hrabete Bedřicha 
Harracha, byl přijat. I šlo především o to, dosáhnouti pro nčj 
svolení stavů českých a moravských. Nejdříve svolán byl k vy- 
řízení této věci sněm moravský do Brna na den 15. února 1748. 
K němu dostavilo se velké množství stavů, mezi nimi také olo- 
mucký biskup a kardinál hrabě Ferdinand Troyer. Předsedou 
sněmu byl vrchní zemský sudí, hrabě Josef Heissler, ježto oba 
nejvyšší úřady zemské byly uprázdněny smrtí hejtmana zemského 
hraběte Maximiliana z Kounic a odstoupením nejvyššího komořího 
hr. Leopolda z Dietrichštejna (1747). Hrabě Haugwitz předčítal 
královské prohlášení, ve kterém žádáno bylo hned na deset let 
povolení roční výlohy 1,856.000 zl. Biskup olomucký první po* 
ložil svůj hlas pro tuto předlohu a působením hraběte Heisslera 
i tribunálního kancléře barona Jindřicha Blíimegena i ostatní 
stavové hlasovali bez slovíčka odporu pro povolení této značně 
zvýšené berné, nazvané decennálním recessem. V nčm poprvé 
země rakouské i české shrnují se pod názvem » našich dědičných 
zemí německých*. Brzo potom přijat byl, ač s větším odporem 
než na Moravě, decennální recess také v Čechách, ve Slezsku 
i v zemích rakouských. 

Další provedení nové soustavy berničné záleželo v tom, že 
měla býti určena cena pozemků vrchnostenských i stavovských 
a na základě toho daň rovnoměrněji než dosud rozdělena. Císa- 
řovna na radu Haugwitzovu odňala tento obor působností oběma 
dvorským kancelářím, české i rakouské, a zřídila proň jedinou 
komisi se sídlem ve Vídni, v níž předsedou byl hrabě Haugwitz. 
Této komisi, která byla prvním centrálním úřadem pro země 
české i rakouské, podřízeny byly podobné komise ve všech zemích, 
nazvané » deputacemi*. Deputace postavena byla na Moravě na 
roven královskému tribunálu, a nejen krajští pokladníci, nýbrž 
i krajští hejtmane byli jí podřízeni. Předsedou brněnské deputace 
císařovna jmenovala barona Jindřicha Blíimegena. 

Dalším krokem ve směru centralisačním bylo úplné odlou- 
čení soudnictví od správy politické ve všech zemích českých 
i rakouských. Také v této věci učiněn počátek na Moravě. Cí- 
sařovna nařídila (1749) královskému tribunálu, aby k vůli lepšímu 
pořádku a spolehlivosti věci politické přednášeny byly ve zvlášt- 



i 



335 



ním senáte za předsednictví nejvyššího sudího zemského, hrabete 
Schrattenbacba. Podobný reskript byl vydán také pro království 
české. Hned potom přenesena byla s obou dvorských kanceláří 
soudní moc na nově zřízený nejvyšší soudní dvůr pro všechny 
» německé země dědičné c, jenž rozdělen byl na tři sbory, jeden 
pro země české, druhý pro Vídeň a Dolní Rakousy, třetí pro 
ostatní země alpské. Všechny ostatní záležitosti těchto zemí, vy- 
jímaje vojenství a věci zahraničně, přiděleny jinému centrálnímu 
úřadu, jenž nazván byl »directorium in internis, publicis et came- 
ralibus*. Dvorská kancelář česká i rakouská byly brzo potom 
prohlášeny za zrušené. V čelo direktoria postaven byl nejvyšší 
kancléř, a jmenován jím hrabě Haugwitz, po něm (1762) hrabě 
Rudolf Chotek a od r. 177 1 zastával úřad ten hrabě Hatzfeld. 
Podobné odloučení věcí soudních od politických a finančních 
provedeno bylo hned potom ve všech jednotlivých zemích českých 
i rakouských. Na Moravě tribunál stal se nejvyšším soudem 
zemským, který podřízen byl nejvyššímu soudnímu dvoru ve 
Vídni a v němž předsedal zemský hejtman. Všechny věci poli- 
tické a finanční přeneseny na nový úřad zemský, nazvaný re- 
praesentací a komorou, s nímž splynula i deputace předešlého 
roku zřízená. Na repraesentací, která podřízena byla vídeňskému 
direktoriu, přešlo starobylé právo stavů zemských, zastupovati 
panovníka v zemi, a nejvyšší úředníci zemští, ač dle jména po- 
necháni, pozbyli z největší části svého dosavadního významu. 
Úřední jednání mezi zemskými úřady a centrálami vídeňskými 
vedeno výhradně po němečku. R. 1752 přeneseno veškeré appel- 
lační řízení, civilní i trestní, s pražské appellační komory na krá- 
lovský tribunál v Brně, k němuž od té doby měla jíti odvolání 
ode všech městských i vrchnostenských soudů na Moravě. Zá- 
roveň (1752 — 1754) zrušeny byly všechny hrdelní soudy městské 
vyjma města královská a 26 měst municipálních, která však 
musila se zavázati, že si opatří městské písaře, obeznalé v právech 
a zkoušené od král. tribunálu. Také počet vrchnostenských soudů 
hrdelních byl podobným způsobem ponenáhlu omezován. Také 
sestavena jednotná komise k vypracování zákonníka občanského 
pro všechny země české i rakouské. Cílem komise, která až do 
r. 1756 zasedala v Brně, bylo netoliko uniformování zákonů, 
nýbrž také rychlé řízení soudní a odstranění zakořenělých zlořádů, 
R. 1756 byla komise brněnská rozpuštěna a úkol její přenesen 



336 



na zákonodárnou komisi ve Vídni, která teprve za 10 let doho- 
tovila »Codex Theresianusc. O dvě léta později (1768) vydán byl 
zákonník trestní pod názvem >Constitutio críminalis Theresianac 
(též »Nemesis Theresianac). V něm zračí se již mnohé lidumilné 
a osvětové opravy císařovny Marie Terezie. Zejména obmezen 
byl trest smrti jen na některé případy. Právo útrpné však od- 
straněno teprve o několik let později (1775). 

Marie Terezie rozšířila také pravomoc krajských hejtmanů. 
Hlavním úkolem jejich mělo býti, aby bedlivě prováděli všechna 
nařízení, jež vycházela od úřadů centrálních i zemských. Velmi 
blahodárnou osvědčila se činnost krajských hejtmanů tím, že jim 
svěřena byla ochrana poddaných proti libovůli a útiskům vrch- 
ností. Byli ve všem podřízeni novému úřadu zemskému, reprae- 
sentaci a komoře, a služné, zvýšené jim na 2000 zl., placeno jim 
i jejich sekretářům a adjunktům přímo z pokladny státní. Ve 
styku s repraesentací i ve vnitřním jednání mezi sebou směli 
užívati jen jazyka německého. Starobylé právo stavů moravských, 
že mají hejtmani býti bráni z panstva neb rytířstva v kraji used- 
lého, bylo zrušeno. 

Za povznesením státních důchodů byly provedeny také dů- 
ležité opravy v bernictví, kterými příjmy státní za devět let se 
zdvojnásobily ; tyto plynuly hlavně ze zemí českých a rakouských, 
ježto Uhry se zeměmi vedlejšími dovedly se vyhnouti z velké 
části všeobecné berní povinnosti. Z toho vysvětluje se také velké 
přetížení a nespokojenost obyvatelstva neuherského. Z nových 
daní těžce nesena byla daň majetková čili důchodová, a z hlavy. 
Daň pozemková byla nově upravena tím, že vyměřen byl výtěžek 
pozemků jak vrchnostenských, tak poddanských. Prostředkem 
k vyšetření majetkových poměrů zavedeno bylo vlastní přiznání 
(fasse) majitelů, kolik měří jejich usedlosti a jaký jest výtěžek 
obilí a sena po skutečné sklizni. Přiznání vrchnostenská nebyla 
kontrolována, ale výpovědi poddaných bývaly zkoumány doda- 
tečným vyměřováním. Z pozemků poddanských měla se platiti 
plná třetina, z vrchnostenských jen 26 ze sta. Přece však v tomto 
poměru vrchností k poddaným jeví se velký pokrok proti dobám 
minulým, kdy vrchnosti libovolně si daň ukládaly a větším dílem 
se jí hleděly vyhýbati. Ke zvýšení příjmů státních měl přispěti 
také nový celní řád, řád lesnický, zřízení státních zastaváren a 
malé loterie (1751), která však mnohem později na Moravě byla 



337 



zavedena (v Brně r. 1771), a konečně také úprava hornictví, pro 
které zřízen byl (1745) centrální úřad mincovní i hornický ve 
Vídni. Na Moravě zřízeno bylo r. 1747 vrchní báňské direktorium 
se sídlem v Jihlavě, později (1766) tento úřad přenesen byl do 
Brna. 

Za císařovny Marie Terezie neustávalo se v pronásledování 
nekatolíků. Náboženské komise, složené z nesnášenlivých katolíkůt 
odnímaly protestantům jejich knihy a neopomíjely žádného pro- 
středku, aby je buď pohnuly|k přestoupení na víru katolickou 
nebo k vystěhování do Sedmihradska, kamž byli nejraději posí- 
láni. Toho hleděl ve svůj prospěch využitkovati pruský král 
Bedřich, který dával se rozhlašovati za ochránce potlačovaných 
souvěrcův, aby zemi svou naplnil pracovitým obyvatelstvem. 
Emigranti však na pomezí byli zadržováni, způsobilí na vojnu 
odváděni, ostatní ze země vykazováni, náhončí, kde byli dopadeni, 
hned oběšeni, i vystupováno vždy rozhodněji netoliko proti pro- 
testantům, nýbrž i proti rozličným sektám deistickým a adamit- 
ským, jež na Moravě, zvláště na Vsacku, vznikaly již v dobách 
císaře Karla VI. 

Ačkoli však Marie Terezie byla horlivou a vroucí katoličkou, 
přece přisuzovala si právo, zasahovati do věcí čistě církevních. 
Na návrh vídeňského arcibiskupa Trautsona předložila papeži 
žádost za zrušení 24 svátků, jež mělo za účel přidržovati poddaný 
lid více k práci a odvykati jej zahálce a rozmařilosti. Přes odpor 
horlivějšího duchovenstva, v jehož čelo postavil se biskup olo- 
mucký kardinál Troyer, vyhlášen byl (1754) edikt, dle něhož ve 
dny oněch 24 svátků měly se sice konati služby boží, ale zároveň 
bylo dovoleno pořizovati všelikou práci; pouze bylo přísně za- 
kázáno, nutiti v tyto dny poddané k pracím robotním. Aby se 
zamezilo nepořádkům, jež zavládly ve správě církevního jmění, 
žádalo se předkládání všech účtů v tento obor spadajících. Pře- 
chvaty duchovních soudů v rozepřích manželských byly vyká- 
zány do náležitých mezí, asylní právo posvátných míst omezeno 
a později úplně zrušeno, církevní obřady, které dávaly podnět 
k pověrečným výkladům, byly kárány, později zakázány. Proti 
pověrám bylo s velkým důrazem vystupováno. Domnělé zločiny 
čarodějství, kouzelnictví a hadačství zůstaveny sice nižším soudům 
hrdelním k vyšetření, ale zakázáno mučení a rozhodování o nich 
vyhrazeno bylo vrchnímu soudu zemskému. Soudcové byli upo- 



338 

zornčni na bezpodstatnost víry v čarodčjství. Za Marie Terezie 
na Moravě ani jediná osoba nebyla již pro čarodčjství popravena. 
Také dbáno o povznesení školství, které bylo ve velmi 
smutném stavu. Mezi rádci císařovninými především professor 
lékařské fakulty vídeňské a tělesný lékař rodiny císařské Gerhard 
van Swieten, rodilý Nizozemčan, všímal si bedlivě vědeckého po- 
kroku v západní Evropě a důraz kladl na osvětové požadavky 
ve státě. Nový směr vědecký a vychovatelský poukazoval na 
nedostatky především ve vysokém i středním Školství, řízeném 
většinou od jezuitu. R. 1747 zaveden byl nový řád humanitního 
i filosofického studia platný nejen pro university, akademie a 
kollegia jezuitská, nýbrž i pro školy piaristu v Čechách, na Mo- 
ravě a ve Slezsku. Tento řád byl doplněn a rozšířen nařízením 
z r. 1752 obsahujícím opravu humanistického, filosofického i theo- 
logického studia ve všech zemích českých i rakouských. Mimo 
jiné vyžadována od učitelů důkladná znalost řeči latinské i ně- 
mecké, které zvláště se měla při vyučování gymnasijním zvýšená 
péče věnovati. Teprve později (1765) byl také jazyk český v Ce- 
chách a na Moravě zaveden do gymnasií jezuitských, kdežto 
piaristé již dříve jím se obírali. Učitelé neměli žáky týrati bez- 
účelným cvičením paměti, nýbrž zvykati je samostatnému pře- 
mýšlení. Prázdniny měly počínati 20. září a končití posledním 
říjnem. K vykonávání dozoru ustanoveni byli v Olomouci direktoři 
fakulty filosofické a theologické, biskup olomucký byl jmenován 
protektorem a jemu byl přidělen superintendent, který měl pro- 
váděti aspoň jednou do roka řádnou visitaci gymnasií; později 
(1760) císařovna Marie Terezie vrchní dozor a řízení škol ve 
všech zemích dědičných svěřila dvorské studijní komisi ve Vídni, 
jejímž předsedou jmenovala van Swietena, a jí podřídila všude 
studijní komise zemské. Taková zřízena byla pro Moravu v Olo- 
mouci (1760) a r. 1778 sídlo její přeneseno do Brna. Žádosti 
stavů moravských, aby olomucká universita doplněna byla fa- 
kultou právnickou i medicínskou, Marie Terezie nevyhověla. 
Vysoké učení olomucké bylo valně poškozeno novým nařízením, 
jímž vyšší úřady politické i soudní, jakož i zastupování právní 
vyhrazeno bylo právníkům, kteří se vykázali studiem a zkouškami 
na úplných universitách v Praze nebo ve Vídni. Řeholníci, kteří 
chtěli dosáhnouti hodnosti doktorské, museli se prokázati studiem 
na některé domácí universitě a duchovní beneficia měla se udě- 



339 



lovati jen řeholníkům, kteří rovněž na domácí universitě studovali 
theologii. Řádům duchovním vůbec bylo zakázáno, posílati své 
příslušníky na studium do ciziny, užívati jiných učebnic a říditi 
se jinou osnovou učební, než jaké byly předepsány na vídeňské 
universitě. 

R. 1752 staly se na Moravě první kroky k založení učilišť, 
které teprve v našich dobách pode jménem reálek došly plného 
rozvoje. Císařovna nařídila brněnskému úřadu živnostenskému, 
aby zřízena byla mechanická Škola, kdež by živnostníci theore- 
tickým vzděláním nabývali ve svém povolání zvýšené dovedností. 
Takové školy měly se zříditi v Brně i v jiných městech, ale 
pro nedostatek sil učitelských sešlo nadobro s uskutečnění této 
pěkné myšlenky. 

Tehda stal se první pokus na Moravě, založiti učenou spo- 
lečnost a při ní vědecký časopis. Baron Josef PetraŠ r. 1746 
s povolením císařovny Marie Terezie založil společnost pod ná- 
zvem »Societas eruditorum incogni torům in terris austriacisc, 
první toho druhu netoliko na Moravě, nýbrž i v zemích českých 
a rakouských vůbec. Do spolku tohoto vstoupili mnozí učenci 
domácí i cizozemští a založili také vědecký týdenník, první toho 
druhu v Rakousku a na Moravě první časopis vůbec. Císařovna 
Marie Terezie potvrdila r. 1747 novou společnost a přislíbila jí 
také všemožnou podporu státní; ale pro rozličné překážky jak 
společnost tak i časopis po několika letech zanikly. Za to byl 
založen brzo potom první časopis brněnský, který od 1. července 
1755 brněnská půjčovní banka vydávala týdně jednou, a to ve 
středu. Roku 1778 list nazván tBriinner politisch-statistische 
Zeitung«. Do počátku XVIII. století veškera censura knih svět- 
ských i duchovních byla v rukou biskupské konsistoře a jezuitské 
university v Olomouci. Teprve císař Josef I. světské knihy při- 
soudil k censuře královskému tribunálu, kdežto censura duchovních 
knih ponechána byla konsistoři. Za Marie Terezie zřízena byla 
ve Vídni dvorská komise pro censuru knih, jejímž presidentem 
jmenován byl Gerhard van Swieten, a jí podřízeny byly c. k. 
zemské komise pro censuru knih; v Brně zřízena byla taková 
komise r. 1752. Pozdějším nařízením byly i náboženské knihy 
vyňaty z dozoru konsistoře a přiděleny k censuře zemské komisi, 
biskupovi pak dáno právo jmenovati si jednoho neb více theologů 
za přísedící této komise. 

22* 



340 



Na zvelebení obchodu a průmyslu Marie Terezie zřídila 
centrální úřad ve Vídni, vrchní komerciální direktorium, jemuž 
podřízeny byly příslušné úřady a komise v zemích (1749). Vláda 
usnadnila odvádění cel, povolila ve větších městech, aby se za- 
ložila skladiště pro domácí výrobky, jež by se mohly prodávati 
ve velkém i mimo dobu tržní a rozdělila přiměřeně dobu hlavních 
trhu. Kupcům na prospěch založena byla r. 175 1 půjčovní banka 
v Brně a r. 1762 i veřejná bursa, která však záhy zanikla. Roku 
1758 zavedena byla na Moravě jednotná míra a váha vídeňská, 
r. 1762 poprvé vydány peníze papírové (z počátku za 12 mil. zL) 
i měděné, jež značně usnadnily styky obchodní, r. 1763 zaveden 
byl nový a jednotný řád směnečný a zřízeny soudy směnkové a 
merkantilní. 

Na ochranu domácí výroby byl zapovězen dovoz všeho 
zboží z ciziny, jehož výroba poskytovala domácímu obyvatelstvu 
výživu. Cizím kupcům bylo dovoleno choditi jen na hlavní trhy 
v určitých městech (na Moravě jen v Brně a v Olomouci). Teprve 
v posledních letech císařovny Marie Terezie byly některé zákazy 
cizího dovozu zrušeny. 

Stavba silnic, zahájená za císaře Karla VI., uvázla úplně 
za prvních let Marie Terezie, kdy vedena byla válka o dědictví 
rakouské. Teprve od r. 1748 doba míru a klidu způsobila pokrok 
i v tomto oboru. Obě hlavní silnice, slezská (z Vídně přes Mi- 
kulov, Brno, Olomouc do Šternberka) i česká (z Vídně na Znojmo 
do Jihlavy), byly opraveny a dokončeny, a počato se stavbou 
tří nových silnic, černohorské (z Brna do Letovic), náměštské 
(z Brna přes Náměšť a Třebíč do Jihlavy) a dačické, jež se při* 
pojovala k České silnici, tak že do r. 1757 přibylo na Moravě 
více než třicet mil nových silnic císařských. Také v poštovnictví 
stal se značný pokrok. Roku 1748 byli ustanoveni sběratelé listů 
v městech a městysech, kde nebylo pošty, nejen pro místo samo t 
nýbrž i pro okolí. Pro všechny země dědičné zřízeno bylo gene* 
rální poštovní direktorium, jemuž podřízeny byly vrchní poštovní 
úřady ve všech zemích dědičných ; generálnímu direktoriu přidána 
byla vrchní poštovní komise, jejímž předsedou byl nejvyšší dvorský 
a generální poštmistr hrabě Paar. V hlavních městech dědičných 
zemí byly pošty značně rozmnoženy. 

Rakouské poštovnictví chválilo se v cizině jako vzorné; 
pečlivá úprava silnic, časté střídání koní, krátká vzdálenost stanic 



3*1 



od sebe (pravidelně 2 míle), pohodlné kryté vozy byly příčinou, 
že se v rakouských a českých zemích rychleji a lépe jezdilo než 
všude jinde. 

§ 55. Válka sedmiletá. 

Od míru cášského značně se uvolnil dosavadní branný spolek 
anglicko-ruský, který již za obou válek slezských ukázal se býti 
naprosto nespolehlivým. V Rakousku tvůrcem nové politiky byl 
hrabě a potomní kníže Václav Antonín Kounic, který, byv jmenován 
vyslancem ve Versaillích, působil pH francouzském dvoře již 
v letech 1750 — 1753 pro uskutečnění spolku francouzSko-rakouského. 
Tehda byl od Marie Terezie oddělen od bývalé dvorské kanceláře 
česko-rakouské úřad nejvyššího státního a dvorského kancléře, 
jemuž vedle věcí zahraničných přidělena byla také správa rakou- 
ského Nizozemí i Lombardie. Vrátiv se z Paříže Kounic r. 1753 
uveden byl v tento úřad a stal se tak prvním řídícím ministrem 
celé říše. Jeho zásluhou podepsána byla (1756) ve Versaillích 
smlouva o spolek mezi Rakouskem a Francií, jímž tato měla 
získati Belgii, za to však pomoci Marii Terezii k nabytí ztra- 
ceného Slezska a Kladska. Ke spolku přistoupila cařevna ruská 
Alžběta, též Polsko a Švédsko, kdežto Prusko již před tím učinilo 
branný spolek s Anglií. 

Král Bedřich dověděv se o těchto smlouvách a přípravách 
válečných, odhodlal se rychlým útokem koalici tuto roztrhnouti 
Již koncem srpna 1756 pruská vojska v počtu 70.000 m. trojím 
proudem valila se do Saska ; Lipsko i Drážďany octly se v rukou 
pruských a vojsko saské u Perná nad Labem úplně bylo ob- 
klíčeno přesilou nepřátelskou. Dvůr vídeňský konal se zdvojenou 
horlivostí přípravy k odvrácení hrozícího nebezpečenství. Ze všech 
končin říše shromažďována branná moc v Čechách a na Moravě, 
země dědičné předstihovaly se v povolování potřebného nákladu 
peněžitého, na nějž Morava přispěla 1 milionem; pouze uherští 
stavové hleděli se, jako obyčejně, vybaviti ze všeobecné 
povinnosti. Polní maršálek hrabě Browne postaven byl v čelo 
hlavního vojska v Čechách ; nad druhou armádou, která se shro- 
mažďovala na Moravě, ustanoven byl velitelem polní zbrojmistr 
kníže Piccolomini, který zaujal tábor u Olšan na pravém břehu 
Moravy. Piccolomini na rozkaz Brownův. dal se na pochod ke 



342 

Hradci Králové, a donutil pruského generála Schwerina, který 
zatím již průsmykem náchodským vpadl do Čechy zase k zpá- 
tečnému ústupu do Slezska. Browne, který dostal z Vidné rozkaz, 
aby vybavil saské vojsko z obležení u Perná, v dorozumění se 
saskými generály dal se na pochod k Lovosicům ; tam vytrh 
mu král Bedřich od Perná vstHc a svedl s ním (i. října) bitvu 
ze které Browne neporazen odhodlal se ustoupiti na pravý břeh 
Labe, aby tam tudy přinesl Sašám pomoc. Ale zamýšlené spo- 
jení se nepodařilo, a saská armáda kapitulací pernskou upadla 
v zajetí pruské. 

Král Bedřich vpadl z jara 1757 do Čech. Ze Slezska i ze 
Saska vytrhlo na 120.000 Prusů několika proudy, které spojily 
se u Prahy, kde stálo vojsko císařské vedením Browna a prince 
Karla Lotrinského. V bitvě svedené (6. května) u Prahy byli 
císařští po statném odporu potaženi, Browne smrtelné raněni 
kdežto na straně pruské padl Schwerin, Karel Lotrinský se 
zbytkem vojska nucen uchýliti se do Prahy, která byla obležena. 
Poněvadž však jiný armádní sbor císařský, v jehož čele byl hrabe 
Leopold Daun, stál u Kolína, Bedřich IL postavil se v Čelo 
40.000 mužů a táhl Daunovi vstříc, byl však od něho u Kolína 
(18. června) poražen s ohromnými ztrátami. Daun spojil se potom 
s Karlem Lotrinským, jemuž odevzdal vrchní velitelství; armáda 
císařská vytiskla Prusy z celých Čech a chystala se dobyti Slezska. 
Spojenci od západu i od východu valili se na říši pruskou. 
Rusové vtrhli do Vých. Prus a porazili pruské vojsko u VeL 
Jágersdorfa, Švédové dobyli největší části Pomořanska, Francouzi 
současné zvítězili nad anglickým vojskem u Hastenbecka, zatím 
co druhá armáda francouzská s říšským vojskem pomocným 
pronikla až k Erfurtu. Tehda rakouský generál Hadik podnikl 
z Budišína se 4.000 muži smělou výpravu do Berlína, vzal město 
útokem a vybral uloženou kontribuci 225.000 tolarů. Král Bedřich 
obrátil se proti spojenému vojsku francouzskému a německému 
říšskému a dobyl nad neschopnými generály snadného vítězství 
u Rossbachu. Odtud spěchal do Slezska a zvítěziv slavné nad 
Karlem Lotrinským u Lysé a Leuthena (5. prosince), zachránil 
tuto zemi pro sebe. A poněvadž Rusové ustoupili z Vých. Prus, 
Švédové pak z Pomořanska byli vytištěni, Bedřich viděl se znovu 
v neztenčeném držení celé říše své. 



343 



Na rok 1758 válečné příprav/ s obou stran konány se 
zdvojeným úsilím. Na Moravě dosavadní berně povolená decen- 
nálním recessem ve výši 1.857.000 zl. byla za těchto let válečných 
téměř zdvojnásobena. Také král Bedřich nezůstal nečinným. 
Zatím co hlavní armáda rakouská stála v severovýchodních 
Cechách vedením hraběte Dauna, král Bedřich zaujal proti němu 
postavení u Landshuta; odtud konal na oko přípravy ku vpádu 
do Čech, aby *Dauna oklamal, hned potom však náhle obrátil se 
s jedním sborem armádním do Opavska, s druhým poslal generála 
Keitha do Krnovská. Císařský generál de Ville ustoupil z těchto 
zemí přes Bílovec k Olomouci, zanechal v městě tom veškerou 
svou pěchotu, s jízdou pak ustoupil k Prostějovu a k Brodku. 
Oba proudy pruské z Krnovská i Opavska horskými cestami 
namířily na jih a spojily se před Olomoucí; Litovel, Uničov, 
Šternberk i Prostějov obsazeny pruskými posádkami, a když byla 
dovezena těžká děla z Nisy a Kladska, přikročeno ihned k oble- 
žení Olomouce, jehož řízení král svěřil Keithovi. 

Jelikož již za válek slezských ukázala se veliká důležitost 
Olomouce, proměněno bylo město již v letech 1745 — 1755 v mo- 
hutnou pevnost pohraničnou. Na zprávu, že se nepřítel blíží, byla 
na rychlo vykonána ještě nejdůležitější opatření. Velitel pevnosti 
baron Marschal dbal o všechno a osvědčil v obraně města důmysl, 
ráznost i neúnavnou horlivost. Také vojáci a měšťané posádky, 
v počtu 10.000 m., vykonávali svědomitě a neohroženě všechny 
uložené práce. Oblehací práce, k jichž obraně stál král Bedřich 
s jedním armádním sborem u Prostějova, kníže Mořic Desavský 
s druhým u Litovle a s třetím markrabí Karel Badenský u Uni- 
čova, zahájeny byly 18. května a prováděny s velkým úsilím ; 
pracovalo nejen pruské vojsko, nýbrž i četný lid hanácký z okolí 
násilím sehnaný. Ale dělostřelba, zahájená proti městu 1. června, 
neměla očekávaného účinku; Šťastnými výpady byla značná část 
oblehacích prací zničena. Město trpělo sice i potom nepřátelskou 
střelbou, ale měšťané nepozbývali odvahy, zvláště když přicházely 
den ze dne bezpečnější zprávy o blížícím se vojsku císařském. 

Rakouský maršálek Daun dal se s veškerou svou mocí 
brannou na pochod od Litomyšle k Jevíčku, odkudž provedl 
mistrný pochod postrannými horskými cestami a skalnatými 
slujemi na jih k silnici, která vede z Brna přes Vyškov do Pro- 
stějova. Tam zaujal hlavní ležení mezi Brodkem a Ivanovicemi 



344 



a vypravil generála Blilo wa s 1200 mužů do Olomouce, kam 
Biilow také od Prusů nepozorován dorazil a tím posádku značné 
sesílil. J Kruh vojska ^císařského) vždy tésněji stahoval se kolem 
tábora pruského, neúnavní velitelé lehké jízdy bránili všelikému 
dovozu potravin i střeliva, čímž nastával čím dále tím ([citelnější 
nedostatek mezi Prusy; král Bedřich, který převzal v polovici 
června sám řízení blokády olomucké, toužebně očekával dovoz 
zásob ze Slezska, jejž měl říditi generál Ziethen, Zatím hleděl 
se zdvojeným úsilím dokončiti oblehací práce proti Olomouci. 
Dne 18. června dobyli Prusové Holice a Bystřice a tím byla 
Olomouc těsněji sevřena se strany východní. Nepřítel přiblížil 
se již na 100 metrů k hradbám pevnostním; veliká část hradeb 
městských obrácena byla v ssutiny a baron Marschal chystal 
se k poslednímu zoufalému boji, kdyby Prusové vnikli do města. 
Na konci června bylo město téměř úplně od Prusův obklíčeno. 

Pomoc přišla zavčas ještě důmyslným řízením Daunovým 
a svorným spolupůsobením jeho podřízených generálů. Dne 
22. června generál baron Bukov, který se svým jezdectvem stál 
v Konici, dostal zprávu, že vypraven byl z Nisy ohromný tran- 
sport 5000 vozů do tábora pruského u Olomouce. Na vozích bylo 
vše, čeho vojsko pruské potřebovalo, vedle značné sumy hotových 
peněz určených k výplatě vojska. Náklad doprovázen byl asi 
8000 m. Bukov žádal, aby byl zmocněn ku přepadnutí tohoto 
transportu. Daun ihned dal své svolení a svěřil provedeni úkolu 
toho dvěma osvědčeným generálům. Baron Žižkovič vypraven 
byv z hlavního tábora Daunova, táhl do Přerova a odtud směrem 
na PodŠtát. Zároveň generál Laudon vytrhl z Konice a z rána 
27. června dorazil do Šternberka. 

Společný útok obou na Prusy stal se mezi Novou Veskou 
a Domášovem. Na návrších a v lesích Žižkovič zaujal postavení 
a když první vozy transportu, v jehož čele kráčel Zieten se 
svými pluky, objev ly se v úvoze před Domášovem, namířil na 
ně svá děla a prudkou střelbou uvedl je ve zmatek. Zatím co 
generál Zieten v čele průvodu rychle zřizoval vozovou hradbu, 
Žižkovič vrhnuv se se svou jízdou do prostřed vozů, roztrhl řadu 
jejich i s vojenským průvodem na dvě části, při Čemž celý prapor 
granátniků pruských upadl v zajetí. Laudon svedl tuhý boj 
s Zietenem, v němž dobyl konečně hradby vozové. Zieten za- 
chránil jen asi 200 vozů, kde byly většinou hotové peníze, ostatní 



345 

bylo od císařských jednak ukořistČno, jednak zničeno. Poněvadž 
zároveň Daun mistrnými obraty taktickými posunul svou armádu 
na blízko hlavního ležení pruského, král Bedřich, aby nebyl sklí- 
čen vojskem nepřátelským, upustil od dalšího obležení Olomouce 
a odtáhl (v noci z i. na 2. července) s veškerým vojskem svým 
k Litovli přes Mor. Třebovou a Svitavy do Čech. Pronásledován 
neustále lehkou jízdou generálův Buková i Laudona, stihl 5. čer- 
vence do Litomyšle, odtud pak stále jsa stopován pozdálečí 
vojskem Daunovým, ustoupil do Slezska. Bylo to naposledy, co 
král pruský vpadl jako útočník do zemí dědičných. Císařovna 
udělila baronovi Marschalovi, který po celý čas obležení byl 
skvělým vzorem statečnosti, hodnost polního maršálka a povýšila 
jej do stavu hrabécího, měšťanstvu olomuckému pak zvláštním 
privilegiem dovolila, aby městský znak byl ozdoben iniciálkami 
jména císařských veličenstev a zlatým řetězem. Četní měšťané 
povýšeni do stavu šlechtického, nebo poděleni zlatými medailemi. 
Král Bedřich ze Slezska musil nastoupiti kvapný pochod 
proti Rusům, kteří zabrali Východní Prusy, vtrhli do Braniborska 
a oblehli město Kostřín nad Odrou. Bedřich porazil Rusy ve 
vražedné bitvě u Zorndorfa, nemohl však svého vítězství vy- 
užitkovati, nýbrž spěchal do Saska, kam zatím vtrhl Daun a od 
západu pomocné vojsko říšské, jež obsadilo Perno, Daun zvítězil 
sice nad Bedřichem v bitvě u Hochkircha (14. října), ale přes 
toto vítězství nedovedl ani Sasko ani Slezsko vybaviti z moci 
krále pruského, a koncem r. 1758 ustoupil zase do Čech. Roku 
1759 ruské vojsko dalo se znovu na pochod ke Kostřínu, aby se 
tam spojilo s Daunem, který se blížil z Horní Lužice. Daunovi 
vstříc vytrhl král Bedřich, proti Rusům pak vypravil generála 
Wedella, který však od nich byl poražen. Rusové obsadivše 
Frankfurt n. O., spojili se s oddílem rakouského vojska, jemuž 
vele) podmaršálek Laudon. Nyní teprve obrátil se král Bedřich 
proti této spojené armádě a utkal se s ní v krvavém boji u Kuners- 
dorta nedaleko Frankfurta (12. srpna), kde zásluhou Laudonovou 
připravena byla pruskému vojsku zhoubná porážka. Laudon chtěl 
důrazným pronásledováním poražených Prusů dovršiti své vítěz- 
ství, ale ruský vůdce věděl dobře, že v Petrohradě věci co chvíle 
mohou vzíti náhlý obrat: cařevna Alžběta byla těžce nemocna, 
následník trůnu Petr byl přítelem Bedřichovým. Za to Daun 
spojiv se s říšským vojskem dobyl Drážďan a když král vypravil 



346 



proti němu oddíl vojska vedením generála Fincka, byl tento 
u Maxena od císařského velitele tak sklíčen, že musil kapitulovati. 
Tak zůstala aspoň část Saska v rukou císařských. Také r. 1760 
a 1 76 1 král Bedřich byl vždy více skličován od spojencův. 

V Anglii za vlády nového krále Jiřího IIL svržen byl mi- 
nistr Vilém Pitt, horlivý zastance Bedřichův, a tomuto zastaveno 
další vyplácení peněžité podpory. Prese všechnu hrdinskou mysl 
a vytrvalost nebyl by král pruský ušel záhubě, kdyby se nebyl 
stal v Rusku obrat pro něj neobyčejně příznivý. Od delší doby 
churavící císařovna Alžběta zemřela počátkem r. 1762 a tím nejen 
Bedřich zbaven byl rozhořčené nepřítelkyně, nýbrž v nástupci 
a synovci jejím Petru III. získal nadšeného ctitele a rozhodného 
stoupence. Ruská vojska z Pomořan i z Východních Prus byla 
ihned odvolána, s králem pruským učiněn mír, ku kterému při- 
stoupilo i Švédsko, a car Petr uzavřel branný spolek s Pruskem. 
Tento spolek byl zrušen, když Petr III. byl zavražděn a vlády 
se ujala manželka jeho Kateřina DL, na jejíž rozkaz měl armádní 
sbor generála Černičeva, spojený s vojskem pruským, ihned od- 
táhnouti domů. Avšak král Bedřich podplativ Černičeva pohnul 
jej, že smrt Petrovu vojsku ruskému zatajil, ano užil jeho pomoci 
k vítězství nad Daunem u Burkersdorfa, jímž se octlo téměř celé 
Slezsko znovu v moci Bedřichově 

Když byl mezi Anglií s jedné a Francií i Španělskem 
s druhé strany učiněn mír v Paříži (10. února 1763), tu také 
východní válčící mocnosti dospěly k přesvědčení, že další válčení 
nemá úspěchu pro žádnou stranu. Na zámku Hubertsburském 
nedaleko Lipska smluven mír (15. února 1763), jímž obnoven 
byl stav věcí před válkou ; Bedřich II. slíbil o příští volbě cí- 
sařské dáti hlas svůj arcivévodovi Josefovi, staršímu synu císaře 
Františka a Marie Terezie. 

Moravě přinesla válka sedmiletá velké ztráty a pohromy. 
Na severu byly kraje moravské r. 1758 vojskem pruským ne- 
milosrdně zpustošeny, města i vesnice ochuzeny nemírným uklá- 
dáním válečných kontribucí a dílem i vypáleny. Kromě toho 
ohromné náklady na vedení války vyžadovaly od obyvatelstva 
další oběti, jež stavové, ač s těžkým srdcem a stále poukazujíce 
na neblahý stav země, přece jen povolovali. Roční dávky zemské 
daleko přesahovaly 2 mil. zl. Ani po válce nebylo velké naděje 
na zmírnění těchto břemen, ježto bylo třeba přispívati na uhrazení 



347 



zvětšeného dluhu státního. Neúroda několika let potomních zvláště 
r. 1 77 1 a 1772 dovršila bídu lidu a způsobila i hlad a nakažlivé 
nemoci a jen tak se vysvětluje, že pěstování a požívání brambor, 
jež dosud byly v ošklivosti lidu, dosáhlo od té doby všeobecného 
rozšíření. 

§ 5tí. Spoluvladařstvi cisaře Josefa II. Opravy po válce sedmileté. 

Věci poddanské a nepokoje selské. 

Brzy po uzavření míru ' hubertsburského zemřel císař Fran- 
tišek I. (18. srpna 1765). Nástupcem jeho v císařské hodnosti 
stal se nejstarší syn Josef II., který již roku předešlého byl ve 

Frankfurtě římského krále zvolen a korunován. Císař Josef, který 
hned po smrti otce svého od Marie Terezie jmenován byl jejím 
spoluvladařem, vzdělán byl horlivým čtením novějších filosofův 
a spisovatelův anglických a francouzských a přál si také provést, 
ve správě státní pronikavé opravy. Avšak jeho návrhy nedošly 
schválení císařovny Marie Terezie a také kníže Kounic, třebas 
rád viděl horlivou snahu Josefovu, přece nepokládal za vhodné 
doporučiti praktické provádění všech jeho novot. To však Josefovi 
nebránilo, aby svým úkolům vladařským nevěnoval se s veškerou 
horlivostí. Mnohá blahodárná zařízení pocházejí z prvních dob 
jeho vladařství, zejména rozsáhlé úspory při dvoře. 

Po válce sedmileté bylo pokračováno v opravách, jež smě- 
řovaly ku zvelebení života hmotného i duševního, k povznesení 
zemědělstva, hornictva, průmyslu, obchodu i školství, k rozmno- 
žení a zdokonalení branné moci říšské a k zavedení lepšího po- 
řádku i jednoty ve správě státní. R. 1760 zřízena byla státní 
rada, nejvyšší poradní sbor. 

Direktorium bylo obmezeno na vlastní správu státní; pro 
vrchní řízení a dozor nad důchody státními zřízen byl nový úřad, 
dvorská komora, pro přijímání a vydávání peněz generální po- 
kladna a k vedení účtů komora účetní. Marie Terezie odňavši 
direktoriu všelikou působnost finanční, proměnila je opět ve spo- 
jenou dvorskou kancelář česko-rakouskou (1762); kancléřem jejím 
jmenován byl hrabě Rudolf Chotek, po jeho smrti (1771) hrabě 
Jindřich Blúmegen. Po připojení Haliče k říši byla zřízena (1774) 
také dvorská kancelář haličsko-vladiměřská, ale spojena později 
s česko-rakouskou. 



348 



V úřadech zemských na místě dosavadních »representací a 
komoře bylo zřízeno královské zemské gubernium, nejpřednější 
úřad v zemi zastupující osobu panovníkovu. Presidentem gubernia 
jmenován byl královský zemský hejtman, který měl zároveň míti 
předsednictví na sněmích i v zemském výboru. Jemu k ruce při- 
děleni čtyři placení radové guberniální, jež jmenovati vyhrazeno 
bylo panovníkovi, a to bez ohledu na stav jejich. Guberniu pod- 
řízeny zůstaly úřady krajské. 

Rozdělením pozemků z r. 1756 staly se pronikavé opravy 
v rozvržení povinností berních. R. 1769 vyžádána znovu přiznání 
ze všech pozemků. Pozemek poddanský byl podroben u pod- 
daných 33, později 36procentové dani, u vrchností pouze dani 
o 22 2 / 8 °/o- Kromě toho měly vrchnosti přiznati také všechny 
původní dávky, poplatky i roboty, což vše také podrobeno 
zdanění, ovšem velmi mírnému, nehledě k tomu, že vrchnosti, 
jichž přiznání nebyla kontrolována, přiznávaly nepatrnou část 
ze všeho. 

Tyto i jiné nesrovnalosti a zvláště těžké práce robotní 
budily u lidu poddaného vždy větší nespokojenost. Ve Slezsku 
r. 1767 vypukly selské nepokoje. Z Vídně bylo uloženo radovi 
král. slez. úřadu Arnoštovi Locellovi, aby vyšetřil stížnosti po- 
vstalých obcí. I podal Locella císařovně pamětní spis, ve kterém 
navrhl založiti pro celou zemi urbáře t. j. seznamy všech závazků 
poddanských i vrchnostenských; dle tohoto návrhu císařovna 
Marie Terezie zřídila urbariální komisi pro Slezsko, jejímž před- 
sedou stal se Locella. Výsledkem těchto i jiných prací byl patent, 
vydaný (1771) prozatím jen pro Slezsko, jímž pro budoucnost 
povoleno vrchnostem žádati konání všelikých služeb poddanských 
jen v té míře, jak jsou právně stanoveny v jednotlivých smlouvách 
urbariálních. Tento pokrok ve Slezsku nezůstal bez účinku na 
upravení věcí poddanských v Čechách a na Moravě, kde prese 
všechna nařízení sedláci byli od pánů týráni vším možným způ- 
sobem, zejména nemírným ukládáním robot a v případě nej- 
menšího přestupku pokutami peněžitými i krutými tresty těles- 
nými. Bída lidu byla dovršena tím, že r. 1771 veškera téměř 
úroda v Čechách, ve Slezsku i v části Moravy byla dlouhotrva- 
jícími dešti zničena. Ceny obilí stále stoupaly, hlad mezi lidem 
se zmáhal, velké množství žebráků plnilo města i městečka. 



349 



Marie Terezie i císař Josef vydatnými prostředky hleděli bídu 
v zemi zmírniti. Z Uher dováženy na Moravu i do Čech velké 
zásoby obilní, r. 1772 odevzdána zemskému hejtmanu moravskému, 
hraběti Arnoštovi Kounicovi, synu státního kancléře, značná 
summa peněžitá, aby ji rozdělil mezi trpící lid na Moravě. Tím 
však nebylo sazeno na kořen zla, jímž byl neblahý stav lidu 
selského. Časem uzrálo u Marie Terezie, císaře Josefa i některých 
členů státní rady přesvědčení, že jest třeba v Čechách i na 
Moravě podniknouti podobnou úpravu selských povinností, jaká 
se stala již ve Slezsku. Přes odpor v dvorské kanceláři došlo ke 
zřízení urbariální komise pro Čechy a hned potom také pro 
Moravu (10. října 1771). 

Však neočekávaný houževnatý odpor stavů českých i mo- 
ravských způsobil, že urbariální komise nedospěla k svornému 
úsudku, jakým způsobem by měla zasáhnouti do věcí robotních. 
To vzbudilo v porobeném a vyssávaném lidu selském záští a 
nedůvěru. Všude rozšiřovala a také se věřila pověst, že Marie 
Terezie již všechny roboty zrušila, že však vrchnosti a úředníci 
jejich příslušný patent zatajili a nechtějí ho poddaným vyhlásiti. 
Sedláci rozjitřeni již po celou dobu žní roku 1774 v mnohých 
krajích zdráhali se konati práce robotní. Působením četných 
agentů domácích i z Pruska přišlých dán tomuto hnutí sociálnímu 
také ráz politický i náboženský. První bouře selské vypukly 
v lednu 1775 v kraji Královéhradeckém a rozšířily se záhy po 
ostatních krajích sousedních. Také na Moravě, zvláště v kraji 
jihlavském a znojemském, nespokojenost mezi sedláky se zmáhala 
a tito vždy rozhodněji se vzpírali dalšímu konání prací robotních. 
Na četných panstvích kraje znojemského a jihlavského vznikly 
vzpoury; v Lesonicích shlukl se lid selský a dopouštěl se výtrž- 
ností a skutků násilných. Podobné nepokoje vypukly na panství 
hukvaldském a hrozily rozšířiti se odtud i do sousedních Uher. 
Všechny tyto bouře byly potlačeny zakročením krajských hejt- 
manův a vojska. 

Tu konečně na doléhání císaře Josefa vydán byl r. 1775 
pro Čechy a pro Moravu robotní patent, jímž vyměřeny byly 
příští povinnosti poddanské. Jím byly aspoň nejhorší zlořády od- 
straněny, jež trpěl dosud výklad robotního patentu z r. 1738. 
Poddaní měli do určité doby (na Moravě do 1. prosince 1775) 



850 

prohlásiti, zdali chtějí tímto novým zákonem se říditi. Do konce 
r. 1775 z moravských obcí poddaných převážná většina rozhodla 
se konati roboty dle nového řádu. Přes odpor četných vrchností, 
které 3e snažily předpisy robotní obcházeti, byly aspoň na Moravě 
do března r. 1778 seznamy robotních povinností na všech panstvích 
dohotoveny a tak aspoň v nejpodstatnější části vyhověno před- 
pisům nového patentu. Selský lid však tím nebyl trvale upokojen. 

§ 57. Opravy církevní a školské. Náboženské nepokoje na I alassku. 

Smrt císařovny Marie Terezie. 

V náboženských otázkách zůstala platnou zásada, že církev 
má se podřizovati autoritě státní. Tuto zásadu horlivě podporovali 
císař Josef i kníže Kounic. Když papež Kliment XIV, uznal za 
nutné prohlásiti jezuitský řád za zrušený, císařovna Marie Terezie 
zakročila s veškerým důrazem u papeže, aby o statcích i hotových 
penězích tohoto řádu mohla si rozhodovati dle svého uznání, 
v čemž jí také bylo vyhověno. Veškeré jmění, které zbylo po 
zaopatření členů zrušeného řádu a po uhrazení výdajů na některé 
potřeby duchovní, císařovna určila k založení nového fondu stu- 
dijního. Na Moravě činilo jmění bývalých kollejí jezuitských, ne- 
počítaje v to cenu budov a jistin, celkem 1,953.621 zl. ; mimo to 
měly jezuitské semináře svého jmění téměř 400.000 zl. 

Školství v zemích dědičných bylo již mnohem dříve, než 
řád jezuitský byl zrušen, vymaňováno z jeho správy a dozoru a 
podřizováno ponenáhlu orgánům státním. Zřízena dvorská komise 
studijní ve Vídni pro všechny země dědičné (1760) a zemské 
studijní komise, z nichž moravská měla sídlo své v Olomouci. 
Tato komise podřízena byla guberniu ; jí byly podřízeny především 
všechny fakulty university olomucké. Rektorem university nebyl 
již, jak bylo dosud obyčejem, rektor olomuckého kollegia jezuit- 
ského, nýbrž každého roku konala se svobodná volba rektora 
i děkanův od professorů všech tří fakult. Kdežto doposud všechna 
professorská místa na fakultě theologické a filosofické jezuité 
obsazovali si úplně dle své libosti, nařídila Marie Terezie (1769), 
aby jí od členů oněch fakult na každé uprázdněné místo podá- 
váno bylo terno prostřednictvím studijní komise, ze kterého si 
panovnice vybrala nejvhodnějšího kandidáta. Když universitní 



351 



rektor Ignacius Thomas ve jménu jezuitů proti podobnému ome- 
zování dosavadních práv se vzpíral, byl od krajského hejtmana 
barona Závise s úřadu svého sesazen a z Olomouce vypovězen. 

Posluchači olomucké fakulty právnické, kteří tam nabyli vy- 
svědčení první třídy, dosáhli (1770) výhody, že směli aspoň 
v menších městech zastávati úřad městských rad, notářův i advo- 
kátů. Po zrušení řádu jezuitského byla většina professorských 
stolic při obou fakultách, theologické i filosofické, jezuitům odňata 
a na návrh studijní komise jmenováno bylo od gubernia 10 nových 
professorů světských i z rozličných řádů ; pouze dva bývalí jezuité 
byli ponecháni při fakultě filosofické. Roku 1774 olomucká komise 
studijní vyhlásila novou osnovu učebnou pro fakulty filosofickou 
a theologickou. Pro jazyk český ustanoven byl, jako v Praze i ve 
Vídni (1775), zvláštní učitel. Právnické studium bylo úplně od- 
loučeno od theologického, nikoli však s názvem fakulty právnické. 
Vzhledem k tomu, že by v hlavním městě universita byla lépe 
na očích zemské vlády a tam lépe prospívala, než dosud, Marie 
Terezie nařídila (1778) guberniu moravskému, aby vše potřebné 
zařídilo k přeložení university z Olomouce do Brna. Rozkaz byl 
ihned vykonán. Budova někdejšího kollegia jezuitského byla určena 
pro universitu a akademii rytířskou, kdežto do budovy někdejšího 
semináře jezuitského dán byl ústav pro vzdělání kněží. S uni- 
versitou přeložena a odvezena do Brna také bohatá knihovna, 
jež byla prozatím uložena v paláci Dietrichštejnském na Zelném 
trhu. Universita brněnská byla znamenitě rozšířena založením 
studia anatomicko- chirurgického, kterého stavové již od dlouhé 
doby se domáhali, pak zřízeny nové stolice dějin všeobecných 
i pastorálných, a pěstování řeči české a německé věnována lepší 
péče jmenováním nových učitelů. Právnické studium proměněno 
bylo v samostatnou fakultu. Také komise studijní přeložena 
byla do Brna. 

Morava měla před zrušením řádu jezuitského 15 gymnasií 
a to šest jezuitských (v Olomouci, Brně, Uh. Hradišti, Jihlavě, 
Telči a ve Znojmě), osm piaristských (v Hustopečí, Příbore, 
Staré Vodě, Kyjově, Kroměříži, Lipníku, Mikulově a Strážnici) 
a jedno paulánské (v M. Krumlově). Jezuitská gymnasia měla tři 
ročníky gramatické, dvě třídy humanitní a dvě až tři filosofické, 
celkem tedy trvalo u nich studium gymnasijní 7 — 8 let. Jezuité 



352 ^ 

dosud lpěli příliš na zastaralých formách scholastiky a humanismu 
a proto rozhodla se vláda po zrušení řádu jezuitského gymnasia 
aspoň částečné sestátnití. R. 1776 bylo ponecháno pétítHdné 
gymnasium s učiteli třídními, z nichž každý vyučoval všem před- 
mětům ve své třídě, tak jak bylo dosud obyčejem u piaristů* 
Hlavním oborem zůstala latinská řeč a literatura, ale řečtině, něm- 
čině, zeměpisu, dějinám a mathematice vykázáno Širší pole. Učeb- 
nice opravené s veškerou osnovou udržely se potom, až na některé 
méně významné změny v dobách pozdějších (roku 18 19 na př. 
zavedeno 6 tříd), až do roku 1848. Poněvadž zrušením řádu jezuit- 
ského ubylo mnoho sil učitelských a v náhradu za ně nebylo dosti 
učitelů světských, kromě toho také úroky studijního fondu v prv- 
ních letech nestačily na vydržování všech gymnasií a poněvadž 
konečně dvorská komise studijní ve Vídni zanášela se právě tehda 
záměrem provésti dalekosáhlé změny ve školství národním : proto 
Marie Terezie nařídila především zrušení některých gymnasií 
(v Hradišti, v Telči, v Krumlově, Staré Vodě, Hustopečí, v Ky- 
jově, v Lipníku a Příbore). Zrušená gymnasia byla proměněna 
ve školy normální. Tak zbylo na celé Moravě z 1 5 gymnasií pouze 
sedm ; čtyři bývalá jezuitská, v Brně, Olomouci, ve Znojmě a Ji- 
hlavě, přešla ve správu státní, ostatní tři, v Kroměříži, Mikulově a 
ve Strážnici byla spravována i potom od piaristův. Řediteli gymnasií 
jmenováni byli hejtmanové příslušných krajův ; na každém gym- 
nasiu ustanoven byl prefekt s platem 400 zl. ročních, který měl 
míti dozor na kázeň a pořádek v ústavě. Ku přijeti na gymnasium 
nevyhnutelnou byla znalost němčiny a též prvních počátků latiny. 
Tak stala se gymnasia, kde český jazyk dosud na ústavech těchto 
pěstovaný byl nadobro vypuzen, v první řadě ústavy poněm- 
čujícími. 

Největší pozornost vláda Marie Terezie věnovala zvelebení 
školství národního a v tom také stal se za jejího pánování ne- 
znamenitější pokrok. Veliký nedostatek škol pociťovali sami sta- 
vové moravští, i bylo nařízeno již r. 1749, aby vrchnosti, patronové 
neb obce, jimž přísluší právo učitele dosazovati, všude tak učinili. 
Marie Terezie nařídila (1763), aby se na nižších školách bral 
náležitý zřetel k vyučování jazyku českému, ale jiným dekretem 
(1765) projevila rozhodné přání, aby také němčina byla usilovněji 
než dosud šířena a za tou příčinou nebyly přijímány na nižší školy 
za učitele osoby, které by této řeči nebyly náležitě schopny. 



353 



R. 1774 vydán byl na základě návrhu proslulého paedagoga 
Jana Felbigera » všeobecný školní řád pro německé školy nor- 
mální, hlavní i triviální ve všech císařských i královských zemích 
dědičných c. Nejprve zakládány normální (t j. vzorné) školy 
v městech hlavních; v městech krajských i jiných zřizovány 
školy hlavní, pro které pořizovaly se budovy i hmotné prostředky 
z velké části zrušováním jezuitských i jiných gymnasií. Školy 
venkovské byly upravovány v triviální, též mnoho nových bylo 
založeno. Náklad na ně měly poskytovati vrchnosti jakožto patro- 
nové far r a Marie Terezie sama dávala dobrý příklad na svých 
statcích, v čemž ji vyšší duchovenstvo i šlechta hojně následovaly. 
V zemích dědičných zřizovány byly komise školské. Na Moravě 
jmenována byla taková komise se zemským hejtmanem v čele. 
Němčina stala se jak na normální, tak i na hlavních školách 
jediným jazykem vyučovacím, čeština z nich byla nadobro vy- 
puzena. Všichni učitelé na školách hlavních i triviálních měli 
býti zkoušeni od ředitele brněnské školy normální a na základě 
této zkoušky měli dostávati dekrety od zemské komise studijní. 
Roku 1780 jmenován byl vrchní dozorce všech nižších škol na 
Moravě, totiž jedné školy normální, 15 škol hlavních a 737 škol 
triviálních. 

Morava nad jiné země trpěla ode dávna chatrným zřízením 
církevním. Příčinou toho byl nízký stupeň vzdělání a nedosta- 
tečný počet duchovenstva. Diecéze olomucká obsahovala r. 1777 
v 62 děkanstvích pouze 522 far. Uvážíme-li, že tehda jediná 
Morava měla již téměř 1,200.000 duši, pochopíme, že pro velký 
rozsah farních obvodů nebylo lze duchovní správu řádně vy- 
konávati. Císař Josef navrhoval, aby se zřídily vzorné vzdělávací 
ústavy pro kněžstvo, počet biskupství aby se rozmnožil a velké 
obvody farní aby byly rozděleny na několik menšich. Marie 
Terezie vyjednávala s papežem Klimentem XIV., aby olomucké 
biskupství bylo povýšeno za arcibiskupství a aby v jeho obvodě 
zřízena byla dvě nová biskupství, v Brně a Opavě. Rakouské 
Slezsko mělo býti vyňato z obvodu biskupa vratislavského a 
tomuto za náhradu přiděleno hrabství kladské, které dosud ná- 
leželo k diecézi pražské; v té příčině si císařovna již dříve vy- 
mohla svolení krále pruského. Po delším vyjednávání bylo do- 
cíleno shody s papežem Piem VI. a když po smrti Maximiliana 
Hamiltona kapitula olomucká zvolila si (1777) nového biskupa, 

23 



354 



hraběte Ant, Th. Colloreda, bylo hned potom povýšeno biskupství 
olomucké za arcibiskupství, stolici papežské přímo podřízené, 
kollegiátní chrám sv. Petra v Brně povýšen za kathedrální a 
biskupský, jenž podřízen byl arcibiskupovi olomuckému, a po- 
dobné mělo se státi v Opavě, nedošlo však k tomu. Z 525 far, 
které dosud náležely diecézi olomucké, bylo vyřáděno 151 far 
v kraji jihlavském, znojemském a z polovice v kraji brněnském 
a přiděleno k nové diecézi brněnské. Jakožto dotace nového biskupa 
byl určen statek chrlický u Brna. Biskupem brněnským císařovna 
ze své moci již dříve (1777) jmenovala dosavadního světícího 
biskupa olomuckého, hraběte Matyáše Frant. Chorinského, který 
byl od papeže potvrzen. 

K lepšímu vzdělání a rozmnožení dorostu kněžského byl 
r. ijjj zřízen v bývalé olomucké kolleji jezuitské kněžský dum 
prozatím pro 60 alumnúv. R. ;i778 tento ústav spolu s univer- 
sitou i šlechtickou akademií přeložen byl do Brna. 

Trvalo však dlouho ještě přes všechny snahy vládní, nežli 
obsazeny byly fary dostatečným počtem duchovních. Byly pří- 
pady, že jedinému knězi přiděleno bylo ke správě až i 20 rozptý- 
lených vesnic. Některé vesnice viděly svého duchovního správce 
sotva čtyřikráte do roka. Za tohoto smutného stavu nekatolické 
hnutí mezi lidem valašským a také na pomezních horách česko- 
moravských nabývalo vždy větších rozměrů. Misionáři, zvláště 
jezuité sice vycházeli rok co rok na lov lutheránských biblí, 
zpěvníkův i jiných knih kacířských, lidi, u nichž takové našli, 
uvrhovali do vězení; ale tyto prostředky nadobro se minuly 
s účelem. Lid rozhořčený pronásledováním, aby měl pokoj od 
misionářů, na venek zachovával všecky formy katolických kře- 
sťanův, ale pod katolickou rouškou skrývalo se nekatolické pře- 
svědčení. Horliví protestante j po každém pronásledování vraceli 
se domu ještě s větším záštím proti vnucované víře a rozněcovali 
podobnou nenávist u příslušníků svých rodin i u jiných známých. 
Často konány poutě do Uher a do Slezska, kde byla větší svoboda 
náboženská, v Těšíně navštěvovány protestantské služby boží a 
přinášeny odtud knihy, ač každý pokus v tom směru byl přísně 
trestán. Mýtní úředníci při pomezí bděli nad tím, aby kacířské 
knihy nebyly dovlékány do země, aby emisaři z pruského Slezska 
se sem ncvpližovali, a zároveň měli brániti stěhování lidu ne- 
katolického ze země. Misionářům a místním farářům bylo po- 



355 



védomo, že velká část lidu valašského viru katolickou vyznává 
pouze na oko. Aby se dopátrali úplné pravdy, jali se (1777) 
namlouvati lidu, aby učinil písemné přiznání o víře své, a že 
podle toho, jak mnoho bude přihlášek, vláda vydá prohlášení 
o svobodé náboženské. Véříce témto povéstem obce valašské ve 
velikém počtu počaly se přiznávati k protestantství. Hned povstalo 
několik náčelníků, kteří svobodně kázali, slibovali osvobození od 
kontribucí, desátkův i jiných dávek, vyhlašovali katolíkům pro. 
následování, protestantům pak veselé zlaté časy. Odpadlí veřejně 
protivili se dalšímu vykonávání katolických služeb božích v ko- 
stelích a žádali, aby na fary byly dosazeni kazatelé evangeličtí 
S hnutím náboženským množily se zároveň případy zjevného 
odporu poddaných proti vrchnostem. Císařovna vypravila do kraje 
valašského dva komisaře od gubernia, aby vypátrali, zdali cizí 
náhončí popouzejí lid k odpadnutí. Když pak od císařských 
komisařů přišla zpráva, že sice nové obce nepřistupují již k prote- 
stantství, dosud odpadlí však že tvrdošíjné stojí na svém, Marie 
Terezie sestavila komisi, jejíž předsedou jmenován byl sám nej- 
vyšší kancléř dvorský hrabě Jindřich Blúmegen, a která majíc 
sídlo své ve Vizovicích, hleděla především mírnými domluvami 
odpadlým obcím i jejich zástupcům vysvětliti, že sliby, hlásané 
od misionářů v příčině svobody náboženské, byly klamný; 
seznamy osob odpadlých byly od členů komise roztrhány a obcím 
vráceny a ujištěno, že císařovna všem chce odpustiti, vrátí-li se 
k předešlé poslušnosti. Někteří byli tím upokojeni a počali zase 
choditi do kostelúv. Ale druzí horlivější prohlásili, že chtějí hájiti 
své víry krví i životem. Mnozí dali se i strhnouti k vášnivým 
činům a násilnostem. Marie Terezie vydala nařízení guberniu, 
aby se ještě několik neděl počkalo, zdali obce po dobrém se ne- 
obrátí na víru katolickou. Kdo by i po uplynutí této lhůty 
v protestantství setrval, jiné sváděl neb se účastnil tajných schůzek, 
měl buď k vojsku býti odveden neb odsouzen k hradební práci 
v Olomouci; kdo by k tomu se nehodil a pak osoby ženské 
měly býti poslaný do nově vystavěné káznice brněnské. Kdož 
by i po přestálém trestu setrvali v odporu, měli býti odvedeni 
do Uher, zvláště do měst báňských, kam za nimi směly jíti ženy, 
nikoli však děti, které měly býti v katolické víře vychovány a 
jim také měly otcovské statky býti odevzdány. Zakročením císaře 
Josefa valně zmírněny byly tyto rozkazy. Komise, u kteréž osvícený 

Í3* 



356 

probošt mikulovský Jan Hay měl velké slovo, jednak přísnosti 
užitou v pravý čas, ale také jemným chováním duchovních pastýřů, 
kteří prostě vykládali evangelium ve svých kázáních a při službách 
božích dovolovali lidu zpivati jeho dobré české písně a žalmy, 
docílila toho, že ponenáhlu vždy více a více lidí chodilo do 
kostelův a konečně i nejzatvrzelejší obce vrátily se zase k vyznáni 
katolickému. 

Některé obce však setrvaly ještě v trpném odporu, vracely 
Hayovi knihy katolické, které tam rozdával, a za to tím hojněji 
dávaly si ze Slezska dovážeti knihy protestantské ; mnozí z těch, 
kteří se obrátili na víru katolickou, zase chodili do evangelické 
modlitebny v Těšíně, byli tam přítomni službám božím a přijímali 
svátost oltářní. Účastníci těchto poutí byli sice zajímáni a od- 
suzováni k nuceným práčem veřejným, poněvadž však tehda hrozila 
nová válka o dědictví bavorské s králem Bedřichem II., bylo třeba 
počínati si opatrně. Zatím co hlavní armády pruská a rakouská 
stály proti sobě v severových. Čechách, část Prusův obsadila 
Krnovsko i Opavsko a chystala se ku vpádu na Moravu. Pro- 
střednictvím Francie a Ruska počalo se vyjednávati o mír v Tě- 
šíně, v březnu r. 1779. O tomto sjezdu na Valašsku Šířily se 
pověsti, že se sešel jen za účelem, aby vymohl valašským ho- 
ralům svobodu náboženskou. I hrnuli se lidé opět ve velkých 
davech k službám božím do Těšína, byli však od úřadů vrch- 
nostenských pochytáni a odsouzeni k I4denní práci veřejné. Také 
vznikly toho roku nepokoje náboženské v Nosislavi u Židlochovic, 
ale lid zase upokojen od probošta Haye, který za tou příčinou 
tam se odebral. V lednu 1780 obce valašské znovu se odřekly 
viry katolické, žádajíce, aby jim bylo dovoleno nejen tajně, jako 
doposud, nýbrž veřejně konati služby boží dle předpisů víry pro" 
testantské. Této žádosti ovšem nebylo vyhověno, ale jinak 
Marie Terezie proti nespokojencům vystoupila opět velmi 
mírné. Když však toho roku císař Josef navštívil kraj valašský, 
ubíraje se na Rus k osobni schůzi s cařevnou Kateřinou II., 
evangelíci 35 obcí podali mu prosebný spis, ve kterém vylíčili 
všechno pronásledování a útrapy, jež jim bylo dosud podstoupiti 
pro víru, a prosili císaře za udělení svobody náboženské. Císař 
přijal spis velmi laskavé a slíbil, že se jim brzo stane po právu. 
Z toho vzniklo nove hnutí protestantské, které se neobešlo bez 
výtržností. Císařovna vypravila probošta Haye po čtvrté na Va- 



357 

lašsko. Hay přesvědčiv se, že stížnosti ve spise vylíčené nebyly 
oprávněny, navrhl přísné potrestání původců hnutí, jichž dva- 
nácte bylo vypovězeno do Uher. Jiní odsouzeni k uvěznění, ale 
byli brzo zase na přímluvu Hayovu propuštěni. Tím se končí 
působnost Hayova na Valašsku, který za své nepopiratelné zá- 
sluhy byl brzo potom jmenován biskupem královéhradeckým. 
Krátce potom (29. listopadu 1780) zemřela císařovna Marie Terezie. 

£ ^« s '. Císař Josrf II. Ofrrarj/ náboženské a školské. Párátky 

thtšerniho ohrození národa řrského. 

Císař Josef II. přijal po své matce říši ztenčenou o Slezsko, 
ale tato ztráta byla v pozdějších letech panování Marie Terezie 
bohatě nahrazena ziskem Haliče (1772), Bukoviny (1775) a čtvrti 
Innské (1779). Náhrada těchto zemí velkou převahou slovanských 
za ryze německé Slezsko pošinula téžisko říše naší dále od Ně- 
mecka, což zvláště pro postavení zemí českých má význam ne- 
ocenitelný. Nejkrásnější dědictví císařovna Marie Terezie zane- 
chala synu svému zvelebením veškerého vnitřního stavu své říše. 

Císař Josef II. byl sice dvakráte ženat, ale zůstal bezdětným 
a již r. '1781 ohlásil bratru svému Leopoldovi, velkovévodovi 
toskánskému, že uznává jej i jeho nejstaršího syna Františka za 
svého nástupce. Byl muž krásného zevnějšku, statné a vysoké 
postavy a prostého milého vzezření ; ale jeho zdraví nebylo nikdy 
pevné. Život jeho byl vzorně jednoduchý. Odvrhl všechen přepych 
a lesk, který dosud u dvora vídeňského přísně byl zachováván, 
a hleděl co nejvíce přiblížiti se lidu; proto také odstranil mnohé 
zbytečné obřady. Hudebně byl císař neobyčejné vzdělán, mluvil 
plynně několik řečí evropských, také česky dosti dobře, ač ve 
V. Pohlovi neměl zvláště vhodného učitele; němčině však dával 
potud přednost, že ji chtěl povýšiti za jazyk státní. Za nejlepší 
prostředek k poznání svých zemí i jejich obyvatelstva pokládal 
časté cestování. Na cestách jevil neobyčejný talent pozorovací, 
jemuž nic důležitého neušlo, ve všem dával na jevo živé účasten- 
ství a neúnavnou touhu po poučení. Cestoval nejradéji v inkognitu 
a velmi jednoduše. První z četných cest po Moravě podnikl 
r. 1766; prohledl si Olomouc, zvláště její opevnění a posádku, 
přes Vyškov a Slavkov odebral se do Brna, kde navštívil také 
vězení na Špilberku a již tehda podnětem jeho vyšlo guberniální 



358 

nařízení, že poddaní, kteří by se vzepřeli svým vrchnostem, nemají 
býti na Špilberku, nýbrž doma uvězňováni. R. 1768 odebral se 
v srpnu do vojenského ležení z Olšan nedaleko Olomouce, kde 
pobyl několik dnů při manévrech. R. 1769 v létě nastoupil opét 
cestu do ležení olšanského a odtud do Nisy, kam pozván byl 
od krále Bedřicha II. k důležité schůzi, jejíž účelem bylo zatne* 
žiti válečné úspěchy Ruska proti Turecku. Tato cesta zvláště 
jest památná událostí, která hluboko se vryla v paměť lidu mo- 
ravského. Jeda totiž (10. srpna) v průvodě generálů Laudona a 
Lacyho, pak hraběte Dietrichštejna mimo liechtenštejnské polnosti 
u vsi Slavikovic nedaleko Rousinova, kde sedlák Antonín Trnka 
právě oral, sestoupil s vozu a po celé délce pole vyoral několik 
brázd, aby dal na jevo, jak si váží namáhavého povolání rol- 
nického*) Celkem za svého isletcho spoluvladařství navštívil 
Moravu dvanáctkráte, ale i potom byla naše země často cílem 
jeho cest. 

Všechno myšlení i jednání císaře Josefa II. směřovalo ku 
zvelebení moci statni. Všechno staré pokládáno bylo za zkažené, 
na místě dosavadních řádů společenských i politických mělo býti 
nové právo zavedeno. Josefínské zásady o státní jednotě a jeho 
neobmezené moci měly z pestré a mnohočlenné monarchie zříditi 
jednotný stát, ve kterém by všechny země a všechny stavy bez 
výjimky působily k všeobecnému dobru. Císař Josef mínil opříti 
svou absolutní moc panovnickou výhradně o zákon, před nímž 
měly všechny stavy býti sobě rovny, a o volnost ducha, jehož 
vymoženosti měly sloužiti obecnému blahu. Hlavní oporou státní 
správy mělo se státi povolné a obětavé úřednictvo. 

Ze všech státníků doby tereziánské i po celý téměř čas 
panovaní Josefa největší působnost podržel státní kancléř kníže 

* ) Kníže Václav z IáchtenJíejna, jemuž pozemky ony náležely, po přání 
stavu moravských dal na onom miste při ďsařskc silnici u Slavikovic postaviti 
pomník z cihel, obloženy mramorem a na ném vyryti latinský nápis; drahý po- 
dobný pomník /. pískovce zřídila tam obec slavikovská. Oba však záhy upadly ve 
zkázu. I zřídili stavové moravští kamenný obelisk na témže místě zase S latinským 
nápisem, a kdy/ zanikl, dali r. 1S55 zhotoviti nový pomník z litiny a k němu 
železné zábradlí v železárno hrabete Sním a v Hlansku. Památný pluh, na jehož 
radlici rovněž událost ona /večnéna byla nápisem, odeslán byl od knížete Lichten* 
- r ejna -lavinu muravskvm do l',rn:i, kdež byl postaven v zasedacím sále sněmovním 
a po.:. I ■*ji odevzdán iiiu»eu FrAniUkovu. 



359 



Václav Kounic. On i většina ostatních rádců císařových, jsouc 
nakloněna zásadám osvíceného absolutismu, účastnila se oprav 
císaře Josefa a od mnohého z nich vycházel i první podnět k nim. 
Nicméně za neúnavnou, ano zimničnou činností samého panovníka 
celá státní rada ustupovala do pozadí. Mnohý krok jeho nebyl 
zrale uvážen a následky ukvapeného jednání jevily se pak v četných 
nedostatcích. Opravná činnost, která vedena byla nejlepší vůlí, 
ale ne vždy potřebnou zkušeností, prostírala se na všechny obory 
veřejného života. 

Především bylo uvolněno dosavadní spojení církve katolické 
v našich zemích s kurií římskou. Proto obnoveno bylo z dob 
Marie Terezie známé Placetům regium (1781), dle něhož papež- 
ské bully, pak všeliká nařízení cizozemských představených du- 
chovních směla se předčítati pouze se svolením panovníkovým. 
Spojení duchovních řádů se svými generály v Římě, jakož i s pří- 
buznými řády v cizozemsku bylo zakázáno. Naskytla-li se při 
sňatku kanonická překážka, měli faráři vyžádati si dispens od 
biskupů, kdežto další rekurs k papežské stolici byl zrušen, čímž 
pravomoc biskupů byla značně rozšířena; naproti tomu bylo ze 
soudní moci biskupské všechno světské vyňato. Biskupové měli 
ještě před přísahou pontifikální složiti přísahu věrnosti císaři. 

Dílo náboženské snášenlivosti bylo dovršeno vydáním tole- 
rančního ediktu (178 1), jímž povoleno svobodné vyznání víry 
lutheránské, kalvinské a řecké nesjednocené. Katolická víra po- 
držela i potom právo veřejného státního náboženství. Nekatoličtí 
poddaní mohli si stavěti své kostely a Školy, směli z východní 
Moravy volně choditi k náboženským cvičením do Uher nebo 
do Těšína; kostel však nesměl míti zvonů, věží, ani veřejného 
vchodu z ulice. Též jim povoleno voliti si vlastní kazatele a 
učitele, kteří by od konsistoře těšínské neb uherské byli schvá- 
leni a potvrzeni od gubernia brněnského, pokud by se neukázala 
potřeba zříditi v zemi vlastní konsistoř. Kazatele měly si obce 
samy vydržovati. Rozsuzování ve věcech náboženských nad ne- 
katolíky vykonávala zemská správa politická za účastenství ně- 
kterého jejich duchovního, od ní pak šlo odvolání ku dvorské 
kanceláři. Při smíšených sňatcích, byl-li otec katolíkem, měly 
všechny ditky býti katolickými, byl-li protestantem a matka ka- 
toličkou, měly se roztříditi dle pohlaví. Nekatolíkům přiřknuto 
právo nabývati majetku pozemkového, práv měšťanských a mi- 



360 



strovských, dosahovati přístupu k hodnostem akademickým 

i k službám civilním i vojenským. 

Svoboda náboženská, tolerančním ediktem zaručená, vzbu- 
dila neobyčejný ruch a netajenou radost ve všech krajinách, kde 
byli dosud nekatolíci pronásledováni. Nicméně vznikly v rozličných 
krajích třenice, ježto katolíci vzpírali se předpisům tolerančním, 
protestante zase hleděli získati co nejvíce stoupenců své víře a 
posmívali se obřadům katolickým. Když se počalo přihlašování 
obyvatelstva k nové povoleným vyznáním u vrchností neb u kraj- 
ských úřadů, i v tom udávaly se mnohé nepřístojností. I bylo 
vydáno několik nařízení císařských (1782). Na Moravě většina 
přihlášek s počátku stala se k víře augsburské, což však později 
mnozí zaměnili s vyznáním helvetským, které lépe vyhovovalo 
jejich tradici, pocházející z velké části z učení bratrského. Po- 
něvadž i v potomních letech množily se případy odpadání od 
víry katolické, vydán byl (1783) zákaz, přijímati další přihlášky 
k nekatolictvi. Kazatelům protestantským bylo zakázáno, odvra- 
ceti lid od viry katolické. Proti jiným vyznáním, na Moravě 
zejména proti deistum, byly vydány přísné zákazy. Za to však 
bylo od císaře Josefa zlepšeno dosud velmi přísně vymezené 
společenské postavení židů. Povolen jim přístup do všech škol 
i ke všem akademickým hodnostem; směli provozovati orbu, 
nikoli však statky najímati, mohli se zabývati řemeslem, malíř- 
stvím, provozovati velkoobchod a zakládati továrny. 

Velmi důležitou novotou církevní bylo částečně zrušeni klášterů. 
Morava s rakouským Slezskem čítala i po zrušení řádu jezuitského 
83 klášterů, v nichž bylo 2022 řeholních osob obojího pohlaví. 
Kláštery nabyly časem rozsáhlých statků; r. 1772 byly tři osminy 
veškeré půdy moravské v rukou duchovenstva, z čehož nemalý 
podíl připadal na statky klášterní. Císař vydal edikt (1782), jeni 
obsahoval podrobná ustanovení o zrušení takových řádů ženských 
i mužských, které nevydržuji škol, neošetřují nemocných a jinak 
nevynikají ve studiích. Zrušení měli provésti členové duchovních 
komisí, které u každé zemské vlády byly zřízeny. Mnichové a 
jeptišky mohli se buď vystehovati nebo přestoupiti do jiných 
klášterů. 

Papežský dvůr byl těmito zákony neobyčejně polekán a 
papež Pius VI. podnikl (1782) osobně cestu do Vídně, aby císaře 
zdržel od dalších novot, ale marně. V opravách církevních po- 



361 

kračovalo se bezohledné. Na Moravé za panování Josefova zrušeno 
bylo více než polovice klášterů, totiž 38, jichž jmění odhadnuto 
bylo na 5,412.335 zl. Jmění klášterní bylo zabaveno a zřízen 
z něho náboženský fond k účelům církevním, jímž hlavně umožněno 
bylo rozmnožení far. Nedostatku duchovenstva mínil císař Josef 
pomoci zařízením generálních seminářů, v nichž za dozoru i řízení 
orgánů státních mělo býti docíleno stejného způsobu jak ve vy- 
učování tak ve vychování theologických chovanců. Na Moravě 
pro obě diecéze zřízen byl (1783) generální seminář v Olomouci, 
kam již dříve (1782) přeložen byl z Brna seminář biskupský 
i s universitou, která proměněna byla v lyceum. Mezi řediteli 
byl také slavný učenec abbé Josef Dobrovský. V semináři gene- 
rálním dostávalo se alumnům pouze vzdělání theoretického ; po 
skončení tohoto studia měli klerikové vstupovati do diecezánních 
ústavů kněžských, jež byly na Moravé dva, v Olomouci a v Brně, 
aby tam také prakticky byli vychováni ku správě duchovní. Všem 
chovancům mělo vštěpováno býti jediné učení na základě týchže 
knih, všude předepsaných, i stejný způsob života; proto právě 
tyto opravy potkaly se u biskupův i kněží s největším odporem. 
Hnutí proti opravám nabylo širších a hlubších rozměrů, když 
císař Josef počal zasahovati do veřejné bohoslužby a obřadů s ní 
spojených. Bylo dopodrobna vypočteno, kolik mší se má v za- 
svěcené svátky sloužiti, kolik hodin mají trvati, za jakých obřadů 
se mají konati, jak mají oltáře býti vyzdobeny atd. Tato nařízení 
způsobila v nejširších vrstvách lidu hluboké rozhořčení, ježto se 
nešetrně dotkla obřadův a zvyků, které od staletí kotvily v nej- 
vniternějším jeho přesvědčení. Proti některým z nich lidé hned 
veřejně se bouřili, zvláště proti novému způsobu pohřbívání ; proto 
vláda pospíšila si takové výnosy zase co nejdříve odstraniti. Také 
spor s papežem nabýval rázu vždy povážlivějšího, zvláště když 
císař Josef vydal edikt (1783), jimž církevní obřady měly pozbyti 
všeho vlivu na právní platnost svazku manželského. Císař dokonce 
odhodlal se toho roku k cestě do Říma, aby tam v případě, že 
by papež nesvolil ke všem jeho požadavkům, prohlásil odtržení 
svých zemí od stolice papežské. Ale tam způsobili velikou změnu 
v jeho smýšlení španělský i francouzský vyslanec při dvoře pa- 
pežském, kteří císaři poukázali na veliké nebezpečí, jež by vzpla- 
nutí kulturního boje mohlo míti pro vnitřní vývoj zemí dědičných, 
čehož by pruský král dovedl využitkovati pro sebe. Od té doby 
prováděny opravy církevní šetrněji a rozvážlivěji. 



362 



Císař Josef věnoval velkou pozornost povšechnému vzdělání 
svých poddaných bez rozdílu stavův, ale činnost jeho v této pří- 
čině byla jednostranná. Z věd pokládal jen takové za důležité a 
potřebné, jichž pěstování čelilo přímo k povzneseni národního 
blahobytu anebo jinak vyhovovalo praktickým potřebám státním, 
ale jiné vědy a krásná umění nedocházely u něho povšimnutí. 
Smutným svědectvím toho jest, že se strany vlády nikde se ne- 
kladly překážky vandalskému ničení všelikých pokladů vědeckých 
i uměleckých. Císař Josef přál mnohem více nižším školám než 
vyšším, ježto od oněch spíše si sliboval účelnější provozování 
řemesel i orby, povneseni domácí výroby, zvelebení poplatnosti 
a hmotného blahobytu. Školám vyšším přikládal cenu jen, pokud 
jich bylo třeba k vzdělání a vychování řádného úřednictva státního. 
Počet universit v zemích dědičných mimo Uhry obmezen na tři, 
zůstaly totiž pouze v Praze, ve Vídni a ve Lvové, university 
v Inšpruce, Hradci Štýrském, v Brně a Freiburce byly zrušeny. 
Brněnské universitě vůbec dopřáno bylo kratičkého trvání čtyř- 
letého (1778 — 1782), ačkoli právě v té době dosáhla svého roz- 
květu. Na dolehavé prosby arcibiskupa i měšťanstva olomuckého 
císař Josef (1782) přeložil jak vysoké učení, tak i ústav kněžský 
a rytířskou akademii zase do Olomouce. Hned potom byla mo- 
ravská universita zrušena a proměněna v lyceum. Lyceum po- 
drželo sice staré právo, promovati theologické a filosofické doktory 
a voliti si ze svého sboru professorského rektora k řízení ústavu, 
ale mnohá jiná práva, jichž dosud universita požívala, byla zru- 
šena. S universitou zrušena byla akademie rytířská. Professoři 
vysokého učení nepřestávali zasazovati se o opětné jeho přeložení 
z Olomouce do Brna, ale snahy jejich zůstaly marnými. 

Také studium gymnasijni mělo větší měrou vyhovovati po- 
třebám státním. Císař Josef pokládal za nutné omeziti míru vy- 
učovaní jazyka řeckého i latinského. Ve školní instrukci z r. 1 78 1 
položen větší než dosud důraz na zeměpis, vědy přírodní, světové 
dějiny a mathematiku. Germanisační systém prováděn ještě dů- 
sledněji než za Marie Terezie, vyučovací řečí zavedena všude 
němčina. Ostatně zůstalo zřízení gymnasií nezměněno. 

Předmětem největší péče a pozornosti císařovy byla škola 
národní. Každému obyvateli mělo se vyučování státi aspoň tou 
měrou přístupným, aby se mohl naučiti čísti a psáti. Mnohých 
klášterů jen proto bylo ušetřeno, že k tomuto úkolu přihlížely; 



363 



bohatším klášterům pak podmínkou dalšího jejich trvání byla 
uložena povinnost, aby školy zřizovaly a je zdokonalovaly. PH 
každé nově zf ízené faře neb i lokálce založena hned škola a krom 
toho nařízeno, aby i v jiných osadách, v jichž obvodu na půl 
hodiny cesty bylo 90—100 dítek povinných školou, byl ustanoven 
učitel a pro dalších 50 dítek byl jemu přidělen pomocník. Ku 
zřizování a udržování škol měli přispívati vrchnosti, obce i patro- 
nové stejným dílem. Děti měly od 6. do 12. roku choditi do školy. 
Tolerančním patentem dáno nekatolíkům právem i povinností 
aby kromě vlastní modlitebny zřídili si též školu a jmenovali si 
učitele, jehož si však takové obce samy musily platiti. Na prote- 
stantských i židovských školách měli býti jen takoví učitelé, kteří 
si odbyli řádný cvičný kurs a zkoušky při ředitelství brněnské 
školy normální. Rozdělení škol z dob Marie Terezie na normální, 
hlavní a triviální v podstatě bylo ponecháno, učebná osnova však 
i methodický postup byly zdokonaleny. Vyučovací jazyk německý 
měl býti zaveden co možná do nejnižších tříd a na školy dosa- 
zováni byli jen takoví učitelé, kteří se prokázali znalostí němčiny. 
Chovancům generálních seminářů předepsáno věnovati se studiu 
normální methody školské, katechisace a věd přírodních, aby 
mohli přispívati ku vzdělávání mládeže. 

Vrchním dozorcem všech škol moravských bez rozdílu vy- 
znání byl Ignác Mehoffer, jehož působnost rozšířila se i na 
rakouské Slezsko, když toto (1782) bylo s Moravou sloučeno 
v jediný politický obvod. R. 1787 zřízen byl v každém krajském 
městě úřad školního dozorce pod názvem krajského komisaře 
školního. Tehda také zakládány byly chlapecké ústavy vojenské 
a samostatné školy dívčí. Zavedením stipendií a školního platu 
bylo jednak umožněno chudým, ale nadaným studujícím do- 
sáhnouti nejvyšších hodností akademických, na druhé straně 
obmezen byl nával na školy latinské. Za to neobyčejně rozkvetlo 
školství národní. Když r. 1775 zaveden byl od císařovny Marie 
Terezie nový řád studijní, počítalo se na celé Moravě sotva 
IO.OOO dítek, které chodily do školy; r. 1786 zjistilo se jich 
ój.&jó a za jediný školní rok 1785/6 přibylo do nižších škol 
14.169 dítek. 

S opravami ve školství úzce souviselo zakládání ústavů hu- 
manitních; také Moravě dostalo se značného podílu lidumilných 
zařízení císaře Josefa. Ještě za Marie Terezie v hlavním městě 



364 



moravském, které čítalo tehda asi 20.000 obyvatelův, byl jediný 
měšťanský chudobinec. Zásluhou nejvyššího komoří zemského 
hraběte Leopolda Ditrichštejna založen byl roku 1748 kostel a 
klášter milosrdných bratří na Starém Brně; hraběnka Alžběta 
z Walldorfu, povolavši z Vídně několik jeptišek řádu alžbětinského, 
vystavěla jim (1754) klášterní budovu na Starém Brně. Marie 
Terezie zařídila v Brně r. 1776 sirotčinec. Císař Josef zřídil (1784) 
v Brně všeobecnou nemocnici, porodnici, nalezinec a blázinec pod 
jedinou správou, což vše umístěno bylo v klášteře sv. Anny na 
Starém Brně ; vojenská nemocnice odtud přeložena byla do zruše- 
ného kláštera premonstrátského v Zábrdovicích. R. 1787 zřízen 
filiální ústav pro nemocné, spolu s porodnicí, nalezincem a chudo- 
bincem v Olomouci, také v ostatních městech moravských, kde 
na to nadační fond stačil, dosavadní ústavy chudinské byly pro- 
měněny v nemocnice. Pro nakažlivé nemoci zřízen byl chorobinec 
v Brně. Sirotčinec na Cejlu, podobné jako jiné ústavy v zemi 
toho druhu, byl zrušen (1784); sirotci měli býti odtud dáni na 
venkov k vychování; zůstati směli v ošetřování pouze churavé 
děti a novorození nalezenci. 

Mnohé změny zavedeny v censuře knih. Všechny práce 
censurní svěřeny byly jediné hlavní censurní komisi ve Vídni; 
censurni komise zemské, zřízené za Marie Terezie, byly zrušeny 
a ponechán při guberniích zemských pouze úřad pro revisi knih. 
Velká část dosavadních obmezení svobody tiskové byla odstraněna. 
Všechny nově vyšlé přísně vědecké neb umělecké knihy, které 
přímo nedotýkaly se náboženství, státu neb mravnosti, mohly 
s povolením censurniho referenta při zemském guberniu býti vy- 
dávány. Jen knihy obsahu sprostého a nemravného měly býti za- 
kázány, rovněž neměly se propouštěti útoky proti Bohu a nábo- 
ženství, rozšiřováni nevěry a blouznivého, pověrčivého pobožnust- 
kářství. Naproti tomu povolována byla jakákoliv kritika slušně 
psaná, třebas sahala až k osobě panovníkové. Jakmile kniha stala 
se soukromým majetkem, nepodléhala již dozoru censury, leč že 
by opětné na prodej byla nabízena. Proto také duchovním i vrch- 
nostem bylo zakázáno všeliké pátraní po knihách a násilné jich 
odnímaní v domech soukromých. Pouze veřejné čítárny podléhaly 
dozoru censuiy. 

V prvních letech vlády Josefovy dosáhl velkého rozšíření 
a také neobyčejné moci řád svobodných zednářů, který k plnému 



366 



rozvoji dospěl v Anglii a v protestantských zemích říše německé. 
Zásady hlásané jím o sjednocení lidstva, o věrném přátelství a 
bratrství, o křesťanské lásce bez positivního vyznání náboženského 
shodovaly se z velké části s osvícenským duchem doby josefínské. 
Vedle toho počal se šířiti podobný novější řád illuminátů. Vyšší 
úřednictvo od guvernérů počínaje, důstojníci, šlechta a vynikající 
spisovatelé byli jejich členy. V Brně založena byla první zeď 
nářská lóže »u vycházejícího sluncec již za posledních let císa- 
řovny Marie Terezie. Druhou založil r. 1782 hrabě Kolovrat- 
Libštejnský s názvem » pravých sjednocených přátel c. Řád tilu- 
minátský nalezl u nás prvního pěstitele v bavorském kanov- 
níkovi Hiacintu Arnoldovi. Císař Josef sám nebyl svobodným 
zednářem, ale dovoloval zřizování lóží ve svých zemích. Ve Vídni 
směly býti dvě lóže, v ostatních hlavních městech pouze po jedné. 
Proto členové lóží v Opavě, Olomouci a Prostějově připojili se 
k zednářům v Brně, kde zůstala jediná lóže » sjednocených přátele. 
Velikého významu zednářství u nás nikdy nedosáhlo a zvláště 
po smrti císaře Josefa upadalo vždy více v pokoutní tajemnůst- 
kářství. 

Osvícenská doba josefínská stala se východiskem duševního 
sociálního i národního znovuzrození národa českého. Opravy 
v národním hospodářství, obchodu a průmyslu, ve zřízení cír- 
kevním, zvláště ve směru náboženské snášenlivosti, zakládání 
četných škol i ústavů humanitních, odstranění mučidel, obmezení 
trestu smrti, boj proti pověrčivosti nižšího lidu, důležité opravy 
v zákonníku trestním i občanském, jimiž prohlášena rovnost všech 
lidi před soudem, a v neposlední řadě značné uvolnění censury 
tiskové, kterým jednak otevřeny staročeské národní poklady od 
Husa až po Komenského, jednak značnějšími a rozšířenějšími se 
staly skvělé úspěchy, jichž dosáhly vědecké snahy západoevropské : 
to vše způsobilo po vlastech našich nevídané hnutí duševní. První 
jeho ozvěnou jest založení » Učené společnosti v Pražec (1769 
nebo 1770). K zakladatelům a prvním členům jejím náleželi 
piaristé Gelasius Dobner a Mikuláš čili Adanctus Voigt, premonstrát 
Karel Rafael Ungar, hrabě Frant. Josef Kinský a jezuita Ignác 
Cornova. Dějepisu moravskému oddal se Otto Steinbach z Kranich- 
štejna, opat a archivář cisterciáckého kláštera ždárského; Jan 
Alois Hanke z Hankenštejna (f 1806) podal vídeňské dvorské 
komisi studijní pamětní spis, ve kterém dovozoval potřebu stolice 



366 



pro českou řeč a literaturu ve Vídni. František Martin Pelcl a 
Frant. Faustin Procházka zahájili populární vědeckou činnost 
jazykem českým. Zakladatelem jazykozpytu českého, ale také 
důmyslným dějezpytcem i historikem literárním byl Jos. Dobrovský. 
O jazyk český získal si nesmrtelnou zásluhu rozhodným vy- 
stoupením proti pitvorným novotvarům Pohlovým a Rosovým, 
Přítelem Dobrovského byl Josef Vratislav šlechtic Monse, pro- 
fessor university, pozdéji lycea olomuckého, který vydal také 
česky dva poučné spisky pro lid a počal si i všímati poezie 
lidové. S ním současně v Brně působil Jan Petr Cerroni. 

Josef Gallaš a piarista Frant. Dominik Kynský zabývali se 
skládáním českých veršů. Kněz Tomáš Fryčaj roku 1788 vydal 
v Olomouci sbírku » Písní duchovních, c které došly záhy veliké 
obliby. 

# :~)H. Ostat ni činnost opravná. Zahraniční -politika a smrt císaře 

Josefa II. 

Jsa přesvědčen, že všechny staré řády a právní poměry lidu 
i státu jsou škodlivý, císař Josef obrátil se nepřátelsky proti 
stavům, proti jejich výsadám, ano proti všelikému jejich účastenství 
ve správě veřejné. Hned na počátku své vlády odstranil jejich 
dosavadní práva při obsazování zemských úřadův, osvobození od 
mýtného, obmezil právo patronátní i zřízení fideikomisní, zrušil 
stavovské výbory i stavovské úřady berní, jichž působnost přenesl 
na gubernium, a dovolil pouze, aby dva stavovští úředníci od sněmu 
volení byli přiděleni guberniu k vyřizování věcí peněžních. Také 
zavedena stejná povinnost berní a obmezena moc hospodářských 
úřadu vrchnostenských i justiciárův. Šlechta podrobena témuž 
občanskému i trestnímu právu, jako ostatní třídy obyvatelstva. 
Zasedání sněmovní stala se pouhým obřadem, a na konec úplně 
byla zastavena. Na Moravě zemský sněm za císaře Josefa II. sešel 
se několikráte; r. 1784 zakázáno bylo stavům jednati o jiných 
věcech, než které obsaženy jsou v královských postulátech. V po- 
sledních letech Josefových stavovský výbor zemský byl roz- 
puštěn a činnost sněmu zastavena. 

Císař Josef horlivé se snažil, aby byl zlepšen stav lidu pod- 
daného, neboť byl přesvědčen, že mnohými břemeny, která od 
vrchnosti lidu jsou ukládaná, trpí nejen poddaný, nýbrž i stát 



367 



jako celek. Císař Josef chtěl především odstraniti téžké závazky 
poddanství čili, jak se tehda už všeobecně říkalo, nevolnictví 
selského. Ale i tu jednal rozvážně a dal vyšetřiti hlasy obou 
stran, aby se snad některé příliš neukřivdilo. 

Především ohlásil dvorské kanceláři (1781), že chce zrušiti 
nevolnictví v českých zemích a zavésti tam umírněné poddanství. 
O této věci vyslechnuto bylo mínění stavů českých i moravských, 
a když se neosvědčili povolnými, přerušeno bylo všeliké další 
vyjednávání s nimi a vydán byl 1. listopadu 1781 císařský patent 
o zrušení selského nevolnictví v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, 
jímž každý poddaný byl oprávněn vstoupiti v manželství pouze 
na předchozí ohlášení a na bezplatný lístek ohlašovací. Pod- 
danému bylo volno odstěhovati se také z panství a usaditi se 
nebo službu hledati kdekoli v zemi. Toliko měli poddaní žádati 
za bezplatný list propouštěcí a jím se také nové vrchnosti vy- 
kázati. Poddaní mohli dle libosti učiti se řemeslům a uměním a 
bez propustného listu jíti za svou výživou jinam. Poddaní nebyli 
již povinni nějaké nádvorní služby konati. Pouze oni, kteří úplně 
osiřevše, požívali bezplatné vrchnoporučenské ochrany od vrch- 
ností, měli si na dvoře odsloužiti obvyklá léta sirotčí. Mimo pře- 
depsané dávky* nemělo se poddaným nic mimořádného ukládati. 

Dosavadní obmezení, dle něhož majitelé zakoupených po- 
zemků směli se zadlužovati jen do určité výše, bylo zrušeno ; také 
bylo odstraněno t. zv. odchodné, jež dosud bylo vrchnostem vy- 
pláceno. Vrchnostem za to odepsány byly daně ze zrušených 
příjmů poddanských. Správní a soudní moc vrchností byla ob- 
mezena: majitel panství směl vykonávati soudní moc nad pod- 
danými skrze justiciára (správce soudního), který byl appellačnímu 
soudu zodpovědný. Ve sporných věcech mezi vrchnostmi a pod- 
danými bylo postaráno o důraznější a rychlejší zastupování pod- 
danských stížností se strany krajských úřadů. Vrchnostem za- 
kázáno bylo ukládati poddaným pokuty peněžité; těžší tresty 
směly se uvalovati jen s povolením krajských úfadů. Ostatní 
práva vrchnosti a povinnosti poddaných, zejména co se robot 
týkalo, zůstaly nezměněny. 

Jiná výhoda a značné ulehčení chystalo se lidu selskému 
novou soustavou berní, zvláště pak úpravou daně pozemkové. 
Za Marie Terezie byl ještě patrný rozdíl mezi pozemky vrch- 
nostenskými a poddanskými; císař umínil si učiniti tomu přítrž. 



368 



Nová pozemková daň měla býti rozvržena tak, že všeliký rozdíl 
mezi půdou vrchnostenskou a poddanskou měl přestati. Zákonem 
platným pro země české, rakouské a pro Halič (1785) císař 
nařídil, aby byla vyšetřena výměra všech pozemků, jejich hrubý 
výnos a peněžitá cena plodin. Hlavní dvorská komise pro upra- 
vení daní měla sídlo své ve Vídni, jí podřízeny v zemích komise 
provinciální, těmto zase komise krajské. Majitelé pudy přiznávali 
výměru i hrubý výtěžek z půdy, přiznání tato byla revidována 
obecními výbory, jimž předsedal zástupce vrchnosti, vrchní dozor 
měly komise krajské a konečně komise zemská. Výsledky výměry 
i přiznání byly zapisovány do knih, za tím účelem založených. 
Na Moravě vyměřeno bylo plodné pudy 3,483.347 jiter (z čehož 
dvě třetiny pozemků poddanských, třetina vrchnostenských), její 
hrubý výnos odhadnut na 17,173.168 zl., z čehož vyměřena po- 
zemková daň 2,068.020 zl. Morava octla se tímto výsledkem ve 
značné nevýhodě proti jiným zemím; ale prese všechny nedo- 
statky nové soustavy berničné dlužno uznati veliké její přednosti 
proti stavu dřívějšímu. Především přestala všeliká berní privilegia 
stavů. Vrchnosti nesměly již obdělávací útraty si výše počítati 
než poddaní ; také přestal všeliký rozdíl mezi kontribucemi řádnými 
a mimořádnými, u nichž mohla většina břemen býti uvalena na 
bedra poddaných. Úřady vrchnostenské byly ze správy poddanské 
daně pozemkové vyloučeny. Obce měly jako dříve ručiti v celku 
za úplné odvádění berních poplatkův, ale právo rozvrhovati ne- 
doplatky odebráno bylo vrchnostem- a přeneseno na zeměpanské 
výbérči. Kromě toho patentem urbariálním (1789) byla prohlášena 
zisada, že u pozemků poddanských veškeré požadavky země- 
panské i vrchnostenské neměla přesahovati 30% hrubého vý- 
těžku. Poněvadž pak z těchto 30% připadalo l2 2 / 9 % na ^aft P°" 
zemkovou, neměly povinnosti poddanské (roboty, dávky na penězích 
i obili, taxy, důchodky při úmrtích neb změnách majetkových) 
býti výše vyměřeny než na i7 7 /9°/u zmíněné částky. Aby tato 
zásada mohla býti uskutečněna, měly býti poddanské závazky 
uvedeny na míru peněžitou. Obé strany, vrchnost i poddaný, měly 
se dobrovolně dohodnouti a uzavříti smlouvu, která měla platiti 
nejméně tři léta a předložena býti úřadu krajskému k potvrzení. 
Daň pozemková i nová soustava urbariální měly vejíti v platnost 
1. listopadem r. 1789; aby však vrchnostem přechod od této 
novoty byl usnadněn, bylo dovoleno ještě v přechodním roce 



369 

(do i. listopadu 1790) požadovati povinnosti poddanské dle staré 
soustavy. 

Stavové všech zemí dědičných zdvihli proti oběma zákonům 
velký odpor a poněvadž sněmy nebyly svolány, dali svá práva 
zastávati od rozličných spisovatelů. Sedláci uvítali zákony císaře 
Josefa směřující k jich úlevě s velkým potěšením. Nicméně i mezi 
nimi hnuli se nepokojní živlové, jimž udělená míra svobod a úlev 
nestačila. V některých krajích českých i moravských poddaný 
lid odepřel všelikou poslušnost vrchnostem a zdráhal se konati 
robotní práce. Toto kvašení potrvalo ještě v prvních měsících 
po smrti císaře Josefa (20. února 1790) a bylo stavům vítanou 
oporou ve snahách, aby vynutili zrušení těchto novot. 

V politické správě země uváděny v tužší podřízenost úřadů 
centrálních, zemským stavům odňat poslední zbytek účastenství 
ve správě veřejné. Počet centrálních úřadů byl zmenšen, správní 
obvody rozšířeny, úřady jednotlivých okresů co možná v jeden 
shrnovány, aby se dosáhlo přehledu a zároveň aby se ušetřilo 
nákladu. Dvorská kancelář českorakouská sloučena byla s dvorskou 
komorou i s ministerskou bankovní deputací v jediný úřad. Takové 
spojení finanční správy s politickou bylo provedeno od dvorské 
kanceláře až po nejnižší úřady krajské. Císař Josef také sloučil 
Moravu s rakouským Slezskem v jediný politický obvod (1782). 
Guberniálním presidentem obou sloučených zemí jmenován byl 
hrabě Ludvik Cavríani. Zvětšený správní obvod rozdělen byl na 
osm krajů, jichž území bylo zaokrouhleno. Kraj znojemský a 
hradišťský zůstaly nezměněny, z brněnského přidělena hornatá 
část při pomezí českém kraji jihlavskému, z olomouckého zase 
část přerovskému, který zvětšen také o část Slezska, tak že 
obsahoval města Odry, Bílovec a Vítkov. Za to vyňaty z obvodu 
kraje přerovského moravské enklávy a přiděleny kraji krnovskému, 
vedle něhož byl ještě ve Slezsku kraj těšínský. Sídlo kraje pře- 
rovského přeneseno bylo z Olomouce do Hranic, kdežto hejtma- 
novi kraje olomouckého za sídlo vykázán Unčov. Zemské komise, 
vyjímaje vojenskou a náboženskou, byly zrušeny a působnost 
jejich přenesena na gubernium. Toto umístěno bylo i s úřady 
stavovskými a soudními v klášteře sv. Tomáše, odkudž augu- 
stiniáni přestěhovali se do budovy zrušeného kláštera na Starém 
Brně. Dosavadní stavovský dům na Dominikánském náměstí pro- 
měněn byl v budovu vojenské komise monturní. Obor působností 

24 



370 

krajských úřadův opět byl značně rozšířen. V čele krajského 
úřadu byl krajský hejtman s hodností rady guberniálnfho. Císař 
Josef zrušil dosavadní privilegium šlechty, že pouze ze stavu 
panského neb rytířského krajští hejtmane směli býti jmenováni. 
Nové zřízena byla policejní ředitelství se sídlem v Brně a v Opavě 
(1786). Jim svěřena péče o veřejnou bezpečnost, pokoj a po- 
řádek v zemi, o čistotu, dláždění a osvětlení, o veřejnou mravnost 
a p. Policejní ředitel byl podřízen guberniu, sám pak stal se 
představeným krajských úřadů, magistrátúv a úřadů vrchnosten- 
ských i obecních, pokud jim náležela nižší služba policejní. 

V čele veškerého soudnictví říšského zůstal nejvyšší soudní 
dvůr ve Vídni. Jemu podřízeny byly v zemích vrchní soudy 
appellační, jichž bylo šest, totiž ve Vídni pro Dolní a Horní 
Rakousy, v Celovci pro ostatní země alpské, ve Freiburce pro 
země venkovské, ve Lvové pro Halič a Bukovinu, v Praze pro 
Čechy a v Brně pro Moravu a Slezsko. K vrchnímu appellačnímu 
soudu brněnskému mělo jíti odvolání ode všech soudních instancí 
prvního stupně na Moravě i ve Slezsku. Vyňaty byly pouze 
soudní úřady vojenský a báňský. Appellační soud stal se také 
druhou instanci ve všech věcech trestních, jemu příslušelo zkoušení 
zemských advokátův i syndikův, kteří dosazováni byli k soudům 
v městech královských. Předsedou stal se zemský hejtman, po 
něm první místo měl zemský komoří. Zemskému soudu morav- 
skému a slezskému přiděleny všeliké rozepře civilní tří vyšších 
stavů, kapitul, klášterů, svobodnikův a všech společenstev ; jemu 
podřízeny byly též desky zemské, které zbaveny všeliké dosa- 
vadní pravomoci soudní, tak jako tribunál; témuž úřadu přiřčeny 
rozepře mezi poddanými a vrchnostmi, jakož i rozepře o země- 
panských věcech lenních a věci fiskální. Presidentem zemského 
soudu stal se nejvyšší sudí zemský. V Jihlavě zařízena substituce 
báňského soudu. Všechno soudnictví báňské, týkající se vrchností, 
jež měly vlastní správu dolů na Moravě nebo ve Slezsku, pod- 
léhalo báňskému soudu kutnohorskému. Odtud šlo odvolání k appel- 
lačnímu soudu pražskému a v poslední instanci k nejvyššímu 
soudnímu dvoru ve Vídni. 

Vedle soudů zemských jakožto instance prvního stupně zů- 
staly v platnosti magistráty, t. j. soudy měst královských a pak 
všechny ostatní soudy místní. Těm byl podroben každý, bez 
rozdílu stavu městského či duchovního, kdo nepodléhal soudu 



371 



zemskému. Všechny instance prvního stupně, vyjma magistráty, po- 
zbyly soudní moci ve věcech hrdelních čili kriminálních. Císař Josef 
zřídil v obvodě moravsko-slezském osm krajských soudů hrdelních ; 
v Brně, Olomouci, Hradišti, Jihlavě a ve Znojmě ponechány soudy ty 
magistrátům ; pro přerovský kraj zřízen nově hrdelní soud v Novém 
Jičíně; ve Slezsku zastávaly tento úřad magistrát krnovský (od 
r. 1788 na jeho místě magistrát opavský) a magistrát těšínský. 
Města, která dosud byla oprávněna pronášeti nálezy v rozepřích 
občanských, měla tuto moc podržeti, toliko měl při každém 
takovém soudě býti dosazen soudní referent, práva znalý a uznaný 
za schopného od soudu appellačního (syndicus). Volba městské 
rady čili královského magistrátu, jenž se skládal ze starosty a 
několika radních pánů, byla měšťanstvu ponechána, ale voleny 
směly býti jen osoby práva znalé, které po předchozí zkoušce 
za takové byly od gubernia a od appellačního soudu uznány a 
veřejně na radnici prohlášeny. Úřad starosty měl trvati jen čtyři 
léta. Při magistráte měl býti zvláště placený syndikus, kancelářský 
úředník a soudní sluha. Obcím, které nemohly takového nákladu 
poříditi, měla se všeliká moc soudní odníti, a taková obec zůstala 
pod soudní mocí své vrchnosti. V Brně bylo voleno vedle sta- 
rosty osm členů magistrátu, v Olomouci šest, v ostatních krá- 
lovských městech po pěti. Star i zřízení obecní pozbyla úplně své 
platnosti a poněvadž nově regulované magistráty, jimž vedle moci 
soudní náležela také správa politická a hospodářská v obvodě 
městském, skládaly se největším dílem z osob právnických, do- 
stala se tím správa měst do rukou osob přistěhovalých, namnoze 
i cizinských. Měst, v nichž dle nového zřízení byly regulované 
magistráty, bylo na Moravě 45, ve Slezsku 10, kdežto všem 
ostatním dosavadní soudní moc byla odňata. Vrchnostem byla 
posavadní jejich soudní moc nad poddanými (vyjímaje věci trestní) 
ponechána, ale měly se postarati o zkoušeného správce soudního 
(justiciára), jej řádné platiti a ručiti za všechny výkony soudní. 
Občanským i trestním zákonodárstvím měly se prolomiti 
stavovské rozdíly v právu soukromém a rozšířiti svoboda jedno- 
tlivcova na základě práva přirozeného. Císař rozhodl se nevyčkati 
ukončení zákonníka civilního, o němž bylo horlivě pracováno, 
nýbrž upravil ihned jednotlivými zákony některá odvětví právní, 
zvláště právo manželské a právo nástupnické. První díl všeobec- 
ného zákonníka občanského, obsahující právo osobní, uveden byl 



372 



v platnost r. 1 787. V něm obráží se již duch a směr nové doby. 
Druhý díl, obsahující právo věcné, byl sice také ještě za císaře 
Josefa dokončen, ale nedošel od císaře Leopolda II. stvrzení. 
Většího významu nabyl zákonník trestní (1787). Pokročilé názory 
oproti době předešlé jeví se již v tom, co se zločinem míní. 
Kdežto na př, v tereziánském zákonníku rouhání trestá se ještě 
vytržením jazyka neb useknutím ruky a spálením za živa, v joze- 
finském nepokládá se již ani za skutečný zločin. O spolcích 
s ďáblem, kouzelnictví a pod. Josefův trestní zákonník již se ani 
nezmiňuje. Tresty na zločiny jakéhokoliv druhu byly vyměřeny 
mnohem mírněji než za dob předešlých. Zákonník rozdělen byl 
na dva díly, první jedná o zločinech hrdelních, druhý o lehčích 
přečinech, čili politických. Souboj byl označen těžkým zločinem. 
Trest smrti byl vyhrazen pro jediný případ veřejné vzpoury a 
vymezen pouhým oběšením; na místě trestu smrti ustanoveno 
bylo tažení lodí, přikování, vězení spojené s veřejnou prací, rány 
holí, karabáčem neb metlou, vystavování na pranýři, vpalováni 
znamení, veřejné zametání ulic. Všeliký rozdíl stavův a hodnosti 
před zákonem přestal. Přes některé stinné stránky nový zákonník 
trestní pokládán byl za nejlepší dílo toho druhu a doporučován 
za vzor ostatním státům evropským. 

Sloučení správy finanční s politickou v úřadě centrálním 
i v úřadech zemských se neosvědčilo i bylo záhy zase od něho 
upuštěno. Ze starých daní zrušeny byly: osobní mýto a dvoj- 
násobné taxy soudní u židů, většina mýt soukromých, závěrné 
měst královských, odchodné, vybírané od poddaných na země- 
panských statcích, přirážka z dobytka a daň nápojová. Za některé 
z nich dostalo se stavům zemským a městům částečné náhrady. 
Nové zdroje příjmů státních otevřeny zrušením klášterův a novou 
úpravou přímých i nepřímých dávek. Nově zaveden kolek novi- 
nářský (1789). Tabák i loterie podrženy ve státní správě. V cel- 
nictví chráněno domácí zemědělství a průmysl co nejvyššími 
sazbami celními před mocnou soutěží cizozemskou. Novým zá 
koněm celním z r. 1 784 zavedeno kolkování cizího zboží a přísný 
dozor na hranicích říšských. Roku 1786 docíleno bylo částečné 
jednoty celní mezi zeměmi uherskými a česko-rakousko-polskými. 

Obchodu a průmyslu pomáháno stavbou silnic, průplavův, 
zřízením podunajských obchodních společností; uzavíráním nových 
obchodních smluv s portou tureckou rozkvetl znovu obchod s Le- 



373 



vantou. Z Terstu zahájeno mnohem čilejší než dříve spojení 
obchodní s Východní Indií, s Čínou i s jinými zeměmi zámoř- 
skými. Ano stal se i pokus o zahájení zámořské kolonisace ob- 
sazením ostrovů nikobarských, které však pro nezdravé podnebí 
zase byly opuštěny. Vláda dávala dobrý příklad zakládáním 
továren, které odevzdány soukromníkům k dalšímu vedení. Na 
Moravě na sklonku XV1IÍ. století bylo již 23 továren na jemné 
sukno, z čehož více než polovice (14) připadala na Brno. Ostatně 
kvetlo soukenictví v Jihlavě, Fulneku, N. Jičíně, Příbore, Odrách, 
Hranicích a Vizovicích. Vedle sukna v rozsáhlejší míře z Moravy 
bylo vyváženo plátno, jemné i hrubé a rozličné tkaniny. Nej- 
jemnější plátno zhotovovala janovická továrna hraběte Harracha 
a letovická hraběte Bliimegena. Hrubá plátna moravská nalézala 
odbyt přes Terst v Neapoli, Janově i ve Španělsku. Provozovalo 
se též punčochářství, kloboučnictví, koželužství, papírnictví, žele- 
zářství a sklářství, ale z těchto výrobků málo bylo vyváženo. 
Lnu, konopí a vlny bylo v zemi dosti, ale na jemnější sukna 
dovážela se vlna španělská, vlaská a slezská. Bavlna dovážena 
byla z Turecka, hedbáví z Itálie, Rovereda a z Banátu. Železo 
z Hor. Rakous a ze Štýrska. Vyváženo bylo máslo a sýr do 
Vídně, ovoce a víno do severního Německa, lněná příze do Saska 
a do Uher; smělí a obratní Valaši kolem Meziříčí vozili na vorech 
po rozvodněné Bečvě stavební dříví do Uhei ; ryb byla hojnost ; 
obilí bylo vyváženo do ('ech (Krkonošská), do Slezska a do 
Vídně. 

Stavbě silnic na Moravě císař Josef po jisté stránce již ne- 
věnoval tolik péče jako Marie Terezie; shledá valť náklad na 
udržování silnic příliš velikým a nařídil, aby dosud vystavěné 
silnice císařské byly pronajaty poštmístrům, vrchnostem, městům 
i jiným obcím; ale škodlivost nové soustavy záhy se ukázala. 
Pachtýři zanedbávali udržování silnic, a tyto octly se v bídném 
stavu. Po smrti Josefa II. silnice císařské opět vzaty ve správu 
státní. Nových silnic za císaře Josefa bylo vystavěno velmi mnoho, 
ale práce konány byly na spěch a na újmu trvanlivosti. Nejdů- 
ležitější byla haličská (z Olomouce do Bílska), černohorská (z Brna 
do Svitav), meziříčská (z Brna do Jihlavy) a polovice slavkovské 
(z Brna do Uher). Délka těchto nových silnic byla na 40 mil. 
Rozšířením sítě silniční zdokonaleno též poštovnictví. Zavedeno 
nové poštovní spojení Brna s Jihlavou a přes Slavkov do Haliče, 



374 



z Olomouce po nové haličské silnici do Bílska a z Brna po černo- 
horské silnici do Svitav. Mezi Brnem a Jihlavou zavedena jízda 
poštovních vozů. Počet poštovních stanic byl značně rozmnožen. 
Novým řádem listovním (1788) zavedeno rekomandování listu. 
Poštovnictví v zemi podřízeno bylo guberniu, ale některé věci 
vyhrazeny nově zřízenému úřadu centrálnímu. Doprava listův 
i osob, poštovní i soukromá, zůstaly celkem nezměněny. 

Opravy císaře Josefa II. nebyly ve všech jeho zemích při- 
jímány se stejným souhlasem ; v rakouském Nizozemsku a v Uhrách 
potkaly se s odporem mnohem větším, než v ostatních zemích 
dědičných. Počet nespokojenců v obou těchto zemích rostl den 
ze dne, a když r. 1788 nastala císaři válka s Tureckem, kterou 
podnikl ve spolku s cařevnou ruskou Kateřinou II., šlechta uherská 
odepřela povoliti odvod brancův i rozličné dodávky vojenské, 
pokud by nebyl svolán řádný říšský sněm a obnoveno staré 
zřízení zemské. Toto hnutí bylo horlivě podporováno od vlády 
pruské, která tím doufala zameziti jednak postup císařův na Bal- 
káně, jednak pro sebe dosáhnouti důležitých měst Toruně a 
Gdaňská. Když také kníže Kounic přimlouval se za mírné vy- 
řízení, císař Josef rozhodl se upokojiti rozbořené mysli a prohlásil 
většinu novot za zrušené. Ale v jisté části šlechty uherské již 
zase roznícena byla stará touha po samostatnosti, která úskočným 
jednáním vlády pruské stále byla živena. Také ve válce turecké 
vojsku rakouskému se nedařilo. Teprve když císař Josef, jsa těžce 
churav, vrátil se z Uher do Vídně a vrchní velení odevzdal vše- 
obecné oblíbenému Laudonovi, tento hlavně dobytím Srbského 
Bělehradu způsobil rozhodný obrat k lepšímu. Ale Prusko hrozilo 
válkou a uzavřelo dokonce branný spolek s portou tureckou. 
Císař chystal se již větši díl vojska od jihu odvolati do Cech a 
na Moravu a svěřiti Laudonovi vrchní velení ve válce proti 
Prusku. Říše Habsburská octla se ve velkém nebezpečí; měla 
proti sobě Prusko, Anglii, Hollandsko, ze spojenců jeho Rusko 
samo bylo zaměstnáno válkou, kdežto Francie byla tehda již 
v plném proudu revolučním; vnitřní vzpoury v Uhřích a Nizo- 
zemsku ochromovaly vystupování na venek. Zprávy z Belgie, 
kde císařské vojsko před povstalci musilo vykliditi Brussel, pů- 
sobily zhoubně na chmurnou mysl a otřesené zdraví Josefovo, 
který brzo potom (20. února 1790) zemřel. 



375 

.§ (JO. Cisar a král Leopold II. 

Císař Leopold II., narozený r. 1747, nebyl bez vladařských 
zkušeností, neboť již po dlouhá léta byl samostatným panovníkem 
velkovévodství toskánského s hlavním městem Florencií. Požíval, 
jako Josef, v mládí svém péčí matky své neobyčejného vzdělání, 
zejména hleděno k tomu, aby vedle latiny, frančtiny a vlaštiny 
dobře ovládal též jazyk český. Od svého staršího bratra lišil se 
hlavně větší rozvahou a také oprav svých v Toskáně neuváděl 
v život s takovým kvapem, jako Josef v zemích dědičných. Ne- 
zavrhoval naprosto všech starých řádů, zvláště pak vážil si zřízení 
stavovského; stavům přisuzoval právo, povolovati vojsko i berné. 
Proto také stavům nizozemským v plném rozsahu vrátil jejich 
bývalá privilegia a prohlásil všeobecnou amnestii. Hlavní jeho 
snahou bylo, obnoviti ve všech zemích dědičných pokoj a po- 
řádek a vyprostiti říši z nesnází zahraničných, do kterých zabředla 
válkou tureckou a pletichami dvora pruského. Již shromažďována 
byla armáda pruská na hranicích česko-slezských a také Poláci 
obsazovali pomezní krajiny, kdežto rakouské vojsko rozestavováno 
bylo ve Slezsku, na Moravě a v Cechách. Ale za rozsáhlých 
příprav válečných zemřel Laudon v Novém Jičíně a tím výsledek 
války stal se pochybným. Císař Leopold však moudrou umírně- 
ností překazil výbojné záměry pruské; vzdav se všelikých plánů 
výbojných na Balkánském poloostrově, snadno získal Anglii a 
Hollandsko, jichž zástupci společně s císařem přiměli Prusko ke 
smlouvě v Reichenbachu (1790), kterou také toto prozatím zřeklo 
se všelikých nároků na rozšíření říše. Potom učiněn byl také 
s portou tureckou mír ve Svišťově (1791); císař spokojil se po- 
stoupením Staré Ršavy nad Dunajem a nepatrného území při 
řece Uně, čímž hranice říšské byly zaokrouhleny. Smlouvou 
reichenbašskou byla také umožněna jednosvorná volba Leopoldova 
a jeho korunování (9. října 1790) za císaře německého. Prusko 
musilo upustiti od dalšího zasahování do věcí nizozemských a 
uherských. V obou zemích byla potom vzpoura za krátko a 
snadným způsobem potlačena a zákonitý pořádek obnoven, 
k němuž nemálo přispělo slavné prohlášení Leopoldovo, že 
chce všechna práva stavovská potvrditi a svobod zemských 
náležitou měrou šetřiti. Dne 15. listopadu 1790 byl Leopold II. 
korunován také za krále uherského. 



• . _ • 



• &. 



# "S « X 



I 



• "II 



'•I • 



-.*- tho -á! *e sr.érr.-.vr.: direktor 
r.rtz-z AI>:§ V^ar:e. Snem za- 
Tf.-, porad uložen jest v rozsahlcx 
-r.orav.-kych staví z roku i,"&0«. 
:: nichž první týkala se zřízeni sta- 
• •. žnosti ve správě církevní, třetí 
•vru o spravé soudní. K tomu družily 
. ov-kych V pamětním spise jasné se 
i v//l<:l;im, na jakém stáli tehda vyss; 
i r.iv*:m lze o nich Hci: ničemu se ne- 
.i.ii' i i Marné doléhaly v naše kraje vlny 
inmi: fianmuzského. Co stavové moravští 
i. iloi.lail«Mii neznalosti všelikého pokroku 
i-', ni .ipifiiim všech upřímných snah ne- 
'.!;!!. IVkviV, bylo úplným návratem do 
r. '.s m.-l.i nastati někdejší nesnášenlivost 
n.- : uti /novu úplně ujařmen a 
. ^\ -nělo se vrátiti ve ztrnulý 
\ * * \ .-» povšechné blah?- zerr.é. 



377 



neodvažovala se dotknouti, ale žádala účastenství v moci zákono- 
dárné s vyloučením ostatního obyvatelstva. Městům zase nezá- 
leželo tolik na tom, aby dosáhla většího podílu ve správě ve- 
řejné, jim stačila samospráva v nejužším rámci, za to tím horlivěji 
volala po obnově společenstev cechovních a po zrušení všech 
zákonů z poslední doby, jimiž obchodu, průmyslu i řemeslům 
dána byla větší volnost. Na celé čáře hlučně se ozývala reakce 
proti všem opravám josefínským, netoliko proti přenáhleným a 
škodlivým, nýbrž i proti oněm, které značily skutečný pokrok. 
V témže duchu složeny jsou stavovské stížnosti ze všech ostatních 
zemí českých a rakouských. 

Ale při všech opravdových snahách o obnovení práv sta- 
vovských císař Leopold nemínil zříci se upevněné moci panov- 
nické, nýbrž hleděl ji udržeti na onom stupni, na který ji uvedla 
Marie Terezie. Také blaho lidu poddaného, jehož stesky nemohly 
dojíti vyjádření v listech pamětních, nepřestalo býti předmětem 
jeho péče a pozornosti. Proto byly stížnosti stavů moravských 
vyřízeny jen potud příznivě, pokud požadavky jejich necelily 
v neprospěch státu nebo na Škodu jiných tříd obyvatelstva. Ve 
vyřízení pamětního spisu stavů moravských hlavním vodítkem 
byla zásada umírněnosti a spravedlnosti. 

Především zaručeno bylo stavům, že před každým vyhlá- 
šením zákona bude mínění jich vyslýcháno a že každý požadavek 
panovnický bude sněmu předložen. Někdejší obřady sněmovní 
opět byly zavedeny. Pořádek sedadel i hlasů na sněme byl za- 
veden celkem dle starobylého obyčeje. Jmenování guberniálních 
radův a krajských hejtmanů mělo se díti na základě schopností 
i zásluh osobních. Cizinci, chtějící v zemi statků nabývati, musili 
napřed dosáhnouti habilitace zemské. Stálý výbor stavovský 
s bývalým služným i úřednictvem znovu byl obsazen, voliti do 
něho mohly se jen takové osoby stavovské, které před tím po 
tři léta nepřerušené byly přítomny zasedání sněmovnímu. Zemský 
gubernátor měl býti vždy zároveň zemským hejtmanem a di- 
rektorem sněmu. Navrácení starého stavovského domu odloženo 
po dorozumění gubernia a generálního velitelství, bude-li možno 
vojenské skladiště jinde umístiti. Žádané sproštění stavův od 
placení mýta erárního i soukromého bylo odmítnuto. Slíbeno, že 
rytířská akademie od vídeňského Theresiana zase bude oddělena 
a do Brna přenesena; zatím byl stavům vyhrazen určitý počet 



378 



stipendií z nadace Teufenbachovy a Ferdinandovy. Někdejší sta- 
vovská akademie v Olomouci byla zase zřízena. Lyceum z Olo- 
mouce do Brna přeložiti nebylo dovoleno. Vlastní správa fondu 
domestikálního byla stavům povolena, ale tak, aby všechna vydání 
řádná byla na rok preliminována, mimořádná pokaždé předklá- 
dána panovníkovi k stvrzení. 

Ve věcech církevních císař Leopold v podstatě souhlasil 
s novotami Josefovými. Vzhledem k stížnosti stavů na přílišnou 
toleranci odpověděl, že v tolerančních zákonech nelze podstatných 
změn zaváděti. Biskupové budou vždy tázáni o radu a mínění 
v takových zařízeních, která spadají do jejich oboru. Generální 
semináře byly zrušeny a dozor nad ústavy kněžskými svěřen byl 
biskupům. Tisková svoboda byla obmezena a vydány podrobné 
předpisy o censuře knih. Ve věcech manželských byl vydán nový 
zákon; civilní moc soudní konsistoře nad kněžstvem nebyla ob- 
novena, za to venkovské duchovenstvo bylo vyňato ze soudní 
moci místní vrchnosti a přiděleno nejbližšímu magistrátu. Císař 
slíbil uvážiti, bude-li časem vhodno některé kláštery obnoviti, 
nebyl však obnoven žádný ani za Leopolda II. ani později. 
Klášterům byla vrácena svobodná volba prelátů. Statky nábo- 
ženského fondu a jiné statky státní neměly se již prodávati ani 
dědičně pronajímati, smlouvy uzavřené však se již neměnily. Také 
nebylo stavům svěřeno bezprostředné řízení fondu náboženského. 
Venkovské duchovenstvo sproštěno bylo placení daně na fond 
náboženský, nikoli však vyšší duchovenstvo; v nejnutnějších po* 
třebách nařízena byla stavba kostelův a far. 

Stížnosti na nedostatky školské císař slíbil upokojiti novým 
plánem studijním, který měl býti v příštím roce vyhlášen. O fidei- 
komisích a pravě zákupném měly se vyčkati návrhy dvorské 
komise zákonodárné, jež budou panovníku předloženy. V příčině 
odútnrtí poddanských statků vyhovělo se stavům, ale zavedení 
odchodného pro poddané bylo zamítnuto. O mýtech soukromých 
měli stavové přinésti doklady; také dosavadní poplatky mýtní 
nebyly změněny. Císař ponechal poddaným svobodný nálev vína 
a právo kupovati si pivo, kde chtěli, podobně nebylo znovu za- 
vedeno nucené řízení mlecí. V plné platnosti zůstal předpis císaře 
Josefa, jak mají vrchnosti s poddanými zacházeti a naprosto byla 
zamítnuta žádost stavů, aby sami směli poddané holí neb i jinak 
tělesně trestati. O dědičnosti zakoupených statků selských vydán 



37!> 



byl zvláštní zákon. Silnice neměly se již pronajímati. Smlouvy 
mezí vrchnostmi a poddanými měly se předkládati krajským 
úřadům k potvrzení. O židech měl býti vydán zvláštní patent. 
Udělování šlechtictví prohlášeno výhradným právem panovníkovým. 

Předpisy o soudní moci zeměpanských soudů zůstaly ne- 
změněny. Stížnost, že několik radů při zemském soudě v Brně 
jest nešlechtických, odmítnuta. Volba starosty a čtyřleté jeho 
úřadování zůstaly v platnosti, ale každý zasloužilý starosta mohl 
po čtyřech letech bez volby býti znovu potvrzen. Některé tresty 
kriminální, jako veřejné bití holí, vypalování znamení, přikování, 
vlečení lodí a zametání ulic byly odstraněny a učiněna lidumilná 
opatření při uvězňování, ve stravě atd. Vzhledem k soudní moci 
civilní nad vyššími stavy nic nebylo změněno. Zemské desky 
zůstaly v posavadní působnosti, ale měly se vyčkati návrhy 
o přiměřenějším jich zařízení. Zamítnuta byla žádost, aby dlužní 
úpisy a jiné listiny při zemských deskách směly podpisovati 
pouze osoby stavovské 

Královským městům zabezpečena byla vlastní správa jejich 
majetku, ale zřízení úřadu podkomořského se nepovolilo. Magistrát 
byl volen i potom zvláštním výborem, ale k volbě starosty ne- 
bylo již potřebí zvláštního průkazu o způsobilosti. Propůjčování 
živností v městech královských přiřčeno výhradně magistrátu, 
politický úřad zemský směl pouze vyřizovati rekursy v těchto 
věcech ; předměstští mistři zůstali postaveni na roven městským ; 
také nebylo dovoleno, aby se tovaryšům obmezovala svoboda 
v uzavírání sňatků. Volnost podomního obchodu nebyla zrušena. 
O právech a svobodách židův v městech královských vydán byl 
zvláštní patent, ale návrh měst, dle něhož nemá se židům po- 
voliti ani přenocování v městech, prohlášen za velikou nesná- 
šenlivost. Sepsání nového řádu tržního ponecháno magistrátům, 
zemský úřad měl jej pouze potvrditi. O náhradě za ubytování 
vojska měl rozhodnouti návrh gubernia. Právo mílové znovu za- 
vésti nebylo povoleno, za to mělo gubernium podati návrh, jak 
by škoda, kterou tím města trpí, byla nahrazena; zejména se 
připouštěl mírný poplatek z nápojů do měst dovážených. 

Nejdůležitějším následkem tohoto vyřízení stížností stavov- 
ských bylo obnovení starobylého zřízení stavovského. Stavům 
navrácena byla